Proč jsem přestal volit ODS - Rozhovor s Ondřejem Vašíčkem

nutno říct, že Německu se dobře nedaří. To je eh známý fakt. Není to žádný tajemství. německá ekonomika zkomírá, je to něco, co stahuje a v budoucnu to bude ještě horší i Českou republiku. A je to jeden z hlavních důvodů, proč už současnýmu establishmentu běžní Němci nevěří a hledají e jinou cestu, což naštěstí většina hledá v alternativě pro Německo, kde ale vidím problém, jsou velký města. jsme to viděli v Berlíně, kde vyhrávají komunisti a to problematicky vidím zároveň, ale to není jenom Berlín. Je tady další host [hudba] Mariána [zpěv] Barana. Otázky i odpovědi [hudba] jsou před náma. Vážení diváci a všichni milí příznivci TV Česko, já vás vítám u tohoto rozhovoru, kde mé pozvání tentokrát přijal místopředseda strany svobodných pan inžr Ondřej Vašíček. Vítejte. >> Já vás zdravím a děkuji za pozvání. >> Jo, rádo se stalo. Heljte se, rád bych se zeptal, když se bavíme o té strany svobodných. Už jsem tady několik rozhovorů s lidmi od vás měl. Nejvíc asi s panem doktorem Havrdou. >> Mhm. >> Se skvělým to lékařem a vždycky, vždycky lidi zajímá, je, co se vlastně stalo nebo jak vy jste se dostal k této straně politické. >> Já jsem se svobodnými jako její věrný volič od od jejího vzniku. jako člověk s pravicovými názory, dlouhodobě pravicovými názory, jsem byl dlouhodobý věrný volič ODS. A ve chvíli, kdy eh vláda tehdy Mirka Topolánka eh přijala Lisavonskou smlouvu, přestože tvrdili, že to neudělají před volbami, ta, což vlastně byl jeden z hlavních motivů, proč strana svobodných občanů tehdy se tak jmenovala, vznikla. Tak od té doby jsem vlastně odzvrhl jako někoho, kdo lže. A já si říkám, podveď mě jednou, tvoje chyba, podvěď mě dvakrát, moje chyba. Takže nenechám se podvíst dvakrát od to jednoho subjektu. E logickým teda krokem bylo pak se volit stranu svobodných, která je taky pravicová, ještě radikálnější, třeba i ve vztahu k Evropský unii. Hodně e vlastně názorově jsem se svobodnými shodoval od začátku, byť některý období to bylo třeba ne úplně stoproc, ale v zásadě jsem byl věrný volič. A před necelými třemi lety [frknutí] jsem si začal říkat, že to už jako přijde mi, že nestačí jenom volit a občat občas poslat nějaký peníze. To jsem taky dělal, že jsem posílal nějaký příspěvky spíš teda drobní drobných řádu 1000ů Kč. A říkal jsem si, že to už nestačí, že je by bylo potřeba, abych přiložil ruku k dílu, aby se svět nevyvíjel tím směrem, který se tehdy zdál, že se vyvíjí, do té progresivní levicové e progresivistického levicového uspořádání a že svojí nějakou aktivitou můžu třeba té straně pomoci, aby se jí konečně povedlo e dostat e do nějakých volených orgánů. e v České republice, kde budou mít vliv na dění České republiky a možná třeba celé Evropy. Pak se teda stalo to, že vstoupil jsem do strany, myslel jsem si, že tam budu jako pozorovatel, občas pomůžu, ale nakonec se to nějak sešlo, že jsme se i zpřátelili s Liborem Vondráčkem, s dalšími lidmi, s Mirkem Havrdou taky. A nakonec to teda dopadlo, že jsem se teda stal místopedsedou. No tak ono všude jsou potřeba kvalitní lidé, že že jedna věc je mít ten ideál takové té dobré politiky, toho dělání dobré politiky. Další věc je teda, co v tom dělat víc nebo ještě víc, jo. To znamená, vy jste dneska místopředseda. Asi se vám podařilo, že teda máte schopnýho předsedu po těch letech eh jakoby vzdělanýho jako právníka. Máte ho, že jo, ve sněmovně, což je, bych řekl úspěch a máte řadu tam lidí, ze který můžou růst opravdu kvalitní jakoby politici, ale ono to není, že jo, ze dne na den. Ono to častokrát trvá. A to je asi taky něco, co si řada i těch stran jako svobodně další uvědomujeme stále více, že ty ty menší strany, který nemají peníze, nemají kapitál, tak vlastně potřebujou jít jako růst z těch lidí, z toho spodku a když