Proč je nutné odejít z EU? Lze vůbec z EU v dnešní době odejít? Odpovídá nám Miroslav Suchopár.

Dobrý den.

Netrvalo to dlouho a my tady opět máme Mirka.

Ahoj, já tě zase zdravím.

>> Ahoj, Patricie.

Zdravím.

Zdravím všechny posluchače.

>> My děkujeme, že sis k nám našel cestu.

Těch témat minule jsme otevřeli vícero.

Já bych se dneska ráda s tebou zaměřila na otázku Evropské unie.

Tedy je podle tebe odchod České republiky z Evropské unie vůbec reálný?

>> Osobně si myslím, že je reálný.

Já se hodně bavu, hodně se o tom bavím s lidmi, i s ekonomy, řekněme i s těmi finančníky.

Je tady, řekněme, na jedné straně parta lidí, která říká: ne, neexistuje odejít z unie.

A pak jsme tady, řekněme my, jako jsem třeba já, který říká: „Ano, je to možné."

Eh, všichni se brání tím, že by bylo potřeba referendum a 250 000 podpisů.

To jsou ty, co jsou proti nám atd. atd.

A já jim říkám: „Nemáte pravdu.

Přečtete si článek 50 Lisabonské smlouvy, kde teda stojí, že lze na písemném podání nebo na písemné žádosti od premiéra republiky možné vystoupit za určitých podmínek, že jo.

Není to ze dne na den."

No, jo.

Jenže problém je v tom, že my nemáme premiéra, který by byl státník a který by hájil zájmy České republiky.

Protože kdyby to byl státník a kdyby hájil zájmy České republiky, tak ten článek 50 bude aktivován.

Zatím na to zájem není.

Osobně si myslím, že by to naší republice jenom a jenom prospělo.

Kladu si otázku a velice jednoduchá odpověď.

Fungovala naše republika před vstupem do Evropské unie?

Fungovala.

Proč by nemohla fungovat po ní?

Ano, vím, že mi naši odporci píšou černé scénáře, že by naše republika zanikla, že by to šlo v poklesu životní úrovně atd. atd. atd.

Řekněme, že možná mají pravdu v otázce poklesu životní úrovně za nějakou dobu.

Nakonec to podkopala taky Anglii, ale pořád jsem přesvědčený o tom, že by to bylo daleko užitečnější, než tý unii zůstat, protože ta původní myšlenka Evropské unie, ta nakonec nebyla špatná, ale díky tomu, co se děje v Bruselu, díky té centralizaci, díky tomu, že posílají neustále direktivy, direktivy, direktivy, příkazy, příkazy a příkazy, tak se z toho stává - já tomu říkám - paragrafový moloch.

Jo, to jsou prostě paragrafy za paragrafem a nikdo neuvažuje nad tím, jestli to má vůbec nějakou logiku a smysl, jako nějaký emisní povolenky a jestli teda nějaký migrační pak... no, to ví sama dobře, co se kolem toho všeho děje.

Tak mně to přijde jako šílená věc a proto si myslím, že by bylo dobré odejít z Evropské unie a zase být - já to teďko, já vím, že to je zase zprofanované - ale být suverénní stát.

To znamená, abychom měli svoji vlastní zahraniční politiku, abychom měli svojí vlastní vnitřní politiku, abychom měli svůj - řekněme - nějaký proexportní plán.

To znamená, dobře, tak když odejdeme z unie, řekněme, kdyby na nás dali nějaké sankce, řekněme z Německa nebo z Francie, no.

Tak dobře, já se ptám, máme s kým obchodovat?

No, máme, máme.

Můžem obchodovat s Rakouskem, se Slovenskem, s Maďarskem, s Poláky.

Můžem obchodovat s Itálií, se Slovinskem, s Chorvatskem.

To je celá škála států, kam bychom mohli obchodovat nebo kde bychom se mohli uplatnit na těch trzích.

Samozřejmě těžko se asi dostaneme na čínské trhy.

Ty spíš budou u nás, jo, ale i tak věřím, že i s těmi, i s tou Čínou by se dala vytvořit nějaká šikovná rozumná ekonomická spolupráce na nějakých prostě dobrých základech, vysloveně dobrých základech.

Ale to, co se děje dneska, jako jestli někomu přijde normální, že z republiky odejde 800 miliard Kč ročně, jenom na dividendách, co si odtahají korporace a banky, tak mně to normálně nepřijde.

Jo, ale než bychom odešli z Evropské unie - a je to zase jenom čistě můj subjektivní názor a já vím, že mi třeba lidi v komentářích naložejí, že jsem blázen, jo, prosím, proč ne - ale myslím si, že před odchodem, před odchodem bychom měli mít aspoň dvě řeše české státní banky.

