Nedělní debata: 6 týdnů do voleb, jednání o rozpočtu, vztah vlády a prezidenta

Nedělní poledne v České televizi tradičně patří politické diskuzi, a proto je tu nedělní debata a já vás u ní vítám.

No a naše témata: šest týdnů do komunálních voleb, které pro vládu budou znamenat první velký test. Obstojí před svými voliči? Klíčové politické otázky. Kdo v nich má poslední slovo – vláda nebo prezident? A jak v této napjaté atmosféře obstojí česká diplomacie proti dezinformačním pokusům rozeštvat Česko s Polskem?

Stát hospodaří na dluh. Kolik si ještě můžeme dovolit utratit? Jak velký účet to nakonec bude a kdo to zaplatí?

>> Jste hrobaři rozpočtu.

>> Jednou jsem rozbitá kalkulačka, jednou jsem dlužená. Teď jste říkal, včera jsem nějaký bankovní lupič.

Pozvání do nedělní debaty přijali: vicepremiér za hnutí ANO Karel Havlíček, předseda ODS Martin Kubka, vicepremiér za motoristy Petr Macinka a předseda starostů Víta Rakušan.

Vítejte v nedělní debatě.

>> Pánové, ještě jednou hezký den. Vítejte v České televizi.

>> Hezký den.

>> Hezký den a díky za pozvání.

>> Krásnou neděli.

>> Šest týdnů do voleb. Lidé budou na začátku října rozhodovat o složení radnic. Promění se také třetina senátu. Hlavně nová podoba horní komory by mohla změnit poměr sil na politické scéně. Jak na tom jsou jednotlivé politické strany a hnutí?

Právě to říká nový srpnový volební model agentury Kantar.cz exkluzivně pro nedělní debatu ČT.

>> Do sněmovny by se dostalo šest stran. Nejsilnější zůstává ANO s 30,5 %. Oproti květnu si ale o 1 procentní bod pohoršilo a ve srovnání s volbami ztrácí už 4 procentní body. Část jeho voličů odchází především ke starostům, někteří taky k SPD nebo ODS. Důvodem je hlavně zklamání z toho, jak vláda plní své volební sliby a také způsob, jakým komunikuje.

Na druhém místě jsou starostové, kteří naopak výrazně posílili. Mají 17 %, o 6 procentních bodů víc než ve volbách. Třetí je ODS s 15,5 %, která si svou podporu drží. Piráti naopak o procentní bod oslabili na 8,5 %. Následují SPD se 6,5 % a motoristé, kteří se už několik měsíců pohybují přesně na 5% hranici.

U SPD je ale potřeba připomenout, že ve volbách kandidovala společně s Piráty, svobodnými a Trikolorou. V současném modelu jsou tyto strany počítány samostatně, což část rozdílu oproti volebnímu výsledku vysvětluje.

Pane Kubko, když vidíte ty sloupečky, především sloupeček hnutí STAN, které je v tuto chvíli na historickém maximu – vzbuzuje se vám? Neříkáte si, že si neděláte něco špatně?

>> To, že v tuhle chvíli nám věří 15,5 % lidí, je třeba v porovnání s historií, kdy ODS, když kandidovala sama, měla 11,27 %, je pozitivní zpráva. Ale pro mě daleko důležitější je, abychom dokázali reálně zastavit vládu, která míří na rozpočty České republiky, vládu, která útočí na ústavní instituce. A to, že se nám v tuto chvíli hnutí STAN o téměř 2 procentní body přeskočilo – dobře.

>> Zdá se, že co se týče voličů ANO, ti, kteří třeba nemají vyhraněný názor, nevědí, jestli jejich pozice je přímo vpravo, tak pro ně asi hnutí STAN v tuhle chvíli může být atraktivní varianta. A za nás se ta politická scéna proměnila. Přibyly tady nové subjekty, a pro mě vlastně ta otázka není taková, že bych měl v tuhle chvíli sklánět zbraně. Naopak pro mě je to výzva k tomu, abychom dokázali přesvědčit víc lidí. Já jsem celé léto strávil po České republice.

