Pád Viktora Orbána: 100 dní nové maďarské vlády

Dalším z informačně diskuzních podvečerů pořádaných Institutem České levice ve spolupráci se třemi dalšími subjekty – klubem mezinárodní politiky, klubem společenských věd a krajským výborem strany v Praze.

Velice srdečně mezi námi vítám mladou krev české vědy, hungaristů, pana doktora Petra Balu.

Doktor Bala je z dobrých rodičů, kteří jsou zde taky, takže to je dobrá tradice.

Támhle přichází univerzál, všichni ho znáte, Honza Skalický.

Přátelé, než než začneme naše téma, kratičce připomenu, že nás čekají ještě dvě zajímavá témata během jednoho jediného týdne, tak se to nakupilo.

Ve čtvrtek se zde sejdeme v 17:00 a přednese nám Roman Roone, novopečený předseda UVKSČM, řeší ze své návštěvy Vietnamské socialistické republiky a samozřejmě tom, jak se naše strana chystá zapojit do spolupráce s touto velmi perspektivní a odvážnou zemí.

A v pondělí 21. vyslechneme zase v 17 hodin Milana Krajču, který navštívil Kubu u příležitosti výročí narození Fidela Kastra a zúčastnil se tam i určité mezinárodní porady, čili i on nám bude mít co říci.

Tak téma dnešního setkání znáte.

Už jsem vám představil mladého talentovaného vědatora hungaristy. To je strašné slovo.

Dávám mu slovo tímto. Prosím.

Je to hrozné slovo, ale člověk dneska musí mít nějakou nálepku, aby někde v médiích mohl fungovat. Tak, dobrý den, já se nejdřív zeptám, kde mám fungovat? Rozhodněte.

Já jsem zvyklý chodit jako pravý klasik, tak jestli si můžu s mikrofonem chodit, nebudu.

Já si ho jsem, to funguje.

Funguje to. A někdo říkal, že ne, že jsou zapnuté dva.

Ne, jsou dva, ne?

A tady to klidně posuň tam. Dáme to sem.

Posuň to tam. On má tady to a toto vypnem.

No, když dostavím světová média a všechny mikrofony. Tak já si tady já si tady... Haló! Omlouvám se, zapomněl jsem na jednu věc.

Máme tu petici za zrušení zákona o ústavu pro studium totalitních režimů. Tak poprosím, aby to pěšoval Václav, náš... Dáme to do oběhu.

Tak to už nebudu vyrušovat.

Tak já nejdřív vyzkouším, kde jsem slyšet.

Tady jsem slyšet.

Ano. Tak jo.

Dneska se budeme bavit o Maďarsku, kterého bylo letos plné média. Dokonce jsem nikdy nemyslel, že uvidím, ale některá média, včetně České televize, dělala přímá volební studia maďarských voleb, takže pro tak malou zemi v uvozovkách je to skutečně neuvěřitelné, jaké pozornosti se Maďarsku dočkalo.

Ostatně i mě volali různí velmi zvláštní lidé a chtěli si se mnou povídat, což normálně nebývá moc zvykem, pačeliže někde už se dokonce ví, že nejsem úplně těch správných názorů.

Já vlastně přemýšlím, jak to dneska pojmout. Já vám zkusím asi nejdřív říct takový krátký náčrt toho, proč podle mě v Maďarsku ty volby dopadly tak, jak dopadly, co byly podle mě ty dva tři hlavní důvody, které vlastně rozhodly.

Pak bych se podíval na to, jaké to mělo důsledky pro tu vznikající novou vládu.

A pak bych se krátce projel po tom, co se v Maďarsku za posledních, řekněme, těch prvních 100 dní maďarské vlády událo.

No a nechtěl bych mluvit příliš dlouho a rád bych samozřejmě ponechal větší prostor i na to, co vás bude zajímat, protože těch informací o Maďarsku je asi už spoustu, ale tím spíš si myslím, že by mohlo být zajímavých otázek.

Tak co se týče, já si tady otevřu aspoň nějaký hezký obrázek. Moment.

Jo, už to funguje.

Tak obrázek jedna.

