NAPRAVO s Kateřinou Dostálovou

Hezký večer.

Srdečně vás vítám u pravidelného pondělního vysílání pořadu Napravo.

Dnes začnu horkou aktualitou, možná bych měla říct svátkem naší zahraniční diplomacie.

Dnes jsme viděli první setkání vlády Andreje Babiše s našimi velvyslanci.

My máme po celém světě kolem 90 velvyslanectví a jednou za rok se schází vláda právě v Černickém paláci, aby projednali následující rok a v našem případě setkání nové vlády také s novým směrem naší zahraniční politiky.

Musím říct, že mě moc potěšilo, že ty projevy byly oba státnické a měly obsah.

A v případě ministra zahraničních věcí Petra Macinky musím říct, že mi udělalo radost a proto začínám tak pozitivně.

Musíme vnímat citlivě a s radostí každou pozitivní zprávu.

Petr Macinka řekl, že odteď bude naše zahraniční politika stát na třech pilířích a to bude realismus, bude to reciprocita a bude to diverzita.

A to je přesně to, co si myslím, že nám v minulosti chybělo.

Takže to byla radost.

Ale co mě nepotěšilo, ale asi jak bych měla říct, že jsme na to zvyklí, já si na to stále zvykám, že jsem se podívala na titulní stranu Mladé fronty a tam bylo napsáno: "Vláda se sešla s velvyslanci, Babiš kritizoval Greenpeace a Macinka Rusko."

Prosím pusťte si ten projev.

Trval 8 minut.

Mě zklamalo, že ho nevysílala ani CNN Prima.

Říkám si, co se děje.

Tak to byla ta horká aktualita a teď zpátky na zem.

Jmenuji se Kateřina Toálová a vy mě právě sledujete na platformě, aby bylo jasno, a také na roxu.

Připravila jsem si pro vás na dnes večer tři témata, která jsem si pojmenovala indoktrinace, jako vejce vejci, a postdemokracii.

Indoktrinace.

Asi jste pochopili, že se chci podívat na konec minulého týdne, protože mi není jedno, jakým způsobem se reinterpretuje či jinak vykládá naše nedávná minulost a že jsou tím vlastně indukovány naše děti na školách.

Ale já vám chci slíbit, že jsem si připravila svůj úhel pohledu a ten bude jiný, než jsme mohli vidět minulý týden na sítích nebo v mainstreamu, jako vejce vejci.

Druhé téma.

Čekají nás volby a jsou to důležité volby, komunální volby a senátní.

A když se podíváme na to, jak vypadá opozice, tak je to ano, jsou si podobní jako vejce vejci.

Nemají téma, nemají program a vypadá to, jako by se za ty čtyři roky svého společného vládnutí slili do jednoho proudu.

A když říkám slili do jednoho proudu, tak se dostanu k tomu třetímu tématu, které jsem si pojmenovala postdemokracie.

Postdemokracii definoval britský sociolog Colin Crouch.

Napsal si tam dokonce knihu v roce 2004 a já vám řeknu, co si pod tím ve zkratce takovou definici představuje a řeknu vám, že mám pocit, že ano, opravdu my žijeme v postdemokracii.

A abych to umocnila, tak si myslím, že žijeme v postdemokracii v Evropě, kde je hegemon Německo na špici a dějí se tam věci.

A já jsem vám vybrala ukázku z pořadu Echo od Daniela Kaisera a myslím si, že bude zajímavá, ale to všechno bude až na závěr.

Takže pojďme k prvnímu tématu.

Ty události, které jsme si připomínali ten 21. srpna, nezačaly v pátek.

Začalo to všechno demonstrací před ruskou ambasádou na náměstí Borise Němcova.

A já jsem vám už jednou vybrala tohoto autora Vencuéče, jeho krátký postřeh, protože ten člověk mi naprosto mluvil z duše a já jsem ráda, že vás spoustu takových najdu na sociálních sítích.

Člověk se necítí tak sám.

A všimněte si ten obrázek, který patří k tomu záznamu, který vám teď pustím.

