Rozpočet České republiky: Seminář v Parlamentu ČR 9.11.2026

Tady pořádáme hrudí. Svoboda přímá demokracie ve spolupráci se stranou Česká strana sociální eh ČSSD sociální suverenity a přivítal bych zde mezi řečníky pana prezidenta Miloše Zemana. Přivítal bych e pana docenta Majgla, bývalého premiéra České republiky Jiřího Parouka, náměstka ministryně financí Petra Macha a bývalého ministra průmyslu a obchodu pana Jana Mládka. A samozřejmě přivítal bych předsedu poslanecké sněmovny a předsedu hnutí Svoboda přímá demokracie Domia Okamuru a poprosil bych ho o úvodní slovo v semináři. Vážený pane prezidente, vážené dámy, vážení pánové. Srdečně vás vítám zde ve sněmovně na semináři s názvem rozpočet České republiky, kde budeme debatovat nad rozpočtem či spíše rozpočty České republiky. Nejsem profesionální teoretický ekonom, jsem jen profesionální manažer a tak si dovolím úvodem jen pár slov. Někdy jsem příliš nechápal hádky politiků nad procenty, které mají někde přidat a jinde ubrat bez toho, že by daní politici měli opravdu důkladně zmapované, proč, kam a jak efektivně peníze do příslušné kapitoly rozpočtu patří. Ukázkovým příkladem rozpočtové slaboduchosti byly a dosud jsou například boje o procentuální zvyšování peněz na zbrojení, kdy cílem je tupě utrácet nehledě na analýzy, co aktuálně v armádě potřebujeme či nepotřebujeme. To samé ale platí téměř o všech reszortech. Pochopitelně každý ministr chce více a dokáže taky vše, co dostane, utratit. Otázkou ovšem je, co a komu ty peníze přináší. Jistě tady se nebavíme o důchodech, kde jsou příjemci a potřebnost jasná, ale třeba zdravotnictví je ukázkou bažiny, kde jsou s efektivitou vynakládání prostředků dlouhodobé problémy. Kauzy zkorumpovaných ředitelů nemocnic nám ukazují, že se tu dokážou vyhodit do vzduchu doslova a to do písmene miliardy, aniž by to ti zodpovědní po celá desetiletí nějak řešili. Nálezy nejvyššího kontrolního úřadu ukazují, že tohle se ale děje ve všech res rezortech. K rozpočtu patří také příjmy a tady opět máme černé díry, které jsou absolutně nepochopitelné jako třeba Česká pošta. Zatímco německá státní pošta je extrémně zisková a vlastní například u nás ziskové firmy DHL a PPL, tak ta naše nejen, že nic do rozpočtu nepřináší, ale je to rozpočtová černá díra, kterou stát po desetiletí mimochodem pod vedení dosavadních vládních politiků do tuje. Jak to je možné? Po celé Evropě státy investují do podnikání a mají zisky. a my ztráty. Tady přece něco skutečně nehraje a my musíme mít odvahu problém analyzovat a radikálně řešit. Stát podle mě nesmí žít jen z toho, co napřímo na daních sebere lidem a firmám, ale musí se naučit vydělávat. Vážené dámy a pánové, další kapitolou jsou naše výdaje na cizí země. Vyhazujeme stamiliardy na pomoc těm zemím a prý tam pomáháme bezmocným a ohroženým. Já bych připomněl, že dokud máme bezmocné a ohrožené české občany, tak bychom se měli soustředit na pomoc jim. To musí být naše priorita. Mohou tu jako předseda jedné z politických stran vyjmenovat naše rozpočtové a ideové priority, ale vystačím si s jedinou prioritou a tím je prospěch českých občanů. To je priorita, kterou musíme mít na mysli nad každou korunou, kterou budeme v ruce obracet. Děkuji za pozornost a dovolte mi ještě závěrem poděkovat organizátorovi semináře, poslanci SPD Josefu Nerušilovi a přejívám příjemně strávený čas poslanecké sněmovně. Děkuju. A eh a já se zároveň budu muset já se zároveň budu muset omluvit, protože za 20 minut přijímám předsedu gruzínckého parlamentu, takže