Plk. Doug MACGREGOR, A. NAPOLITANO - Írán i Rusko v těch válkách zvítězí _23.7.2026

Je tu Horstík, je tu Pepo a tady věci z Topolecké, které maj vás čosi prelomové.

Pepo, ukáž to.

Milí diváci, je tu nás absolutně šupa z Topolecké.

>> Dobré ráno, vážení diváci, dobré dopoledne, krásný den. Přeji vám prostě jen to nejlepší. Vítejte opět na kanále Pod pokličkou. Dnes je tedy čtvrtek. Vlastně ne, už je pátek. No, hrozný. Už je zase pátek 24. července léta 2026 a já mám pro vás opět jedno kvalitní video, kvalitní rozhovor, jak jinak než z mého nejoblíbenějšího kanálu Judging Freedom se soudcem Andrem Napolitánem.

Tentokrát jeho hostem byl nikdo jiný než sám plukovník Douglas McGregor, kterého jsem na našem kanále nepřekládal už nějaký ten pátek. Už to bude dlouho, co jsem naposledy dělal zrovna plukovníka McGregora. Nevím proč, nějak se mi prostě vyhýbal, respektive videa s ním mi nějak necvrnkla do nosu. Takže to bude taky ono.

Čili nebudu to zdržovat. Já za chvilku valím do práce, musím na vlak, čili je velmi brzo ráno. Mám vám tady udělám ten překlad narychlo a valím na vlak, protože mi za hodinu jede co? Protože mi za hodinu jede vlak. Ano, po 6:30 už valím směr Kolín.

Takže přátelé, pojďme rovnou na to. 321 z Chill Souun pro vás. Opět Andrew Napolitano a po delší, pro opravdu velmi dlouhé době eh, plukovník Douglas McGregor a jeho aktuální analýza situace ve světě, hlavně týkající se samozřejmě Spojených států, nejenom v oblasti Perského zálivu, ale i také třeba Ukrajiny, co tam se děje, eh, a jak to všechno vypadá.

Takže přátelé, pojďme na to. Mé oblíbené tlačítko pla 32il Napolitáno. Já tam neslyším, nevím proč. Mě teda zajímalo, co jsem udělal, že tam není nic slyšet. Jede, ale nejde žádný zvuk.

No, přátelé, nevím, zvuk tam nejde. Já to tady nemám čas řešit. Počítač mě opět prostě dělá neplechu. Já na to nemám čas. Musíme jet. Takže pojďme rovnou na překlad. Chtěl jsem mít na pozadí trošku zvuk, ale bohužel se nepodařilo. Nevadí.

Nyní se k nám připojuje plukovník Douglas McGregor, říká Andrew Napolitáno. Plukovníku, strašně jste mi chyběl. Jak víte, byl jsem dva týdny pryč, měl jsem dovolenou a je skvělé být zpátky a opravdu si vážím toho, že jste se k nám do pořadu vrátil. Stalo se toho tolik a spousta věcí se děje právě teď, zatímco spolu mluvíme.

To video, přátelé, vyšlo dneska. Dneska je ráno, ale včera večer, někdy v 9–10 hodin našeho času, takže je aktuální.

Vím, že to byl dlouhý týden, říká Andrew Napolitán. Sleduji, co jste dělali jinde a velmi si vážím toho, že jste se k nám teď připojil. Otázka na vás: Vypukne v Perském zálivu regionální válka?

Na to odpovídá takto McGregor: Vypadá to tak. Mějte však na paměti, že existují určité faktory, které by mohly zabránit úplné regionalizaci. A mnoho z nich jsou právě ty, o kterých jsme spolu již dříve diskutovali.

Na jedné straně máte západní finanční systém ve Spojených státech. Kdybyste se dnes ráno probudili, zjistili byste, že alespoň na papíře cena ropy vzrostla na 90 dolarů za barel, ale že ropa vykládaná z lodi má nyní hodnotu 140 dolarů za barel. A právě jsem domluvil s někým, kdo mi říkal, že teď už na papíře překročila 90 dolarů a dosáhla stovky dolarů za barel, což je cena, která byla před pár měsíci.

