MAINSTREAM DETOX

22:28

THURSDAY NOVEMBER 19NOVEMBER 19, 2026

Německo bez plynu. Věnujeme mu náš?!

Markéta Šichtařová

Německo bez plynu. Věnujeme mu náš?!

Přepis videa

Zobrazit / skrýt přepis

Zdravím, tady je Markéta Rá Šichtařová a tohle je pořad Na pravou míru. Na pravou míru si dneska uvedeme, jak se to má s evropským Green Dealem, protože máme tady novinku, zábavnou novinku. Německo může podle všeho tuhle zimu zůstat bez plynu a Česko by ho asi mělo zachraňovat nebo se tak minimálně tváří. A já to nemyslím obrazně. Já tady skutečně mluvím o skutečném nedostatku zemního plynu. Největší evropská ekonomika totiž vstoupila do topné sezóny s mimořádně nízkými zásobami. No a němečtí provozovatelé podzemních zásobníků už teď varují, že pokud přijde skutečně tuhá zima, což se může stát, tak Německo nemusí být schopné pokrýt veškerou svou spotřebu. A do toho se nám tady objevují zprávičky, že český prezident měl prý během říjnové návštěvy Německa přislíbit pomoc z českých plynových zásob. Pravda je taková, že hrad zatím tenhle slib nepotvrdil. Takže eh nevím, jestli to je jenom fáma. Každopádně je to na úrovni neověřené informace. Co ale víme na beton, je to, že prezident s německým kancelářem jednal bezpečnosti dodávek strategických surovin. A taky víme, že Česko a Německo už v roce 2022 se přihlásili k něčemu, čemu říkají vzájemná energetická solidarita. To znamená v podstatě tedy vzájemná výpomoc v případě nouze. Otázkou je, kdo bude pomáhat komu a jestli by obě strany ten svůj slib dodržely, když by šlo do tuhého. Eh, zatím to vypadá, že Česko asi hodlá ten svůj slib dodržet. Takže naprosto zásadní otázka. Mohli by v případě německých problémů a německé k německé plynové krize, mohly by být ohrožené také české zásoby a český průmysl? Vypadá to, že ano. Pokud skutečně prezident nabídl tedy pomoc nad třeba rámec našich smluvních a zákonných závazků, tak v takovém případě bych to považovala za naprosté šílenství, protože Německo není nějaká chudá země, není to žádný třetí svět, který by byl postižen nějakou nepředvídatelnou přírodní katastrofou typu hurikán nebo zemětřesení. Německo je stále ještě největší a nejsilnější evropskou ekonomikou, která se dlouhé roky dobrovolně rozhodovala, jak její energetika bude vypadat. Německo si samo a dokonce v tom figuroval i určitý podvod za ministra Habeka. Takže samo se rozhodlo odstavit si svoje jaderné elektrárny. Německo se rozhodlo vsadit všechno na obnovitelné zdroje. Německo se rozhodlo spoléhat na plyn jako na jeden z prostředků, který mi bude vyrovnávat nestabilní výrobu elektřiny z větru a slunce. A teď se ukazuje, jak hloupá, nevzdělaná, neinformovaná, dogmatická a ideologická byla tahle strategie. My bychom teď měli být připraveni pomáhat napravovat důsledky těchto hloupých, neinformovaných, ideologických a zaslepených německých politických rozhodnutích. Takže se ptám, kdo bude pomáhat nám, pokud se nedostatek plynu nebo prudké zdražení energií přelíjí také do České republiky, protože přesně to se může stát. Eh, právě to je tedy téma mnohem závažnější, než se dneska mediálně prezentuje. Podívejme se na konkrétní čísla. Skutečně ty německé zásobníky na tom nejsou dobře. Na začátku listopadu byly německé zásobníky plynu naplněné přibližně ze 61 %. Přitom stanovený cíl je zhruba 70 % a od té doby ty zásoby dál klesají. Podle dostupných z poloviny listopadu už naplněnost dosahovala jenom přibližně 57%, což na začátek topné sezóny je mimořádně málo. >> Potřebujete poradit s vašimi financemi a s jejich rozložením? Objednejte se na konzultaci ke mně. Pište na email markéta.sichtarova@nextfinance.cz. Německý oborový svaz Ines, který združuje provozovatele podzemních zásobníků plynu, tedy varoval před scénářem mimořádně chladné