Pod Pokličkou - Zbyněk PROUSEK - Kauzy jako za časů Cosa Nostry - rozhovor pro vás_20.07.2026

Je tun Horstík, je tun Pepo a tunj veci z Topoleckej ky maj vás čosi prelomové.

Pepo, ukáž to.

Milí diváci je tunas absolutna šupa z Topoleckí.

Tak já vás tady zdravím pane Zbiňku. Pro ty, co vás ještě neznají, dnes je naším hostem na kanále Pod pokličkou pan Zbiněk Prouek. Legendární postava v České republice v boji proti justiční mafii a proti všem těm špatnostem, ať už to byly šmejdi, ať už to jsou různé justiční omyly a tak dál, pomáhá lidem v boji proti těm škůdcům tady ve společnosti. Alespoň tak bych to shrnul jednou větou.

A dnes je tu podruhé s námi na kanále Pod pokličkou s tím, že bude odpovídat přátelé na vaše dotazy, které již padly třeba pod tím prvním videem a potom na dotazy nebo na aktuální témata, která se nahromadila od té doby, co jsme se viděli naposledy.

No a potom, když ještě vyjde čas, tak bychom zapojili do toho našeho rozhovoru i dotazy z mé strany, které se v podstatě týkají zrovna tak aktuálních témat, která se tu nejenom ve světě, ale hlavně u nás dějí. Přece jenom to, co se děje ve světě, to je prostě mimo naše možnosti ovlivnění. Měli bychom především ovlivňovat to, co se děje tady v tom našem rybníku a že toho je.

Takže pane Zbíňku, já vás ještě jednou zdravím. Jak se máte? Jak se vám daří?

Dobrý, dobrý den. Zdravím vás, zdravím, zdravím vaše teďka teda v tuto chvíli naše diváky, jinak vaše fanoušky vašeho pořadu. Eh, jak se mám? Odpovím, jak bych to řekl, profesionálně. Mám se přiměřeně okolnostem, takže to je ta vždycky otevřená branka pro nějaké řešení.

Tak konec konců, časy, jak se říká, když jsme se měli dobře, už jsou dávno pryč, takže proto já teď rád říkám, že mám se přiměřeně okolnostem s tím, že vždycky může být hůř. Takže tolik na úvod.

Bohužel. Ano, to je taková ta klasika. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Jo, tak ano, ano, ano.

Jak by řekl Klasic. No, bohužel nejsme na tom jenom my tady v Česku a na Slovensku, ale koukám, jak se to děje po světě, tak není prostě nemají to ty lidi jednoduché v některých zemích celosvětově. Nicméně pojďme tedy k dotazům.

Já bych začal tedy dotazy, které padly, respektive nevím, jestli vy tam máte teda i od těch diváků z toho minulého pořadu, jestli tam na něco chcete reagovat.

No, já tady nic konkrétního nemám, takže nechám prostor. Tak já bych nejdřív začal tím, co se tu děje a pak ještě přejdeme pár těch dotazů vlastně z minulého pořadu, co tam bylo v komentářích, případně jestli to bude ještě aktuální na dnešek.

Takže ta témata jsou takové teď z té naší české kotliny. Například ta velice, já bych řekl úsměvná, i když pro zúčastněné to asi moc k smíchu nebylo. Aféra, taková umělá aféra, kolem zase nafouknutá bublina kolem toho našeho Turka, kolem pana Turka. Tak že zase někde jel, srazil se s nějakým autem, které mělo majáky, které něco převáželo.

Eh, jak to vnímáte vy? Já jenom zkusím svou takovou konspirační teorii, protože prostě to divadlo, které my tu máme před očima, to někdo režíruje v pozadí. Já bych se vůbec nedivil, kdyby to bylo zinscenováno jenom proto, aby se národ měl zase týden o čem bavit, zatímco v pozadí se dějí další a další zlodějiny, o kterých se my bavit nemáme, o kterých se nesmí ani psát.

Jo, jestli to není proto, že jakoby náhodou se dějí v pozadí další zlodějiny, o kterých si ještě řekneme, tak se to všechno zastře zase kauzou Turek. Já si myslím, že dokonce i sehranou. Já bych se vůbec nedivil, kdyby to bylo zinscenováno. Jenom aby se zase psalo o panu Turkovi a tím, protože se ví, že spousta lidí to bude sledovat, místo toho, aby se zaměřili na to důležité, co se děje v pozadí.

