Prof. Dr. Max OTTE, Prof.Glenn DIESEN - Konec EU řešením problémů evropy? DeExit ?_11.11.2026

Dobré ráno, dobré dopoledne, dobrý den, vážení diváci. Já vás všechny zdravím opět na kanále Pod pokličkou. Zdravím celé celou českou a slovenskou republiku. Vítejte zpět a dnes mám, přátelé, pro vás speciální video, nebo video, je to překlad eh videa, rozhovoru z kanálu profesora Glena Diesna. Ovšem dnes ten host je člověk, kterého jsem já osobně teda ještě nikdy neviděl, neslyšel, až teda dnes v noci nebo včera v noci z noci v noci ze včerejška na dnešek poprvé. A tak se mně líbil ten rozhovor, že vám ho tu dám, protože to je v podstatě ty osobnosti všichni známe toho Scotta Ritra, Larry Johnsona, profesor Sax, profesor Deon, já nevím, plukovník McGregor a tak se to pořád opakuje dokola. Občas je tam nějaká výjimka eh v podoběř v podobě třeba Takra Carlsna a podobně, ale vy, co umíte anglicky, tak sledujete to prostředí celé. Ovšem tohodle pána já jsem v životě jsem o něm neslyšel, ale je to teda kabrňák to, o čem se včera bavili s panem profesorem Dnem a to jsem o něm nevěděl, že eh jmenuje se Max Ote, ten člověk Matias Ote, teda plným jménem. Je to ro je to Němec, je to ročník 1964 a je známý především svými předpověďmi ekonomických krizí, kritikou globalizace a analýzami vývoje západního hospodářského politického systému. Ten člověk eh není žádný jen tak nějaký nýmant. On studoval ekonomii na univerzitě v Kolíně nad Renem. Studoval také na American Univerity ve Washingtonu. Doktorát získal na Princetonské univerzitě v Americe a působil jako profesor na bostonské univerzitě a poté ještě na jak profesor na na Hochu Aorms univerzitě ve Štýrském Hradci. Jinak když to úplně o něm zkrátím, to si všecko můžete asi najít na internetu, ale to důležité je člen byl dlouholetým členem německé politické strany CDU a v roce 2022 byl nominován už ale za AFD jako člen alternativy pro Německo jako kandidát na německého spolkového prezidenta. získal 141 hlasů ve spolkovém shromáždění a skončil druhý za tím vítězem, který teda se nakonec stal německým ne kancléřem přátelé, ale prezidentem. Němci mají kromě kancléře i svého prezidenta, jo, což což v jejich případě je úplně zbytečná funkce, si myslím, tak jako v tom našem, protože oni mají přece ten kanclérský systém, že jo. Tam není tam prezident není nikdo. Největší moc tam má v té jejich v tom jejich uspořádání takzvaný kancléř nebo prostě ta pozice. Ale tento člověk kandidoval na prezidenta a skončil druhý. V roce 2022 byl následně z CDU vyloučen. Jaké to překvapení za svoje názory, čili ale za to samozřejmě za ten přestup k AFD. Přátelé, toto tedy je člověk Max Ote, který odpovídá na otázky profesora Glena Diesna na jeho kanálu. Přátelé, nebudu to zdržovat. Tady jsou přátelé, to jsou oni, to jsou ti dva pánové v Praze. E teda v Praze, v Praze bejvávalo blaze, jak říkal klasik. Vpravo profesor Diesel, toho všichni znáte. A vlevo pan vlastně dalo by se říci taky profesor a nebo doktor, protože on ty tituly má vystudované. Eh, Max Ote, Němec a tento člověk, který tedy sedí u profes nebo je s profesorem Dnem na tom jeho kanále. V rámci rozhovoru hned začneme tím, že já zmáčknu své oblíbené tlačítko. Play plau. Zvuk. Tady je zvuk naplno. Já ho trochu stáhnu, ať vás to tam neruší v pozadí. A můžeme tedy začít. Ptá se profesor Deon. On má vždycky takové delší otázky. Chtěl bych začít otázkou, co se právě děje v celé Evropě. Existují velké rozdíly, pokud jde o probíhající politickou a ekonomickou a sociální krizi. Máme tu