zimy. Pokud ta zima bude běžná nebo mírná, tak by Německo asi mělo podle tedy analýzy Inesu tu zimu zvládnout. Ale pokud se zopakují extrémně nízké teploty, které třeba jsme zažili v roce 2010, tak ta situace se může dramaticky změnit. V nejhorším modelovaném scénáři, se kterým se počítá, by Německo během jediného měsíce mohlo chybět až eh 6,6 TW eh zemního plynu. Abyste si dokázali představit, jak velké množství to je, tak tohle odpovídá zhruba průměrné měsíční spotřebě celé České republiky. A během některých tedy mimořádně chladných lednových dnů by ten deficit mohl dosahovat až 1,7 TWh, takže není to málo. Není to už jenom na úrovni nějaké běžné provozní komplikace. Tohle je na úrovni v podstatě potenciální energetické krize, která nastane v případě nepříznivého počasí. A co je na tom nejhorší, Německo se rozhodně do téhle situace nedostalo vinou počasí. Je to prostě důsledek naprosto dobrovolných, zcela dobrovolných německých rozhodnutích. Zaprvé tedy rozhodnutí vůbec odstavit svoje tepelné zdroje, eh svoje klasické fungující elektrárny. A zadruhé Němci čekali až za hřmí, čekali, až plyn zlevní. Podle svazu Ines bylo technicky možné naplnit ty německé zásobníky ještě před začátkem topné sezóny přibližně na 77 %. Jenomže provozovatelé pořád čekali, že plyn údajně zlevní, čekali na nižší ceny. Ono se nebylo čemu divit, protože cena zemního plynu vlivem situace na Blízkém východě vyšplhala až ke 100 € za megahod a před tou únorovou eskalací konfliktu kolem Íránu se cena pohybovala kolem 30 €. Ale ti provozovatelé zásobníků situaci úplně špatně odhadli. Oni si mysleli, že ta situace brzo skončí. I my na tomto místě jsme si opakovaně říkali, že to není běh na krátkou trať, ale že to bude na měsíce. Němci to ale asi nevěděli a tak tedy stáli před v podstatě jednoduchým ekonomickým dilematem. Buď nakoupit drahý plyn a riskovat, že jeho cena následně klesne a nebo čekat. Oni se rozhodli čekat, ale mezitím začala topná sezóna a zásoby se začaly spotřebovávat a teď už hrozí, že to nepůjde dokoupit až tak úplně rychle. Eh, takže pokud by přišla extrémně studená zima, tak Německo bude muset nakupovat ještě mnohem dráž. A otázkou je, jestli se mu to podaří dokoupit, jestli se mu podaří ty zásobníky naplnit skutečně eh tak, jak bude potřebovat. Protože ty dodávky okamžité nemusí být až tak jednoduché. Je to samozřejmě krásná ukázka toho, co se stane, když stát vytvoří systém, ve kterém eh soukromá motivace jednotlivých účastníků se rozchází s požadavkem na bezpečnost celé ekonomiky, což je přesně to, co Německo vytvořilo a co vytváří v podstatě celá Evropa. Ten každý jednotlivý provozovatel se v podstatě choval racionálně. Jenomže výsledkem je systémově velmi nebezpečná situace. No a pak tedy přichází stav, že to stát musí řešit na poslední chvíli a bude to samozřejmě řešit asi nějak zhora a nějakými dotacemi. Proč Německo jednoduše eh nemůže dovést víc plynu? To je pochopitelně první otázka, e, která každého napadne. Každý si řekne, dobře, tak Německo má teď málo plynu v zásobnicích. No tak to prostě ještě doplní i třeba za vyšší ceny plyn zdraží, ale doveze se to. Vždyť t má plynovody z Norska, z Nizozemska, z Belgie. Má taky nově vybudované terminály na zkapalně e LNG. No jenomže problém je v tom, že ony i ty dovozní kapacity jsou eh omezené. Podle sdružení teď zase německých provozovatelů dálkových plynovodů, mohou ty dostupné plynovody a LNG terminály dodat Německu přibližně 3 TWhy plynu denně. Ale když máme extrémně chladný den, tak Německo může potřebovat třeba až dvojnásobek této kapacity a ten rozdíl potom musí pokrýt zásobníky. A tady přichází teda další problém. Čím méně toho plynu v zásobnicích zbývá, tak tím víc taky klesá rychlost, se kterou ten plyn z těch zásobníků