PETER STANĚK: Střet civilizací začal. Kdo převezme moc nad světem?

[hudba]

Dámy a pánové, ještě před několika lety jsme měli pocit, že svět se mění postupně. Dnes jako by se historie rozhodla běžet sprint.

Během posledních měsíců jsme sledovali pokračující válku na Ukrajině, další eskalaci napětí na Blízkém východě, obchodní střety mezi Čínou a USA, rostoucí zadlužení států, nejistotu kolem světové ekonomiky, technologický závod v oblasti umělé inteligence i stále hlubší proměnu geopolitického uspořádání světa.

Otázkou už není, zda se svět mění. Otázkou je, kam směřuje. Je současná nestabilita pouze přechodným obdobím nebo jsme svědky začátku nové světové éry? Kdo dnes skutečně určuje pravidla hry? Jaké ekonomické důsledky nás mohou čekat a na co by se měl připravit obyčejný člověk?

O těchto otázkách si dnes budeme povídat s profesorem Petrem Staňkem, ekonomem, prognostikem a člověkem, který se dlouhodobě snaží hledat hlubší souvislosti mezi ekonomikou, politikou, technologiemi i vývojem celé civilizace.

Pane profesore, vítejte u nás.

>> Dobrý den.

>> Chci znovu upozornit diváky sledující, že v popisku tohoto videa jsou odkazy na případné knihy pana profesora. Pokud si chcete objednat, nemusíte hledat. Doporučuji, mám na ně krásné zpětné vazby. Případně, pokud byste chtěli cestovat do světa, na chvilku se odpojit, je tam možnost přihlášky do Indie, do Himalájí, kde se můžete na chvilku soustředit sami na sebe, případně na pouště Saharu v tomto roce.

Moc vám děkujeme zároveň všem divákům za vaše komentáře. Nemusíte se vším souhlasit. Pište své úhly pohledu, pište, jak to vnímáte, a děkujeme vám především za sdílení. Díky tomu se mohou zapojit další diváci.

Pane profesore, vám samozřejmě velké poděkování za čas, za váš čas, protože právě se spojujeme v tuto chvíli přes celou planetu — téměř já z Indie, vy ze Slovenska. Jo, to je důsledek komunikačních technologií, které umožňují, že svět se jakoby zmenšil. Ale na druhé straně jako kdyby svět ztratil odpovědnost za své činy a skutky, a na druhé straně jako kdyby zhloupnul. [frknutí] Tak si můžete vybrat z toho, co se vám víc líbí. [smích]

>> Tak věřím, že se nám podaří trošku rozvířit ty mozkové závity u diváků. Mám na vás hned první otázku.

Posledních šest měsíců, pane profesore, přineslo mimořádné množství krizí. Která jediná událost podle vás nejvíce změní svět během příštích 10 let, přestože si to dnes většina lidí ještě neuvědomuje?

>> Je to kumulativní důsledek několika základních skutečností. První základní skutečností, paradoxně, kterou možná někdo přehlédne, je obrovský nárůst zadluženosti všech ekonomických subjektů.

Uvědomme si prosím, že například zadluženost Francie dnes převyšuje 3 biliony eur. Opakuji — bilion. Zadluženost Velké Británie je více než 2,9 bilionů liber. Zadluženost Německa je 2,9 bilionů eur. To Itálie, Španělska se pohybuje v obrovských bilionových sumách. Ale to máte zadluženost státu. Máte obrovský nárůst zadluženosti obyvatelstva, zadluženosti podnikové sféry, obrovské, extrémní výdaje obrovských finančních zdrojů na zbrojení.

Vezměte jenom zbrojní programy Evropské unie na příští dva roky v objemu více jak 2 biliony eur.

A přichází k tomu další základní skutečnost. Velká část lidí se cítí ohrožena umělou inteligencí. Vezměte jenom prohlášení představitelů klíčových firem v oblasti AI a o tom, kolik set milionů pracovních míst se ztratí v důsledku umělé inteligence a jak to bude mít katastrofální dopad na trh práce a všechno ostatní kolem.