Máme teď období, kdy připravujeme reformy, kdy potřebujeme ukázat lidem v České republice, kam ta země má směřovat. Abych byl konkrétní: daňová reforma, která usnadní zaměstnávání lidí – věci, které jsou pravicové a můžou oslovit i voliče ve středu. Budeme mít spoustu času na všechna tato témata.

Pane Havlíčku, hnutí ANO na 30 % – stále 4 procentní body dolů oproti volbám 2025. Rozumím, stává se to. Je to velmi časté ve chvíli, kdy nastoupí daná politická strana do vlády. Ale to, co tady zaznělo – koneckonců to říkal i pan Kubka – je, že část nespokojených voličů odchází od vás ke starostům. A co říkají analytici Kantaru, že to může být také nevyhovujícím stylem komunikace. Co vy tomu říkáte?

>> Eh, vždycky se dá komunikace zlepšit. My jsme nikdy netvrdili, že jsme geniální. Pro nás je důležité to, že ty průzkumy jsou v zásadě vyrovnané. Pokud se nepletu, tak myslím, že to byl i Kantar těsně před volbou, který nám dával taky někde okolo 30 až 31 %. Dopadli jsme 34,5 %. Ty průzkumy, které teď jedou, nás všechny dávají právě mezi těmi 30 přibližně a 33,5 %, ale to teď není úplně nejpodstatnější.

My samozřejmě musíme nejenom plnit sliby, což děláme, a musíme to doručovat občanům. A myslím si, že to všichni vidí, že ty sliby dokážeme zvládnout. Ale samozřejmě jako každá vláda neděláme jenom populární opatření. To znamená, my se nebojíme udělat i něco, co možná nepřinese okamžitou popularitu a to se logicky později objeví. O to víc si vážím to, že pokud se začíná psát o komunikaci – ptal jsem se na komunikaci. Jestli ta komunikace není to, proč vám prostě někteří voliči odcházejí.

>> Takoví nám neodchází. Jestliže máme pořád stejné preference, tak je to plus mínus stejné.

Rusům mi jasně řekl, že například odchází ke hnutí STAN. Ale dobře.

>> Tak ale jestliže nám Kantar před volbami dával úplně tu samou hranici a dneska nám ji dává v té samé, tak vidíte, že je to přibližně podobné. Ale naše komunikace podle mého názoru je seriózní, je kompetentní. Snažíme se komunikovat nejenom skrze tradiční média. Vidíte, že se nebojíme chodit do diskuzí například sem. A jinak přeji, aby se pořadu dařilo. Je to premiér, pokud se nepletu. Takže samozřejmě využíváme i naše kanály, naše sociální sítě. Ale znovu říkám – ne všechno, co uděláme, jsou všichni nadšeni, protože vláda nese nemalou míru odpovědnosti a musí čas od času udělat i věci, které nejsou komfortní třeba pro většinu obyvatel.

>> Dobře. Pane Rakušane, vás se na ty výsledky ptát nebudu, ale když tady sedíte vedle pana Kubky – obě vaše strany mají stínové vlády a pak je tady ještě jedna mladá vláda starostů. Kdo je vlastně z vás lídrem opozice?

>> To je otázka, to je takové mediální schéma. Já mám skoro pocit, jestli to není výtvor vládního dobrého PR, které mají tady – ale skutečně nehrajeme o to, kdo je lídr opozice. My tady hrajeme o to, a tady já udělám maximum pro to, aby to byli starostové, kdo bude lídrem té příští vlády, kdo ji bude skládat, kdo ji bude schopen složit.

A já přece jenom k tomu průzkumu se vyjádřím. Pokud byste tady ode mě čekal nějaké hlekání radostí, tak byste se mýlil. Pokud se podíváme na ta čísla, tak celková čísla opozičních stran nijak zásadně nerostou. A přeci to, co je naším úkolem, je, abychom posílili všichni a abychom změnili vládu, o které si myslíme, že opravdu na téhle zemi škodí.

>> To nesouvisí s tím, na co jsem se ptal. To znamená jeden viditelný lídr.

Proto se na to ptám a proto se na to neptají jenom novináři, ale ptá se na to koneckonců i veřejnost.

