neKONEČNÁ živě!

Tak já vás moc zdravím.

Je úterý, tradiční čas.

Asi většina z vás dneska užívá toho krásného počasí, které tady máme všichni. Ale přece jenom jsem si říkala, že aspoň na chvilku za vámi. Těšila jsem se na vás, tak mi jenom napište, jestli to všechno vidíte a slyšíte, jestli je všecko v pohodě a můžu pokračovat, nebo jestli máme nějakej technickej problém.

Předpokládám, že na území celé republiky je nádherně, protože teď nás zase čeká další týden tropických dnů, což třeba u mě není úplně to, co bych to, co by mi dělalo dobře. Já mám radši tak jako těch 25, než těch 35. Ale tak co nám zbývá, musíme to vydržet.

Tak uvidíme. Minimálně ti z vás, kteří mají doma klimatizaci, tak snad to nějak přežijou. Ale je to náročný, no. I pro mě, musím říct, fakt i pro mě. Já jsem dneska v kanceláři. Tady mám ještě teda starý dům, takže to mám takový klid a hlavně trošku chladněc, ale už jsem se dívala do předpovědi, že ta šílená teplota, která se na nás balí, tak má být docela dlouhá.

Tak vám hlavně přeju, abyste to zvládli, vydrželi a abyste to nějak přežili, protože ty bedra jsou šílený a každého z nás to samozřejmě unavuje. Ještě víc lidí, kteří jsou starší a kteří jsou třeba nějak nemocní a nedejbože, když někdo musí být třeba v nemocnici v tuhle dobu, tak posílám hodně štěstí a sil a zdraví, protože to je masakr.

Tak píšete, že zdravíte. Já vás taky moc zdravím. Jenom mi prosím někdo napište, že mě slyšíte a vidíte, že je to všechno v pohodě a můžu pokračovat.

Vidíme, slyšíme. Jarku, děkuju moc. Jste úplně úžasný, že mě vidíte, slyšíte. Takže můžeme se na to vrhnout.

Já začnu vlastně jedním vaším dotazem, ale je fakt, že jsem si to téma i chystala pro vás dneska. Chtěla jsem ho otevřít, protože v Čechách se zdá, že je tak trochu okurková sezóna. To Mirek píše, že chce položit první otázku. Můžete, Mirku? Těch otázek už přišlo během dne hodně, ale pojďte na to.

Mirku, tak první bude vaše a potom se vrhnem na téma Ukrajiny, kterou jsem dneska chtěla otevřít, protože v českých médiích se moc nemluví o tom, co se tam děje a myslím si, že je to velká, velká škoda, takže bych byla ráda, aby jsme si i todle probrali tak, jak to je. Každopádně a jestli tu má Mirka, tak Mirku, balte na mě ten dotaz, ať ho máme za sebou.

A pak je tady samozřejmě řada vašich dotazů, které jste poslali během dne, takže k těm se určitě taky dostaneme. Nerada bych, abysme odcházeli s tím, že něco nestihneme. Ale Mirku, dotaz zatím nevidím.

Tak já začnu možná tou Ukrajinou, protože jo, Mirek mi píše, jestli jsem nikdy neuvažovala o tom, že půjdu do jiné strany, že ká čemí mi škoda. Mirko, nemyslím si, já dělám tu svoji práci tak, nebo se snažím ji dělat tak, abych hlavně ji dělala pro vás, lidi, kteří jste mi zvolili, kteří jste mi dali důvěru. Takže takhle to je.

A protože jsem levicová politička a v době, kdy jsem vstupovala do KSČM, tak v České republice nebyla vlastně žádná jiná autentická levicová strana, tak musím říct, že vlastně jsem tehdy neuvažovala o ničem jiném, o žádné jiné straně, protože mi vždycky šlo o to a myslím si, že to tak je prostě správně, že bychom se měli podílet rovnoměrně na těch ziscích, že bychom ti, kteří vydělávají, měli platit vyšší daně, že mír je jednou z priorit a musí být prioritou každé vlády, že politika všech azimutů, nejenom jedna jediná transatlantická vazba, kde potom když se náhodou někdo špatně vyspí, tak je schopný nám zrušit všechno, tak je v pořádku.