No a k tomu přistupuje další nelogičnost, obzvlášť Evropské unie. Trvání na Green Dealu a všech těch nesmyslech kolem klimatické změny — všechny ty obrovské investice, které mají jít a nevíme z čeho, do výstavby alternativních energetických zdrojů, do vojenských systémů, úpravy infrastruktury pro válečné potřeby a podobně.

Ale to nemáte jenom Evropskou unii. Vezměte jenom návrh prezidenta Trumpa na příští rozpočet Pentagonu — 1,6 bilionů dolarů. Vezměte jenom skutečnost, že obrovské výdavky například v Japonsku, Jižní Korei a podobně směřují na zbraně, ne na řešení sociálních důsledků, demografických důsledků a podobně.

No a k tomu přistupuje potichu jedna krásná, tlíživá katastrofa. V Evropě je koeficient jednoduché reprodukce obyvatelstva 1,1 až 1,3. V Jižní Korei je koeficient reprodukce 0,7. Ve Spojených státech, když se odečtete imigrační vlny a podobně, je koeficient reprodukce kolem 1,5. To znamená, že v průběhu příštích 10 až 20 let dojde k výrazným změnám demografické struktury — extrémně narůstá počet lidí v důchodovém věku a na druhé straně výrazně poklesl přírůstek obyvatelstva.

A teď vezměte k tomu ještě mimořádný nárůst úmrtnosti jako další zvláštní fenomén, kdy nárůst úmrtí překračuje dalece jakékoliv odhady po skončení covidu. A najednou zjistíte, že vlastně toto všechno vytváří něco jako molotovův koktejl.

No a ten molotovův koktejl ještě působí v jednom směru. Právě tomu bude věnována i nová knížka — znamená to architekturu nového multipolárního světa. Vznikají nová spojenectví, nová seskupení, vzniká celkové přerozdělení ekonomické a jiné moci na planetě. A dochází k zásadní konfrontaci mezi vlastníky moci — těmi, kteří formulovali takzvaný mezinárodní řád podle pravidel, a tím, jak se vytváří nové póly ekonomického, vojenského a politického rozvoje, především v Východní Asii a podobně, kdy dochází ke překreslování.

A paradox je, že k tomuto překreslování dochází v čase, kdy se extrémně zvýšila závislost mezi jednotlivými státy a ekonomikami na planetě.

Dneska bude prezident Trump mluvit o výrazném nárůstu zbrojních programů ve Spojených státech a podobně, ale zapomíná, že víc než 80 % vzácných surovin a vzácných kovů dostávají z Číny.

Někdo v Evropě mluví o mohutném rozvoji obranného průmyslu. A přitom v celé Evropě máte jediný podnik, který zpracovává střelný prach, a ten je v Polsku. A pak se ještě mluví o tom, že máte dva podniky, které vyrábí střelný prach. Nebo si opravdu někdo myslí, že ten 155mm granát poletí jenom tak na křídlech fantazie?

A toto všechno vytváří takový zvláštní jev. Na jednu stranu je stále svět více propojen technologicky, lidsky, informačně, inovačně a podobně. A na druhou stranu se výrazným způsobem zostřují konflikty mezi jednotlivými póly a centry světového rozvoje.

No a klasická ukázka je konflikt na Blízkém východě. Vezměte Hormuzský průliv. Teď ještě k tomu má Panamský průplav, který se zužuje. Nejde to jenom o vývoz ropy a plynu, ale je to vývoz močoviny, je to vývoz sýry, je to vývoz hélia. A toto všechno znamená systémový dopad.

Vezměte jenom, že když se uzavírá i Suezský průplav, ohrožujete tím vývoz 30 až 35 % produkce ropy a LNG. Opravdu si někdo myslí, že to nebude mít žádný vliv?