Co vy na to?

No, přikláním se k vaší teorii. Ale nicméně postupně vy jste tady opakovaně zmínil návaznost na to naše první videopovídání. Já bych to na to chtěl tak nějak generálně reagovat a to je, že bych chtěl poděkovat všem těm, co v té diskuzi nějakým způsobem reagovali. Protože každý názor, myslím si, že stojí za poděkování. My nejsme politici, my můžeme lidem poděkovat za jejich názor a takže jim opravdu děkuju.

Některé z těch komentářů, alespoň tak, jak jsem je dočetl, se diskuze pokračovala. Já jsem ji viděl asi několik dní po odvysílání, takže určitě jsem nepojal celou. Vy určitě už máte načtenou celou tu diskuzi. Já tam viděl jenom pár, ale stojí za poděkování. Ať už to byla skupina diváků, vašich diváků, která mě zná z nějakých jiných mých aktivit, nebo i ta skupina diváků, která mě vlastně viděla poprvé.

Takže to je na úvod. Eh, jinak ještě bych k tomu úvodu připojil to, že avizuju, že já mám strašně moc přátel, blízkých i vzdálených kamarádů, tak mám i hodně nepřátel. Protože pochopitelně, když někomu šlape ta pera, tak vás nebude milovat.

A tím se chci dostat k tomu, že avizuju pro naše posluchače, že já jsem takový a už takový budu a už takový umřu, že neříkám to, co lidi chtějí slyšet, ale říkám to, co si myslím. Takže ať to podle toho každý tak soudí.

Protože ještě bych tomu jenom dodal, já neumím být ovce, když jsem se narodil jako vlk. To znamená, že ať si to každý přebere, jak umí, ale rozhodně to, co říkám, tak říkám to, co si myslím a ne to, co lidi chtějí slyšet. Takže možná, že někdy někomu to nesedí takzvaně pod fousy. Takže to je na úvod.

Jestli tomu chcete něco doplnit?

Eh, já můžu akorát opakovat jenom to, že moc pozdravujeme všechny diváky a děkujeme za vaše komentáře pod naším prvním rozhovorem. Na některé vaše dotazy budeme ještě reagovat.

Eh, teď bychom vlastně se vrhli na ta aktuální témata. Ale správně, jak pan Zbiněk Prouek říká, moc vám za to děkujeme za tu podporu, za ty komentáře a za tu pozitivní reakci, kterou jsem ani já osobně nečekal. Kolik z vás jako diváků v Česku i na Slovensku pana Zbiňka už zná z různých jiných YouTube kanálů a jiných pořadů. Takže to jsem i já byl mile překvapen.

Čili tímto si myslím, že bychom ten úvod mohli zakončit a pokračovat směrem k našim krásným kauzám divadlu. Já hned na to navážu. Přejdeme tedy k avizované stručné mé reakci nebo mému komentáři, a to je kauza dopravní nehody Turek.

Z velké části toho mého názoru se přikláním vašemu názoru, že to je výhodné divadýlko. Netvrdil bych možná, že bylo předem připravené, ale rozhodně jsem názoru, že se mimořádně hodilo na scénu, aby odvedlo pozornost od daleko závažnějších a smradlavějších témat. To jako určitě.

Eh, ale zase z druhé strany – byť se to zveličuje, pochopitelně – jo, naše média hlavního proudu z toho mají pupínky, takže se to obrovsky nafukuje.

Já v tom vidím úplně normální, řekl bych, běžnou dopravní nehodu takovéto. Prostě je to moře a moře, ale protože to byl prostě miliardář Turek a protože to byl politik, tak je to prostě událost.

Ale já si myslím, že jak ten mstream, tak ty komentáře ze strany toho pětilejnu by měly být té nehodě úplně stejné, nebo aspoň tak stejné, jako byly komentáře, když havaroval nebo měl autonehodu pan kontroverzní podnikatel Koubal, kumpán pana Petra Pavla, prezidenta Koláře, tak v květnu 24, kde byly následky daleko vyšší nebo větší.

