Pavel straší Babišem, Macinka vítězí, Rajchl otevírá Dozimetr | Zprávy Veroxu 17. 7.

Vítejte u zprávu.

Dnes je pátek 17. července 2026.

Prezident Petr Pavel znovu varuje před ohrožením demokracie. Jeho kritici ale namítají, že skutečným problémem není Babišova vláda, nýbrž nevolené struktury, které se stále nesmířily s výsledkem voleb.

Petr Macinka mezitím proměnil spor o cestu na summit NATO v politický jackpot. A zatímco se na hradě mluví o hodnotách, pod povrchem se objevují další miliony pro neziskovky, zpřátelená média a projekty napojené na bývalé vládní úředníky.

Nyní začínáme na Pražském hradě.

Prezident Petr Pavel tvrdí, že česká demokracie je ohrožena současnou vládou Andreje Babiše. Přirovnává český vývoj k Maďarsku a Slovensku.

Jenže reakce mimo někdejší vládní tábor byly převážně tvrdé. Vicepremiér Karel Havlíček označil prezidentovo tvrzení za nepravdivé. Senátor Zdeněk Hraba zase upozornil, že strašení kolapsem demokracie už začíná působit spíše jako politická kampaň, než jako nadstranická starost hlavy státu.

Podle kritiků hradu si Petr Pavel vykládá demokracii jednoduše. Dokud vláda provádí politiku, která se líbí hradu, demokracie funguje. Když ale voliči rozhodnou jinak a vláda začne prosazovat vlastní program, je najednou všechno v ohrožení.

Možná tedy není ohrožena demokracie. Možná je ohrožena pouze představa, že Českou republiku mají řídit ti správní lidé bez ohledu na výsledek voleb.

Spor mezi hradem a vládou má přitom jednoho jasného politického vítěze, Petra Macinku. Ředitel agenturistem Martin Buchtík upozornil, že ještě před volbami Macinku znal jen omezený počet lidí. Dnes podle něj patří mezi pět až sedm nejznámějších českých politiků. Kauzu kolem summitu NATO sledovalo přibližně 60 % veřejnosti. Pro čtvrtinu dospělých Čechů se stala téměř každodenním politickým seriálem.

Hrad chtěl Macinku zatlačit do kouta. Výsledkem je, že ministr zahraničí získal celostátní známost a převzal roli nejviditelnější tváře motoristů. Macinka tedy nevyhrál navzdory konfliktu s prezidentem. Vyhrál právě díky němu.

A zatímco se hrad staví do role ochránce demokracie, předseda sněmovní vyšetřovací komise Jindřích Richl začíná rozkrývat okolnosti kauzy Dozyimetr. Richl se do čela komise dostal jako její iniciátor. Komise má prověřovat nejen dění v pražském dopravním podniku, ale také možné systémové vazby na středočeské silničáře a všeobecnou zdravotní pojišťovnu.

Dozyimetr se vleče roky. Komise konečně může ukázat, zda šlo o několik jednotlivců nebo o mnohem širší systém politických a ekonomických vazeb.

A nyní k veřejným penězům.

Ministerstvo pro místní rozvoj podalo trestní oznámení kvůli podezřením spojeným s dotačními projekty z období, kdy resort vedl Ivan Bartoš. Ministerstvo upozorňuje na možné propojení lidí, kteří současně působili v jeho odboru bydlení a v organizacích čerpajících dotace. Trestní oznámení zmiňuje možné zneužití pravomoci úřední osoby, dotační podvod a koordinované jednání skupiny.

Jinými slovy, lidé se měli podílet na přípravě pravidel, rozhodování ministerstva i čerpání peněz organizacemi, na které byli sami napojeni.

O vině samozřejmě rozhodnou orgány činné v trestním řízení. Politická otázka je ale jasná už dnes. Jak mohl na ministerstvu vzniknout systém, v němž se úředníci, neziskové organizace a dotační peníze tak těsně propojili?

Podobný příběh se vrací také v oblasti takzvaného boje proti dezinformacím. Společnost pro obranu svobody projevu se soudí s ministerstvem vnitra kvůli výrokům z éry Víta Rakušana. 50 milionů Kč ročně mělo směřovat neziskovým organizacím bojujícím s dezinformacemi. Dalších 100 milionů Kč ročně měla dostávat média, která by státu s tímto bojem pomáhala.

Ministerstvo tehdy organizaci spojovalo s manipulacemi, konspiračním uvažováním a dezinformačními médii. Tehdejší vládní strategie přitom počítala s blokováním informací a sankcemi.

