Ptejte se živě Markéty Radhi Šichtařové v úterý 27.10.26

Zdravím. Tady je Markéta Rá Šichtařová ze společnosti Next Finance a tohle je pořad Ptejte se naživo Markéty Rády Šichtařové. Je to pořád, kde už podle názvu vy se ptáte a ekonomka je tady od toho, aby vám v přímém přenosu odpovídala na vaše dotazy. A krom toho obvykle ještě máme jedno téma, které se v tom daném týdnu intenzivně řeší, ať už v českých médiích nebo na sociálních sítích, ke kterému se většinou vrátíme, pokud to má něco společného s ekonomikou a které si tady rozebereme. A dneska tady máme opravdu horké téma. Horké, protože Evropa hoří. Já mám takový neblahý dojem, že se to nekomunikuje tak úplně správně v našich médiích, protože ono to vypadá, že eh ty hranice a nepokoje na ulicích jsou daleko od nás a že nás se to v podstatě netýká a že to je jenom taková zajímavost pro nás, ale chyba lávky. Problém je, že ten účet za tyhle nepokoje zaplatíme nejspíš my všichni. A právě o tom s váma dneska chci mluvit. Ale ještě než se tomu dostaneme, pojďme na e první vaše dotazy a já doufám, že tady budou postupně dotazy přibývat. Pan Lumír M píše: "A vás jako záchranářku celého světa financí nikdo pořád nepotřebuje, že?" Otazník, vykřičník otazník vykřičník. Lidi, co se věnují penězům, jsou už dávno na jiných pozicích. Na YouTube je nenajdete. Eh, no tak to vás budu muset zklamat. Svět financí zachraňovat nehodlám. Svět financí je už tak prohnilý, že už mu není pomoci. Eh, mámli tomu rozumět tak, že se ke mně chcete objednat na osobní konzultaci, tak vás možná taky zklamu, protože nejbližší termín mám za 14 dnů. Do té doby mám plně obsazeno, ale klidně mi můžete poslat email, můžu vám nabídnout termín ode dneška za 14 dní a dál. Pan Jan Sedmík píše: "Proč asi nám v uvozovkách na sílu tolik nutí euro? Potřebují se o ten absolutní krah s námi podělit a nemohou potřebovat, abychom si i naš o našich penězích rozhodovali sami." Tak tohle je zajímavá pointa. Ano, dělení nákladů určitě je jedním z vícero motivů prosazování eura, e, tedy nikoliv z řad České republiky. Ti, kdo u nás prosazují euro, tak nejsou asi motivováni tím, aby my jsme nesli náklady třeba za Řecko, Francii a za Německo, ale e když nám někdo nabízí až vnucuje euro spoza našich hranic, tak tam ta motivace je silná. Když totiž bude zóna, která platí eurem větší, tak taky víc zemí e ponese náklady na rozmělňování těch společných dluhů. V podstatě tento záměr se ukázal už při vytváření takzvané bankovní unie a Eurovalu. Jestli si vzpomínáte na to, jak někdy v letech 20112 tady bylo něco, čemu se říkalo evropská dluhová krize, tak tehdy právě vznikl takzvaný euroval. Podstatné je, že přijetím eura se země nevzdává pouze vlastní měny, ale především se vzdává samostatné měnové politiky. Už nemůže prostřednictvím vlastní centrální banky nastavovat kurz své měny. Nemůže nastavovat úrokové sazby podle potřeb své ekonomiky. Ani nemůže využít tedy kurz jako nějaký nárazník při vnějších ekonomických šoccích. Měnová politika v eurozóně se zkrátka řídí potřebami eurozóny jako celku, nikoliv potřebami konkrétní země. A pak je tu ještě jeden problém. Ta společná měna vytváří právě tlak na společné řešení dluhových krizí. Pokud se některý členský stát dostane do závažných finančních potíží, jako tomu bylo v případě Řecka, jako tomu bylo třeba na Kypru krátce poté a jako to pomalinku se začíná objevovat teď ve Francii, eh tak případný hypotetický bankrot té dané země, jako se to stalo v Řecku, může ohrozit banky a finanční stabilitu dalších členů