Rozhovor s Ondrou Dostálem moderovala Patricie Junková - co chystá EU?

Dobrý den. Tak my vás vítáme u dílu, kde dneska jsme si pozvali speciálního hosta Ondře Dostála a je to vlastně český právník specializovaný na zdravotnický právo. Seznam, který jsem si četla, co bych všechno o vás měla říct, je neskutečně dlouhej. Takže já budu ráda, když mi s tím trošičku pomůžete. Vím, že jste teda nezávislý europoslanec eh vlastně za Českou republiku. E tak povídejte. Předávám slovo vám. eh člen výboru pro zdraví a životní prostředí, e, člen delegací Evropského parlamentu pro arabský poloostrov, ASEAN, Čínu a Rusko eh a dezolat. Eh, dámy a pánové, toto je takové krátké představení a můžeme se vrhnout na otázky. >> Tak já vám moc děkuju. [smích] Shrnulo se to úplně krásně. E, tak začneme teda první otázkou. E, kdy jste v roce 2024 nastupoval tady do Evropského parlamentu, e, co vás na jeho reálném fungování nejvíc překvapilo? Je Busel skutečně tak odtrženej od tý reality, jak se říká, nebo tomu tak není? >> Zas tak odtržený není. Eh, je tam hromada lobistů z průmyslu, je tam hromada průmyslů z neziskovek. Bohužel tam chybí někdo, kdo by zastupoval spotřebitele, kdo by zastupoval domácnosti běžné lidi a je poměrně velice těžké to, co vlastně lidi opravdu zajímá a co by potřebovali prosadit do té činnosti Evropského parlamentu. Naopak jako pokud po vás bude chtít někdo, abyste propagovali 56 pohlaví a nebo nějakou další ekologickou šílenost, tak na to tam vždycky podporu naleznete, bohužel. Ale dá se to změnit. >> Rozumím. A je pravda, že co se týká takových těch běžných domácností, to je asi to, co zajímá právě naše voliče, naše jakoby lidi. Ono nejenom třeba na úrovni komunální volby a eur europarlament, ale myslím si, že obecně i na úrovni komunál a celorepubliková politika vždycky tam nějaký to otržený částečný jako je. Předpokládám, že že akorát v tom brusilu je to prostě o něco větší. Tak záleží na každém europoslanci. Když demonstrovali zemědělci Francouzti ve Štrasburgu proti Merkosuru, proti dohodě s Merkosurem, tak jsem vyšel mezi něl v obleku, tak jsem schytal kouřovým granátem. E a takže jde být i s lidem, pokud člověk opravdu chce. A pak si opře oči, který slzí, že jo. Z toho slzňáku to známe. >> Časubím. [smích][vzdechy] A přejdeme teda k další otázce. Vy jste právník, jak jsem říkala, když se podíváte teda na dnešní Evropskou unii a čistě právnickejma očima a nepřekračuje podle vás v některých oblastech hranici toho, o čem by jakoby měla rozhodovat a eventuálně v čemu konkrétně? Evropskou unii jsme si zřídili k tomu, abychom měli mír a prosperitu, aby mezi sebou evropské státy neválčili a aby společně měli jeden veliký trh, kde díky tomu, že nebudou hranice, tak bude prodávat, kupovat, investovat, cestovat za prací jednodušeji. Bohužel se nám to teď rozrostlo na něco jako superstát, ale protože se na tom státy nejsou schopny dohodnout, co se vlastně má dělat. zájmy Španělska jsou úplně jiné než zájmy třeba Baltských států, tak v takovém případě to nefunguje dohromady. A je to důvod, proč zahraniční politika by měla zůstat v rukou jednotlivých států. Evropa, Evropská unie by se měla soustředit na to, aby fungoval ten jedno ten společný trh a nehrabat se do těch ostatních věcí. Eh, možná se podaří a možná to tak dopadne, že zacouváme zpátky do toho, co bylo Evropská unie, když jsme do ní vstupovali. To znamená, budeme schopni jezdit přes hranice bez celníků, ale už nám nikdo nebude říkat, co si máme myslet a s kým máme válčit. >> Často se setkáváme