NAPRAVO s Kateřinou Dostálovou

Hezký večer. Srdečně vás vítám u pravidelného pondělního pořadu Napravo. Jmenuji se Kateřina Dostálová. Nejlepší obrana je útok. To bylo první, co mě napadlo, když jsem uviděla výzvu 40 šéfredaktorů našeho mediálního mainstreamu. Ta výzva se jmenuje Základní hranice. Ano, tady vidíte Český rozhlas, přidala se veřejnoprávní média, rozhlas, televize, Seznam, no, je jich 40. A ta základní hranice je výzvou pro politiky, aby se vyvarovali či aby nešířili násilí ve veřejném prostoru. Vyzývají politiky, aby nešířili násilí ve veřejném prostoru. E dále je žádají, aby umožňovali svobodný přístup k informacím. A víte co, mně se, já mám pocit, že takovou esenci pokryteectví jsem už dlouho neslyšela a podotýkám, že je to ještě navíc směšné, protože my si všichni pamatujeme a začalo to covidem těch posledních pět, šest let. Eh, to vymlčování, cenzura, to, jak vlastně jsme slyšeli pouze jeden názor. Já si vzpomínám, kdy během jediného týdne můj kolega Jan Schneider zmizel z Českého rozhlasu, z České televize. E, Petra Druláka prakticky můžete velice sporadicky vidět jenom na CNN prima. Oba teď vidíte v pátek Jana Šnejdera tady na ABJ v úterý Petra Druláka a mohli bysme si je říct, že my je prakticky vůbec nepotřebujeme. A víte, proč jsem použila to? Nejlepší obrana je útok. No, protože to je pro mě už řadu let heslo stanu a hlavně víta Rakušana zaútočit, e, vlastně upozornit a zbavit se té zodpovědnosti a eh toho průšvihu a toho to, co si co si na sebe v podstatě upletli. Když jsem řekla Ví Rakušan a zmínila jsem seznam Roberta Čásenského, který se přidal, tak bych chtěla říct, že mám pocit, že jestli tak náhodou zatím v tom seznamu nestál třeba nestála třeba paměť národa a velký sponzor Jan Dobrovský, ale k tomu se ještě dostanu. Myslím si, že to je všechno, co stojí k tomu za to k tomu říct. Ale já vám teď řeknu, co jsem si pro vás připravila. Určitě se podíváme hned na začátek velice kratičce do salónu Echa. Myslím si, že se Danielu Kaajerovi velice podařil a bude to taková tečka z mé strany za tou reminisencí směrem k Václavu Havlovi, protože dnes je 5. října, dnes vyslavil eh své nedožité 90. e narozeniny. A dál se dostanu k tématu, kdy mě nesmírně zaujalo povídání, komentář Petra Robejška, známého politologa, publicisty, spisovatele. Eh, známe všichni Petra Robejška a on použil eh jako takové zarámování do toho světa, který se teďka kolem nás odvíjí tak dramaticky. To, že máme pocit, že náš hlas nic nezmůže, že eh nám prakticky vládne chamtivost, že to není zisk, chuť o zisku či snaha mít zisk, ale že je to chamtivost těch elit, těch politických vůdců. A mě do toho velice dobře, do tohoto rámce zapadl prezident Peter Pavel. Samozřejmě ano, dotknu se toho, jak jsme prakticky jedno, protože eh odjel v době voleb na dovolenou. Eh, to bude první téma a to druhé bude samozřejmě, nemůžu vynechat, máme pár dní dovolet, ty nejdůležitější volby, jak je pojmenoval Petr Pavel půl roku předtím, než byl zvolen v roce 2002 na podzim nejdůležitější komunální volby, ale my s tím máme spojeny i volby senátní, takže se podíváme do senátu a podíváme se do Prahy, protože jestliže jsme osm let e těžce zvládali dopravní situaci v Praze pod vedením pirátů. Eh, tak já mám vážné obavy, že se to nerysuje moc eh dobře a ten kordon sanitér na ano se asi zřejmě zase chystá. Mám pro vás připravené ukázky a na závěr mám pro vás připravenou eh takovou eh jak bych to pojmenovala, náhled, vhled na chvíli do Berlína, protože se dívám na to, jak vypadají