>> Já si skutečně myslím, že my každý děláme v rámci své strany, svého hnutí to, co považujeme za rozumné. Nemáme na všechno určitě stejné názory. Třeba se k tomu dostaneme i v dnešní debatě.

A naopak se domnívám, že ta alternativa, možnost si vybírat tady, a jak se ukazuje, a na to my určitě sázíme — hnutí STAN — podle veškerých průzkumů, které i my máme k dispozici, je tím hnutím, které je skutečně schopno přibírat část voličů hnutí. Ano.

A to je přeci to, co my musíme udělat a co je naší výzvou pro všechny opoziční strany, to je říci si o voliče současné vlády a doložit jim to tím, že tahle vláda je špatná vláda. Vláda je špatně a že my máme lepší řešení.

Chcete na to krátce reagovat, ale velice stručně, prosím.

>> Velice stručně. Máme tři roky, možná to bude o něco méně, na přípravu voleb.

A je jasné, že když se podíváme do Maďarska, tak tam také to, kdo ve výsledku přečíslí Orbána, určovalo teprve vývoj těch následujících let.

A v České republice to je určitě tak, že mezi těmi současnými opozičními stranami jsou názorové rozdíly a kdybychom zklamali ty naše specifické voliče, tak by to ve výsledku mohlo znamenat, že se třeba přikloní zklamaní k tomu, co jim nabízí současná vláda. To určitě nechceme.

Takže to, že se někteří novináři snaží teď vytvořit teda očekávání, že tu například bude jenom jeden hegemon opozici. Je to legitimní. To já nepochybňuju. Jenom se snažím vysvětlit, že by to ve výsledku mohlo znamenat oslabení opozice a to nechci.

Paninková, já se na lídra opozice ptát nebudu, ale použiju tenhle moment nebo tenhle aspekt k tomu, že bych se chtěl dostat ještě dál, a to je otázka voleb, které budou, a to jsou prezidentské volby.

Je stále vaše stanovisko, které vy jste říkal, že zatím je koncepčně — a budu vás citovat — koncepčně správné, aby vláda svého prezidenta nestavěla nebo kandidáta na prezidenta nestavila?

>> Tak jistě. Je to tedy můj postoj.

Já nad tím přemýšlím tím způsobem, a právě proto, že Česká republika provedla změnu volby prezidenta republiky z nepřímé na přímou, což byl poměrně fundamentální změna. A prezident byl jim deset let Miloš Zeman, což byla jistá setrvačnost jeho velké osobnosti politické. Ale myslím, že od té doby už prostě navždy — pokud bude prezident volen přímo — tak bude vždycky občanský prezident.

Proto já si myslím, že ten, který by měl být prezidentem nebo chtěl být prezidentem, tak si o to má říct sám. Nemá být někým představen nebo nastrčen nebo naaranžován, ale má mít dostatečné sebevědomí, aby si řekl o tu podporu sám.

>> A proto vládní koalice nemá stavět svého kandidáta.

>> Já myslím, že ta společnost je poměrně rozpolcená. Je to přirozené v té vládní rovině, nebo na rovině vlády a opozice — tak to bylo vždycky. Vždycky někdo fandil opozici, někdo koalici. Ale u toho prezidenta má ten jít nad tu vládu. To znamená, pokud je občanský, tak zase má mít ambice — přirozené ambice — tu společnost spojovat a dokázat se bavit se všemi.

A proto já říkám, pokud by vláda postavila svého kandidáta, tak kromě toho, že by to byl někdo, koho bychom naaranžovali, tak bychom mu rovnou škrtli tu polovinu, která vládě nefandí. Ale to přece není — já nechci přenášet ten opozičně-koaliční spor na prezidentskou úroveň, protože si myslím, že to poškozuje tu republiku.

Vidíme dneska zbytečné spory právě proto, že třeba prezident, který se cítí velmi silný právě v důsledku toho mandátu z přímé volby, tak chce mluvit vládě do vládnutí.

>> Tak zaprvé je to prezident a zadruhé Petr Pavel. Zadruhé Petr Pavel byl občanským kandidátem. Nebyl nominant nějaké politické strany.