lze odebírat. To už je zase technická záležitost. Takže dokonce ani to, že ty zásobníky nejsou úplně prázdné, že jsou třeba na nad ještě technickým minimem, tak ani to neznamená automaticky, že dokážou pokrýt špičkovou potřebu. A teď si představte, že přijde několik týdnů skutečně silných mrazů, přičemž meteorologové varují, že přesně to se může kvůli nestandardnímu proudění nad Antarktidou a Arktidou, že se to tedy může stát. No tak potom začne Německo urychleně shánět další LNG, jenomže o stejné dodávky budou soutěžit i další evropské země, jako Itálie, velcí, asijští odběratelé, Čína, Japonsko. Co se stane? No, cena plynu samozřejmě v takové situaci velmi rychle vystřelí vzhůru. A v tu chvíli se dostáváme tedy k našemu problému, protože německý problém je v tu chvíli český problém. A znovu se ptám, proč bychom my, Češi měli zachraňovat německou energetiku, když Německo nás v tuhletu chvíli zkouší vydírat, když nebudeme dodávat dostatek zbraní Ukrajině a tak dál, takže nám zastaví eh dotace a podobně. Němci nás vydírají a my je teď máme zachraňovat. Tak to je paráda. České zásobníky plynu na počátku listopadu byly naplněné přibližně ze 73 %, což je tedy mnohem lepší výsledek než v Německu, ale ani to není kdoví jak bravů výsledek. Dokonce i ty české zásoby nejsou nevyčerpatelné a i ty české zásoby byly nižší než před rokem a my jsme bohužel s tou německou energetickou soustavou velmi uvce propojeni. Plyn z Norska a z LNG terminálu v Nizozemsku k nám proudí právě přes Německo. Když Německo bude potřebovat, umím si představit, že si prostě vypůjčí, i když to třeba z naší strany bude nedobrovolné. Takže pokud by Německo začalo čelit skutečně závažnému problému zlodávky, tak by to mohlo ovlivnit přinejmenším přinejmenším ceny v celém regionu střední Evropy. V tom horším případě i tedy dostatek toho plynu. V krajním případě samozřejmě to může velmi negativně postihnout i energeticky náročný náš průmysl, že by to postihlo i domácnosti. To si zase nemyslím. Eh, když by ten plyn začal být opravdu problémový, extrémně drahý a extrémně nedostatkový, tak domácnosti budou zasanovány jako první, ale můžou být odstřiženy od dodávek nebo nějak zregulovány ty opravdu energeticky velmi náročné provozy. A proto se mi tedy zdá kulantně řečeno mimořádně problematická představa, že bychom měli Německu slibovat pomoc ještě třeba nad rámec toho, co ze zákona musíme. Samozřejmě ony existují jakási pravidla e evropské energetické solidarity. tam mají svůj právní rámec a nelze je jednoduše zaměňovat za nějaké dobrovolné politické sliby. Ale eh řekněme si na férovku, česká vláda má v první řadě odpovědnost za energetickou bezpečnost České republiky. Eh, odpovědnost má i prezident, takže nejsme sice úplně 100% schopni potvrdit, jestli ten slib, o kterém se mluví, jestli padnul nebo nepadnul. Jestli ano, tak by to bylo velmi závažné. Hlavně by to bylo závažné proto, že Německo se takhle rozhodlo samo. Německo mělo dlouhé roky až desetiletí mělo možnost budovat svou energetiku jinak, rozumně. na základě poznatků vědy. Místo toho se Německo rozhodlo svévolně uskutečnit jeden z největších energetických experimentů moderních dějin. Skutečně to není přestavba na základě posledních poznatků vědy, to je experiment. A když budu hodně hodně hodně hodná na Německo a diplomatická, tak řeknu, že výsledky tohoto experimentu jsou přinejmenším velice rozporuplné. A to opravdu používám extrémně diplomatický jazyk. Eh, když bych to řekla na férovku, tak to stojí za pendrek, co Němci vymysleli. Němci si totiž naprosto odstavili stabilní zdroje a tím vlastně destabilizovali celou střední Evropu a v širším kontextu do jisté míry i celou Evropu. Po havárii ve Fukušimě se totiž Německo rozhodlo urychlit odchod od