volby nebo dopadly volby v Berlíně, v Londýně, v Paříži, ale například lídrně ODS si vzala jako svůj vzor Zohrana Mandaniho z New Yorku. A ten trend, který já vidím teď v Praze před těmi volbami, no tak on není moc vzdálený od toho, co jsem teď vyjmenovala. Konec dlouhých úvodů. Pojďme si pustit první ukázku ze salónu echa Daniela Kaisera. >> My jsme byli schopní dosáhnout svejch cílů. Boxovali jsme vlastně ve vyšší havajový kategorii než tomu 10 milionových národů přísluší. A to, že se dneska máme jako fakt dobře, jo, přes všechny problémy, tak je zásluha toho, co se zahavla a svým způsobem za klauza taky. Jo, to o tom se ochotnej bavit. Eh, co jsme tehdy jako udělali. >> Ano. Alexandr Vondra, Jan Zahradil, můj kolega. My jsme oba vstoupili do politiky jako poslanci v roce 98. Viděli jste ty gestikulace. Jana Zahradila, Alexandr Vondra, který prakticky žije eh z Václava Havla od začátku až do dnešních dnů. A eh tady právě chci poukázat na tu jakousi zátěž eh toho, že jsme dopustili, že se z Václava Havla už začíná stávat jakási jakási karikatura, že jsme vystavěli kult osobnosti, který potom přechází na toho, o kterém se posléze, eh budeme bavit. A já jsem ne jsem překvapená, že zmínil Václava Klauze, protože to už by bylo do očí bící, aby když se baví o 90. letech a vlastně prezidentování Václava Havla, aby nezmínil Václava Klauze. A chtěla jsem vám ukázat e titule, který teďka vyšel v parlamentních listech, e, kde vlastně Václav Klaus reaguje v rozhovoru Glen Dízna, o kterém já jsem tady mluvila, e, reaguje na projev Ursuli von. předstírá, že neví, že obvinění šéfky Evropské komise Ursuly von den Lionen, kdy vlastně Václav Klaus tady říká, že Ursula von den Lien jenom předstílá, že vytýká nedostatek sebereflexe, kritizuje arogance bruselských představitelů, aroganci, o kterých mluví jako o homo bruchels alarmus. A my eh si musíme dneska říct jednu věc, že vlastně těch 25 let posledních eh eh vlastně byla na Václava Klauze uvalená jakási eh kladba ze strany těch příznivců Václava Havla, protože eh Václav Havel byl nepřítel politických stran a mezi nima byl základní střed. Václav Klaus byl eh zastánce politických stran. Politickou stranu eh vlastně vybudoval, postavil, ODS založil už v roce 91 a on razil politiku zájmu a politiku zájmu naší země, ne politiku hodnot západu. A já si myslím, že teď když uslyšíte Jana Zahradilá a uslyšíte tam zajímavou věc, tak my spolu velice souhlasíme. Pojďme na to. Když hodnotíš některé historické úkazy dnešníma očima a trochu jako si zahraješ na tu alternativní historii. Na tom není nic špatnýho. Eh, to znamená >> jako třeba bořic to jako můžeš jako vytvářet teorie, co by bylo kdyby. E, s tím Dubčekem samozřejmě jako všichni víme, že to byla díky náladě, to díky prostě tomu tlaku, tomu tahu, e, že to byla varianta nereálná, ale neškodí nad se zamyslet nad tím, co by bylo, kdyby. A druhá věc jako posuzovat 90. léta dnešníma očima je taky v pořádku, protože ty zahraničně politický recepty, který platil v 90. letech a to já jsem tě ochoten podepsat jako to mnoho z toho, co jsi tady říkal, tak prostě nedají se použít v dnešní době a nejsou použitelný na dnešní svět. A bohužel jsme svědky toho, že někteří politici a není jich málo, s odkazem na Václava Havla, s praporem Václava Havla, kterým jako mávají nad hlavou, se snaží pořád tu jakoby jeho časově omezenou 90ovou tezi zahraničně politickou použít i v tom dnešním světě. A ono to podle mě nejde. A skoro bych řekl, že to tomu Havlovi vlastně a tomu dědictví