NĚMECKO ZTRÁCÍ DECH. A CO TEĎ ČEKÁ NÁS? | Jan Campbell

Co se stane s Evropou, když její největší ekonomika ztrácí sílu a kdo o její budoucnosti rozhodne? Vítejte, milí diváci, sledující a kritici. Mluvíme o Německu. Německo, [hudba] země, která desítky let poháněla evropský průmysl, vytvářela bohatství a zásadně ovlivňovala směřování celé Evropské unie. Jenže dnes se mění pravidla hry. Německý průmysl čelí vážným problémům. Amerika prosazuje vlastní ekonomické a bezpečnostní zájmy. Brusel hledá cestu, jak udržet Evropu konkurenceschopnou. A uprostřed toho všeho stojí otázka, kterou si možná neklademe dostatečně nahlas. Kdo bude mít v příštích letech skutečnou moc nad budoucností Evropy? Berlín, Brusel nebo Washington? A co Česká republika, co naše pracovní místa, hospodářství, životní styl a budoucnost našich dětí? To nás možná zajímá nejvíce. Dnes nepůjdeme po povrchu, milí diváci. Budeme hledat skutečné příčiny, mocenské souvislosti a scénáře, o kterých se možná nemluví dostatečně otevřeně. Mým dnešním hostem je mezinárodní analytik a publicista, člověk s mimořádně širokým rozhledem a dlouholetými zkušenostmi z různých částí světa, Jan Kempbell. Jane, vítejte opět v zákonech bohatství. >> Dobrý den. Eh, děkuji vám a posluchačům. za přízeň. Děkuji panu Tomášovi za možnost a příležitost se s vámi podělit o některé informace a některé názory. No a samozřejmě děkuji i tomu vyššímu eh za nás všechny, že nám umožňuje eh využít všech těhletěch dnešních technologickejch možností a příležitostí. Rovněž děkuju, Jane. Vím, že jste vytížen psaním nové knihy. [frknutí] Milí diváci, podívejte se dolů do odkazu. Pokud vás zajímá práce Jana Kembella, najdete tam odkazy ode mě a můžete se těšit na novou knihu. To už vám říkám. Chystá se. Já se občas Jana zeptám a on tak skromně říká, že to teďka prosívá. Já se moc těším na tu knížku a takže děkujeme, že koukáte do popisku a zajímáte se. Zároveň vás také zvu. Eh, možná jste o tom slyšeli, možná ne. Spustili jsme aplikaci zdarma Oráulum společně s Tondou Baudišem. Pokud vás zajímají otázky na drámec běžného života, mrkněte tam. Je to na Android. Děkujeme vám. Největší poděkování patří vám všem za sdílení těchto rozhovorů. Díky vám se šíří. Vy víte sami, že s panem profesorem tento formát je až takový přednáškový a mě moc těší, že se zajímáte a pomáháte nám šířit tyto úvahy, které slouží především pro inspiraci, debatu a zamyšlení, možná i pro akci některých z vás. To už necháváme na rozhodnutí vašeho svědomí, vaší mysli. Jane, dovolte mi otevírací otázku. My sledujeme Evropu, jak se mění. Dalo by se říci, někdo to sleduje více, někdo méně. Nicméně tato otázka může posloužit pochopení Evropy a možná i jako určitá sumarizace vašeho dosavadního poznání. Co se v Německu skutečně mění? Německo je pro Českou republiku důležitý partner. Je to náš soused a dalo by se říct mocnost. A proč bychom tomu měli vůbec v České republice věnovat mnohem větší pozornost než třeba tomu, co se děje ve Spojených státech amerických? [vzdechy] Lze to takhle uchopit, nebo se mýlím? Jsou třeba jiné části světa, které vy vnímáte mnohem zajímavěji? Já si, já jsem přesvědčenej, že otázka je správná, aktuální a že na ní existuje samozřejmě několik odpovědí z hleda velice pragmatického a života každého z nás, který žije s nějakým sousedem, by mělo platit by měla platit životní zkušenost, že důležitější je mít dobrý vztah se sousedem, než dobrý vztah se vzdáleným příbuzným a k tomu ještě za oceánem. Jo, čili jestliže eh Česká republika, Češi