protesty, které se rozšířily z Francie do Německa a které by mohly dokonce vyvolat ještě větší finanční krizi. A teď tu samozřejmě máme ještě Polsko, které by také mohlo způsobit spoustu problémů. Zajímalo by mě, jak vnímáte vy tyto problémy, s nimiž se v současné době v Evropě potýkáme, pane doktore? A Max o tedy eh Max o to říkám to správně, já se z toho zblázním eh z těch jmen Ote, pardon, mě to mě to inklinuje k tomu špatnému vyslovování. Max Ote tedy na to odpovídá: Eh, víte, pane profesore, Evropa se rozhodně nachází na pokraji zhroucení. Mám na mysli to, že vládnoucí elity vyzkoušely už všechno, aby situaci stabilizovali. Viděli jsme, jak se věci vyvíjejí v Rumunsku. Mám na mysli to, že byl zatčen prezidentský kandidát zvolený lidmi, nikoli našimi loutkami v EU. Jsem rád, že se to zatím nestalo v Německu. Viděli jsme pokus o státní převrat v Polsku. Viděli jsme povstání a nepokoje ve Francii aou a pořád je ještě vidíme. A samozřejmě vidíme i rozsáhlou nespokojenost v Německu. Vidíme to opět i ve Velké Británii, která sice není úplně Evropou, ale do jako Evropskou unií, ale do Evropy patří. Vidíme to teď v Holandsku, ve Španělsku, vidíme to v Albánii, v Itálii. Všude jsou lidé v ulicích. Jsme svědky rozsáhlých zatýkání za politické myšlenkové zločiny, takzvaně v uvozovkách. Evropa se tedy bezpochyby nachází na pokraji zlomu. E, začnu touto obecnou poznámkou. Potřebuje, ona potřebuje společného nepřítele. To je klasika, přátelé. To nemusíme, to není nic nového. Dodávám já. pokračuje pan Ote Max Ote a právě tímto způsobem se Evropané v jistém smyslu snaží osamostatnit od USA tím, že si z Ruska udělají společného nepřítele. Tím se distancují od Trumpovy administrativy a dávají najevo, že jako my, Evropané, jdeme si svou vlastní cestou, ale nakonec tím hrají do karet zájmům Spojených států, protože je právě v geostrategickém zájmu USA mít Evropu rozdělenou mezi Rusko a zbytek Evropy a navíc i vnitřně rozdělenou. Vidíme tedy tento zlomový bod. Můžeme předvídat, co bude dál. Viděli jsme nepokoje ve Francii a v podstatě platí, že pokud padne Francie nebo Německo, padne celá EU. Chci tím říct, že Francie, upřímně řečeno, žije přinejmenším od finanční krize z německého kapitálu a německých dotací. Už desítky let nemá vyrovnaný rozpočet. E, mám na mysli přímé transfery. Transfery, ale jsou to také zůstatky v rámci takzvaného druhého cíle v evropské centrální ban, které v podstatě nejsou skutečnými zůstatky, ale úvěry, které poskytujeme eurosystému a které ve skutečnosti nejsou ani úročeny. Ve Francii jsou jaderné elektrárny, které zásobují německý trh a Německo likviduje své vlastní elektrárny. To vše jsou tedy skryté transfery do Francie. A existuje spousta skrytých převodů z Německa do USA, ale i to má samozřejmě své meze. A pokud Francie opravdu padne, no tak padne i celá Evropa. A Německo má samozřejmě také své meze. Pokud se tedy Německo dostane do potíží, padne i Evropa. Osobně si myslím, že závažná hospodářská krize je pro Evropu jedinou šancí na reformy a to samozřejmě vždy s sebou nese nebezpečí eskalace války proti Rusku. Pokud se do evropské politiky, pokud se evropské elity opravdu zblázní, mám na mysli to, že Macron a Merc mají nejnižší míru podpory veřejnosti v historii, něco kolem 15 % a to ještě nevím teda mož a to ještě u svých rodinných příslušníků možná. Kdo ví, co je ještě napadne. Mimochodem, v únoru příštího roku se v Německu konají další prezidentské volby. Já už kandidovat nebudu. Ty, které jsem absolvoval, mě stály dost peněz. Můžeme