Měli bychom mít, stát by měl mít ve vlastnictví energetiku, PMH a přírodní bohatství a samozřejmě fungující potravinářský průmysl - ať je v soukromých rukách, jedině dobře - ale ať je to v českých rukách.

Vždyť máme šikovné lidi u nás, už jsme se o tom bavili minule.

Pak by se dalo, řekněme, pak by se ten odchod dal, řekněme, relativně dobře - jak to říct - to je blbé slovo "přežít", jo - ale eh projít tím odchodem bez nějaké vyšší ztráty.

Pokud tyhlety dvě ty základní věci nebudeme mít, tak pak to nemá smysl z Evropské unie odcházet.

Já bych třeba osobně byl pro, abychom byli neutrální, jo, protože jednou jsme teda byli přikloněný tam, teď jsme přikloněný sem a já už bych si konečně přál, abychom opravdu Češi byli Čechami, kde Čechy patří Čechům, někomu jinému to prostě není.

Takže takhle asi.

>> Řekls to krásně.

Já ti děkuju.

A takže podle tebe bychom se mohli vydat po vzoru Švýcarska a Norska.

100 % jo.

Já neříkám, že by se muselo takhle.

My nemůžeme přijmout všechno, co mají Švýcarři a nemůžeme přijmout všechno, co mají Norové, protože ty mají svojí kulturu, svoje zvyklosti.

Norové mají svojí kulturu, svoje zvyklosti, ale myslím si, že ty základní principy by se mohly přijmout.

Mohla by se samozřejmě - abychom mohli být neutrální - tak bychom museli mít velice dobře vyzbrojovanou obranu státu.

To je samozřejmé.

Nakonec ty Švýcarři to mají dobře zmáklé.

Jo, my máme tu nevýhodu, že jsme uprostřed Evropy a jak říkal už myslím teď Bismarck nebo Metternich: ten, kdo má Čechy, má celou Evropu.

Takže o to víc tady jsme jakoby zranitelnější.

O to víc bych dal důraz na tu obranu, abysme skutečně měli velice dobře uledělanou obranu.

Zase se vrátím k tomu minulému pořadu. Když tam poslední mluvil o těch slovenských extremistech, tak já se ptám: kdy a kde Češi komu vyhlásili válku?

Pokud vím, tak nikomu.

Slováci kdy a kde komu vyhlásili válku?

Tak jaký pak extremisté?

Ale dobře, budiž.

Ale rozhodně bych byl pro, abychom byli neutrální.

Postavit to na těch pilířích, o kterých jsem se bavil minule - to znamená jednak těch kulturních, řekněme těch sociálních - ale dobře, ať teda funguje ekonomika a radě teda převedeme i to, co se osvědčilo v Norsku a v tom Švýcarsku - tak proč to nepřevzít? Když to funguje, tak proč bychom měli vymýšlet něco nového?

Jo, rozhodně bych to převzal a věřím tomu, věřím tomu, že taky jsme se o tom bavili minule - máme šikovné lidi, chytré, máme kup skvělých odborníků a já věřím tomu, že by nás v tom podpořili.

Jo, to je můj názor.

Třeba se pletu, třeba mi lidi vytrhnou v komentářích blbce do idiotů.

I to se může stát.

Je to jenom můj subjektivní názor.

>> Komentáře nemůžem brát vždycky vážně.

To už jsme se naučili.

To už víme.

E, co si myslíš, že by se pro lidi změnilo v rámci právě třeba obchodu s Evropskou unií?

>> No, co by se změnilo?

Podle mě by se toho moc nezměnilo, protože když si když se podívám do oblasti zemědělství, no, tak nakonec ty pomeranče, banány, ananas - to by se stejně muselo dovést.

Takže tady jako za mě považuju největší zrůdnost, že my dovážíme šnitlík odsud někde z Chile.

To když jsem pracoval v Německu, tak jsem se díval na dodavku a tam bylo šnitlík, že jo, šnitlauch, import Chile.

No tak jako proč to máme dovážet, když si to můžem vypestovat doma sami, že jo.

Co se týče oblasti vzdělání, to jsme se bavili. Zase ti dám ten příklad.

Němci mají svoje vlastní vzdělání a lpějí na tom. A my zase tady máme v tom vzdělání nějakou zmatenost, že se zase všechno přepisuje, že se zase všechno předělává a mně to někdy přijde jako úmysl, aby ty lidi nevěděli, aby zapomněli na některé ty právě ty milníky naší historie.

Jo, v obchodě. To jsme se zmiňovali.

Dobře, bychom uměli obchodovat a zase stojím si za tím. Jestliže jsme měli Škodovku, tak proč by ji nemohli vlastně Češi a nemohli pak exportovat? Vždyť máme šikovný lidi.

