⚠️ Politici nám LŽOU! Kovanda a Radhi Šichtářová o rekordním schodku.

My jsme snad Ukrajina, abychom platili válku na Ukrajině. >> Andrej Babiš říká, že to je jeden z nejnižších schodků. >> Jestli se Andrej Babiš chce porovnávat, >> to je pouze částečka pravdy. >> Ještě před covidem >> rostou úroky na hypotékách. >> 29 miliard, 3 miliardy. >> Multiplikátor vezme peníze daňového poplatníka, někam je rozhází ty peníze. >> První nějaké reformní kroky. >> To je docela legrační reformní krok. Je třeba vítat ty škrty. >> Tím to nekončí ta legračnost. >> Kdybych byl v přesle ministra financí. >> Takže je to vlastně úplně o ničem. >> Musí získat hlasy. >> Je to ekonomicky úplně padlé na hlavu. >> Nikdo z nás ekonomů. >> Já můžu a byla jsem tam v podstatě jediná. >> Jste nebyla přeslem ministrně financí. >> Všichni ostatní tam byli podvodníci. >> Není to jenom o jednotlivcích. >> Tak přátelé, já vás opět vítám u nejlepšího podcastu. Děkuju vám všem, kteří nás podporujete na www.vocz voxtv.cz a i dnes pro vás máme připraveny ta nejdůležitější témata, která hýbou nejen českým internetem a mediálním prostorem a i dnes pro vás mám dva unikátní hosty. Představování dnes bude jednoduché. Jsou to dva ekonomové. Markéta Šichtařová a Lukáš Kovanda. Dobrý den. >> Dobrý den. A jinak jmenuju se Markéta Rá Šichtařová. Už jsem se vdala. >> Pardon. Ježíš. Tak to se moc omlouvám. Tak Markéta Rá Šichtařová. Eh, přátelé, začneme rovnou u tématu, protože dneska to bude takový ekonomický speciál, takže já poprosím režii. Rozpočtová magie Aleny Schillerové. Z pohádkových úspor vykouzlila jen obří dluh a prázdnou kasu, píší média. Já to uvedu. Ministerstvo financí předložilo návrh rozpočtu na rok 2027 se schodkem 389 miliard Kč, druhým nejvyšším v historii Česka, přičemž příjmy mají růst o 3,3 % a výdaje o 6,2. Vláda ho hájí jako proinvestiční. Eh, co já začnu otevřenou otázkou. Co říkáte na takovýto rozpočet s takovýmto schodkem? >> Je to katastrofa. No tak eh když tahle paní šla do voleb, tak říkala, že se budou spravovat veřejné finance. V podstatě všechny strany dnešní vládní koalice tvrdily, že se budou spravovat veřejné finance. Některé dokonce tvrdily, že budou hlídat. Eh ano. No a výsledkem je, že nám roste ekonomika. Ministerstvo financí předpokládá, že v příštím roce poroste. Já sice si nemyslím, že poroste až tolik, kolik si myslí ministerstvo, ale budiž to už je irelevantní. A v okamžiku, kdy roste česká ekonomika, dokonce podle odhadu ministerstva má zrychlovat svůj růst, tak naprosto nedává smysl. Ekonomicky to žádná škola neumí vysvětlit, proč by měl růst schodek státního rozpočtu. Takže nejenom, že všechny vládní strany lhaly, ještě navíc to ekonomicky nedává smysl, abychom v tuhletu chvíli zvyšovali schodek státního rozpočtu. Problém je, že ten schodek je takzvaný strukturální schodek. To znamená, že se nejedná o nějaké jednorázové výdaje, kdy jsme se rozhodli, že teď si postavíme druhý Temelín a teď zrovna potřebujeme jednorázově investovat. Ale je to o tom, že stát v podstatě se odnaučil hospodařit tak, aby nebyl ve schodku a dlouhodobě jeho výdaje překonávají jeho příjmy. A vždycky, když se podaří státu ty příjmy do státní kasy nějak navýšit, eh tak o ty peníze, které získá, tak nesníží státní schodek nebo prostě nespraví veřejné finance, ale naopak okamžitě vymyslí způsob, jak je utratit a jak si k tomu ještě půjčit. Takže ten schodek se v čase