Neviděla jsem nikdy nic a já jsem teda nehlasovala pro vstup do Evropské unie ani se na Evropské unii nikdy neshodla od začátku a to ještě nikdo netušil, co přijde po Lisabonské smlouvě, jak šílené to vlastně bude. Takže a to byly všecko věci, které měla v programu jediná levicová autentická levicová strana, tou bylo KSČM, takže jsem nikdy neuvažovala o tom, že bych byla v té době někde jinde.

Každopádně jdeme na to, na co jste se i ptali.

František Bartoníček mi psal, jak to vypadá na Ukrajině a že se tady nikdo nic nedozví. Já se přiznám, že jsem to téma vlastně chystala aniž byste se mě na to Františku zeptal, protože na Ukrajině se teda dějou věci, musím říct.

Jo, potom co jsme první tak trošku byli informováni, ale spíš prostřednictvím těch alternativních sítí o zlatých záchodech prezidenta Zelenského a jeho kamarádů, o tom, kolik peněz a za kolik si co staví, kdo z nich.

Potom to byl útok Zelenského na protikorupční úřady. Vzpomeňte si, že v létě 25 Zelenský tehdy podepsal zákon, který omezoval nezávislost klíčových protikorupčních institucí, ať už Nabu nebo SAPA. A tehdy taky vyšli do ulic tisíce lidí a prezident musel pod tlakem vlastně couvnout.

Tak teď tady máme odstranění ministra, který chtěl jednu jedinou věc a to bylo zprůhlednění financování armády ukrajinské, těch miliard, které tam protečou, systém, který by zamezoval tomu, aby se s tím kupčilo, aby se ty peníze ztrácely, aby tam ty korupční kauzy dál vznikaly.

A takže tohodle člověka se v podstatě pokusil Zelenský nebo Zelenský odvolal a nesetkalo se to úplně s dobrým koncem, protože ty protesty, které jsou na Ukrajině nebo byly na Ukrajině proti tomuto odvolání, byly opravdu masové.

Ono totiž dokonce podle těch výzkumů, které jsem našla, tak až 60 % Ukrajinců s odvoláním vlastně nesouhlasilo s koncem ministra obrany, protože on tam přišel před půl rokem s tím, že to chce opravdu vyčistit, že ví, že tam prostě spousta těch peněz se ztrácí, pak se nedostávají tam, kde by se dostat měli. Pak to vybavení na té frontě je jaké je a místo toho, aby ho v tom Zelenský podpořil, když přece nám ukazoval, jak to chce dělat jinak a jak protikorupční zákony jsou supr, tak se nám to snaží aspoň namluvit a namluvit to Evropské unii, tak udělal přesný opak a ve chvíli, kdy on opravdu začal zavádět systémy, aby se krást dál nemohlo, tak ho prostě z té funkce odvolal.

Proti tomu se strhla fakt poměrně velká. Oficiální důvod byl tedy tehdy nějaký konflikt mezi Fedorovem a tehdejším velitelem armády Sirským, ale Zelenský sám se v tu chvíli prostě rozhodl, že to učiní. On to teda nemůže učinit sám, musí to učinit jakoby parlament. Formálně o těch ministrech rozhoduje parlament, ale prezident prostě postavil ty poslance před hotovou věc a pohyboval se sice na samé hraně svých kompetencí, ale lze si myslet, že mu to bylo úplně jedno. On prostě každý další den se počítá, každá další miliarda, každé další euro, které tam přijde, aby si ho mohl rozdělit se svými kamarády, tak je cenné.

A zapadá to vlastně i do kontextu toho, o čem jsme se taky mockrát bavili, že Zelenský využívá ten válečný stav k tomu, aby kolem prezidentské kanceláře koncentroval čím dál víc a víc moci. On už opravdu dneska a já bych možná neřekla, ani využívá, ale spíš zneužívá.

A prostě dopadlo to tak, jak to dopadlo. Řekněme si, kdo byl Federov.