Němci si taky neprodali svoje BMW a Volkswageny. Taky to mají ve vedení svoje německé lidi. Jo, neudělali to. My jsme to udělali bohužel.

A to bych mohl pokračovat krok za krokem v té zahraniční politice.

Dobře, tak jsme uprostřed Evropy. No tak nám nezbyde nic jiného, než obchodovat se západem, se severem, jihem a s východem. Nemáme jinou možnost.

Protože my nemáme moře nebo nemůžeme určovat. Nejsme tak velcí, abychom diktovali, to jsem řekl blbě, ale abychom určovali směr politiky v Evropě. Na to nemáme bohužel, nebo spíš pohodlí, myslím.

Takže tady těch oblastí říkám: obranu jsem zmínil, potraviny jsem zmínil, zemědělství jsem taky zmínil, školství, věda a technika.

Tady bychom potřebovali podpořit naše lidi ve vědě, protože máme vždyť máme opravdu super odborníky na vědecké bázi. To už je známé.

Máme perfektní lidi v nanotechnice, máme perfektní lidi, máme základy nebo dobré zkušenosti s tou výstavbou jaderných elektráren. Tak proč to zase nefunguje dneska? Se ptám.

Jo, byl tam cíl nějaký to zase zničit, že jo. To je samozřejmé.

Takže máme - ono by se to zase nechalo všechno postupně vybudovat. Sice by to nebylo ze dne na den, ale věřím tomu, že tak jako si vybudoval ve světě pozici Baťa, Škoda, Kolben Daněk, tak já věřím tomu, že zase by si ty čeští šikovní lidé tu pozici ve světě vybudovali dál.

Jo, dobře. Dneska ano, dneska jsou tady velké korporace, to je pravda. To taky se argumentuje: prosím tě, jak chceš konkurovat takovému obrovskému korporátu?

Je složitý, ale zase jsem přesvědčený o jedné věci a je to ze zkušenosti. Vždyť to dneska člověk vidí.

Dneska už naši lidi pomalu se zase vracejí na český výrobce. Kupují si na trzích a znám lidi, kterí si nechávají šít jenom u českého krejčího. Znám lidi, kterí touží zase po tom, abychom měli naši českou botu. To je fakt, to si nevymýšlím.

Jo, zase se lidi pomalu vracejí k těm kořenům toho, co jsme dřív měli jako samozřejmost.

Jo, znám lidi, kterí řeknou: hele, já si koupím maso jenom u českého řezníka.

Já vím, že třeba některý lidi si to nemůžou dovolit, jo, ať jsou to ty senioři, kterí žijí sami, nebo ať jsou to samoživitelky, tak ti samozřejmě počítají každou korunu. Víme, že je to zase výsledek toho všeho, co se tady odehrálo od roku 90, jo? Že lidi prostě jsou natlačení ekonomicky ke zdi. Ekonomicky, ne politicky, ale ekonomicky.

Dobře, já tu možnost třeba mám a ne jenom já, tak jdu k tomu českému řezníkovi tady v Praze, jo. Objednávám si u něj maso.

Když jsem příběhem na trhu a vidím tam zelináře, tak jdu a koupím si u českého zelináře. Já nechci holandské rajče, já chci české.

Jo a proto já jsem přesvědčený o tom, že by to zase mohlo fungovat.

Ano.

Nebylo by to hned, ale šlo by to. Máme na čem stavět a mohli bychom prosperovat.

>> Já ti moc děkuju. Souhlasím s tebou.

Samozřejmě i my co jde si vypěstujeme, co jde si koupíme u českých, takže je důležité, abychom se takhle podporovali, abychom takhle podporovali našince.

A takových témat, která jsme spolu probrali, za mě jsou naprosto zajímavá a když to vezmu z těch předchozích, z těch předchozích sezení, je to skvělé.

Já ti moc děkuju. Věřím, že těch témat máš v hlavě ještě spousty a hrozně se mi líbí, jak o tom dokážeš krásně vyprávět.

Já takhle vždycky ráda poslouchám a věřím, že příště mi zase něco krásného budeš vyprávět, zase s nějakým zajímavým tématem.

>> Velmi rád přijedu a to jsou všechno takhle, Patricie, my to máme teďka ve zkratce.

To jsou všechno témata, témata, o která já říkám, že by to bylo na týdenní konferenci [smích] a ani tak bychom nebyli hotovi.

Jo.

Takže děkuju za pozvání a děkuju za trpělivost se mnou a jako vždycky všem posluchačům přeju jen a jen to dobré.

>> Tak já ti děkuji, měj se krásně a i vy se mějte nádherně. Zase se brzy uvidíme. Na shledanou.

Nashledanou.