Zmiňuji to proto, že zároveň byl výnos desiletých dluhopisů dnes ráno, když jsem se probudil, 4,65 %. Amerických dluhopisů teď je, jak bylo řečeno, blízko už 4,7 %. To je částka, kterou musí federální vláda zaplatit, aby si mohla půjčit peníze. Chápete to? A právě na desetileté dluhopisy se všichni soustředí.

Chci říct, že pokud si promluvíte například s Lukem Romanem nebo Jeffreem Gundlachem, což jsou dobré příklady lidí, kteří dluhopisové trhy opravdu pečlivě sledují, americké dluhopisové trhy, řeknou vám, že jakmile se dostanete na 5 procent, je po všem, je konec. Nebudeme schopni splácet dluh jako Spojené státy. Nebudeme ho moci uhradit. Vše se začne hroutit. A samozřejmě k tomu všemu ještě přibývá inflace, která nekontrolovatelně roste.

Fed, čili federální banka, federální rezerva to nedokáže, centrální banka tedy to nedokáže napravit. Nemůže uměle potlačovat sazby, nemůže nás z tohodle chaosu vyvést.

Otázka tady tedy zní: kdy dosáhneme těch 5 procent? Eh, odpovím vám sám, že to nevím. Například Robert Barns, který zná poměry uvnitř Bílého domu lépe než já, říká, že v minulosti byl Donald Trump vždy opatrný. Jakmile viděl, že inflace překročí 4 procenta a přiblíží se k 4,4 nebo 4,5 procenta, začal takovat, ale prostě začíná něco dělat proti tomu. Tentokrát však vůbec nic nezačal dělat. Vůbec nic nedělá proti inflaci tentokrát.

Jo, myslím si tedy, že nás čekají finančně opravdu velmi těžké časy, a to by mohlo zastavit všechny tyto operace v Perském zálivu, protože si to prostě nemůžeme dovolit. Nemůžeme v tom pokračovat.

A druhým omezením jsou samozřejmě rakety.

Tak přátelé, tady bych jenom odbočil jednou větou. Toto přece je cíl globální lichvy. Donald Trump jako jejich slouha dělá přesně to, k čemu se zavázal už možná před 20 lety: přivést Spojené státy prostě ke krachu, odsekat ty chapadla té jejich chobotnice z celého světa a refomulatovat ty Spojené státy. A pokud to nepůjde po dobrém, tak jim tam globální lichva vyvolá třeba občanskou válku. Prostě ta Amerika musí jít do kopru, aby se vybudovala nová, taková, která už nebude otravovat svět.

Dokončil jsem. Pokračuje plukovník McGregor.

Mohly by nám dojít rakety, říká. A už teď jich máme málo. A to je skoro stejně špatné jako vyčerpání zásob ropy. Protože pokud jde o ropu, Číňané, kteří se dosud zdržovali, začínají vyčerpávat své vlastní strategické zásoby. A pokud se připojí k tomuto klubu trpícímu nedostatkem ropy, svět bude mít velké potíže. Všichni budeme mít potíže.

Domnívám se, že je předem jasné, že Pentagon toto vše nezohlednil. Víme, že nepočítali s uzavřením Hormuského průlivu. Proč by tedy měli zvažovat důsledky jeho uzavření?

No, je to těžké. Je to těžké všemu porozumět.

Pokračuje plukovník McGregor: První věc, kterou uděláte, je poradit se s ministerstvem financí. Pře než jdete do nějakého takového dobrodružství, než cokoliv podniknete. Každý, kdo kdekoli a z jakéhokoliv důvodu něco podnikal, tak vždy postupoval. Poradil se nejdřív s ministerstvem financí.

Člověk, který to nikdy neudělal a choval se podobně jako Donald Trump, je například Winston Churchill. Churchill nevěnoval vůbec žádnou pozornost narůstajícímu dluhu ani obrovským částkám peněz, které byly utraceny během první světové války. Když byl ministrem financí, odmítl revalorizovat libru a udržoval ji na stejné hodnotě, jakou měla před válkou, tedy ve zlatě. To způsobilo Velké Británii obrovské škody.