Jak jistě víte, v Maďarsku posledních 16 let vládla strana Fidesz v čele s Viktorem Orbánem a ty volby, které v Maďarsku proběhly, byly vyhrocené jako každé volby v Maďarsku a nicméně tyto byly ještě více vyhrocené, pokud to vůbec lze.

A třeba to vlastně ukázalo věc, kterou jsem ani nečekal – byla to neuvěřitelně vysoká volební účast, což byl jeden z hlavních faktorů toho, co se v Maďarsku stalo.

A samozřejmě Fidesz vládl v Maďarsku 16 let a únava těch voličů potom, no, po 16 letech čehokoliv a v politice to platí obzvlášť, tak lidé prostě chtějí změnu.

Takže dělat kampaň za změnu, teď to uděláme lépe. Teď jsme tady v období komunálních voleb, tak to člověk cítí. Já taky kandiduju v komunálních volbách, tak prostě přijít a říct, ti tam nahoře to dělají špatně, my to určitě uděláme lépe.

To je něco, co vám dává nespornou výhodu, zvláště pokud váš oponent prostě 16 let vládne a je jedno, jestli dobře nebo špatně. Prostě ta únava těch voličů je velká.

A proto je poměrně velký problém dotáhnout ty vládní voliče k volbám, protože ten opoziční volič je vždycky výrazně více motivován k těm volbám dojít.

Takže ty průzkumy před volbami ukazovaly čísla, která jsem viděl já a která nebyla úplně veřejná, že ty tábory jsou tak nějak plus mínus podobně velké.

A to, co ty agentury měřily jinak, byla deklarovaná volební účast.

Asi taky známe to i z českých zemí, že spousta lidí vlastně deklaruje u těch průzkumů, že určitě přijdou k těm volbám a když pak nastane ten rozhodný okamžik, tak je sociologicky dokázáno, že určité skupiny lidí – a týká se to především mladších ročníků – mají vždycky nižší volební účast než ti dříve narození, kteří to moc do těch průzkumů neříkají, ale většinou disciplinovaněji chodí.

A právě ten rozdíl, proč některé agentury tvrdily, že tábory jsou podobně veliké, tvořilo to, že v té nejmladší kohortě voličů tam až 90 % voličů deklarovalo, že prostě přijde, čemuž část těch výzkumníků prostě odmítala věřit, protože v Maďarsku bylo za 36 let spousta vyhrocených voleb a i ty nejvyhrcenější volby by dokázaly oslovit plus mínus 70 % obyvatel a 70% volební účast, to je prostě opravdu hodně.

No a tyto volby měly téměř 80% volební účast, což je už úplně nevídané. Bylo to asi 78 %.

A právě do velké míry přišli právě ti mladí, kteří víme, že v Maďarsku už jsou voliči, kteří ani nezažili nikoho jiného než vládu Fidesu. Po 16 letech ti prvovoliči.

A tímhle se dá vlastně vysvětlit, proč to řekněme ještě měsíc dva před volbami vypadalo v některých průzkumech, že šance jsou vyrovnané.

V té kampani vlastně dominovalo několik témat.

Samozřejmě Fidesz musel vsadit na to, že zajistí to hlavní. Hlavní zpráva byla, že Evropa a Maďarsko se nachází v nejisté době a proto je potřeba volit někoho, kdo je schopen garantovaně vyřešit všechny bezpečnostní otázky a ekonomické otázky, takže to byla vlastně jakási sázka na jistotu.

Zatímco ta opozice v čele s Péterem Maďarem měla jako hlavní vlastně tu kritiku toho stávajícího systému.

Jedním z hlavních témat se stala korupce.

Otázka korupce, otázka vlastně bohatnutí těch lidí blízkých, řekněme, i rodině spojených s Viktorem Orbánem.

A vlastně ve spojitosti s tím, že byť Maďarsko se za těch posledních 16 let vyvíjelo ekonomicky poměrně dobře, tak poslední volební období, řekněme od covidu, od vlastně začátku války na Ukrajině, Maďarsko začalo ekonomicky stagnovat. Ekonomická témata, to, že prostě Maďarsko poslední tři roky tak říkajíc vyšlapovalo na místě.

Můžeme si popovídat o tom, proč. Může to být i tím, že do Maďarska nepřicházely eurofondy, které měly přicházet, a další věci.