však s velkým zájmem a napětím sledovat, kdo bude řekněme tím populistickým kandidátem, tedy kandidátem, který v zásadě prosazuje radikálně odlišný přístup k Evropě, k národním zájmům a ke spolupráci mezi státy. I to tedy může být ukazatelem změny v Německu. V tuto chvíli se však stále nacházíme na pokraji propasti a v takto křehké situaci vlastně nevíme, kde kde nakonec skončíme. Eh, pokračuje profesor Deon. Je zajímavé, co jste zmínil ohledně tohoto rozporu. Tedy předpokladu, že pokud bude mít Rusko na jak pokud budeme mít Rusko jako společného nepřítele, přinese to jednotu v rámci Evropy a také to přivede Američany zpět a udrží je v Evropě. Ale zároveň vede k tomu, pardon přátelé, že z Ruska se stane nepřítel, což vyvolá hospodářskou krizi a bezpečnostní krizi. To Evropa jen oslabuje a zvyšuje jejich závislost na USA, což znamená, že zájem USA klesá a navíc se Evropané sami stávají zranitelnějšími a nevyhnutelně tak i více rozdělenými. Vypadá to tedy jako příliš dobrý a udržitelný plán, alespoň z dlouhodobého hlediska budovat kontinent na základě snahy o obnovení studené války, napodobování druhé světové války nebo čehokoliv, co právě dělají. Když mluvíte o bodu zlomu, co si myslíte, že se tady, že tady nakonec povolí? Je to evropská ekonomika, protože se potápíme? Je to nedostatek politické legitimity, protože i to je obrovský a narůstající problém? Zejména, když popularita státních představitelů klesla z 10 z 15 nebo až na 10 % plus mínus, nebo jsou to prostě sociální nepokoje a pokračuje Max Ot. No, vraťme se k tématu Evropa versus Rusko. Myslím tím, že pokud se Evropa sjednotí v nové studené válce proti Rusku, mohlo by to Evropu na chvíli udržet pohromadě, e, alespoň teda uměle a nemusí to nutně přiblížit Ameriku k Evropě, protože eh pak se Američaně moh Američané mohou stáhnout a říct: "Dobře, vy Evropané eh jste už zablokovaní v této studené válce proti Rusku a my se z toho eh my se z toho můžeme konečně vyvlíknout a vycouvat. Můžeme se soustředit na naše ekonomické zájmy. Pro Američany by to tedy vlastně byl ideální scénář, kde ale záleží, kde ale jsou, kde ale leží meze, kde jsou ty hranice tohodle tohodle všeho dění. Jsou to rozhodně francouzské veřejné finance, říkám já, říká Max Ote. V posledních týdnech jsme totiž byli svědky výrazného nárůstu výnosů dluhopisů, což je teprve začátek, protože se nacházíme na přelomu více než 14letého trendu klesajících úrokových sazeb. Takhle to dál jít prostě nemůže. Mám na mysli, že nejnižší sazby jsme samozřejmě měli před 10 lety, před osmi lety, kdy byly úroky skoro nulové. To už je tedy dávno pryč, ale ani 5%ocn či 6% u státních dluhopisů, úroky, tedy u státních dluhopisů, nejsou z historického hlediska nijak zvlášť vysoká nebo není nějak zvlášť vysoká úroveň 5 6 %. Chci tím říct, že pokud považujeme například 4 % za dobrou sazbu pro stabilní vládu, pak 5 6 % není nijak zvlášť vysoké. Tento trend tedy jistě bude pokračovat. Jedním z kritických bodů jsou francouzské veřejné finance. Dalším je německá reálná ekonomika. Část ní sice transformujeme na válečnou ekonomiku, ale naše hlavní živobytí, automobilový průmysl, obráběcí stroje, malé a střední podniky. To vše teď trpí. Máme rekordní počet bankrotů a krachů, říká Max Ote v Německu. Německá reálná ekonomika, která je stále páteří Evropské unie, je tedy v ohrožení. A pak samozřejmě máme, o tom píšu už více než 20 let, zmenšující se střední třídu. Máme nezodpovědné elity, čili, jak říkám, jelita a ne elita. Máme obrovskou propast mezi bohatými