třeba s názory lidí, ať už s našimi diváky nebo takhle, že když už tak třeba ta Evropská unie opravdu, když vznikala, tak věříme tomu, že myšlenka byla asi dobrá. Akorát se nám to přesně, jak jste říkal vy rozrostlo v něco, co už není tak dobře kontrolovatelný. >> Jak zpívala Mňá Agášorb, vše bylo vymyšleno s dobrým úmyslem a tak se rozhlížím, komu bych poděkoval. No a to si vždycky říkám v Evropské unii, když přijdu s nějakým dalším projektem. >> A Česká republika je členem Evropský unie přes 20 let, jestli se nepletu. E co nám dneska členství prokazatelně přináší a co naopak podle vás je největší cena? >> Úplně bych e nesnižoval ty obrovské výhody toho jednotného trhu, eh toho, že když chcete působit v Německu, na Slovensku, v Polsku, nemusíte řešit žádné překážky. Tahleta věc je dobrá. Je dobré třeba, když potřebujeme zdravotní péči, nedejbože jste vážně nemocní s nějakou s nějakým vzácným onemocněním, které se u nás neléčí, tak můžete bez dalšího vycestovat do Paříže, do Mnichova a zaplatí to vaše zdravotní pojišťovna, protože na to jsou jednotná evropská pravidla. Je dobré také v dnešním bouzlivém světě, když vyjednává třeba s cizími státy jeden větší subjekt než více malých států. So far, so good. Tohleto je hrozně fajn všechno. Jenže bohužel ty ostatní věci, které nám zase Evropská unie bere, je to je, jak když kočička s pejskem vařili dort. Každý si řekne, mohl bych ještě zakázat tohle a mohl bych ještě zakázat tamto a přikázat. Jo. A pak je z toho obrovská koule, která se vlastně nelíbí ničemu a nikomu. A je proto potřeba jako z toho cuknout trošičku zpátky. E a tak teď jsem to řekl velice obecně, ale když se podíváme na jednotlivý věci, zákaz spalovacích aut, to, že nám budou přikazovat, čím máme vytápět a tak dále, to už není potřeba. >> Rozumím. E, takže existuje nějaká evropská regulace, kterou byste dokázal označit jako jednoznačně prospěšnou pro českého občana? >> Eh, rozhodně. Mobilita pacientů, na které jsem strávili svoji akademickou kariéru, já jsem 20 let učil na vysoké škole zdravotnické právo. Tak to je super věc. Nejenom kvůli vzácně nemocným, ale když teď třeba stávkovali lidi v Rumborku, že jim ruší nemocnici a že nejbližší porodnici mají v Děčině a pak na druhou stranu v Lípě, eh, tak jako můžou jet za čáru do Německa, pokud zdravotní pojišťovna nebude porušovat pravidla a zaplatí to tam, je toho povina. Stejně tak České Velenice v Gmindu je krásná klinika. Z českejch Velenic to mají do hradce hodinu, jo, čili jako to jsou věci, které dávají smysl. Bohužel ty negativa v tento moment trošičku př převyšují, ale velká část zdravotnictví je dobře. >> Děkuju. A nedávno jste v debatě o Islandu říkal, že každej stát musí průběžně hodnotit, zda výh vlastně výhody toho členství v Evropský unii a převyšují a ty nevýhody a převyšují tedy podle vás dnes v případě České republiky v teďko jsme mluvili o tom zdravotnictví, ale když to teda srovnáme na nějaký ty váhy, jak jak na to máte názor? Kdyby Evropská unie šla tou cestou, kterou jde už druhé období pod Uršelou Fonden Linovou, tak je to na odchod, ne na úplný rozvod s našimi sousedy, ale patrně bychom museli udělat nějaký jiný typ mezinárodní organizace, jaké takové, jaká byla Evropská unie třeba před čtvrt stoletím. Eh, případně, pokud by to nešlo, tak se domluvit s naš s našimi sousedy, Slováky, Maďary, Rakušany, možná Poláky na tom, že uděláme užší, ale smysluplnější organizaci. Ale zatím ještě pořád čekáme, jestli se Evropská unie nepodaří zachránit. Pokud by ve Francii vyhrála