neustále nafukuje. A problém je, že tohle není nějaké virtuální číslo, které je nehmatatelné a které je jenom pro akademiky. Tohle je číslo, které má velmi reálný dopad na peněženky běžných lidí. Ti si totiž vzpomenou, jak po covidu se utrhla inflace ze řetězu. Ano, můžeme rozebírat, že byly drahé energie, tohle, támhleto, ale v podstatě v pozadí toho, že ta inflace utrhla z řetězu, tak byl jednoduchý jev. Během covidu se tiskly peníze a tiskly se rekordně. A my jsme se teď v podstatě k té emisi peněz vrátili, protože to, že stát produkuje schodky rozpočtu, není nic jiného, než skrytá emise peněz. To znamená, že si to za čas opět vybere eh daň v podobě nějaké inflace. Může být skrytá, nemusí být tak prvoplánovitá jako po covidu, ale prostě tady bude. Hlava. >> Griluješ a nechybí ti omáčky? >> Lukáši, Kovando, ta samá otázka na vás. Jak vnímáte tento rozpočet s takovýmto schodkem? >> Mhm. No, tak to asi žádný ekonom nemůže vnímat pozitivně. Je to skutečně, řekněme, velký omyl veřejných financí a politiků, byť pochopitelný z hlediska jejich zájmů, ale eh myslím si, že eh vlastně v době ekonomického růstu eh kupit takovéto schodky, tak se nakonec vymstí i jim. Já si myslím, že eh dokonce část voličů ano, už dává najevo, že takto si tedy hospodaření nepředstavovala. Vidíme ne úplně e zdárný vývoj preferencí těch vládních stran. Eh neříkám, že se úplně přeskupuje politická šachovnice, to zatím ne. Ale Češi jsou dlouhodobě a teď myslím opravdu stovky let možná na zadlužování velice citlivý. My jsme dokonce už za dob centrálně řízené ekonomiky před rokem 1989 vlastně nevytvářeli zas až kdoví jaký dluh i v porovnání s těmi dalšími socialistickými zeměmi. Takže v České republice a v tehdejším Československu je vlastně historicky zakořeněná velice hluboko eh jakási nechuť, nevůle k zadlužování, což je rozdíl oproti třeba Spojeným státům, anglosaským zemím, kde přeci jenom s tím dluhem nějakým způsobem koketují, koketovali eh daleko lehkomyslněji by se dalo říci. Eh, my jsme skutečně konzervativní v tomto smyslu, takže myslím si, že se to nakonec obrátí proti těm vládním politikům, že je to jejich velký omyl. No a z ekonomického to jsem zhodnotil spíše to hledisko politické, takže i tam je to problematické a z hlediska ekonomického no není co řešit. Tak jistá část ekonomů eh by přivřela oči nad takovým schodkem, pokud bychom třeba padali jako ekonomika o 5 % jako za covidu. Řeklo by se, ekonomika padá, musí přijít ten stát, jako když Karel IV stavěl hladovou zeď a eh prostě nalít do ekonomiky peníze a jaksi obhajovalo by se to tím, že je tedy ten schodek, že ten soukromý se, že je ten propad ekonomiky, že ten soukromý sektor prostě nějakým způsobem zkolaboval a je třeba tedy, aby jej stát dočasně, než se ta situace vyřeší, zastoupil. Ale v čase, kdy samo ministerstvo financí prognózuje více než 2% ekonomický růst, tak skutečně to žádný ekonomický smysl nedává. Nedá se to obhájit žádnou ekonomickou teorií. Eh, žádná ekonom škola ekonomického myšlení nebo prakticky žádná škola ekonomického myšlení by toto neodkývala. Ani ta keesovská, která jaksi připouští ty schodky v těch špatných časech. Eh, takže myslím si, že tady není co řešit. Prostě je to jako debakl a nejen ekonomicky, myslím politicky. >> Řekl v jednom rozhovoru, že rozpočet by byl obhájitelný jen do 250 miliard. Nicméně vláda tvrdí, že po konci evropských fondů ekonomika bez národních