a chudými a máme přerozdělování, které neprobíhá od chudých k bohatým. Eh, tak se, které probíhá, pardon, přerozdělování, které probíhá od chudých k bohatým. Tak se to běžně říká a tak to prostě je. Máme tu přerozdělování navíc ještě ze střední třídy směrem k bohatým, ale i směrem k chudým. Elity si tak, abych jak abych tak řekl, tyto jelita říkající si elity si kupují voličské základny, které jsou na nich zcela závislé a střední třída čím dál tím více mizí. A právě proto také dochází k těmto nepokojům. Nepokoje tedy mohou být bodem zlomu. Polsko může být bodem zlomu. Mám na mysli, pokud polský lid zůstane pevný a neústupný, v což já osobně velmi doufám. Natočil jsem k tomu několik reportáží, které se setkaly s poměrně širokým ohlasem a musím říci, že tuto zemi respektuji. Byl jsem ohromen tím, co udělal Navrosky, ale si tato situace je stále ještě otevřená. Řekněme však, že Polsko zůstane pevné a pak to pak to představuje obrovský problém pro celou Evropskou unii. Je to jako snažit se, řekněme opravit protrženou přehradu, která prosakuje na různých místech. Vidíme tedy stále zoufalejší pokusy evropských elit a elit EU tuto přehradu opravit, ale pak začne prosakovat na jiném místě. Jo, můžu tedy jen doufat, e, že ta věc se celá zhroutí a zároveň myslím, eh, že u to přitom zachováme mír. Budou sice ekonomické těžkosti, budou těžká rozhodnutí, ale to je jediná cesta, kterou pro Evropu vidím. rozpad Evropské unie, velkou velkou hospodářskou a finanční krizi, z které se nakonec ale vyhrabeme, pokud eh se pokud se o pratí chytnou inteligentní lidé, v což pevně doufám, říká Max a já s ním musím naprosto souhlasit. Pokračuje Glen Dies. No, Evropa v podstatě potřebuje kolaps, aby se mohla reformovat. To mi to tím myslíte, Maxi? Eh, ano, potřebuje vážnou hospodářskou krizi, říká Max Ote. Vždyť, když se nad tím zamyslíte. Totéž se nakonec stalo po bouřlivých 20. letech v Americe. Měli jsme Roosevelta s jeho reformami. Nebo ne my, ale oni, že jo. V Německu jsme samozřejmě zažili neúspěšnou reformu, která vyústila v diktaturu, ale myslím si, že jsou chvíle jako je tato, kdy je takový kolaps skutečně nutný, aby se mohlo vybudovat něco nového, říká Max Ote. A pokračuje Glen Deon. Vzpomínám si, jak jsem před časem učil studenty o Evropské unii a Německo bylo ekonomickou lokomotivou. která táhá kontinent vpřed. Zabýval jsem se těmi těmito dilematy, hlubší či širší integrací, ale celkově se situace zdála být poměrně stabilní. Německo je však srdcem Evropy a je to země, která má tendenci pohánět zbytek kontinentu a to z dobrých důvodů, takže lidé na něj hledí pozorněji než na ostatní země. Nyní panuje pocit zejména s Mercovo s Mercem, že celá německá politická scéna ztrácí část své autority, což sice může být důsledkem ekonomických, politických a sociálních faktorů, ale má to dopad na všechno. Zajímalo by mě, jak to vidíte vy, tu krizi autority či legitimity, nebo jak byste to definoval? A Max Oté na to reaguje nebo odpovídá: "Rozhodně já chci říct, že Němci neprožili mnoho revolucí, i když to jejich i když to je jejich zásluha. Mám na mysli mírovou revoluci z roku 1989, která je bagatalizována, ačkoli to byla úžasná událost, říká Max. A samozřejmě to byly roky 1832 a 1849, ale vždy se ozývaly stížností, že Němci nevycházeli do ulic, eh, což je z historického hlediska do jisté míry pravda, protože podobně jako v severských zemích zde existovalo určité pouto mezi vládci a ovládanými. Chci tím říct, že elity a prostý lid nikdy nebyly tak daleko od sebe, jako například