eurozóny A proto právě vznikly záchranné mechanismy, jako ten zmíněný euroval, do kterých přispívají členské státy a které vlastně přenášejí část těch finančních rizik mezi napříč mezi jednotlivými zeměmi eurozóny. A tím se vlastně bohužel jednodušeji šíří případná bankovní nákaza. Nejenom, že se ty náklady a rizika rozloží, ony se také prostě přenesou do dalších zemích a nakazí se v uvozovkách víc bank. Proto je pro nás zachování koruny tak důležité. Ne proto, že by naše vlastní jměna nás dokázala ochránit před jakýmikoli finančními problémy, ale proto, že nám zanechává aspoň nějaký jeden nástroj, jak na ty problémy samostatně reagovat a taky nám nechává možnost nepodílet se automaticky na všech budoucích záchranných mechanismech eurozóny. Eh, pan Tvrdé Máslo nám tady píše: "Pěkný večer." Také zdravíme pan Pavel Sichra. Krásný dobrý večer vám, paní i všem ostatním lidičkám, co přemýšlí. Děkujeme. Také přejeme dobrý večer. Paní Marie Vajnerová, hezký večer. Jaký máte názor na finanční gramotnost Donalda Trumpa? Tak iluze o finanční gramotnosti jakéhokoliv politika, ta mě už dávno opustila. Pokud jde o Donalda Trumpa, tak nepochybně vzhledem k tomu, jaká je za ním podnikatelská aktivita a historie, tak má velmi dobrou finanční gramotnost v oblasti vlastního podnikání a v oblasti dosahování svých vlastních zisků. To ovšem ještě není totéž jako finanční gramotnost jaksi makroekonomická. A tam mám velmi vážné pochybnosti. Donald Trump zcela jistě umí dobře podnikat tak, aby dokázal tvořit zisky a jaksi zbochatnout. Ale jakási intuitivní schopnost podnikat ještě neznamená totéž jako schopnost rozumět fungování toho velkého provázaného celku, kterému říkáme makroekonomika. A vzhledem k tomu, jak například Donald Trump uvaluje různá cla a regulace a zase je odvolává a zase je uvaluje, tak to moc nesvědčí o velké makroekonomické gramotnosti. Jistě vy můžete třeba namítnout, že to je jakási jeho vyjednávací strategie, že to, že chvíli hrozí ci, pak je zase obdvolá, pak zase s nimi hrozí, že to je prostě určitá jeho osobní forma komunikace a jak třeba přitlačit partnery ke zdi. Budiž to může být, ale to nikterak se nevylučuje s faktem, že opatření, které Donald Trump třeba v mezinárodním obchodě eh přijímá, jsou naprosto kontraproduktivní pro rozvoj americké ekonomiky. Donald Trump tomu prostě makroekonomicky rozumí jak koza Petrželi. Eh, pan Bus píše: "Hezký večer, paní Markéto. Je možné, že se i Česká republika nadále zadlužuje i z toho, ale nejenom z toho důvodu, stejně dojde k nějakému resetu a je nutné dělat další dluhy, aby nám neujel vlak, ne? jestli chápu správně vaši otázku, tak asi to asi ten dotaz směřuje na to, že třeba politici, kteří rozhodují o českém dluhu, mají nějaké zákulisní informace, že má dojít k nějakému takzvanému velkému resetu a že eh abychom byli na stejné úrovni jako ostatní státy, tak se musíme zadloužit. Tak nějak rozumím tomu dotazu, ne? Určitě to takhle není. Za prvé, čeští politici nemají v podstatě vůbec žádné zákulisní informace. Věřte mi to nebo ne, já jsem byla svědkem toho, jak čeští politici, kteří rozhodují o zákonech, tak co by na informační zdroj spoléhají na AI, vážně čestné pionírské, oni prostě ani nedokáží si vytáhnout třeba nějaké relevantní informace z návrhu státního rozpočtu. To by totiž museli ten tu složku pořádnou projít a ponořit se do ní a něco si tam načíst. Oni prostě volí tu variantu, že se zeptají AI na nějaký úplně hloupě eh formulovaný dotaz, který ani neumí vlastně pořádně naformulovat. Pak