Ptejte se ŽIVĚ Markéty Radhi Šichtařové v úterý 22.9.26 ve 20 hod

Zdravím. Tady je Markéta Rá Šichtařová. Tohle je pořád. Ptejte se živě Markéty Rády Šichařové. No a jaká témata nás dneska čekají? Energie zdražují. A vláda už zase mluví o stropování energií. Bude to fungovat a nebo to je velký podvod a stejně energie zase zaplatíme my všichni. Vydržte a za chviličku se dozvíte. Zdravím všechny naše pravidelné, věrné i méně pravidelné fanoušky. Zdravím obzvláště pana Sikru, který už nám stihnul dneska poslat první donate. Moc díky. A pojďme na vaše dotazy. Tohle je totiž pořád, kde vy píšete vaše dotazy a já je naživo odpovídám. A pokud něco třeba nestihneme, tak k některým těm nejzajímavějším dotazům se třeba někdy stihneme ještě vrátit v těch příštích dílech, jako to uděláme i my teď za chvíli. A jako vždycky i tentokrát mám pro vás jeden tip. Pokud chcete slyšet více komentářů o ekonomice a o aktuálním dění, než se vejde do těchto pořadů nebo než se vejde na běžné sociální sítě z dobrých důvodů, mrkněte se na Hero Hero, kde každý pracovní den přibyde jeden eh podcast nebo video, zkrátka komentář na aktuální téma. Takže vám nic neuteče. Na Hero Hero hledejte kanál Markéta Rá Šichtařová. Tak pojďme na vaše dotazy. Pan Michal Kotyza píše: "Dobrý den, paní Markéto. V minulých dílech jste mluvila o státním rozpočtu, že přiblížíte, jak se sestavuje a co v něm je za bizáry. Zmínila jste, že se třeba dávají peníze do ciziny na nějaké projekty? Ano, dávají. To máte pravdu. Eh, upřímně, já vám to teď neřeknu z hlavy prostě proto, že ten státní rozpočet, když si ho vytisknete, tak je to svazek takhle tlustý. Já jsem o tom zavařila jednou tiskárnu dokonale. Eh, v podstatě je velice obtížné se v tom zorientovat, protože to jsou hustě popsané papíry, kde máte pod sebou položky. ten státní rozpočet, který je v podstatě jedním zákonem, tak se začíná sestavovat už na začátku roku. Eh, někdy touto dobou nebo na konci srpna, na začátku září je obyčejně sestavený a z ministerstva financí jde do vlády, kde se vláda o něm dohodne, schválí ho a následně ho posílá do poslanecké sněmovny, kde se předstírá, že se o tom diskutuje, ale ve skutečnosti už je dopředu předdomluvené, že ten státní rozpočet projde. Pokud máte některé strany eh, které třeba mají eh svojí image postavenou na tom, že chtějí štíhlejší stát, že nechtějí tak velké státní zadlužování, tak tyhlety strany začnou vykřikovat něco o tom, že eh pohlídají tu vládnoucí stranu a že bez nich by to bylo ještě horší a předstírá se, že se o tom jedná. Výsledkem je, že ministryně financí ustoupí o jednu nebo 2 miliardy. Dopředu se s tím počítá. On už vlastně ten eh polštář je v podstatě e dopředu v tom rozpočtu postavený, tak protože se ví, že se bude muset na venek jakoby o 1 dě t miliard ustoupit, aby to tak vypadalo. Takže vlastně ta nejsilnější vládní strana tím poskytne jakési aliby e těm menším stranám, aby eh to dokázali prodat na venek eh voličům, aby teda vlastně všichni tak nějaksi jakoby stáli na svém a mediálně mohli něco prodávat. E škrtne se tam nějaká úplná eh hloupost, která tam v podstatě dopředu byla daná s tím, aby se škrtla. A s tímhletím rádoby jakoby naoko ústupkem se potom jde do parlamentu, kde to všechny strany vládní koalice prodávají jako velký úspěch a jako eh nějaký skvělý kompromis. A v podstatě ten státní rozpočet je obšlehnutý z loňského roku, ale s tím, že zůstávají tam stejné položky, ale mění se jejich velikost. Eh, protože typicky třeba u daňových příjmů se vychází z toho, že