Federov byl opravdu člověk, který byl zvolen do té funkce zhruba před půl rokem.

Šel tam s jasným programem, prosazoval elektronické sledování zakázek, konkurenční tendery a reformy, které znesnadňovaly nadhodnocování těch smluv a ukrývání provizí.

Reuters ho dokonce popsala jako ministra oceňovaného za očišťování resortu, technologickou modernizaci a potírání korupce v obraně.

A to se evidentně dneska na dnešní Ukrajině prostě nesmí.

Je evidentní, že šlápl na kuří oko Zelenského kámošů, možná jemu samotnému, a kšeftům, které se tam dělají. Proto musel být zrušen.

Opakuju, 61 % Ukrajinců nesouhlasilo s tím odvoláním.

Tí demonstranti tehdy chtěli, aby Fedorov požadovali jeho návrat, a zároveň konec právě toho Syrského, což byl velitel armády.

Nakonec Zelenský uhnul a Syrského také odvolal, ale Fedorov se už do té vlády nevrátil.

Je pravda, že mu Zelenský nabídl funkci vicepremiéra pro vojenské inovace, ale Fedorov samozřejmě odmítl, protože sám řekl, že by tam prostě neměl skutečnou právomoc bojovat s korupcí v nákupech a dokončit reformu armády, a protože mu to za to nestojí.

To znamená, ano, je to přesně tak, jak říkáme celou dobu. Když jsme od roku 2023 poukazovali na to, že pomoc napadané Ukrajině nesmí znamenat bezvýhradnou podporu jednoho prezidenta a jeho mocenského okolí. Už v roce 2023 jsem upozorňovala na rozsáhlou korupci, zákaz opozičních stran, tlak na kritiky vlády, omezování médií i Zelenského majetkové skandály. Kritizovala jsem zároveň už v roce 2023 to, že představa, že máme na Ukrajinu posílat další peníze a zbraně a přitom jen držet hubu a krok, je prostě nepřijatelná pro mě jako pro političku.

Navíc se tam posílaly peníze i českých daňových poplatníků a zbraně českých daňových poplatníků.

Pak jsme mohli vidět v těch posledních letech obří korupční skandály v bezprostředním okolí prezidenta.

Proto tam byly ty zlaté záchody, které jsou spíš symbolem než čímkoliv jiným.

Samozřejmě cena zlatého záchodu a cena nějaké supermoderní vily někde na soukromém místě zabezpečené se nedá srovnávat, ale myslím, že ty zlaté záchody jsou přesně to, co to charakterizuje.

Také jsem řekla, že se nedivím ukrajinským vojákům, že nechtějí pokládat životy za luxus a rozkrádání, které jim činí vlastní představitelé a jejich vlastní prezident.

A teď je pravda, že se proti samotnému Zelenému začli ozývat prostě sami Ukrajinci.

Za mě je to dobře, protože oni by si měli rozhodnout, co dál.

A jsou to prostě největší pouliční protesty, ke kterým tam od začátku toho konfliktu v roce 2022 došlo.

Takže tohle je současná situace na Ukrajině.

Zelenský to zase asi jakoby ustojí, ale je evidentní, že to podhoubí, že ti lidé už mu to nechtějí sežrát, že nechtějí být tlačeni a honěni po ulicích, aby nastoupili na frontu a obětovali svůj život za to, že někdo vyhodí člověka, který jen chtěl zavést pořádky, jen chtěl, aby se ty peníze neztrácely, aby došlo k tomu, že opravdu jdou tam, kam mají.

Takže tohle je současná Ukrajina. Uvidíme, co bude dál.

Dneska se Zelenský sešel s Trumpem. Je z toho zatím jenom ten jeho výstup.

To znamená, já mu úplně nevěřím. Já už nevěřím ani nosům očima, protože je to prostě herec a je to herec od začátku do konce, a ukazuje to každým dalším dnem.