Nicméně vlastně ta korupce, ta ekonomika a touha po změně to úplně vlastně přebylo.

Jakékoliv pokusy Fidesu v té kampani dominovat – a bylo to vlastně poprvé, protože všechny předchozí volby v Maďarsku vypadaly tak, že Fides většinou zvolil nějaká témata a všichni ostatní v té debatě vlastně museli reagovat na ta témata.

A teď to bylo poprvé, kdy se Fides snažil nastolovat bezpečnostní otázky, a to nebylo to, co většinu voličů zajímalo.

No a pak se vlastně v Maďarsku odehrála ještě jedna zásadní věc, a to samozřejmě jste museli zaznamenat – to byly ty takzvané úniky telefonních hovorů mezi nejprve maďarským ministrem zahraničí Siartoem a ruským ministrem zahraničím Lavrovem a následně i rozhovor Viktora Orbána s Vladimírem Putinem.

Když si to člověk poslechl, tak zjistil, že tam není absolutně nic závadného ve smyslu nějaké deklarované proruskosti nebo čehokoliv.

Takže si člověk říká, že jestli je to nejhorší, co na ně našli, tohle, tak ta spolupráce maďarsko-ruská asi nebyla úplně velká.

Ale tohle podle mě zásadním způsobem rozhodlo o volbách a rozhodlo v tom křehkém volebním systému maďarském o dvoutřetinové většině, protože ten volební systém je postaven tak, že Budapešť od nepaměti je jednoduše liberální město, takže ten systém byl i koncipován tak, že se spousta mandátů dala posbírat mimo hlavní města.

A ten model je řekněme jako ve Velké Británii třeba.

To znamená, že půlka poslanců je volena na těch klasických kandidátkách a druhá půlka je volena v jednomandátových obvodech – přeložím jako u nás senát, ale jednokolově, ne dvoukolově, kde v druhém kole se všichni spojí proti někomu, ale prostě v prvním kole, kdo získá relativní většinu, ten získá mandát.

A vlastně ta proruskost, kterou média byla schopna v té kampani prodat – jakože maďarská vláda, podívejte se, spolupracuje s Ruskem – tak podle mě odradila velkou část těch tradičních voličů Fideszu, kteří jí zvažovali, ale asi by přišli a asi by to hodili Fidesu.

A oni si řekli: „Ne, tohle už je moc," protože Fides byl schopen těm svým voličům vysvětlovat, že spolupráce s Ruskem je prostě pragmatická nutnost.

Ten plyn prostě odjinud nekoupíte. Tu atomovou energii si taky jinak nezískáte.

Ale Maďarsko není taková ta klasická země. Tam prostě není ten, řekněme, proruský sentiment, jako známe třeba z Bulharska, Srbska nebo Slovenska.

A ti voliči Fideszu chápali, že to Rusko je prostě nějaká velmoc, která tady je, s kterou musíme žít, ale není tam nějaké sympatie.

A tohle podle mě trefilo přesně ten rozhodující jazyček na vahách, a díky tomu Fides vlastně z těch 93 mandátů, které se daly získat, což je polovina v parlamentu, získal jen 11, a to se vlastně vůbec nečekalo.

To bylo to největší překvapení.

A proto vlastně ty výsledky dopadly tak, že byť strana TISA získala 53 % hlasů, co se týče mandátů, má přes 70 % všech mandátů.

A proto se zdá, že dneska frakce Fidesu je relativně malá, a ono to vytvořilo takové zdání o tom, že všichni v Maďarsku volili TISU a že je to takové, že konsenzus, který má za sebou vláda, je skutečně velký. Což ale může být zavádějící, protože když se podíváme na relativní čísla, tak řekněme stranu TISA volilo asi 3,3 milionů voličů.

A Fides, nebo řekněme tu opozici v čele s Fidesem volilo 2,5 milionů, takže ten rozdíl není tak velký.

Ale vlastně ta situace v parlamentu vytvořila situaci, kdy vláda cítila, že má za sebou podporu celé země a může se pustit do kroků, které jsou skutečně i v tom evropském historickém výhledu takové, které zatím ještě nikdo nikde neudělal.