dneska v Angli nebo jako tehdy v Anglii, ve Francii nebo do jisté míry i v USA. Šlo tedy, jak bych řekl, o mnohem pevnější společenskou smlouvu a samozřejmě s ubývající střední třídou a s jevnou neschopností na nejvyšších místech. >> A to a to nezačalo až s Mercem. Eh, chci říct, že například Merkelová nebyla schopná, jen hrála podle jiných pravidel a pro jiné pány. Říká Max Ote. Já to říkám to samé už koliká let, ale samozřejmě ani Scholz po ní nebyl úplně eh úplně neschopný. jen to moc ne, jen toho moc neudělal pro Německo. Jeho jako jeho ministr zahraničí a ministr hospodářství však byli rozhodně dost neschopní. Bohužel. Jména bych ale neříkal, protože by to v Německu mohlo mít nepříjemné následky. Chci tím říct, že jsme docela dobří v zatýkání lidí za trestné činy z nenávisti, protože se opakuje scénář, který vidíme na evropské úrovni. Je tu čím dál více propagandy, čím dál větší potlačování odlišných názorů. A to je mimo jiné důvod, proč se AFD stala největší stranou s téměř 30% hlasů. Ale všechny ty ostatní strany kromě BSV, BSV, tedy BS2TV, plným názvem Bundis Sociale gerechtika undiršafiche, pardon. No, já to nebudu číst. Bych si zlámal jazyk. Aliance pro sociální spravedlnost a ekonomický rozum. Původně Bindis, Sára. Wagenknecht je německá politická strana založená v lednu 2024 odštěpením od levice od levicové strany D Linke. Vím, že jste na svém kanálu měli Sá Vagenknechtovou a to je velice chytrá žena. BSV tedy nyní začíná v jednom spolkovém státě v omezené míře spolupracovat. Kromě toho se ale všechny ostatní strany snaží AFD vyloučit a zničit a je to opravdu také do značné míry zásluha Tino Krupali, že se v rámci strany zasazoval o mírovou linii, o mír s Ruskem, o jednání s Ruskem. zasazoval se o energetickou suverenitu, o ale i ale o suverenitu, o jo takhle i o německé zájmy. Samozřejmě, že v této věci je vystaven velkému tlaku, dokonce i ze strany některých členů své vlastní strany. >> Každá strana má své vlastence a své zrádce. To je jako v rodině, to je jako ve státě, v národě, to je prostě všude stejné. V Německu se tedy opakuje obecný scénář. Snaží se čím dál zoufaleji opravit přehradu, ale ta prosakuje čím dál více a my uvidíme, kde, na kterém místě se znovu protrhne příště. Eh, pokračuje Glenn Dies. Fascinující je, že v období ekonomické prosperity to sebou přineslo i politickou a sociální stabilitu, ale nyní, když jsou evropské ekonomiky, pardon, když jsou ekonomické, teda evropské ekonomiky v úpadku, alespoň v relativním úpadku, pravidla již nefungují. Vidíme, jak politické elity zoufale sahají k různým prostředkům. Například jste zmínil nenávistné projevy, což se stalo velmi podivným pojmem používaným pro cokoliv, co je v rozporu s tím, co říká vládní a režimní propaganda oficielní. Nyní se jedná o nenávistné projevy, dezinformace nebo propagandu a schopnost jednoduše potlačit veškerý nesouhlas. Je to poněkud děsivé a vidíme to nyní po téměř po celé Evropě. Zdá se však, že k nápravě této situace by mohlo by bylo potřeba oživení ekonomiky. Právě to byl v podstatě úkol, který byl svěřen kancléři Friedrichu Mercovi. Ale jak si vysvětlujete, že se mu to nepodařilo? Měl přece zvrátit úpadek Německa. Co je podle vás na jeho, co se na jeho iniciativách nepovedlo? Ptá se profesor Deon a Max Ote na to reaguje. No, znám ho už dlouho. Pocházíme ze stejného regionu v Německu a on si vzal na sebe příliš velké sousto. V podstatě porušil každý slib a na takovou práci není stvořený. Není na to vhodná osobnost. Byl to právník, který hájil