ministerstvo financí má nějakou prognózu, jak třeba v příštím roce ekonomika poroste. A když ta prognóza je postavená na předpokladu růstu ekonomiky, eh tak se eh samozřejmě předpokládá, že při rostoucí ekonomice se zaplatí víc na daních, protože lidé víc utrácejí, takže platí vyšší DPH, vyšší spotřební daně. Firmy, když ekonomika roste, tak mají údajně zisky, to znamená, můžou platit vyšší daně z příjmu právnických osob a tak dál. No a na základě téhleté prognózy se tedy navýší odhad daňových příjmů. Když se navý odhad daňových příjmů, tak to má každá vláda ráda, protože potom si může dovolit, nebo aspoň ono to tak prodává, i navýšit objem výdaju. Eh, každá vláda eh se tudíž vlastně snaží nadhodnocovat očekávaný hospodářský růst, aby jí vyšly vysoké odhadované příjmy v příštím roce a aby si tím pádem mohla dovolit víc utrácet. Eh, když by totiž dopředu byla velmi realistická při odhadu budoucího růstu a nebo dokonce by to i podhodnocovala ten hospodářský růst, tak by jí vyšly malé příjmy do rozpočtu a eh když by potom eh nastavila pravdivě výdaje, eh tak by zároveň eh okamžitě přinesla eh větší schodek a to by se hůř teda mediálně prodávalo voličům, ale taky by se o tom hůř jednalo v parlamentu, obstrukce by byly ještě větší. No a zároveň to nadhodnocování hospodářského růstu má ještě jeden jednu výhodu pro vládu. Tutž když se očekává, že ekonomika poroste, eh tak se taky vlastně e od toho odvíjí předpoklad nízké míry nezaměstnanosti, nezaměstnanosti, nízkého, nízké potřeby vyplácet sociální dávky. Takže vlastně při vysokém odhadovaném růstu eh taky máme nízké odhadované výdaje, takže to opticky zlepšuje eh schodek státního rozpočtu. Takže o tohleto číslo, ten odhadovaný růst, já to teď říkám samozřejmě zjednodušeně, tak se eh ta čísla příjmů i výdajů trochu očistí, no a vyjde nám nějaký odhadovaný schodek. Vzhledem k tomu, že tam opravdu objektivně bývají po předchozí vláde vládě nějací kostlivci ve skříně, jako třeba je na to vždycky známo o fialové vládě, že vlastně schovávala část eh výdajů z rozpočtu do takzvaného fondu dopravní infrastruktury, eh tak vlastně se po ní musí uklízet, takže opravdu e objektivně vzato eh ty výdaje jsou hodně velké, ale on se k tomu ještě připočtou další, které se naslibovaly na nejrůznějších eh reszortech. A ono to funguje to slibování vůbec ne tak jak si myslíte, že by se udělala nějaká velevážená analýza toho, co je a co není nezbytné. Ono to prostě funguje tak, že vám přijde nějaký sponzor. Eh, ten sponzor řekne: "My vám tady třeba každý Vánoce do parlamentu pošleme králíka a nebo vám tady pošleme nějakou povolenku na, já nevím, odstřelba žantů. Takový bezáry opravdu se dějou a vy jim za to řeknete, když jste třeba poslanec, tak jim řeknete: „No, tak výborně, tak my vám do vašeho klubu tady přidáme tolik a tolik miliard. Eh, tady vám přidáme třeba na nějaký váleční veterány, tady vám přidáme na myslivce, tady vám přidáme na rybáře, eh, na spoustu takovejch věcí, kde vy vůbec nevidíte, kam to tam jde. Vůbec se to nepoužívá na něco eh podstatnýho, nějakou třeba ochranu lesů a podobně, ale jde to prostě do tý eh struktury eh jaksi úřednický. Jde to do toho úřednickýho aparátu tyhlety peníze a eh takže vlastně nakonec se vůbec nepropíšou do nějaký tý eh myšlenky jaksi užitečný, ale aparátčíci, kteří eh spravujou ten svaz a podobně, tak prostě dostanou víc peněz. A teďka to mají slíbeno od těch poslanců, od toho poslaneckýho klubu za těch pár krahlíků nebo bažantů. A potom ten příslušnej poslanec přijde na ten