PRAVDA O NÍZKÝCH PLATECH V ČESKU - Přednáška Ilony Švihlíkové

Dobrý večer všem. Mým úkolem je probudit vás z letargie, do které jste možná upadli díky kombinaci výborného vína a chlebíčků.

Pokusím se vás probudit několika ekonomickými tezemi.

Asi není překvapení, že se chci podívat na situaci v české a slovenské ekonomice, a já tam částečně zařadím i Maďarsko, protože ten ekonomický model je další věc, která nás spojuje, i když si troufnu říct, že bychom byli radši, kdyby zrovna tohle nás nespojovalo.

Začnu ale kontextem, ve kterém se pohybujeme a kterému není vyhnutí, a který logicky byl už opakovaně zmíněn – tím je kontext Evropské unie. Protože jak Česká, tak Slovenská republika jsou členy EU, samozřejmě to má nějaké konsekvence.

Tady zaznělo, že mnoho lidí bylo nadšeno z našeho vstupu.

Je potřeba si ale také uvědomit, že ta Evropská unie v roce 2004 vypadala a fungovala úplně jinak, než jak vypadá a funguje dnes.

To znamená, došlo k její významné proměně – ať už se to týká postavení ve světové ekonomice, z hlediska inovací, z hlediska nových námětů a ideí, ať už se to týká rozhodovacích procesů nebo jednotlivých priorit a podobně.

To znamená, ta entita je skutečně velmi odlišná od toho, co jsme měli v roce 2004, nebo o čem jsme si mysleli, že nějakým způsobem spolu rozhodeme.

Já tady vidím samozřejmě řadu nebezpečí.

Mnoho bylo už vyjmenováno, ale já tady vidím obrovskou prázdnotu z hlediska vedení EU – jejich inteligenčních schopností. Nemáme tady žádné iluze, že to jaksi dost dobře ani mít nelze, ale vidím tady dvě základní nebezpečí, která se nás samozřejmě velmi dotýkají.

Z pozice toho, že zaprvé jsme obě dvě – malé, nebo řekněme v případě ČR středně velké – v tom kontextu EU země, a samozřejmě i v kontextu toho, že jsme blízko konfliktu na Ukrajině.

To klíčové nebezpečí je, že evropské elity jsou skutečně ve velmi obtížné situaci, takže přestávají být schopny generovat jakoukoli pozitivní vizi.

Předpokládám, že jste si toho sami všimli.

To znamená, jejich politika má spíše donucovací charakter.

Vyčerpává se obrovské množství energie těch evropských elit na to, aby se určitý stát donutil k tomu něco dělat nebo něco nedělat.

Všimněte si, jak velké množství summitů se netýká nějaké pozitivní agendy, ale toho prostě zdisciplinovat, potrestat Maďarsko, teď Slovensko, případně někoho dalšího.

To už vám samo o sobě říká, že ta entita má problém. Ve chvíli, kdy se chová tímhle způsobem, kde vlastně nemá ten pozitivní tlak, ten pozitivní výtlak přímo nebo pozitivní ideje.

V tuto chvíli vidíme, že velká část elit – ne všechny, ale velká část těch takzvaných funkčních elit Evropské unie – je odhodláná a prosazuje politiku válečného konfliktu proti Rusku.

A ten má samozřejmě pro ně obrovské množství výhod.

To si prosím pěkně uvědomme, protože jim nabízí naprosto úžasné možnosti.

První z nich se samozřejmě týká ekonomického vývoje.

Ten prostě není dobrý, a ať si to budou povídat cokoliv a jakkoliv, tak pozice Evropské unie ve světové ekonomice klesá, klesá její inovační schopnost.

A tady bych mohla vyjmenovávat celou řadu dalších ukazatelů.

To znamená, my jsme tady znova v situaci, kdy se velmi mnoho slibuje od zbrojního průmyslu – ať už z hlediska dynamiky vývoje, oživení ekonomiky, z hlediska udržení zaměstnanosti a z hlediska i případných inovací.

To znamená, má to být zbrojní průmysl, ale samozřejmě ono je to potom až mumuválka, protože proč máte zbrojit na sklad.

Jo, to znamená, která má zachránit tu evropskou ekonomiku.

Katastrofa je v tom, že pro některé země je to stále lepší vize, než prostě masivní deindustrializace a obrovská nezaměstnanost.

To znamená, bohužel pro některé, a dokonce i některé průmyslové svazy a podobně – já nebudu úplně jmenovat – jsou řekněme relativně nakloněny této vizi, a to se týká bohužel i Slovenska, přesně jak tady zmínil pan docent Chmelár.

