PADÁ ZÁPAD. JEŠTĚ TO MŮŽEME ZVRÁTIT?

Jo, na tom selském rozumu je nasazená taková pravděpodobnostní trojčlenka, která se jmenuje Bayesova věta a na té — to je 300 let stará jako pravděpodobnostní trojčlenka — a ta trošku ten selský rozum, ne, že opravuje, ona ho neopravuje, ona mu jenom dává jaksi formální rámec, jo. Ona to je prostě jako nadstavba selského rozumu a v momentě, kdy se to všichni naučíme, tak bude ráj na zemi, že jo.

Je tady další host Mariana Barana.

Otázky i odpovědi jsou před náma.

Už jsme trochu naťukávali spolu takové jedno zajímavé a důležité téma, které nás v Česku zajímá. Víme, že mnoha lidem díky exekucím a různým těžkostem se zhoršila situace, finanční kvalita života. Když budeme trochu dneska se bavit o prosperitě, jakým způsobem vzniká vlastně prosperita civilizace?

Hm, to je super zajímavá otázka, která má samozřejmě různé odpovědi v různých místech času a prostoru, jo. Ale mluvíme-li o naší civilizaci, to znamená té západní civilizaci posledních, já nevím, 200 let plus mínus, eh, tak klíčovým zdrojem prosperity jsou technologie a inovace. Tohle je prostě technologická civilizace, která je založená na takovém kolečku.

Eh, na jednu stranu to kolečko začíná tím, že se díváme na to, jak a proč funguje příroda. Na základě toho, jako vymejšlíme technologie a inovace, všechny ty spalovací motory a rakety a družice a vakcíny a kdesi cosi, že jo. Ale tydle technologie a inovace taky musíme umět vyrobit a prodat. To jsou čtyři stádia tady toho kolečka.

A ono se samo posiluje, protože když ty technologie a inovace prodáme zase jako výzkumníkům v podobě lepších procesorů, lepších mikroskopů a tak dál, tak ti výzkumníci se zase můžou lépe dívat na to, jak a proč funguje příroda a vymyslet ještě lepší technologie, ještě lepší inovace. A takhle to kolečko jako vzestupná spirála nás živí v podstatě od té doby, co jsme začali organizovaným způsobem v moderní civilizaci dělat vědu a výzkum, což je tak těch 200, 300 let zpátky, že jo.

Takže zdrojem obrovské bezprecedentní prosperity této civilizace je tohle technologické kolečko. Dívat se, jak a proč funguje příroda, na základě toho vymejšlet technologie, inovace, ty vyrobit a prodat. A měli bychom si dávat předsálat pozor v této civilizaci na to, abychom tohle kolečko nepokazili. Tak o tom si asi budem povídat dál.

Zmínil jste vědu hodně — takové v posledních desítkách let zmiňovaná oblast, kde kdo se vědou ohání. To jak moc to teda je potom pravdivé, to je jiná věc. Jakou vlastně má roli věda v té historii? Nějaké té prosperity i toho, jak jsme vlastně se nebo jak jsme se dostali i díky vědě nebo dejme tomu dobré vědě až do dnešních dnů.

No jasně, že jo. Ta věda vlastně, když to vezmu z úplně velkého nadhledu, tak každá civilizace má eh něco, eh co lze považovat za zdroj legitimity mocenského uspořádání, jo. Todle dlouho bývalo křesťanství v Evropě, že jo. Tak já jsem z Boží vůle král a vy budete dělat, co já vám řeknu, protože já jsem z Boží vůle král. Tak takhle to fungovalo, řekněme do nějaké půlky 19. století.

Pak se začalo trošku jako sypat. Echybitelné, že tím zdrojem legitimity bylo křesťanství. Todle trošku dostalo na frak v první světové válce, že jo, protože ta první světová válka byla vlastně — v jistém smyslu to byl konec Evropy a od té doby už to tak jenom brzdíme ten konec, jo. Ale jako první světová válka, která taky svým způsobem vlastně — že jo — na konci 19. století se objevila úžasná spousta technologií a inovací. To byla úžasná doba, jo, kdy každej rok se objevila nějaká technologická vymoženost, která vlastně změnila civilizaci víc, než cokoliv se stalo od narození Ježíše Krista do té doby, jo.