Odpovídám na otázku, proč já, Petr Macinka, si myslím, že by neměl být vládní kandidát na prezidenta republiky. Měl by to být občanský kandidát, který sám svojí osobností třeba zmagnetizuje autenticky — přirozeně — podporu. A teprve potom klidně nechť mu některé strany — a teď už to nemusíme dělit na vládu nebo opozici — ale některé strany třeba, které by s ním souhlasily nebo by se jim líbil, mu mohou dát podporu. Ale ta není klíčová v ten první okamžik v přímé volbě prezidenta.

Pane Havlíčku, Andrej Babiš mluvil o kandidátu — ano. Pak změnil názor.

Přikláníte se tedy v tuto chvíli na stranu pana Macinky nebo na ten pohled pana Macinka?

>> V zásadě je to asi racionální cesta, ale uvidíme.

My jsme přesvědčeni, že zatím není ta vhodná doba, abychom určovali nebo na někoho ukazovali. Mimo jiné i proto, že se musíme soustředit na vládnutí. Něco jsme slíbili lidem a já jsem přesvědčen a bytostně přesvědčen, že — o co více — o to, o co lépe budeme plnit naše sliby, naše programové prohlášení a budeme to umět lidem dostatečně kompetentně zprezentovat. To samozřejmě musíme dělat dnes a denně. A protože plníme naše programové prohlášení, tak bychme měli zůstat u toho prezidenta.

>> No, ale ono se to s tím spojuje. Když byste mě to nechal domluvit — stačí minutku vydržet.

Tak o co lépe to budeme plnit, o to více bude náš hlas rezonovat ve smyslu toho, na koho případně ukážeme. Já myslím, že to je logické, protože lidé nechtějí někoho, kdo používá jenom fráze a nakonec neplní svoje sliby.

A pokud budeme náš program plnit a ukážeme v pravou chvíli — třeba někdy, já nevím, ve čtvrtletí příštím — myslím tím ve čtvrtletí příštího roku — na toho nějakého kandidáta, o to důvěryhodnější potom může být.

>> Takže vy si dovedete představit, že by část — nebo nakonec je třeba i vládní koalice — prostě přišla s nějakým mužem či ženou, na kterého by ukázala a řekla by: "Tohle je člověk, kterého my podporujeme."

>> To tak určitě na někoho ve finále ukážeme, že ho podporujeme. Nejspíše v té první fázi.

>> Teď myslíte v jaké první fázi? Kdy bude, kdy se budou řekněme jaksi řadit ti jednotliví kandidáti a vy řeknete, tohle je kandidát, kterého my...

>> Tak v momentě, kdy uvidíme případné kandidáty, tak poté logicky řekneme, že k tomu se kloníme či nekloníme. To si myslím, že na tom není mimořádně složitého.

>> Budete stavět vlastního kandidáta?

>> To v tuhle chvíli ještě nemůžeme definitivně vyloučit. Spíše se ale kloním k tomu, co říkal pan ministr Macinka. To znamená — snažit se najít někoho, kdo nezíská jenom absolutní podporu té vládní koalice. Protože všichni víme, že by to nestačilo na to, aby zvítězil v těch prezidentských volbách. Ale musíme získat někoho v uvozovkách i z toho druhého tábora a uvidíme, jakým způsobem se bude i profilovat.

Současný pan prezident přece jenom zvítězil před čtyřmi lety, kdy byla nějaká situace. Od té době logicky i lidé si dělají nějaký obrázek.

>> Na druhou stranu myslím si, že jeho preference mluví o tom, že...

>> To s tím nemá co společného. To já nezpochybňuju. Vůbec nezpochybňuji ani na moment, že to je silný kandidát.

Ani na moment nezpochybňuji, že je favoritem.

Ale rozhodně si netroufám tvrdit, že nikdo nemá proti němu šanci.

Tomu rozumím.

>> Ano.

Eh, pánové, začnu u vás.

Pane Rakoša.

Nebudete stavět nebo bude opozice stavět nějakého kandidáta?

>> Eh, žádné takové diskuze se na bázi předsedů opozičních stran v téhle chvíli vůbec nevedou.

Já si skutečně myslím, že a tady se zcela výjimečně shodnu dokonce i s panem vicepremiérem Macinkou. Často se nám to nestává.