zájmy korporací. Zastával řekněme poradenské funkce v malých a středních podnicích a ve firmách, ale v podstatě byl poradcem. Byl to právník. uměl dobře pronášet projevy a to už asi to už i před 20 lety, když byl mladou a vycházející hvězdou. Opravdu to chtěl chtěl, aby se pomstil Merklové. Jenže teď, když je u moci, jen se jí drží. A eh je to, není to ten Merc, jakého já znám z před 20 lety. Nemá žádnou linii, nemá žádnou strategii kromě válečné linie vůči Rusku. evidentně evidentně opustil svou svou praxi skvělého eh právníka a řečníka a začal jenom poslouchat své pány, kterým slouží. Německý lid pro něj vůbec nic neznamená. Je to naprostá katastrofa. Horší to už být prostě nemůže. To se samozřejmě odráží i v jeho popularitě. Na tuhle roli prostě není v žádném ohledu stvořený. Dokonce i Scholz byl lepší než Merc. I když Scholz toho taky moc neudělal, ale alespoň tomu rozuměl. A právě jsem na svém kanálu uvedl vedl dlouhý rozhovor s Klausem von Donanim, synovcem Dricha Bon Hofera, který byl v 70. letech farářem a starostou Hamburku. Nyní je mu 98 let. Řekl mi to a to velmi ostře a zrovna zase napsal nějaké knihy. Řekl mi, že Scholt to alespoň věděl a snažil se v rámci velmi omezených možností, ale Merc ne jako pracovat a vést Německo, ale Merc neví a neumí vůbec nic. To je v podstatě celý můj názor na tyto dva lidi. E, pokračuje Glen a teď co kompetence, co mě fascinuje, je to, že se zdá jakoby mnoho neli všichni evropští lidíři měli v podstatě na výběr mezi dvěma možnostmi a to, že buď budete prosazovat základní národní zájmy, stabilizovat ekonomiku a společnost a nebo budete vést válku proti Rusku, štvát národy Evropy proti Rusku. Chci říct, že nemůžete mít přece obojí. Někdy tito lídři mluví velmi otevřeně. Naší prioritou je toto. Naší prioritou je tamto, tamto. Ale oni a oni tomu nakonec ve finále říkají pomoc Ukrajině. Ale jak víme, Ukrajinci ve skutečnosti chtějí a ne nutně Zelensky, ale drtivá většina Ukrajinců, jak ukazují průzkumy, chtějí okamžitá mírová jednání v současné situacijí vyjednaní vyjednané ukončení války. A přesto se zdá, že naši představitelé nedokážou s Rusi ani mluvit. Je to docela pozoruhodné. Do jaké míry však nyní naráží na odpor uvnitř Německa? >> Protože pokud mu klesne popularita na 10 %, přinese to s sebou krizi legitimity a jistě to vytvoří vákuum, které zaplní zase jiné síly. Max OT na to na to to téma pokračuje. Jak už jsem říkal, pardon přátelé, jak už jsem říkal, síly usilující o mír jsou v menšině. Chci říct, že obyvatelstvo to chce, ale zastoupení v parlamentu není nijak velké pro mír a pro spolupráci. Zatím se této věci drží Tino Kopola a Alice Vajdlová, ale čelí odporu i uvnitř Afd, protože někteří poslanci jsou samozřejmě otevření, řekněme lobingu a nebo vlivu na to či čehokoliv jiného a za to dostávají pochvalu a mohou se účastnit konferencí a tak dále. Dochází tedy k neustálému tahání zpět k tomu, čemu se říká deep state, e nebo k mainstreamovým zájmů zájmovým skupinám. Zatím si AFD drží pevnou pozici. BSV obecně prosazuje tyto body. V taktických, pardon, záležitostech často kolísali, což je škoda. Je ale vidět, že když jsou lidé v politice příliš dlouho, izolují se a ocitnou se v bublině. Obávám se, že to do jisté míry je přesně to, co se stalo i s BSV a samozřejmě, co se děje mnohem a mnohem častěji a mnohem větším rozsahu u všech mainstreamových stran. A například v CDU by byl samozřejmě kdokoliv, kdo by řekl něco jiného, vyloučen nebo přísně potrestán. Zatím tedy deprese přetrvávají, i když