Plk. Douglas MACGREGOR, Prof.Glenn DIESEN - Blíží se konec hegemonie USA? Rozpadne se EU?_5.11.2026

Dobré ráno, vážení diváci. Já vás opět vítám na kanálu pod pokličkou. Zdravím vás všechny z celé České a Slovenské republiky. Vážené dámy, vážení pánové, milí spoluobčané, jak by řekl jeden nejmenovaný e prezident, nicméně ne tady ta loutka na hradě, myslím jiný. A já vás všechny zdravím, samozřejmě i vás diváky ze zahraničí. A dnes tedy je, no, už je zase čtvrtek, přátelé. Je 5. listopadu léta páni 2026 a mám pro vás připravený opět jeden ze zajímavých, velmi zajímavých rozhovorů. Po delší době jsem konečně objevil zajímavý rozhovor i s naším s vaším s naším vaším oblíbeným pulkovníkem Douglesem McGregorem. tentokrát na kanálu o profesora Glena Diesna a ten vám pustím hned. Mám ho nadabovaný. Bylo to trošku fuška, je trochu delší. Ale přátelé, jenom k tomu, protože se samozřejmě Douglas McGregor, tak jako většina řečníků jsou Američani a řeší se pořád dokola. co bude s těma volbama, jak to tam dopadlo nebo jak to dopadne, protože oni se sčítají prý ještě někde dokonce snad v nějakém okrese hlasy nebo už se možná včera dosčítali. Eh, nikdo neví stejně, co bude. To je prostě, víte, jak to je ten pták, já jsem to kdysi vysvětloval. Ten pták si představte celej ten politickej systém, jo. Pták je jeden, má dvě křídla, hlavně teda v Americe, i když u nás je to vlastně přes kopírák. Ale ten to hlavní to gro, ta šedá zóna, ten deep state, ten je pořád jeden. Ten trus z toho ptáku, ty výkaly jsou pořád jedny a ty samé. Jestli je tam modrej nebo červený, to je úplně jedno. E, takže nevím. Prý tedy já vám já vám tady ukážu takový graf. Už to možná někteří z vás víte. Tady máme výsledky. Já to tady takhle zvětším. Jo, kdy můžete vidět na tom grafu, já si ho dám taky před sebe, ať neplácám nesmysly, kdy ty demokraté teda nakonec ovládli i jak ten kongres, tak ten senát. 218 240 teda budou mít křeselo proti 147 republikánům a potřebovali 218 na to, aby vyhráli. No a teď a v tom v tom senátu vyhráli v poměru 54: 44 ty demokrati. V čem jsou demokrati lepší než republikáni? Já si troufnu tvrdit, že v ničem ten ten výk, to lejno, které v Amerika už 250 let pro světovou populaci představuje, zůstane zřejmě stejné. Nedělám si vůbec žádné iluze a nějaké kosmetické úpravy, to není změna systému. Čili přátelé, já už bych se k tomu více nevyjadřoval. toho bude plný internet, bude za budou všichni o tom vykládat ještě další rok, si myslím. Samozřejmě včetně našich oblíbenců Scotta, profesora Sachse, Larryho Johnsona a tak dál. No, protože ty otázky budou pořád stejné. Nicméně a vše více šiltun mám pre vás, tedy Daga McGregora. Nebudu to dále zdržovat. Já vám děkuju za vaše za tu vaši podporu, za ty komentáře, eh i za toho za to, e, jak prostě vy to vnímáte, za tu i za ty dary. Samozřejmě moc vám děkuju. A pojďme už na to. Tady je tedy profesor Glen Diesen s jeho hostem, plukovníkem Douglasem McGregorem. Pome na to. Vážení a milí, zde to máme. Tlačítko pla Žilina, jak říká klasik. Já dám ten zvuk opět do toho původního stavu. Originál. Tak právě profesor Glenon uvádí rozhovor s plukovníkem McGregorem. Já to poslední dobou mě to nějak neposlouchá ten počítač, ale vůbec. Takže nevím, jestli ho tam slyšíte nebo ne. Tak teď tam trošku je. Aspoň trošku, ať tam jsou. Takže >> dnes je naším hostem plukovník Douglas McGregor, bývalý poradce amerického ministra obrany, vyznamenaný válečný veterán a také vynikající autor. Začneme rovnou. Ve Spojených státech právě probíhají volby do