Když skončila druhá světová válka a samozřejmě i na konci první světové války, činil poměr dluhu k HDP v britském impériu 130 %, což je zhruba úroveň, ke které směřujeme i my dnes. Na konci druhé světové války činil 240 % Británie. Jsme tedy na stejné cestě k bezprostřední katastrofě.

Zajímalo by mě, zda tomu rozumí ten muž v Bílém domě, který si to prakticky všechno způsobil sám. Ovšem to já nevím. Zdá se, že je pod tlakem. O tom jsme zde již také mluvili.

Myslím, že přijal izraelský postoj, podle kterého musí být Irán zničen, ať se stane cokoliv. Myslím, že to tak vidí. Zastává také názor, že se z Ukrajiny nemůžeme stáhnout, i když se do toho nechceme zaplést a i když bychom rádi omezili ztráty a odešli. Nemůžeme to opustit, protože to je podle mého názoru součástí širšího globálního úsilí bojovat všemi našimi prostředky za zachování americké politické, finanční a vojenské dominance, v podstatě za zachování globálního řádu z roku 1991, ale také za to, aby v jeho středu stál Izrael.

Ptá se Andrew Napolitánu: "Plukovníku, proč Spojené státy posilují své jednotky a materiální zázemí na Blízkém východě? Připravuje se prezident na pozemní invazi při teplotách kolem 110, respektive 50 °C?"

Na to odpovídá Douglas McGregor.

No, myslím, že nyní rozhodně existuje snaha prozkoumat, co lze podniknout podél západního a jižního pobřeží Iránu. My nemáme pozemní síly na invazi Iránu. Když o tom lidé mluví, pardon, musí pochopit, že dnešní armáda je jen stínem své někdejší slávy. Je prostě nepatrná. Je to pidi armáda oproti tomu, jaká vypadala například na konci 80. a z kraje 90.

Cíle, které máme v oblasti Perského zálivu, jsou v uvozovkách lehké síly. Jsou to výsadkáři a mariňáci. Musí být dopravováni letouny B22 nebo vrtulníky. S nimi se moc daleko nedostanete. A ano, je tam plus mínus 50 stupňů ve stínu. To má velký vliv na výkon vrtulníků a vůbec veškeré techniky. Má to velký dopad na lidi, kteří v takovém prostředí musí působit.

A když se začnete zabývat dostupností vody, je zajímavé, že jediným ostrovem v Perském zálivu, který má sladkovodní pramen, z něhož se skutečně dá čerpat voda, je ostrov Chrk. Nám velmi všem dobře známý. Všechny ostatní ostrovy jsou skalnaté, takže pokud se tam chystáte, měli byste přistát třeba na Abu Musovi a raději si s sebou vezměte vlastní vodu.

A co se tedy stane, když vystoupíte na břeh v Čabaharu? I kdybyste se tam dostali, tak co udělají Iráci? Mám na mysli ten názor, že iránské vedení zpanikaří a okamžitě řekne: "Prosím, přestaňte, jsme ochotni vyměnit cokoliv za cokoliv, co chcete. Jen nám vraťte naše ostrovy, nebo nám vraťte přístav Čabahar."

To si já osobně nemyslím, říká Douglas McGregor. Myslím, že se na to podívají, zasmějí se a budou si myslet, že jsme blázni, kteří se přeceňují. Budou nás povzbuzovat, abychom na to vsadili ještě víc a situaci ještě zhoršili, a pak na to shodí všechno, co mají — všechny rakety a tak dál. A bude to katastrofa epických rozměrů v historii pozemních operací amerických ozbrojených sil. To si myslím, ale uvidíme.

Ptá se Andrew Napolitánu plukovníku: "Bombardování v červnu nepřineslo žádný výsledek. Bombardování v březnu a dubnu nepřineslo žádný výsledek. Nyní máme opět bombardování v červenci, které pravděpodobně potrvá až do srpna. Proč si myslí, že tentokrát bude výsledek jiný? Nebo jsou tyto bombové útoky přípravou na nějakou špatně promyšlenou, špatně naplánovanou a jak jste sám řekl, téměř sebevražednou pozemní invazi?"

Odpovídá takto McGregor.