Si jenom vemte eh ropu, eh spalovací motory, elektřinu, žárovku, eh Siemens a všechny ty jeho elektrické motory, že jo, Hábchova reakce a umělá hnojiva a tak dál a tak dál a tak dál. A to fakt přicházelo jako každej rok jedna tadle úžasná technologie a inovace.

Bohužel, jako vždycky ty technologie a inovace se vždycky napřed použijou k ještě lepšímu vyvraždění jaksi našich bližních. Takže v první světové válce eh vlastně lidstvo, evropské lidstvo se neubránilo tomu pokušení všechny ty úžasné technologie a inovace prostě použít k vraždění, což taky udělali. A ta první světová válka jaksi otřásla Evropou takovým způsobem, že po té válce se vlastně ztratila taková ta přirozená představa toho evropského bílého muže, že on je ten jako osvícený a on má všem ostatním divochům na té planetě říkat, co mají dělat.

Po té první válce tohle bylo vlastně neudržitelné a jaksi zvolna se to křesťanství začalo rozpadat a na ten piedestal, kde předtím stálo jako zdroj legitimity této civilizace, se začala stavět ta věda, protože hol všichni jako chápali, že ty úžasné technologie a inovace, který z té vědy 19. století vypadly, jsou prostě tak strašně důležité, že ta věda začala vytlačovat křesťanství jako zdroj legitimity.

Po zbytek 20. století tady tenhle proces pokračoval. Eh, všimněte si, že v dnešní civilizaci, když někdo chce něco někomu nařídit nebo prosadit nebo jako říct, že todle se musí a todle se nesmí, tak se to vždycky musí opřít o vědu, jo. Myslíte si, že by prošlo nějaké povinné očkování, kdyby jako panovník řekl, že já jsem z Boží vůle král a vy se všichni budete povinně očkovat? No, ani omylem. To se musí všechno opřít o vědu, vědu a nic než vědu, že jo.

Takže z toho velkého nadhledu věda v dnešní civilizaci eh stojí na tom piedestálu, kde stávalo křesťanství a je to ta centrální ideologie, která je zdrojem legitimity mocenského uspořádání dnešního západního světa.

Eh, tak věda, eh, v mnohém slova smyslu je krásná. Určitě takové to přehnané místo a takové až jako uctívání nebo spoléhání na ní, jakoby se to stalo. To opravdu nějakým způsobem se takhle přenastavilo asi v myšlení mnoha lidí. Eh, co myslíte teda, že s tou vědou se stalo v posledních těch 100, 200 letech? Mluví se o nějakém falzifikaci vědy a tak dále. Jak moc teda ty mocní páni — zmínil jste, že začali používat vymoženosti k tomu, aby nějakým způsobem získali eh nějaké území, nějak jako eh vedli války a tak dále, což určitě bych řekl, že je pravda, protože jedna věc je jako víra v Boha nebo křesťanství. Další věc je samozřejmě, když máte vlastní lepší pušku nebo kulomet, tak ono to trochu i pokouší. Samozřejmě je to výhoda ve smyslu obrany, ale pokouší to jít, co se týká útoku a může to někdy mít jakoby své místo.

Co se teda vlastně změnilo v tomhletom slova smyslu, že ta věda takhle se začla upřednostňovat a jakým způsobem z vašeho pohledu teda začlo docházet k jejímu zneužívání?

No, staly se dvě velké věci v průběhu 20. století, eh, vlastně celého 20. století, že jo. Eh, jak si všichni všimli, že ta věda je tak strašlivě důležitá a že o ni lze opřít jaksi legitimitu mocenského uspořádání, tak to neuniklo ani velkým státům, ani velkým korporacím, jo.

Takže věda z jedné strany začala být ohrožována státem v tom smyslu, že různé státy, každý stát jednou za čas, prostě propadne nějakému věsnění a propadne nějaké šílené ideologii.

To se stávalo v dvacátém století pravidelně všem, že jo – fašismus, nacismus, a pak oteplování a covid fašismus a tak dál. Každou chvíli prostě propadnou civilizace nějakému věsnění.