Takže uvidíme, k čemu to bylo. Jestli si zase vyškemral, vyžebral a vybrečel, nebo už konečně někdo dostal rozum a pochopil, že další peníze a zbraně prostě nepomůžou. Kromě toho, že budou prodlužovat ten konflikt tak, že budou umírat další a další lidé, což je prostě úplně šílené.

A uvidíme, jak to všechno dopadne.

Ale chtěla jsem vás informovat o tom, co se na Ukrajině děje se všeho možného. Na to se mě ptal Franta Bartoníček a František Bartoníček.

A jdeme na další vaše dotazy, abychom to stihli, protože jsem slíbila, že ty letní vysílání budou kratší. Byť já si s vámi ráda povídám, ale přece jenom, abych vás dlouho nezdržovala.

Jiří Peteras píše, jestli se uvidíme na Lazech.

Jirko, nechci to zatím slibovat. Mám tam ještě nějakou další akci. Dost mi to koliduje. Uvidím, pokusím se, ale nechci to slibovat.

Víte, že jsem tam byla mnohokrát za ty poslední roky. Vždycky se tam ráda vracím, ale prostě tohle léto jsem si trochu slíbila, že budu hodně věnovat těm, které jsem zanedbávala nejvíc ve všech těch čtyřech letech kampaní. A to je moje vlastní rodina.

Takže uvidím, jestli to nějak vykomunikuju, nebo nakonec ne. Zatím nemůžu říct.

Na to navazuje Jirka, který se ptá, jakou máte ráda oblast na dovolené.

Já jsem tím dost vyhlášená. Většinu dovolené, pokud nejsem přinucená zbytkem rodiny, tak ráda trávím především v Čechách a na Slovensku, musím říct.

Dělám opravdu ráda Slovensko, slovenské Tatry, ať už nízké nebo vysoké, jsou pro mě strašnou oázou klidu, relaxu a prostě vyčištění hlavy.

Takže teď musím říct, že tu dovolenou, nebo ty volné spíš hodiny, protože zatím mám pocit, že mi ta dovolená úplně nezačala. Každý den jsem minimálně ráno a večer v práci. Mezitím ale sbírám ty padavky švestky.

Nevím, jestli vám tak padají, jak nám, ale to sucho je šílené. Já nevím, co teď bude ještě po tom týdnu, který má přijít, protože já sbírám několik kyblů denně těch švestek, které bych radši viděla modré, sladké v bečce, než na zemi.

Ale samozřejmě každý, kdo má švestky, ví, že se musí sbírat.

Takže teď se bavím tím, že sbírám švestky a že se snažím pomoct mámě na zahradě a vůbec prostě být se synem a s manželem a prostě dohnat trochu být tou normální mámou. Třeba uvařit, uklidit, udělat zahradu a tak nějak, abych měla pocit, že jsem s těma, které mám nejradši a kteří si to podle mě opravdu hodně zaslouží. Především díky nim jsem prozatím vždycky mohla dělat práci, kterou dělám, a bylo to velmi často i na úkor toho, že jsme spolu nemohli být tolik času.

Takže to je moje ideální dovolená.

Jak to vypadá na Ukrajině, to jsme si říkali.

Kateřino, co vy na to, že prý Rusko zaútočí na podzim po volbách na Evropu?

No, já už jsem slyšela, že mělo zaútočit asi stokrát za posledních pět let.

Občas to říkají čeští politici, když potřebují obhájit to, že tam posílají další peníze. Většinou to říkají evropští politici, když potřebují obhájit to, že tam posílají další peníze.

Úplně o tom přesvědčená nejsem, protože si myslím, že Rusové nejsou sebevrazi.

Řekněme si to upřímně, v Evropě jsou členové NATO. Oni si ten článek pět potvrdili. To znamená, ve chvíli, kdy byla napadena jedna země, je to v podstatě bráno jako napadení všech.

To znamená, myslím si, že vědí, co by to znamenalo. A hlavně, že to jako nemají.

Já furt, když mi někdo říká Rusko zaútočí, tak říkám: „A proč by to dělalo? Já nevím, co by si na nás vzali."