kongresu a samozřejmě se vedou diskuze o politických otřesech. Je zřejmé, že totéž zažíváme i v Evropě. Řekl bych, že čelíme krizi legitimity. Máme politickou elitu, jak já říkám, politická jelita, která začala ukazovat, že už vlastně nemůžeme u volebních uren vybírat ani měnit tolik politických opatření, kolik bychom chtěli. Když loni JD Ven navštívil Evropu, hodně se vyjadřoval k tomu, jak v Rumunsku zvrátili výsledek voleb, samozřejmě pod vodem, ale opět máme spoustu problémů, které se hromadí od Francie přes Německo až po Polsko. Samozřejmě v Polsku máme obrovskou ústavní krizi. Chtěl bych ale začít s vaším názorem, plukovníku na to, co se děje v Německu. Protože s tím, jak se současný kancléř Mert stává stále nepopulárnějším, vidíme, že jako hlavní protivník se tady vynořuje strana AFD, alternativa pro Německo. Nezdá se však, že by byli připraveni nebo ochotni nechat tuto protiválečnou stranu převzít moc. Samozřejmě, že náckové, to teď to teď dodávám já, se moci jen tak nevzdají, přátelé. To bude ještě boj. Zajímalo by mě tedy, jak vnímáte to, co se v Evropě děje. A pokračuje Dagles McGregor. Já to zkusím trošku zesílit. A nevím, přátelé, jak to tam bude slyšet ve finále. Mě mě ta aplikace úplně přestala poslouchat, takže nevím, jak to s tím zvukem je. Takže Douglas McGregor na to reaguje. Víte, pro Američany je těžké vždycky pochopit Evropu a Evropany. Máme o Evropě představu, která přisuzuje zemím jako Francie a Velká Británie určitý význam a moc, které nejsou opodstatněné. A Američané, i když vůči Německu neexistuje žádné nepřátelství, jaká se vyskutují jinde, jaké se vyskytují jinde, ve Spojených státech opravdu neexistuje žádná nepřátelství vůči Němcům s výjimkou některých menšin. To s vámi tedy eh to s vámi tedy vždycky bude, ale většinou to tak je. Chybí však pochopení toho, že Německo je ve skutečnosti nejěkdejší i budoucí král Evropy a ve skutečnosti jím je už od pádu římské říše. A to je něco, na co je velmi málo lidí, na co velmi málo lidí vůbec poukazuje. Dnešní Německo se snaží vymanit ze své minulosti. Nemluví, nemluvím jen o o nacistické záležitosti. Mluvím o minulosti, která jaksi přetrvává v současnosti už 80 let. Německo a myslím si, že čím dál tím více i samotní Němci chtějí být nezávislým suverenním státem. Německo však od roku 1945 ve skutečnosti nezávislé a suverénní není. Správně to říká Douglas McGregor. Je to kolonie Spojených států, stejně jako celá západní Evropa. Už už přes 80 let pokračuje plukovník a legrační na tom je, že se to časově shoduje s touto strašlivě ničivou válkou v Polsku, pardon, na Ukrajině tedy jo, na Ukrajině. a s rolí Ruska, které se snaží tuto válku ukončit a také obnovit své vztahy s Evropou, zejména však s Německem. A totéž platí i pro Německo. Němci chtěli tuto válku ukončit. Myslím, že by nakonec pochopili, že to v žádném případě nebyl nějaký velkolepý plán, který by zosnoval prezident Vladimír Putin. Naopak je to něco, co by Rusů, co bylo Rusům, pardon, co bylo Rusům vnuceno. Myslím, že Němci jako celek to začínají chápat, ale také a také chápou, co se stalo. Eh, myslím si, že mi někdo říkal, že to bylo asi 1000 kub metrů zemního plynu. Eh, před válkou, kdy byl, když byl Nordstream v provozu, to stálo asi 150 € těch 1000 kubíků. Teď 1000 kubíků stojí 1500 €. Něco v tom smyslu. Nemám před sebou přesná čísla, ale jde ale o to, že německá ekonomika je tímto zničená, dochází k její deindustrializaci. Továrny se zavírají. Každá myslitelná katastrofa, která by mohla postihnout německý lid kromě