Před budovou Českého rozhlasu jsem dnes uctil památku obětí okupace v roce 1968.

Vážené dámy a pánové, scházíme se dnes na pietním aktu před budovou Českého rozhlasu u příležitosti výročí srpnových událostí roku 1968 na místě, které se 21. srpna 1968 stalo jedním ze symbolů odvahy a odporu proti násilí.

Československý rozhlas nebyl jen budovou, byl hlasem země, která se odmítla smířit s okupací. Československý rozhlas vysílal necenzurované informace o invazi vojsk států varšavské smlouvy a vyzýval ke klidu, rozvaze a tichému odporu proti okupantům, protože se hlasatelé a redaktoři snažili zabránit krveprolití. Rozhlas se stal jedním z prvních cílů okupačních vojsk.

Před budovou rozhlasu tehdy umírali lidé, kteří nepřišli bojovat se zbraní v ruce. Přišli bránit pravdu, svobodu slova a právo národa rozhodovat o své budoucnosti. Mnozí zaplatili nejvyšší cenu.

Po více než půl století si připomínáme nejen tragédii onoho dne, ale také odvahu obyčejných lidí. Jejich příběhy nám připomínají, že svoboda není samozřejmostí, že může být ztracena během jediné noci a její návrat může trvat dlouhá desetiletí.

Naší povinností je uchovávat památku těch, kteří se okupaci postavili i těch, kteří následně čelili normalizaci, perzekuci a ztrátě svobody. Především však máme povinnost předávat jejich odkaz dalším generacím. Ať je dnešní pietní akt nejen vzpomínkou na oběti srpna 1968, ale také tichým závazkem, že budeme ctít hodnoty, jako je pravda, svoboda a demokracie.

Děkuji za pozornost.