Eh, ten občanský kandidát jako takový má v tomhle systému velkou výhodu. Má určitě větší výhodu než nějaký čistý stranický kandidát.

My určitě s panem prezidentem Pavlem nebudeme souhlasit v každém detailu výkonu jeho mandátu. Nicméně vykonává ho důstojně a my teď nevidíme důvod k tomu, aby tady docházelo k nějaké změně na Pražském hradě.

Jestli ale mohu reagovat i na naše kolegy, je to koneckonců otázka. Eh, mě vlastně to, co jste pane vicepremiére říkal, docela konvenovalo.

Líbilo se mi, jak jste mluvil o prezidentské volbě, že ten člověk se musí vyprofilovat sám, dostat na sebe nějaký svůj přirozený elektorát, že je to souboj silných osobností, které jsou schopny prezentovat sami sebe.

Eh, a potom jste mluvil o tom, že prezident jako takový by měl spojovat, že prezident by měl být tím pojitkem u nás v té společnosti.

Já s tím absolutně souhlasím.

Ale zároveň prezident potřebuje partnery a ne soupeře.

A tahle vláda se od začátku především vašimi ústy a ústy vaší politické strany definovala jako mocenský soupeř pana prezidenta.

Je to trochu legrační s vašimi preferencemi a s jeho podporou, ale dostali jste se do té pozice jako takové.

A ten, kdo vyhrotil ty vztahy, dnes Andrej Babiš říká, není žádný boj s prezidentem, uzavřeme tuto kapitolu. Já to vítám, protože ten boj eh neškodí panu prezidentovi, možná spíše naopak v očích veřejnosti.

Ten boj škodí Česku, ten škodí naší zemi a to mnohokrát i na její zahraniční reputaci.

Eh, a tenhle boj jste prostě zahájili vy.

To, že nejmenoval pan prezident Filipa Turka do vlády, možná udělal pro vaši vládu nejlepší věc, kterou mohl udělat.

Když si představím, že by Filip Turk v téhle chvíli ve vládě seděl se svými jogurty, relativizací, násilí na romské holčičce, autonehodou, tak už by to nebyl jenom národní skandál, ale možná mezinárodní.

>> Předpokládám, že pan Macinka na to bude chtít reagovat.

>> No, já na to bych rád zareagoval.

E prostě vy tady chápu, že si musíte používat slova jako legrační preference.

Jako já jsem rád za preference, které teď tady byly promítnuty, protože potvrzují pozici motoristů jako relevantní strany.

My jsme nejmladší strana a to úsilí je vidět, že se držíme na nějaké úrovni.

Takže já za to bych se tomu neposmíval.

Co se týče vaší obhajoby pana prezidenta a to, že já jsem tady něco rozjel, já kritizuji pana prezidenta, že on vstupuje do pozice nebo vstupuje do roviny, která mu nepřísluší.

Prostě prezident je nadvládou, je to člověk, který má spojovat, ale prezident se v našem v naší době, pan prezident Pavel konkrétně se prostě chová jako opozice.

On sám říká, že je tady od toho, aby se vymezoval vládě ideově, programově a tak dále, ale tohle není role prezidenta.

To je právě opuštění toho principu spojování a je to naopak prostě, protože bohužel opozice je méně schopná toto dělat.

Opozice to nezvládá.

Tak proto evidentně tady pan prezident supluje roli té opozice a vymezuje se ideově a programově vůči vládě.

Pan prezident by neměl mít názor. Neměl by mít názor.

>> Ale tak samozřejmě, že každý má názor, eh, ale prostě máme tady prezidentský režim, nebo nemáme?

Já si myslím, že nemáme dominantní, máme ústavou daného prezidenta, který přece může mít názor.

>> Tak já mu ho neberu.

Já neberu názor ani pirátům, ani komukoliv jinému.

Proboha, ať si má každý pomýlené názory nebo nepomýlené názory.

To je věc voličů.

Ale máme premiérský režim, nejsme prezidentská republika.

Dominantní politickou osobností je tady premiér a vláda a ta má prostě určovat politiku, protože vzešla z nějakých parlamentních voleb.