klub a řekne:„No tak já jsem slíbil tamhle ty těch pár milionů. dáme jim to, že jo? Ano. Jo, dáme. No a takhle se nad tím prostě mávne rukou a nikdo nic nepočítá a pak se do toho rozpočtu eh přihodí. Takže takhle se nafukují výdaje ze státního rozpočtu a vůbec se neuvažuje způsobem, jakým vy uvažujete v domácnosti a nebo jakým uvažuje normální firma. Každá příčetná firma nebo domácnost uvažuje způsobem, že si spočítá svoje příjmy, zjistí, kolik eh teda bude mít k dispozici a to, co bude mít k dispozici, tak z toho trošku ubere stranou, aby měla na horší časy vždycky nějakou zálohu, nějakou prostě železnou škatulku e v šuplíku a to, co zbyde, tak začne rozdělovat na ty nejdůležitější věci, který prostě potřebuje k přežití. Takže když to je rodina, tak začne začne přemýšlet, kolik potřebuje na potraviny, kolik potřebuje na nějakou drogérii, kolik potřebuje na nájem, eh kolik potřebuje na nějaký školní pomůcky pro děti. A takhle postupně postupuje dál a dál. Někde na 10át. Protože můžete chodit i v trošku ošoupanejch botech a teprve, když na to máte, tak si můžete koupit nový. Na nějakým 28 místě je kadeřník, protože tam nemusíte chodit. Můžete se třeba ostříhat doma sami a takhle prostě postupujete, až najednou uděláte tlstou čáru a řeknete, tak a tady na tu položku, to je ještě poslední, na jakou mám a na ty další už nemám. Tak takhle hospodaří rozumně uvažující, plánující domácnost nebo případně firma, která zase samozřejmě má ty výdaje poskládaný jinak. teprve musí eh svým zaměstnancům vyplatit mzdy, odvést daně a tak dál a potom postupně jí třeba zbydou ještě nějaký peníze na investice. O tomu dělá ta firma kustou čáru a řekne: "Tak a další výdaje si budeme moct dovolit teprve, pokud budeme mít zisky takový a takový, pokud prostě nás ty zisky letos překvapí a podařejí se fakt dobrý obchody." Stát uvažuje úplně jinak. stát, respektive ti jeho jednotliví úředníci nebo poslanci prostě naslibujou nejrůznějším svazům, lobistům e tak dál. Tu nějakej milion, tu 10 milionů, tu zase to naslibujou sve eh městům, který vlastně z nich pocházej, protože tam chtějí zase příští rok dostat hlasy eh na výstavbu nějakýho hřiště a cyklostezky. A když se to všechno počítá, tak vám vyjdou nějaký výdaje, který nejsou nezbytný. Jsou to prostě jenom naslivovaný výdaje a potom se přemýšlí, kde k nim sehnat příjmy. A tam, kde to nesedí, jakože to vždycky nesedí, vždycky těch příjmů je míň než těch výdajů, tak se prostě stát zadluž. To je ten schodek. Takže stát uvažuje přesně obráceně, než uvažuje rozumný hospodář, ať už v rodině nebo ve firmě. No a eh když ten státní rozpočet, ten tlustý fast cykl pročítáte, tak ono se v něm poměrně špatně orientuje. Ono to je rozděleno podle jednotlivých takzvaných kapitol, přičemž eh tou kapitolou takzvanou se prostě myslí resort, jako obrana, eh já nevím, sociální věci a tak dál. A to je potom ještě zase dál rozčleněno na jednotlivé skupiny těch výdajů. A to se zase dělí dál a dál až na ty nejjemnější, nejdrobnější výdaje. Je to poměrně dost podrobné v tom nejhrubším nebo nejjemnějším členění. A to, když si potom pročítáte, tak nestihnete vycházet z úžasu, co tam všechno najdete za bizarní věci. Takže tam třeba, co mě vždycky úplně fascinuje, to jsou výdaje, to jsou miliony na takzvaný zahraniční mise, pozorovatelský mise, jo. To jsou prostě ty výdaje, že od nás vyjížděj lidi pozorovat, jak se pořádají volby někde ve střední Africe, dejme tomu. samozřejmě ohromný peníze na Ukrajinu a tak dál a eh na začleňování nejrůznějších eh