No, no, no. V každém případě se držme toho špatně naplánované v uvozovkách, jak jste už poznamenal — ať už jde o cokoliv. Myslím, že máte naprostou pravdu. Je to špatně promyšlené a špatně naplánované. Ale začínám si myslet, že v této fázi je možná obětí takzvaného hráčova omylu. Jsou to on nebo je to Donald Trump. Víte, hráč se pustí do hry a pořád prohrává, ale rozhodne se, že když už dřív vyhrál, tak ví, co dělá. Je teď už chytřejší a půjde do toho ještě jednou a dá do toho všechno. No a nakonec o všechno přijde.

Myslím, že s prezidentem Donaldem Trumpem se blížíme přesně k této fázi, než on to vzdá nebo bude donucen to vzdát. Chce mít absolutní jistotu, že nasadil vše, co má k dispozici, a udělal vše, co bylo v jeho silách, aby vyhrál. A nezapomeňte, že má kolem sebe lidi jako generála Kina a generála Kellga a další, kteří mu říkají jasně: obsaďte ostrov Chrk a vyhrajete válku. Dokonce i generál Wesley Clark vydával podobná prohlášení k mému velkému překvapení.

Nemyslím si, že pro Íránce má vůbec nějaký význam, co na ostrově děláme. Je to pro něj jen příležitost zničit pozemní síly a znepříjemnit nám život. Mám ale pocit, že se tím částečně nechal ovlivnit Donald Trump.

A pak je tu ještě slibovaná speciální operace, jak jsme již dříve diskutovali, která patří mezi ty nejlepší lidi, co máme. Udělají všechno, o co je požádáte, ale nejsou to supermani, jsou velmi zranitelní. Situace se může zvrhnout velmi, velmi rychle. Takže si myslím, že jsme v bodě, kdy musíme vytáhnout všechno. Uděláme jeden velký nápor a uspějeme.

Ptá se Napolitánu plukovníku: "Podívejme se na druhou stranu mince. Mohli by Iránci zaútočit a obsadit Kuvajt? Chci říct, pokud tomu dobře rozumím — opravte mě, pokud se mýlím —, v Kuvaitu je velká koncentrace amerických vojsk. Kuvajt byl vždy považován za potenciální základnu pro přesun amerických bojových jednotek. Podívejte se na mapu. Jak daleko je Kuvajt? Je to velmi krátká vzdálenost. Chcete minimalizovat dobu strávenou cestou. Je tedy přirozené, že bychom to udělali. Na druhou stranu, mohl by ho napadnout Irán a musí to udělat."

Odpovídá McGregor.

Ne, místo toho by tam mohli vstoupit Iráčané. Jak byste nazval iráckou armádu nebo iráčké milice, které jsou šíitské? Mohli by snadno vtrhnout do Kuvajtu a převzít kontrolu, protože kuvajská armáda není v pozici, aby se jim postavila.

Je to docela zajímavé, protože já a spousta dalších Američanů jsme si mysleli, že bráníme Kuvajt a osvobozujeme ho od Iráku asi před 30 až 35 lety. Ano, pak tam přišel George — to bylo za George staršího — a to byla vlastně další iluze, kterou jsme podlehli.

Žene, myslím si, že by k tomu mohlo dojít velmi snadno, ale nemusí na to vynaložit velkou část vlastních vojenských sil. Írán to za ně mohou udělat irácké milice nebo armáda. Irák jednoznačně stojí na straně Iránu. To je další důsledek našich četných zásahů v regionu.

Měli by se Íránci vůbec obtěžovat vyjednávat s Trumpovými realitními makléři — s těma dvěma šaškama?

Nebo je íránský názor na americké vyjednavače takový, že jsou naprosto nedůvěryhodní a neschopní přijmout závazek a dodržet ho?

Mám dojem, že ani ruské vedení, ani íránské vedení, ani ostatně čínské vedení nedůvěřují prezidentu Trumpovi, ani nikomu z jeho administrativy. Nemají důvěru v důslednost jeho politiky a především ve stabilitu jeho administrativy.