války, mu byla způsobena globalistickou komunitou v Evropě. A říkám globalistická komunita, protože to jsou lidé, kteří řídí Evropu a Spojené státy, nejen Německo, přátelé. Konečně někdo o tom mluví nahlas. Dougles McGregor je jeden z prvních, kteří, který v této větě to vlastně shrnul všechno. Eh, kancléř Merc je prostě jen jedním z jejich prominentních představitelů. Ano, jedna prostě z loutek eh v tom loutkovém divadle. Ten muž z Black Rocku, prostě muž, který přišel s cílem zničit německý národ, jeho identitu, kulturu a státnost. Myslím, že to je čím dál jasnější. Jak se tedy zbavit Merce a globalistů? Dá se dají se odvolat z funkce volbami? To je otázka, před kterou stojí němečtí voliči. A myslím, že stále více Němců si začíná klást otázku, zda je to vůbec možné. A teď bychom tu mohli sedět a hodiny diskutovat o všech těch různých prostředcích a způsobech, parlamentních postupech a tricích, které lze použít, aby se AFD nedostala do vlády. Samozřejmě, přátelé, ženáckové se té moci jen tak nepustili. To říkám pořád. Myslím si však, že německý lid se dostane do bodu, kdy to bude nepřijatelné. Nevím sice, jak brzy k tomu dojde, ale stane se to. Další zajímavou postavou je samozřejmě Wagnen Knechtová spolu s Eliceou Weovou. Sellis Weidlovou. Wagenknechtová je samozřejmě levicová, prakticky komunistka. Ve všech ohledech. je ochotná spojit se s AFD pravděpodobně z důvodu souvisejících s její vlastní ideologií a s přesvědčení, že tak či onak oslabíme vliv tradiční pravice, kdo ví. Eh, jde ale o to, že mají své vlastní důvody, proč se staví proti těmto globalistům. To, že Elis Weová, eh, pardon, získá kontrolu, nebude stačit. Pomůže to, ale nestačí to. Tato nejistá koalice mezi sbývajícími stranami a jejich zvrácený a destruktivní program. Tyto věci je třeba odhalit a rozbít na padrti, jinak se nezmění nic. Nestane se to a nestane se to hned. Dalším krokem je pochopit, že pokud by se Eislová či jeden z jejich kolegů nějakým zázrakem stala kancléřkou, německé problémy to stejně nevyřeší. Problémy Německa, podobně jako problémy, které oslužují Francii a další a naši vlastní zemi Spojené státy, jsou příliš velké na to, aby je bylo možné vyřešit prostřednictvím nějakých voleb. Čeká nás tedy všechny společný dlouhý boj o to, abychom znovu získali kontrolu nad sebou samými i nad našimi vlastními zeměmi. Myslím si však, že dobrou zprávou je, že Německo se nyní vážně zapojilo do boje za svobodu, nezávislost a suverenitu. A to je pozitivní. Němci přestanou omlouvat věci. S nimiž před 80 lety neměli nic společného a obnoví pocit národního vědomí a důstojnosti, který si zaslouží. Na to pokračuje profesor Deon. Jak ale vnímáte AFD jako takové přední širší evropské hnutí, které se odklání od současných struktur organizovaných kolem EU a NATO? Tady >> i v mnoha zemích eh sice vidíme opozici, ale těžko si dokážu představit, že by například Marie Lepen Lepenová mohla vést nejen Francii, ale i velké části Evropy nebo třeba Británii. Zdá se, že je zapotřebí, aby Německo jaksi změnilo kurz, aby sebou strhlo zbytek kontinentu. Do jaké míry by jim to však bylo povoleno? Vím totiž, že Donald Trump, respektive Spojené státy ve své loňské bezpečnostní strategii skutečně počítali s tím, že Evropa se vydá jinou cestou. A vím, že je kritizovali nebo že jste kritizovali, že se americká národní bezpečnostní strategie příliš nečte jako strategie, ale téměř se v ní, pardon, téměř se v ní hovořilo o podpoře změny režimu, aby se lidé jako Merc nebo jemu podobní dostali pryč a byli víceméně