investic pomalí. Čili není vaše hranice konzervativní příliš? >> Eh, myslím, že ne. Já bych samozřejmě nejradši viděl vyrovnaný rozpočet, ideálně dokonce přebytkový rozpočet za tohoto stavu české ekonomiky, kdy máme nízkou míru nezaměstnanosti, ekonomický růst, eh přiměřenou inflaci a tak dále. >> Donenom byly jisté strany, které říkaly, že by chtěli vyrovnaný rozpočet. To nicméně Andrej Babiš teď označil za nesmysl, když se ho na to ptali. >> No tak to samozřejmě nesmysl není. Tak kdyby politici měli odhodlání činit nepopulární opatření a kdyby veřejnost byla ochotna je unést, tak můž můžeme mít veřejné můžeme mít eh veřejné finance eh v rovnováze. To si myslím, že že je možné. Eh, myslím si, že například, ale já potom nevolám to takzvané zrušení superhrubé mzdy koncem roku 2020, kdyby se to převedlo do dnešních cen a k dnešnímu růstu ekonomiky by se to vztáhlo a k dnešnímu nominálnímu hrubému domácímu produktu, tak máme o 150 miliard eh korun více v rozpočtech, ale nebyly by ještě vyrovnány, ale už by to nebyla zdaleka taková katastrofa. Ale my si hlavně musíme říct a na to se zapomíná v této debatě, jestliže eh politici říkají, že jakoby nastartují eh tím deficitem investování státu a tím podpoří celou ekonomiku, to je pouze částečka pravdy, protože s tím, jak roste ten dluh, tak rostou výnosy na dluhopisech českých, rostou jinými slovy úrokové sazby, které platíme eh jako stát, ale to ještě stále není všechno. Ty dluhopisové výnosy, ty úroky na nich, tak jsou jakýmsi vodítkem pro banky, když pak stanovují své úrokové sazby pro firemní úvěry. Takže tím, že ten stát se zadlužuje, tak rostou nejen úroky na těch dluhopisech a rostou úroky na firemních úvěrech a rostou úroky na hypotékách. To znamená, že pro tu firmu, která si chce vzít půjčku na investici, tak je vlastně to dražší. To znamená ten stát zamezuje tomu, aby firmy investovaly. To znamená dochází k vytěsňování té soukromé investiční činnosti tím, že se nafukuje ten veřejný dluh, takže se vlastně usmrcuje eh ta soukromá sféra, soukromý sektor těmi vysokými úroky, tím vysokým dluhem, který vytváří stát. Toto vytěsňování těch soukromých investic je vlastně největší, byť do značné míry vlastně neviditelná škoda, kterou takovéto vysoké zadlužování páchá. >> Mhm. Vy jste mluvil o investicích. Andrej Babiš říká, že to je jeden z nejnižších schodků v EU a zároveň 290 miliard má jít na investice. >> No tak jestli se Andrej Babiš chce porovnávat třeba se schodkem, jaké má Německo, tak hodně štěstí, když je xnásobně větší. Ale my jsme třeba v roce 2016 dokázali hospodařit se schodkem státního rozpočtu, e, pardon, s přebytkem. Takže ještě před covidem se ty případné schodky, pokud to teda byly schodky, tak se pohybovaly řádově e kolem 29 miliard, 3 miliardy, eh 62 miliard. Prostě byly to v podstatě dvouciferná čísla. a potom najednou to skočilo a jakmile se to jednou utrhlo ze řetězu, tak v tu chvíli už nebyla vůbec žádná vůle vrátit to zpátky. Eh, politici, zejména slovy, jenom krátká vsuvka, tam e následně covid, válka na Ukrajině a tak dále. >> No a co my jsme snad Ukrajina, abychom platili válku na Ukrajině? A když byl covid, tak stejně NKU zjistil, že drtivá většina těch peněz vůbec nešla na podporu ekonomiky, ale v podstatě šla těm největším korporacím, které to v podstatě vůbec nepotřebovaly. Pravdou je, že eh životní úroveň táhnou investice, ale tím se míní investice, které podnikají