To je jeden bod.

Druhý bod, který se nás velmi silně dotýká – myslím, že včera více než na Slovensku, myslím, že Slovensko má v tomhle trošku kritičtější odstup – je to, čemu já říkám militarizace společnosti.

To znamená, my tady neustále prožíváme dennodenní masírku v tom, že mír je úchylka, že válka je něco, co musí být, že to je vlastně správné, že se na to máme připravovat.

Ano, se připravovat nechce, je nějaký chciír.

Všimněte si jenom toho slova – je to nadávka.

Někdo chce mít mír, tak se z toho stává nadávka.

A samozřejmě, kdo tomu oponuje, ustupuje Rusku, není odolný, není statečný a tak dále.

To znamená mnohonásobně drastičtější následky než na tu ekonomiku vidím na té společnosti.

To znamená ta dennodenní, prostě hysterická kampaň za to, že se musíme připravovat na válku.

Vzpomeňte si na Řecko.

Musíme se připravovat na válku proti jaderné velmoci.

To znamená brát válku a přípravu na ní jako běžnou součást života.

A to je velmi nebezpečné, protože s tímhle ta mladá generace nám vyrůstá.

Druhý bod, který navážu trošku na to, o čem hovořili podnikatelé v tom předchozím, se týká Číny.

Týká se Číny, protože já sleduji samozřejmě to, co z Evropské unie neustále vypadává.

Je to někdy trošku náročný proces, ale sleduji to.

A pokud sledujete moje videa, jak vás k tomu správně nabárala Katka Konečná, tak jste zjistili, že poslední video se týká aktuálních plánů, respektive aktuálního tlaku některých think tanků z Bruselu namířených proti Číně.

Neboli ten narativ, jak se dneska říká, který začíná být silně prosazován v rámci EU, je zhruba takový.

My jsme tady víceméně žádné velké chyby neudělali.

To, že máme problémy, že tady dochází k deindustrializaci, že průmyslové kapacity nejsou tak inovativní – za to může Čína.

To nejsou vnitřní chyby EU.

Čína je ten, kdo příliš mnoho vyrábí, příliš mnoho inovuje a má 1,4 miliardy lidí, a to si nenecháme líbit.

Já jsem právě dělala video, kde komentuju jeden z těch dokumentů, který je neuvěřitelný.

Je to oficiální dokument Bruselu, který skutečně tohle konstatuje – žádné chyby jako nebyly, to byly minoritní věci.

Ale Čína je příliš efektivní a to se jí nemůže dovolovat.

Ale nejenom, že kritizují Čínu, ale je tam přímo plán na ekonomickou válku proti Číně.

To se nedá jinak nazvat.

To znamená, jaká opatření, sankce – prostě všechno se připravují na to, aby se otevřela druhá fronta vedle té vojenské proti Rusku. Ta zatím ekonomická – [smích] – proti Číně.

Když řeknu, že nám vládnou šílenci, tak je to podcenění téhle problematiky, protože samozřejmě ani jeden z těch konfliktů bychom nikdy nemohli vyhrát.

Nemáme dobré karty, by řekl Donald, kdyby tady stál, ale tohle je to zaměření, jo?

To znamená, my tady máme skutečně Evropskou unii, která se zdeformovala v projekt, který drží své členy vlastně vyvíráním, sankcemi a donucením k poslušnosti.

Není tam ta pozitivní vize.

A která vlastně zároveň plánuje a prezentuje to jako pozitivní dva obrovské konflikty: vojenský proti Rusku, ekonomický proti Číně.

Možná už jste zaznamenali pana Mercela. To, že není oblíbený, je vcelku jedno. On se o týci udrží, že jo.

A to je prostě to, že už říká, že si to s tou Čínou budou chtít rozdat a budou mít ty tvrdší opatření.

Ano, je to ekonomicky naprosto sebevražedné, ale to neznamená, že to neudělají – právě naopak.

A v téhle situaci – my jsme a teďkon v jaké jsme?

Protože jak Česká republika, tak Slovensko se možná lišíme v nějakých ohledech ekonomické dynamiky a ohledně inflace, ale řekněme si to na rovinu. Naše ekonomické modely jsou velmi, velmi podobné.

Česko má maličkou výhodu v tom, že je trošku větší v tomto ohledu, ale zase mnohem menší než Polsko, jo. Takže ta podobnost je obrovská.