jaderné energie. Ten německý odpor k jádru nevznikl až po Fukushimě, ale ta Fukushima se stala takovým dobrým eh dobrým dobrou záminkou, jak to celé urychlit. Ona už dávno předtím součástí německé energetické politiky, součástí byla představa, že budoucnost patří hlavně obnovitelným zdrojům a prostě jaderná energetika do této koncepce moc nezapadala. ideologicky do toho nezapadala. Jedním z argumentů Němců bylo, že jaderné elektrárny prý nejsou ideálním doplňkem té energetické soustavy, která je založená na proměnlivé výrobě větrných a solárních elektráren. Do jisté míry to dávalo smysl, protože eh jadernou elektrárnu dlouho nabíháte na plný výkon a pak ji zase pomalinku odstavujete. Jaderná elektrárna neumí vyrovnávat přepětí a podpětí v síti velmi rychle, tak jako to umí třeba tepelné elektrárny. A proto ta záměnka byla, že Německo chce vyrovnávat ty výpadky z obnovitelných zdrojů hlavně flexibilnějšími zdroji, tedy zejména těmi plynovými elektrárnami. Jenomže tím se tedy dostáváme k prvnímu obrovskému paradoxu. Německo si odstavilo funkční jaderné elektrárny, které vyráběly stabilní kvalitní elektřinu s nízkými emisemi oxidu uhličitého. Já teď nebudu řešit, jestli emise CO2 jsou nebo nejsou problém. To bychom tady byli ještě hodně dlouho. Teď zatím uvažujme hypoteticky, že hypoteticky emise jsou problém, nebo minimálně Němci věří tomu, že emise CO2 jsou problém. A pokud emise CO2 by byly v myšlení Němců problém, tak potom naprosto nedávalo smysl, že místo prakticky bezemisních zdrojů energie začali Němci budovat systém, který potřebuje nejenom vrtulníky a solární panely, ale navíc ještě potřebuje záložní elektrárny, úplně novou přenosovou soustavu, potřebuje skladování energie a potřebuje dovoz. fosilních energetických surovin. Čili jinými slovy, místo relativně stabilního a prakticky bezemisního systému si Němci vytvořili komplikovaný systém nestabilní, který ovšem potřebuje emisní zdroje jako stabilizační zdroje a hlavně tenhleten systém je mnohem náročnější na koordinaci. Takže vlastně Němci si vytvořili údajně zelenou energetiku, která ale potřebuje uhlí. To jeden nevymyslí. Vítr, slunce mají jednu nepříjemnou vlastnost. Oni totiž nevyrábějí elektřinu podle toho, jak ji potřebujeme, ale vytvářejí podle toho, jak se zachce počasí. Jenomže eh průmysl podle toho fungovat nemůže. Automobilka nemůže čekat, že zapne výrobní linku pokaždé, kdy začne nebo zase přestane foukat. Hutě nemůžou čekat na sluneční den. V podstatě ty jejich provozy musí jet neustále, soustavně. To jako nejde, že necháte vychladnout vysokou pec. Nemocnice taky potřebuje elektřinu nepřetržitě a proto elektrizační soustava musí mít dostatek zdrojů, které dokážou ty výpadky výroby pokrýt. A v Německu tuhletu roli dál částečně, když v mnohem menší míře, plní taky uhelný elektrárny a mezi nimi jsou dokonce i elektrárny, které spalují hnědé uhlí. Tak to je opravdu tedy pozoruhodné. Vy si zavřete, bojíte se emisí CO2, zavřete si v podstatě bezemisní jaderné elektrárny, abyste přešli na zelenou energetiku a k tomu potřebujete úhelné elektrárny, aby vám ta energetika fungovala. Navíc ani ta uhelná elektrárna nefunguje jako vypínač vypnout, zapnout. Eh, nejhorší na tohleto je tedy jaderná elektrárna, ale ani tu úelnou elektrárnu nemůžete jednoduše každých pár minut zapnout nebo vypnout podle toho, jestli zrovna fouká. Ty její výkony taky požadují určitý čas, způsobujou technický opotřebení. To neustálé vypínání, zapínání zhoršuje dlouhodobě provozní výkonnost. Takže vy vlastně, aby vám fungovala do jisté míry aspoň ta ty obnovitelné zdroje, tak vy k tomu taky potřebujete provozovat záložní kapacity a to vám neskutečně zvětšuje náklady celé té energizační soustavy. A já vám teď řeknu číslo, které je eh mimořádně