agentur a menšin, eh ohromný samozřejmě kvantat transferu a vždycky ta kapitola končí tím, že na tom na tom konci máte eh výdaje, který jsou takzvaně spolufinancovány Evropskou unií. To jsou v podstatě všechno výdaje, který se dají rovnou švahem škrtnout. Ale tam jde o to, že kdyby nám Evropská unie na to nepřidala nějaký peníze, tak my bysme tyhlety výdaje neuskutečňovali a oni nám dají třeba 10 %, 20 %, jak u čeho a my to potom doplatíme. A ta úvaha je taková, že když už nám na to dají peníze, tak my si tam teda ještě něco přihodíme a zafinancujeme to. A vlastně ty výdaje se uskutečňuju úplně zbytečně, takže ta logika je taková. že se vezmou peníze českejm občanům. Eh, tyhlety peníze, který nám seberou, který vy byste věděli, jak utratit, utratili byste je od léku přes potraviny až po nájem, tak se vám seberou na daních, pošlou se do Bruselu, samozřejmě spousta se toho rozcintá po cestě, protože se z toho platí celej ten úřednickej aparát, kterej to spravuje. Eh, tam potom to nějak přerozdělej a zase nám kus těch peněz jakoby vrátěj, pošlou zpátky. A tomu se říká ta spolučást Evropský unie. To jsou ty milodary, kdy nám vlastně vracej část těch peněz, který my tam pošleme. A strašně dlouho se řešilo, jestli dostáváme z tý Evropský unie víc, než tam posíláme a nebo obráceně. Tahleta otázka už je v zásadě irelevantní. Teď už jako to nevychází pro nás dobře, ale hlavně ono to nevycházelo dobře nikdy, protože i v době, kdy my jsme posílali v uvozovkách málo peněz tam do Bruselu a vracelo se nám v uvozovkách hodně peněz sem k nám, tak vlastně musíte si uvědomit, že ty peníze, kdyby nám zůstaly tady doma, kdyby zůstaly vám ve vašich peněženkách, tak vy perfektně víte, co s nima. Vy byste prostě za ně nakoupili užitečný věci. Vy byste si zajistili důchod, vy byste zabezpečili svoje děti, vy byste prostě za to nakoupili věci, který opravdu potřebujete. Ale když vám je stát sebere, pošle je do Brusel a něco se nám vrátí, tak ten Brusel nám nadiktuje, co vlastně my s tím musíme dělat. A my z toho spolufinancujeme potom ty nesmysly, co jsou vždycky na konci tý každý kapitoly v tom rozpočtu, což jsou opravdu bizarní věci. To jsou jako to jsou věci typu cyklostezka odněk nikam, kdy opravdu jako se neplánuje, že by po ní někdo jezdil, ale to jsou věci, který se dělají proto, aby se dělaly, aby se ty peníze nějak použily, ne tak, aby byly někomu užitečný, ale aby se to hlavně nějak spotřebovalo. A k tomu ještě musíme přidat naše vlastní peníze. Takže vlastně z tohodle toho pohledu to nemůže pozitivně vyjít nikdy. i když bychom dostávali mnohem víc, než kolik my tam pošleme. Protože kdyby nám ty peníze zůstaly, použijeme užitečně, když jsou tyhletím způsobem přerozdělený, tak vlastně eh my za ně pořizujeme věci, který jsou totálně neužitečný. Čili ten to sestavahování toho státního rozpočtu, to není žádná velká alchymie, kde by se nějak hluboce počítalo, co je kde potřeba. To prostě je jedna velká slibotechna a rozhazování peněz. Tak doufám, že jsem trošičku odpověděla eh váš dotaz. Pojďme na další. Pan LL3 píše: "Ne rušit dluhovou brzdu, ale beztrestnost. Tady se veřejně krade od 90átek a nikdo za nic nesedí a nemůže. Je úplně jedno, jestli tam sedí Petr nebo Pavel. Tím, že zvedají ruky, s tím kradením souhlasí a stávají se spolovinnými za to, co se děje i co se dělo dříve. Madam, právě vám bych rád vyseknul poklonu. No tak to děkuji. No, eh takhle k tomu zvedání roky a té spolovině. Faktem je, že mě samotnou překvapilo, kolik lidí bylo schopno třeba zvednout