A tak vzniká základní otázka: kdo by určoval, co je ještě názor a co už dezinformace a kdo by rozhodoval, která média dostanou peníze? Nešlo by náhodou o státní výrobu pravdy placenou z kapes těch, jejichž názory mají být potlačovány?

Velké peníze a malá kontrola se objevují také v debatě o církevních restitucích. Komentář Rostislava Kotčena Veroxu upozorňuje, že církve získaly majetky v hodnotě desítek miliard Kč. Veřejnost se ale jen velmi obtížně dozvídá, kolik peněz skutečně směřuje na charitu a kolik na odstupná poradce či odměny vrcholných manažerů.

To není útok na víru, je to prostá zásada. Tam, kde proudí obrovské prostředky, musí existovat také odpovědnost.

Petr Holec mezitím varuje Andreje Babiše, aby neustupoval ve sporu o financování České televize a Českého rozhlasu. Podle Holce nejde pouze o technický způsob financování, jde o to, zda vláda dodrží svůj volební slib. Pokud Babiš ustoupí, média si jen potvrdí, že se jich politici bojí.

Kompromis nemusí přinést klid.

Babiš stojí před volbou. Buď svůj program uskuteční, nebo vysvětlí voličům, proč opět rozhodují ti, kteří nevyhráli.

Přecházíme ke školství.

Vysoké učení technické v Brně hledá způsob, jak zabránit odchodům studentů, kteří nezvládají matematiku. Rektor Ladislav Janíček žádá názornější výuku. Petr Hampl ale varuje, že pomoc studentům nesmí znamenat odstraňování náročné látky.

Technická škola, která začne zachraňovat inženýry před matematikou, může produkovat inženýry, před kterými bude nutné zachraňovat mosty a letadla. Studentům je třeba více vysvětlovat a více od nich požadovat, ale nelze vyrobit kvalitního technika tím, že z technického vzdělání odstraníme to, co je obtížné.

A teď z evropské ekonomiky.

Elektromobilita se stále častěji stává symbolem politiky, která nahrazuje technologickou soutěž příkazy. Komentátor Max Špaček upozorňuje, že evropské elity místo debaty používají regulace a zákazy. Automobilky nejsou nuceny vyrábět to, co chtějí zákazníci, ale to, co odpovídá plánům Bruselu.

Evropa riskuje, že zlikviduje vlastní průmysl, zatímco výrobu baterií i vozů ovládne Čína. Green Deal měl zajistit budoucnost Evropě, ale vypadá to, že jí zajistil čínskému průmyslu.

A nyní na Ukrajinu.

Podle analýzy publikované proti proudem probíhá v Kyjevě tvrdý mocenský střed kolem ministra obrany Michajla Fedorova, vedení armády a protikorupčních institucí. Fedorov si měl vybudovat vlastní síť kolem vojenského rozpočtu. Jde o kontrolu nad obrovskými rozpočty a budoucím nástupnictvím v čele státu.

Čím déle válka pokračuje, tím více moci se koncentruje v rukou lidí, které nikdo nemůže běžným způsobem vystřídat.

Napětí sílí také uvnitř amerického hnutí Maga. Komentátor Rod Dreher upozorňuje na složitou pozici viceprezidenta JD Vanse. Část Trumpových voličů očekávala ukončení zahraničních válek, ale politika vůči Íránu republikánský tábor rozděluje.

Vance si buduje pozici pro volby v roce 2028.

Trumpovo hnutí stojí před otázkou: Má Amerika dál nést náklady válek na Blízkém východě nebo se má vrátit k původnímu slibu "Amerika na prvním místě"?

A zatímco se Evropa hádá o zákazy, velká část světa buduje jiné vztahy.

Richard Štěpán popisuje Petrohradské fórum jako protiváhu Davosu. Rusko se zde soustředilo na Afriku, Asii a Latinskou Ameriku. Výsledkem není izolace Ruska, ale spíše izolace Evropy.

Podobný signál vysílá také Čína. Čínský představitel Zuó Wenqing nabízí spolupráci v energetice a technologiích. Čína prosazuje vlastní zájmy, stejně jako USA nebo Německo.

Otázkou je, zda Česká republika začne konečně následovat vlastní zájmy.

To byly zprávy ve WE-rox.

Místo strašení nabízíme souvislosti. Místo nálepek otázky.

Děkujeme za pozornost a přejeme vám příjemný zbytek dne. Sledujte werox.cz. Zdarma a bez reklam.