nahrazeni lidmi, jako je jako jsou právě z AfD. Myslíte si však, že by to USA skutečně udělali? nebo by tomu, nebo by tomu zabránili. Plukovník McGregor na to odpovídá: No, nejprve si promluvme o Francii. Francie je dost zajímavé. Eh, je je dost, což je, pardon, Francie, což je dost zajímavé, je součástí širšího víru změn v Evropě a Francie má ve zvyku být obvykle první v řadě, když dojde na revoluční změny. Francie je, co se týče politických hnutí a operací na její území, ve skutečnosti izolovaná od zbytku kontinentu. To však neplatí pro Německo, neplatí to pro Polsko, neplatí to pro Rakousko, Maďarsko, ani Českou republiku, ani Slovensko například. říká Douglas McGregor, přátelé, neplatí to ani pro Švédsko. Pokud se začnete zabývat takzvanými nacionalisty, já a já tyto lidi vnímám jako nacionalisty v tom nej v tom vlasteneckém smyslu, tak tedy jako lidi, kterým jde o zachování a udržení jejich zemí, jejich struktur, jejich kultur, jejich identit a tak dále. V celé Evropě, jakmile se dostanete za Francií, jsou všechny tyto subjekty propojené. jsou navzájem propojeny v různé míře. Jsou optimističtí nebo pesimističtí podle toho, kdo se kde se právě nacházíte. Ale právě teď nacionalisté v Polsku, nacionalisté v Německu, nacionalisté v Maďarsku, Rakousku, České republice, na Slovensku spolu komunikují a ve Švédsku také. Všichni sdílejí podobný program. Všichni se chtějí vymanit z područí globalistického problému. Když se nyní vrátíme ke Spojeným státům a to je upřímně řečeno důležitý bod, strategický dokument, na který odkazujete, je je pro to, o čem diskutujeme, zcela irelevantní. Máte totiž organizaci známou jako Ústřední zpravodajská služba, takzvaná CIA, která z důvodu, na které zde nemůžeme podrobněji vstupovat, nemáme na to čas, v podstatě jedná na vlastní pěst. Je to neřízená organizace, takzvaná neřízená střela by se dalo říct. V mnoha případech se financuje sama, dělá, co se jí zlíbí a bez ohledu na to, co se jí řekne, to je třeba mít na paměti. To tak bylo od jejího od jejího vzniku. Toto se děje už dlouhou dobu. Eisenhauer s tím problém se s tímto problémem potýkal. udělal vše, co mohl, aby ji dostal pod kontrolu. Kennedy se s tím vypořádal poté, co se stal prezidentem, avšak záhynatní nad tím stejně kontrolu ztratil a byl a nakonec byl ještě zavražděn. Nemyslím si, že by se po Kennedy někdo skutečně snažil tento problém řešit a vrátit jej pod kontrolu hlavy státy vlastně až do Richarda Nixona. Ale a nakonec ani ten nebyl úspěšný. A podívejte, jak dopadl. Carter provedl skromné změny, ale nakonec taky nic moc. Od té doby si nemyslím, že by se někdo systematicky postavil proti CIA. Jako takové CIA je je v Evropě velmi aktivní, aby zabránila změnám, o niž zde hovoříme. Jejím úkolem je udržet globalisty, respektive jejich nacistické loutky, úmoci. Příklad v Německu. Například v Německu působí agenti CIA, kteří s velkým množstvím peněz, porozuměním a znalostmi úsilovně pracují na tom, aby ta globalistická vláda pod vedením e Batsna zůstala u moci. To musíme pochopit. Důvod, proč jsem na to chtěl poukázat, je ten, že máme představu, že se všude potulují takzvaní ruští trollové, kteří se snaží pomáhat AFD. Musím k vám být upřímný. Rusové jsou v mnoha věcech docela dobří, ale ne tak dobří, jak byste doufali, pokud jde o porozumění vnitřní politice, strukturám, hnutím a lidem v západní Evropě a rozhodně ne ve Spojených státech. Nepochybně k tomu do jisté míry dochází, ale ne v takovém měřítku, v jakém se angažují právě CIA nebo stále existující