těch 90. let spíš škodí. A tu českou politiku zase eh v druhým gardu to prostě zatěžuje eh neefektivníma a neperspektivníma postupama. No, já si myslím, že to řekl naprosto přesně a tam eh mně se mně se tam líbilo, že tam vzpomenul eh Jan Zahradil vzpomenul toho Dubčeka, protože my si málo uvědomujeme, protože ty debaty se u nás nevedou. Ano, má to zase samozřejmě souvislost eh s tou s tou výzvou, kterou nám tady prostě jsou debaty, které naše liberální většinově liberální média prostě vymlčují ta témata, o kterých bysme se měli bavit, protože výsledkem té ignorace těch diskuzí, otevřených diskuzí, kde budou zastoupeny obě strany, je v podstatě kult osobnosti Václava Havla a Václavu Havlovi to ubližuje, protože já jsem taky taky v tom roce 90 vítala eh Václava Havla jako jako prezidenta a i v tom roce 90 jsme měli ty první svobodné volby, ale už ne v roce 92, protože jeho velký důraz na to, že potřebujeme senát, abysme si udrželi demokracii, tak ten já už jsem tam neviděla. Já už jsem se rozcházela v té době, v tom roce 92. A když mluví o tom Dubčekovi a na Slovensku to tehdy vydělili jinak, proto říkám, že se o tom nebavíme, tak si myslím, že velice správně se dotknul tématu, že bysme možná dneska, kdyby tím prezidentem byl ten Alexandr Dubček, e bysme nebyli zatíženi eh těmi 68, kteří se nám stále vrací. A proto já vám ukážu jednoho, který nás stále provází. Pojďme se podívat na obrázek a to je opravdu něco, co si myslím, že jsme si nepřáli. Velmi jsme si nepřáli, kdy nám Pavel Richecký, ano, 68, on sice nebyl v komunistické straně, on se v ní narodil, jsme svědky nenápadného rozkladu demokracie. Ten úpadek nelze navidět. Nevidět. Říká nám Pavel Richecký, který stál u zrodu toho aktivistického ústavního soudu. stal u vlastně toho, že on udělal z toho Ústavního soudu třetí parlamentní komoru. A já bych apelovala na ty na ty média, kteří vyzývají k něčemu politiky, aby spytovala sebevědomí, že se tyto diskuze u nás nevedou, protože když vlastně neznáš ty příčiny, tak se vlastně pak budeš topit v těch následcích. No a ty následky vidíme, protože si tady určitá část a dlužno říct, že je to menší část naší společnosti, začala promítat eh do bývalého komunisty, eh vlastně funkcionáře komunistického vojáka vlastně promítat a jaksi adorovat, dělat ten půl osobnosti a nahrazovat vlastně si toho Havla A já ještě předtím, než se dostanu k Petru Robejškovi, kterého jsem avizovala, tak vám chci ukázat první, co mě napadlo, když jsem eh viděla to, že eh prezident Pavel dal přednost dovolené na motorkách před volbami, tak jsem si vzpomněla na obrázek Evy Holubové a ano, to je to je Eva Holubová, která volby jsou přece, není to povinnost, ne? není, ale já si myslím, že každý, kdo si zažil tu totalitu a já jsem ji žila do svých 25 let, tak opravdu k volbám chodí, protože to je svátek jít k volbám, že máme tu svobodu a tu možnost. Zdá se vám možná absurdní, proč jsem tady dala Roby Williamse, ale eh on ze mě zapadá do té skládanky, protože on dozvěděla jsem se eh na radiožurnálu minulý týden, že přijede zahájit festival Colors of Ostrava. A když jsem viděla na demonstraci milionu chvil Mikuláše Mináře, jak ukazuje Petra Pavla z kínu Reeves a říká: "Tak proboříme ten matrix s Petrem Pavlem." E nedodržel ten slib, že už z něho nebude dělat lídra opozice. Tak pak když mi oznámili tady tuto zprávu, pak jsem věděla, e, jak jakých akcí se účastnil zas účasti CSG Petr Pavel v New Yorku na tom válném shromáždění CSN. No a oznámím, že v červenci, kdy má Petr