Pořád je tím suverénem poslanecká sněmovna a ne prezident.

>> Dobře.

>> Vyčítat prezidentovi, že má vlastní názor, je nesmysl.

A vy jste před nějakými 10 minutami mluvil o tom, jak je žádoucí, aby se vztah vláda a prezident nevymezovali na opozice a vládnoucí koalici?

To jsem poslouchal velmi dobře a říkal jste, jak máte zájem na tom, aby se ve výsledku podařilo spolupracovat.

Tak já chci říci jednoznačně, prosím, a vyzývám vás k tomu, abyste opustili to svoje trapné provokování a abyste v tomhle případě, když už dnes zaznělo z úst Andreje Babiše i prezidenta, že se budou scházet, tak aby se opravdu změnil ten módus, protože to dosavadní překřikování bylo jediné.

To škodilo České republice. To ničemu nepomáhalo.

Vám to možná udrželo nějaká procenta a nesmívám se.

>> Škodilo.

Vám to škodilo, že vy nejste vidět.

>> Nám to určitě neškodí a my jsme dostatečně vidět a koneckonců i ta čísla na to ukazují a jsme schopni argumentovat a nabízíme té zemi to, co jim vy nejste schopni dát.

A když tady mluvil Karel Havlíček o tom, že bude plnit ten volební program, no, já se toho v některých případech bojím, protože pak by to znamenalo, že pošlete tu zemi opravdu do zdi.

A už se to stalo, ale je to důležité.

Jenom na to zareaguj.

Slibovali jste, že budou levnější hypotéky.

Nejsou.

>> Mohli jste, měli jste na to čtyři roky naše úrokové sazby České centrální banky, protože ta rozhoduje o výši hypoték, nikoli vláda.

To snad věřím, že víte.

Počkejte, počkejte.

Nechte, nechte to pana, nechte, nechte mi domluvit.

Tak dneska je 3,75 repo sazba, což určitě víte, za doby vašeho vládnutí po šesti měsících byla na 7%. Chcete reagovat?

>> Ale, ale to co jsem chtěl reagovat, já bych poprosil o trochu pokory.

Kdo má málo procent, více procent, to bych tady mohl otevřít, že TOP 09 se svými x procenty rovněž kritizovala pana prezidenta Zemana a já tvrdím, má na to právo.

Rozhodně na to má právo, stejně tak, jako mají motoristé právo kohokoliv kritizovat.

Od toho je tady demokracie.

Ale rozlišujme, prosím, jednu věc a to je to, co je fatální konflikt nebo zásadní konflikt a co je čistě odlišný názor.

Samozřejmě, že pan prezident má absolutní právo na to mít odlišný názor a to ale neznamená, že mezi sebou máme nějaký zásadní konflikt.

Já s tím komunikuji normálně.

S panem premiérem se rovněž teď začal scházet, i když ty dva měsíce si myslím, že nebyla žádná tragédie.

To, co je podstatné, je to, že se v mnoha směrech samozřejmě odlišujeme názorově, ale neznamená to, že se ve všem úplně rozcházíme.

Když se na to podívám, tak ano, náš pohled na bezpečnost je trochu odlišný, protože pan prezident se na to dívá zejména skrze vnější bezpečnost, my i skrze vnitřní bezpečnost a migraci, skrze energickou bezpečnost, průmyslovou bezpečnost, ale neznamená to, že máme úplně fatálně odlišné názory.

Ano, na evropskou politiku se díváme podobně ve smyslu toho, že je třeba být ukotveni v Evropské unii a nedestruovat ji.

Ale pan prezident by chtěl euro, pan prezident by chtěl právo veta zrušit, pan prezident by chtěl jednotné evropské státy, což my odmítáme.

Na druhou stranu se shodneme s ním na tom, že naše pozice v rámci Evropy musí být sebevědomá, musí být pevná a shodneme se třeba i na energetické a do značné míry i v hospodářské politice.

Na tom není nic špatného.

Jenom bych chtěl potrhnout to, co říká pan ministr a vicepremiér Macenka. Rozlišujeme, kde je pravomoce a odpovědnost pana prezidenta, protože jsme v parlamentním systému a odpovědnost nese jednoznačně vláda, jak za rozpočet, tak za to, co slíbila svým voličům a ona musí skládat účty.