soukromé osoby, soukromé malé firmy, eh které vydělávají a ty peníze potom dál investují do svého rozvoje, do svých technologií a tím posouvají svoje produkční kapacity, svoje technologické možnosti. Tím se nemyslí, že těmhle běžným lidem, živnostníkům, malým firmám sebereme to, co vydělají na daních. Tím je demotivujeme k tomu, aby dál pracovali a začneme z toho financovat nějaké cyklostezky, na které nám ještě přidává Evropská unie. Tohle nejsou investice, ačkoliv se to investice nazývá. Ono technicky vzato investicí může být třeba i to, pokud Bagr najede do fungující továrny a srovnáí se zemí, protože se řekne, že tam proběhla nějaká práce a statistici to jsou schopni vykázat jako růst HDP. Asi nikdo příčetný si ale nebude myslet, že to posune naši životní úroveň někam dál. Takže ty takzvané investice, které v tuhletu chvíli chce provádět stát, nemají ten efekt na to, aby posouvali naši ekonomiku. Ono by to třeba mohlo fungovat v nějakém menším měřítku, pokud by ještě podíl státu na eh hrubém domácím produktu nebyl tak velký, jako je. Ale my už jsme v podstatě daleko za hranicí toho, co bych definovala jako hranice kapitalismu a socialismu. Protože jestliže si vezmeme, že dejme tomu by se dala narýsovat jakási pomyslná čára, kdy polovina ekonomiky eh je naprosto soukromá, tak potom by se ještě dalo mluvit o kapitalismu. A jakmile víc jak polovina HDP je přerozdělována, tak potom už bych to označila víc za centrálně plánovanou ekonomiku. A my už jsme někde na hraně, ale Evropská unie jako celek, typicky třeba Francie, už je daleko za hranou a nad 70% HDP. To znamená, Evropská unie v tuhletu chvíli jako celek už je socialistická a my prostě máme tu historickou zkušenost, že socialismus jaksi nefunguje a nevede ke zvyšování životní úrovně ve srovnání s tržní ekonomikou. A to, co dělá v tuhletu chvíli český stát, je, že nás socializuje čím dál tím víc, protože zvyšuje podíl přerozdělování. To znamená podíl státu na našem HDP, což je jednoduše doložitelné tím, že vlastně stát plánuje utrácet zhruba 2,6krát rychleji, než eh kolik předpokládá, že poroste česká ekonomika, protože výdaje státu mají růst v příštím roce výrazně rychleji než jaký odhadovaný růst HDP. Tedy podíl státu na ekonomice roste. Tedy my se stáváme socialistickou centrálně plánovanou ekonomikou. >> Mhm. K tomu se ještě dostanem, ale kdybyste vysvětlili, proč by to vlastně mělo zajímat lidi nebo jak se jich to dotkne, protože tady jsou v nějaké reálné priority, to znamená vláda návrh počítá s obranou na úrovni 2 % HDP, 191 miliard, má tam být přídavek 3 miliard na platy e rekordníma 49 miliardama na vysoké školství. Čili proč by to mělo průměrného obyvatele zajímat a jak se to dotkne jeho peněženky? >> Eh, samozřejmě v té první vlně se to může některých dotknout spíše pozitivně, protože například růst, výrazný růst mest e pracovníků veřejné sféře, tak určitě lidi potěší. Eh, ale my pak budeme vlastně registrovat problematický vývoj v oblasti třeba nákladů obsluhy dluhů. Eh, ty náklady mají už v tom roce příštím činit 130 miliard Kč a samozřejmě poměrně citelně porostou i v dalších letech. To znamená, my už dáváme eh 130, budem dávat 150 za chvíli. Pak se to pozvolna eh možná méně pozvolna eh bude navyšovat k hodnotě 200 miliard Kč. E, což je vlastně například cena cena těch dukovanských bloků nebo samozřejmě uvidíme, jaká bude ta finální cena, ale to už se pohybujeme