Pavel oznámit, že bude znovu kandidovat, což všichni předpokládáme, zatím nikoho nenapadlo, že by tak neúčinil, i když možná se nám to teďka snažil naznačit, tak mě to napadlo, já to nevím, ale že by vlastně Mikuláše bináře mohl nahradit ty demonstrace. Už na něj nikdo nechodí milion chvilek. Libor Bouček. Přece se jim povedl ten adorační rozhovor na posledních Ostrave. Ještě abych nezapomněla, tak vám ukážu jeden obrázek, protože Echo si taky vzpomnělo, že v roce 2022, to bylo v září, Petr Pavel upozornil, že vlastně komunální volby jsou ty nejdůležitější a bylo to půl roku před jeho zvolením. Tak já nevím, jak to mám, jak to mám nazvat. Já jsem 4. října 2021, bylo to čtyři dny před parlamentními volbami, kdy už jsem sledovala, co se děje v koalici spolu, tak jsem si říkala, že přece pro jak nás můžou nutit, že dáváme 2 tř. svého hlasu stranám, které bysme nikdy nezvolili a to tehdy byla ta koalice spolu. Já bych nikdy nevolila lidovce nebo topku. Oni vám prostě nedají šanci. A eh tady vlastně eh a tehdy nám ukázali, že jsme jim prakticky jedno. Oni byli schopni se spojit jakkoliv, aby se udrželi u moci. No a Petr Pavel nám ukázal, že jsme že jsme že jeme mu taky Šumafok. Pojďme si pustit Petra Rabejška. Když hodnotíš některé historické už dneska už není motiv těch, kteří vládnou zisk a ještě možná něco ostatní jako třeba povinnost vůči národu nebo co. Dneska už je jediný motiv těch, kteří vládnou, myslím tím, kteří ekonomicky vládnou. Chamtivost, to je jiný rozměr než zisk. Já strašně dávám pozor na to a vadí mi to. To se podaří často na mainstreamu, že že že zkreslují významy slov. Zisk a chamtivost jako motiv jsou dvě různé věci. A pro mě je ten ta dominance chamtivosti, která se projevuje třeba tím, že šest nejbohatších zemí mužů na světě vlastní víc než 4 miliardy lidí s postupující tendencí. Těch, kteří budou mít všechno, je stále méně a těch, kteří nebudou nic, mít nic, je stále víc a my k nim začínáme patřit. Ti, kteří mají tu šanci a využili ji, začínají měnit pravidla ve svůj prospěch. >> Těch těch šest už nepustí nahoru další. Jako my se tam nedostaneme, ať se budeme jakkoli snažit. Oni si samozřejmě umí zařídit, jak neplatit daně, jo. A umí si zařídit, jak jak zničit konkurenci. A to říkám slovo zničit jako negativní, to pro mě není. To je prostě popis nějakého nějakého termínu, nějakého chování. To znamená ten slib eh všichni můžeme být bohatí, ten už dávno neplatí. To je v tom je ten právě ten rozdíl mezi ziskem a chamtivostí. Zisk má v sobě ještě jakousi takový humanistický rozměr a prostor pro to třeba být vlastenec. My známe jako naše vlastenecké podnikatele za první republiky, že to to nebyli lidi jenom, kteří počítali, co mají kvartální, jakou mají kvartální dividendu. Ty měli ještě něco víc v hlavě. ty dnešní už kouká jenom na tu kvartální dividendu a t a tím pádem, aby nebyla menší, nž aby byla větší, tak tak si mění pravidla ve svůj prospekt. >> Já si myslím, že je to naprosto přesné. Já třeba e když mluvil o tom o tom zisku, že ten člověk ten svůj zisk taky chce promítnout do té společnosti, protože já nevím, vzpomněla bych si třeba na Marka Španěla, který e platí echo, vstoupil do parlamentních listů e nebo pana Urbana Točko a mohla bych tak jmenovat řadu dalších, ale ta chamtivost mě do toho opravdu zapadá absolutně Petr Pavel jako taková jako takovej střípek do té skládanky toho toho, eh, co Peter Robejšek říká, protože já nemůžu za za nic jiného než chamtivost považovat to, že si Petr Pavel řekne o 100 000 pro svou