eh musím přejít do další eh musím přejít na další místo. Takže přeju hezký den. Děkuji panu předsedu Okamurovi. Ona politická funkce občas takovou otázku, jakým způsobem vymyslet teleport, aby člověk byl pokud vojno na dvou či třech místech. E zároveň já děkuji za úvodní slovo a jenom na začátek, proč jsme vlastně vymysleli téhle eh seminář. Eh, je to taková idea, protože samozřejmě rozpočet se schodkem téměř 400 miliard se setkal v médiích e s kritikou. Setkal se samozřejmě i s kritikou opozice, která nicméně kritizovat musí, protože od tohoto opozice je. My jsme si pozvali dneska spíše odborníky, kteří s rozpočtem mají přímou zkušenost, než že by to byli nějací ekonomiští beletlisté, kteří nám budou vykládat něco o vzdušných známcích toho, co je v rámci rozpočtové reality ovšem eh nemožné. Jsou to lidé, kteří s rozpočtem dříve pracovali a nás hlavně zajímá ta otázka, nakolik je tak vysoký rozpočet eh s takovým schodkem oprávněným, nakolik je proinvestiční a naopak už je to tak, jak e kritizuje opozice projídání budoucnosti našich dětí. A eh myslím, že jako první do k tomu měl co říci. Tak je eh bývalý premiér eh Miloš Zeman, který nakonec, jestli mě paměť nekláme, v 99. roce prolomobil to tabu, které tu e léta implementovala vláda Václava Klauze, že rozpočty se sestavují jako tehdy premiér Miloš Zeman řekl, že nebude představovat rozpočet. který je falešně eh vyrovnaný a navrhl tehdy rozpočet, který měl schodek nějakých mínus 29 miliard Kč a za spolupráci lidové strany se mu ho podařilo eh prossadit. No, když se podíváme na tu dobu, tak -29 miliard a - 386 miliard jsou poměrně eh velké eh velký rozdíl v těch dvouch. Ale poprosím pana prezidenta Levana, aby se k tomu vyjádřil sám. Vážené pane poslanci, vážení kolegové, poprosím se vyhnout školáké teorii, že všechno lze vysvětlit z pomocí jediného a pokusím se soustředit vaši pozornost na že jedním z důležitých faktorů současného téměř 400 miliardového je zákon o zrušení superhrubé zby. Chtěl bych úvodem citovat dva výroky lidí, kteří byli u moci tehdy a současně jsou umy teď. První je výrok Andreje Hiše. Prezident měl s tímto zákonem problém, protože dělá díru a do příjmové části státního spojku. Konec citátu odvozu jim tehdejší premiér věděl, že tento zákon napouráváč. Citát druhý, jehož autorkou je teďší znační ministryně financí Alena Šillerová. Slíbili jsme panu prezidentovi, že tento zákon bude platit jenom za tento veřejný slibl kromě toho obsežen v důvodu ve správě a byl také eh řečen na mikrofon parlamentní debatě. Mohu konstatovat, že tento veřejný slib nebyl splněn a mohu konstatovat, že od doby, kdy tento zákon začal platit, vzrostl jenom v důsledku zrušení superhodobé mzdy. deficit státního rozpočtu o 120 miliard Kč a v průběhu let, jak se zvyšovaly nominální mzdy, se zvýšil až na téměř 200 miliard Kč, což je mimochodem 50 % současného extrémně vysokého deficitu. Nesdílím názor, že rozpočet s tak vysokým deficitem je proinvestiční a pokládám to za pouhou výmluvu. Samozřejmě podporuji, aby ve struktře rozpočtových výdajů se zvýšil podíl investic z dnešních asi 11 úohých procent, ale to neznamená, že to bude za cenu eh vysokého rozpočtového důvodu. Zaběrem bych chtěl uvést rizika, které si asi všichni v tomto sále uvědomujeme. Dělali li chirurg operaci? Je tato operace nepříjemná, nikdy nebezpečná. Nemůžeme se vyhnout zvyšování daní, ale v tomto případě jde spíše o návrat na daňovou úroveň. Jednal se o zákon, který se týká příjmu nebo daně z příjmu fyzických, tedy na úroveň předtím, než