ruku pro rozvolnění dluhové brzdy, respektive kolik lidí nebylo schopno zvednout ruku proti rozvolnění té dluhové brzdy. Mě to teda překvapilo u vícero zákonů. Mě to překvapilo už u DSA. To byl ten okamžik, kdy jsem odešla z parlamentu. Překvapilo mě to u spousty dalších. Ta dluhová brzda, to byla taková taková symbolická věc, podobně jako to DSA, třeba DSA cenzurní zákon, dluhová brzda v podstatě jedna z mála pojistek, jak aspoň trošičku brzdi v zadlužování státu. Já jsem říkala, že za Fialové vlády se spousta těch výdajů schovávalo, že vlastně schodek státního rozpočtu byl mnohem větší, než byl oficiálně vykazovaný, protože se ty výdaje schovávaly do státního fondu, e, do fondu dopravní infrastruktury a vlastně se přesouvali do budoucích let. Tím se kamuflovali. Pozor, aby nedošlo k mílce. Eh, ono se to teď děje zase jenom třeba se schovávají trošku jiné výdaje. Eh, v podstatě podobné schovávání výdajů, podobná schovávačka je eh to, co se posílá na takzvanou obranu, tedy e ty procenta HDP, která mají, měla by to být 3 %, nejsou to přesně 3 %, která by měla jít na obranu, jak to po nás chce NATO, Američany a tak dál. Eh, v podstatě už teď se zase kolem toho kamufluje, protože jednoznačně všechny ty výdaje, které jsou označovány OFIKO jako výdaje na obranu, tak vlastně nemají s obranou až tak moc společného. Je to zase jedna velká schovávačka. jenom se to děje trošičku jiným mechanismem, ale zase vlastně ty výdaje zase budou větší, než jak se dneska říká. Jedna z mála pojistek právě aspoň trošku funkčních, byť ne úplně 100% funkčních, jak tohleto brzdit, tak byla právě ta takzvaná dluhová brzda. A vláda, která tvrdila, jak tady uklidí o té fialové vládě, tak vlastně jedna z prvních věcí, kterou udělala, bylo, že tu dluhovou pojistku zrušila. To znamená, že vlastně si odblokovala cestu k bezdnému zadlužování se a vysekávání většího a většího schodku veřejných financí a dokonce i strany a pidistrany, které eh před volbama teda nejvíc se profilovaly nebo dělali si PR na tom, že ohlídají veřejné finance, tak všechny byly eh pro odbrždění té dluhové brzdy. Takže když tady teda pan komentátor eh píše, že zvedají ruce a tím vlastně s kradením souhlasí, stávají se spolovinnými a tak dál, eh já to řeknu svými slovy. Eh, určitě spoluvinný je každý, eh, kdo, eh, není ochoten aktivně eh vlastně zvednout ruku proti tomu nařízení nebo aspoň vodejít z toho parlamentu nebo prostě jakkoliv se proti tomu vymezit. Ale když prostě zvednete ruku pro odbrždění dluhové brzdy, tak i na vás je potom to břemeno, že jste zase znova zvýšili zadlužení, tedy zvýšili do budoucna inflaci, tedy udělali lidi chudší, protože to je prostě spojená nádoba, tak to je to není fiktivní číslo. Není to tak, že my se víc zadloužíme a nikde se to nepozná. Ono to je tak, že my zvýšíme dluh, tím pádem postavíme víc peněz do ekonomiky, tím pádem z dlouhodobého pohledu máme vyšší inflaci a vyšší inflace znamená chudší lidi. To je prostě rovnice. Tak eh pan Vítězlav Chotebor, Chotěbor asi píše. No tak se ta vláda ODS vytahovala, jak se odpojili od Ruské federace a toto je výsledek neschopní a zároveň všeho schopní politici. Tak tohleto je komentář evidentně tedy k tématu drahých energií. Právě těm drahým energiím se dneska chci věnovat. Ano, teďka se to ukazuje hodně, že právě země střední a východní Evropy, které v minulosti byly více závislé na energiích z východu, na fosilních palivech a tak dál, tak teď víc trpí drahými energiemi a ještě trpět budou. Eh, ono se to hodně ukázalo právě třeba