se zformuje dostatečný počet kvalitní lidí, tak se z toho může stát něco fakt jako skvělýho, jo, dobrýho a skvělýho. Takže tolik vaše strana. která působí, bych řekl, velice pozitivně v Česku. Když se podíváme dneska na Evropskou unii, které jsme součástí, jakou myslíte, že ve vašich očích má Evropská unie důvěryhodnost dneska? Důvěryhodnost je taková zvláštní otázka, protože jedna věc je, že může být někdo důvěryhodný a přitom vykonávat negativní věci. Tomu budete věřit, že je bude dlat negativně. Druhá věc je teda, že Evropská unie nebo orgány Evropské unie a jejich čelní představitelé, tak spoustou svých kauz a rozhodnutí, eh, tak se nechovají příliš důvěryhodně. E, je jejich zájmem je tlačit nějaký agendy, ať už něco, na čem můžou třeba konkrétní dodlivci i vydělat nějaký peníze, ale i třeba nějakou politiku eh ovlivnit dění i ve státech nejenom Evropské unie, ale i tam, kde můžou mít vliv i mimo Evropskou unii, aby ta politika směřovala nějakým převážně teda progresivisticky lovicovým směrem. A to dělají i způsoby, který jsou na hraně nebo za hranou dobrých mravů a proto tu důvěru mít logicky ani nemůžou. A to teď se třeba můžeme bavit o tom, jak zrušili volby v Rumunsku třeba nebo eh jak eh skrze e vlastně peněz, který od nás vyberou, tak potom financují organizace, který šíří tydle idee a myšlenky a ovlivňují pak voliče a lidi, e, kteří pak volí ty progresivistický levicový uskupení v jednotlivých státech. a dělají to tak, že to nedělají příliš transparentně a objevují se to občas jako nějaký kauzy. Zároveň se snaží tím, jak jak fungují, tak se snaží samozřejmě členský státy co nejvíc ovládat a brát lidem svobodu. Taky to je nedůvěryhodná pozice, byť v tomhle už jsou transparentnější, že to, že nás budou chtít obrat o svobodu, v tom jim věřit můžeme. >> No očividně. Očividně si troufaj. Ta transparentnost ekonomická té unie, jaká je ve vašich očích? Tak transparentnost z pohledu toho, jakým způsobem získávají finanční prostředky, tam si myslím, že nějak standardní je. E to jakým způsobem je pak vynakládají. zejména, to už jsem tady zmiňoval, že pak financují nějaký projekty, který jsou ideologicky na jednu nebo řekněme takovej projekt by ideálně měl být hodnotově neutrální. Měli by podporovat projekty bez ohledu na politickou nějakou nějakej názor eh toho, kdo ten projekt bude prosazovat. E, ať už jsou to třeba nějaký, tak jak ta Evropska Unie vlastně začala ne úplně dobře dotovat třeba nějaký, ať už jsou to zemědělci nebo nějakej průmysl, tak bez nějakýho hodnotovýho zabarvení. Ale to ta Evropská unie nedělá. Ona ona se snaží teď jednak teda vydírat, ať už státy nebo i pak skrze ty projekty konkrétní organizace, který pak ty dotace pobírají, aby se ideologicky chovaly nějakým způsobem. A zároveň a tam je právě problém tý transparentnosti, že jsou teď kauzy, kdy vychází najevo, že podporují projekty na vlastně šíření propagandy eh levicových a progresivistických myšlenek a to bydlet neměli. Takže e nicméně účetnictví mají asi v pořádku, tam žádný problémy v zásadě nejsou. Kromě jednotlivých kauz, kde mohlo docházet k nějakým dělčím korupčním jednáním v rámci nějaké e nouze nebo hrané nouze třeba za covidu, e, ty předražené nákupy vakcín, tak to samozřejmě tam problémy v tý v těch účetních e účetních výkazech, ale jinak účetní transparentnost tam asi je. To, jak ty peníze účelově vynakládají, to je problematické. >> Máme tady vedle jednoho ze sousedů Německo. Jaká je nějaká současná, nějaký současný politický stav e tady v této zemi? Jak to tam čtete? Jak to na vás nějak působí? Je to problém? Dobře se se si vedou špatně a tak dále. Co si o tom myslíte? To je velmi složitá, dlouhá otázka nebo otázka, která ke které se nabízí další odpověď. Já jsem teda věčný optimista, takže za mě já to vidím v tuhle chvíli pozitivně. Vývoj v