Jakože propadající se ekonomika, sankce na všechny strany, drahé energie, nekonkurenceschopnost, téměř zlikvidovaný průmysl, téměř zlikvidované zemědělství. Jako, co byste si vzali na takových zemích?

A to je bohužel především díky vládě posledních sedmi let Ursuly von der Leyenové a jejímu šílenému migračnímu paktu, jejímu šílenému zelenému údělu a jejím šíleným politikám, které předvádí ona, ale i představitelé členských států, protože ti tam vždycky také sedí a musí to nakonec odhlasovat.

Tak to je vizitka.

A takhle bohužel Evropská unie dneska vypadá.

Takže já úplně nevím, jestli by někdo chtěl napadat zdevastovanou zemi, která bude mít, když ji nechá ještě tak 10 let a nezmění se tady politické vlády a nikdo nedostane rozum, tak bude mít vůbec problém se udržet sama se sebou.

Takže nevím, nikdy mi nikdo neřekl z těch, kteří říkají, že Rusové napadnou Evropu, proč by to dělali.

Zatím jsem na to neslyšela jeden jediný relevantní argument ani důvod. Možná, když ho někdo znáte, tak mi ho napište. Docela by mě to zajímalo, protože já ho prostě nevidím.

Tak co říkáte na to, že prezident Pavel vetoval novelu o rozpočtu?

Pan prezident Pavel je prostě lídrem opozice. Dokazuje to každým svým dalším krokem. Kromě toho, že je dobrým cestovitelem a z prezidentského úřadu má fakt super dovču. Teď prý jsem slyšela, že někde byl zase vyfotit nebo fotit, nebo ho tajně vyfotili. To je vždycky takovej ten příběh, který už je hrozně stejný.

Protože ti marketeři prezidenta Pavla už by měli vymyslet něco inteligentnějšího, protože mi přijde, že už se jako hodně opakují.

Ale prezident Pavel tím jenom potvrzuje, že prostě je a zůstane do konce svého mandátu lídrem opozice, jak jsme si říkali už minule, ve chvíli, kdy byl prezident Pavel znovu zvolen. A tak hrozí to, že už bude úplně urvený z řetězu a že už prostě si bude dělat úplně, co chce. A já to bych jako úplně nechtěla zažít.

Takže se prostě musíme dohodnout na tom, aby se našel kandidát, který bude schopný Petra Pavla porazit z toho protipavlovského tábora.

Tak a co dělat, kdy státní zástupkyně kryje zločin?

Já o tom nic jakoby nevím. Každopádně i nad státními zástupci jsou dozorové orgány, takže určitě se obrátit na ně, bych řekla teď na první dobrou.

A rád bych se zeptal, proč se v EP tak často zdržujete hlasování.

Já myslím, že ne, úplně často. Přiznám se, že se hodně často zdržuju u těch nesmyslných rezolucí, protože v jednom hlasování máte třeba odsoudit znásilňování žen a dětí a zároveň někam poslat zbraně, které víte, že budou zabíjet.

Tak to jsou přesně ty morální dilemata, která se přiznám, že tam velmi často řeším. Jsou určitě v těch dokumentech i věci za mě OK. Takhle v ideálním případě bychom ty rezoluce podle mě neměli vůbec mít na stole, ale to by půlka poslanců neměla co dělat. Protože ve chvíli, kdy my máme furt pocit, že budeme poučovat třetí země, tak já úplně nevidím důvod, proč bychom je měli poučovat, když sami máme doma bordel.

Pardon, že to říkám takhle otevřeně, ale je to tak.

Každopádně, když se zdržuju, je to vždy proto, že já prostě nedovedu hlasovat proti třeba tomu, když se tam bavíme nebo odsuzujeme zvlášť trestné činy nebo násilí na dětech, na ženách nebo obecně na lidech, a zároveň prostě je tam ale něco, co zas z druhé strany neumím podpořit. Takže je to většinou asi proto. Ale určitě, jestli Petře nebo Robert máte nějaké konkrétní hlasování, které vám není jasné, proč jsem hlasovala, jak jsem hlasovala, tak mi napište a můžeme to pořešit.