jako národ nebudou schopni eh budovat a udržovat dobrý vztah se svým sousedem, nehledě na různé historické zkušenosti, nehledě na současný vývoj, tak je samozřejmě eh budoucnost tohoto malého národa pod větším tlakem s větším nebezpečím ztráty i toho zbytku suverenity tady myslím tý národní nebo etnický než kdykoliv dříve. Když se podíváme na našeho souseda, teda Německo, jako jedno z hlavních pilířů Evropský unie a podíváme se na ten vztah Evropské unie ke Spojeným státům a jejich roli, nehledě na výsledky včerejších voleb. Tak z toho vyplývá, že Evropská komise, ať se nám to líbí nebo nelíbí, v tichu přijala všechny podmínky americké zahraniční politiky. E, co se týče Ameriky a její politiky vnitřní a zahraniční, i po těch volbách, po včerejších volbách, je potřeba zdůraznit, že vnitřní boj, to znamená napětí ve vnitřní politice bude stoupat v Americe. Zahraniční politika Spojenejch států se s pravděpodobností hraničící s jistotou nebude zásadně měnit a bude se eh orientovat na skutečnosti, [odkašlání] že tři z pěti principů nebo zásad břežinského doktríny Amerika už dneska nemůže splnit. Z těch pěti zásad se jí podařilo dvě věci. To znamená od roku 2014 převrátit Ukrajinu v instrument boje proti Rusku. Tento boj v různých formách bude pravděpodobně končit svou fázi představitelné budoucnosti. To znamená, myslím si, že během roku, ale bude pokračovat v jiných formách ještě dlouhá desetiletí, protože se jedná o boj jako část antropologické války. Antropologická válka, to je válka o hodnoty. To je jedna věc. Druhá věc je, Spojeným státům se podařilo oddělit Evropu nebo Evropskou unii od Ruska. To je velký velké dosažení jednoho z pěti bodů břežinské doktríny. A to znamená, že Evropská unie, nebudeme mluvit o Evropě celej, ale jako o Evropské unii, Evropská unie se stala rukojmím zájmů Spojených států. Dneska je plně závislá ve všem, co je potřeba k definici suverenity. Nemáme ani valutu, máme jenom dluh. Nemáme ani jednu komunikační společnost nebo platformu. Nemáme vojenskej průmysl, nemáme eh svojí vědu, čili nemáme žádný eh ze základních prostředků, na kterých je možno stavět a definovat suverenitu. Čili Evropa se stala nebo Evropská unie se stala rukojmím s podmíněnou suverenitou na Spojených státech. Eh, když se podíváme na ty tři další body e břežinské doktríny, tak zjistíme, že Spojeným státům se nepodařilo odčinit a porazit strategicky Rusko. Proto se s ním dneska počítá, všude. Nepodařilo se Spojeným státům porazit nebo oddělit Čínu od Ruska, což se taky nepodaří ani v představitelné budoucnosti, protože Čína si velice dobře uvědomuje týlovou funkci e Ruské federace. No a jako poslední z břežinské doktríny Spojeným státům se nepodařilo politicky zvítězit nad Iránem. Vojensky to tam možná rozbili všecko, to je asi pravda. Politicky, ale se jim vítězství nepodařilo zabezpečit. Čili tím naznačuji i takový možný možný osud Evropy v případě, [frknutí] že Evropská komise a nebo ta Evropská rada eh se [frknutí] svými ministry a premiéry členských zemí nedokáže Spojeným státům vysvětlit, že je to v jejich vlastním zájmu, aby Evropa nepadla ještě více než na kolena. To znamená, aby nepadla obličejem přímo na zem. Proč? Protože je třeba si uvědomit, že nedávno vyslovená varování iránských vůdců nebo iránského vůdce a zveřejnění cílů, které Irán napadne, chceme nebo nechceme, představuje i přímý konflikt s Evropou. který si jako Evropa nemůže dovolit. Teneska nebo včera, to už teďky nevím přesně, došlo i k vážnému varování Arménie, eh týkající