v řádech eh za které lze pořídit nové bloky nebo nový blok jaderné elektrárny. A tohle dáme každoročně jenom na platbě úroků, víte, co by za to bylo dálnic, nemocnic, školek a tak dále. Eh, a to dáme jenom vlastně bankám z ústa zahraničním nebo v zahraničním vlastnictví. E nebo to dáme mezinárodním fondům, spekulantům, kteří ano, nyní České republice půjčují, ale oni samozřejmě ty své peníze budou chtít i s tím tučným úrokem nazpátek. E, takže vlastně pak tyto v podstatě stovky miliard už budou mířit opravdu z velké části za kopečky. A to jsou peníze, které prostě my tady nějakým způsobem v potu a krvi a dřeně, když to řeknu poněkud vzletně, prostě vytváříme. Eh, a pak budou mizet tedy někde eh v zahraničí. Eh, a to samozřejmě ochuzuje českou ekonomiku. Kdyby stát nebyl tolik zadlužený, eh, tak zdaleka tolik neplatíme na těch úrocích a zdaleka by tento fenomén nebyl tak silný. Další věc je ta, že ano, stát říká, eh, budeme na ten dluh investovat. Eh, ale historicky přece ten stát zajišťoval spíše ty investice, eh, které ten soukromý sektor nechtěl úplně podnikat. Protože proč? Protože tam byla dlouhá návratnost, nebyla ta rentabilita okamžitá, otazník se vznášel nad samotnou rentabilitou, takže zase v těch nutných případech ten stát jakoby zastupoval ten soukromý sektor v těch investicích, které nebyly až tak výnosné. Proto otázkou vůbec je, zda ten takzvaný multiplikátor, což je vlastně jakýsi násobek, jak se rozhojní ty prostředky veřejné, které jsou vloženy do té či oné investice, zda vůbec ten multiplikátor je vyšší než jedna, protože stát historicky tíhne jednak tedy k těm investicím s nízkou návratností, protože ty s vysokou zajišťuje soukromý sektor. Pokud mu tedy ten stát, jak už jsem řekl v předchozí odpovědi, nezdraží příliš e třeba to financování, ty úvěry, no a nebo prostě ten stát pak financuje eh takové projekty eh, které eh už zas nechce dělat ten soukromý sektor, třeba protože mu zdraží ten úvěr. A nebo ten stát investuje, ale investuje špatně, protože kdo investuje za stát? nakonec nějaký úředník od stolu, ten to zpravidla udělá hůře tu investici než ten soukromník. Když budu já jako soukromník investovat, tak já si velmi dobře ohlídám, jestli ty mé peníze, protože to jsou mé peníze, jestli skutečně jsou vynakládány nejefektivně, jestli se mi ten projekt vůbec vyplatí, jestli ta návratnost je uspokojivá. Když investuje stát neboli úředník, tak ten úředník investuje peníze, které nejsou jeho. On není s nimi tak jako ten podnikatel spjat emočně. On prostě vezme peníze daňového poplatníka nebo peníze z dluhu, kterému půjčí na vysoký úrok ty zahraniční banky. No a někam je rozhází ty peníze a vůbec třeba nemusí brát takový zřetel jako ten podnikatel na to, zda ty peníze jsou vynaloženy skutečně efektivně. Takže ten stát je vlastně zpravidla horším hospodářem než ten podnikatel, než ta firma soukromá, protože tam chybí ta vnitřní motivace, jak říkají ekonomové incentiva, jak si skutečně nakládat co nejhospodárněji s těmi penězi, protože prostě tam není ta emoční linka, to spojení, ty peníze nejsou toho úředníka, jsou daňového poplatníka, násilně vybrány státem. Eh, ocitli se úředníka. Tomu nezáleží tolik jako tomu podnikateli na tom, jak skutečně jsou ty peníze zhodnoceny. >> Děkuji. Eh, ta samá, respektive velmi podobná otázka na vás. Tady byly naznačeny některé nebo vyřčeny některé důvody, proč by to mělo zajímat eh