>> Pane Rakošene, já bych jenom chtěl říct, že tohle je od začátku vaše falešná hra, protože prezident republiky v téhle chvíli, pokud dá veto k vašemu zásadnímu tisku, s kterým se tedy zcela ideově ztotožňuji, to je jeho kompetence.

Pokud prezident odmítne jmenovat člověka, jakým Filip Turek po všech těch ukázkách za poslední měsíce evidentně je, tak se ukazuje, že měl jednoznačně pravdu a je to jeho kompetence.

Pokud by nebyla, tak by jistě přišla nějaká ústavní žaloba ze strany motoristů, kteří o ní mluvili.

Nic takového se nestalo.

Tak já se ptám zcela jednoduše, kde jsou nějaké kroky, které by v téhle chvíli vstupovaly do nějakého konfliktu a uzurpování si moci na úkor vlády?

Prezident určitě respektuje, stejně jako my všichni ostatní, že vláda je ústřední exekutivní orgán.

Premiér je určitě dominantní politickou postavou na politické scéně.

Ale to, že zvykově prezident republiky žádá dlouhodobě o to, aby naší zemi reprezentoval na summitu NATO, tak to přeci není žádné vlamování se do toho, co vláda jako taková má ve své kompetenci.

Koneckonců i podle ústavy je prezident tím, kdo spoluvytváří zahraniční politiku téhle země.

Takže vy používáte takové obecné fráze.

Nicméně ty věci, konkrétní kroky ze strany hlavy státu nikdy nepřekračovaly jeho ústavou dané kompetence.

Jak by jistě žalovali. Můžeme se lišit názorově, ale ten rozdíl je jeden podstatný.

Zatímco pan prezident nejmenoval konkrétní osobu, tak my jsme nepodávali ústavní žalobu.

Mimo jiné proto, protože se domníváme, že lidé si nevolí nejvyšší ústavní činitele proto, aby se potkávali u Ústavního soudu.

Poté, co jsme se neshodli na Ankaře a my máme třeba jiný názor, než máte vy.

Na to si myslím, že můžeme mít jakousi odlišný názor a máme ho vyfutrovaný.

No tak pan prezident podal ústavní žalobu.

Já se domnívám, že to není správné.

Říkáte, že na to nemá právo.

No, má na to právo, ale snad můžu mít názor na to, že se domnívám, že to je špatně.

Určitě.

A já, pane Macinkovi, já dám prostor i panu Macinkovi.

Prosím.

>> Já si myslím, že prostě tady to je nějaký nějak ne horizontální vztah.

To znamená, že pak každý se pohybujeme v jiné rovině a opravdu si myslím, že není správné, aby na sebe politici nebo ty instituce dávali žaloby, trestní oznámení a tak dále, posílali na sebe vyšetřovatele, detektivy.

To prostě není správné.

My to neděláme.

My nikoho nedáváme k soudům a tak dále.

My když posíláme na někoho trestní oznámení, tak to je vaším směrem k prezidentu.

A pak je to o tom, že my jsme snad nějaký politici a já si tedy nemyslím to, co si myslí tady pan předseda Rakušán.

Já si myslím prostě, že prezident překročil svoje ústavou svěřené pravomoce, když odmítl jmenovat a tak dále, ale budiž. Je to vaše rétorika směrem k prezidentu republiky.

Ta je v pořádku. Ale tak je to nějaká politická rétorika.

On se chová jako líder opozice, prosazuje všechno, s čím přichází opozice, prosazuje i po volbách, v nichž tato politika byla poražená, tak neustále to prosazuje.

Mně by to nevadilo.

Akorát mně vadí, že o tom mluví v zahraničí a tak dále.

To už prostě potom není správně.

On je ze své funkce neodpovědný a také nesouhlasím s tím, že by spolu vytvářel zahraniční politiku.

Za zahraniční politiku je odpovědná vláda.

Dobře.

Pane Kubko, pojďme věcně po těch klíčových bodech.

Říká prezident, že máme více hledět vlastní obranné schopnosti a posilovat armádu.