se výstavby eh Trumpovo trasy míru na jižním Kavkazu. varování obsahovalo prakticky hrozbu, že jakmile dojde k realizaci tohoto projektu s účasti Ameriky, Iran to nedovolí. Čili to znamená, že Evropa se svými aktivitami v Arménii, takzvaný pozorovatelský mise, nebudu se tady o jejich obsahu podrobně rozšiřovat, si zahrává s ohněm. Podobně jako si zahrává Amerika s ohněm taky v Arménii, především existencí své druhé největší svého druhého největšího velvysaneckého komplexu na světě, ze kterého je možné nechat startovat drony. pozorující třeba dění nejenom v Iríánu. Čili eh suma sumárum řečeno eh je potřeba urgentně zabezpečit určitou osvětu u občanů Evropský unie, eh, která zabezpečí eh schopnost vyjádřit e eh svojí intuici. si své vnitřní přesvědčení, své vědomí, že takhle to dál nejde a postaru se žít nedá. To je asi taková zásadní eh odpověď na tu otevírací otázku, jak s tím Německem. Jo, Německo je soused a když si neuvědomuje, že vztah se sousedem je důležitější než jakýkoliv vztah s příbuzným daleko za oceánem, tak je to špatně. Druhá věc je, jak se chovat ke svému spojenci daleko za mořem, když ta nebezpečí v Evropě jím způsobená těhletím spojencem narůstají a začínají ohrožovat eh náš domov. To je přibližně odpověď. Nebudu se bavit a nebo nemyslím, že že předmětem dnešního rozhovoru popisovat vnitřnopolitické vnitropolitickou situaci v Německu a nebo spekulovat o náhlém úmrtí, jo, ministra zemedělského průmyslu v Berlíně včera v noci před otevřením svý kancelář a tak dále. Čili je celá řada symptomů. eh, které nedovolují se dát na cestu spekulací, ale na druhé straně této mince je skutečnost, že během několika týdnů eh bude přijímat bývalá starostka města Brna společně s panem poslem vyznamenání za smíření mezi český ým a německým národem v rámci lantmanchaftu. Jo, čili to jsou věci, o kterých se v Česku neřekne ani slovo. Nikdo o tom nemluví. Já bych, kdybych si dal teďky tady minutku čas, tak bych našel přesně ten den, kde to předání tohoto vyznamenání bude. Vím to proto, protože jsem byl na tuto slavnost pozván. Ale kvůli mým druhým povinnostem a především předestující cestě do Číny se tohoto této příležitosti nemůžu účastnit a čili neuvidím ani eh živě eh gestiku a a výrazy bývalé paní starostky při přijímání tohoto vyznamenání, ale je to velice velice eh důležitý symbol a důležitá akce. To můžu jako našim posluchačům upřímně eh říct, jo. Čili tohle je přibližně ta odpověď na vaši na vaši otázku. >> Děkuju vám, Jane, za ten toto slovo úvodem. Diváci, pokud to vidíte obdobně, dejte palec nahoru a děkujeme vám za sdílení. My se dostaneme i e mimo Německo. Podíváme se i případně na vaše odhady ruskočínských amerických vztahů. Nicméně když jsme začali tím Německem. Co se podle vás dnes v jeho hospodářském a politickém modelu zásadně mění? Sledujeme pouze přechodnou krizi. A nebo je konec jedné historické éry. stručně a myslím, že nepřehnaně odpovězeno. Nejedná se o nic přechodného. Proces, který sledujeme, lze nazvat transformačním procesem, který ukončuje jednu etapu hospodářského konání. hospodářského a finančního systému a bude eh se transformovat nebo transformuje se již do nového, o kterém jenom málo lidí [frknutí] má představu. E tady na tomto místě si dovoluji opět připomenout 900 stránkový dokument. Jo, konzervativní americké nadace, který prakticky popisuje, co se bude dít nebo co se děje a co se bude dít v Americe s Trumpem nebo bez Trumpa a tím, co se bude dít i v Evropě, která se dobrovolně upsala. Jo, být rukojmím Spojených