manželku, že když to žádná manželka, první dáma našeho prezidenta nikdy neměla, to přece člověk s normálním e s normálním uvažováním, s nějakou empatií ke společnosti, k lidem, jako by se prostě styděl, aby ho to jenom vůbec napadlo. To to už to není arogance, to je prostě chamtivost. Nebo když si vezmete, že eh odjede do bruk a tam za našimi zády oznámí, že je potřeba nás bavit práva ve, když spolu s námi snídá obě dva večeří ve svém každém projevu na nový rok a ve svém ve svých vystoupeních, že je potřeba a nutné přijmout euro a neslyšíte ekonomii, jak bí na poplaha. Vysvětlují nám, musí to slyšet. 70 % lidí to nechce a on to přesto znovu zvýrazní a eh on je zařazen do toho soukolí jako ten dílek navazuje na ty na ty chamtivé elity. Petr Obejšek to popsal dokonale. Já vám chci ukázat ještě jeden obrázek, který vlastně ano, je je to je to opět z echa, protože to bylo taky odzbrojící věc, že prezident Pavel udělil záštitu festivalu Meeting Grill, který hostí sjezd sudeto německého lemmanchaftu. A to si to by si žádný prezident České republiky z naší historií a kdo se vlastně neotáčí dozadu, tak je tak je nucen to zopakovat. a nám se prostě stalo, že máme prezidenta, který se toho dopustil. A já vám teďka chci, protože to má návaznost, pustit krátké video, eh, s panem, s panem Václavem Hrabákem, který se dlouho píše a zabývá se historií a svatovíckým pokladem, e, vystoupil v rozhovoru na proti proudu a pojďme si ho poslechnout. >> 24 15. března na výročí okupace ještě v tak velmi důležitý symbolický den. Ano. >> Tak byla otevřena výstava v Drážďanech, kde byl v jedním z těch hlavních předmětů právě ten ostatkový kornulační kříž, který nechal zhotovit Karel i >> a eh tu výstavu otevřel i prezident Pavel, >> což eh >> eh jako ve velmi podřízené pozici v nějakém v rámci Německa okresním městě. Samozřejmě je to velké město Drážďany, ale >> Ano. >> No a hlavně pryč z naší země. >> Pryč z naší země. A mělo to právě i další spojitosti včetně té ok výročí okupace, včetně toho, že to tam otevřel prezident Petr Pavel, eh korunovační kříž, který nikdy neměl opouštět e opouštět vůbec naší zemi. Karel IV kvůli tomu kříži a korunovačním klienotům postavil Karlstein. Myslím si, že to řekl přesně. Eh, myslím si, že to muselo být vlastně ponížení a šok pro každého z nás, kdo máme velkou úctu eh ke korunovačním klenotům, k svatovíckému pokladu. A to se stalo prakticky poprvé. A když říkám ta chamtivost a vlastně ten havilismus je taky to o o to ponižování se před vším cizím, jak mluvil pan Hrabák o těch Drážďanech, tak ještě teda do Drážďan do té poražené, do té části toho poraženého Německa, tak vám nad tím prostě zůstává rozum, stát. A ještě jak schválně si vybírá ty symboly, on nás prakticky ponižuje. A z jakých důvodů to dělá? z jakési z jakési přidání se k těm chamtivým nahoře, abych byl součástí té té elity. A já bych tady chtěla říct ještě jednu věc a za to bych chtěla panu Hrabákovi poděkovat a Petru Hákovi za to, že nám zprostředkoval tento rozhovor. Ano, víme, že minulý ministr fialový vlády Martin Baxsa hned vyvezl, zařídil to, že ta výstava jede do jela do svatovického pokladu. Naštěstí už bez toho kříže žjela do New Yorku. E 18. září se ta výstava otevírala v New Yorku v židovském v židovském muzeu. A eh tu kurátorem té výstavy, myslím si, že i v těch Drážďanech, ale této v New Yorku je rozhodně Jiří Fajc, kterým vedl pan profesor Milan Knižák velké spory. A ty spory byly o postavení Národní galerie, o vztahu k naší kultuře, k našemu čeství, k