paní Lepenová, pokud by v Německu vyhrálo AfD a otočili v příštích volbách tím pádem i Evropskou unii, tak třeba ještě ta záchrana možná je. >> Eh, Green Deal a ETS2 jsou vlastně pojmy, kterým stále ještě v dnešní době někteří lidé nerozumí. E, a není se vůbec čemu divit. Ono je to strašně složitý to pozadí. A co podle vás reálně pocítí běžná česká domácnost a co z toho už je vlastně rozhodnuté? Co se dá třeba ještě změnit? velkou částu české domácnosti pociťují, protože úpadek evropského hospodářství je daný do značné míry zelenými předpisy. My e jako Česká republika, dříve Československo, jsme měli energetiku vybudovanou parádně. E měli jsme dobrý mix e těch způsobů, jak energii vyrábět. Uelné elektrárny, které se pomalinku měly nahrazovat atomovými elektrárnami. Za Československa byl plán, že jich budeme mít osm. Dali jsme dohromady tehdy tři. Dvě z nich teďka pořád ještě tvoří základ naší energetiky, ale bohužel dál se nepokročilo a proto nemůžeme odejít od uhlí, protože zelené technologie, větrníky nebo solární panely jsou fajn, když to máte panely na domu, ale neužívám to fabriky. Eh, takže pokud se teď od stolu rozhodne Evropská unie, že se musíme ozelenit a zavřít uhlí, plyn nám zdražili, eh, ropu taky, tak prostě bez energií prosperovat nemůžem. To je první část Green Dealu. A druhá je, ta se má takzvané ETS2. Eh, ta se má od příštího roku 28 začít vztahovat i na domácnosti, na lidí, kteří lidí, kteří běžně čerpají u čerpacích stanic a má to zdražit život tu o 10 000, tu o 20 000 na těch položkách. To už je hrozně moc. To už nepůjde. To se lidi zbouří. Já tedy doufám, že se to odloží, odloží a pak to zanikne. Udělám pro to, co půjde. >> Tak ano, s hodně tématama nebo s s vícero tématama to tak díky bohu možná bylo, že se to opravdu vždycky takhle jako odložilo, odložilo a e uvidíme teda, budeme rádi, když když se samozřejmě podaří. Evropský automobilový průmysl řeší konkurenci Číny, e, energetický náklady i regulaci. Je podle vás možné udržet výrobu aut v Evropě a zároveň eh splnit současné klimatické cíle Evropské unie? >> Do určité míry ano. Eh, samozřejmě některé ty cíle jsou nerealistické, jsou hloupé. My máme tradičně dobrou výrobu spalovacích motorů, umíme to. neumíme vyrábět součástky potřebné pro elektromobilitu a proto bychom se neměli vzdávat toho, co umíme a snažit se prostě na sílu dělat něco, co neumíme. Ale to je jenom jedna část problému. Časem se to třeba naučíme. Já jsem, víte, eh paní Kalasová, to je ta naše rádoby ministryně zahraničí, e, a paní Oršola, říkají, že Čína je náš strategický rival. Já si myslím, že je to hloupost. E, s Čínou můžeme spolupracovat, jejich technologie se naučit my. Naopak my máme spoustu věcí, zvlášť my Češi, které se dají uplatnit tam. To znamená, že třeba se ta kvalitní elektroauta naučíme vyrábět taky, ale do té doby, než se to naučíme, zůstaňme u těch spalováků. Velký průšvih je, eh, že e dnes taky na jednoho dělníka máte prostě ve fabrice dva právníky a tři, eh, odborníky na zvládání regulace. E, takže samozřejmě ty více náklady jsou obrovské, jo, a není už možné, aby potom ta auta byla levná, ale to není možná ani tak chyba jenom právních předpisů. E, to je věc těch molochů prostě administrativních, které dneska ty automobilky jsou. Dneska, když pracujete jako inženýr, e, tak by vás trefilo z toho, co vám všechno zakážou, co vám nepovolí udělat. Takže třeba i vymyslíte něco chytrýho, něcoho dobrýho, ale prostě ono se to nestane, jo. To znamená, že naše auta, když si koupíte velkou dodávku