V čem se lišíme?

V ničem.

>> Lišíme se.

Lišíme se v jedné věci.

Podstatné je, že posilování obranchopnosti, pane předsedo, není hon za procenty.

>> To ale neřekl nikdy ani prezident a neříkáme to ani my.

A říkáme, že to klíčové je, aby Česká republika skutečně byla sebevědomým partnerem v rámci NATO a aby tím, co dělá, dokázala prospívat jak Severoatlantické alianci, tak své vlastní pozici v rámci Evropy.

Další důležitý bod, to poslední veto, to nebyla záležitost takzvané opozice versus vlády.

Prezident to svoje veto pro porušení rozpočtových pravidel tak jasně opřel o názory celé řady nestranných ekonomů.

Akorát tomu vy se bráníte.

Jsou tu přece jasné názory a budeme-li se bavit o nich, tak pojďme.

Ale tohle škatulkování, provokace, to je opět vyseklé.

To je opět vyseklé jenom z toho, že máte ekonomy, kteří tvrdí jednu věc, máte ekonomy, kteří tvrdí druhou věc.

To není vyseklé.

A pan prezident nakonec i uznal to, že se nedal sestavit ten rozpočet bez změny rozpočtových pravidel.

Pane Háblíčku, já se omlouvám.

Téma nás čeká a já si nechci, abyste si vystříleli ty argumenty ještě před tou samotnou debatou.

Dám ještě prostor panu Rakošanovi a pak se posuneme právě k dalšímu tématu.

Prosím.

>> Děkuju.

Já už nebudu střílet jiné argumenty, jenom to, co vy říkáte, že prezident něco říká v tichosti a ono to není správné.

Ten váš ultimátní soud.

A potom zadruhé prezident využil svého legitimního, legálního práva obrátit se na Ústavní soud.

Ten nějak rozhodl.

A pokud někdo škodil demokratickému prostředí z principu, tak jste to byli vy všichni — Babišovi ministři — vašimi komentáři k verdiktu Ústavního soudu, protože politik má v té chvíli říct, že ať se mu ten verdikt líbí nebo nelíbí, v demokratické, standardní západní zemi, že respektuje verdikt soudu.

Ale my jsme ten verdikt respektovali, jestli jste si nevšiml.

Takže to je jedna věc.

A pak tedy já nechci zabíhat do toho. Pan prezident si chce ponechat právo dělat si vlastní zahraniční politiku, jezdit si kam chce bez ohledu na vědomí nebo nevědomí vlády a tak dál.

To je prostě nákrok proti prezidentskému chování.

To jsou dvě různé věci.

Dvě různé věci.

Respektovat výsledek.

Samozřejmě se musí, ale to neznamená, že někdo nemůže říct, že s ním nesouzní a nemůže použít ústavní soud. Není posvátná kráva a rozhodně je třeba respektovat ty výsledky, ale klidně se můžu k němu – můžeme se vymezit ve chvíli, když je to pro nás. Potom jsme v demokratické zemi. Děkuju.

Chtěl jsem jenom říct, že otázka je jakým způsobem a jaká slova ten daný politik si volí.

Jestli chcete pokračovat, prosím.

Ale to krátká – já krátký komentář, protože bez toho to nemůže zůstat.

Vy jste nevystoupili jenom s tím, že se vám ten názor Ústavního soudu nelíbí – to předběžné opatření. Vaši politici hovořili o tom, že Ústavní soud by se měl zrušit. Vy jste hovořil o Ústavním soudu a Tomio Okamura zpochybnil ještě drsněji celou existenci Ústavního soudu. Tohle není otázka kritiky, to je otázka útoku na tu ústavní instituci, a to se mi pochopitelně nelíbí. A také se to nelíbí voličům, kteří ukazují, že tohle je typ komunikace a vládnutí, který prostě neodpovídá tomu, kam by ta země měla směřovat.

Tak a tím jste uzavřel to téma vlastně úplně na začátek, kdy jsme se bavili o komunikaci vládních stran.

Pojďme se posunout dál. Já jsem sliboval další velké téma a aktuální téma tohoto týdne: veřejné finance.