No a pak tady máte ještě poslední fenomén, bohužel nejděsivější — hloupost. Ta hloupost je přímo šílená. Vezměte představitele Evropské unie, kteří mluví, mluví, mluví a nechápu elementární logiku.

Jestliže ceny energií jsou klíčovým faktorem totálního přepadu konkurenceschopnosti evropského průmyslu a výroby a oni budou trvat na tom, že odstřihnete se od levných zdrojů a budete kupovat drahé americké energie, které jsou čtyři až pětkrát dražší, jak chcete obnovit konkurenceschopnost evropského průmyslu?

Zároveň vidíte obrovské technologické úspěchy v Číně. Vidíte ty dálnice, které jsou budovány bez jednoho jediného dělníka. Vidíte tu masovou výrobu humanoidních robotů. Vidíte ten obrovský posun v produkci procesorů a čipů i v oblasti energetiky.

No a nejlépe ta hloupost je vidět v tom, že Westinghouse má být zdrojem nové vlny výstavby jaderných elektráren nejenom ve Spojených státech, ale i ve světě. Ale Westinghouse již dávno ztratil kvalifikované inženýry, pracovníky a podobně, protože 30 let úklidu jaderné výroby a struktury ve Spojených státech vymazal lidi schopné budovat jaderné elektrárny.

No a pak se podíváte na Čínu, jejich toroidní reaktor, a pak se podíváte na Rusko s jejich přepracováním palivového cyklu neomezeným způsobem. Pak se podíváte na malé modulární reaktory a říkáte si: Kurňa, tak jak chce Trump pomocí Westinghouse ovlivnit výstavbu jaderné energetiky ve světě? A naproti tomu máte Rosatom, který vám dodá projekt, dodá technologie, zabezpečí financování, postaví projekt v stanoveném čase a vyškolí vaše vlastní techniky.

Opravdu nikdo vážně se nezamyslí nad těmito skutečnostmi.

No a pak tady máte poslední nebezpečný fenomén — krizi. Když v roce 2000 v březnu zkolaboval Nasdaq a všechny dotcomové firmy šly k vodě, tak někdo skrábl 6,8 bilionů dolarů takzvaných insiderských zdrojů.

Dnes máte nainvestováno do projektu umělé inteligence kolem 48 bilionů dolarů. Dělá to v podstatě sedm firem západní provenience a pak ještě několik čínských firem. Opravdu si někdo myslí, že ty obrovské investice do umělé inteligence, do OpenAI a chatbotu vedly k obrovskému nárůstu produktivity, vedly k obrovské ziskovosti těch firem, které se s tím zabývají? Nebo je to jenom technologická bublina, která je živená jenom dalším přítokem investic v desítkách a stovkách miliard?

Veďte jen investiční program OpenAI teď. A pak se jak nestačíte divit, odkud ty peníze, jaký bude výnos těch peněz a co se stane s tím, až tyto další jazykové chatboty a modely OpenAI, i ten mýtus, i ten gro skutečně budou přinášet tak obrovský efekt pro celou sféru ekonomiky?

No a tenhleten mix všech těchto problémů může skutečně vést k tomu, že dojde k největší krizi finančního sektoru v lidské historii. Přesně to už nejen Kiyosaki, ale i další experti v oblasti financí, říkají: důsledky budou tak gigantické, že úplně přestaví celý dnešní finanční svět.

A jedna drobná poznámka bokem. Když se podíváte na dnešní svět a dnešní civilizaci — který je primární protokol současné společnosti? Nejsou to náhodou peníze a moc?

A jestliže peníze ztratí na hodnotě a budete chtít zachovat moc, tak použijete to, co formuloval Palantir před půl rokem v těch 22 bodech, nebo to, co teď Palantir fungoval a formuloval v těch čtyřech bodech — kdy jaderné zbroje jsou zbytečné, mezinárodní předpisy a instituty jsou zbytečné a o světě bude rozhodovat umělá inteligence a síla.

No a to je ten obraz, který si představují technologičtí geniové o příštím světě, ti, kteří si myslí, že budou patřit mezi vyvolenou elitu.