států, protože svoje šance Evropská unie nebo Evropská komise prostě zaspala. Eh, můžete mi ještě jednou připomenout tu otázku. Promiňte, já teďky jsem se tam zamotal. >> Úplně v pořádku. Eh, Německo desítky let je chápáno jako motor evropské prosperity. Mnoho lidí teďka sleduje určitý druh krize. E, Německo se je vybít na rozcestí, ať už co se týče energetiky, armády, průmyslu. Tak eh dokážete vy, Jane, nám říci, jakým směrem Německo se bude vydávat, ať už úspěšně či neúspěšně? Eh, no, jak říkám, eh, eh, nejsem povolán jako vyjadřovat se eh k nějakým perspektivám Německa, ale tak, jak se mi je jeho současný vývoj, nelze eh nelze vyloučit, že ta deindustrializace německá bude pokračovat, že ten vztah Německa přes formálně tu Evropskou unii s Čínou nebude lepší, což indikují poslední akce Evropské komise a taky Německa, čili Tedy [odkašlání] Německo eh se stane takovým byčem pro eh státy Evropské unie, které nenajdou nebo nenašly již e nějakej útěk nebo azyl pod nějakým listem přečkat. Tohle špatný období. Tady mám takový pocit, že Česká republika zaspala a eh že je v situaci, kdy eh nebude schopná. Nebudeme se tady bavit o nějaké válce a o nějakým bojování, ale takovýmhle věcem, ale že bude pomalu a jistě následovat e příklad podle mého již ztracené Francie, podle mého jež ztrácející se Velké Británie. A to především proto, že nezvládli naše politický elity, takzvaný elity vypracovat včasnou a spravedlivou emigrační nebo migrační politiku a její řízení. Tady se dotýkáme i otázky práva. a jeho idealizace, ideologizace. To znamená dopokovať bude možné, aby Ústavní soud, takzvaný ústavní soud nebo soudci eh byli silnější než parlament. Nemůže se mluvit o něčem dobrém v České republice a nebude možné hovořit o ničem dobrém ani v rámci Evropský unie, která po v soulladu s mástřskými smlouvami nebo dohodami umožňuje integrovat do národní legislativy bez souhlasu parlamentu, takzvané evropské právo, nadnárodní právo. Čili eh ten problém eh s Německem je jenom eh je možné popsat jako katalyzátor určitého pohybu, určitého trendu, určitého procesu, který eh ve Francii už přived k tomu, že Francie není tou Francií, kterou eh jsem já znal v dětství a nebo v mladém věku. Dneska tam nikdo z těch demonstrujících večer nečte žádnýho moliéra a takovýhle věci. Na to se každej vykašle. Jo, podobně jako je tomu tady v Česku, kdo tady čte nějakýho básníka, kdo se zabývá, poezí někdo. Jo. Eh, no a podobnou situaci e máme v tom Německu jenom s tím rozdílem, že Německo jako eh federální seskupení má eh možnost eh opětného rozdělení, jo? Čili já nemohu vyloučit, že je třeba i v zájmu eh Spojených států, aby se Německo opět rozdělilo na takzvané východní a takzvané západní třeba. Jo. ta otázka eh migrace s tím samozřejmě plně souvisí a je spojená a jak říkám, e migrační politika bez vize a bez instrumentu k její řízení, tak jak se to projevilo v ve Francii, nastupuje samozřejmě už i v Anglii. kde ty eh vládnoucí elity, to znamená ty, které nevidíme, ale které řídí britskou vládu, se chovají eh jako říkám nelojálně ke svému národu. Je to nezajímá. Není to taky ani v jej popisu práce a funkce. Eh dostává se Německo do podobné situace. No a my se s nima svezeme, jo, protože tady nemáme vůbec žádný eh žádný eh alternativní eh vůdcovský zdroje. Když se dneska podíváme na ty výsledky eh voleb v Americe, tak tam máte prakticky taky jo, eh potvrzeno, jo, že už ani Američanům nevadí, jo, eh islámský, eh, střelec eh mají teďky prvního mluvčího, e, moslima e, i, i, i v kongresu