Německu. Samozřejmě to, co vidíme, bylo všude v médiích, tak je eh nějaký úspěch eh strany Alternativa pro Německo. Relativně normální pravicové strany. protimigrační, konzervativní, s pestrým složením, kde teda můžou být nějaký lidi, kteří můžou mít nějaký problémy v minulosti, ale těch se spíš ta strana snaží zbavovat až po nějaký lidi, který i třeba ve vedení, že jo, ta Alice Vejdel je e sama ve vztahu se ženou, takže je to poměrně pestrá strana. Přesto dostává nálepky jako extrémisté. Což je dostává, protože z nich z nich mají strach. To, co je pozitivní, je, že Němci alternativu pro Německo teď ve velké míře volí. Já vidím, jak říkám, jsem optimista, takže mám naději, že ve chvíli, kdy se jim podaří dostat se do nějakých funkcí, kde budou mít možnost něco změnit, tak to začnou měnit v Německu k lepšímu a to bude mít dopad i na Českou republiku, významnější než e než můžou mít třeba i některý volby v český republice a když to v Německu dobře dopadne, co je už horší, takže současnej establishment se tomu snaží aktivit ě bránit a samozřejmě dlouhodobě se snaží tydle strany nejenom v Německu, ale tam tam to teď je hodně téma, nějakým způsobem kriminalizovat, e, vyhostit na okraj společnosti, dehonestovat, to už se jim teď přestává dařit, protože lidi to i přesto volí a to i na západě Německa. Ale teď se teda snaží najít nějaký způsob, jakby mimo demokratický rámec se tédle nepříjemné konkurence zbavili. Já doufám, že se jim to nepovede, že současné mainstreamové mainstreamovýmu establishmentu v Německu se to nepovede a že opravdu v budoucnu nás čekají další úspěchy alternativy pro Německo. Příští rok budou volby e myslím si, že v severním Porý, Westfalsku, tak doufám, že i tam vyhrajou. A pak teda až budou, což je teda 2029, jestli se nepletu, tak až budou volby v, pokud nebudou předčasný, což by bylo lepší, e, tak pak se snad povede, e, že alternativně pro Německo, možná i nějakýmu dalšímu uskupení podobnýho ražení se povede mít takovej úspěch, aby dokázali opravdu vládnout. Další část otázky byla, jestli to v Německu je dobrý nebo není. Já pracovně jezdím často do Německa, pracuju s Němci a takže to vidím i zevnitř občas a nutno říct, že Německu se dobře nedaří. To je eh známý fakt. Není to žádný tajemství. Eh německá ekonomika zkomírá. Je to něco, co stahuje a v budoucnu to bude ještě horší i Českou republiku. A je to jeden z hlavních důvodů, proč už současnýmu establishmentu běžní Němci nevěří a hledají eh jinou cestu, což naštěstí většina hledá v alternativě pro Německo, kde ale vidím problém, jsou velký města. jsme to viděli v Berlíně, kde vyhrávají komunisti a to problematicky vidím zároveň, ale to není jenom Berlín a když byly teď ty vzpomínaný volby zemský dvoje, tak ve velkých městech, jako je Magdeburg nebo Hale, tak tam komunisti mají velmi silnou pozici taky nebo strana Deň, což jsou v podstatě komunisti. Tak na jednu stranu se dá říct, že to je samozřejmě taky nějaká protestablishmentová eh strana a proto asi se jí daří. Hlavně mezi mladými městskými voliči se jim jim daří. Ale pořád jsou to komunisti a komunismus osobně považuju za velký zlo. A to, že se jim daří ve velkých městech, je určitý varování. Taky je určitý varování, že komunisty nevidí mainstream jako problém a jsou ochotni s nimi do těch vlád jít a nechají se jimi strhávat e a ty ty řešení eh komunistický i eh aplikovat v těch velkých městech třeba. Takže tam to nebezpečí vidím. Bohužel je to celosvětovej trend. I v Praze máme bohužel tady volí lidi levici, radikální levici, což jsou třeba piráti. Tak tady ve městech bohužel se jim daří taky i nejenom nejenom na západ o nás. >> Tak ono když zmíníme ten komunismus, ono je všecko o lidech dneska, že jo, v uvozovkách komunistická Čína e docela začíná nabírat na síle. A je to tam jako zajímavé. Jsou tam samozřejmě