No a jako vždycky skončí to tím známým výrokem pana Černomýdina: My jsme to mysleli tak dobře, ale skončilo to jako vždycky.

---

Pane profesore, moc vám děkuju za úvod. Dovolím si tady hypotetickou otázku. Sledoval jsem pár rozhovorů přímo v USA ohledně té situace v Hormuzském průlivu. Myslíte si z pohledu na Donalda Trumpa jakožto obchodníka a ekonoma, že skutečný záměr toho konfliktu ani tak nespočívá v tom vyřešit celospolečenskou otázku v Íránu, ale spíše v tom narušit klasické obchodní vazby a vývoz ropy? Protože naznačovali někteří ekonomové, že skutečná podpůrná strategie toho konfliktu může být, aby se zachránily Spojené státy americké od dluhu, protože oni disponují určitými zásobami ropy, které po nich dneska západní Evropa volá.

No, máte tam jeden problém — paradox. Spojené státy jsou největším vývozcem ropy na světě. Překonávají i Rusko i Saúdsko-arabské země a zároveň jsou i významným dovozcem. Jak byste vysvětlil tenhleten paradox? A proč měli tak obrovský zájem o Venezuelu?

No, odpověď je prostá. Na posledních 10 let všechny investice do amerických rafinérií šly na zpracování těžké sladké ropy. Těžkou ropu produkují pouze Irán, Venezuela a zčásti některé arabské země. Zároveň ale vy potřebujete lehkou ropu. Tu lehkou ropu musíte dovážet. Takže Spojené státy zpracovávají těžkou ropu, která produkuje především benzín a pohonné hmoty pro letadla a podobně, ale zároveň musí dovážet lehkou ropu, z které děláte benzín pro běžná auta, pro běžní spotřebu a podobně.

Druhá věc — ukazuje se stále výrazněji, že samotné Spojené státy tou těžbou z ropných písků a těžbou plynu frakováním se dostali do hodně komplikované situace. Tam jest zhruba 315 miliard, které investovali do těžby z ropných písků a do frakování plynu. Získali by je zpátky, tak byste potřebovali, aby barel stál minimálně 85 dolarů za kus, ne? V současnosti, kdy například barely ruské ropy stojí 48 dolarů se slevou nebo 67 dolarů se slevou a podobně. Čím více bude a dražší bude ropa na světových trzích, tím více vydělají Spojené státy a kompenzují ztráty, které vznikly z obrovských investic do ropných písků a do frakování plynu.

Ale pak je tady další problém. Všimněte si — když se objevila technologie frakování plynu, v Evropě nastal obrovský boom. Nejvíc se ohánělo Polsko, které v oblasti Mazurských jezer má obrovské zásoby plynu, které by bylo možno vytěžit frakováním a podobně. To bylo před pěti lety. Dodnes ale žádná těžba plynu frakováním neprobíhá. Proč? Protože najednou se zjistilo — i to se zjistilo ve Spojených státech — že ta Oklahoma, Minnesota a Pensylvánie mohou zabezpečit těžbu plynu frakováním, ale za cenu výrazného ohrožení vodních zdrojů, výrazného zvýšení seizmicity území a celkového ohrožení přírodních podmínek. Takže ona ta technologie těžby plynu frakováním nebude tak, jak se říká, bezproblémová.

No a k tomu přistupuje poslední základní skutečnost. Přestavba rafinérií, které zpracovávají těžkou sladkou ropu na lehkou ropu by vyžadovala desítky až stovky miliard dolarů investic a minimálně 7 až 10 let. Rozčíbilo získat ropu z Iránu a zároveň zabezpečit jednu zchavalou zvláštnost — Hormuzský průliv a průliv v jižní Asii, Moluka — ovlivňují zásadním způsobem světovou námořní dopravu.