tato daň byla snížena, pokud se nemýlím, o 7% vodu. Takže jde o návrat na původní úroveň. Nicméně relativně to může být interpretováno jako zvýšení daní. A to samozřejmě není pro žádnou prosvět. Chtěl bych zavěrem konstatovat, že jsem tento zákon odmítl. V praxi je možné, že prezident nepodepíše nějaký zákon, ale zákon přesto platí, protože ho podepíše například přece na sněmovny nebo někde jiný. Vyšel jsem z toho, že ona daňová úleva na příjmech zaměstnanců, respektive fyzických osob, je na ty dva roky oprávněná jako kompenzace důsledků covidové pandemie, ale že není opravděná trvale. ty nejrůznější daňové úlevy a nebudu teď mluvit o slevě na poplatníka a podobně zaplevelují český daňový systém už celou řadu let a to by bylo téma na samotnou přednášku. Ale pokud se budeme chtít skutečně zbavit vysokého rozpočtového deficitu a nebudeme o něm jenom mluvit, ale jezdat, pokládám tuto cestu, to znamená zrušení tohoto zákona za nevypelovaný. Zcela závěrem bych přitom dodal, že nemám žádné námitky proti opačné cestě. To je redukce některých redundantních rozpočtových výdajů, redukce různých dotací, subvencí a jak už jsem řekl daňových úr. Nicméně chceme-li mít trvale deficitní rozpočet se zvyšujícím se výpadkem rozpočtových příjmů, jeme pohodlnout cestou. A jak říká evangelium, pohodlná cesta je cestou smrti. Děkuji vám za vaše pozorností. Děkuji za e slovo a nyní bych poprosil o diskuzní příspěvek eh pana Jiřího Marounka, bývalého premiéra České republiky, který e z počtem zváděl eh také eh boje za období Miroslava. Kalouska. Bylo to vdomě, kdy se prosazovaly takzvané a ostré škrty. A samozřejmě eh v důsledku rozpočtového působení Miroslava Kalouska e dodnes jsou ekonomové, kteří vlastně ukladou zainou, že finanční krizi, která v roce 2008 vybuchla na americkém nemovitostním trhu, tak namísto toho, aby zvolil politiku, která bude prorůstová a která pomůže najít cestu z krize, tak naopak svojí eh rozpočtovou politikou a střídvostí až striktností rozpočtovou tu krizí naopak prodloužit. Tak prosím pana Ingenera Rouka. >> Vážení přátelé, dámy a pánové, pane prezidente, vážení další čestní hosté, já bych navázal na na Miloše Zemana. Některé ty problémy uvedl, které se týkají minulosti. Já bych přeci jenom některé ještě doplnil. Samozřejmě to zrušení super super hrubé ms to udělala udělalo velkou rotiku, když to řeknu lidově. Další faktor, který se projevil v těch posledních 10 letech rozpočtových, je, že se zvýšily velmi výrazným způsobem zbrojní výdaje. Před 10 lety jsme měli zbrojní výdaje v kapitole ministerstva obrany zhruba 50 miliard Kč a ještě se nečerpali. Dneska jsou na 200 miliardá Kč. Dalším faktorem je dluhová služba, která se zvyšuje až na dnešních nějakých 140 miliard. Řekněme si otevřeně, že zatím se těží z toho, že se státní cenné papíry prodávaly v určité době za velmi výhodnou cenu a každý růst o 1%, když jsem se na to díval naposled, to už je před pár týdny, tak ten průměrný, to průměrné procento toho úročení bylo 2,85. Když se to dostane o 1 % víc, což je velmi pravděpodobně, tak vám tam naskočí okamžitě 40 miliard Kč navíc. S ním je potřeba počítat. Čili to jsou ty věci staré i vlastně budoucí, protože s tím, jak bude narůstat státní dluh, tak bohužel a s tím, jak bude růst úroková míra, pokud e se pokud neskončí urychleně ty dva konflikty vojenské, které jsou asi z těch 40 konfliktů, které ve světě v současné době zaznamenáváme, tak které ovlivňují tedy ty finanční trhy, Tak ještě je tam další faktor od roku 28. O tom se vůbec