obyvatelstvo chce něco úplně jiného, než hlásá vládní politika. Aglen na to reaguje. Jsem trochu zmatený, pokud jde o politiku vůči Spojeným státům. Často totiž zdůrazňují, že bych rád viděl, aby Evropa měla z USA úzké vztahy, ale zdá se, že evropští lidíři se v podstatě snaží napodobit model, který jsme měli v 90. letech. Zdá se však, že nyní se zájem Spojených států ve skutečnosti soustředí jinam. Jejich priority jsou jiné. Chtějí se zaměřit na západní polokouli, chtějí se zaměřit na východní Asii. Jen by mě zajímalo, jak podle vás budou vypadat vztahy mezi USA a Evropou v budoucnu, protože zatím to vypadá, že Evropané jsou ochotni chovat se poměrně poddajně v naději, že za tu, že za tu, že za to budou Američany odměnění. Místo toho však tím, že si z Ruska dělají nepřítele, oslabují sebe a tím, že se podvolují veškerému tlaku Ameriky, ať už jde o o příšerné obchodní dohody nebo o předání části suverenity nad Gronskem, přinejmenším práva obchodovat s kým chtějí. Všechny tyto věci, které mají za cíl, abychom vypadali jako lojální přátelé USA, podle mě Evropu jen ještě více oslabují a činí náchylnější k vykořisťování. Zajímalo by mě, jak to vnímáte vy nyní. A pokračuje Max Otte. No, vliv, který mají Spojené státy na jednotlivé politiky, na veřejné mínění či na média v Evropě, byl vždycky veliký, ale dnes je mnohem větší než v 70. 80. a 90. letech. Byla dokonce i v první dekátě 21. století. Evropský líder je v současné době téměř bezmocný. Jsou to jenom loutky. Chci tím říct, že USA jsou velmi mocné i a samozřejmě působí jako loutkovodiči našich evropských loutek. Věděli jsme, jak jeden velvyslanec nebo viděli jsme, jak jeden velvyslanec, myslím, že to byl řecký velvyslanec, nedávno zosnoval, řekněme, zásadní politickou změnu v Bulharsku. Tyto zosnované změny a můžeme se vrátit k Ukrajině, která sice není součástí Evropské unie, ale vliv USA společenský, mediální, politický i ekonomický je tam velmi silný, velmi kontrolovaný a velmi dovedně zosnovaný. abychom se tedy zbavili té, řekněme základní skupiny. Je to ta základní skupina, v níž se nacházejí naši tvůrci politiky a někteří tomu naprosto věří, jako třeba Merc, ale bude to velmi obtížné. Proto říkám, že k tomu, aby se něco udělalo, je pravděpodobně nutný ekonomický kolaps a ten pravděpodobně stejně přijde. Je to tedy dost deprimující a pro Německo by to byl napří by to například znamenalo jít trochu více svou vlastní cestou. Mám na mysli to, že v posledních desetiletích od založení spolkové republiky šlo všechno v ruku v ruce s USA, s Amerikou a také s evropskými partnery. V první řadě samozřejmě s Francií, ale i tam myslím musí Německo činit těžká rozhodnutí a to i vůči Francii, někdy dokonce i vůči Polsku. Chci tím říct, že rány rány ve vztahu k Polsku se v Německu zahojily docela dobře. Rodina mého otce pochází ze Slezka, které je dnes součástí Polska. Ale dříve bylo zcela německé. V Německu tedy nenajdete téměř žádné lidi, kteří by to stále ještě prožívali. Řekl bych, že je to méně než 1%, pokud vůbec. Bohužel ty staré rány v Polsku jsou stále o něco více otevřené, ačkoliv obě země strašně trpěly. Je tedy na čase to hodit za hlavu a pokud se Německo začne ubírat vlastní cestou, jistě to vyvolá další nepokoje. Ale řekl bych, že to je jediný způsob, jak se posunout vpřed. Říká Max Otte. Přátelé, myslím, že v roce 1994 vyšla studie Šaubého a Lamy a Ulrike Giraudová, která byla, pokud se nemýlím, také hostem ve vašem stud na vašem kanálu, pane profesore Dízne, moje dobrá přítelkyně Ulirik byla tehdy