obyčejného jaksi občana. >> Já si vzpomínám na rok 1989. Tehdy myslím, že 100% lidí, kteří měli IQ vyšší než 80, tak zajímalo, co se je v tu chvíli děje kolem nich. Proč je to zajímalo? Protože v 80. letech jenom závistivě koukali přes hranice na západ, jak se tam tehdy mají dobře, protože u nás jsme se dobře neměli ve srovnání s tím západem. No a teď my začínáme hrát úplně stejnou roli jako v těch 80. letech, ale akorát, že už nekoukáme na západy, jsou na tom ještě hůř než u nás, ale už se dneska díváme někam daleko na východ, někam prostě do Asie. Eh, mělo by nás to zajímat proto, protože jsem tady před chvílí popsala, že tím, jak neustále stát reguluje a rozšiřuje svůj dluh, tak se vlastně plíživě nenápadně stáváme socialistickou ekonomikou, centrálně plánovanou ekonomikou. jenom to nepřišlo s nějakou prudkou revolucí ze dne na den jako v roce '48, ale přichází to postupně, takže si toho lidé nevšímají a výsledkem bude úplně stejný ekonomický marazmus, jako byl v 60. 70. 80. letech, když jsme jenom tiše záviděli Americe. A eh to myslím, že bude zajímat úplně každého, až si uvědomím, že taky existují země, které nejsou takhle regulované a kde se mají výrazně víc. Takže ono to každého bude zajímat a bude ho to zajímat v jeho vlastní kapse. Eh, pokud jde o ty investice, tak my už to vidíme na číslech. skutečně české firmy výrazně omezují investice. Vyšlo to eh v posledních průzkumech a v posledních statistikách z bankovních registrů, kdy se ukázalo, že české firmy eh investují vlastně mnohem méně než před rokem, protože prostě nemají investiční příležitosti, protože jsou vysoké úrokové sazby. To všechno jsou vlastně skryté důsledky toho vysokého dluhu, kdy ty státní investice vytlačují ty soukromé investice. No a jestliže firmy neinvestují, no tak hold ztrácejí konkurenceschopnost. No a naše ekonomika nebude fungovat nakonec nebude třeba ani tvořit pracovní místa a nebo alespoň nebude tvořit e dobrá, dobře placená pracovní místa. A v neposlední řadě, když se nafukuje veřejný dluh, tak to taky znamená, že se dostává do ekonomiky víc peněz. Sice to není ten klasický v uvozovkách tisk peněz, který obyčejně provozuje centrální banka, ale pořád to je nějaká forma emise peněz a e to dříve či později vede k nějakému druhu inflace. No a inflace je způsob přerozdělování. Je to vlastně mechanismus, co si lidé moc neuvědomují, jak shudnou běžní občané a jak se na nich napakuje stát, respektive úředníci, protože eh vlastně se tím požere státní dluh. To znamená, je to vlastně přerozdělování od těch drobných lidí směrem ke státu, ale také třeba od drobných podnikatelů, živnostníků, zaměstnanců směrem k velkým korporacím, které to umí ustát výrazně lépe než ti drobní. Čili skrze tu inflaci probíhá ochuzování obyvatelstva a to také každého zajímá. Problém je, že málokdo má třeba takové ekonomické vzdělání a rozumí těm souvislostem natolik, aby si uměl spojit, že to, že se postupně cítí třeba chudší, že má ten původ v tom, že kdesi na ministerstvu se rozhodlo o tom, že bude vyšší veřejný dluh. >> Mhm. Vy jste mluvila o socialismu. Já to posunu do politické roviny. Eh, pravicová konzervativní strana, motoristé eh měli předvolební slogan, že budou hlídat Babiše a jak jsme se bavili, budou vlastně budou se snažit o vyrovnaný rozpočet. Jak se jim to daří podle vás? ohlídali velký kulový, protože v tuhletu chvíli máme rozpočet s opravdu velkým deficitem a hlavně