od roku 2022 potom dál, když byla ta takzvaná energetická krize, i když krize, no prostě říkalo se tomu tak, bylo toto období hodně drahých energií, tak v té době eh vlastně ty země, které byly hodně závislé na dovozu eh paliv třeba v minulosti z Ruska, tak eh měli i vyšší inflaci. To znamená, že to samozřejmě víc postihlo jejich obyvatelstvo. A teď to vypadá, že bychom si mohli dát jako přes kopírák znovu repete, protože eh už zase začínají na nás doléhat drahé energie a vypadá to, že právě ty země jako Polsko, Slovensko, Česká republika by mohly být prostě postiženy víc než některé jiné země, které třeba mají dostupnější dejme tomu plyn z Norska a podobně. Takže já bych se teda připojila k tomu, že chlubice tím, že jsme se odřízli od levných energií z východu, to je asi jako chlubice tím, že jsme si prostřelili vlastní nohu. Vladimír Čajka píše: "Centrální plánování provádí Čína, proto je tam, kde je. Například rozvoj energetiky plánují na 30 let s výhledem na 50 let. My to necháváme volné ruce trhu. Proto jsme tam, kde jsme a to v háji. Tak jestli tomu rozumím dobře tomuto komentáři, tak pán chce říci, to je reakce na jedno ze starších videí, že eh Čína provádí centrální plánování a proto to v Číně dobře funguje. Tak no, Čína asi nebude úplně šťastný příklad pro obhajobu centrálního plánování. A nebo berte to tak, že s pánem nesouhlasím. Čína zbohatla po roce 1990 navzdory tomu, že desítky let centrálně plánovala. Čína začala opravdu bohatnout teprve až ve chvíli, kdy vlastně od tohoto modelu začala ustupovat. A ona od toho modelu začala ustupovat ani ne tak dobrovolně, ale vlastně v okamžiku, kdy tam začaly vznikat takzvané podzemní továrny a provozy. A tak trochu se to vlastně vymklo kontrole to drobné podnikání. Tehdejší vládce Číny Tank Shauping pochopil něco, co ti socialističtí plánovači, čínští, ale třeba i sovětští před ním nepochopili. Když necháte lidi, drobné lidi podnikat, vlastnit, soutěžit, vydělávat, reagovat na ceny, tak ta ekonomika začne fungovat. Oni na to tehdy přišli empiricky. Spousta eh Číňanů mám na mysli jaksi eh z toho nejvyššího, nejužšího čínského vedení tehdy. jezdila po světě a vlastně koukala, jak to ve světě dělají, jak to dělají v Americe, jak to dělají v Singapuru, jak to dělají v zemích, které tehdy ještě pěstovaly kapitalismus a volný trh a překvapeně konstatovali, že v těch zemích, kde je volný trh, tak to tak nějak funguje líp než v Číně, že jsou tam rozvinutější. A tehdy oni na základě téhleté empirické zkušenosti tak trošku pustili otěže malinko a trochu z Kusmo pustili trh do své ekonomiky nejprve ve specifických rozvojových zónách. Oni vyčleněli speciální místa, kde tam dovolili více trhu a ta místa se začala živelně rozvíjet a začala živelně bohatnout. Když to viděli to čínské vedení, tak povolili víc těch zón a ještě víc. Takže eh Čína se najednou v 90. letech zbavila e šíleného stavu, ve kterém byla předtím, za mao tunga. To znamená hladomor, bída, eh ekonomika, která byla ve srovnání se západem, eh tehdejším západem hluboko vzadu. A jakmile ta Čína pustila trh do své ekonomiky, tak začala západ nejprve dohánět a potom pomalinku některé země, jako třeba evropské, dokonce i předhánět. A bohužel jí to netrvalo moc dlouho a zase znova si řekla, no my bysme zase mohli se tak trochu vrátit aspoň v některých oblastech tomu centrálnímu plánování a začala zase utahovat kohouty. Výsledkem bylo, že se její rozvoj prudce zpomalil a tohleto trvá už někdy od roku v podstatě od roku 2000 se ty kohouty utahují víc