i velká negativa, ale to asi jako nechmé. Ale určitě eh je jako také téma e i potřeba trochu rozebírat to, co vlastně během toho komunismu se dělalo dobře, že? a co vlastně z toho si vzít do dnešní doby jako co praktikovat, protože mně přijde, že poom roce 1989 jsme dost se k tomu postavili jakože všechno bylo špatně a tak dále a to je vždycky takový ten extrémismus jakoby nebezpečí a budeme s určitý věcí eh se muset vyléčit. Je to samozřejmě potom i i o tom, že v té společnosti je jedna z mála stran, která může mluvit něco jako faktického, tak může být nakonec nějaká nová komunistická strana. A to jsou zkrátka věci, které se jako občas stávají k hanbě těm ostatním stranám. Jo, ale dobrá. Takže to máme to máte to Německo. Občas se tady vynořuje otázka rozdělit znova Německo na to východní a západní. Co si o tom myslíte? >> Eh, ono je to jako zajímavé, že vlastně Německo většinu historie nebo země, kde se mluví německy, tak jeden stát nebyli. A je to v zásadě relativně krátký experiment, kdy vlastně pod vládou Pruska ešlo k sjednocení státu, který byly i třeba historicky velmi nepřátelský vůči Prusku, jako Prusové a Bavoři stáli proti sobě velmi často. Bavoři byli buď na straně často Francie nebo Rakouska. Mají hodně společného jak s Francouzy, tak Rakušany. Pak samozřejmě malé státečky v porýní. Sasko bylo taky rivalem Pruska, byť oba protestantské státy, tak byli to rivalové dlouho. Hanoversko jako zase s britským vlivem. ten sever, severozápad Německa je takový britsko, holandsko severský, takže je to mno mnoho kultur. Ono to, že mluví jedním jazykem a koneckonců jedním jazykem mluví i Rakušeni, mluví ve Švýcarsku trochu nebo je oficiální jazyk jako němčina v Belgii, kde kde je malá malá jako malá část území, kde jsou Němci. Takže vlastně ten prostor, kde se mluví německy, jeden stát většinou historie nebyl. Jestli to rozdělit zase na něco, co byl byl jakoby ten protestantský severovýchod Sasko s Braniborskem, protže to co dneska teda e to, co se jmenuje Prusko jako území, tak dneska je v Polsk. E byť teda Brněborsko bylo hlavní část jako Pruska. To už je složitější na vysvětlení, ale e řekněme tak tadle část jakoby ten východ a pak řekněme ono je otázka rozdělit to na dva státy, protože Bavorsko samo o sobě je tak specifická. Hovorsko, Virtenbersko, tak specifická oblast, že to možná byl stát sám o sobě. A pak samozřejmě ten severo nebo středo středozápad, Frankfurt, Porní, eh, severozápad Německa, Hanoversko, taky jako jinej. Takže rozdělit. Museli by si to říct sami Němci, jestli jestli se cítí být jako jeden národ sjednocený a nebo jestli tam převažují ty rozdíly. Ale to, co jako svádí k tomu, že se dřív se nebo ještě řekněme minulý volby jsme se mohli parlamentní podívat na mapu a zjistit, že východ Německa volí teda to AFD víc ty komunisty nebo pak teda tu ty ty řekněme odštěpený od komunistů, tu eh stranu e Sáry Vagengnechtový. Tak eh to je pravda, že bylo dominantní v tom východě a na západě tolik ne. Ale dnes už to neplatí. Když se dneska podíváte na průzkumy veřejného mínění, tak kromě Bavorska už AFD a velkých měst, Bavorska a velkých měst, tak AFD vyhrává skoro všude, až na pár výjmek. Takže takové to lákavé říct si, že tyhle nesystémový strany, že se jim daří vním východním Německu a západním teda to vyhrává SPD a CDU nebo CSU vsku, tak není úplně pravda. Ne, dnes už to neplatí a uvidíme. Právě, já se těším příští rok, až budou zemský volby v severním podní vefalsku, kdy e doufám, že tam ta AfD taky vyhraje a to bude teprve šok, protože teď vyhrála ve dvou východoněmeckých regionech. Až vyhraje v nějakým západoněmeckým regionu, tak to bude teprve zajímavé. >> No, takže jako dochází tam k velkým změnám. Uvidíme, jestli budou tedy pozitivní a jestli některé ty státy východního Německa se začnou identifikovat jako