Jeho rozhodnutí nevycházejí z žádného dlouhodobého uceleného strategického pohledu. Všechna jsou ukvapená a často se jedná o závěry učiněné na poslední chvíli na základě chybných informací a zdá se, že si ani neuvědomují, že cokoliv se rozhodne udělat, bude za dva týdny po tom, co to udělal, už zapomenuté.

Mezinárodní investoři do žádné z těchto zemí nepůjdou. Nepůjdou na Ukrajinu, nepůjdou na Blízký východ, aby tam něco opravovali, přestavovali nebo rekonstruovali, protože nemají důvěru v to, že Donald Trump nezačne další válku nebo že znovu nepřijde s nějakým dalším hloupým nápadem, který všechny vystaví riziku.

Stručná odpověď tedy zní: už nám vůbec nikdo nevěří v Americe.

A k tomu ještě přidejte to, o čem jsme mluvili předtím, křehkou finanční situaci. Prostě nevidím žádné dobré zprávy, když se blížíme k podzimu. Žádné.

Po 100 dnech této situace už máme jasno v tom, proč Donald Trump tuto válku začal. Ano, myslím, že je to, že na to poukázal stejně jako další a myslím, že mají pravdu. Donald Trump v minulé vládě nechtěl mít s válkou proti Íránu nic společného. Viděl jsem to zblízka. Nemyslím si, že by tentokrát Donald Trump opravdu chtěl jít do války.

Koneckonců se do tohoto konfliktu zapojil až poté, co ho zahájil Netanahu. Pamatujete si to? Přišli jsme pozdě. Izraelci začali bombardovat. Pak zazvonil telefon a on řekl: „Dobře, a my jsme se přidali."

Myslím si ale, že mu to řekli a on tomu uvěřil. Lidé ze zpravodajských služeb, zejména Izraelci a také někteří z jeho blízkých, lidé, kterým osobně důvěřuje, že to bude za tři, čtyři dny, možná za pět dní všechno za nás, že vláda padne buď kvůli atentátu nebo kvůli naprostému teroru. A pak by se íránské obyvatelstvo zbouřilo a svrhlo vládu, o kterou přesvědčili, že jí všichni nenávidí.

No to se nepovedlo.

Takže když se změna režimu ukázala jako slepá ulička, jaký byl cíl? No, novým cílem bylo: musíme Íránce bombardováním a raketami donutit k podrobení se.

Pokračuje plukovník McGregor. A v podstatě to znamená, že musíme v této zemi vynutit rozpad iránského státu. To je vlastně to, co Izraelci v každém případě chtějí. Stejně jako globalisté z NATO ve Francii, Londýně a Německu. Ti všichni chtějí vidět Rusko rozštěpené, rozdělené a následně fakticky zničené a poté je samozřejmě vykořisťované jejich finančními přáteli, a myslím, že totéž se děje i v případě Netanjahua, bohužel i v případě prezidenta Donalda Trumpa — ať už tomu vždycky rozuměl nebo ne, nebo k tomu nějak dospěl — ale již z tohoto vlaku nemůže vystoupit.

Pardon.

Ovšem já toto sám samozřejmě nedokážu posoudit, ptá se na Andreu Napolitána.

Myslíte si, plukovníku, že by Peking a Moskva dopustili svržení Íránu?

Ježíš, promiňte, Iránu myslím samozřejmě.

Na to odpovídá plukovník McGregor: Rozhodně ne. Což je další důvod, proč jsme si tu válku neměli začít.

Myslím tím, že jsme měli být chytřejší a říct: „Podívejte se, generále, možná jste měl pravdu. Možná by se vám to, co navrhujete, podařilo, ale je to velmi riskantní."

A historicky se Spojené státy snažily válce vyhnout zejména s Ruskem, ale od Eisenhauera určitě i s Čínou. O tom se však nikdy nediskutovalo. Nebylo to rovnou zamítnuté jako irrelevantní.

Teď koneckonců začíná jiná země se skromnou vojenskou [silou] a dělá si z toho srandu.

Takle jsme glupiček.

A v jakém stavu se nyní nachází Izrael a proč se zdá, že se neúčastnil války s Íránem 3.0?