krycí organizace, jako je například eh NE NED na na národní National Endowment for Democracy a podobně. To je další takové organizace. Tyto subjekty se zasazují o globalistickou věc a globalistickou agendu, proti čemuž se stavím a proti čemu se stále více stavím miliony a miliony Evropanů. Mají však peníze a vliv a bude to boj a nemyslím si, že se dá snadno vyhrát. Bohužel si nemyslím, že by se dalo vyhrát jen u volebních urén a to říkám, přátelé, celou dobu. Volby tohleto samy od sebe nezmění. Očekávám tedy, že a už jsem to říkal dříve, něco v rozsahu revolucí z roku 1848. Klíčový rozdíl však spočívá v tom, že v současné evropské vlády nemají na nad ozbrojenými silami takovou kontrolu, jako tomu bylo právě v roce 1848. pruský král, rakouský císař, ať už to byl kdokoliv, ruský car, ti se mohli obrátit na armády, které byly naprosto jednoznačni lojální koruně a říct potlačte to a zastavte to. A bylo po všem. To dnes už neexistuje. To neznamená, že lidé na vrcholu nesympatizují s globalisty, kteří je vynesli k moci. Mluvím o generálech, o různých vojenských špičkách, ale zbytek vojenského establishmentu ten ne, ten je schopný, věřím tomu, že jsou schopni jít lidem proti tomu establishmentu, když dojde na lámání chleba. Říká říká generál, mohl by to být generál plukovník. Dagle jsme Gregor. Takže nás čeká drsná jízda. Je to teprve začátek, to co vidíme dnes. A samozřejmě přeji lidem jako Elice Wejdlová vše nejlepší, ale myslím, že musíme pochopit, že ona je jen první vlnou. V nadcházejících letech se přes Evropu přeženou další vlny, které zvrátí škody a zkázu, které globalisté přinesli na evropský kontinent. Přátelé, přesně jak to říkám já. Konečně plukovníku, o tom někdo mluví nahlas i z vaší tam z vaší strany, dodávám já. Pokračuje profesor Diesel. Důvod, proč jsem trochu pesimistický ohledně možnosti vidět nějaké skutečné změny, je ten, že se hromadí problémy, ať už ekonomické, bezpečnostní, politické či sociální a všechny spolu souvisejí. Ale to by se bezpeč to by se muselo řešit na státní úrovni, tedy na úrovni národního státu. Mnohé z nich však nejsou schopny nic udělat, i kdyby chtěli, protože velká část jejich pravomocí byla osekána záměrně. Evropská unie má v současné době v podstatě příliš velkou moc a jak vidíme i na probíhajících volbách, které jsou pro Evropskou unii, které se pro EU vyvíjejí špatným směrem, výsledky se vždy dají zvrátit nějakým podvodem. Ale kromě toho, jaký model považujete, kromě toho, jaký model považujete za možný pro budoucnost Evropa nů, protože USA mají eh, řekněme, že USA mají dobré důvody, proč chtějí Evropu odsunout na druhou kolej a bez Spojených států to vypadá, že se Evropa poměrně snadno roztříští. Na to navazuje Douglas McGregor. Přátelé, Evropa je roztříštěná. Kdy byla vůbec někdy sjednocená? Nikdy nebyla skutečně sjednocená jako jeden stát. Po pádu římské říše byla jednou z mála věcí, na nichž se lidé, kteří převzali následné vlády v různých částech římské říše, dokázali shodnout skutečnost, že nechtěli další univerzální říši. A ta tak první muž, který se stal, jak se to říká, císařem svaté říše římské německého národa, po své smrti způsobil její rozpad. A pak se pak se vše rozdělilo na všechny ty různé země, které mají odlišné kultury, odlišné jazyky a odlišné obyvatele. Zapomínáme, že v žádné zemi nemůže existovat politická realita, která by nebyla zakořeněna v historii, kultuře a DNA obyvatelstva. Už jistě od 60. let předstíráme, že náboženství, jazyk a kultura a rasa nehrají žádnou roli, že člověk je