nemluví. Mainstreamová média mlčí. Vláda si to zatím nechává pro sebe, což je myslím trošku chyba. A to je evropská finanční perspektiva let až 34. Tam se odhaduje ztráta několika desítek miliard Kč ročně. Ročně. No a teď do toho si vezměte ještě další nápady. Evropské unie, které tady jsou. Já tak úplně nezpochybňuju eh všechna opatření Green Dealu. No, ale jestli v té sedmiletce eh tady bude nějakých 700 miliard Kč na Green Deal, na opatření, které pro řadu z nás jsou kontroverzní, dalších, já nevím, 160 miliard eh všechno hovořím teď eury na eh na zbrojení. No tak to jsou peníze, které samozřejmě budou bránit tomu, aby nám přicházely peníze z kohezních fondů nebo do kohezních fondů a do českého zemědělství. Tak to jsou to jsou problémy, s kterými se budeme utkávat. Proti tomu eh některé ty další věci jsou burzský oříše. Jde o ty e ty, řekl bych, hlavní problémy, tak jak já to vidím, protože Miloš Zeman tady hovořil a myslím, já se s tím naprosto ztotožňuji s tím pohledem, že je možné sáhnout i do výdajů státního rozpoučtu. Určitě tu a tam někde něco osekat, nějakou miliardu, možná pár desítek miliard někde zachránit. No, ale většina těch těch výdajů je jaksi predestinovaných. konstantních mandatorních. No tak co chcete z toho osekávat? Pokud nechcete osekávat penze? Pokud dám mi zaběhnu do jedné ze zemí Evropské unie, která se tomu blíží, blíží se zvláštnímu režimu mezinárodního měnového fondu a to je Francie, tak jde jsou vysoké schodky každoročně nějakých 67%, zvyšuje se státní dluh a to takovým způsobem, že se očekává dříve nebo později zásah mezinárodního měnového fondu a pak ta opatření, která byla uplatněna předku včetně třeba toho, že se sáhne na důchody. Ale tohle u nás doufám nehrozí s ohledem na to, že to zadlužení je stále relativně nízké. Tím to neznamená, že bychom se s tím měli spokojit, ale to podstatné, co je, vidím v národohospodářské oblasti. To znamená posílit hospodářský růst. Dneska představitelé parlamentní opozice hovoří o o tom, jaký máme báječný hospodářský růst. No, 1,7% není žádný báječný hospodářský růst. Eh, po sobě zanechali teda spoušť ta předchozí vláda. Upřímně, po celou dobu její vlády byla stagnace přenesena přenesena do nové do nové vlády nebo nová vláda se stala dědičkou zhruba 35% kumulativní inflace, která se jaksi podařila vytvořit té předchozí vládě. Ale abych se neztratil v těch informacích, chtěl bych uvést některé ty věci, které se týkají daňového systému, ale pokud bude čas, tak se vrátím i k těm opatřením v té národohospodářské oblasti, které mohou posílit hospodářský růz. Tak především Česko na daních vybírá zhruba 34 % svého hrubého domácího produktu. okolní země podobného charakteru, čili ty postkomunistické země, nemluvím o Rakousku, ale země od Polska přes Maďarsko, Slovinsko a Slovensko, tak vybírají o 2,2% daní více. A to je ono to vypadá jako hra malých čísel a ono je to 180 miliard Kč. Takže tam je potřeba asi hledat ty tu cestu, kterou tedy chci ukázat, že v té daňové oblasti je to možné. Eh, zatím je tedy zadlužení státu vcelku nízké. Jeden z problémů, který zažíváme stále a který si neuvědomuje tahle společnost, je degresivita daní pro ty nejbohatší. Lidi s nejvyššími příjmy ty platí menší procento na daních než ti, řekl bych, přímově nejúbožější. To je špatně, protože jestli tato vláda dělá něco dobře, tak je to snaha o posílení spotřeby obyvatelstva. No a pokud chcete posílit spotřebu obyvatelstva, tak to nemůžete posílit jenom u těch nejbohatších, k čemuž k čemuž dochází samozřejmě, nebo