To je zajímavá otázka. Nemám na to jednoznačnou odpověď, říká Gregor tu otázku Andreu Napolitána.

Ani ani nevím, co k tomu mohu říct nebo co bych vůbec k tomu mohl dodat. Jsou to informace, které jsem slyšel a odpovědi, které mi poskytly různé zdroje.

Jednou z nich je, že se jedná o příležitost pro Izrael, aby se do toho nevěšoval a poskytl prezidentu Trumpovi možnost věrohodného popření. V případě, že by se Izraelci rozhodli použít proti Iránu jadernou zbraň — jo, teďka chtějí vytvořit iluzí, že cokoliv udělají, je oddělené a odlišné od Spojených států. To je údajně v náš prospěch, abychom se nedostali do chaosu a zkázy, které by izraelský jaderný úder způsobil.

To je jedna odpověď. Já nevím, jestli je to pravda nebo ne. Ale za druhé, podmínky uvnitř Izraele jsou strašné. Obyvatelstvo trpí, ale 80 % obyvatelstva stále podporuje cíle války, Bourgel. To je jim úplné zničení.

Třetí možností je, že se jedná o klamnou práci, která má ukolébat lidi od falešného pocitu bezpečí a odvrátit jejich pozornost od izraelské fronty. Já bych osobně se přihlásil k tomuto názoru.

Dál pokračuje Dick McGregor.

Nemyslím si však, že by to fungovalo, protože především Kurdové byli ostře napadeni a právě oni byli považováni za nejpravděpodobnější izraelské spojence na zemi v jeho válce proti Íránu. Myslím, že to už ale skončilo.

Íránci systematicky útočí na všechny možné americké a izraelské základny a zařízení.

Dalším faktorem je, že Íránci nyní systematicky odstranili všechny radary, raketové baterie a podobná zařízení v rámci protivzdušné a protiraketové obrany, která obklopovala Izrael, Jordánsko a další arabské země.

Pokud se tedy chce [Izrael] do boje, bude velmi zranitelný vůči nebezpečným a zničujícím útokům raket.

Dál pokračuje Napolitáno: „No změňme téma, plukovníku."

Dokáže prezident Putin odolat pokušení zaútočit na zbrojní továrny v zemích NATO, které vyrábějí zbraně používané k zabíjení jeho vojáků a dokonce i civilistů v Rusku?

Odpovídá plukovník McGregor: Myslím, že ano. A vysvětlím, proč si to myslím.

Prezident Vladimír Putin obyvatelstvům velmi jasně vysvětlil, o co se snaží a kam podle něj válka směřuje. Z ruského pohledu je nyní dobrou zprávou to, že se Ukrajina rozpadá. Důkazy o tom jsou samozřejmě všude, kromě západních médií.

Napolitáno: Správně. A západní média tvrdí, že vyhrává.

McGregor: Pokračuje dr Napolitán. Vyhrávají a přitom odvolávají svého ministra obrany, dva nejvyšší generály, zatím co vyhrávají. Jo, dělá si z toho srandu.

A pokračuje D McGregor: Ano, to je pro nás typické. Jsem si jistý, že našli nové vojenské génie, kteří nahradí ty dva, co tam byly.

K Ukrajině dochází lidské zdroje. V mnoha částech Ukrajiny propukla otevřená vzpoura proti branné povinnosti a to dokonce i v nejzápadnější části Ukrajiny, která je vzhledem ke svým tragickým zkušenostem se Sověty zdaleka nejvíce proti Rusku naladjena.

Myslím si tedy, že pro ně je dobrou zprávou to, že se Ukrajina skutečně rozpadá.

A za druhé se snaží lidem něco vysvětlit. Válka se vyhraje na bojišti. Nevyhraje se ve vzduchu nad západní Evropou.

Nevyhraje se v černém bože. Vyhraje se na pevně na Ukrajině.

Říká, že my Rusové jsme velmi blízko dobytí posledních pevnostních měst, která představují poslední významnou překážku na cestě k řece Dněpru.