a, a tak dále, jo. Čili ten trend je jako dost e silnej a bude jedním z výzev pro prezidenta Trumpa, který se bude za každou cenu tento vývoj brzdit a omezit. No, ty j se tam zmínil o Číně. No tak v Číně probíhá celá řada akcí v této době nedávno skončil i jejich další zasedání. Po tom zasedání nastalo nějaké ticho. To znamená, že se tam ještě eh dohrávají věci, které eh veřejnost eh neviděla a nemusí možná ani vědět. V Číně probíhá toho času velké mezinárodní setkání týkající se mediální politiky v oblasti jeden pás, jedna stezka. V Číně bude poměrně velká konference, na kterou jsem pozvanej a přijal jsem pozvání týkající se týkající se i otázek vyzbrojování Tajwanu. [odkašlání] Příští pondělí bude ve Vídně zasedání OBS prakticky, na který jsem přijal taky pozvání. Tam nebudu vystupovat dlouho, já nevím, 5, 7 minut víc ne asi, které se týká militarizace Evropy, což je velkej, velká výzva, velký problém. No a když už jsme u tý militarizace Evropy a a toho Německa, tak musíme si uvědomit jednak eh schopnosti Německa. To znamená, Německo taky zaspalo dobu a dneska, když chtějí předělat, já nevím, 80 nebo 180 vrtulníků na vojenský, tak zjistili, že to prakticky nejde, že nemůžou střílet, protože ani ty ty patrony do těch kanonů nemůžou bejt jednoduše certifikovaný kvůli magnetickým a jiným vlivům na celý řízení vrtulníku. Jo, rozumíte? Čili tady se dělají věci úplně úplně mimo realitu. Jo. E, druhá věc je eh dneska máte, jestli se nepletu, tak dneska sedí, zasedají tam Fon Lajenová v Trenčíně na Slovensku se svýma lidma. Tam mají nějakou poradu a vedle jejich baráku, jo, se zastříleli, postříleli tam ukrajinští vojáci, který tam jsou vycvičovaný. Jo, jo. Dokonce jeden umřel. Jo, to tak tady někde se ty velký šišky setkávají a tady vedle v nějaké boudě se střílejí, postřílejí vojáci mezi sebou, který se mají podporovat tam někde na Ukrajině. Čili žijeme v takovým absolutním takovým absurdu. No a aby to toho nebylo málo, tak si Evropská komise vymyslela, že od příštího roku v říjnu, teď nevím přesně to datum, protože jsem ty materiály nestudoval podrobně, ale jenom vím, e, o co se jedná, tak vyhlásili, že v Evropě bude v říjnu od příštího roku takzvanej den připravenosti, jo, kterj znamená na prakticky výzvu pro každýho občana Evropský unie, aby se zásobil minimálně na tři dni všem možným odléků vody, jídla, baterek, nabíjení, já nevím co, protože prý tak dlouho může trvat mobilizace záchrannejch složek, jo. Tak když si toleto jako člověk dá všecko dohromady, no, tak vám tady nezbejvá nic jinýho, než eh než si uvědomit. A zase se vrátit k tomu slovo vědomí, jo, sebevztažnost, jo, jazyka, e, reflexe, jo, včetně těch mýtů vo Narcisovi, tím potažmo i k Trumpovi a a Babišovi a všem těmhle těm ostatním. Eh, a uvědomit si, že jediná možnost pro nás a pro klid v naší duši, v našem vnitřním vnitřní skořábce je to uvědomění si, jo, tý eh samovzstažnosti jazyka, jejího obsahu. a těch různejch paradoxů, který z toho vznikají a jsou s nimi spojený. Čili jako teďky v rámci našeho teda rozhovoru, když už jsem řekl tady to slovo paradox, tak tak si myslím, že je na místě, aby si i alespoň část našich posluchačů eh uvědomila vůbec paradoxy a ten nýtus. Jo, to už je jedno, jestli si tam vzpomenu na nějaký to to řecký eh řeckou krátkou větu. Všichni Kriéťané jsou lháři. Jo. A nebo jestli si vzpomenu na eh další paradox, že holič holí jenom ty, kteří se sami neholí. Jo. Jo. Eh, tole jsou takový jednoduchý jednoduchý eh příklady, eh, který eh e dají každému, jo, ať to