u těch středních vrstev, zejména u vyšších středních vrstev, ale potřebujete celou společnost i ty nízkopříjímové lidi do toho zapojit. Je zde, pan prezident to naznačil, velké množství daňových výjmek. Ty daňové výjimky jsou ve prospěch opět těch nejbohatších, takže to je špatně. Ty by měly být ve prospěch té střední třídy a samozřejmě těch dalších částí společnosti. Je potřeba zlikvidovat tyhlety výjimky. Když se podívám, když jsem se podíval na sociologické analýzy obsažené knize Spravedlivý růst, eh, pana Daniela Prokopa a kolektivu, tak eh tyhle likvidace těhletěch úleb nejrůznějších, často nesmyslých by přinesla státnímu rozpočtu desítky miliard Kč. Máme tady, jak jsem naznačil, degresi daní u těch nejbohatších a u těch nejchudších, těch nízkopříjmových, tak z těch nejnižších příjmů se platí 10 000 Kč. Dokonce se jsou odvody 10 000 Kč. To je nenormální. To prostě by eh se mělo nějakým způsobem změnit. Já chápu, že teď se mnou nebudou souhlasit přátelé alkoholu. Já jsem také bývalý přítel alkoholu, ale tento problém přináší každému každoročně eh pro společnost výdaje objemu odhaduje se odborně 50 miliard Kč. A samozřejmě asi je potřeba tedy se podívat na spotřební daně, koordinovat ale tyhle věci například s okolními zeměmi, aby naši lidé si nejezdili pro levný alkohol do Polska, protože to by se jaksi eh míjalo účinkem. No a z těchhle peněz, které se takto vyberou, dávat na prevenci, dávat finance na prevenci zdravotních programů. Česko je svým způsobem daňovým rájem, ale zase pro ty nejbohatší, ne pro ty chudáky, který mají nejnižší příjem, to už jsem řekl, mají 10 000 odvody měsíčně stále jsou tady po uplynutí časových testů u eh neboř po prodej investičních nemovitostí nebo firemních podílů. a akcí prostě se neplatí daně. Tak to jsou to jsou nesmyslné věci daňově, které je potřeba také měnit, změnit. Chybí daň z prodeje nemovitostí. Ta se jaksi ztratila tehdy, když se likvidovala ta eh ta superhrubá mzda. 15 miliard Kč. To tehdy byl výnos téhleté daně. nekontroluje nikdo také korporátní vyvádění daní přes platby zahraniční matkám. Tady nejde jenom o to, že je každoročně vyváděno z republiky přes 300 miliard Kč dividend, ale oni oni také jsou další 100 miliardy Kč, jak se to odhaduje, vyváděny nejrůznějšími triky, formou marketingu prováděného z centrály nebo právních služeb nebo dalších služeb. To se odhaduje na 400 až 500 miliard Kč. Samozřejmě, že eh chápu, že tyhlety korporace mezinárodního charakteru mají nejlepší právníky, nejlepší účetnění, ale proto je taky potřeba posílit berňáky, aby aby v tomhletom byli akční. V současný v současné době je stále ve Schwarc systému 100 000 lidí. Tady jsou další daňové úniky a další daňové úniky, to číslo bohužel se mi nepodařilo zjistit. Vznikají při uplatňování dohod o provedení práce. Takže eh když se na to podíváte v té obecné rovině, tak těch možností, jak zasáhnout v té daňové oblasti je celá řada. Chtěl bych ještě říci jeden poznatek z té knihy eh Spravedlivý růst, kterou jsem citoval. Ta společnost je úžas úžasně diferencovaná u nás překvapivě, co se stalo v těch posledních 10, 15 letech. 