My jsme si nechali nastavit a nechali jsme si namluvit, že je to velmi dobře – že máme jak ČR, tak Slovenská republika model závislé ekonomiky. Já jsem to popsala ve své knize, jak jsme se stali kolonií. A to už je 11 let, přátelé. 11 let.

A to, co je na tom nejstrašnější, je, že se za těch 11 let nic nezměnilo. Jediné, co se možná trošku posunulo, je, že se to může oficiálně přiznat. Protože když jsem to vydala, tak to byl záchvat – jak si dovoluju narušovat úspěšný příběh naší transformace.

Tak dneska už se to neříká, ale víceméně se nic nestalo.

Jeden z těch důvodů je, že řadě politických elit to perfektně vyhovuje, protože jejich zájmy nejsou tady, ale jsou v zahraničí a jejich politická kariéra je spjatá se zahraničím a ne s domácími zájmy.

A druhý důvod – když už to nikomu nevyhovuje, tak neví, co s tím.

Jo?

To znamená, vemte si ten kontext. Tady se připravují dvě fronty. Nemusí k tomu nakonec dojít, i když já si myslím, že ta ekonomická válka proti Číně bude bezesporu a zbrojení proti Rusku bude taky bezesporu.

Jestli dojde k tomu horkému konfliktu, nedokážu říct. Já doufám, že ne, ale vyloučit to nelze.

A opakuji – řada politických elit to chce, protože právě ve stavu konfliktu si s tou společností můžou dělat lecco, jo? Můžou zavírat lidi, omezovat noviny. To je přesně to, co se jim samozřejmě líbí v té jejich takzvané liberální demokracii.

A do toho jsme tady my s modelem, který se přežil podle veškerých indikátorů někdy kolem roku 2012.

Já si pamatuji i článek z Českého statistického úřadu z roku 2013, který píše, že model závislý na dovozu investic k nám a na levné práci a podhodnocené měně se přežil v tom roce 2013. A my ho máme pořád, přátelé. Pořád se nám tady drží, protože je v tom velký samozřejmě velký zájem.

A není to úplně jednoduché ho samozřejmě změnit. Což znamená, že tady jsou obrovské tlaky, jak včera, tak na Slovensku, prodloužit tomu modelu životnost.

Jedna z těch cest prodloužení životnosti je extenzivní růst. To znamená, vy to pořád ženete tou levnou prací. Jak to uděláte? Budete si dovážet lidi – Mongoly, Filipínce, Nigerijce, já nevím co všechno.

Viděli jste, že 20 % pracovní síly u nás jsou cizinci? 20 %. Jen tak nenápadně se to stalo, že jo.

My máme velmi nízkou míru robotizace. My bychom to potřebovali jako Japonci udělat, jo, kterí jsou asi trošku šovinisti v tomto ohledu, ale prostě hlídají si svůj pracovní trh. My sem pustíme absolutně kohokoliv.

A to má samozřejmě efekt na to, tlumit ty mzdy, že jo. To znamená, prodlužujete fungování toho modelu, když se snažíte, aby ty mzdy se tlumily a ta mzdová konvergence celkově není dobrá.

Prostě ten rozpor mezi ekonomickým výkonem a mezi mzdovou úrovní je obrovský.

A já jsem to neměřila dlouho. Měřila jsem to asi před dvěma rokama a bylo to větší, než když jsem to psala v tom roce 2015, jo.

Takže tady tomu nic nepomohlo.

A tohle – Slovensko má úplně stejný problém, jo. Tam je ta struktura taková ještě koncentrovanější, protože ta země je menší.

Eh, ten základní problém je, že máte velmi nízkou míru odolnosti. A samozřejmě ta ekonomická suverenita – neříkám, že neexistuje, ale je slabá.

U Slovenska je to o to horší, že máte euro samozřejmě, jo. To je svěrací kazajka plus ultra a tam pak něco vymyslet není úplně jednoduché.

To znamená, jsme v tě pozici té závislé ekonomiky. Uvědomme si, co to je.

Ta závislá ekonomika není jenom o tom, že máte na svém území zahraniční firmy. To je o tom, kdo rozhoduje. To je o tom, kdo je ten, kdo určuje váš ekonomický a do značné míry i spotřební život.

Určuje, co si koupíte, kde si to koupíte, za jakou cenu si to koupíte vy jako spotřebitel. A určí vám, co budete vyrábět, jak to budete vyrábět a do jaké ceny se musíte vejít, protože o tom rozhoduje matka, případně váš velký odběratel.