od Mercedesa, jo, véčko, tak to je prostě 10 let starý auto, jo. V Číně je ten cyklus obnovy těch aut prostě dva tř roky. To znamená, že jako to si pak říkáte jako nevezmu to radši z Číny. A v tomhle se musíme vrátit k tomu, co jsme uměli. Česká republika to může umět. Česká republika má mimochodem eh mnohem silnější možnosti, protože máme levnější pracovní sílu než Němci, což samozřejmě není dobře. Měli bychom na tom pracovat, ale pořád jsme schopni přežít na tom světovém trhu a ještě třeba tu pracovní sílu zaplatit líp, ale musíme si ty trhy otevřít a nebýt hloupí a neodstavovat se od těch asijských trhů, protože jinde neprodáme. Hodně Čechů si právě zakládalo vždycky na tom, že jsme byli soběstační. Teď už se to tolik nedaří, ale e taky pořád pořád doufáme v to, že se ta doba ještě vrátí. Ty možnosti k tomu máme, takže je to jenom, abysme to správně uchopili. Pojďme teda na Ukrajinu. E, kde je podle vás hranice mezi legitimní pomocí napadané zemi a závazky, které už pro Českou republiku nebo pro Evropskou unii představují a nepřiměřené riziko, ať už finanční a nebo nějakým způsobem třeba i riziko pro nějakou eskalaci? E, předmě já vnímám stejně jako pan profesor Saxs nebo pan profesor Melzheimer, esa mezinárodního práva, mezinárodní politiky, ukrajinský konflikt jako jedno z dějišť většího konfliktu mezi stávajícím hegemonickým světovládným západem a rostoucími zeměmi východu. To není válka mezi Ukrajinci a Rusi. To je stejně jako válka na středním východě součást čehosi většího. Eh, ten západ se zmenšuje a upadá. Je to logické, protože na druhé straně jsou 4 miliardy lidí. Západ jako takový už v podstatě je miliard jenom jenom miliarda. A pokud jsou si lidé rovni, tak koho je víc, tak ten bude samozřejmě mít větší produkci, víc nálezů a podobně. To nemusí být špatně, protože když nesoutěžíme, tak se všichni můžeme podílet na společné prosperitě, ale bohužel kolonialistické mocnosti západu to vnímají tak, že oni přece ten svět vždycky ovládali a chtějí ho ovládat i dál. A té druhé straně se to nelíbí a my se musíme snažit, aby se tenhleten problém vyřešil mírově a ne světovou válkou. Omlouvám se, že jsem odskočil od Ukrajiny. My jako Česká republika se musíme chovat tak, abychom se nedostali do víru něčeho, co by nás zničilo. Ukrajina není naším spojencem. Nemáme ani spojeneckou smlouvu o ČR Ukrajina. Ani není Ukrajina součástí NATO nebo Evropské unie. Pokud tam došlo ke konfliktu, je to špatné. Každá válka je špatná, ale není to něco, v čem bychom museli propálit budoucnost České republiky. Eh, čili jsem přesvědčený, že v našem zájmu je hledání mírového řešení, které by taky odemklo obchodní cesty směrem na východ, protože prostě bez nich budeme my i Německo, celá střední Evropa krachovat. Bohužel jsou v Evropě obrovské síly, které právě tohle nechtějí a které jsou rády, že slábneme, že ztrácíme konkurenceschopnost a že náš průmysl odchází někam jinam a ještě platíme někam jinam obrovské peníze za zbraně. Čili tohle je můj názor na Ukrajinu. Myslím si, že už jsme udělali dost, že teď bychom se spíše měli soustředit na to, abychom my jako Česká republika byli schopni bránit sami sebe, pokud dojde třeba k nějaké migrační vlně nebo k velkému problému s mafiemi, které byl po vkánských válkách. A na tohle jsme zoufale nepřipravení. Když to takhle kolikrát řešíme, ať už ať už teda se známými, s kolegy, s diváky, častokrát se setkáváme právě i s názorem, že dřív samozřejmě, když byly nějaký války ještě za dob králů, tak ty králové si stoupli nebo