jim to vyplivne úplnou blbost a potom s tou blbostí, kterou zjistili od AI, tak normálně operují na plénu v poslanecké sněmovně. Byla jsem toho svědkem. Takže ne, čeští politici v podstatě nemají vůbec žádné zákulisní informace ze zahraničí a i kdyby je měli, tak jejich nějaká prozíravost vůbec nesahá tak daleko, aby se eh snažili nějak přemýšlet nebo řešit problémy nebo eh rozhodovat podle toho, co mají za informace ze zahraničí. Oni rozhodují naprosto adhoc. v podstatě rozhodují způsobem tak, že si nechá zpracovat průzkum veřejného mínění, co veřejnost chce. Ten průzkum je udělaný úplně špatně, protože se zeptá nějaké tři otázky, zajímá vás toto nebo toto nebo toto? Vůbec to nepodchytí skutečné trendy ve společnosti, ale koalice si myslí, že je podchycené má. Takže se začne domnívat, že to jediné, co opravdu lidi zajímají, dejme tomu třeba levné bydlení, tak navrhne nějaký eh zákon eh, který má řešit levné bydlení, ať navrhne cokoliv, opozice začne proti tomu křičet, že to je špatně. Kdyby navrhla koalice Pravý opak o 180 stupňů, tak by opozice taky začala křičet, že to je špatně, protože pointa je jediná. Vždycky chtít něco jiného než koalice. Vždycky ti dva jsou proti sobě. To je jediný způsob rozhodování a fungování, jak to v politice chodí. To znamená snažit si udělat úplně hloupě postavené průzkumy veřejného mínění. podle toho snažit se čeřit média a neustále produkovat tedy nějaký chaos, něco, nějaké informace, aby to plnilo média a opozice ta za všech okolností bude křičet, že to je špatně a pak se to otočí. Teďka třeba takovou roli sehrály eh veřejnoprávní poplatky nebo z veřejnoprávních médií. V podstatě nikdo nečekal, že by teď najednou se tahle věc měla začít řešit, ale byly volby, ty dopadly pro koalici katastrofálně a tak začala koalice řešit, co teda udělat, aby na sebe připoutala pozornost, protože pochopila, že takhle ztrácí body, že bude muset být razantnější. Tak si řekla„Áá, třeba ty poplatky tady máme, o těch jsme mluvili před volbama a to nám přineslo docela hodně bodů. Tak víte co? Vytáhneme to, tím odvrátíme pozornost od těch nepovedených voleb a zase se o nás bude psát, jakože my chceme zrušit ty poplatky. Vlastně my je tak úplně zrušit nechceme. My je budeme posílat ze státního rozpočtu, ale ono to bude vypadat jako, že něco děláme. No a opozice začala řvát jako protržená, že to je úplně špatně. Ve skutečnosti eh celé to bylo jenom o tom, že prostě bylo potřeba nakrmit média nějakou novou kauzou. Takhle fungují politici. Takže vůbec si nemyslete, že politici mají nějaké zákulisní informace ze zahraničí a podle toho, že šijí strategii. Ne, fakt ne. Paní Řehořová píše: "Dobrý večer. Co říkáte na návrh zákona o zavedení koruny do ústavy? Přijde mi, že se něco říká a něco jiného píší ministerská vyjádření." To vám nepřijde, to je pravda. A co na to můžu asi tak říkat, když já jsem byla ten, kdo dlouhodobě vždycky prosazoval zakotvení, zaprvé práva na hotovost do ústavy a za druhé české koruny do ústavy. Takže samozřejmě, že to podporuju, ale ono to neprojde. Eh, totiž je strašně neprozíravé a politicky jaksi hloupé tyhlety dvě záležitosti spojovat. Mělo by se to rozdělit a nejprve by se mělo zkusit prosadit zakotvení hotovosti do ústavy nebo práva na hotovost a potom jako druhá věc koruna a to z jednoduchého prostého důvodu. Dokonce i část lidí z ODS by byla ochotná hlasovat pro eh zakotvení hotovosti do ústavy. Oni totiž věděj, že se to děje i jinde v zahraničí, tak si říkají, no tak když to dělají i jinde, tak to asi