Původně velká část námořní dopravy byla orientovaná na vývoz a převoz komponentů, hotových výrobků a podobně. Dnes ale významná část světové lodní dopravy je orientovaná na převoz energetických médií — ropy, LNG, ropných produktů. A teď se ukázalo, že klíčovými jsou právě některé průlivy.

Proto například mají Spojené státy extrémní zájem o ovládnutí a udržení Taiwanu vůči Číně, protože přes průliv mezi Taiwanem a Čínou přechází více než 67 % exportu Číny ve vazbě na severní mořskou cestu a všechno ostatní.

A právě ovlivňování těchto klíčových průlivů se stává vlastně škrtícím fenoménem pro export energetických médií.

No a samozřejmě původně paradox vojenské operace proti Iránu — plánoval si plánoval systém umělé inteligence zvaný Thalasa.

Ten výkosé mají získat antropiků — má umožnit propojení, protože Thalasu používali zvlášť letci, zvlášť námořnictvo, zvlášť pozemní jednotky.

Ukázalo se, že nepropojenost jednotlivých plánovaných operací byla dalším fatálním problémem Spojených států v Hormuzském průlivu a v Iránu.

No a problém je v tom, že hlavní achilleovou patou umělé inteligence totiž není dokonalost algoritmu, ale problém reality dat.

No a když si uděláte komplexní analýzu korektnosti dat, která jsou používána, dospějete k zajímavému závěru.

Více než 80 % dat je upraveno ideologicky, geopoliticky a tak dále.

Nejenom, že když použijete chybná data, tak máte celkem logický chybný výsledek, protože umělá inteligence nedokáže z chybných dat dát logický závěr.

No a právě proto se teď Trump dostal do velmi složité situace.

Na jednu stranu chybí lehká ropa, z které vyrábí benzín pro americké obyvatele.

No a samozřejmě je známo, že když cena galonu benzínu překročí jistou hranici, tak to způsobuje politické otřesy ve Spojených státech.

To se týká nafty.

Samozřejmě vezměte jenom obrovskou roli kamionové dopravy ve Spojených státech.

No a pak tady se ukazuje další problém.

Zdražení energetických médií způsobilo výrazným způsobem nárůst inflace.

Potřebovali vyměnit šéfa Fedu proto, aby mohli řešit problém inflace.

Jenomže výměna nezměnila strategii inflačních problémů.

A tak se vytvořila situace, ve které je pan prezident Trump mezi dvěma mlynskými kameny.

Pokračování vojenských operací proti Iránu bude stát obrovské peníze.

Vyčerpá zásoby samostatných raket, raket předního doletu systému a raket pro Atacams, HIMARS a podobně.

A kromě jiného mu teď kongres zamítl žádost o dalších 80 miliard na financování operací proti Iránu.

Na druhé straně volby, které budou v listopadu, můžou zásadním způsobem změnit politické rozložení sil v americkém kongresu a senátu.

A zároveň, aby to bylo úplně katastrofální, tak tvrdá podpora Izraele, která byla léta typickou pro kongres a senát, najednou dostává zásadní trochu, co se přesvědčilo o tom, když Aipac, ten známý finanční mechanismus izraelský, naraz škrtl podporu finanční stovce kongresmenů a senátorů. A nárůst protiistaelské nálady mezi americkou mladou populací, ale i mezi dalšími voliči je extrémně vysoký. A toto všechno vytváří nerealistickou možnost východiska.

Jedno je horší jak druhé.

Uvidíme, co prezident Trump zvolí.

No a pak tady máte ještě vojenskoprůmyslový komplex, ale ten se paradoxně díky prezidentu Trumpovi dostal do velmi zvláštní situace.

Evropský vojenskoprůmyslový komplex není rychle schopen vyrobit zbraně, které by bylo potřeba pro osamostatnění NATO v evropských podmínkách.

Takže se obrátí na americké výrobce, ale američtí výrobci, kteří jsou monopolní v některých druzích zbraňových systémů, taky nemají možnost rychlé produkce zbraňových systémů. Ale mohou vytvořit pořadovník, a v tom pořadovníku se pak některé země dostanou navrch a jiné budou vzadu. A ty zbraně, nejenom F-35, budou dostávat později za tři nebo za pět let a podobně.