sedli na ty koně, přijeli do tý první linie, vyřešili se to na bitevním poli a byl konec. A teďko přesně tady ty v uvozovkách králové ty hlavní, který se tam prostě opravdu seděj v těch svých zlatých klíckách a nějakým způsobem se je to nedotýká, eh, je to prostě jiný, než to bylo dřív. Ale přesně, jak říkáte vy, důležitý teď pro nás je být připravený na situace, jako jsou právě ty migrace a takhle. >> Já bych tady možná řekl rád jednu věc. Ta představa, že se jednoho dne nějaký Putin špatně vyspal a jako rozhodl se, že prostě dobije celý svět. To je blbost. To je prohádka pro děti. Moderní státy jsou obrovské celky a žádný jednotlivec ani v Rusku, ani v Číně, ani ve Spojených státech, dokonce ani v Evropě ne, nerozhoduje, co bude nebo nebo nebude. Eh, státy jsou dnes řízí řízeny velkými ekonomickými eh hybateli, e, ekonomickými prvky. Eh, a právě proto dochází k tomu zástupnému konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem, protože zatím je mnohem větší ekonomický konflikt mezi východem a západem. A jak ho vyřešit? připustit takzvaný multilaterální svět, svět, který už nemá jednoho pána někde na západě, ale který má více stran. A ve spolupráci s s lidnatou Indií, s ekonomicky mocnou Čínou a s dalšími státy, které jsou míromilovné proto, že mají zájem na obchodu, oni chtějí, aby nebyly války, aby mohli kupovat a prodávat, tak se domluvit, jak tu válku dovést k nějakému kompromisnímu konci, což nikdy není 100, někdy to dokonce není ani spravedlivé. Ale pro běžného člověka, pro ukrajinského farmáře nebo dělníka, který dnes trčí někde v zákupu a čeká, že ho zabíjí, je to rozhodně lepší než to, co je tady teď. >> V květnu jste na Evropské kom jste se vlastně na Evropské komisi ptal na závazky jednotlivých států úvěrového balíčku Evropský unie pro Ukrajinu ve výši 90 miliard EUR. A co konkrétně vám na tomto mechanismu nebylo jasné nebo vám připadalo rizikové? Tak zaprvé budoucnost Evropské unie v podstatě celé naše vedení sází na jedinou kartu jediné téma Ukrajina. Ukrajina dokonce ani není členem Evropské unie. Evropská unie není dobročinná organizace. To je spolek, který si udělali členské státy, aby měly mír a větší prosperitu. Neudělali to proto, aby posílali všechny peníze do nečlenského státu. Eh, byť dělá, co dělá nebo nedělá. K tomu je ještě druhá druhá část. Sami Ukrajinci vnímají dnes větší jako největší problém korupci jejich vlády. Dokonce větší než bombardování dróny a raketami. Jo, vemte si Kyv, kam dopadají každý den obrovské obrovské množství prostě bomb a raket, ale přesto lidé vnímají jako větší problém korupci zelenského režimu a my vezmeme 90 miliard EUR, jo, to jsou obrovské peníze a pošleme je, aniž bychom mohli doufat, že nám kdy budou vráceny a aniž bychom měli kloudný dohled nad tím, že nebudou rozkradeny. A my víme, že jsou rozkrádány. Víme o tom, že jeden z nejbližších spolupracovníků Zelenského e si pořídil do apartma Zlatý záchod a když po něm vyjela protikorupční policie, tak zmizel s penězi někde v Izraeli a takový je tam celá řada. Čili to jsou moje výhrady proti tomu 90 miliardovému balíčku. >> Já k tomu určitě i nemážu. Často se mluví o evropské bezpečnosti a zároveň o možnosti obnovování některých vztahů s Ruskem. Dokážete si představit normalizaci vztahů Evropský unie a Ruska? za jakých eventuálně konkrétních podmínek. >> Já jsem přesvědčený, že Nový svět už bude patřit spolupráci více zemí. Bude mezi ně nepochybně patřit eh Amerika, Spojené státy, e bude mezi ně patřit Evropa v nějaké podobě, ale také zde