nebude až tak úplně špatná věc. Ale všichni z ODS stopky a tak dál jsou pro přijetí eura a proti koruně. Takže když se tyhlety dva návrhy spojí do jednoho, tak se neodhlasuje vůbec nic. Kdyby se to rozdělilo na dvě části, tak by byla šance alespoň na to zakotvení hotovosti a potom by se to znova třeba zkusilo s tou korunou. Ale takhle se ta příležitost rovnou úplně spálí. Takže zase krok vedle odstávající koalice. A to není ještě všechno. Já vám k tomu ještě prozradím další záležitost. Já jsem byla u eh koaličních vyjednáváních na počátku, pokud šlo o ekonomickou oblast. A eh tam jsem teda přišla s tím, že prostě v programovém prohlášení vlády by mělo být, že vláda bude prosazovat eh jednak hotovost a jednak teda korunu e do ústavy odděleně. A eh tehdy se paní Schilerová tak jako záhadně a chápavě usmála a řekla:„No, tak vlastně proč ne? Tak ono to stejně neprojde. Jo, jako všichni projde, ale tím nic nezkazíme, když jako se budeme prosazujeme. No tak si to tam napíšeme a zkusíme to prosadit a potom ono to jako neprojde, ale aspoň budeme dělat jako, že něco děláme. Takhle to probíhalo. Takže si udělejte obrázek sami. Tak pan Blrau 85 píše a táže se. Já mám zainvestováno v AI akcích paměti a fotonika poměrně dost peněz, tak jsem lehce nervózní po shlédnutí vašeho videa. Konec dotazu. V tomto případě vám opravdu upřímně doporučím bez jakýchkoliv postranních úmyslů přihlaste se ke sledování Hero Hero kanál Markéta Rady Šichtařová, protože tam každý pracovní dení video nebo aspoň aktuální skutečně v ekonomice ten den děje. je a prognózu do budoucna. Takže pokud by třeba začala praskát bublina nebo by se daly očekávat nějaké jiné problémy tohoto typu, okamžitě se to tam dozvíte a budete mít tím pádem ještě čas nějak zareagovat, třeba prodat nebo vybrat peníze z banky a tak dál. Tak eh další dotaz, to je zase komentář na jeden tedy můj starší na moje starší video. Proto v bance zakázali posílání velkých částek peněz. Bojí se. Proto, když něco nakupujete, musíte zavolat do banky a poprosit je, ať vám povolí zaslat větší částku. Ano. Tak to je reakce na to, že já jsem na tomto místě mluvila o frakčních rezervách bank. To, o čem tady tazatel píše nebo mluví, tak to má v realitě dva důvody. Prvním to je skutečně absence těch fyzickách, eh, tedy dá se říci to frakční hospodaření s penězi. Druhým důvodem je ale zákon o AML, který stanoví povinnost banky kontrolovat a prověřovat větší platby. Asi nemusím vysvětlovat, že obojí považuju za prohnilost systému, ale máte pravdu, opravdu se tyhlety transakce větší musí hlásit. Další dotaz. Neexistuje žádné téma z ekonomické oblasti, které by bylo neprůchozí na YouTube. Klidně nám tady můžete udělat poradenství od Až do Z. Hero hero nehrozí. A tak to je reakce na to, že jsem eh tedy eh vám doporučila, ať si začnete odebírat Hero Hero. Tak zaprvé netuším, proč bych to měla dělat, proč bych vám tady měla poskytovat poradenství od A až do z Leda, že byste mi výměnou poslal vy zadarmo plody zase, tedy pokud by pro mě měli nějakou hodnotu. A zadruhé, já vám skoro závidím vaši bezstarostnou představu o fungování sociálních sítí. Zjevně jste ještě neslyšel o zrušených účtech, o odstraněných příspěvcích. Mohla bych vám tady vyjmenovat konkrétní příklady zrušených účtů, stejně jako témata, kvůli kterým se tvůrci dostávají do konfliktu s pravidly platformem. Mohla bych vám je jmenovat, ale to by byl přesně ten důvod, abych se vedle těchto zrušených účtů zařadila. Stejně tak bych vám tady mohla jmenovat témata a klíčová slova a