Tady si vyskočím.

Ano. Tady pokud by byly nějaké... Ano.

To je Viktor Orbán v roce 89, když na Popu Imreho měl svoji řeč.

A tady mám poslední obrázek, který hledám, a to je Peter Maďar, s kterým vlastně – a to by bylo na docela zajímavou debatu – vlastně v Maďarsku vrcholí taková politika, kdy se vlastně všechno přesunulo na sociální sítě.

Protože klasické stranické struktury v Maďarsku ztratily na významu.

Maďarsko dřív byla taková velmi stavovská společnost ve smyslu, že byla pravice, byla levice, všichni měli své stranické struktury, svá média, své různé spolky, organizace a všechno možné.

A to se teď rozpadlo, protože strana TISA má nějakých 29 členů, co já vím.

A vedle toho, ale samozřejmě, protože v Maďarsku se nedá dělat kampaň tak jako třeba na Slovensku, že prostě sesbíráte, uděláte nějaký seznam, který odevzdáte a pak vás voliči zvolí. Ale jak jsou tam ty jednomandátové obvody, tak je to velmi těžké volebně, velmi těžké tam uspět.

Takže se jim podařilo dát dohromady asi 50 000 dobrovolníků, kteří skutečně se na té kampani podíleli.

No a teď bude docela zajímavé sledovat to, že ti lidé přece jenom také očekávali, že za to něco dostanou za tu svoji práci, a zdá se, že jsou teď čím dál více zklamáváni.

Ale k tomu se za chviličku dostanu.

Momentík, otevřu si tady svůj poznámkový blok.

>> Já jsem ti zatím otevřel.

>> Jo, děkuju.

Takže co se stalo od toho dubna, kdy Péter Maďar nastoupil do vlády – především se snažil ukázat, že teď vlastně všechno, co bylo do té doby, bylo špatně a teď se vlastně všechno musí vytvořit odznova.

Tím prvotním krokem bylo, že vláda se ustavila velmi rychle, až řekněme expresně.

To znamená po první schůzi parlamentu, myslím, že do tří týdnů, byla kompletně jmenována celá vláda. A navíc došlo k plné přeorganizaci ministerstev, protože za Orbána byl systém těch ministerstev velmi nepřehledný, kdy ty různé resorty tak nějak různě kolovaly.

Popravdě řečeno, někdy jsem se ani já nevyznal v tom, kdo za co odpovídá.

Jen takový příklad: třeba Ministerstvo zdravotnictví postupně kolovalo od vlastně nějakého ministerstva pro lidské zdroje a nakonec po covidu skončilo pod ministerstvem vnitra. Takže vládní struktura byla taková velmi netradiční.

Těch ministrů bylo relativně málo a ministerstev, ale o to víc pak samozřejmě bylo těch státních tajemníků, takže ta struktura byla stále se měnící.

Peter Maďar se vrátil k tomu, že prostě co ministr, to nějaké hmatatelné portfolio a nějaký resort.

No a snažil se. Už všichni tenkrát koukali, kdo budou ti lidé, kteří se stanou ministry, protože Peter Maďar a jeho příběh je takový, že on byl celá léta velmi lojálním členem Fidesu. Dokonce vedl úřad, který vlastně uděloval půjčky studentů, takže to byl docela dobrý flek.

Jeho manželka byla ministryní spravedlnosti a on vlastně celou tu kariéru postavil na tom, že vyšel do médií s tím, že má jakési odposlechy své ženy, jak mluví o korupci. A tak vlastně před dvěma lety jeho kariéra začla.

E, dokonce po těch volbách se říkal takový krásný vtip, že jediný, kdož zatím čtyřikrát v Maďarsku vyhrál volby s ústavní většinou, byl Viktor Orbán, a pětkrát to dokázal jenom Péter Maďar, protože čtyřikrát předtím byl za Fidesz a teď. Takže ta kontinuita tam byla značná.