a víc a taky ten čínský růst postupně zpomaluje. Čína pořád předhání Evropu. Eh, ale to je vlastně ještě setrvačná síla těch 90, které byly svobodné nejenom u nás v Evropě, ale byly svobodné i třeba v té Číně. Takže ano, dneska Čína plánuje energetiku na desítky let dopředu, bohužel. A přesto, že se vrátila k této praxi, tak i přesto tam pořád má v té ekonomické oblasti vlastně už víc trhu než Evropa a proto se jí daří fungovat lépe než Evropě, ale zhoršuje se. Čína tahá za brzdu, zhoršuje se, ale Evropa zatáhla za brzdu tak moc, že Evropa nemá v podstatě na Čínu šanci, protože i když už se zase začíná plánovat víc i v té Číni, tak ještě pořád tam je obrovský soukromný sektor, konkurenční prostředí, jsou tam tržní ceny a je tam otevřenost světovému obchodu, což se o Evropě už říct nedá. Takže tvrdit, tak jako tvrdil pan komentátor, že Čína je tam, kde je díky centrálnímu plánování, tak to je asi takový jako třeba říct, Čína je bohatá díky komunismu. Historicky to je prostě přesně naopak. Ten největší ekonomický bům přišel, když ten komunismus začal z ekonomiky pomalu mizet. Eh, tady prostě došlo k záměně příčiny a následku. Takže já bych s tou Čínou, co by argumentem pro plánování zacházela opravdu opatrně, aby se nám ta historická lekce nevymstila. Mimochodem, o tom, jak to bylo v Číně, eh, a jak prut se zbohatla právě v důsledku opuštění centrálně plánované ekonomiky, tak to vysvětluju v knize Na Prahu nové civilizace. Tak eh další váš dotaz, eh rozpočet už jsme odpovídali. Eh, Andrea Wolfová píše: "Dobrý den, ropná krize sílí. Co si vy myslíte, že bude dál ve smyslu, kam to povede. No tak eh kam to povede? Tak pojďme na ty energie. To je v podstatě eh to, o čem jsem dneska chtěla mluvit, o tom, že energie zdražují. To je v podstatě odpovědí na tu vaši otázku, kam to povede. Povede to k tomu, že česká vláda už zase mluví o stropování. Ona neumí nic jiného než regulovat. Eh, my se totiž eh v tuhletu chvíli e čelíme něčemu, co se zase může velice rychle promítnout do českých peněženek, do českých domácností. A pozor, nejde jenom o benzín, o naftu, o ropu pohonné hmoty. Ona totiž, celá ta energetická situace je propojená. Všechny energie jsou svým způsobem více či méně substituty a ona se tudíž začíná pomalinku zhoršovat obecně situace na evropském trhu s plynem a s elektřinou. Velkoobchodní cena plynu se už dostala nad 80 € za megawhu. Eh, pokud topíte plynem přímo, jistě chápete, co to pro vás znamená. Bude to znamenat zdražení, jakmile skončí vaše fixace, pokud tedy fixaci máte. A pokud máte doma nějaké dálkové vytápění a pokud vaše teplárna používá jako palivo zemní plyn, tak to může znamenat celkem nepříjemné překvapení už při dalším vyučtování. V některých případech se mluví až o zdražení o nějakých 30 nebo obecně řečeno desítky eh procent. Současná vláda si toho logicky povšimnula, asi taky ministři platí účty za energie a začala mluvit o tom ústy pana Havlíčka, ministra, že pokud budou ceny elektřiny dál růst, takže prý vláda je připravená zasáhnout a teď se podržte, je připravená ceny zastropovat, což není řešení. Takže podívejme, podívejme se vlastně na tři věci. Zaprvé, proč ty energie právě teď zdražují. Za druhé, jak moc to může zasáhnout v domácnosti firmy. A za třetí, eh, co to vlastně znamená, když vláda přijde s regulací cen? Samozřejmě totiž ten cenový strop může změnit částku, kterou vidíte na faktuře, ale eh tím ještě automaticky někam nevysublimuje eh ten náklad, který skutečně někdo někde za energie musí zaplatit. A