našemu národu a k našim památkám. velice spolu nesouhlasili. Jsem ráda, že jsem vám to tady teď mohla říct, protože si myslím, že by byl pan profesor rád. A vás bych se zeptala jenom tak do éu sama pro sebe se já se ptám často sama sebe, jak dlouho na sobě necháme to dříví štípat? ten podcast, abych byla korektní a nezapomněla. E, když jsme se bavili na začátku o těch médiích, tak vzniká tady spousta podcastů, spousta dobré konkurence těm médiím, kteří najednou zůstali v šoku, že zjistili, že po pěti, šesti letech, že jim ujel vlak, protože a snažili se zaútočit, protože oni jaksi zapomněli na to, že se změnily ty technologie digitální, že dnes může být novinářem prakticky každý z nás, každý z nás může glosovat, komentovat a ten podcast, kde byl tak skvělý, Peter Rožbejšek se jmenuje Milleniál, má slovenského tvůrce a byl To bylo to v rozhovoru s s Lubomírem Zaoralkem a on nám teďka řekne vlastně eh kdo jsou ty elity. Poslední kousek, ukázka poslední z tohoto podcastu Milaniel. mojí tézi, že ten ekonomicko-politický model, kterému říkáme kapitalismus, se vyčerpal a jeden z jednym z důsledků tohodle toho nebo důsledků a důkazů tohodle toho a zároveň i příčin tohodle vyčerpání jsou naprosto zdegenerované elity, elity, které ztratily jakýkoli rozměr eh jakýkoli jiný rozměr než chamtivost. Jo, to eh politické elity víceméně všude v Evropě jsou političtí podnikatelé. To je prostě pro mě je to tam se v téhleté v téhleté kategorii se sjednocuje to, co nikdy nemělo být sjednocené, protože politik má vlastně být rozhodčí, dozorčí. Eh, >> jak jak si máme představit toho politického podnikatele? Co to je za typus? >> No, politický podnikatel je ten, že jeho výtl a a a snaha potom co nejméně pracovat, co nejvíce viděla, zavála do blízkosti nějaké strany. Je mu úplně jedno jaké. Dneska už se ty strany programaticky vůbec neliší. Jenom spíš on si asi bude brát tu, která je e trošku blíže moci. Eh a pro se svými schopnosti není není není schopen obstát, dejme tomu, ve svobodném podnikání, protože na to je potřeba trošku lepší hlava, tak jde do politiky a tam používá eh jinak potenciál svojí strany. A to je na tomto. >> Podle toho, co říkáte, tak už tady žádné strany moc nemáme. >> No na samozřejmě, že ne. Eh, máme jenom politické podnikatele, kteří prostě předstíhaj předstíhají těsně před volami předstírají a je potom je to h jenom jako myšlenková nedostatečnost, abych to řekl diplomaticky voličů, že je pořád ještě volí a myslí si, že přijde změna. Zase naprosto přesné a mně se líbilo to, jak Petr Lobjšek řekl, myšlenková nedostatečnost. Tak já si myslím, že mě nesbilová nic jiného, než vám ukázat myšlenkovou nedostatečnost eh našich europoslanců a konkrétně třeba europoslankyně Veroniky Vreciové, protože když se bavíme o chamtivosti, tak ona nemohla toto volit z jiných důvodů, než z chamtivých, aby se stala předsedkyní zemědělského výboru Evropského parlamentu. Tak si pojďme ukázat, koho volila. Zprávy z kurníku. Jsem sice v New Yorku, ale mám skvělé novinky od Chiclety z domova. Ode a Joy Chiklety na adoptovaná kuřata už vyrostly a teď můžu oznámit, že OD je slepice a Joy vypadá na kohouta. Ještě to nevíme jistě. Jak vidíte, ti tři jsou pořád nerozluční. Je to opravdu ta nejmilejší rodinka. Zvířátka nedávám na konec, ale tohleto je už něco fakt absolutně příšernýho. A jestli se vám zdá, že spolu nesouvisí to být být hloudý a být chamtivý, tak ne, naopak souvisí, protože my to vidíme prakticky kromě Alexandra Vondry. volili tu tuhletu zdegenerovanou