budou státy Afriky, státy Asie, Čína, e, Indie, možná Rusko a ty mezi sebou musí nalézt způsob, jak obchodovat. Já jsem přesvědčený, že toto je úkolem i evropských poslanců, aby se snažili pro tohleto otvírat cestu. Pro nás, pro Evropany a AfD to ví velice dobře a ví to také německá levice, je jediná možnost k prosperitě obnovit fungování toho motoru e ekonomiky, kterým bylo suroviny z Ruska, naše technologická výroba a náš vývoz do Asie. Tenhleten motor se rozbil a existují hlasy, které říkají, že bylo cílem té války ten motor rozbíct. Nechávám to teďka stranou, ale pokud chceme zase naše hospodářství obnovit, tak naší nejlepší cestou je mít opět ty vztahy, které jsme měli po celou dobu. Nemusíme mít Rusko rádi, ale ono nikam nezmizí. A ty energie, které dnes byly přesměrovány do Číny a do Indie, nám berou právě tu konkurenceschopnost, e, o kterou jsme se bavili. Protože když v Číně má podnik elektriku za dvě koruny a my ho máme, my ji máme čtyřnásobě, pětinásobně dražší, to prostě nemůže fungovat. Takže ekonomické síly říkají, pokud nechceme zkrachovat, musíme jednat o spolupráci a ta spolupráce nemůže vynechat žádnou ze zemí, jo, ruskopatrně nedobijeme, eh, tak prostě musíme s ním začít nějakým způsobem vycházet. Pro ty a jsou takoví mezi našimi diváky, kteří se, kteří se Ruska bojí a vzpomínají na třeba 60. rok nebo něco takového. Já si myslím, že to tak úplně není, že bychom se museli museli smrtelně bát. Ale i pro ty, kteří se bojí, je naší nejlepší cestou, abychom mluvili i s těmi dalšími zeměmi. Proto jsem členem delegací, jo, mezi Araby, mezi Oceánem, jo, to je Jihovýchodní Asie, e, Čínou, ale také se bavíme s Indií, s Pakákistánem, protože tyto země jsou schopny vyvážit tak, jako tomu bylo za Bismarka a za dalších dalších e státníků 19. století případnou mocnost, se kterou my máme třeba ty vztahy horší a bojíme se jí. Nemůžeme v spoléhat na Spojené státy, protože ty už ty mají úplně jiné problémy. Pro ně je Ukrajina třetířadé bojiště, kde prvořada je Izrael a druhořada je oblast, řekněme, jíhočínského moře. Takže na ně spoléhat nemůžeme. Oni za nás válčit nepůjdou, protože kdybych byl Američan, tak bych se sám ptal, proč? Co z toho? A proto musíme mluvit i s těmi, kteří mají zájem na tom, aby ty úžasné obchodní cesty mezi Asií a Evropou fungovaly a to jsou právě ty vých východoazijské státy. >> Vy jste odborně vyrostl především na zdravotnictví. E proč podle vás ani bohaté evropské země nedokážou dlouhodobě vyřešit nedostatek některých léků? Protože setkáváme se s tím, neříkám jenom za doby covidu. Já sama si pamatuju doby, kdy pro maličkýho sehnat nurofen sirup byl nadlidský úkon na dítě doma v teplotách. Proč si myslíte, nebo jakj podle vás je ten důvod? >> Protože to řídí nemehla. Eh, podívejte, eh, Československo bylo schopno vyrobit jakékoliv léky od antibiotik, která jsme vyráběli od roku 1947, jestli se nemýlím. Eh, v podstatě všechno, jo, co se nevyrobilo u nás, to se vyrábělo v Jugoslávii, jo, nebyl to problém. My jsme si zlikvidovali vedle spousty dalšího průmyslu taky velkou část farmacie a schopnosti výroby těch byť i základních léků. Takže po naší slavné lékové historii jsme se v roce 2023 dostali do situace, kdy chyběly základní peniciny. Úplně špatně, jo. Všechno jsme to, protože u nás je to fojfuj chemie, kterou nechceme kvůli, jo, ekologii, tak jsme celou tu fojifuju chemii prostě nechali Číňanům a Indům, jo. A když se někde přeruší ty ty obchodní cesty, o kterých jsem mimochodem právě proto mluvil, tak v ten moment je u