Jemu se podařilo oslovit vlastně všechny voliče opozice. A to je důležité potřeba říct – ta tradiční levicová, i když bych řekl spíš levicově liberální a liberální opozice, tak vlastně úplně skončila. Všechny ty strany buď řekly, že do těch voleb vůbec nejdou v zájmu vyššího dobra, nebo se o to pokusily a dopadly velmi špatně, protože v tom volebním souboji, kdy volíte buď Losnu nebo Mažňáka, tak prostě ten třetí nemá absolutně žádnou šanci. Byť řekněme radikálně pravicový subjekt Mihazang, neboli Naše vlast, to neuvěřitelně dokázal a s necelými šesti procenty se do parlamentu dostal.

No a když se podíváme na ty lidi, kteří v té vládě sedí, tak řada těch lidí je z toho prvního funkčního období Fidesu 2010 až 2014. Třeba ministr financí byl státním tajemníkem v té první vládě po roce 2010. Ministr dopravy byl v podstatě kandidátem Fidesu na primátora v roce 2024, byť spíš ho Fidesz podpořil, ale vlastně pochází z těchto kruhů. Takže velká část těch lidí skutečně – paní Anita Orbán, což je jenom shoda jmen, to je ministryně zahraničí, tak ta také seděla v té první vládě jako státní tajemnice. Působila na ministerstvu zahraničí v té době.

No a část ministerstev tam ale dostali i ti lidé z toho liberálního prostředí před rokem 2010.

No a takže vlastně úkol Pétera Maďara bylo pokusit se neztratit voliče, protože jeho volili všechny ty skupiny, a jediným cílem bylo svrhnout Orbána.

Ale v momentě, když přijdou na řadu čistě ekonomické otázky, politické otázky v skutečném slova smyslu – to znamená chcete vyšší daně a větší stát, nebo menší daně a menší stát – tak to bude samozřejmě ten tábor se začne rozpadat.

No a proto Peter Maďar vsadil na to, co funguje nejlépe – to znamená většinu těch ekonomických a dalších otázek odsunul na vedlejší kolej.

A to hlavní, čím vlastně žijí maďarská média, je stále ten boj proti tomu předchozímu režimu.

Známe to i z českých dějin, kdy u nás každý režim bojoval s tím režimem, který byl před ním, už od první republiky.

A takže to hlavní, z čeho voliči Pétra Maďara čerpají, jsou facebookové posty Pétra Maďara.

Já musím říct, že ten člověk je neuvěřitelný. Jako náš bývalý pán premiér na to měl aspoň lidi, ale Peter Maďar skutečně většinu těch postů píše sám. To se poznává podle toho, že je to velmi zběsilé a někdy dosti nedomyšlené. A jeho poradci jsou z něj podle mě už docela zoufalí, protože on je schopen úplně obyčejnému nějakému Lozovi tam poslat „ale nemáš pravdu, protože jo", takže to není taková komunikace, kdyby třeba komunikoval jenom s voliči někoho nebo s významnými politiky, nebo psal jenom ty velké posty. Ale on opravdu pod každého toho komentujícího si najde čas a tam mu napíše, proč je to blbec a proč s ním nesouhlasí.

Poznámka pod čarou: V Maďarsku se do politiky a do toho každodenního života podle mě ještě víc než u nás dostala taková vyhrocená debata z Facebooku, kdy ten hlavní argument – tvrzení – a můj oponent řekne: „Ale ty seš blbec" – a tím debata končí. Tak někdy na této úrovni se ta maďarská politika teď nachází.

Ty debaty z parlamentu jsou neuvěřitelné, kdy prostě tam se projednává nějaký reálný bod a Peter Maďar tam tomu svému Sokovi většinou vmete, co dělal před deseti lety a proto by měl teď mlčet, nebo že tehdy mlčel a teď má taky mlčet.

A to mi to připomnělo nedávné vystoupení jistého pirátského politika, že když tam někdo mluví do mikrofonu, tak on mu s vypnutým mikrofonem neustále skáče do řeči, pak přijde k němu jako na půl metru a začne mu tam rukou něco vysvětlovat.

Takže ta politika v Maďarsku je v současné době na této úrovni. A přičemž je potřeba říct to, že Fidesz zvolil poměrně zajímavou strategii – po těch prohraných volbách všichni významní členové Fidesu neobsadili parlamentní křesla. To znamená, v parlamentu nesedí ani Viktor Orbán, ani žádný z jeho důležitějších ministrů. Podle mě už snad ani žádný ministr, protože nedávno odešel snad i poslední.

