Nejúspěšnější státy světa jsou bytostně vlastenecké.

Vážení hosté, dámy a pánové, dovolte mi, abych vás přivítal v poslanecké sněmovně v hlavním sále na semináři s názvem Klíčové pilíře České státnosti. Hrdinství a vlasteneectví versus historický revizionismus a kolaborace. Dnes tady budeme mluvit o našem vztahu k vlastním dějinám. Česká státnost nevznikla včera ani před 100 lety. Je výsledkem více než tisíciletého úsilí generací našich předků. Ale samotná existence státu nikdy nebyla samozřejmostí. Stát existuje především tehdy, pokud existuje vůle jeho občanů a národa jej zachovat, bránit jako svrchovanost a předat dalším generacím. Bohužel od našeho prvního státního útvaru jsme museli o svou svrchovanost a svobodu bojovat se západem. Ať už to byli frankové a později německá a rakouská knížata či středově středověcí římští císaři. Ta snaha nás zotročit a podmanit je u našich západních sousedů zřejmě už geneticky zakódovaná. Co vlastně v 21. století znamená národ a vlastenectví? Jaký význam má státní svrchovanost ve světě stále silnějších nadnárodních struktur? Já říkám, že obrovský. Pokud se necháme připravit o poslední zbytky svrchovanosti, upadne do nicotnosti i náš národ a platí to i naopak. Ostatně nejúspěšnější státy světa jsou bytostně vlastenecké. Američané, Číňané, Japonci, Korejci, Izraelci. Ti všichni jsou úspěšní, aniž by se museli rozpouštět v bruselském mixu. Naopak vidíme, že Evropská unie spěje ve všech směrech k ekonomickému i mocenskému úpadku. Její podíl na světové ekonomice i moci stabilně a nezvratně a prokazatelně rok od roku klesá. Vlastenectví je to, co udrželo náš národ při životě a co nám pomohlo vrátit alespoň částečnou suverenitu. A pravda, západní chamtivost na straně druhé se nás stále znovu a znovu pokouší o naši svrchovanost připravit. A jak jinak než cílenou dehonestací vlastně snahou potlačit tradiční národy a národní kultury podporou přistěhovalectví, vyznáváním takzvané multikulturní společnosti, což v praxi znamená potlačování tradičních národních evropských kultur. Ale Bruselu a mainstreamovým západním elitám je úplně jedno, odkud je každý jeden migrant navíc. jestli z Afriky nebo Ukrajiny. Každý z nich je pro ně dobrý, protože oslabuje původní národní společenství. Vážené dámy a pánové, naše dějiny nejsou černobílé. Najdeme v nich vítězství i porážky, hrdinství i selahání. O všech těchto stránkách minulosti musíme svobodně diskutovat a historické poznání se musí vyvíjet s novými prameny a poznatky. Stejně nebezpečné jako nekritické idealizování vlastních dějin by však bylo jejich posuzování pouze měřítky dnešní doby nebo vytrhávání jednotlivých událostí z historického kontextu. Vlastenství přeci neznamená tvrdit, že náš národ nikdy nechyboval. Znamená něco mnohem prostšího. Vědomí, že k této zemi patříme, že jsme převzali dědictví předchozích generací a že nesmíme odpovědnost za to a neseme odpovědnost za to, v jakém stavu tuto zemi předáváme našim dětem. Proto považuji za důležité, že právě zde v poslanecké sněmovně můžeme otevřeně diskutovat o české státnosti, národních zájmech, svrchovanosti, vlastenectví i o tom, jakým způsobem vyprávíme vlastní dějiny. Přeji všem dnešním řečníkům i vám účastníkům semináře otevřenou a věcnou diskuzi a především přeji, aby dnešní setkání přispělo k lepšímu pochopení nejen toho, odkud přicházíme, ale také toho, co chceme jako český národ a český stát zachovat do budoucnosti. Závěr mi dovolte poděkovat poslanci SPD Tomáši Doležalovi za organizaci dnešního semináře a přeji dnešnímu semináři úspěšný průběh vám všem příjemný čas a vám všem příjemný čas strávený v poslanecké sněmovně. Děkuji za pozornost. [potlesk]