Eh, to samé si myslím, že určitě za určitý příměr stojí autonehoda miliardáře Pelcla v červnu roku 25.

Já jenom k tomu dodávám, že ať už to byl ten kumpán Petra Pavla, který srazil matku s kočárkem, která nakonec zemřela, nebo ten miliardář Pelce, kdy u té nehody je nějaká smrt a ještě navíc tam figuruje alkohol a to ne v malém množství – tak bych jenom zaavizoval, že ten pan Turek není nižší kamarád.

Za A – nikdo z hradu ho nedrží. Za B, za C – nikoho nezabil. A to bych zdůraznil.

Jo, takže když shrneme za poslední dva roky tři nějaké zásadnější nehody – jedna věc byla ta policajtka, která letěla pod majáky, jak řekl pan státní zástupce, že si udělala z křižovatky ruskou ruletu a zabila řidičku druhého auta, nebo ten kumpán Petra Pavla, který zabil matku dvouletého dítěte, nebo miliardář Pelce – tak si myslím, že teprve potom můžeme, nebo by měl ten mainstream a pětilejno komentovat opravdu běžnou nehodu Turka s nějakým zdravotnickým vozidlem, který převáželo krev nebo něco takovéhož.

Já si myslím, že abychom právě nebyli jako mainstream a nebo nebyli jako ty věrní pětilejna, měli bychom to tady ukončit. Opravdu nad tím Turkem není o čem tady mlít dokola. Prostě znova říkám – jenom proto, že kdyby to byla nehoda traktoristy s tím zdravotnickým vozidlem, tak ani pes neštěkne. Ale protože to byl Turek a ještě k tomu politik se současné vládní skupiny – no, tak pochopitelně pětilejno a mainstream z toho mají pupínky. Ale tím bych to ukončil.

Je pravda, že jak říkáte, ano, to asi bude tak v reálu, že prostě došlo k situaci, která se může stát devíti milionům z devíti milionů řidičů, nebo řekněme devíti milionům z deseti milionů. Prostě tím, že je to člověk v politice, je známý, navíc ještě média slouží druhé straně – no, tak samozřejmě se o tom bude psát asi další rok, protože je to potřeba zásobovat, je potřeba pálit to na dav, aby od něčeho odváděla pozornost. To je vlastně to hlavní, co se jim teď hodí do krámu.

Samozřejmě já jsem vždycky ještě víc konspirátor, takže já už vidím úplně jiné scénáře, ale to jsou prostě takové věci, víte co? Eh, to je samozřejmě i pro diváky.

Já jsem to v některých videích naznačil – když nám ty mocní nechtějí sdělit pravdu o čemkoliv, je jedno co se děje, tak z toho potom vznikají ty takzvané teorie konspirace. Protože co si člověk má myslet, když se mu pořád jenom lže? No, tak začne vymýšlet, co když je to všechno jinak.

A nakonec se ukázalo historicky, že 100% teorií konspirací bylo 100% pravdy, nebo teprve bude. Jo, na jakékoliv téma. U některých těch událostí ta pravda vyšla na povrch za dvě minuty, u některých za 20 let, ale nakonec se ta pravda ukázala – všechno bylo jinak, než jak nám bylo tvrzeno.

V čem? U čehokoliv. Je to jedno, jestli je teď Turek nebo předtím to byla vražda Kennedyho, nebo já nevím co. Jo, je to úplně jedno. A jestli Američani byli na Měsíci nebo na Marsu – to další historka.

Ale takže tímto bychom to asi mohli zakončit. Přece jenom to není téma, které by mělo tuto společnost definitivně přivést k zániku. Jedna bouračka jaro nedělá, jak se říká. A to ještě taková, jaká to ve finále byla.

Ale je pravda, že tam jsou důležité detaily, o kterých ví lidé, kteří se v tom vyznají v tom zdravotnictví, jako třeba pan doktor Vajíčko, který na to měl velkou přednášku na internetu. On je bývalý zdravotník a ví přesně, co je a co není pravda v tomto případě. Čili z technické stránky.