Já docela si ty hlasování spolu se svým týmem v Evropském parlamentu chystám, takže vím, co hlasuju, proč hlasuju a jak hlasuju. A věřte mi, že velmi často o tom velmi dlouho diskutujeme, jak se nakonec zachováme.

Dobrý den. Vypadá to, že byste mohla být jediná z informovaných, kdo popravdě řekne důvod, proč se Evropa zabíjí nelegální migrací a proč podporujeme vzájemné vraždění Rusů a Ukrajinců. Jsou zatím opravdu jen zbrojaři?

Já si nemyslím, že jen zbrojaři. Ale určitě jsou za to zatím obrovské peníze, které něčemu nebo někomu slouží, někomu vydělávají, pro někoho jsou možná dobrým závdavkem do důchodu.

Možná někdo dostal zadání. Mně to tak občas přijde, že před 10 lety měl Evropskou unii zlikvidovat, protože ona dělá veškeré kroky k tomu, aby se likvidovala vlastně sama sebe.

Bavili jsme se o tom. Nejde zdaleka jen o migrační pakt, ale jde samozřejmě také o Green Deal, který má zásadní dopady na zemědělství, na průmysl, na naši soběstačnost, na schopnost vůbec vyrábět věci, které potřebujeme. Nebýt závislí, nemuset lézt někomu do zadku.

Takže takhle to je.

Ale fakt si nemyslím, že jsou to jenom zbrojaři. Já myslím, že v každé té krizi se vždycky ukázalo, že na tom vydělali ti, kteří na to byli nejlíp připraveni. V covidové krizi farmaceutické firmy, v energetické krizi energetické společnosti. Na válce vydělávají zbrojaři, takže ono je to pořád stejný příběh.

Je to přesně o tom, že bychom si měli uvědomit, a to je to, co třeba vyčítám i české vládě, že prostě mi vadí, že odmítáme více zdanit banky, korporace, podniky, firmy, které vyvádí ty peníze do daňových rájů nebo do různých rájů a prostě nedaní a neplatí tady ty daně, které by platit měly.

Já bych jim je musím říct ještě zvýšila, protože si myslím, že když tady produkují zaměstnanci hodnoty a oni z toho mají zisky, tak by se měli podílet i na tom, aby se všem nám žilo lépe.

Alena Strejcová, jste pro euro, myslíte si, prosím, že i když si to lidé nepřejně přijmou.

No, já rozhodně nejsem pro euro. Já proti euru bojuju od začátku.

Já si navíc myslím, že se ukáže právě v té krizi, že budeme velmi šťastní, že budeme mít vlastní měnu, kterou bude moct Česká národní banka nějakým způsobem se kterou bude moct nakládat.

Takže já nikdy euro nepodpořím.

Pevně věřím, že vláda v této věci svůj slib dodrží, protože jestli si dobře vzpomínám, tak v programovém prohlášení mají napsáno, že nepřijmou euro.

A moc bych si přála, aby jednou pro vždy to bylo o tom, že už se rozhodneme, že ho nepřijmeme.

Oni vždycky říkají: „No, ale se vstupem do Evropské unie jsme vstoupili i do eurozóny."

Ale jsou země jako Švédsko a další, které si to uměly znovu odhlasovat v referendu. Vůbec bych se toho nebála.

Každopádně, pokud by jakákoliv vláda chtěla přijmout euro, podle mě to je přesně ten typ otázky, který musí být hlasován v referendu. Nic víc, nic míň, protože se jedná o další ukrojení, další ztrátu naší suverenity v této chvíli velmi důležité věci, což je měnová politika. To, co v době všech těch šílených krizí, které na nás se balí z každé strany, tak může být zcela zásadní.

A myslím si, že mají právo lidé rozhodnout o tom, zda si chtějí ponechat svou korunu, nebo zda chtějí předat vlastně kompetence a pravomoci někde do Evropy, aby se o nás zase rozhodovalo bez nás. Protože samozřejmě i v eurozóně rozhodují ti největší – Němci, Francouzi a další – a ti menší pouze přicmrdávají.