No a todleto všechno vedlo k zvláštní situaci.

Většina účastníků konfliktu uvízla v bažině problémů.

Spojené státy jsme opsali.

Ukrajina a Evropská unie je v katastrofálním stavu, protože sice schválí 70 miliard podpory Ukrajině na tento a příští rok, ovšem nevědí, odkud získat tyto peníze.

Pak je tady další úvaha o 90 miliardách další pomoci přímé i nepřímé Ukrajině.

Opět nevíme, odkud vzít peníze.

No a pak je tady ještě Ruská federace, která díky válečnému konfliktu získala situaci, kdy v Hormuzském průlivu dnes cena ropy stoupá krásně ke 100 dolarům za barel, což krásně naplní ruský státní rozpočet.

I když Rusko není až natolik závislé jenom na export ropy a plynu.

Ale co je nejzajímavější v Rusku — zase máte další otázku. A to je rozběhnutý vojenskoprůmyslový komplex, který vyrábí tanky a letadla a kluzné pumy, ale stále je problém s protidronovou ochranou.

No a tak se dostanete pak ještě po poslední otázce.

Tahle krize povede k přehodnocení charakteru válečných konfliktů budoucnosti.

To přehodnocení bude ve dvou směrech.

Doposud klíčovým parametrem byly tanky, obrněné transportéry, křídlaté rakety a podobně.

Najednou se zjišťuje podle zkušeností z rusko-ukrajinské krize, že klíčovými parametry jsou útočné drony, protože ty mohou likvidovat protivníka až na 40 až 60 km od přímé linie kontaktu.

Druhým problémem, který se ukazuje stále více, je propojenost družicového snímkování, umělé inteligence vyhodnocující družicové snímkování, využití záběrů a informací získaných pozorovacími drony a rychlá flexibilita jednotek, které neustále mění své místo, aby nebyly zasaženy odvetnou palbou.

To extrémním způsobem zvýšilo význam satelitní komunikace — Elonův Musk Starlink.

Zvýšilo to význam zpracování informací o použití umělé inteligence ve válečných operacích. A skutečnosti, že všechno tohle vyústilo do takzvané ekonomizace války.

Co myslíte, proč se vyvíjí robotické systémy, které rozhodují sami o válčení?

Jaké zbraně, koho zabít a jak?

Právě proto, aby se vytvořila takzvaná ekonomizace války.

Takže na protivníkovo zařízení, které stojí 10 milionů, nepoužijete raketu, která stojí taky 10 milionů, ale použijete dron za 2000 dolarů.

A tahle ekonomizace války se promítá ještě do jednoho rozměru.

Když neumíte zvítězit na bojišti, tak začnete ohrožovat civilní sektor protivníka a doufáte, že dojde k sociálním nepokojům.

Tahle zkušenost, kterou získala Ukrajina, ale i chcete rozvíjet — NATO nebo Američané — vede k propojení nové úrovně mezi ekonomickou situací společnosti, náklady války a schopnosti rezistence.

A to všechno vytváří novou rovinu poznání. A v důsledku této nové roviny poznání se mění pohled na technologie, financování, význam — nazvíme to lidských zdrojů a podobně.

A otázka rychlého zavádění umělé inteligence — si položte otázku, kde je nejvíce zavádějící.

Není to náhodou programy DARPA, které už DARPA platí léta? Kdy Pentagon používá autonomní zařízení nejenom jako roje dronů, ale i jako roje námořních dronů, jako speciální podporu válečných operací pomocí digitálních technologií a podobně.

No a to je pak nový svět války.

No a nový svět války je přímo propojený s ekonomickou silou jednotlivých zemí.

A jestliže nedochází ke sladěnosti mezi ekonomickou silou zemí a náklady nového druhu války, no tak máte to, co vidíte teď ve Spojených státech nebo v Evropské unii.