No a samozřejmě první zájem státu, který propadl nějaké totalitní ideologii, je tutu ideologii vyfutrovat vědou, že jo. A dělali to všichni, že jo.

My si ve střední Evropě ještě pamatujeme marxismus, leninismus a vědecký komunismus a všechny tady tydle kecy, kde se ta komunistická ideologie snažila – snažila říct, že to není jenom blbá ideologie, ona je to ve skutečnosti věda.

Hitler dělal to samý, že jo. Vzpomeňte si na biologii v nacistickém Německu, že jo. Taky to všechno byla velká věda. Velká věda.

Bohužel se teda vědci nechají korumpovat velmi ochotně a když někde ucítí příležitost vydělat velké prachy nebo získat moc, tak velmi ochotně začnou sloužit mocným.

Takže jeden zdroj korupce vědy, se kterým my tady máme zkušenosti ve střední Evropě – nebo aspoň bychom měli mít zkušenosti – je právě korupce ze strany státu a státní ideologie, kde ten stát hledá, snaží se legitimizovat svoje debilní ideologie, že jo, vždycky pomocí vědeckých argumentů.

No, ale druhý zdroj korupce, který vlastně ve střední Evropě jsme pochopili až teď za covidu, jsou velké korporace. Velké korporace samozřejmě pochopily, že cesta k pohádkovým ziskům vede skrze vědu.

Když se vám podaří přesvědčit celou populaci, že je nějak šíleně nemocná, třeba má nějak šíleně vysoký nějaký marker – třeba cholesterol, že jo – a podaří se vám přesvědčit všechny lidi, že musí polykat každý den jednu pilulku od vaší firmy.

No, tak, že jo, normálně by to lidi nedělali. Kdybyste jim řekli: „Jsem z Boží vůle král a vy budete brát statiny," tak nikdo nebude brát nic, že jo.

Ale když se to opře o velkou vědu, když se řekne, že vědci zjistili, že no, tak to samozřejmě bude fungovat, že jo.

Takže ze strany velkých korporací došlo taky k obrovské korupci vědy.

Asi nejlepší příklad jsou tabákové koncerny, že jo. To už je jaksi uzavřená historka, kde tabákovým koncernům se podařilo padesát let korumpovat vědu a výzkum – hypotézu, že kouření způsobuje rakovinu – do té doby, než skutečně autoritativně medicínské úřady řekly: ano, kouření způsobuje rakovinu. Padesát let to zdržovali.

Tabákové koncerny měly obrovskou moc, jo, teď už nemají. A to samý se – že jo – ta destruktivní role, kterou plnil tabákovej byznys v první polovině dvacátého století, tak tohle se přesunulo do farmaceutického byznysu a věda a výzkum týkající se lidského zdraví je dnes – v třetině nebo v první čtvrtině jedenadvacátého století – zkorumpovaná takovým způsobem, že v zásadě už není pravda nic z toho, co se ve vědecké literatuře píše.

Nebo přesně řečeno, ona tam ta pravda je napsaná taky, ale nikdo neví, kde, že jo. Půlka z toho pravda není, ale nikdo neví, která půlka to je.

No, tož tak.

[odkašlání]

**Interviewer:** Zmínil jste ty kolektivistické ideologie. Máme různé druhy diváků s různým vzděláním. Co tím prosím konkrétně myslíte a v tom kontextu té vědy – jak tam docházelo? Dochází k tomu zneužívání?

**Respondent:** Asi tím myslím nacionalismus, komunismus, fašismus a nacismus. To bych řekl, že jsou takoví čtyři jako nejvýraznější – nebo ty, co napáchali v našich zemích největší škody. A každý z nich si přisadil nějak, že jo.

Ty dějiny nacionalismu už jsou staré, ale když si vzpomenete na všechny ty spory – že jo – každý národ v devatenáctém století potřeboval najít svého prapředka a dokázat, že jejich eposy jsou ty nejstarší, a dokázat samozřejmě vědeckými metodami, že při stěhování národů přišli jejich lidé dřív než tam ti lidi.

Většina z toho byli samozřejmě kecy, že jo.