Tak já nechci.

Děkuju.

Ne, ne, nechci.

Já doufám, že to nikdy nebude na stole nebo že to ještě dlouho nebude na stole.

Tak co říkáte na situaci v Polsku ohledně Ukrajinců?

Jako, mohou si za to sami.

Jo, mohou si za to sami. Oni se nevidí do huby.

No, tak Zelenský se nevidí do huby. To říkám furt, pardon.

Ale když si někdo myslí, že kvůli tomu, že bude brečet a bude hrát své výkony hodné Oskara, tak zapomene daná země na svou historii.

Já jsem moc ráda, že Poláci nezapomněli. Velmi mě mrzelo, protože ten banderismus, který měl zásadní dopady i na české obyvatelstvo – a rozhodně spousta Čechů umřela pod rukama banderovců. Velmi odporně, nechutně a nevím, asi všichni známe ty obrázky, které se dochovaly.

Tak mi vždycky jsem říkala i v České republice, že vláda Petra Fially úplně zapomněla na historii. Pevně věřím, že u vlády Andreje Babiše to tak nebude. Byť třeba mě velmi mrzelo, že si vláda Andreje Babiše z sudetských Němců neodsoudila jeho chování – prostě to neudělala.

Ale doufám, že u Bandery by to tak nebylo, protože to, co se dělo na Volhyni, to, co se dělo na Ukrajině, to, co se dělo s českými občany za druhé světové války a jaké množství krve mají na rukou Banderovci, je něco neskutečného. Je to určitě historie, na kterou nesmíme zapomenout, pokud opravdu nechceme, aby se někdy opakovala.

A to, že prostě Zelenský kolem Banderovců tančuje jak panenka na kolotoči, že po nich pojmenovává ulice, že jim staví pomníky – to zcela svědčí o tom, co si o tom myslím. Když je někdo schopen stavět pomník lidem, kteří jsou viní za smrt tisíců, 10 000 nevinných civilistů, tak myslím, že nic víc k Zelenému dodávat nemusím.

Jan Kocanda, budete navštěvovat volební mítingy do komunálních voleb i v jiných městech, než ve vašem městě, kde budete kandidovat?

Budu určitě. Máme to v plánu. Říkala jsem, že to po půlce srpna vám řekneme, kde všude se potkáme. Máme jich v plánu poměrně hodně. Pevně věřím, že se s řadou z vás budu mít zase šanci po roce potkat.

David Beneš, a to bude poslední otázka, protože zase 28 minut zas dostanu vynadáno.

Takže jak vidíte do budoucnosti trvání v EU – jste pro referendum, či není to vůbec možné?

Já jsem pro referendum. Na rozdíl od kolegů z vlády a některých menších politických stran se nevymlouvám a neslibovala jsem to před volbami a teď jsem na ten slib zapomněla.

Referendum by mělo být i ke všem mezinárodně politickým otázkám – takže třeba i k našemu setrvání v Evropské unii nebo k NATO. Referendum je podle mě základní nástroj demokracie a neměli bychom na něho zapomínat ve chvíli, kdy sedíme v křesle předsedy poslanecké sněmovny.

Takže jo, já jsem svůj názor nezměnila. Možné to bude, až to vláda navrhne, až to parlament odsouhlasí, tak pak to referendum bude možné.

Je velká ostuda, že v České republice zákon o všeobecném referendu nemáme. Vždycky, když někdo mluví o demokracii a má jí plná ústav, tak já říkám, že jediná věc, jak jí může prokázat, je přesně to – že zákon o obecném referendu konečně po těch desítkách let bude přijat. Vy jako občané budete mít právo rozhodovat ne jen o tom, co si politici myslí, že byste mohli rozhodovat, ale o všech otázkách, které prostě budete chtít rozhodovat.

Tak a tím se loučím. Přeju vám hezké dny. Neuvařte se. Hodně pijte, kryjte se.

Prostě zase nás tady čekají mega tropy. Ale hlavně si to užívejte s rodinou, s přáteli. A já se zase budu těšit příští týden na Vidině.

Mějte se.