jména třeba klíčová, která jsou jednostrannou jízdenkou k omezení účtu. Eh, ale zase zařadila bych se potom mezi ně. Takže pokud vás to opravdu zajímá, tak věnovala jsem tomu celou jednu kapitolu ve své knize Na Prahu nové civilizace. Tam najdete i konkrétní příklady třeba známých zrušených účtů, okolností, jejich zrušení důvody. A mimochodem ta kniha je poctivě papírová, takže její obsah nepodléhá e algoritmům YouTube ani žádných jiných platformem. Celý for je v tom, že různé sociální sítě a platformy mají různá pravidla moderace. No a já komunikuju občas věci, která do toho tak úplně nesednou. Tak další dotaz. Eh, dobrý večer, píše paní pan Andrej Jilavský. Rád by jsem se zpýtal na kolisavou cenu zlata za posledný mesiac. Konkrétně js pozrel cenu mince v hodnotě 13 trojské unce z vdenské mincovny Vídenská filharmonie. Eh, rozumím, že investovaně do zlata má zmysl z dlhodobého hladiska. Předpokládá tě pokles alebo rast ceny zlata v nej, pardon, omlouvám se, ale nepřečtu. V nejnižším období cena do jednoho mesiace. Tak v tomto krátkém období do jednoho měsíce je to v zásadě loterie. Eh, vývoj ceny nejenom zlata, ale i jiných finančních komodit a akcí a dluhopisů je sinusoida. Ale ta sínusoida je vždycky buď rostoucí, nebo tak nějak rovná a nebo klesající. V případě zlata to je dlouhodobě rostoucí sinusoida. Z velmi dlouhodobého pohledu cena zlata roste, ale z krátkodobého pohledu je to prostě ta sinusoida, kdy je extrémně těžké odhadnout jednotlivé e jaksi ty amplitudy, jestli už jsme na vrcholu nebo naopak v poklesu, protože z toho krátkodobého pohledu tam působí různé mikrofaktory typu, že se zrovna nějaká centrální banka rozhodne nakupovat nebo prodávat do svých devizových rezerv, což je záležitost, která je nepredikovatelná. Abyste tomu rozuměli, já vám to k něčemu přirovnám. Představte si, že byste měli přesně odhadnout, eh, když jste třeba na poušti, jestli během příštího měsíce bude nebo nebude pršet. A měli byste to dneska odhadnout, co se stane přesně třeba 30. den ode dneška. Predikovat, co se stane 30. den ode dneška v tom jednom dnu, jestli zaprší nebo bude pod mrakem nebo bude svítit slunce, je velmi složité. Ale zároveň víme, že na poušti je větší sucho a větší horko obyčejně, než dejme tomu eh v našem mírném podnebí ve střední Evropě. A tady zase je větší sucho, než je v nějakém deštném pralese. Takže z dlouhodobého pohledu jsme schopni prakticky na jistotu říci, že v deštném pralese bude pršet častěji než ve střední Evropě a tam zase bude pršet častěji než na poušti. Ale odhadnout, co se stane ode dneška 30. den, to je vážně do jisté míry loterie. s tím zlatem to je hodně říci dlouhodobý trén. Tam je prakticky jisté, že ten dlouhodobý trén bude rostoucí, ale odhadnout ty mikrov výkyvy během třeba jednoho dne, během týdne nebo až do měsíce může být v některých obdobích dosti složité a právě teď prochází zlato poměrně vysokou kolísavostí. Já si myslím, že v příštím roce bude zlato zase růst, ale tipnout si, jestli ode dneška za měsíc bude o trošku výž nebo o trošku níž než dneska, to je věc jiná. Když bych jste mě s pistolí u hlavy nutili, abych eh dala nějakou prognózu, tak bych řekla, myslím si, že bude na hodně podobných úrovních, jako je dneska, ale ode dneška za rok bude zřejmě výš, než je dneska. Takže to možná není úplně přesně taková odpověď, jako jste čekal, ale jde o to, že skutečně v krátkém období, tedy v těch posledních několika eh dnech, týdnech, dochází k tomu, že finanční trh je pod enormním tlakem. Pod enormním