nás nedostatek. My musíme zrušit některé z těch ekologických regulací. Musíme investovat do toho, abychom znovu vybudovali farmaceutický průmysl schopný vyrábět ta kriticky důležitá léčeva. Evropská unie na to dokonce schválila zákon, pro který jsem byl, protože to je dobře. Akorát jako nestačí mít zákon, musíte mít i ten průmysl, který vám ty léky vyrobí. >> A kdyby se vám podařilo během mandátu prosadit jednu jedinou věc v evropském zdravotnictví, co by to bylo? Určitě bych byl rád, aby začal skutečně fungovat ten systém mobility pacientů, že když potřebuju z jedné zemi léčit se v jiné zemi, protože u nás třeba dlouho čekáme na operaci, jo, nebo jsem na hranicích, kde moje česká nemocnice je daleko, německá, rakouská je blízko, tak abych toto mohl naprosto bez problémů zrealizovat, abych se nemusel bát, že to zaplatím a pak budu dva roky čekat, jestli mě to pojišťovna proplatí nebo ne. Je to možná maličkost, ale extrémně důležitá pro lidi, kteří žijí v regionech, jako třeba tady jsme v Ústeckém kraji, kde zvlášť v těch výběžcích je to s tou péčí e prostě trošičku horší. Covid vás politicky a výrazně zviditelnil, hlavně teda v těch letech 202022, když se na to podíváte s odstupem, jak to vlastně v tý době všechno fungovalo. A je něco, co víte, že už by se nesmělo někdy zopakovat v průběhu toho, co bylo co bylo třeba v rámci tý pandemie. >> Především nesmí eh v pandemii řídit stát hlupáci, aktivisti, lidé bez vzdělání, kteří si myslí, že jako celé si to přečtou ze excelových tabulek. Není to tak. E, věda veřejného zdravotnictví je důležitá, starobylá záležitost, která se studuje na příkladech už ze středověku přes nejrůznější novověké epidemie. Jo. A covid v tomhletom nebyl nic jiného. Bohužel tím, že hlupáci řekli, tohle je bezprecedentní pandemie, jo, tak z toho vyvodili, že každý prostě, kdo objevil vědu veřejného zdraví před dvěma lety, jako do toho může mluvit. A to jsme viděli všechny ty messesy a všechny ty iniciativy s nich a sportovní novináře a bojovníky proti prokrastinaci, který se nám vrhly na covid, protože v tom jako byly byly jako sexy témata a peníze úplně špatně a kvůli tomu jsme si odskákali tu pandemii mnohem víc, než jsme museli. nebyl žádný důvod po tom, co jsme zjistili, že vakcíny pomáhají jenom v určité věkové skupině, tak nutit do povinného očkování včetně všechny včetně batolat, jo, a byly hlasy, které tohleto propagovaly a zakazovat lidem, aby šli na sjezdovku nebo do kina, když jim nesvítila zelená tečka. Úplná blbost. Měli jsme pořídit mnohem menší eh množství vakcín pro ohrožené skupiny a u těch ostatních to nechat, jestli se domluví se svým lékařem, že to potřebují nebo ne. Takhle se mělo postupovat v roce 202122, ale i předtím, víte, když přišla pandemie, od WHO přišly zprávy, že se to bude hrozně rychle šířit a že to bude mít obrovskou smrtnost. Naše vláda tehdy nedělala dva měsíce vůbec nic. Já jsem si nakoupil konzervy, protože jsem se skutečně obával, že to dopadne velmi špatně. Ale jak to ve vědě veřejného zdraví bývá, postupně se zpřesňovaly ty informace a bylo známo, že sice je to velice nakažlivá záležitost, ale jenom v některých skupinách má tu úmrtnost vysokou a tam se musíme fránit. Kdežto pro lidi mého věku nebo mladší e už ten problém není. E a to vyžadovalo úplně jiný přístup, než zavírat zavírat třeba školy nebo zavírat sportoviště. Dokonce zakazovat dětem sportovat venku. úplná blbost, která zhoršila v podstatě e jejich deprese eh budou tlustý, jo, protože skutečně to to není legrace, jo, když vám