čistě ekonomické zvíře, které reaguje na finanční podněty a na nic jiného. Přátelé, Kauflands, pivo, fotbal, to říkám já. Jo, pokračuje plukovník McGregor. To je samozřejmě marxisticko materialistický pohled, říká plukovník. Je to globalistický pohled, který chce s lidstvem zacházet jako s bezmyšlenkovitými spotřebiteli. To je přesněno konečně. O tom někdo mluví nahlas. To není možný. Děkuji vám plukovníku. Říkám já tedy jo. Eh, spotřebiteli, které lze hnát jakýmkoliv směrem. Kaufland, pivo, fotbal, kterým je globalistické vedení chce nasměrovat. Samozřejmě Globus, Lidl, fotbal, prostě pivo, já nevím. To je přátelé, pod tím si představte chléb a hry, cokoliv. Je to velmi podobné bolševismu. E, s tím bych si tvrdil, dovolil nesouhlasit, ale pojďme dál. To byl nakonec cíl v letech 1918, 1920 a 21. Chci tím prostě říct, že to nebude fungovat. Právě ty věci, které se rozhodly zničit, odstranit a vymítit, se vrací k životu. S plnou silou se vrací do našeho prostředí. Připomíná mi to jednoho kamaráda, který byl v Moskvě, když se rozpadl Sovětský svaz a já jsem s ním mluvil o pár měsíců později, někdy v roce 1992. A zeptal jsem se ho, co se tam stalo u vás? A on mi to vyprávěl. ze svého pohledu samozřejmě. Eh, no, eh, on mi vypráví, já jsem se ho zeptal, co se stalo s tím vaším sovětským člověkem. Copak si nepamatuješ na toho sovětského člověka, který měl vzejíc všech těch nemitých mas nahradit a nahradit jakoukoli národní identitu? A on se začal hlasitě smát a řekl: "Jekmile se Sovětský svaz rozpadl, měli jsme tu najednou Rusy vlastence, Ukrajince vlastence, Litevce, Loty, Estonce, Kazachy, Kirgichciy, Turkmeny, Uzbeki, Tádžiky, všichni chtěli být vlastenci za svůj vlastní národ prostě jakoby. Jo. Tím chci říct, že celý ten sen o potlačení toho všeho, o jeho zničení a násilném sloučení do amorfní masy selhal." A přesně to se stalo v Evropě. To samé. Když jsem byl ve Vídni na jednom z těch zasedání OBSE, to bylo v roce 1998, přišla řeč na to, co se bude dít v Kosovu a já jsem tam musel poslušně jet, podatu a pak sedět a poslouchat a předstírat, jako bychom se stále jako bychom stále hledali nějaké řešení a nechtěli prostě jen bombardovat Srby, ale samozřejmě jsme měli zájem Srby bombardovat jako Spojené státy. To byl prostě cíl našich e zbrojních magnátů. Bylo to pro mě velmi nepříjemné, ale hodně jsem se naučil a vzpomínám si, jak jsem poté seděl u stolu s různými zástupci. Byl tam Rus, na všechny si už nevzpomenu, ale byl tam Rus, byli tam Němci, Rakušané, Finové, Maďaři a ještě někdo, myslím i ze Švédska. A tak jsme tam všichni nějak tak seděli a společně objedvali, když někdo nadhodil téma té nové evropské měny eura a že budeme všichni žít v eurozóně. Psal se rok 98, přátelé, a že se Evropa stane Spojenými státy evropskými, podobně jako Amerika. Seděl jsem tam a poslouchal, říká plukovník, jak lidé vyžadují, vyjadřují své názory. A když se dostali ke mně, zeptali se: "A co si o tom myslíš ty, amerikáne?" Odpověděl jsem: "Nevidím v tom vůbec žádnou budoucnost." už v roce 98, přátelé, a zeptali se mě, proč ne, jsi Američan, měl by sis myslet, že tohle je to, co chceme. Odpověděl jsem:„Ne, já si to nemyslím." Řekl jsem jim, protože Italové mají na měnovou politiku jeden názor a Nizozemci jiný názor. Němci na měnovou politiku nahlížej jedním způsobem a Francouzi a Norové to taky myslí úplně jinak. Takže nechápu, jak můžete tyto lidi přinutit ke sjednocení a pak přimět všechny ty vlády, aby táhly za jeden provaz, když uvažují tak odlišně. A nakonec to