český, [smích] tak je přijmeme do České republiky. si dělám jako legraci, ale třeba jako lužice, pardon, teda skáču do řey, ale lužice, tak ta byla to je doteď je tam teda nějaká řekněme komunita, která se vztahuje jako, protože po 30 leteté válce to připadlo Sasku, ale jsou to původní české země, takže třeba řekněme ten eh ten jejich Saska bysme možná mohli adoptovat. No, je hezké, že jste to řekl vy. Takže Němci, myslíme na vás. Vytáčíte nás zlehka. To západní Německo nevíme, jestli se nějak srovná a asi větší šance dáváme tomu východu a nějaká možnost rozšíření [smích] České republiky eh na sever tady jako teoreticky je, ale to je samozřejmě trošku e v legraci, ale na druhou stranu nikdy nevíme, co nám budoucnost, že je přinese. Takže tolik tak jako v duchu takovém jako vstřícném. Jo, tentokrát k Německu většinou jako se bavím v těch rozhovorech trošku jako negativně jebereme, ale je to fakt daný eh tím vývojem i tím západním Německem bývalým. Híjte se, v České republice řešíme řadu různých jako potíží. Když se vrátíme k nám, co myslíte, že je u nás jako taková jako potíž největší, kterou bysme měli řešit jako politicky nebo společensky? To je těžká otázka. Těch problémů máme hodně a já tady odpovím možná nečekaně. Eh, největším problémem je to, že si ty problémy vlastně řešit nemůžeme. E, to znamená to, co bych považoval nebo řešení toho problému, znovu získat suverenitu český republiky. Protože tady když máme nějakou iluzi demokracie teďka, tak by bylo by dobrý, aby to nebyla jenom iluze, aby když si tady lidi zvolí nějaký svý zástupce, který mají nějaký program a chtějí něco změnit v té zemi, posunout ji někam, tak aby měli možnost to udělat, protože dneska tu možnost z ve velké míře nemají. Dneska musí čeští poslanci, když musí, já nevím, nikdo jim pistoli u hlavy nedrží, dali slib. eh českýmu národu poslaneckej a přesto přijde nařízení z Evropské unie a oni v podstatě povinně ho odsouhlasí, přestože eh šli do voleb třeba s přímo opačným programem nebo slíbili svým občanům, že budou se chovat opačně, ať už je to teďka třeba ty povolenky nebo e nebo migrační pakt eh nebo to, že E některý strany vyloženě byly proti tomu, abysme tady si instalovali obří větrníky, který e pro který nebyl už odbyt na Baltským moři a tak, abysme si SMK nainstalovali do naší krásný český krajiny. Tak k tomu všemu jsme vlastně nuceni, přestože to tady vlastně většina lidí nechce, volí takový strany, který to nechtěj, tak pak díky vydírání Evropské unie to tady přijmout nějakým způsobem musíme, aspoň částečně. Pořád řešíme, jak se z toho nějak vymanit. Tak todle vidím jako největší problém. má největší problém a to řešení jednoznačně je v tom znovu získat tu suverenitu, ať už nějakou formou částečnýho vystoupení z Evropské unie a zůstání v nějakejch jinejch strukturách evropskejch v rámci volnýho obchodu a nebo nějaké otevřené rebélie vůči Evropský unii, která je samozřejmě obtížná. A museli by tam jsme mít někoho, kdo není na Evropské unii a na jejich dotacích závislej, což bohužel náš pan premiér je, aby ta odvaha byla eh vlastně se nebát třeba přejít o nějaký dotace, kterými nás ta Evropská unie vytírá, že to je největší problém, protože ty všechny ostatní problémy, který tady máme a který bysme chtěli řešit, tak eh ať už je to třeba za mě velkej problém, je migrace, kterou tady sice nevidíme, ale hrozí nám. A já když jezdím do Německa, dlouhodobě jezdím do Německa pracovně a vidím, jak se to tam za posledních 20 let změnilo. Ono to jde rychle, ono se to lidem nezdá, ale za chviličku tady můžeme mít úplně stejný problémy, jako mají oni tam, i když pomocí migračního paktu budeme sem přijímat migranty z nekompatibilních kultur. Ale my to nemůžeme ovlivnit bez toho, aniž bysme se otevřeně dostali do střetu s Evropskou unií, která nám tohle chce přikazovat. to