elitu, která stojí před všemi bosy v Evropě a říká, když způsobila tu Green Dealovou katastrofu, prostě když to všichni vidíme vlastně deindustrializovanou Evropu, Evropu neschopnou konkurence vypnuté jaderné elektrárně, tak ona si stoupne a řekne: „My jsme se spletli. My se díváme na plejádu takových videí a mělo by nám být špatně. mě už se dělá zle, když už jsem vám tady několikrát ukázala ty krolichy a tak dále. K tomu se ještě ještě dostaneme. Já jenom vám chci říct, že Petr Lobešek tam velice dobře pojmenoval, že to jsou vlastně podnikatelé a mockrát jsme se tady bavili o tom, co je podnikatelský projekt konstrukt. No tak to je od samého od začátku stan. Čtyři měsíce po vstupu do Evropské unie vznikl za účelem čerpání dotací. Stan je esencí toho vlastně takovou ukázkou toho, o čem Petr Robejšek mluvil, ale taky mluvil o tom, že prakticky tady už nevříkají politické strany a hnutí. To je zase ten střed Václava Havla a Václava Klause. Demokracie nemůže stát na ničem jiném než na politických stranách, které jsou čitelné, co nabízí svým voličům. občanská společnost, taková ta rozplizlost, kdy se pod tím schová absolutně vše, no, tak to je prostě stan. No, když se budeme bavit, pořád se bavíme o střetech zájmu, pořád je napadán Andrej Babiš a tak. Pojďme se podívat. Primá Pirát Hříb nazval nazval Andreje Babiše dotačním feťákem. Tak já si myslím, že dotačním narkomanem. je sponzor je sponzor stanu a to je Jan Dobrovský. Je to má titul dotačního narkomana. Drží ho tedy Jan Dobrovský, protože všichni platíme skrze dotace až 70 % tržeb jeho energetické firmy Rentpower.cz, cz, protože z té si majitelé za poslední dva roky vytáhli 3,4 miliardy Kč a nezdrždili je u nás, ale v Lichtensteinsku. A tady vám píše, že nejhorší bylo, že nejdřív se zhaslo v těch 90 a rozjel se kapitalismus. Pravidla přišla až pak, vzpomíná podnikatel a mecenář Jan Dobrovský. A mně se líbil líbilo moc, co k tomu prakticky napsal e napsal Hust Martin na Facebooku, že miluje vysvětlení, kterak se novinář stane miliardářem, protože on pro seznam zprávy ještě prohlásil Jan Dobrovský nebo bylo napsáno díky tomu, že byl se svými společníky u prodeje podílů v Mostecké Uhalné, stal se miliardářem, napsal seznam. No to prostě musíte být u toho a pak už to jde samo, kdyby se nezhaslo. Tehdy to probíhalo za Bohuslava Bohuslava Sobotky a eh všem to musí být naprosto eh naprosto jasné. Eh, takže měla jsem potřebu vám ukázat vlastně stan, než se k němu dostanu u té u té Prahy, protože stan si vede velice dobře a pro mě je to nepochopitelné, jak jsme mohli opustit ty základy, které tady vlastně tu mapu eh našeho politického ukotvení eh na stíně Václav, když říkám ze 90. 91 ODS a my jsme jí pozvodně, my jsme ty zájmy naší republiky nahradili jaký zmysli pofidérními hodnotami a mně se v té souvislosti se chci dostat k tomu, mně se líbil rozhovor mého kolegy Vlasty tlustého s Tomášem Lukavcem, protože vlastně on se ho tam Tomáš Lukavec e ptá v tom rozhovoru, co by dnes nepodcenil takové základní dva nebo tři body, co by dnes nepodcenil, eh, kdyby to mohl udělat v těch 90, tak si to poveďte se mnou poslechnout. No tak já bych určitě věděl, že nelze podcenit média, že ta víra v trh mediální a jejich konkurenci a jejich nezaujatost a nepodplatitelnost, že to všechno je nekonečná naivita, protože se ukázalo, že média byla ovládnuta určitými zájmovými skupinami a jejich těch penězi, tak tuhle naivitu už bych nesdílel a pak bych teda taky nesdílel naivitu týkající se takzvaného soukromého vysokého