nejzábavnější na tom bylo, že jediní, kdo se mnou tehdy souhlasili, byly, pokud si dobře vzpomínám, Rus a Maďar. Všichni ostatní říkali„No, to je velmi zpátečnické, milý pane McGregore, ty tomu nerozumíš. Evropa se už změnila. Já jsem na to řekl, no uvidíme, přátelé, uvidíme. Poslyšte, je to nesmysl. Je to je to celé nesmysl, říkám už dnes a vidíte sami, co se děje. Evropa je regionální regionální kontinent. Musí být regionální. Vždy to bylo regionální. Myslí se tím rozděleno do do samostatných regionů a v závislosti na obyvatelstvu žijícím v daných oblastech. Pokud jste ve Štokholmu a díváte se na východ směrem k Moskvě nebo v nebo Berlíně, díváte se směrem k Varšavě a Moskvě, váš pohled na svět se příliš neliší od toho, jaký byl v posledních třech nebo čtyřech letech. Zároveň pokud sedíte v Římě a díváte se na jih do severní Afriky nebo na východ směrem k Turecku, váš pohled na svět jiný. Jinými slovy, musíte přijmout skutečnost, že v těchto různých evropských hlavních městech nejsou strategické perspektivy stejné. Vždy se mi tedy naznačuje, že nakonec vzniknou různé bezpečnostní zóny. Zóny, v nichž skupina lidí ve středverní Evropě bude vnímat věci podobným způsobem, jako lidé žijící v jižní, jiovýchodní nebo jihozápadní Evropě. E a je to přesně pravý opak. Různé části Evropy, různí lidé, různé nátory, různé povahy. Eh, nepovažuji to za špatnou věc. Myslím, že je to realistické, ale stejný problém máme i ve Spojených státech, protože se nechceme dotýkat ničeho, co by někomu bylo nepříjemné. Místo toho, abychom se zabývali skutečnými problémy, které máme před sebou, obcházíme je a žádné řešení nenacházíme. Přátelé, co se děje u nás? No, myslím, že Evropa je nyní v situaci, kdy bude muset k nějakým řešením dospět. Myslím, že jste, že v tom jste před námi. Jste tam, kde budeme my za několik měsíců, ne? možná i let, ale prostě tam budeme taky. Jinými slovy, to, co jste viděli ve Francii, se bude šířit. Nebude to ve všech městech úplně stejné. Problémy budou ale podobné. Budeme čelit některým stejným věcem. V angličtině a se ve Washingtonu používají dvě slova, která nikdo nikdy nevysloví. Jsou to slova snížit výdaje, což se rozhodně musí stát. a nestane se to a tak se finančně potopíme. To ty dvě slova se jmenujou, říká se jim snížit výdaje. To se ale zatím neděje. S ní uvidíte stejný chaos, jako vidíte ve Francii, ale nakonec se k tomu dostaneme. Myslím si tedy, že všechny problémy, které teď tak nějak přehlížíme, vyjdou najevo. Mezitím však Rusko vyhraje válku na Ukrajině a na Ukrajině se usadí převážně Rusové. Myslím, že ve spolupráci s národy sousedícmi s Ukrajinou. Rumunsko, Slovensko, Maďarsko, Moldavsko, Polsko a Litva. Tyto země budou mít slovo v tom, co se na Ukrajině stane, stejně jako Střední Rusko a Rusko samotné. Ale nemyslím si, že my ve Spojených státech, v Paříži nebo v Londýně s tím budeme mít něco mít moc společného. Ptá se na to teď profesor Diesm. No, co se týče tohoto, říkáte, že Rusko tu válku vyhraje, ale Donald Trump zjevně vyvíjí neustálé úsilí o obnovení diplomacie. Jaký dopad na tuto situaci podle vás budou mít výsledky střednědobých voleb? Myslíme tím teďka těch, co se dějí včera, dnes a zítra. Mám na mysli, jak by mohly výsledky těchto voleb, Kongres a senát ve Spojených státech ovlivnit tyto diplom toto diplomatické kolo. Vypadá to totiž, že demokraté přinejmenším posílí svou pozici, což už se tedy stalo. Přátelé, myslíte si, že to Trumpovi zkomplikuje snahu o mír nebo se vlastně ani nesnažil o seriózní diplomacii? Reagujem