Takže je tam několik bývalých státních tajemníků a většina těch poslanců Fidesu má průměrný věk něco kolem čtyřiceti let. Tam podle mě je jeden takový starší a jeden velmi zkušený europoslanec a zbytek jsou vlastně političtí nováčkové.

Péterovi Maďarovi to moc jako nejde, proto se těšil, jak bude tam v tom parlamentu nadávat Urbánovi, a teď vlastně nemá moc komu nadávat, protože ti lidé tam buď ho nezná, nebo je zná, ale s tou předchozí vládou neměli moc společného.

Prvním takovým zásadním cílem, ještě souvisejícím, byla deklarace toho, že se Maďarsko vrátí zpátky do Evropy. Protože ano, je to zvláštní věta, ale to hlavní, co se podařilo v kampani dosáhnout, je, že část voličů uvěřila, že jakož by hlasovala pro to být součástí Evropy nebo být součástí Ruska.

V tomhle smyslu ta kampaň byla úspěšná.

E, byť je potřeba říct, že kdykoliv Eurostat dělá takové ty průzkumy toho, nakolik jsou občané eh jednotlivých zemí spokojeni s členstvím v Evropské unii, nebo jestli by chtěli být nadále členy Evropské unie, řekl bych to takhle, tak zatímco Češi z toho vychází jako e velmi skeptičtí až euroskeptičtí, tak Maďaři naopak eh tam to členství v Evropské unii má poměrně velkou podporu, což vlastně i v té rétorice Fidesu e bylo vždycky to rozdělování na eh ta hodná Evropská unie, protože my jsme všichni součástí Evropské unie a ten zlý Brusel, eh, který vlastně vládne té Evropské unii.

A Orbán vždycky říkal, že on nikdy nechce vystupovat z Evropské unie. On chce ten Brusel dobít a získat eh pro svůj politický tábor.

No a jak víme, tak eh Maďarsko zavedlo poměrně nebývalou praxi toho, že většinu otázek, s kterými nesouhlasilo, tak na evropských radách rovnou vetovalo, což e vlastně jako do té doby to veto bylo takový nástroj poslední záchrany. Většinou se k němu nepřistupovalo, protože eh ta země řekla, že bude vetovat a všichni ostatní řekli: "Dobře, my to vůbec nebudeme vytahovat."

E, tak Maďarsko, jak víme, za Viktora Orbána, velmi silně vetovalo, eh, používalo ten svůj nástroj a bylo to velmi někdy až legrační, respektive legrační to bylo teď, potom, co Maďarsko nebo Viktor Orbán skončil, protože byla spousta zemí, která by taky hlasovala, nebo vlád těch zemí, která by taky hlasovala proti, ale báli se, eh, ať už nevím, tlak médií, e, neziskové organizace, koaliční partner a tak.

A proto se jako ministr ČR to vždycky vyprávěl, že za ním přišli kolegové z různých zemí a říkali: „Doufáme, že dneska nám to zavětuješ." On jim říkal: „No a nechtěli byste mě podpořit?" A oni říkali: "Ne, to my nemůžeme, ale fandíme ti."

A teď, když to Maďarsko nebylo, že jo, tak bylo hned první hlasování o Ukrajině a najednou se ukázalo, že asi šest, sedm zemí, která s tím návrhem nesouhlasí. A Řekové se ozvali, že by prostě jejich největší lodařská společnost bankrotovala a tak. Tak se ukázalo, že to Maďarsko vlastně vůbec není tak zahraniční politicky tak osamělé, jak se tvrdilo.

No a za to vlastně Evropská komise, jednak Evropský parlament vedl proti Maďarsku to řízení podle článku sedm o odebrání eh hlasovacích práv, což se samozřejmě nikdy nepoužilo, protože by to vyžadovalo jednomyslnost a všichni se báli eh toho, že kdyby to udělali s Maďarskem, tak to můžou udělat komukoliv. Eh, takže k tomu se nepřistoupilo, ale Maďarsku zadržovali velmi výraznou část eurofondů a což bylo zajímavé i z toho pohledu, že eh to je ta slavná e postcovidová půjčka, za kterou se zaručili všichni, takže Maďarsko už formálně za tu půjčku ručilo a mělo jí splácet, ale z té půjčky nedostalo ani euro, protože prostě eh neodpovídalo nějakým požadavkům na eh právní stát, eh které se ale velmi vágně definovaly.