Další takové téma, které hodně proběhlo médií a samozřejmě za účelem rozdělování společnosti, je nešťastná paní učitelka zase v jedné škole. Teď nevím, jestli to bylo v Havířově nebo kde, která pouštěla žákům video Jakuba Zíby. Já jsem se musel – já vím, že to pro ty zainteresované to není k smíchu, ale ta komedie prostě – já se tomu musím smát, protože co jinéhož mám dělat.

Jakuba Zíby, který je prý miláčkem ruské propagandy, a ona ta paní bohužel, protože žijeme v demokratické společnosti v uvozovkách, dostala za to trest. Nevím jaký. Já ty české noviny nečtu úplně do detailu. Jestli jaký by byl váš na to názor? Protože vím, že třeba vy jste taky sledující pana Jakuba Zíby, že jo. Nevím, jestli jste se s ním třeba potkal nebo měl s ním nějaký rozhovor, ale vím, že jste člověk, který to sleduje dost podrobně. Takže jaký by byl na todleto téma váš postoj a názor?

No, ta kauza mi nemohla uniknout. Tím spíš, že jsem aktivní člen klubu Stalingradské dědictví, který na území České republiky vede mladík jménem Richard Štěpán a jehož předsedou je právě Jakub Zíba. Eh, takže mi to nemohlo uniknout. Ale ono by mi to neuniklo, i kdybych tady to angažmá neměl, protože sankce ze strany sběratele titulů pana Ptáčka – tak se jmenuje ten manažer té školy haviřovské – který sankcionoval paní učitelku, paní učitelku Švrčkovou, pokud to správně vyslovuji. Pokud ne, tak se omlouvám paní učitelce.

Eh, tady jenom dodám, že s paní učitelkou Švrčkovou jsem v kontaktu, respektive naše občanské sdružení, naše parta, náš spolek doslova do písmene, jsem s ní v kontaktu, protože jsme ji oslovili. Paní učitelka se zpátky ozvala, nabídli jsme jí jakoukoli právní pomoc naprosto zdarma v případě nějakých dalších kroků ze strany toho propagandisty, který si říká ředitel.

No a co k tomu dodat? No já si myslím, že pokud je ruská propaganda pravda o Rusku, tak já se k takové propagandě hrdě hlásím, protože si myslím, že není nic lepšího než pravda. Navíc sám pan prezident Havel říkal, jak pravda a láska zvítězí. Zatím pravda a láska nevítězí.

Jo, sběratel titulů, sběratel titulů, panářek, jak si tu pravdu blokuje ze všech sil.

Eh, já si myslím, že tady ten člověk — já v něm nevidím nic jiného než obyčejného proruského fanatika a, eh, je to takový, jak bych to řekl, akt nenávisti proti Rusku.

To znamená, že on si vybírá ty mindráky na paní učitelce, a takže já to vidím jako takový akt nenávisti proti tomu Rusku a zároveň si myslím, že to je i takový — do velké míry řitilecký akt, aby se zavděčil těm...

Jo, takže je to takový trošičku český čípek v bruselské řiti.

Pan sběratel titulů.

Takže já si myslím, že tam je taková guáš uvařená z nenávisti, z pomluv, eh, z mindráků a tak dále, a prostě prodává to jako nějakou proruskou fobií.

Nicméně je potřeba tady nad těmito pocity si myslím potřeba na místě připomenout trošku takové právní teorie. A ta právní teorie nám říká, že v naší — že součástí našeho ústavního pořádku je takzvaná Listina lidských práv a svobod.

A tato Listina práv a svobod, pokud se nepletu, tak v článku 17, mimo jiné, říká, že je dovoleno a nesmí být zakazováno šířit informace, a to dokonce i bez ohledu na hranice státu.

Takže paní učitelka šířila informace bez ohledu na hranice států, a pokud za to bude sankcionována, tak ta sankce je protiústavní, a v tom spočívala ta naše právní pomoc.

Paní učitelce za asistence našich právníků jsme odhodláni pomoci.

A nevidím tady žádný problém v tom, aby ten spor skončil možná až u Ústavního soudu.

Takže tolik — eh — ne na adresu, ale tolik v zájmu té paní učitelky a v zájmu pravdy a lásky, jak by řekl pan Havel.