takhle jsme Gregor. Diplomacie je slovo, které ve slovníku Washingtonu ani neexistuje. To je ten velký problém. Kdysi jsme měli něco, čemu jsme říkali a stále to existuje, i když se to rozpadá, liberální mezinárodní řád založený na pravidlech, což byl vždycky nesmysl, protože si musíte položit otázku, počkej chvilku, založený na pravidlech a kdo ta pravidla stanovuje. A když se v tom začneš začnete trošku vrtat, zjistíte, že pravidla stanovuje Washington. Proč ale Washington stanovuje tydlety pravidla? No, protože v roce 1991 to byl právě Washington, kdo DC, kdo disponoval vojenskou silou, finančním vlivem a mocí i ekonomickým zázemím. A bohužel pro Evropu, nebo aspoň pro tu východní, Washington vyhrál tu studenou válku. Pardon. No tak co se tedy změnilo? No, vyprázdnili jsme naši ekonomiku. Začnete mluvit o tom, že náš HDP hrubý domácí produkt ve Spojených státech je dvakrát větší než HDP produkt Ruska. >> Nemůžeme No a nemůžeme vést válku, protože jak velká část našeho HDP pochází z finančních služeb? Koho, koho zajímají finanční služby, když musíte vyrábět ocel, musíte vyrábět zbraně, musíte vyrábět střely, rakety, munici a tak dál. Musíte být schopni zmobilizovat relativně homogenní obyvatelstvo, sjednotit ho za svými cíly a záměry. My z toho nic nedokážeme, ale Rusové ano. Žádné HDP tady nemá. Co tedy vlastně ještě znamená tento nominální pojem HDP? Myslím, že to jsou věci, kterým se musíme postavit čelem. HDP je nesmysl. Realita je daleko důležitější. A to, co vidíte ve Spojených státech, je, že je úplně jedno, kdo kdo zvítězí v těch volbách. Je zřejmé, že takzvaní demokraté nebo levice, o tom si můžeme promluvit, zvlášť, zvítězí. Ano, už zvítězili. Získali většinu senátu a a získali většinu ve sněmovně reprezentantů. Eh, mohlo by se to může jo, ale co budou dělat a co udělali dosud? Jediná věc, o kterou se kdy zajímali, je otevření našich hranic a zaplavení Spojených států miliony nelegálních uprchlíků, kteří nejsou ani Evropané. To je klíčový cíl a udělat z nich voliče. A pak zadruhé prakticky pozastavit dodržování zákonů a vyprázdnit věznice, což umožní, aby se po celé zemi rozptýlili lidé, lidé, kteří jsou zločinci. Přátelé, co se tady dělo v 90. roce za Havla? Co je vlastně americkou praktikou, jak likvidovat společnosti zevnitř? Pustit mezi ně zločince například při každé té amnestii. To je velký úspěch naší slavné demokracie. pustit na lidi zločince. Postavili se a takže tak. No, eh chceme, my bychom měli chtít rozhodně zastavit válku, přestat jí financovat. My uvidíme, jak se sněmovna reprezentantů a různé výbory vystoupí a řeknou, že už ji nebudou financovat. To se nakonec stalo v 70. letech při válce ve Vietnamu. Kongres by válku nefinancoval, takže doufám, že se toho dočkáme. Ale jestli ano nebo ne, to já nevím. Chci říct, že na takzvané demokratické levici najdete stejně tolik lidí jako na republikánské pravici, kteří podpoří cokoli, co slíbíte udělat Iránu. I kdyby to mělo znamenat vyhlazení iránského lidu a jeho společnosti. Jsou tu lidé, kteří podpoří cokoliv, co se rozhodnete podniknout proti Rusku. Kde tedy najdete tu dramatickou změnu? Jediná věc, na kterou podle mě můžeme poukázat, je dlouhodobý trend, že se budeme stále více obracet dovnitř. Jinými slovy, nakonec si řekneme, že počkejte chvilku, nemůžeme si dovolit žádné z těch nesmyslů v zahraničí. Nic z toho vlastně nemá význam. Pojďme se věnovat konečně naší zemi, přátelé. Přece to je celý cíl toho celého procesu, té globální partičky. To na čem opravdu za, pardon, pokrač