tlakemčně rostou výnosy dluhopisů, rostou výnosové míry po celém světě. A z tohoto titulu roste zlatu konkurence, takže by hypoteticky měl kapitál odplývat ze zlata pryč. Jenomže to není tak úplně pravda, protože současně s tím dochází k extrémnímu zvyšování rizik na akciovém trhu. Z tohoto titulu by zase kapitál měl spíš proudit do zlata, do nějakého bezpečného přístavu. A tyhlety dvě záležitosti se tak mezi sebou trošku požírají vzájemně. Takže vlastně ta jízda toho zlata, to je taková drncavá jízda po hroudách. Z dlouhodobého pohledu si myslím, že převáží ty finanční problémy. Centrální banky budou donucené, i když vůbec nebudou chtít, tak budou donucené třeba do roka a do dne začít zase snižovat úrokové sazby se skřípěním zubů, protože bude vysoká inflace. A výsledkem je, že zlato znova začne růst. Ale já jsem se teďka tady vlastně dotkla jednoho tedy velmi jaksi intenzivního tématu. Já jsem tady naznačila jakési problémy finanční a ty finanční problémy mají v podstatě eh jednoho společného jmenovatele. Eh Evropa nám hoří v posledních dnech a já už jsem tady naznačovala, že jsem přesvědčená o tom, že ten účet za to zaplatíme my všichni. A já to nemyslím jenom obrazně. Eh, problémy na ulicích jsou v Paříži, v Římu, v Miláně, v Barceloně, v Lisabonu. Šíří se to dál. Evropská města zapravily davy demonstrantů. V ulicích se střetávají lidé s policií, hoří popelnice, létají kameny. Policie používá vodní děla, slzní plyn. Jenom ve Francii se podle odborů těch demonstrací účastnilo víc než 800 000 lidí. údajně. Policie tam zadržela asi 1000 lidí. Tohle všechno jsou informace, které v zásadě asi všichni známe. A já dnes ale nechci vůbec mluvit o tom, kolik demonstrantů bylo zatčeno, ani o tom, jestli jednotlivé vlády jsou levicové, pravicové a už vůbec nechci řešit třeba, jestli ty demonstranti třeba náhodou nemají pravdu. Já vám chci ukázat něco úplně jiného. Já vám chci ukázat, proč to, co dneska vidíme v Evropských ulicích, tak proč to může být součástí mnohem širšího ekonomického problému. Protože tyhle demonstrace mají něco společného. Ve Francii lidé protestují proti zhoršujícím se životním podmínkám, aspoň tak to říkají. V Itálii tam zase si stěžují na rostoucí životní náklady. V Portugalsku si stěžují na nedostupnost bydlení. Ve Španělsku se obávají o své důchody. Na první pohled jde o různé problémy, ale ve skutečnosti mají něco společného. Je to ekonomika. Evropské vlády totiž po desetiletí slibovaly svým obyvatelům pořád víc a víc podpory sociálních jistot. slibovali vyšší důchody, dostupné zdravotnictví, neplacené zdravotnictví, sociální jistoty, dotace, e, podporobydlení, k tomu ještě všelijakou zelenou transformaci a zbrojení a obrovské veřejné investice. Jenomže ekonomika evropská neroste, nemůže růst dost rychle na to, aby všechny tyhlety nesmyslné přísliby dokázala ufinancovat kvůli Green Dealu, kvůli regulacím, kvůli zestátňování. nemůže růst dost rychle na to, aby bylo možné plnit všechny tyhle nesmyslné blouznivé sliby. A tak si vlády půjčují. Půjčují si na důchody, na provoz států, na splácení starých dluhů a když jim peníze nestačí, tak slibujou další. No a postupně se Evropa dostává do pasti, ve který už politici nejsou schopni přestat utrácet. voliči nechtěj přijít o svý životní jistoty a investoři už přestávají být ochotni vládám půjčovat. Tohle je vlastně ta pravá podstata problému. A já si tady dneska s váma chci vysvětlit, proč vlastně tahleta situace by se čistě hypoteticky, potenciálně mohla změnit eh v něco podobného, jako