No, další takový můj úhel pohledu je, že kdybych byl rodičem nebo prarodičem někoho z těch dětí v té škole, tak bych s panem ředitelem zaklepal tak, že bych se divil.

No jo, protože toto je čirý fašismus, co on zavádí, protože doba jedné jediné pravdy. Kdybych hodně zavřel oči a sklopil uši, tak tady už jednou byla. Tak nevím, na co si tady pan ředitel hraje, jo.

Co je tady ta jediná výslovná pravda? Jestli to jsou básničky, jestli večer opakuje básně od Vonneguta nebo nevím, co pan ředitel má za záměr, ale já si myslím, že ten článek 17 ústavy — či Ústavy Listy práv a svobod — platí, a on v tomto případě do toho nemá co kecat. A všechny ostatní nějaké — pokud se chce schovávat za nějaké metodiky a podobně — tak jsou to buďto interní normativní akty, nebo právní normy nižší právní síly, než je síla ústavních zákonů.

A myslím si, že jsme zase tam, kde jsme byli.

Takže to je moje stručná reakce na tady tuto mediální zprávu o té učitelce, která pouštěla video Jakuba Zíby.

A myslím si, že tady k tomu není potřeba dodat, že všichni posluchači už vědí, o čem mluvíme celou dobu — že prostě opravdu, kam se tady dostáváme, to opravdu má nejblíž k fašismu. Protože tady celá řada lidí, eh, kritizuje bývalý a dneska už 40 let — či téměř 40 let — starý režim, ale to, co se dneska tady děje, tak ten starý, bývalý režim překonává skoro desetkrát.

To prostě — oni dneska říkají některé ty „rybáčkovy totáč". Takový totáž tady opravdu ještě nebyl.

Nejblíž to má k eh protektorátu Čechy a Morava, kterého vylásí Hitler, ale jinak se to téměř ničemu v dějinách — to, co teďka tady funguje — nepodobá.

No, a uzavřu to tím, že jak jste tam na začátku říkal, že nevíte můj vztah vůči Jakubu Zíbovi, tak nejen spolu celou dobu některé aktivity dělali, ale je to můj osobní kamarád. Takže o to víc, o to víc mě baví prosazovat pravdu a lásku po vzoru pana Havla vůči sběrateli titulů — to jest řediteli školy v Havířově.

Ano.

No, děkuju moc za takové obsáhlé vysvětlení.

Já ještě, eh, samozřejmě tady ty možnosti těch papálášů — ono to je i v soukromém sektoru, jo — ten korporátní fašismus. To začalo nejvíc, já si všimnout za covidu, co ti majitelé firem — jaké to jsou kreténi, eh — co zavádějí ve svých firmách za režim. A velcí generální ředitelé velkých nadnárodních firem i těch malých českých.

Já jenom jeden příklad za všechny: ono to neskončilo. To, že ve volbách vyhrál nějaký Babiš, pan Okamura, nebo pan Richel s motoristy — to je dejme tomu nad tím hrncem — ale pod tím hrncem, pod tou pokličkou, ten režim se nezměnil.

To, kdyby jedním tahem pera podepsali, že se ruší korporátní fašismus, tyhle možnosti papálášský — proti vlastně svobodě slova a vyjádření — tak už to skončilo.

Ale neskončilo.

Já se ptám: proč? Proč?

Oni, kteří jsou teď u moci, toto nezrušili jedním tahem pera. Přece na tom nic není. Zakázat těm papášům lidem dělat toto.

Jo, já si myslím, že to je záměrně. Že prostě tady nevládnou ti, co jsou teďka jakoby u moci, ale ta šedá vláda pod tím. To je jako — jak v Americe se mluví o tom Deep Statu — tak my to tu máme v bledě modrým.

To prostě do dneška neskončilo.

Nejvíc jsme si toho mohli všimnout za covidu — jaké praktiky, jaké opravdu fašistické možnosti se děly, a ještě dodnes dějí v těch firmách.

Jedna má kamarádka dělá ve firmě, která by ona strašně ráda jela třeba se podívat do divadla — tam na východ — na jedno vystoupení jednoho nejmenovaného souboru dál na východ.