Dneska se o tom naštěstí může mluvit, může mluvit docela otevřeněji. Ale pak přišel fašismus a zejména jeho rasistická verze – nacismus – která zneužívala vědu velice tvrdě, že jo. Nacismus je založený na té představě nadřazenosti jedněch ras nad jinými.

A samozřejmě se okamžitě vyrojili profesoři, doktoři a docenti, kteří potvrzovali, že všechno je to pravda. Jak se měřily lebky, testovalo IQ a kdesi cosi. Jo, to samozřejmě je z dějin taky dobře známo.

U nás je nejvíc znám komunismus, že jo, který taky samozřejmě zkorumpoval strašnou spoustu vědy a výzkumu. Celá – vždyť za komunistů se v podstatě nedalo dělat nic jiného než technické a přírodní vědy. Ekonomie byla zničená, právní věda byla zničená, společenské vědy byly zničené.

Tohle všechno padlo za oběť komunistické ideologii, která potřebovala sama sebe legitimizovat a k tomu si korumpovala vědu.

No, ale že jo, nemusíme chodit tak daleko do minulosti, protože teď za covidu to viděli úplně všichni. Nebo aspoň kdo – kdo má oči, které používá ke sledování světa.

Bylo vidět, jak se tlačí kolektivistická ideologie tím, že se maskuje za vědu a výzkum. A to, že se podařilo většinu planety naočkovat experimentální nevyzkoušenou genovou technologií jenom tím, že se zkorumpovala věda a výzkum – je to vlastně úplně největší ukázka toho, jak obrovskou moc ta věda má.

Ale já pevně doufám, že to znamená, že se začneme k té vědě a výzkumu chovat trošku racionálněji, než jsme se chovali doteď. Do covidu skutečně jsme z vědy a výzkumů udělali náboženství a to náboženství už začíná být zatraceným způsobem škodlivé. To jsme viděli za covidu. Takže bude potřeba to trošku opravit ten vztah, který má tato civilizace k vědě a výzkumu.

No, je to pravda, že dneska my jako společnost, která je součástí civilizace takzvaného západu, to funguje hodně tak, že máme tady, že jo, firmy – a teďka je jedno, jestli jsou to potravináři nebo farmaceutické – které vždycky vymyslí, jak vydělat na tom zákazníkovi. Ať už mohou iniciovat vznik nějakého viru nebo začnou ho přes média toho diváka, toho zákazníka nějak strašit a po během nějaké doby přijdou s nějakým zázračným a zaručeně sto procent řešením.

Takhle vlastně funguje dneska ten vakcinační byznys. I v Česku, že jo, má se to ještě upevnit teďka přes změny, které chystá opět ministr zdravotnictví Vojtěch – přes ten nos ve spojení s WHO – aby vlastně to dojení států, v našem případě peněz daňových poplatníků přes pojišťovny a přes možná i placené další očkování z vlastní kapsy, aby to frčelo, jelo a hlavně aby tekly ty prachy. A ta oprávněnost je potom kdoví kde, že?

Takže asi všichni vidíme, že ten náš přístup k vědě – že jsme silně přehnali.

Dneska musíme, že jo, ustoupit a uznat, kde nás kdo vlastně podvedl, že to, co se nám říkalo, že je zdravé, vlastně vůbec zdravé být nemusí.

To, co nás má vyléčit, nás může i kolikrát zabít. Což některé ty šarže vakcín covidu dělají.

Já, že jo, letos jsem pohřebil bráchu mladšího. Dvakrát Pfizer měl a tak dále, takže ono je to opravdu drsné a začíná trošku se vracet takové to staré dobré: „Důvěřuj, ale prověřuj." To znamená, že kde slyšíme v médiích, tak potřebujeme opravdu zkoumat a asi trochu ta vyhybka k tomu zdravému selskému rozumu. Co vy říkáte na zdravý selský rozum?

Tak zdravý selský rozum je samozřejmě nejlepší výbava, kterou člověk v hlavě má.

Já se živím – že jo – profesionálně tím, že učím disciplínu, která se jmenuje inference, neboli usuzování. Správné usuzování, správné predikce a správné rozhodování. To je to, čím já se živím a snažím se tohle předávat studentům.

