Povstání ve Varšavském ghettu 2. Část UKÁZKA!

Přeji všem krásnou neděli, vážení přátelé a vítejte u druhého dílu Povstání ve Varšavském getu. Jdeme na to.

Povstání ve Varšavském getu 1943, kapitola druhá: Štrop proti getu. 19. duben až 16. květen 1943.

Přátelé, minule jsme skončili ráno 19. dubna roku 1943. Německé jednotky vstoupily do geta s představou, že provedou další depotační akci a definitivní likvidaci židovské čtvrti jako takové. Jenže místo poslušných zástupců mířících na hlavní nádraží našli téměř prázdné ulice. Desítky tisíc lidí byly ukryté v bunkrech a různých skrýších a několik set mladých mužů a žen čekalo v domech s pistolemi, granáty a zápalnými lahvemi. Na to nebyli připravení ani zvyklí německí zástupci.

Začalo povstání ve Varšavském getu a teď už se nebudeme dívat na přípravy. Teď půjdeme přímo do Jámy Lvové, přímo do boje.

**První hodiny. Naprostý šok pro Němce.**

Německé síly vstupují do geta časně ráno 19. dubna. Celkově byla k operaci soustředěna síla přibližně 2000 mužů, přičemž každý den se přímo bojových operací účastnilo přes 1000 příslušníků zbraní SS, neboli Waffen SS a samozřejmě policie. Proti nim stálo asi 300 až 500 bojovníků Żet OB a přibližně 250 Żet ZV a menší nezávislé skupiny, které nepatřily ani do jednoho z těchto táborů. Minule jsme si to vysvětlovali. Jeden blok byl více pravicový, druhý byl více levicový, více sionisticky zaměřen, ale v podstatě se shodovali a v něčem i spolupracovali.

A hned při prvním postupu Němci zjistí, že situace je úplně jiná než v létě roku 1942. Na křižovatkách Gesia a Lewky, Mila Zamenhofa spustí bojovníci palbu z horních pater domů. Padají granáty, letí láhve s benzínem. Zasažená jsou první německá vozidla a německý postup se náhle zastavuje. Podle Štropovy vlastní zprávy utrpěli Němci už při prvním útoku 12 mrtvých či raněných.

12 lidí možná vypadá v kontextu druhé světové války jako zanedbatelné číslo. Jenže vojensky a psychologicky je to velmi důležité, protože proti Němcům nestojí pravidelná armáda. Stojí proti nim mladí lidé, kteří ještě několik měsíců předtím prakticky žádnou výzbroj neměli a neuměli bojovat. A přesto je první německý útok nucen zastavit.

Ferdinand von Samter Frankenstein končí. Dosavadním velitelem operace byl policeführer Ferdinand von Sammern-Frankenegg. A jeho první postup je pro německé velení neuspokojivý. Proto ještě 19. dubna přebírá velení nechválně známý Jürgen Stroop. O tom jsem mluvil dnešetněkrát. A od této chvíle se charakter celé operace zásadně mění.

Stroop nebyl nějaký obyčejný velitel jednotky. Byl to vysoce postavený důstojník SS, fanatický nacista a člověk, který k celé operaci přistupoval nikoliv jako k policejní akci, ale jako k vojenskému zničení nepřítele a vytvoří z ní zároveň vlastní triumfální dokument. Tím se vlastně usvědčí. Každý den jsou hlášení, pořizují se fotografie. Po skončení operace vznikne slavný Stropův report nazvaný „Es gibt keinen jüdischen Wohnbezirk in Warschau mehr" – Židovská obytná čtvrť ve Varšavě již neexistuje. To není neutrální vojenský dokument, to je vítězná nacistická kronika. Ale právě proto je pro historiky tak moc důležitá, protože Stroop nevědomky zaznamenal i sílu odporu, kterou chtěl zničit.