člověk chce nebo nechce, jenom když to slyší, mozek to přijme a a je to tam v archivu v mozku a oni se vybavují eh v asociačních situacích. ty, kdo jsou jako s tím věděním a ne se znalostma a jako dále můžou tam se zabejvat otázkama množin a paradoxama a dojdou prakticky ke stejnýmu konci. E, čili tím naznačuji, že nelze hodnotit jenom to, co my vidíme přes naše oči, protože obrázek vzniká v mozku, ale také, co my cítíme, vnímáme uvnitř. No a eh jako jako poslední doporučení snad tady v tomhle monologu bych dal, e, ať se každej podívá sám do zrcadla, sám na sebe a uvidí v té hloubce očí, že tam nic není a současně, že tam je on sám. Jo. Jo. Čili takovýdle malý cvičení e jako neuškodí a z toho prakticky i vyplývá, že strávit mnoho času před zrcadlem není ani dobrý. Jo. Jo. A to už je jedno, jestli člověk půjde do do bludiště na Petříně, nebo jestli se tam podíváme na svojí polovičku, která se tam šminkuje a já nevím co a nebo na ty ješitný mladý pány, který se tam jako připravujou na nějakj výkrok do města, jo, aby byli obdivováni. Čili to je krátká taková odpověď. J rozumný filozof, Jane. Nicméně věřím tomu diváci, že stejně jako já jste v tom našli [vzdechy] určitý klíč. Mě se tím pobavil, takže děkuju a tou lehkostí. Jenom vás poprosím, Jane, rozsviťte si tam. Já bych vám řekl jako správný Moravák a Ostravák Rožněte. >> Je to lepší? >> Je to lepší. Buď se já tá tady se můžu pokusit. Budiš světlo. To bude asi veliký, ne? >> Budíš světlo. Výborně. >> Je to lepší. >> Výborně. Jste jak v hollywoodském studiu a já >> teď už jsem v hollywoodským studiu. To krásný. >> Ano. A já vám položím otázku, která věřím, že eh vytvoří ten dojem, protože to, co diváky i mě osobně zajímá, je americkoněmecký vztah. Vy jste tady o tom mluvil a naznačil jste některé věci. Nicméně mě zajímá mě zajímá, jak na tom jsou eh Německo a USA, protože Amerika, jak jste tady říkal, ona prosazuje vlastní hospodářské bezpečnostní zájmy. To asi není novinka. My to vidíme. Vidíme to. E, kde se dnes zájmy podle vás Německa a USA naopak nejvíce rozchází? A dokázal by podle vás, Jane, Berlín prosazovat nezávislejší politiku, pokud by se dostal s Washingtonem do zásadního konfliktu? >> Odpověď. Eh, podle mého hodnocení eh faktů a zkušenosti je taková, že Německo se nemůže Americe zepřít. čili nemůže nic prosadit, co nebude ve větším ve větší části nebo podílu odpovídat americkým zájmům. Německo ve své podstatě není nebo je státem s podmíněnou suverenitou. Německo nemůže rozhodovat samostatně o ničem, co se týče zahraniční politiky. Podobně jako Itálie ve svých pěti strategických odvětvích nemůže nic udělat bez souhlasu Pentagonu nebo Washingtonu. Jo, to si myslíme my, jo, že si tam oni hrajou. To je v kavárně, jo, to je při jídle a tak dále. Ale co se týče letectví, námořnictví, komunikace automobilovýho průmyslu, nemůžou sami komunikací nic rozhodnout. To jsou prostě reality. Běžný člověk dneska sleduje tu přestřelku a na jedné straně vidíme Donalda Trumpa, Jane, který [frknutí] používá sociální sítě jako určitý rozptylovák a krmí tím svět médií, který nechce přirozeně platit. Takže získává si tam velmi šikovně cestičku. To už my mnozí sledujeme a chápeme. Nicméně, co je nesrozumitelné i mně samotnému a dalším, jak jsem to pochopil z komentářů, je to pozice Donalda Trumpa. On: My vidíme evropské lídry, vidíme jednotlivé státníky, kteří nenechají kolikrát nic suchou na Donaldu Trumpovi. Přesto, pokud vezmeme koncept deep state, tak si řekneme, tak přehlédli ho, nezničili ho z