úřednicí nebo členkou týmu a na tom dokumentu se podílela a dokument Schojho a Lami říkal, že potřebujeme Evropu různých rychlostí. Méně aktérů by tedy mělo být možnost, by tedy mělo mít možnost jednat v jednotlivých otázkách a poté pozvat ostatní, aby se připojili. Stále si myslím, že to je správný přístup. Nemůžeme prostě postupovat v jednotném kroku s více než 20 členy. To je prostě nemožné. Takže chci říct, že existují různé přístupy, ale samozřejmě nejžavějším tématem je euro. A v rámci AFD probíhá debata, zda z něj vystoupit nebo ho reformovat, ale nakonec na tom nezáleží. Pokud ho skutečně zreformujete, bude to stejně těžké a stejné, jako kdybyste z něj vystoupili. Chci říct, že když provádíte bolestivé reformy, můžete rovnou odejít. Je to vlastně jen otázka míry a to samozřejmě ve Francii vyvolá bouřlivé reakce. Můžete ale může ale dojít k situaci, kdy se to stane tak jako tak, protože finanční rezervy jsou vyčerpány, říká Max Ote. A pokračuje Glen Deon. Ano. No, vždycky si říkám, že právě to jste říkal o všech těch zemích, které kráčej v jednotném kroku. Nemůžete mít obojí. Tedy všechny tyhlety demokracie usilují o prosperitu, sledují své vlastní ekonomické zájmy a zároveň očekávají, že všichni budou mít úplně stejnou politiku. A myslím, že tohle je tak trochu součástí požadavky na tuhle konformitu a myslím, že to má dopad na všechno, dokonce i na politickou debatu. Protože pokud chcete, aby všichni kráčeli v jednotném šiku a na všem se shodli, musíte každou otázku zjednodušit na černou a bílou, tedy na dobro a zlo. Nic mezitím. A jinak bychom, jak jinak bychom přijměli 27 zemí, 27 rozlišných kultur a a povah, aby se shodly na stejné bezpečnosti a ekonomické a politické politice. A myslím, že to je jeden z důvodů, proč bylo například to rozšíření Evropské unie prezentováno jako, že tu jde jen o tu takzvanou v uvozovkách demokracii. A to je před a to je všechno. To úplně stačí. Pokud tady nepodporujete rozšíření Evropské unie unie rozšíření Evropské unie nepodporujete ani šíření svobody pod tímhletím heslem, přátelé. Jo, je to téměř způsob, jak jak si vynutit konsenzus. A myslím si, že je to problematické, protože pokud se nepodaří řešit výzvy například spojené rozšířením, spojené s rozšířením, pokud uznáte, že s sebou přináší mnoho problémů, přičemž pro některé země představuje více problémů než pro jiné, dalo by se to aspoň zmírnit a řešit. >> Jak tedy přimět 27 evropských zemí, aby souhlasili s bojem proti největší jaderné velmoci světa? E, co by to mělo obnášet? A Max Ote na to odpovídá: No, neřekl jsem, že se to chystá, ale někdy je třeba podniknout kroky samostatně, aniž by se vše koordinovalo. To by bylo mé poněkud diferencovanější vyjádření. Takže euro je jedna věc. E, velmi závažné reformní iniciativy nebo jo, budou u nás potřeba udělat velmi závož závažné reformy a nebo takzvaný dexit, to co udělala Británie, vystoupit z Evropské unie. říká Max Ote. Další věcí je znovu otevření Nordstreamu. V Polsku se ozývají hlasité protesty, které to nechtějí, ale vnímají to téměř jako nepřátelský čin nebo jako čin nepřítele, protože máme v Rusku spoustu lidí s antiruskou propagandou v hlavách. >> Jedná se o infrastrukturu, ne? Jedná se o národní suverenitu a je výsadou Německa mít bezpečný a spolehlivý zdroj energie jako jeden z mála. Jsou to věci, které lze udělat. V Evropské unii může být lepší zastoupení. Mám na mysli to, že EU, mezivládní struktura Evropské unie, vždy upřednostňovala Francouze, protože ti měli samozřejmě fungující vrcholnou