**Kdo vlastně bojoval na německé straně?**

A tady musíme opravit jednu velmi časté zkratku. Často se říká: Němci a Ukrajinci likvidovali Varšavské geto. Částečně ano, ale historicky to musíme formulovat přesněji. Stropovy síly tvořili především příslušníci Waffen SS, německé pořádkové policie, bezpečnostní policie, zcela logicky SD – Sicherheitsdienst, vojenské jednotky a pomocné formace. No a samozřejmě, že mezi pomocnými jednotkami byli také takoví „travníčky" – muži z Travníků.

O tom jsem mluvil také tolikrát, že už to určitě znáte. Na stejně takzvaní fachmani – také pomocníci z řad převážně Ukrajinců, ale také Lotyšů, Litevců a Estonců. To byli muži vycvičení Němci v táboře Travníky a používáni při represích, deportacích a vraždění, zvláště při operaci Reinhardt ve třech vyhlazovacích táborech Treblinka, Sobibor a Belžec. Tam ve 100 % byli Ukrajinci jako pomocné oddíly fachmani. Takže byli mezi nimi lidé pocházející z různých částí okupovaného Sovětského svazu. Významná část byla ukrajinského původu, ale byli mezi nimi také i Rusové, Bělorusové, Lotyši a příslušníci dalších národností. Takže označit všechny jednoduše jenom jako Ukrajince by bylo historicky nepřesné, ale přesné je, že převažovali ve velké části.

Samozřejmě tam byli různí takoví jako dobrodruzi, kteří třeba tíhli k UPA, OUN nebo třeba k německé divizi Halič – Galizien a tak dále. Taková směsice ne příliš bystrých lidí evidentně. Protože zjednodušení vzniklé po válce se opakuje dodnes. Je pravda, že pamětníci často skutečně mluví o Ukrajincích, ale v dobových dokumentech jde především o pomocné formace vycvičené v Travníkách.

**Muranovské náměstí.**

A teď přichází jedna z nejslavnějších a současně nejméně jednoznačně zdokumentovaných epizod celého povstání. Plac Muranovský.

Zde bojoval především židovský svazek vojskový, neboli Żet ZV. Jeho nejčastěji uváděným velitelem je Pavel Fraenkel. Bojovníci ŻZV obsadili několik budov kolem náměstí a podle dostupných pramenů zde měli také těžší výzbroj než většina jednotek Żet. Dokonce kulomet, přátelé. Stroop ve svých hlášeních zaznamenává právě v tomto prostoru mimořádně silný odpor a kulometnou palbu.

Boje začaly odpoledne 19. dubna a pokračovaly další dny. Podle Polinů šlo o jednu z nejtvrdších oblastí odporu a nad jedním z domů se objeví dvě vlajky. Jedna je polská bíločervená a vedle ní židovská sionistická vlajka. Dvě vlajky nad getem.

Pro Němce to má obrovský symbolický význam, protože jsou viditelné také z árijské části Varšavy. Lidé mimo geto mohou vidět, tam uvnitř se bojuje. Polinová potvrzuje, že právě polská a židovská vlajka vyvěšené nad Muranovským náměstím se staly jedním ze symbolů povstání a Stroopa to údajně mimořádně dráždilo, protože už nejde jen o několik výstřelů. Je to veřejné gesto odporu přímo uprostřed okupované Varšavy.

**Pozor na legendy.**

Legendy jsou třeba, přátelé, ale také je zapotřebí býti poctivý, pokud možno. Upozornil bych na jednu věc. Z Żet ZV se dochovalo méně dokumentace než z Żob. Velká část vedení ŻZV totiž zahynula. Po válce vznikly různé vzpomínkové verze a některé pozdější příběhy kolem Muranovského náměstí jsou mezi historiky živě diskutované. To ovšem neznamená, že ta bitva neproběhla. Naopak, bitva samozřejmě proběhla. Máme velmi důležitý německý pramen a to je samotný Stroop a ten označoval skupinu na Muranovské SK...