1% českých obyvatel vlastní zhruba třetinu majetku, který v republice je a 58 % majetku finančního. Samozřejmě, že je tady možnost, pochopitelně se mnou mnozí nebudou souhlasit, ale je tady možnost eh sáhnout na majetkové daně, ne na daň z nemovitostí té legrace, protože prohánět nějakýho chataře, který má za 2 miliony Kč, tak se bude klepat, že bude mít vyšší daň z nemovitostí, ale zavést majetkové daně například u domácností nad z majet majetkem na 100 milionů Kč. V Norsku, ve Španělsku takové daně jsou. 3 1,5% 1,5% e této daně by se vybralo několik desítek miliard Kč. Takže je potřeba ale k tomu mít takovou nějakou společenskou dohodu. Samozřejmě progresivní zdanění toho 1% 2% těch lidí s e, pokud jde o fyzické osoby s nejvyššími příjmy, zavedení zdanění, tedy i těch eh toho sektor zavedení sektorových daní. Jak jsem se dozvěděl, dneska o tom budou debatovat lídři koaličních stran. To je správná cesta. Pokud zbyde čas, tak uvedu své argumenty pro to, aby aby toto bylo zavedeno u eh u bankovnictví, nebo to řeknu hned, protože pak bych na to zapomněl. To je velmi závažná věc, která se př která se přechází. V roce 2013 na konci využila Česká národní banka pod vedením tehdy guvernéra Singra to Interregna, které bylo eh kdy se měly střídat vlády po volbách a zavedla takzvaný pevný kurzový závazek, to znamená 27 Kč eh za 1 euro a to se drželo zhruba t roky. Za tu dobu se vydalo přes 2 biliony Kč. Za ty se nakoupily eura. Samozřejmě ze začátku to pro tu banku byla legrace, protože to eh to zúročení bylo nějakých žádná celá0 nic. No, ale třeba před třemi lety to bylo 6 7 %. Teď jsou to nějaká 4 %. Tak si představte, kolik za těch, kolik je to 12 let ty banky vydělaly, protože pochopitelně, že ty přebytečné koruny oni ukádali u České národní banky, takže se odhaduje, že vydělali 3/4 bilionů Kč. Neskutečná částka. Takže až někdo začne tňučet, že banky nemůžou, že že tedy nemůžou platit víc, protože prostě by se zdražily služby, no tak oni si to vlastně vybrali. 3/4 bilionů Kč jsou nádherné peníze, které bohužel nezůstaly v republice. Takže to je další možnost ta sektorovou sektorová daň. Eh, to je zřejmé. No a pak také pak také uvážit něco v té národohospodářské oblasti. Jak jsem naznačil, eh pan poslanec je tady představitelem třetí parlamentní strany, kterému to řeknu. My jsme kdysi ještě v tom předchozím volebním období eh s tehdy poslancem Birkem, ale autorem, ideovým autorem toho nápadu jsem byl já a ten, kdo to prováděl, byl bytový expert sociální demokracie Ivan Přikryl. přišli s návrhem zákona o financování komunální bytové výstavby. Řeknu otevřeně, že jsem celá léta studoval ty systémy komunální bytové výstavby po celé Evropě. Nejvíc jsem mě líbil v Rakousku. 220 000 komunálních bytů, perfektních komunálních bytů ve Vídně, ale také v Británii překvapivě, kde se staví každoročně 50 000 komunálních bytů, levných komunálních bytů. Samozřejmě, že to má jednak rozměr, řekl bych národohospodářský, protože kdyby se stavělo u nás těch 10 až 15 000 bytů ročně komunálních, tak by to také znamenalo nějaký přínos, protože nejde jenom o stavebnictví, průmysl stavebních mot, sklářství, nábytkářství a tak dále, ale eh ten princip toho zákona je na neziskovém eh ten ta podstata Podstatou toho zákona je princip neziskovosti. To znamená vznikala by družstva, kterou by, které by si ustavovaly obce a nebo jiné neziskové formy, třeba i akciové společnosti, ale neziskového charakteru. Obce by jim dávaly peníze, by jim dávaly pozemky zdarma, což by zlevnilo tu bytovou výstavbu. Stát by mohl dohlédnout na to, aby ty projekty byly typizované. To znamená, aby byly za nějakých 30 40 000 Kč za metrč. A pochopitelně, že ty společnosti neziskové by si půjčovaly peníze na 25 let, postavili byty, starali by si o ně na neziskovém principu a eh a ty ta anuita by byla splácena z přijatého nájemného. Takže bohužel zatím tu ochotu u parlamentních stran jsem neviděl. u