A je to vlastně trošku formalizovaný selský rozum, že jo. Na tom selském rozumu je nasazená taková pravděpodobnostní trojčlenka, která se jmenuje Bayesova věta. To je 300 let stará matematická věta a ta trošku ten selský rozum neopravuje – ona ho neopravuje – ona mu jenom dává jaksi formální rámec. Je to prostě jako nadstavba selského rozumu a v momentě, kdy se to všichni naučíme, tak bude ráj na zemi, že jo.

No, už jsem se o tom bavil s pár lidmi takhle, co dělám ty rozhovory. Omlouvám se.

Často čekáme, že přijde moudrost z vysokých škol, z akademického prostředí. Ale ejhle, ona je často na té vesnici. Tam, kde ti lidé možná nemají vysoké školy, ale jsou to velcí praktici a vidí se na to z pohledu funkčnosti. Což si myslím, že je skvělé i pro nás v Česku. Těch vesnic tady máme dost a mnoho lidí je na tom tak dobře v tom smyslu, že se nenechají – jak se říká – opít rohlíkem. Umí číst mezi řádky a umí i slyšet to, co nikdo neřekl.

Jako tohle je podle mě největší asset české kotliny, kterej, kdybychom uměli využívat, tak jsme z nás druhé Švýcarsko, jo? My jednak máme docela dobrou historickou paměť. Aspoň naše generace si ještě ty komunisty pamatuje a pamatuje si, že občas jsou sdělovací prostředky, které se čtou tak, že si člověk přečte, co tam píšou, otočí všechna znaménka a tak nějak ví, co se děje. Umíme číst mezi řádky. Prostě víme, jak s tou měkkou totalitou pracovat. To je jako jedna věc.

A druhá věc je, že skutečně v České kotlině je obrovské množství technologické gramotnosti. My jsme byli ekonomický powerhouse Rakouska-Uherska už před 150 lety. V Rakousku jsou samé hory, že jo. Tam se nic zajímavého dělat nedá. Veškerý průmysl Rakouska-Uherska byl v českých zemích a české země skutečně jsou narvané už pěti generacemi super technologicky gramotných lidí.

Co mě na naší politice dneška trápí asi úplně nejvíc, je, že tady tohle skutečně systematicky eroduje. My jako generace naše a ještě generace nad námi – to byli chlapi, kteří rozuměli všemu, že jo. Protože za komunistů nebylo nic k dispozici, takže si většinou museli postavit barák sami. Uměli s cihlami a maltou, že jo. Uměli tam udělat elektřinu, uměli tam udělat vodu, uměli si spravit auto, uměli si spravit rádio a televizi. Protože opraváře nebylo možné sehnat.

A tahle obrovská technologická gramotnost nás vlastně katapultovala po revoluci, že jo.

Ale jak naši slavní politici – kteří mají vystudovanou psychologii, sociologii a nástěnkářství – tak tomu českému průmyslu říkají montovny. Oni tam v životě nebyli v žádném průmyslu a strašně podceňují tu sofistikovanost moderního průmyslu. Ale zvolna o to přicházíme. Při vysokých školách se furt ubývá fyzika, matematika a chemie a přibývají dějiny Evropské unie, globální oteplování a gender, že jo.

A systematicky erodujeme tudy technologickou základnu. Je to obrovská škoda a pevně doufám, že doba toho šílenství zvolna končí. Ještě pořád jdeme proti té zdi, ale už nezrychlujeme, už aspoň brzdíme. A podle mě je jistá šance, že v té střední Evropě se tu otočku podaří vybrat a snad se nějak vrátíme k rozumu ještě předtím, než přijdeme o obě dvě tyto konkurenční výhody, které máme. Jednak tu skepsi vůči autoritám a jednak tu obrovskou technologickou základnu a technologickou gramotnost.

No, určitě. My oba dva jsme zhruba vrstevníci. Naše puberta se odehrávala ještě v období komunismu a vzhlíželi jsme k tomu západu jako k takovému vzoru. Tady se nám v Československu říkalo to A, ale to B, C, D a tak dále – ten zbytek abecedy se nám jaksi neříkal.