stloustne celá generace, jak to znamená za 20 let civilizační chodoby. Úplně špatně, jo, čili měli jsme se soustředit na pomoc těm, kteří skutečně byli ohroženi. Tím měli dostat jak zdravotní rady, eh, tak měli dostat očkování, které skutečně e v te v těchto skupinách pomáhalo a u těch ostatních bylo zapotřebí, aby nezatěžovali zdravotnictví zbytečnými zbytečným testováním pro ně, ne tolik potřebným očkováním a naopak tvořili ekonomický základ. Čili toto jsou záležitosti, které zní nudně, ale skutečně ta věda veřejného zdraví vyžaduje podívat, co se co se přesně děje a na to ušít parádně načasovanou odpověď. Načasovanou proto, že na začátku pandemie, když třeba se k nám ještě ten virus nedostal, tak má smysl zavřít hranice. Když už ale jako se vám to sem dostalo, tak zavíř hranice je na nic, jo? Tak pak se musíte snažit vychytat, dokud je těch lidí ještě málo, tak ty nakažený a nějakým způsobem je dát do karantény. No jo, ale když už se vám nakazilo prostě milion, 2 miliony, 5 milionů lidí, jo, tak prohnat celou populaci testováním, které stálo denně třeba 100, 120 milionů Kč, když stejně s těma lidma nemáte co udělat, jo, tak to je hloupost. V téhleté fázi se dělá jiná věc. Soustředíte se na ty, kteří jsou zranitelní a těm poskytujete zdravotní péči. Na ty soustředíte ty omezené kapacity zdravotníků, jo? A když ty zdravotníky vezmete a místo to, aby aby pomáhali těm lidem, tak je nažene do toho, aby každý ho testovali, očkovali, to je špatně. Jo, čili toto jsou záležitosti, ta neschopnost řídit stát, kterou vyčítám Adamovi Vojtěchovi e i těm dalším asi pěti ministrům a kterou snad příště už uděláme méně špatně. >> Kde podle vás končí právo státu chránit veřejné zdraví a začíná vlastně právo člověka rozhodovat o vlastním těle? A vzhledem k tomu, že vím, že vy dlouhodobě prosazujete právě autonomii e od jakoby obyvatel. >> Jednoduchá zásada. Pokud to škodí jenom mně, ale neškodí to třetím osobám, stát mi do toho nemá co mluvit. Eh, já mám právo se svým tělem dělat, co chci. Můžu ho udržovat, můžu ho neudržovat, můžu ho zničit, mohu legálně spáchat dokonce sebevraždu. Jo, není už trest za to, že pácháte sebevraždu. Co dělám se svým tělem, je moje věc. Pokud to, jak já se rozhoduju, škodí ještě nějakým dalším lidem, například je zde nakažlivá nemoc a já ji můžu přenášet, tak pak je potřeba hodnotit, vážit, jestli ten zásah do mých práv je vyvážen prospěchem těch ostatních. A tam, kde ten prospěch těch ostatních obrovský a ten zásah domích právě malý, tak stát může to opatření udělat. Tam, kde je ten zásah domích právě obrovský, jo, a přitom to ničemu nepomůže, tam ho udělat nesmí. A to je důvod, proč jsem šel s mými kolegy na náměstí v roce 2022. Protestovali jsme proti covidovým restrikcím, protože byly velice tvrdé pro všechny lidi, kterých se týkaly a přitom už byly v té míře k ničemu. >> Vy jste prošel poměrně neobvyklou politickou cestou a od piráttu vlastně přes kandidaturu za stačilo e až vlastně k dnešnímu postavení nezávislého europoslance. E změnily se tolik politické strany kolem vás a nebo vy jste postupně rostl, vyvíjel jste se a změnil jste názor třeba na některý věci vy? >> Já jsem ve svém středním věku stále stejný, ale prostředí se posunulo. Eh, když jsem se dával do spolupráce s pirátskou stranou, tak měli dvě témata. E, boj proti korupci a ochrana osobní autonomie. s některými věcmi, s tou ochranou osobní autonomie jsem měl trošku problém, protože prosazovali nejrůznější, jo, třeba měkké drogy a podobné záležitosti, ale říkal jsem si,