Víme, že oni mají plány ohledně Oděsy a Charkova. Rusové tedy od Charkova už nejsou příliš daleko a jedná se o dvě ruská hlavní města, o nichž by bylo od samého začátku jasné, u nich bylo tedy jasné, že by je Rusové opravdu, ale opravdu rádi získali zpět a myslím, že nyní vědí, že je musí získat zpět zejména od děsu.

Takže k těmto událostem došlo.

Třetí věcí, na kterou bych poukázal, je návrat generála Surovikina na bojiště, pokud to tak můžete i nazvat.

Surovikin byl generál letectva, který v letech 2022 až 23 na Ukrajině účinně převzal operace, které se nacházely v chaosu. Dal je do pořádku na vojenský řád a zavedl tuto hloubkovou obranu, což byl počátek toho, co neustále označují jako údery ISR. To chápal velmi dobře a to už od doby sovětského generálního štábu, kteří hovořili o komplexu orbitálních průzkumných úderů a podobně. A on to vybudoval.

Nyní byl povolán zpět do Ruska. Byl v podstatě vyhoštěn do Afriky, protože se veřejně vyslovil na podporu Prigožinových názorů. Určitě si vzpomínáte na Prigožina, který vedl svou malou výzvu vůči Moskvě a zbouřil se proti Vladimíru Putinovi. Prigožin dopadl jako bizon a myslím, že Surovykinovi to uškodilo, ale nyní je rehabilitován, je zpátky v sedle, chce, aby to už skončilo a je to právě on, kdo nyní převzal vedení nad údernými operacemi.

A to je důležité, protože musíme pochopit, že dnešní úderné operace utvářejí pozemní boje.

Jedná se o situaci, do níž vstupuje Andrew Napolitáno.

Co to znamená, plukovníku?

No právě se to pokusím vysvětlit. Jde o něco, co přesahuje to, co jsme viděli během druhé světové války, kdy jsme na Němce například shodili spoustu bomb a poté na ně zaútočili na zemi.

Tohle je mnohem sofistikovanější. Mluvíte o celé škále útočných zbraní, které lze soustředit do klíčových oblastí podél řekněme osi, podél operační, kde postupují pozemní jednotky. Mohou chránit postupující pozemní jednotky pomocí protivzdušné a protiraketové obrany a dokážou minimalizovat útoky z boků či ze strany těchto dronů, nebo které právě tímto způsobem způsobují značné škody v útocích do hloubky. A dokážou to tak, aby zachránili životy a bezpečnost těch prostě jednotek.

Teď jsem se tam trošku v tom zmátl. To takové chaotické vysvětlování. Nicméně Rusové se totiž naučili velmi dobře postupovat podél frontových linií v síle praporů brigád a menších jednotek a nakonec systematicky obklíčit nepřítele, strhnout do jeho pozic zezadu a dorazit ho. Ale u každého větší ho města to trvá dva týdny a u opravdu velkých měst ještě déle.

Je to časově náročné, ale zachraňuje to spoustu životů. A právě o to Putinovi šlo – zachránit životy Rusů, nedělat velké masivní útoky jako za druhé světové války, aby tam prostě padlo statisíce ruských vojáků úplně zbytečně. Na tom mu stále záleží.

Proto to vše trvá takto dlouho, ale nyní mají, myslím si, pod vedením Surovikina, to zní jako Suvorova, který má plnou kontrolu nad všemi úderními prostředky, schopnost vytvořit, jak se domnívám, nový bojový prostor, kde se budou moci pohybovat rychleji a rozhodněji až k řece Dněpru.

A otázka zní: Co dělají, až se tam dostanou?

Stále si myslím, že na jihu je cílem Oděsa, dodává ještě plukovník McGregor.

A nezapomeňte, že to byl právě generál Sorovikin, co řekl prezidentu Putinovi: „Vím, že to nikdo nechce udělat. Překročili jsme řeku, obsadili jsme Kherson. Musíme se ho ale zbavit, protože nemáme dostatek sil na pokrytí celé fronty. Nemáme dostatek sil na celou frontu. Čili ano, pojďme pryč z Khersonu. Až jim ho předáme, můžeme Ukrajincům za to pořádně zatopit a v budoucnu si ho zase vyzvedneme zpět nebo vezmeme zpět."