včas, nezabili ho. Je to chyba v Matrixu Donald Trump. Jak se tam dostal? Protože i v samotné Americe on přináší z pohledu určité úrovně vědomí rozdělení. A byl součástí plánu Donald Trump nebo rozhodil kostky? Donald Trump je podobná figurka na šachovnici jako všecky ostatní prezidenti a premiéři, jo, ve světě velká většina, jo, to je normální figurka. Jak jsem již naznačil začátku, hlavní hlavním cílem konzervativní politiky eh Spojenejch států je zničení nebo rozrušení a záměna eh toho takzvaného hlubokého deep state, jo, toho hlubokého státu. Čili Trump za léta svého života a působení se ukázal vhodným instrumentem pro konání v této fázi, této historické fázy transformačního procesu. Podobně tomu máte i eh i v tom Německu. kancléř Merc to je taky americkej harcovník, jo, ať se vám to líbí nebo nelíbí, jo. celá řada jinejch jinejch bývalých politiků od BBrok až tam přes toho jejich ministra životního prostředí a tak dále. Ty všecky jsou dneska ve stínu. Dostali nějaký pozice na liberárních institucích od kolumbijské univerzity, já nevím nějakých institutů, až bůh ví kam. jsou ve stínu v naději, jo, v naději, že se podaří tenhleten proces zastavit tak, aby tito lidé byli opět pozváni do křesla moci a začali tam eh fungovat e v rámci těch hlavních cílů. A když jsem tady zmínil ten devět stránkový dokument tydlety konzervativní redze Heritage Foundation, jo, doporučuju e, aby to alespoň někdo z těch posluchačů si obstaral a občas se tam podíval, tak mu bude jasno. Ale na druhé straně této mince existuje nikde nedefinovaný a tím i neprokazatelný eh národní zájem Spojenejch států. Národní zájem Spojených států se nechá složit podobně jako Lego z pěti různejch dokumentů počínajících tam Pentagon Papers, jo, až až třeba tady k tomu dokumentu tý Heritage Foundation. A tento národní zájem, jo, eh, je vyšší zájem než jakýkoliv zájem jakékékoliv politické strany. Jo, čili jestliže my mluvíme o zájmu potažmo poslání Spojených států, tak máme dneska eh to potvrzení, jo, potvrzení, že Spojené státy eh už se veřejně přiznají, že vést eh válku se z ekonomického a finančního hlediska nevyplácí, ale na základě za dlouhá desetiletí vybudované pozice a akceschopnosti jednat velice rychle, jo, velice rychle na situace, jsou schopné měnit pravidla hry prakticky všude ve světě a udržet si tu e tu eh tu hegemoni a eh tady se dostáváme i potažmo k tomu k té otázce, kterou jste tam indikoval, e a která je spojená s Čínou. Když si představíte Čínu a její žádosti o patenty a to absolutní číslo a na druhé stránce dáte si tu pragmatickou americkou moc. Tak vidíte jako, že zaprvé, že teda 24 až 26 přibližně, jo, Čína potvrdila svojí pozici světového lídra v počtu patentových přihlášek. Jo, přibližně polovinu všech přichlášek na světě podala Čína. Toíte, to je nepředstavitelný číslo. Jo. Jo. A tam jestli tam máme nějaký nějaký společnosti, o kterejch má cenu se bavit, tak to máte ten Huawei se svým skandálem v Kanadě a Amerikou jako v tom. A teď máte i ten další monster technologickej a to je kattle. katl se svejma baterkama do aut, ale i se svejma baterkama jako úložiště elektrické energie. To jsou ohromný jako eh eh ohromný společnosti, který tvoří celkově 60 % jo, všech světovejch patentů. 