No a samozřejmě Péter Maďar eh prohlásil, že on ty maďarské peníze získá zpátky a od té doby už je získal zpátky několikrát. Eh přijel do Bruselu a uzavřel takovou velkolepou dohodu s Evropskou komisí. Že když Maďarsko schválí tyto a tyto zákony, které se týkají boje proti korupci, Maďarsko, že jo, přistoupilo k tomu Evropskému úřadu veřejného žalobce a další takové v podstatě technické věci, s kterými si nemyslím, dobře, s tím evropským žalobcem měl Fides problém proto, protože říkal, že to dále omezuje tu suverenitu členské země, ale vlastně takové jako pozitivní protikorupční věci, eh, tak když to schválí, tak peníze přijdou.

Eh, samozřejmě zatím nepřišlo nic, ale v Maďarsku už to vláda prodala, jakože už peníze přišly a už se rozděluje a už se vymýšlí, co s tím.

Eh, teď tedy před několika týdny prosáklo, že ekonomická situace není vůbec dobrá, hlavně toho státu, protože asi zatím žádné peníze nepřišly. A samozřejmě Viktor Orbán, který měl teď o víkendu řeč mezi spolustranníky, tak právě říkal to, že takovéto peníze se nedávají jenom za to, že schválíte nějaké protikorupční zákony, eh ale že zatím rozhodně musí stát něco více, což já vám samozřejmě eh nemůžu říct, protože to nevím. Ale eh říká se, že ta eh zákulisní dohoda eh tam Maďarsko bude muset e obětovat mnohem více než eh změnou nějakých zákonů.

Ale o tom se pak ještě můžeme bavit.

E, ty peníze mají být uvolňovány tak nějak postupně, tak uvidíme, co to přinese. E, ale jak jsem říkal, vláda už několikrát v médiích velkolepě oznámila, že už zase jsme ty peníze získali zpátky.

Eh, no a takovým tím hlavním deklaratorním cílem bylo říct, že prostě Maďarsko se teď vrací do toho evropského mainstreamu, že už nebude dělat problémy, eh, a že bude pozitivním partnerem a tak dále.

Na druhou stranu, ale musíme vidět, že ho stále volili i lidé, řekněme konzervativně, eh, národně smýšlející a o tyto voliče si nemůže dovolit přijít. Takže doma stále tvrdí, že ale tu suverenitu neztrácíme a bojujeme, bojujeme dál.

Eh, tady skočím k té otázce. Jsme u té zahraniční politiky, tak eh ta základní proměna i co se týče toho rusko-ukrajinského konfliktu, eh kdy Maďarsko vlastně říkalo, že se s tou, že nebude vstupovat do zbytečných konfliktů, že se s tou Ukrajinou domluví.

Takže s Ukrajinou se domluvili na tom, že Ukrajina od teďka už začne respektovat ta práva maďarské menšiny. Eh, a za to Maďarsko umožnilo otevřít eh ten vlastně vyjednávací rámec, tu první kapitolu vyjednávání Ukrajiny vstupu do Evropské unie.

Eh, bylo jako tragikomické, že hned ten den, co se řeklo, že Ukrajina už začne pracovat na tom, aby eh Maďaři znovu získali eh národnostní práva menšiny na Ukrajině, tak prosákl nějaký oběžník eh ministerstva školství, eh kde se psalo, jak je potřeba zajistit, aby ani na hodinách tělesné výchovy ty maďarští studenti mezi sebou nemluvili maďarsky, ale pouze ve státním jazyce, to jest ukrajinsky.

Eh, takže to poněkud jako udělalo tu dohodu, řekl bych, ne úplně věrohodnou a Ukrajina zatím neudělala vůbec nic. Eh, teď se tvrdí, že půjdou do toho, že se budou schvalovat nějaké zákony.

E, proto Maďarsko teď zablokovalo to dalších otvírání těch dalších kapitol. Ale vlastně jsou prý dobré, ale vlastně se nic nezměnilo.