A kde to skončí – o tom bude taky rozhodovat, jo?

Právě v takovéhle situaci ta míra odolnosti té ekonomiky je poměrně poměrně malá, jo. To znamená, ten manévrovací prostor – neříkám, že žádný není. Ono se dá vymyslet něco, ale není příliš velký.

To znamená, vy jste extrémně náchylní vůči těmhletěm šokům.

Já si myslím, že spolu s Maďarskem, které je hodně podobně pozicionované – akorát má mnohem větší vazby na Asii, protože Orbán si sliboval, že vlastně to západní angažmá bude kompenzovat tou Čínou, aby to – a plus vlastními domácími podnikateli, oligarchií, jestli to tak můžu říct, jo.

Ale ten model je stejnej. Ten model je stejnej.

My Slováci a Maďaři máme úplně stejný ekonomický model. To znamená, měli bychom teoreticky mít úplně stejný zájem tenhle model změnit.

A teď je otázka – mohu já ho změnit v rámci Evropské unie, tak jak vypadá s těma prioritama, které má, včetně války proti Číně?

No, ono ti to něco nabízí, jo? Třeba dotace v rámci. Ale nedělejme si iluzi, že tady má někdo zájem na tom, aby nám tady vyrostla konkurence vůči případným německým firmám. Ne, jo.

Eh, není to lehká situace.

Máme určitý manévrovací prostor na nějaké základní opravy, jak tady, tak na Slovensku. Ale nemáme prostor pro to, abychom se opravdu úplně zbavili té svěrací kazajky, která je ještě o to horší, pokud to euro máte.

Tohle nebude jednoduché, ale cesty bezesporu jsou.

Jednoduše řečeno – pokud se Evropská unie dostane do větších problémů, tak pro nás to otvírá trošku větší, lepší prostor.

Ale chci tím prostě upozornit na to, že ten evropský prostor v tuhle chvíli, i když se říká, že to jsou ty naše investice a to je ten náš export a tak dále, v tuhle chvíli bohužel se zvrhnul prostě ve svůj negativ. A je to něco, co nás enormě ohrožuje.

Ohrožuje nás to bezpečnostně a ohrožuje nás to ekonomicky a ohrožuje nás to o to víc, že jsme závislí na rozhodnutích činěných někde jinde.

Jo, na rozdíl od Ruska.

To je samozřejmě velká ekonomika, pohlídali si vlastní banky a tak dále. Jejich manévrovací prostor je lepší, podstatně lepší než ten náš. Není takový jako Číny.

No to samozřejmě ne, ale je prostě lepší.

Já tady nenabídnu žádné úžasné řešení, že bych takhle pleskla a teď ze sebe vydala 10 opatření, která můžu udělat. Ne, že bych neměla v hlavě pár nápadů, ale prostě chci, abychom si uvědomovali, k jaké deformaci tady došlo a jakým způsobem dneska ty evropské elity uvažují a vlastně chtějí, abychom my jako občané vnímali konflikt jako něco pozitivního a žádoucího, ať už konflikt vojenský nebo ekonomický vůči Číně, která si dovolila nás a nejen nás, samozřejmě Spojené státy prostě předběhnout v inovacích, v ekonomickém výkonu, v produktivitě a ve všech těch dalších důležitých kategoriích.

Jsme v tom společně — Češi a Slováci.

Ještě by to chtělo někoho z Maďarska tady, když nevím, jak by se na to tvářili, protože nás trápí úplně stejné věci.

Mimochodem, ono bychom našli ty spojence i někde jinde, třeba v mojí oblíbené Itálii.

Já jsem teď četla takové úžasné úvahy, jak to bude hezké, že předeženeme Itálii v tom výkonu. To není naší výkonností, to je tím, jak Itálie upadá. A Itálie upadá, protože má euro a přesně od té doby, co vlezla do eurozóny, tak tam vidíme strašný, ale strašný pokles. Je to proto, že jde o interní devalvaci, takže ten tlak jde na mzdy a ceny.

Takže možná bychom ty spojence našli, ale chci jenom, abychom si tady jasně řekli, co se z té Evropské unie stalo a že to je prostě něco, o čem musíme vědět, čemu můžeme najít spojence a na co podle mě musíme reagovat — nebo bohužel i z hlediska naší geografie a z hlediska té ekonomické struktury, kterou jsme si nechali vnutit, nás to skutečně může existenčně ohrožovat.

Děkuju za pozornost.