školství, které je v současné době naprosto evidentně podřízeno inkasování příspěvků ze státního rozpočtu na jednu hlavu za evidovaného studenta a v důsledku to vede k naprosté devalovaci vysokoš školského vzdělání, protože když někdo rozhoduje kvantita a máme tady najednou mnohonásobně více absolventů vysokých škol, než bývalo zvykem a hlavně, což je v rozporu se strukturou intelektu ve společnosti, tak eh tak bych věděl, že takhle se nedají dělat ani média, ani vysoké školy, protože výsledkem této devastace ve vzdělání je to, co vidíme v hlavách mladších lidí a to je ta opravdová katastrofa. Tak média jsme si ukázali, vidíme, kdo vládne těmi médii, jak vlastně se prvě přes média, přes kampaně a tak dále staví do čela našich politických hnutích a stran. Ti, co jsou prázdní, nemají co nabídnout. Je to ten politický byznys. Tak eh určitě je to správná volba. tohleto téma, no a ta škol to školství, to bych absolutně vyzdvihla. Já jsem dneska se dívala na tiskovku po vládě a já jsem hrozně ráda, že stejně jako SPD, tak jako motoristi zastavili do projednání toho, co chystá ministr školství PL. Já s tím zásadně nesouhlasím. S tím, že se má ještě upevnit a zakrustovat inkluze a asistenti. Vlastat s tým mluvil o vysokých školách. Samozřejmě je to katastrofa. Vidíme to všude kolem nás a ale já bych řekla, že to začíná už dole už tou inkluzí u základních základních škol a to je velkej průšvih. Jsem ráda, že se to posunulo. Bude se to projednávat příští týden, ale k těm vysokým školám bych chtěla říct, že tam je ještě jeden velký problém a to je to, že bysme měli udělat konec s grantovou inkluzí. s krantovou inkluzí na výlku vysokých školách e souvisí souvisí samozřejmě to, jaké jaký nám vycházejí vysokoškoláci. A já se teďka dostanu k těm eh nejdůležitějším volbám a chtěla bych vám vlastně říct, proč a teď se dostanu k tomu důležitému, proč bylo vlastně ta schůze, která byla o vyslovení nedůvěry vládě. Protože si to přál člověk s nejstupidnějším, já bych řekla, že úroveň Ursuly Vonder Derline. Můžeme si střihnout, kdo z nich byl lepší. Kamenužky, papír. Já nevím, jestli Ursula von derline se slepicema nebo Jan Grolly. A my se podíváme na obrázek, protože Jan Golich se v podstatě stal pyromanem. On zapálil. bylo ta schůze nedůvěře vlády, vysloveně nedůvěry vlády, to je z toho jeho klipu, eh jak se vám předváděl v Praze, eh vlastně aby mohl exhibovat proopěl v té v tom v tom v té své kandidatuře do Senátu. A je to, já bych řekla, že je to dost i podraz na voliče. On se potřebuje dostat do Prahy, e, je to sběratel funkcí, ale hlavně on, když by uspěli v těch volbách potom za tři roky parlamentních, tak budeme platit další mimořádné a e doplňovací volby. A já jsem tomu vlastně dělala takovou poznámku. Řekla jsem si, on je vlastně pyroman, který eh vlastně zapálil ty hlavy možná svých voličů a neuvědomil si, že vlastně blackout nám tady udělal už Petrfi Fiel a trvalo to čtyři roky. Eh, já doufám, že úspěšný nebude, ale zůstanu té hasičské tématiky a dostanu se teďka přes n do senátu. My si teď pustíme Jaroslava Števce, protože v Senátu se projednával minulý týden v prvním čtení prošel návrh na možnost být offline svobodný, dát to do listiny základních práv a svobod. A proč je to důležité i v rámci našeho bezpečí, tak to vám řekne Jaroslav Štefec. >> Dneska je potřeba si uvědomit jednu zásadní věc. Hasičské vozy, které dneska vidíme běžně při těch zásazích, to jsou jezdící počítače, kde vlastně je centrální řídící jednotka. To nejsou takové ty takové ty pum