Děkuju, děkuju moc, pane profesore za vaši odpověď.

Diváci, napište nám, jak to vnímáte vy. A děkujeme za sdílení dál.

Zdá se podle toho, co říkáte, pane profesore, že před sebou máme skutečný konec světa, který vznikl po roce 1945.

A mám pocit z toho, že vy to vnímáte, že vzniká nová rovnováha sil.

Jaká podle vás bude ta rovnováha sil nového světa?

Původně to vypadalo tak, že se svět rozdělí mezi nové tři úvíry: Čínu, Rusko a Spojené státy.

Zatím z historie víme, že všichni triumviráti skončili tím, že všichni triumfátoři věděli, že je to pouze odklad ke závěrečné konfrontaci.

No a něco podobného byste viděli i dnes, kdy si Spojené státy a další triumvirátoři rozdělili planetu: Rusko, Evropu, Čínu, Asii, Spojené státy v rámci Monroeovy doktríny severní, střední a Jižní Ameriku.

O Africe se mají dohodnout později a v Tichomořském oceánu Austrálie a Japonsko a tyto budou takové části americké strategie.

No paradoxně se ovšem ukazuje, že je to souběh dvou věcí.

Prvé je to změna přírodních podmínek, kdy jako příroda sama zasahuje do vývoje tohoto triumvirátu.

A pak je tady ekonomická situace, která je řízená obrovským nárůstem zadluženosti a skutečnosti, že finanční sektor blufuje.

Proč říkám blufuje?

Několik argumentů.

Po prvé velká analýza, kterou dělal Mezinárodní měnový fond a Světová banka, konstatovali, že za posledních 30 let reálná ekonomika se zvětšila jedenkrát, ale finanční sektor čtyřikrát.

Čtyřikrát, když nemá reálný základ, je to skutečně takové ondulování teplého vzduchu.

A tady máte druhý problém.

Sedm klíčových firem, které si vezme Open AI, mají tržní kapitalizaci v řádech bilionů dolarů.

Opravdu si myslíme, že mají hodnotu bilionu dolarů, nebo je to pouze PR ratingových agentur, vytváření finančního PR a podobně?

Vždycky jste mohli číst analýzy, které ukazují zajímavou věc.

Open AI si objedná výpočetní techniku od Microsoftu.

Microsoft se dohodne s Anthropicem.

Anthropic se dohodne s dalšími firmami.

Všichni si přesouvají objednávky v hodnotách desítek a stovek miliard dolarů.

No problém je v tom, že žádná z těch firem ty desítky miliard nemá.

Americké finanční kontrolní orgány by za normálních podmínek okamžitě zasáhly a chápaly by tohle jako podvodnou praxi, ale u například prezidenta Trumpa žádnému zásahu nedochází, protože Open AI je přece klíčovým faktorem budoucí moci Spojených států v novém světě.

No a pak tohle všechno vede do další otázky.

Jestliže základním hýbatelem příštího světa je energie, protože všechno ve společnosti je stále více a více orientováno na elektrickou energii, pak je tady druhá věc: potraviny.

A vy se najednou díváte na svět, v němž původní představy o umělých potravinách dostávají se z kraje na frak.

To umělé maso, do kterého investoval Bill Gates desítky miliard dolarů, nechce nikdo kupovat.

Ty úvahy o tom, jak budeme přimíchávat hmyz v Evropské unii, se setkaly se zásadním odporem.

No a tohle všechno ještě ústí do třetího fenoménu: explozivní hlavně ve Spojených státech a v Evropské unii obrovská migrační krize, desítky milionů imigrantů, kteří jsou nekompatibilní s původní kulturou dané společnosti, což vyžaduje obrovské enormní finanční zdroje a kde jakýkoliv pokus o odpor původního obyvatelstva je nemilostně potlačován.

A co myslíte, kombinace těchto tří krizí může mít klídné mírové řešení?