pro příští rok ten deficit bude pravděpodobně ještě vyšší, než je teď. Na to, že mají pod sebou minimálně v parlamentu rezort financí, tak se to teda zrovna moc hlídat nedaří. Ale hlavně eh oni by třeba mohli tvrdit něco takového jako kdybychom my tam nebyli, tak by ten deficit byl ještě větší. Ale nakonec vždycky rozhoduje hlasování. Tam se pozná, kdo má jaké úmysly. A když se hlasovalo o dluhové brzdě, nebyl tam jeden jediný poslanec v tom finálním hlasování z vládního tábora, který by zvedl ruku proti rozvolnění dluhové brzdy. No a právě to rozvolňování dluhové brzdy, to je to, co do dalších let umožňuje to nafukování toho veřejného dluhu. Ono se tomu v ekonomii říká měkké rozpočtové omezení. E, když totiž politici získají další peníze, třeba z lidí, tak že vytáhnou z daní, tak mají v podstatě dvě možnosti, co s těma udělat. Jedna možnost je, že tím umoří ten veřejný dluh. To by bylo správné. A nebo ty peníze zase dál projedí a najdou nějaké další způsoby, jak je vyhodit z okna a jak je vlastně des investovat. A tím něčím, co rozhodne, který ten mechanismus použijou, to je ta takzvaná dluhová brzda, ať má jakékoliv podoby. No a právě u nás se před nedávnem podařilo v parlamentu vlastně rozvolnit tu dluhovou brzdu. To znamená, že politici si odblokovali, že se i do budoucna mohou zadlužovat víc. Takže i když třeba zvýší daně, vytáhnou z lidí další peníze, tak je zase znovu mohou použít na další utrácení a ne na spravování veřejných financí. a tím se právě demaskovali. Tím ti lidé jednotlivci ukázali, že jim vůbec nejde o spravení veřejných financí, protože nikdo z nich nehlasoval proti rozvoldění dluhové brzdy. >> Ta samá otázka na vás. Jak se motoristům daří hlídat Babiše a směřovat republiku k vyrovnanému rozpočtu podle vás? Já už když jsem viděl tyto slogany na těch předvolebních billboardech, tak jsem si říkal, to asi nepůjde. Tomu nevěřím, že se to podaří. Eh, ani jsem příliš nevěděl tě nevěřil proklamacím těch dalších dnes vládních stran, že jaksi dají veřejné finance do pořádku. Eh, objektivně řečeno, já si nemyslím, že i kdyby tady nadále vládla fialova vláda, že by to bylo až tak příliš lepší. Možná o nějaké desítky miliard Kč. Ano. Zřejmě by nedošlo například k převedení poplatku za obnovitelné zdroje na státní rozpočet. To myslím, že by jenže to je 20 miliard nebo necelých 20 miliard. Takže a to navíc ještě ta fialova vláda vlastně nesplnila ty požadavky, k nimž se zavázala v rámci tedy těch závazků vůči NATO. Takže ono by to bylo ne úplně stejné, ale velmi podobné. Prostě ten zákon nebo tu legislativu o pravidlech rozpočtové odpovědnosti bychom z největší pravděpodobnosti nenaplnili. ani kdyby vládla eh nyní v pokračování fialova vláda. A to prostě z toho důvodu, že politici, ať už té či oné vlády, nejsou ochotni k těm skutečně razantním škrtům, ať už na výdajové straně, kde já osobně bych je vítal, ale když toho nejsou schopni na té výdajové straně, no, tak samozřejmě, pokud chceme zamizit tomu, aby eh narůstaly ty úrokové náklady, jak jsem o tom hovořil, no, tak musíme eh jednat na té straně příjmové. Tady se nabízela třeba ta intervence s tou super hrubou mzdou. Znova opakuji, měli bychom dnes o 150 miliard Kč ročně víc. Takže mně dnes přijde jednak samozřejmě poněkud úsměvné, ale tomu už jsem se smál, když to třeba ti motoristé tam měli na těch svých billboardech. Mně přijde dnes ne úsměvné, ale pokrytecké, že vlastně