Asi tak.

Eh, co je nové, tak Maďarsko se přihlásilo k deklaraci, v které se tvrdí, že Rusko je bezpečnostní hrozba, takže to je velmi nové. Maďarsko do té doby vlastně se takovýchto eh k takovýmto věcem nepřipojovalo.

Eh můžeme si tady říct i takový symbolický, no, symbolický, ono jde docela o hodně. Eh vlastně po celou dobu toho válečného konfliktu na Ukrajině, tak vlastně Rusko bombardovalo snad všechny oblasti kromě jedné. Eh, prostě Podkarpatská oblast se tím, se vlastně ty hlavní údery vyhýbaly a po nástupu Pétera Maďara eh spadly, spadly i v této oblasti rakety a jemně naznačím, že to není náhoda.

Eh, no a navíc teď vlastně před pár dny přišlo vyhoštění 10 ruských diplomatů a mluví se o tom, že byť samozřejmě Peter Maďar říká, že je potřeba zachovat ten ruský plyn a energetické suroviny, ale je velká otázka, co bude s rozestavěnou elektrárnou Pakš, která vlastně stojí na poměrně výhodné půjčce od Rosatomu.

Rosatom je vlastně ten, který celé to konsorcium, kde jsou ale Němci a další země, zaštiťuje.

Takže to je do budoucna velká otázka.

O tažení proti korupci, jak jsem říkal, to je téma, které vlastně nejvíce rozvášní toho vládního voliče i dodnes, kdy se vlastně deklaruje, že Maďarsko získá zpátky ten rozkradený majetek. Což se promítlo tak, že změnou ústavy vznikl úřad pro vrácení státního majetku.

Ten úřad má skutečně bezprecedentní možnosti vlastního vyšetřování, vstupování do kauz, spolupráce s prokurátorem a skutečně mimořádné pravomoci.

A proto bylo velmi tragikomické, jak dopadl výběr člověka, který tenhle úřad vedl, protože Peter Maďar deklaroval, že Fidesz vládl totalitně a on bude vládnout v souladu s přáním lidí. Takže nechal vypsat otevřené výběrové řízení, kam se přihlásilo asi 70 lidí.

Teď víme, že ta komise, která to měla hodnotit, protože byla daná hodnotící kritéria, tak nikoho neohodnotila. Ty přihlášky prostě zůstaly bez poznámek a na konci se řeklo, že tito tři lidé půjdou před tu parlamentní komisi a z nich pak Péter Maďar vytáhl dopředu vybranou kandidátku, což je paní politoložka.

Druhý kandidát, což byl ředitel maďarského Transparency International, aspoň jako vypadal, že někdy vedl tým lidí a aspoň se tím zavírali, když víme, odkud tito lidé přicházejí.

Ale tato paní jako nikdy se nezabývala vyšetřováním.

To není nějaký úřad typu ústavu pro studium totalitních režimů, který si tam bude něco bádat a psát nějaké dějiny, ale to je úřad, který může reálně vyšetřovat a stal se součástí maďarského justičního systému.

Tak to znamená, že navracení státního majetku se zatím nekoná, protože se moc neví, co se vlastně ukradlo a jestli se to ukradlo.

A tak největším výdobytkem toho systému je zrušení takzvaného kekva, což je zkratka pro nadace veřejného zájmu.

Je to docela hezký model, který vymyslel Fidesz.

V podstatě řekli, že výzkumné instituce, univerzity budou depolitizované, což znamená, že je nebude řídit ministerstvo, ale vznikne jakási nadace.

Do té nadace se nalily prostředky, které jsou nescizitelné. Převedly se tam budovy, to znamená nemovitosti, takovéhle věci.

A hlavně se tam převedly procenta velkých státních podniků.

Takovým hlavním kolosem v Maďarsku je Mol. Známe ho z českých benzínových pump.

Takže tyto univerzity a další získaly třeba 2% akcí toho Molu, který nemohli prodat, ale vlastně se financovaly z dividend těchto státních podniků.

No a takto fungovala kromě univerzit jedna velmi zajímavá instituce, a to je takzvané MCC, neboli Matéas Corvinus Collegium.