Nebo bude platit spíše to, co prognozuje profesor Merkimer nebo další anglití profesoři, kteří říkají o civilizačním střetu ve Velké Británii, Francii, Německu, Itálii, Španělsku a podobně?

Kombinace obrovských zátěží sociálního systému pro původní obyvatelstvo, nákladu na imigraci, obrovských zbrojních výdavků a zároveň obrovského poklesu ziskovosti produkčních systémů povede k neřešitelnému molotovovu koktejlu, kdy otázka dnes nezní, jestli to bouchne, ale pouze kdy to bouchne.

A že to bouchne, tak si to můžete být jisti na sto procent.

Děkuju moc, pane profesore. Diváci, děkujeme za vaše názory a sdílení dál, aby se více lidí zapojilo do debaty.

Spojené státy, Čína, Rusko, Indie i další mocnosti, pane profesore, stále otevřeněji hlásí vlastní zájmy.

Směřujeme tedy ke stabilnímu multipolárnímu světu nebo nás spíše čeká období dlouhodobé soupeřivosti bez jasného leadra?

Bohužel máte pravdu v tom druhém.

Bude to vést k tomu, že se zostří konkurence mezi těmi, kteří upadají, a těmi, kteří stoupají na vrchol.

Zároveň to povede k vytvoření nových soustav, vazeb, propojení, spolupráce a podobně.

Možná takovým předobrazem budoucnosti je například i seskupení BRICS, seskupení velmi různorodých států, které bilaterálně nacházejí velmi rychle vzájemnou podporu a spolupráci.

Ale například BRICS se zásobně nevyjádřil jako kritika útoku na Írán Spojených států nebo k problémům s venezuelskou krizí nebo k sýrské krizi.

A vy si pak položíte otázku: je to pouze obchodní spolupráce?

A taky musíte sledovat vývoj některých přeskupení, jako je Šanghajská skupina pro bezpečnost a rozvoj, jako je vytvoření nové rozvojové banky BRICS startující kapitálem jeden bilion dolarů, ale hlavně takzvaný systém pragmatismu, kdy například Spojené státy a Evropská unie jsou závislé na Hormuzském průlivu, ale Írán zároveň buduje pozemní koridor dodávky energetických médií do Číny.

Prezident Trump vyhlašuje, že potřebuje plyn a vytvoří tam speciální doslova riviéru.

Ve skutečnosti jde o úplně něco jiného.

Je to vytvoření přes arabské země obrovského pozemního koridoru pro vývoz tovarů z Indie až na pobřeží Středozemního moře, kdy se Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty a Gaza mají přebudovat na hlubokovodní přístavy, z kterých bude exportován indický tovar zemí do Středozemního moře do evropských zemí.

A vy si najednou uvědomujete, že kromě energetických námořních tras obrovský význam nabývají nové pozemní trasy.

Vzpomeňte si na projekt panamerické železnice, který navrhla Čína a který by si měl vybudovat od atlantického po tichomořské území v Jižní Americe.

Pak jakou cenu bude mít panamský průliv, kterej koneckonců taky vysýchá?

A pak máte tady další otázky obrovských pozemních koridorů, které vznikají přes Írán směrem na Turecko, přes Ázerbájdžán a Arménii a podobně.

A najednou zjišťujete, že se obnovují staré pozemní trasy, které byly budovány za Sovětského svazu, pak byly zničené, teď se znova obnovují a směřují do Turecka a vznikají nová klíčová centra obchodu, ze kterých námořní doprava znova povede k dovozu potravin, tovarů a služeb k jiným zájemcům.

A představuje se celá světová architektura logistické dopravy, nejenom námořní, ale i pozemní.

A koneckonců projekty jako Hedvábná stezka 1, Hedvábná stezka 2 nebo další obrovské projekty, které jedou severojižním směrem od Sibiře přes Čínu až do Indie do Bombaje, tak ukazují příští architekturu ekonomických toků.

A koneckonců představte si ten paradox.