dvou parlamentních stran. Eh, tak doufám, že u SPD to bude trošku lepší, že se o tom třeba ještě budeme moct pobavit, protože zatím ten nápad o tom, že se vezme 6 miliard Kč, které jsou de facto půjčeny od Evropské unie, pořídí se za ně zhruba 3 000 bytů, takže děleno 14 200 byitů na jeden kraj, tak elegrace, to je prostě šou do stromovky. Takže my tady potřebujeme systém, který je udržitelný, který nezatíží státní rozpočet, no a který bude také tlačit nahoru aspoň částečně ten hrubý domácí produkt. Dámy a pánové, myslím, že jsem řekl pár těch nápadů, které mohou být pak v diskuzi eh ještě projity. Děkuju. Děkuji za slovo panu Ingr. Paroukovi a my se z levého pohledu přesuneme k pravému pohledu a poprosil bych pana eh docenta Jiřího Majklaří. Dobrý den, vážený pane prezidente, vážený pane premiére, vážený pane ministře, vážení páni poslanci, poslankyně. Já jsem velmi si vážím toho, že jste mě pozvali k účesti na takto prominentním panelu k velmi zásadnímu tématu. A já ještě než přejdu ke svému příspěvku, bych chtěl jenom upozornit, že já nejsem docentem. Nechtěl bych dopadnout jako doktor Kalvoda svého času, takže na to upozorňuji předem. Eh pedagogické hodnosti nemám. Eh, já nechci ve svém příspěvku hovořit o letošním rozpočtu, protože myslím, že jeho schvalování už je v tak pokročilé fázi, že vlastně eh už s ním nikdo nic nenaděláme, kromě tedy přesunu v rámci kapitol. Ale já chci přispět do dnešní diskuse svojí zkušeností s přípravou státního rozpočtu z doby, kdy jsem v 90. letech zastával funkci eh vedoucího poradců, předsedy vlády Václava Klause. To byla doba, kdy naše země vykazovala vyrovnané rozpočty. A to vše v situaci, kdy procházela zásadní ekonomickou a společenskou transformací, kdy musela čelit eh zhroucení tradičních trhů, reorientaci našich mezinárodních hospodářských vztahů z východu na západ, kdy prodělávala obrovský pokles produkce, nárůst nezaměstnanosti, eh všeobecné nejistoty, přeměnu vlastnických vztahů, čili zažívala eh naprosto jedinečný ohromný transformační odřes a přesto v té právě v tomto období dokázala vyrovnat rozpočty a položit základ pro zdravou finanční politiku pro následující období. Já jsem proto si pamatoval tuto dobu a chtěl bych tady zmínit takových 10 tezí nebo 10 zkušeností, které myslím mohou být relevantní i v debatách o tom, co dělat s rozpočty v následující době, protože vnímám, že koaliční strany veřejně prohlašují, že se nehodlají směřovat s touto eh vyšší rozpočtového schodku a hodlají eh veřejné finance ozdravovat. Takže bod číslo jedna, který bych chtěl zdůraznit eh z té doby 90. výklet. Cílem fiskální politiky klauzovy vlády nebyla stimulace ekonomiky prostřednictvím veřejných výdajů. E, ale eh jejím záměrem bylo vytvoření pevného a stabilního makroekonomického rámce, ve kterém by mohl trh dobře fungovat. Já myslím, že ta skepse jako možnosti státu rozhýbávat ekonomiku, eskalací rozpočtových výdajů je na místě, byla na místě tehdy a je na místě i dnes. Já nevěřím tomu, že ani tomuto rozpočtu se povede něco podstatného s ekonomikou směrem k vyššímu růstu udělat. A když se podíváme na praxi té dotační ekonomiky, která dnes převažuje v Evropské unii, tak vidíme, že to není cesta k úspěchu, že Evropská unie všestranně zaostává a že eh rozpočtová krize je naopak eh obvykou situací většiny eh klíčových zemí současné Evropy. Takže bod číslo jedna skepse eh k rozpočtovému k rozpočtové stimulaci. Eh druhá teze, kterou bych chtěl zdůraznit v těch 90. letech platilo, že fiskální politika není