Jak vy se díváte na ten vývoj západu? Na to, kam ta civilizace, takzvaného západu, vlastně dospěla a co nějak bysme s tím měli udělat? Ať už my jako občané Česka, nebo my jako ta komunita, co se vdímáme jako komunitu té civilizace západu.

To je dobrá otázka. Co dělat s civilizací? Na to asi nejde odpovědět v pěti minutách.

Západní civilizace je ve špatném stavu. To vidí všichni. O tom asi není potřeba příliš polemizovat – to je jasné.

Ale západní civilizace není monolit. Amerika, myslím Spojené státy americké, jsou někde úplně jinde než Británie. Ta je zase někde úplně jinde než Francie a ta je zase někde úplně jinde než Německo.

Obecně asi lze říct jenom to, že ve všech těch významných západoevropských zemích se jaksi nastavil jakýsi tichý konsenzus: že takhle to dál nejde. Že skutečně tímto způsobem nelze pokračovat, že ten vývoj je úplně neudržitelný. Ale nikdo se s nikým neshoduje na tom, kam dál.

Po covidu, já jsem ten covid považoval za civilizační předěl v tom smyslu, že on ukončil – řekněme – tu dobu na západě, kdy se dalo předstírat, že by to takhle dál šlo. Bych řekl, že pro rozumné lidi byl covid skutečně jako konec té naděje, že takhle by to šlo dál.

Ale na obou březích Atlantiků to vzalo jiné otočky. V Americe byl covid fašismus skutečně tužší než v Evropě, protože Američani na rozdíl od Evropanů nemají žádnou zkušenost s totalitou. Evropa, zejména východní a střední Evropa, má bezprostřední zkušenost s totalitou. Všichni si to pamatují. A v jistém smyslu nás to vlastně tolik nepřekvapilo.

My Češi jsme v tom covidu prostě sklouzli zpátky do toho komunistického byrokratického předstírání. Vrchnost nám nařizuje něco, co prostě všichni vidí, že je úplná kravina. Tak my prostě děláme, že to dodržujeme, a v hospodě jim nadáváme, že jo. Tohle Američani vůbec neumí a nikdy by je to nenapadlo.

Američani byli zvyklí zákony dodržovat. Dělali to i za covidu a snažili se všechny rysy toho covid fašismu jaksi respektovat.

A ten desent jako pro Američana je, to byla hrozně těžká představa, že se stát obrátil proti vlastním obyvatelstvu.

To se v Americe nestává a Američani s tím nepočítali a nebyli na to připraveni.

Proto taky ten pád byl strašný během toho covidu, ale proto taky ten protitlak, který po covidu přišel a který vynesl k moci Trumpa — podruhé — a který vlastně způsobil, že v Americe probíhá jakási revoluce. Tam probíhá revoluce, při které se sice moc nestřílí a neteče krev, nebo teda střílí a teče krev, ale to tekla i předtím.

Amerika je na to zvyklá.

To, co se právě odehrává v Americe, je skutečně jakási kontrarevoluce proti té, která by nebezpečně neprobíhala, nebýt covidu. Ale velmi překvapivě na tomto břehu Atlantiku zatím k ničemu takovému nedochází. Já si myslím, že to přijde.

Podle toho, jak to dopadne v Americe, se to přelije nejdřív do Británie a z Británie přes Holandsko — jako vždycky — do zbytku Evropy.

Tak si intuitivně myslím, že Amerika ztracená není, že má dost vnitřní síly na obrodu a něco se v ní stane. Nějakej typ diskontinuity se v ní stane.

Ohledně západní Evropy si moc nadějí nedělám. Tam se obávám, že už jsme za tím bodem, kdy šly ještě věci reformovat pokojným způsobem. Ale to neznamená, že střední a východní Evropa musí. My jsme zejména Češi mistři světa v nastupování do vlaků, které vykolejily.

To se nám podařilo v dějinách mnohokrát a teďka poprvé vypadá, že budeme mít jakousi historickou šanci nenásledovat západ v těch chybách, které udělal.