tady bylo v letech eh 2011 a 2012, tedy v evropskou dluhovou krizi. Neříkám, že to nutně tak musí být, ale má to potenciál. Eh, možná totiž nás čeká situace, kdy ty problémy evropských státních rozpočtů se začnou promítat do našich hypoték, do dostupnosti firemních úvěrů, třeba i do zaměstnanosti a nakonec i do našich daní. A já skutečně mluvím o České republice, že se to může propsat u nás. A Česká republika mimochodem v tom vůbec nemá čisté svědomí. Začněme Francií, protože tam je vlastně epicentrum všech těch problémů. Francii není Řecko. Není to malá ekonomika na okraji eurozóny, jako bylo v Řecko v tom roce 2012. Tedy není to země, kterou by ostatní státy mohly poměrně snadno zachraňovat. Francie místo toho je druhou největší ekonomikou eurozóny hned po Německu a právě proto jsou ty její problémy tak nebezpečné. Francouzský státní dluh se blíží k 120% HDP, což znamená, že vlastně stát dluží přibližně o pětinu víc, než kolik za jeden rok celá ekonomika vyprodukuje. A co je ještě horší, francouzská vláda i přesto dál hospodaří s obrovskými schodky. Pro letošní rok se počítá s deficitem státního rozpočtu kolem 5,4%. Na příští rok údajně chce vláda ten schodek snížit na 5 %. Ale co to je? 5 %. Já připomínám, že evropská rozpočtová pravidla pracují s referenční hranicí 3 % HDP u deficitu státního rozpočtu jako maximum. A francouzská vláda má problém, obrovský problém prosadit i tohleto velmi mírné snížení schodku, které pořád je daleko za tím, co evropská pravidla povolují. A proč má francouzská vláda problém? Protože kdykoliv začne mluvit o tom, že by eh začala šetřit, tak narozí narazí na obrovský odpor veřejnosti a jakmile začne mluvit o vyšších daních, tak narazí na odpor podnikatelů a investorů, kteří začnou samozřejmě hrozit tím, že odejdou ze země. Francouzská politická scéna je navíc strašlivě roztříštěná ostatně jako u nás. Takže sestavit rozpočet je čím dál tím obtížnější. A ratingová agentura Moodies už Francii v uvozovkách odměnila negativně, tedy to znamená eh řekla, že rating pro Francii má negativní výhled. Přeloženo do srozumitelnějšího jazyka. Francie je pořád považována za relativně kvalitního dlužníka, ale důvěra v její schopnost dát ty veřejné finance do pořádku začala slábnout. A teď do toho přichází další problém. Francouzská ekonomika totiž prakticky neroste a pokud budou ty francouzské protesty pokračovat, tak to může být ještě horší, protože ty protesty nejsou jenom politickou událostí. Když demonstranti blokují dopravu, tak nefunguje zásobování. Když se lidé bojí vstoupit do centra měst, klesají tržby obchodu. Když turisté ruší pobyty, přicházejí o tržby, hotely a restaurace a tak dál. To všechno znamená nižší ekonomickou aktivitu. A nižší ekonomická aktivita znamená samozřejmě nižší daňové příjmy a čím nižší daňové příjmy, tím horší vývoj státního rozpočtu. Tím víc si Francie bude muset půjčovat, pokud neomezí svoje výdaje, což jí demonstranti nechtějí povolit. Takže vzniká začarovaný kruh. Slabá ekonomika zhoršuje státní rozpočet, špatný státní rozpočet zvyšuje nervozitu investorů. To znamená má roz nebo zdražuje financování pro stát a dražší financování zhoršuje státní rozpočet. A už jsme ve velmi špatné spirále. Přesně tuhle spirálu zažilo i Řecko. Přesně tahle spirála dohnala nakonec Řecko k bankrotu. A teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu. Jak vlastně vzniká dluhová krize? Většina lidí si představuje, že stát zkrachuje podobně jako třeba nějaká firma, že prostě jednoho dne státu dojdou peníze