samý Green Deal, ať už jsou to ty větrníky, ať už jsou to povolenky nebo což jsou takový zvláštní kvazi daně, nedaně na energie. Nemůžeme to řešit. Nemůžeme si třeba ani teďka třeba jsou vysoký ceny eh nafty a benzínu, stát vybírá na daních eh díky tomu, že jsou vyšší ceny, tak z DPH má vyšší výběr daně, takže by dokázal snížit spotřební daň daleko víc, než se to teďka děje, aby se ta cena benzínu zase srovnala na nějakou nižší úroveň. Ale nemůžeme to udělat, protože máme nějaký pravidla Evropský unie, jaká je minimální spotřební daň z pohoných hmot. Takže přesto, že by tady třeba nějaká vláda chtěla ulehčit občanům, mít protiinflační opatření a snížila by daně ze spohlených hmot, což je v podstatě dneska při těch vysokejch cenách třeba 40 50 %. Ve chvíli, kdy ty kdy ty ceny byly niž, tak je to víc než 50 % jsou daně. udlat to nemůžeme. Takže proto moje odpověď je bohužel míří na Evropskou unii. Rozumím. Jste ve straně svobodných. Důležitá hodnota pro vás je svoboda. Jaké místo má mít svoboda v našich životech a kdy dochází ke zneužívání svobody? Za mě jeden z důvodů, proč jsem ve svobodných, je právě to, že svoboda je pro mě nejvyšší hodnota. A proto je to těžká otázka, co by mohlo být vlastně zneužití svobody, protože svoboda v tom pojetí, jak já ji chápu, tak být zneužitá ani nemůže. Já chci, aby byli lidé co nejsvobodnější, aby mohli realizovat svoje sny, aby jim v tom co nejmíň překážel stát. A tady k nějakému zneužití ani dojít vlastně nemůže. Nicméně svoboda se dá chápat různě a tady bych si pomohl. Vlastně svoboda souvisí s tím, že lidé mají nějaká práva a ve chvíli, kdy o ta práva přichází, tak vlastně přichází o svobodu. A práva jsou z definice filozofické vlastně dvojího typu. Práva negativní a pozitivní. V případě negativních práv to znamená, že ať už stát nebo jiní lidé nemohou někomu bránit v nějaký činnosti, tak tady jsem zastáncem, co co nejvíc to jde, aby ty práva negativní jsme jako lidé měli do tý míry, do který ještě může nějakým způsobem fungovat společnost a stát. E, tak negativní práva rozhodně rozšiřovat. Pozitivní práva to jsou práva mít nárok na něco, třeba právo na bydlení. To jsou takový práva, kdy potřebujete cizí práci k tomu, abyste něco někomu dali. A tady právě bez toho, aniž by byla nějaká forma státního násilí nebo třeba otroctví, že někoho donutíte, aby něco udělal proti své vůli, tak tydle práva nejste schopni garantovat. Takže právo na bydlení typicky musíte někoho donutit, aby postavil dům a pak můžete ten byt nebo třeba pokud je to rodinný domek, tak můžete teda někomu ho dát, aby tam v něm mohl bydlet. Taky jsem si vzpomněl v jedné debatě zazněla třeba otázka od moderátorky, jestli mají mít lidé právo na auta se spalovacím motorem. No ano, mají. Pakliže je to to negativní právo. To znamená právo si to auto koupit. Nikdo by mi neměl zakazovat koupit si auto se spalovacím motorem, pokud ho někdo jinej chce nabízet a já mám na něj dostatek peněz. Tome by nikdo bránit neměl. Takové právo bych mít měl. Ale právo na to, aby mi někdo to auto dal, tak to ne. To je pozitivní právo. To zase eh to už eh a ty pozitivní práva právě souvisí s dotacemi i zprávy na to mít nějaký výhody, benefity a to třeba i souvisí s tou progresivistickou ideologií, kdy se snaží třeba prosadit nějaký práva pro nějaký konkrétní menšiny, aby měly nějaký výhody a eh tím se narovnala nějaká nějaká křivda, která jim byla způsobena. V tomhle smyslu se dá svoboda nebo hovoření o svobodě zneužít. Nicméně, co se týče práv lidí na svobodný život, tak tam si myslím, že to nejde. Dobře, tak děkuju vám za vaše vyjádření dnešní a za vaši návštěvu. >> Já vám děkuji za pozvání, velice příjemný rozhovor, takže doufám, že se nevidíme naposledy. >> Myslím, myslím si, že ne. Tak děkujeme, vážení diváci, za vaši pozornost. Mějte se dobře.