Tak myslím, že už jsme v té budoucnosti a že to všechno během příštích několika měsíců rychle získáme zpět. Alespoň si to myslím.

Než skončíme, rád bych se ještě vrátil k Iránu, říká Andrew Napolitáno.

Hlásí se plukovník McGregor. Tato zpráva přišla před pár minutami. Donald Trump se blíží k rozhodnutí o masivním útoku na Irán. Co by to znamenalo?

Na to odpovídá Douglas McGregor.

Myslím, že to znamená vše, co má k dispozici, kromě jaderných zbraní. To znamená, že všechny letouny B52, B1 a B2, která dokáže zmobilizovat spolu se všemi stíhačkami a všemi loděmi na moři, které odpalují rakety, a bude to vícesmĕrný útok. Strhneme ze severu z Izraele a ze Středozemního moře. Strhneme ze západu přes Saudskou Arábii a z jihu z indického oceánu a z adenského zálivu.

A myslím si, že přesně to se pravděpodobně stane, říká plukovník McGregor.

Myslím, že Iránci to ale vědí a připravují se na to, protože je to nevyhnutelný výsledek, nevyhnutelný krok. Jak jsem již řekl, jedná se o závěrečnou masivní ofenzivu, která má válku vyhrát.

Tato válka neskončí u jednacího stolu, ptá se polský – říká McGregor: „Myslím si, že ne. Nedokážu si představit, že bychom se vrátili k těm 14 vyjednávacím bodům. Myslím si, že pokud to selže a řekl bych, že to pravděpodobně selže, i kdyby to zahrnovalo nasazení pozemních sil, což si osobně nepřeju, bude to konec. Tohle je poslední pokus.

Prezident se tedy ocitne v nepříjemné situaci. Na jedné straně strategické selhání v Perském zálivu a na Blízkém východě a na druhé straně se rychle zhoršující domácí a ekonomická situace a finanční systém, který se hroutí. To je opravdu strašná situace. Vedle toho vypadá Herbert Hoover jako někdo, komu se daří dobře."

No, nazdar plukovníku. Zakončujeme to všechno? Andrew Napolitánu. Moc vám děkuji, plukovníku. Vím, že to pro vás byl dlouhý den a tady to bylo také náročné, ale vaše analýza je mimořádná a velmi si ji vážím.

Můj drahý příteli, děkuji, že jste mi dovolil vést s vámi rozhovory v obou těchto horkých, napjatých chvílích. Těšíme se, že se příští týden opět uvidíme.

Já vám za všechno moc děkuji a přeji vám příjemný zbytek dne, příjemný večer a budu se těšit opět příští týden na viděnou s vámi na shledanou.

Vážení přátelé, to byl rozhovor s plukovníkem Douglasem McGregorem. Občas se omlouvám, mi to tam trošku uniklo – některé ty jejich přeskakování z věty do věty a ze slovíčka na slovíčko. Dělám to narychlo teďka z patra. Eh, je to takové to, ale myslím si, že v globále, v té kostře vám to určitě něco dalo, tak jako mně.

A já se s vámi budu těšit už třeba dnes večer. Uvidíme, co nám přinese celý den, kdy se zase vrátíme z práce. Je tam toho hodně. Takže se mějte krásně, přeji vám příjemný vlastně už páteční den, velký páteční den.

Zdravím celé Československo a jak říká John Sparton: Buďte dobří, dávejte lajky, sdílejte, uvidíme, třeba se nám podaří prorazit ty shadow bany a ta upozňování.

Děkuji vám moc za tu podporu, i pod videem samozřejmě s Scottem Rerem, ale teď i s Maxem Blumentálem, kterého ne každý asi zná, ne každý ho vyhledává, ale informace od něho jsou prostě neuvěřitelné. Od amerického novináře, který opravdu podobně jako Tucker Carlson do toho šije ze všech stran a opravdu ten ty informace doluje zpod velkého poklopu na kanále. Ten se teda nebojí na to, že má za sebou v zádech prostě agenty Mosadu a agenty CIA.

Takže přátelé, to bylo už definitivně vše.

Mějte se krásně, budu se těšit.

Krásný den všem.

Čva.