hádejte, kdo to nakonec zaplatí. Samozřejmě ten koncový poplatník, to znamená my. Takže začněme s plynem. Ještě v lednu se plyn na nizozemském obchodním uzlu TPF, který je pro Českou republiku klíčový, obchodoval v průměru za nějakých 27,65 € za MWh. Teď se pohybujeme kolem 80 €. To znamená, že jsme prakticky na trojnásobku. Samozřejmě, že to je tedy pro všechny do plyn používají docela problém, ale je to taky velký problém pro značnou část tedy průmyslu. Nemyslím tím jenom třeba teplárenství, ale obecně energetiku, obecně těžký průmysl. Podle dostupných přibližných je v Česku na dálkové vytápění připojeno přibližně 1,7 milionů domácností, přičemž zhruba půl milionu z nich odebírá eh teplo z nějakých energetických e soustav, které využívají zemní plyn. Tady je samozřejmě důležité říct, že jestli jste třeba četli ve nějakých médiích, že může tepo zdražit až o 30 %, tak to neznamená, že úplně každému. Ono strašně moc záleží na tom, za jakou konkrétní cenu ta, která teplárna ten plyn nakoupila. Ono to totiž souvisí s tím, o čem jsme už tady jednou mluvili, totiž s naplněností jednotlivých zásobníků. Eh, tak jako ty firmy, které provozují zásobníky, tak vlastně spekulovaly o tom, že cena plynu celkem určitě klesne a že nebudou ty zásobníky naplňovat a že si počkají až na podzim, až bude cena levnější. Tak i spousta tepláren uvažovala stejně. Říkali si na jaře, cena je drahá, my si ještě počkáme, my to dokoupíme ty termínované kontrakty až později. Ale ono se to nepodařilo. Tahleta kalkulace byla chybná, protože málokdo počítal s tím, že dojde k tomu konfliktu v Íránu. Ale protože každá ta teplárna teda nakonec podle svého uvážení kupovala plyn s trošku jiným kontraktem v jinou chvíli, tak se může město od města docela významně lišit. Já jsem si propočítala takový jeden konkrétní ilustrativní příklad. Hodně je třeba známo, že teplárny Brno zásobují víc než 100 000 domácností a přibližně 4/5y toho tepla vyrábějí právě z plynu. A teďka průměrná domácnost, uvažuje se obecně, že spotřebuje kolem 20 G tepla. Když máme současnou cenu kolem nějakých 1154 Kč za gigj, tak to představuje nějakých 23 000 Kč ročně. Když nám cena vzroste o 10 %, tak to máme 10 % ze 23 000, nějaké 2 300 Kč ročně navíc. Když nám plyn vzroste o 20%, to už máme 4600 Kč. Když vzroste cena o 30%, tak to už máme 6900 Kč. Kdybychom měli třeba dejme tomu čtyřčlennou domácnost, spotřeba 25 GJ, tak 30% nárůst ceny by znamenal nějakých 8600 Kč za rok. To už průměrná domácnost docela pocítí. Samozřejmě nejde o nějakou předpověď pro každou domácnost. Bude se to lišit město od města, bude se to lišit domácnost od domácnosti. Některé domácnosti třeba využívají toho, že mají topení v podstatě zavřené a nechávají se, když jsou v paneláku vytápět domácností zespoda, domácností z shora. Ono to tak nějak funguje, takže eh to nakonec vůbec nemusí být taková částka, ale taky může. Proč ale cena plynu takhle hodně vyskočila? Samozřejmě je to hlavně geopolitická nejistota a situace kolem dodávek energií. Zaprvé odřízli jsme se od levných východních a nejenom levných, ale taky kvalitních energií. kvalitních proto, že ty dodávky měly prostě eh konstantní výhřevnost. Nebylo to jako když se sem doveze zkapalnilý plyn z Ameriky. Každá ta dodávka je trošku jiná, takže ta kvalita není konstantní, což způsobuje mnohé problémy u zařízení, které ten plyn využívají. Takže to je první věc, že jsme se dobrovolně odstřihli od užitečných energií. Za druhé, obrovský problém s plněním evropských zásobníků. Jak už jsem tady na