Jo, nebudu to raději jmenovat nahlas, ale nemůže, protože kdyby se to ve firmě dozvěděli, tak by to byl takový průser, že ty náckové, co tu firmu vlastní, prostě by byli schopni stáhnout z kůže či co už.

Jo, takže ona má strach. Pojede její přítel, ale ona jet nemůže — bez tady těchto důvodů.

Takže my tu máme prostě takovou demokracii, že se nám o ní si myslím ani před 40 lety nezdálo, jak jste správně řekl.

Ani pravda a láska, kterou nám tady slibovali, bohužel na tu lží a nenávistí nezvítězila.

A obávám se, že se současným stavem společnosti — myslím té celosvětové — prostě zvítězit ani nemůže.

Jo, ten svět ovládli náckové.

Nicméně pojďme k dalšímu, e, pojďme tedy k dalšímu dotazu či dalšímu tématu. A to je třeba věc, která šla úplně kolem mě, čehož jsem si já vůbec nevšiml, a je to z 13. července — teď, eh — perzekuce herce Tomáše Tepfra kvůli jeho názorům a židovskému původu. Že za to padly první tresty, jo, e, dva bývalí slušníci StB dostali za zneužití pravomoci dvouletou podmínku.

Já se teda osobně přiznám, že o tomhletem vůbec nevím. Nikde to na mě nějak nevyskočilo, že by se něco takového řešilo.

Co třeba vy o tom víte? Jaké vy o tom máte informace?

To zní zajímavě už podle nadpisu.

>> Já se k tomu — já se k tomu vrátím. Že tadyhletem příspěvek jsem nedávno zrovna komentoval v jednom pořadu, takže to mám — celou řadu mám věci v hlavě. A navíc tady ještě — než zastrácím — tak najdu nějaké poznámky. Ale ty poznámky — tomu budou potřeba.

Sám za chvilinku.

Uvidíte proč.

Ale ještě se — ještě si neodkusím. Jsem si udělal malou poznámku.

Načmáral jsem tady obrázek, když jste mluvil o tom, že to řídí ta všedí.

Eh, já ten názor mám stejný.

Nejsme zdaleka my jenom my dva, kdo takovej názor máme, protože když to vzmeme, tak tady od roku 90, čili nějakejch 40 let, budujeme ten měr a tu demokracii a ono se skutek utek, jo. Protože pořád je to takový, jak vy říkáte — když to řídí někdo jiný než ty vlády. Protože tady se asi shodneme, že opravdu ty vlády se mi připadají jenom jako výměna loutek.

Já vždycky s oblibou říkám — to je taková krabička. Loute vždycky někoho vyndajou, sfouknou z něj prach, dají ho na scénu. On tam chvilku hraje to divadýlko, zase ho nechají spinkat v krabičce, vyndaj jinýho, jinou loutku a takhle to prostě probíhá.

Ale ty loutkovodiči, ty loutkovodiči se nemění, to je ten problém.

Jo a ty my nevidíme. Ty jsou tam — jak bylo v těch chalupářích, jak ten geniální herec Helinomas, jak tam hrál to pro ty děti, jo, to loutkový divadýlko — on tam taky nebyl vidět, že jo. Jenom ty loutky pro ty děti a ty děti měli radost z toho divadýlka, na který koukají.

Proto teda loutkový — to je strašně výstižný.

A já ne vyloženě k tomu tématu. Vždycky, když jsou volby, tak vždycky těm volbám dodávám, že sice je to dobrá, je to hezká věc, že chodíme k volbám, že volíme, ale téměř vždycky to přirovnávám k takovému příměru, kterej teďka řeknu a kterej jsem sám u sebe ještě nepřekonal. To je, že my vlastně těma volbama děláme něco jako výměnu strojvedoucího v německé lokomotivě, která jede po amerických kolejích a podle jízdního řádu Evropské unie.

Jo, čili si to představíme — to, co teďka říkám naprosto pomalu. Když tady máme německou lokomotivu, která se na amerických kolejích a bude mít bruselský jízdní řád, tak logicky dochází k tomu, že můžeme tam toho strojvedoucího měnit každej týden. Ať tam posadíme koho chceme, tak ta lokomotiva má nějaké technické parametry a on nikdy nemůže ani doleva, ani doprava. Tomu kolu je nedovoleno.