60% světovejch patentů, jo. A nejenom patentů všeobecnejch, ale ve strategických a kritickejch oblastech. To znamená včetně takzvaný umělý inteligence, jo, kterou já nazývám a už to začínají mnozí opakovat, multidimenzionální approximace. a na druhé stránce největší zloděj v historii lidstva. Dneska máte už přes 100 společností v USA, kte sbírají a nebo už podali žádost u soudu právě kvůli zneužití, bezplatnému zneužití těchto několika technologických gigantů. intelektuální práce a výsledků jiných firem a jinejch lidí z minulosti. Oni to berou zadarmo k trénování lidí. Čili my se tady setkáváme skutečně eh s vážnou situací. A tady jenom chci říct, že ta eh ta míra, jo, ta ta míra patentový industrializace, jo, což je jedno z měřítek vyspělosti státu v Číně přesahuje už 54 %. Rozumíte? My tady v Česku vůbec nemůžeme mluvit ani ani vo o o desetině toho. Jo, čili jako tím ti chci jako naznačit, že eh je důležitý posuzovat i tydlety patentový záležitosti e v těch jako zásadních devíti strategických oblastech. To si lidi neuvědomujou. A to se zase vracím k tomu začátku, jo, jestli je málo slov dneska a nebo jestli je hodně slov. Jo, to mě tady připomíná e připomíná takovou tu eh takovej ten eh obraz eh kterej visí visí v v ve výstavní síni, státní výstavní síni v Kzruhé. Jo. A a to je portrét malíře Wilhelma Stanhausera. Jo, to je z roku 1869, kdy eh prakticky eh eh někdo dřív řekl, že nechápe, proč tolik spisovatelů šetří slovy. Vždyť jazyk je zadarmo. Jo. A eh je takováhle krátká dvojitá věta vás automaticky eh přivede, když jste vnímavej a chápete tu sebestažnost jazyka eh k porovnání s filmama. Žádný filmy, sekvence netrvají déle než 10 vteřin. 30 vteřin bejvalo dřív průměr jedný scény. Člověk se moh koncentrovat, mohnímat jinak. Dneska se to řeže jako mrtvoly. Jo. Jo. Se řežou na plátky, jako dělá Porogov. Jo. Eh, zmražený lidi se řežou prostě na plátky. Tam můžete jsem viděl i v kori svýho času jsem byl tam. Takže dneska se prakticky eh dostáváme do takový doby řezání, jo, doby pitvání, jo, a s cílem, aby se něco dělo. A tady se ztrácí eh ta schopnost eh reflektovat a tadleta reflekce je velice velice důležitá, protože přesycení obrazama, jak z tý televize, nesmyslný tam ty reklamy, já nevím co všecko tam běhá, tak i přescení tady z toho řezání těch různejch příběhů eh na takzvané informace eh vede vede k přes přesycení, jo, a pod eh bych to nazval podnětové chudobě člověka. A to je velice důležitý téma, jo, protože to charakterizuje naši dobu, kdy žádná slova nestačí, protože podléhají inflaci. A vo toleto si myslím jde. Jo, tadleta podnětová chudoba je eh cestou do pekel. A kdy ve kterém ve kterém jazyk přestává být jazykem, kdy eh eh samotná přítomnost, jo, je existencionálním zhuštěním, jo? A podstatu jazyka proto nejlépe zachycuje námi ignorovaná poezie. Čili tady jsou velký, tady jsou takový myšlenkový eh pochody, procesy, obraty, který by jsem nebo kterým chci nabídnout našim posluchačům, protože to není k odvlečení. Jo, od problémů. To je právě ukázka cesty k řešení těch různých výzev a problémů, se kterýma se dneska setkáváme a budeme ještě ještě setkávat, jo, protože člověk stejně jako kultura, stejně a nebo podobně jako civilizace, který se ztratil pes přehno e jako já bych to nazval bez přehnosti, jo, který pozbyl takovou tu ten kořen, to spojení s pevnou půdou v jazyce působí na okolí tak, že očekává přizpůsobení se toho okolí jemu. A to je další strašná chyba člověka. Jo. [smích] A je to je to spojený i s tou takzvanou idealizací vědění, jak já to nazývám. Proto jako si myslím, že je je velice důležitý eh si uvědomit, že někdo z nás žijících není větší než jazyk, jemž vládne. Proto je velice důležitý si uvědomit, eh, jak a co člověk šíří, mluví, říká a tak dále píše, a ne to, co naši naši politici a takzvaní vůd