výmluvné. To číslo eh pochází od energetického analytika Václava Smila, který se zabývá tedy energetikou eh dlouhodobě a on tedy upozornil, že mezi lety 2000 a 2019 vzrostla instalovaná výrobní kapacita německých elektráren přibližně o 73 %. To je instalovaná kapacita. A o kolik vzrostla skutečná výroba elektřiny? Vzrostla o 5 %. Jo, zopakujeme si to. Instalovaná kapacita + 73 %. Skutečná výroba elektřiny necelých 5 %. To je kuriozita, nemyslíte? To může vymyslet jenom Německo. To samozřejmě neznamená, že každá nová elektrárna byla úplně zbytečná. část těch kapacit nahrazovala jiné zdroje, jejich využití závisí na technologii a tak, ale ukazuje to na zásadní problém. Instalovaný výkon není totéž co spolehlivě dostupný výkon. A právě tento v každém okamžiku spolehlivě dostupný výkon, ten rozhoduje o tom, jestli dokážete provozovat a zásobovat průmyslovou ekonomiku v okamžiku, kdy nemáte, kdy sice máte obrovský instalovaný výkon, ale v každém okamžiku se můžete spolehnout jenom na malý, skutečně bezpečně dosažitelný výkon, tak si prostě nemůžete dovolit provozovat průmysl. V podstatě vy sice můžete mít obrovské množství solárních panelů, ale v zimě, když máte noc chladnou, tak vám opravdu ten instalovaný výkon jakkoliv nepomůže. A proto eh vlastně my nemůžeme hodnotit jenom samotnou výrobu nebo samotný výkon těch instalovaných obnovitelných zdrojů, ale taky vlastně náklady na zajištění stability té celé soustavy. A tím se dostáváme teda k dalšímu paradoxu. V Německu se opakovaně objevují situace, kdy eh obnovitelné zdroje vyrábějí tolik elektřiny, že jejich velkoobchodní cena klesá pod nulu. Ano, ona je skutečně záporná, to jde. Cena elektřiny může být záporná, pokud si nainstalujete větrníky a soláry. To znamená, že za určitých okolností obchodník s elektřinou je ochoten platit tomu, kdo tu elektřinu vlastně odebere a jalově spálí, prošustruje, pustí do větru doslovně. Jestli tohle není plítvání, tak pak tomu už nevím, co je větší definicí plítvání. Na druhé straně, ale zase tedy existují období, kdy té elektřiny je nedostatek a kdy se musí spouštět záložní zdroje a nebo se ta elektřina musí dovážet. Takže jednou máme té elektřiny tolik, že se jí potřebujeme zbavit a potřebujeme ji falešně spálit a podruhé zase jí máme tak málo, že ji musíme velmi draze nakupovat. Eh, to je velmi názorný důkaz toho, že výstav, samotná výstavba dalších a dalších obnovitelných zdrojů vůbec, ale vůbec neřeší problém energetické bezpečnosti. A tak se prostě mohlo stát, že Němci, kteří instalovali si během posledních let tedy 73 % dalších výrobních kapacit elektřiny, tak najednou eh vlastně jejich vlastní provozovatelé varují, že dost možná mohou tuto zimu projít energetickou krizí, protože jim nebude eh stačit plyn. Tak to je opravdu bizar. Takže kolik tedy ta německá zelená transformace stojí? Eh, kolik energie se vlastně při skladování ztratí? Jaké další náklady může ta eh energetická politika přenést na nás, na českou ekonomiku? Protože my to dost možná budeme muset zaplatit. My totiž jako součást energetické burzy, libské energetické burzy, v podstatě máme povinnost být s německem propojení a máme propustnou, energeticky propustnou hranici. Takže když Německo má přebytek, my musíme odebírat a obráceně. Takže když Němci mají problém, my máme problém, i když jsme si ten problém třeba my sami nezpůsobili, ale německý problém bohužel je náš problém. Protože my jsme součástí té přeshraniční evropské energetické politiky. Takže co to může udělat s námi? Tomu se budeme věnovat v pokračování tohoto videa, které najdete na Hero Hero. >> Chcete slyšet víc, než nám povolí běžné sociální sítě? Necenzurované zpravodajství, necenzurované informace, hledejte na Hero Hero kanál. Markéta Rády Šichtařová.