dnes ti opoziční politici jaksi torpédují eh tu vládu, říkaj, jaký to je armagedon, ale oni přece měli čtyři roky na to, aby něco s těmi veřejnými financemi zásadního udělali. Vždyť i Mezinárodní měnový fond, OACD, Světová banka, organizace tohodle typu jim říkal, no tak zvyšte nebo zrušte zpět zrušení superhrubé mzdy. To znamená vraťte to zdanění ms tam, kde bylo do konce roku 2020 a budete mít rázem těch 100 150 miliard eh Kč. A to by samozřejmě úplně nezacelilo tu díru, která je obrovská, ale v podstatě by to z velké části napravilo ten strukturální ten strukturální schodek, který je ten skutečně trvalý bez ohledu na vývoj ekonomického cyklu. To je to, co zajímá ratingové agentury. Ale vždyť ani ta předchozí vláda to neudělala. Takže politici vlastně jednoho kabinetu eh když mohli, tak to neudělali. Teď teda říkají, jaký to je armagedon, ale přitom já můžu říci, že do značné míry jsou za ně zodpovědní oni také, protože přece tady se najednou ne ne ten schodek 389 miliard Kč přece nevznikl na zelené louce. Tady proto bylo připraveno prostředí podhoubí tím, že prostě se nedaly do pořádku už za té předchozí vlády ty veřejné finance. Ano, můžeme říkat, že to bylo stížené ještě tím dozníváním covidu, inflační vlnou, která souvisela s drahými energiemi a válkou na Ukrajině. To je všechno pravda, ale přesto tedy mohli ti předchozí vládní politici činit kroky, které by daly ty veřejné finance do výraznějšího, daleko výraznějšího eh do daleko výraznější rovnováhy, než eh v jaké se naléza jí nyní nebo v jaké vlastně jí e zanechali. Takže politici napříč spektrem prostě nehrají s veřejností rovinu. Už se schovávaly nějaké desítky miliard korun za té předchozí vlády. Teď se schovávají samozřejmě také, protože kdyby se správně zúčtovali nebo správně, kdyby se neschovaly třeba ty vídeé na obranu, tak ten schodek není d 2,8, ale 3,5. Takže vlastně tato vláda už tím prvním svým rozpočtem v podstatě popřela to, co má ve svém programovém prohlášení ze začátku letošního roku a tam jasně stojí, že nedopustíme to, aby eh ty veřejné finance, ten jejich schodek překročil 3 % HDP. Dokonce tam tušíme, že zůstane komfortně nebo výrazně pod tou úrovní 3 %. A nyní, když započteme tedy ty výdaje na obranu, tak už je to 3,5. To znamená, je to porušení programového prohlášení této samotné vlády, >> ale eh >> že vám do toho vstoupím jenom ona není vina. To je situace, která se tady táhne vlastně řadu let. >> Tak přátelé, tady bohužel naše YouTube část končí, ale vy víte, že jsme ještě do konce září prodloužili naší akci, kdy máte Vox TV na sedm dní zdarma. Takže pokud chcete vidět i druhou půlku, pojďte spolu se mnou na webvoxtv.cz. Klikněte na odkaz pod videem a uvidíte tam třeba toto. >> Ukažte mi i zemi. Ukažte panu Kovandovi zemi. >> Argentina, Čína, >> jednookí mezi slepími. >> Empirá čísla, >> několik bankrotů, >> veřejnost zrcadlí, to co jí politici nakukají. >> Ministr financí Kalousek, >> plaférova křivka. >> Ta veřejnost prostě je daleko zíčkanější. >> Velká vina Evropské unie. >> Reformy klauzovy znamenaly utahování opasků. Kde byste ale škrtali politický marketing, pokvete, černý trh? >> Ve Spojených státech se frakuje o 106. >> Nám ten život zdražuje Evropská unie, >> evropské pokrytectví. >> My zabíjíme inovace. To není s takovýmito cenami možné. >> Jaké je to řešení? >> Rusko, Indie, Spojené státy. >> Vláda ano je z Bruselou naprosto podělaná. Ah.