izolovaná. Finanční politika státu stojí na dvou nohách. na fiskální politice a na měnové politice. Ty musejí fungovat souběžně, ty musejí fungovat synergicky. A proto také eh v těch dobách guvernér centrální banky a její vedení byli přirozenou součástí všech podstatních debat vlády o hospodářské politice. to nebyla eh žádné žádný nátlak a žádné ohrožení nezávislosti centrální banky. Naopak, já jsem alergický už na ten pojem nezávislost, který na nás dneska padá ze všech stran a všichni se prohlašují za nezávislé a ve skutečnosti jejich boj za nezávislost znamená obhajobu parciálních zájmů buď jednotlivců nebo institucí nebo nárok na svévolné nekontrolovatelné rozhodování. A je to vždycky na úkor celé společnosti, na úkor veřejných veřejných zájmu. platí to v justici, platí to, eh, platí to v médiích, eh platí to v akademické oblasti a vlastně centrální banka eh má je nezávislou institu by měla být nezávislou institucí pouze v tom smyslu, že jí nemůže být přikázáno, aby financovala vládní schodky tištěním peněz, tedy inflačním způsobem. To je jediný smysl nezávislosti centrální banky. Jinak je to státní instituce jako každé jiné. A přesně to, co třeba zmiňoval e pan premiér Paroubek před chvílí, ten kurzový závazek, to byl jeden z takových příkladů, jak by státní instituce fungovat neměly, že bez ohled bez ohledu na pozici vlády vlastně si centrální banka jede po své linii sama. Takže já se zasazuji pro lepší koordinaci měnové a fiskální politiky jako podmínky pro obnovení zdravých financí v naší zemi. Eh, ke státnímu rozpočtu jako třetí bod bych chtěl zdůraznit, že ke státnímu rozpočtu je nutno přistupovat v celé jeho celistvosti. To znamená, eh, těch veřejných institucí, které vydávají veřejné peníze, je celá řada. A právě eh dívat se na ně jako na souhr, jako na ten general government, jak se tomu říká v ekonomické teorii, je velmi podstatné pro řízení finanční finanční politiky země. Proto v 90. letech bylo jednou z priorit rušení všech těch mimorozpočtových fondů, kde se skrývají prostě značné prostředky, kde se nakládá s velkými objemy peněz a přitom vlastně vypadávají z toho z té kontroly vlády. Já e bych chtěl říci, že mám pocit, že dnes se v té se vracíme trochu zpátky na ten začátek, že takových různých pseudo neezávislých fondů eh je celá řada a jejich rušení a jejich převádění pod eh kontrolu ministerstva financí a jejich pevné řízení vládou je myslím také jedním z podstatních předpokladů ozdravení veřejných financí. Nejsem v této souvislosti ani příznivcem různých zákonných brzd a institucí, které je mají hlídat, jako je například Národní rozpočtová rada. Eh, tyto institucionální kroky vycházejí z iluzorní představy, že lze státní rozpočty jakoby vyjmout z politické agendy a učinit z nich nějaké cvičení pro apolitické odborníky. Výsledkem jsou pak prázdné byrokratické instituce, které pořád dokola opakují jedinou větu. Vyrovnejte rozpočet. To je velmi snadné. Neříkají, neříkají jak. A nikdy se tedy v tomhle obecném soudu nemýlí, ale na druhé straně to vede k tomu absurdnímu divadlu, které jsme mohli sledovat u nás a které už je běžné v mnoha zemích Evropy, že se vlastně vyčleňují různé typy výdajů z toho eh rámce rozpočtové odpovědnosti, tak aby se ten imaginární vlk nažral a koza zůstala celá. prostě jsou podle mě je to nedůstojné, je to zbytečné. Fiskální politika, rozpočet je vlastně materiálním vyjádřením politiky jako takové. Je to vlastně rozdělování veřejných peněz je obsah politiky a snaha vyjmout ho někam z politického rozhodování,