a stát přestane platit. Ale ve skutečnosti ten mechanismus vzniku eh dluhové krize je mnohem složitější. Stát totiž obyčejně nesplácí svoje dluhy tím, že by na ně postupně šetřil. Stát splácí sté staré dluhy tím, že si půjčuje novy nové dluhy a těmi novými dluhmi splácí ty staré. A teď si představte, že třeba stát před třeba 10 lety si půjčil 100 miliard Kč za 1% ročně, protože tehdy byly nízké úrokové sazby. Každý rok tedy platil, aby se to dobře počítalo, 1 miliardu na úrocích. Jenomže teď dluhopis spěje ke splatnosti a stát musí těch 100 miliard vrátit a protože je nemá, tak si půjčí znovu. Jenomže tentokrát už mu investoři nechtějí půjčit za 1%, chtějí 5 % a to je reálné číslo. Takže najednou stát za těch stejných 100 miliard, které splácí, neplatí miliardu ročně, ale 5 miliard. A to je problém, protože stát tím nezískal žádnou novou službu, nepostavil žádnou novou dálnici, nezvýšil důchody, nezlepšil zdravotnictví, jenom za úplně stejný dluh najednou platí pětkrát víc. A teď si představte, že nejde o 100 miliard, který jsme si řekli jenom proto, aby se nám to dobře počítalo, ale jde o biliony. A to je přesně ten důvod, proč jsou rostoucí výnosy státních dluhopisů tak nebezpečné. Ve Francii výnos desetiletého státního dluhopisu minulý týden vystoupal přibližně na 5,14%, což byla nejvyšší úroveň od roku 2002, takže skoro za čtvrt století. Po rozhodnutí té agentury Moodies, která Francii ponechala rating, jenom zhoršila výhled, ten výnos zase klesl těsně pod 5 %, ale pořád jsme kolem 5 %. To vůbec neznamená, že by ten problém zmizel. A teď pozor, když investor požaduje vyšší výnos, tak cena toho už vydaného dluhopisu s pevně stanoveným úrokem zpravidla klesá. A kdo asi drží největší objemy státních dluhopisů? Banky, pojišťovny, penzijní fondy, investiční fondy, tedy vlastně finanční instituce, ve kterých mají peníze miliony eurropanů, dokonce i Čechů. A pokud tedy prudce klesne tržní hodnota těch státních dluhopisů, tak to může poškodit bilance těch finančních institucí, tedy třeba i bank. A tím se ten problém najednou přelévá ze státního rozpočtu do reálné ekonomiky. Najednou banky mají problémy a najednou banky nejsou tak ochotné třeba půjčovat dejme tomu firmám nebo běžným lidem. Firmy obtížně začnou získávat úvěry, investice se odkládají, ekonomika zpomaluje. Zpomalení ekonomiky znamená ještě další pokles daňových příjmů. Takže státní rozpočet se ještě zhorší, takže se ještě zhorší rating a ještě vzrosté výnoze státního dluhopisu a tak dál a tak dál. Přesně tohleto všechno už dobře známe z evropské dluhové krize po roce 2010. Jenomže dneska je tady jeden základní rozdíl. Tehdy centru pozornosti bylo poměrně mrňavoučké Řecko. Dneska je to druhá největší ekonomika Evropy a právě její velikost znamená, že případná krize důvěry vůči Francii by měla doslova celoevropské důsledky. Tedy ono to mělo celoevropské důsledky už tehdy, když epicentrem bylo Řecko. Na tož teď. A teď si možná říkáte, no dobře, ale my přece v České republice nemáme euro, máme českou korunu, máme vlastní centrální banku. Tak proč by nás francouzské problémy měly zajímat? No, protože Česká republika není izolovaný ostrov a protože finanční trhy jsou propojené mnohem víc, než si většina lidí uvědomuje. Představte si, že třeba velcí investoři začnou mít obavy o evropské státní dluhopisy a nemusí jít jenom o francouzské dluhopisy. můžou jednoduše začít omezovat investice i do dalších evropských aktiv, do akcí, do korporátních dluhopisů, do měn menších ekonomik, jako je třeba Če