A ta lokomotiva má dalších parametrů, který on nemůže překonat, který prostě výrobce — ten Němec stanovil — a ten strojvedoucí nemá možnost je nějakým způsobem prolomit.

>> Ano.

Eh, americké koleje — ty jsou jasně raný. Prostě koleje jsou koleje. To na to — Řízeč neboli strojvedoucí nemá žádnej vliv.

No a Brusel dělá jízdní řád.

No a řidič je závislej. Je závislej. Je povinnej dodržovat jízdní řád.

Takže tím se dostáváme k tomu, co my vůbec s těma volbama volíme.

No, my pořád jenom obměňujeme ty strojvedoucí.

To znamená, že když to dáme do příměru toho strojvedoucího s těma loutkama v tý krabičce, no. Tak to je v podstatě to samý, akorát že u toho strojvedoucího mají ty ovečky pocit, že volbama něco změní.

Kdež to my, co mluvíme o loutkách a krabičce, už víme, že ani ten pocit nepotřebujeme, protože loutky jsou prostě loutky a pořád se nám jenom lže a pořád se jenom oblbujeme.

Čili v roce 1989 v listopadu začal jeden veliký podvod a ten ještě neskončil. Ten jenom je modifikovaný. V různých modifikacích se pořád vyvíjí a vyvíjí a vyvíjí.

Takže my, když nám říkávali v roce 80, 82 až 86 o rozvinutém socialismu, tak dneska můžeme říkat o rozvinutém podvodnictví. Pořád se to jenom někam podvádí a podvádí a podvádí a jak vidíme na každodenním životě — úspěšně a jede to dál.

Takže to jsem jenom chtěl říct — navázat na to, co jste vy říkal.

A tady mám poznámku k tomu herci, proto to zase — ono by mě to uteklo taky.

Já se taky přiznám — ono by mě ta zpráva utekla taky, kdyby mě na to právě lidi z mýho okolí neupozornili. Tak jsem si tu zprávu přečet.

Dozvěděl jsem se to, co vy jste tady už uvedl. To znamená, že dva příslušníci státní bezpečnosti v podstatě se dohodli na nějakým podmínečném trestu se státním zástupcem, takže k soudů ani nešlo za perzekuci herce Tesffera.

No, ono by to sám o sobě člověk skoro přešel. To, co se u vás povedlo, tak u mě by se povedlo taky, ale už jenom, když jsem si dohledal ty zprávy, zejména z Mindstreamu — ten na to pochopitelně se cel rozklepal. Už jenom první jedna z prvních vět, kterou si dovolím si připomenout, tak už tam píše: „komunistická státní bezpečnost".

Jo, pan novinář tam musíš to zdůraznit — komunistická státní bezpečnost.

Tak já tady vzkazuju přes vaše médium, že žádná komunistická státní bezpečnost nebyla. Už jsem to říkal v nějakým pořadu jinde a zopakuji to i tady, protože opakování matka moudrosti.

Za socialismu existoval sbor národní bezpečnosti, kterej se dělil na veřejnou bezpečnost a státní bezpečnost. Čili nebyl žádnej komunistickej sbor národní bezpečnosti, nebyla žádná komunistická veřejná bezpečnost. Nikde jsme nevydělali auta KVB, ale jenom VB.

A zrovna tak nebyla komunistická státní bezpečnost, tak jako nebyla komunistická státní policie, tak jako dneska není bruselská bezpečnostní informační služba — jenom BIS.

Takže to je na úvod takovým těm novinářům — z toho soudku, jako je pan ředitel školy v Havířově, jo — těm říizelyvcům.

No a teďka, když se vrátíme k tomu k údajné perzekuci a toho herce, toho pana herce za názor a původ — já tu perzekuci nezpochybňuju, protože jsem, jak říkají právníci, neviděl spis. A když se teda ty dva příslušníci přijali nějakou dohodu, tak nemůžu do toho kecat.

Ale nicméně by mě zajímalo Several takových rýmických otázek. A to je — jestli teda ta perzekuce toho herce, kterému se dobře daří, byla aspoň na takový úrovni.