To si myslím, že už se nestihne — že bychom udělali všechny ty chyby, které udělala západní Evropa v minulých letech. My už ve střední Evropě naštěstí nestihnem.

A máme jakousi historickou šanci — řekněme, ten prapor té západní civilizace zase chvíli nést my. Půlku 20. století ho nesli na západě za nás tak trochu, tak teďka bychom ho zase my mohli chvilku nést za ten západ a udržet ve střední Evropě jakousi oázu racionality a pokračování té technologické evropské civilizace.

Myslím, že to není vyloučené. Tenhle optimistický scénář není vyloučený. Ale bude to samozřejmě chtít trošku práce a úsilí. Snad říkám, ještě nejdeme správným směrem, ale už brzdíme v tom běhu proti betonové zdi.

Doufejme, že po určitém fanatismu typu se Sovětským svazem — na věčné časy, což my dva jsme určitě i v té pubertě ještě slýchávali — jsme sklouzli do toho s Bruselem na věčné časy. Takže z toho dostatečně vystřízlivíme a půjdeme spíš se držet nějakých příkladů typu Tomáš Baťa a dalších, kteří byli realisté a dokázali — když to tak trošku přeženu — z ničeho udělat něco a opravdu zvedat, budovat města, vesnice, dát lidem práci, bydlení a tak dále.

Doufejme, že to budeme schopní jako Češi — že to chytíme za dobrý konec, že to chytíme za pačesy a že určitým způsobem dobře vystřízlivíme a půjdeme nějakou cestou praktičnosti, cestou reálné politiky a cestou praxe — funkční praxe, když bych to tak nazval.

Tuto naději sdílím a skoro bych řekl, že za posledních 100 let jsme neměli lepší startovní pozici. Protože teď nás skutečně nikdo zásadně neohrožuje vojenskou silou z vnějšku — přes všechny ty kecy o Rusku — nás ve skutečnosti nikdo neohrožuje z vnějšku a je fakt jenom na nás, jakou cestu si zvolíme.

Myslím si, že poptávka po návratu k rozumu — v tom smyslu, že se přestane žvanit o 50 gendrech a globálním oteplování a podobných kravinách — ale skutečně se soustředíme na to, aby se v českých zemích prostě dobře žilo.

Máme rozumné obyvatelstvo, technologicky gramotné, pořád jsme jaksi společensky natolik homogení, že aspoň v širokém slova smyslu se shodneme na tom, co je žádoucí a co není.

Máme sousedy — Poláky, Rakušáky, Slováky, Maďary, Slovince — kteří nejsou volové a se kterými se lze domluvit na bázi nějaké podunajské spolupráce a konfederace.

Asi těsnější spolupráce není představitelná než nějaká konfederace, ale to je už velká síla v Evropě.

S Německem je to vždycky složité. Němci, jak se říká, nedělají malé chyby. Takže teď je potřeba počkat, jestli jsou fakt rozhodnutí dovést celej ten Green Deal a tu srandu s těma uprchlíky až do bunkru pod Berlínem — jak Němci vždycky. Ale možná ne. Možná se taky probudí a bude s nima řeč.

Ale i kdyby s nima řeč nebyla, pořád v rámci střední Evropy je prostě dost rozumných lidí, se kterými se podle mě dá budovat rozumná civilizace — ať už západ Evropy dělá, co chce, a ať už Američani dělají, co chtějí.

>> Naprosto souhlasím.

Jsme tedy na takové křižovatce, kde můžeme jít jinou cestou než doposud. Což bych řekl, že je dobrá zpráva, dobrá volba. Nějaké seskupení střední Evropy — to je jedna z alternativ zcela dobrých, která se nabízí a která, bych řekl, nějak nabírá na síle.

Uvidíme.

>> Přesně tak.

Nám to uteklo, pane doktore. Těšilo mě a děkuju vám za rozhovor.

>> Moc děkuju za pozvání a mějte se hezky.

>> Vážené divačky, vážení diváci, slyšeli jste. Jak vy vidíte současnou situaci? Co si myslíte o vědě, o jejím zneužívání, falzifikaci a podobně? Těšíme se na vaše komentáře pod videem a zase na vás příště.

Mějte se dobře.