Takže jednak jsem se zamyslel nad tím, jestli teda ta státní bezpečnost tehdy při tý perzekuci toho herce měla takový možnosti. Jestli tu perzekuci prováděla tím, že tomu herci sledovali maily, že mu sledovali veškerou konverzaci na Facebooku, zda mu sledovali veškerou konverzaci na WhatsAppu, zda měl odposlechy 24 hodin denně, zda měl veškeré záznamy telefonních hovorů.

Ano.

>> Zda ta státní bezpečnost ho sledovala kamerama, zda mu trasovala mobil, zda mu šmírovala platební karty a popřípadě používal další perzekuční způsoby, tak jako dneska se děje běžně v rámci bruselské diktatury a praktik útvarů pro extrémismus a terorismus policie České republiky.

Takže to by mě zajímalo, jestli tam byl takový typ perzekuce.

No a pak jsem už říkal před tou technickou závodou — teď to teda zopakuju — že by mě zajímalo, jestli ona perzekuce toho herce byla stejná jako perzekuce té jmenované paní, co šla na jednání zastupitelstva v Brně se sovětskou lajkou.

Zda li ta perzekuce vůči tomu herci byla stejného rozsahu, menší nebo větší jako perzekuce vůči panu Milatovi za tričko s nějakou ruskou stařenkou?

Zda-li ta perzekuce vůči herci byla stejná, vyšší nebo menší jako perzekuce vůči učitelce Bednářové než v nedalekém čase za vyřčenou pravdu o Kyjevu?

Zda-li ta perzekuce byla stejná, menší nebo větší jako perzekuce doktora Skály za věřčenou dějinnou pravdu.

Zda-li ta exekuce proti tomu herci v té době byla větší, menší nebo stejná jako perzekuce vůči politické straně SPD a Tomáši Okamurovi za reálné varování před chirurgy z dovozu?

Zda-li ta perzekuce toho herce byla větší, menší nebo stejná jako je perzekuce vůči Nel Liskové za vysčanou pravdu o Rusku.

Zda-li ta perzekuce byla stejná, větší nebo menší než perzekuce Čermáka nebo Tušla?

Zda-li ona perzekuce byla větší, menší nebo stejná jako perzekuce pana Kapala, který nakonec onu perzekuci ani nepřežil?

Zda-li ta perzekuce zmíněného herce byla větší, stejná nebo menší jako perzekuce řidiče tramvaje v Praze, který si dovolil vyžadovat přepravní řád i po Ukrajincích? Zda-li ona perzekuce toho herce byla větší, menší nebo stejná jako perzekuce inženýrky Vitázkové za to, že svého času si dovolila ukázat na mafii v energetice? Zda-li perzekuce pana herce byla stejná, větší nebo menší než perzekuce inženýra Kelnara za to, že si dovolil policii oznámit korupci a zmizení přibližně 14 miliard Kč v souvislosti s českou výstavbou elektrárny Adulária v Turecku?

A zda-li exekuce onoho herce, perzekuce onoho herce byla větší, menší nebo stejná jako perzekuce strany politického prokurátora vůči Vladimíru Štáorovi za finanční pomoc zraněnému vojákovi na Donbasu?

Mám tady ještě jména dalších obětí politických procesů: páni Štětina, Makaj, Brejcha, Popelka, Hlávka, Neík, Zídko, Vidra, Hejátko, Kumbera, Hadraba, Křivka a tak dál.

Sám jste viděl a slyšel, že jsem to četl dlouho, tak mě by zajímalo, co by mi moji oponenti na mě vytáhli kromě horákovi, jaký seznam by na mě vytáhli oni.

Takže asi skoro žádný.

Takže to nabízí potom otázka, jestli je česká justice politická nebo nezávislá.

No, takže to jsou takové řešnické otázky. Ať si na ně odpoví každý sám.

Ale nicméně myslím si, že to téma se zdá nenápadné, ale je velmi palčivé a je velmi aktuální, protože opravdu dneska někteří lidé mají plnou hubu demokracie, plnou hubu svobody a tak dál, ale ani jedno tady nevidím.

Politické procesy tady rostou jako houby po dešti.

Kdo prostě odmítá říkat jednu jedinou pravdu — a to pravdu bruselskou — tak je člověk perzekuován.