Jaký z toho máme dojem?

Pojďme na to.

Mohli prostě jen přijít a uctít památku mrtvých, kteří během okupace zemřeli.

Mohli se vymezit proti komunismu, socialismu, byť i to by bylo vzhledem k tomu unijnímu, kterému se klaní, vysoce ironické.

Mohli se vymezit proti Sovětskému svazu, mohli se vymezit proti Rusku, klidně i proti současné vládě pomocí nějakých validních argumentů.

Oni do sovětského tanku posadí adhoc vybrané lidi, které nenávidí naprosto bez ohledu na to, jaký názor na okupaci mají nebo měli, přičemž jediný, doslova jediný vrcholný politik, který se prokazatelně pozitivně vyjádřil o okupaci roku 1968, sedí na hradě a tihle počmáraní šašci z něj dělají nového nadhavla.

Kdyby někdo někdy pochyboval, že existuje něco jako psychologie davu a kolektivní hypnóza, tak mu stačí ukázat tyhle majonety.

>> Taky nechápu ten výběr a co to mělo za smysl.

A když jste se po tomto zážitku, který jste měli zprostředkovaný tady tyto atrakce a tady tyto stany, stany se většinou rozbijí ve velkých městech, v Praze, v Brně, v Ostravě jsem si nevšimla, ale když si to poslechnete, pak si jdete lehnout a ráno se probudíte a řeknete si: "To snad není pravda."

Podíváme se na obrázek.

Ráno 21. srpna nám pozemní síly armády České republiky napsali: "Upozorňujeme, že autory všech projevů podpory sovětské okupace Československa mažeme a blokujeme.

Jsme armáda, bráníme naši vlast i v kyberprostoru."

Takže já jsem vám řekla, že oni mají pocit možná, že ty sociální sítě čtou jenom náctiletí, které by to vůbec nezarazilo.

A já nerada urážím a že bych řekla, že tam sedí zelené gumy, které tady toto píšou, ale jako i nic jiného si o tom nemůžu pomyslet, protože ten, kdo schvaloval okupaci, takzvaný schvalovač naší okupace, tak je nejvyšší velitel našich ozbrojených sil Petr Pavel.

Kde se bere ta stupidita u těch lidí, že je to ani nenapadne?

Kolik muselo být tomu vojákovi, který to psal, tomu vojákovi 25, 20...

No právě proto říkám indoktrinace a proto se o tom musíme bavit.

A podíváme se na další zážitek.

Tentokrát ano už z toho pátku 21. Podíváme se na dva statečné muže, kterým já děkuji, že jsou, protože se zeptali přijíždějícího prezidenta Pavla na to, co dělá na tom pietním aktu.

Pojďme na to.

>> Vy jste přišel dneska vzdát hold vojskům Varšavské smlouvy, který schvaloval, jste to schvaloval.

Petršek mi to říkal, píšeme o tom běžně to všichni vzali, ale to vám řekl úplně všechno.

>> Vy jste to... >> Vy jste nebyl ani v komunistické straně, že jo?

>> Pamatujete si na mě.

Já jsem vás potkal ve studentských časech.

A já vám to říkám, >> jak jste převlík kabát a jak jste odešel, jak jste zradil.

Necháte mě říct jedno slovo za Českou republiku.

>> Já už jsem si taky vyslechl.

Dobrý den.

Dobrý den.

Já děkuji oběma pánům a teď jsem vám ukázala svůj záměr.

Já bych se spolu s vámi chtěla podívat na psychologii, nahlédnout do hlavy Petra Pavla, když je konfrontován s něčím, co ví prakticky celý národ.

To, že schvaloval v roce 87, když mu bylo 28 let, mně bylo, já nevím kolik, o tři roky míň, když vlastně schvaloval tu okupaci, všichni to vědí.

A on se zeptá, kde jste to vzali?

A v tu chvíli vám probleskne, protože já jsem se pozorně poslouchala ty tři sobotní večery rozhovor Jany Bobošíkové se spolužákem Petra Pavla, panem Pavlem Benešem.

A tímto úhlem pohledu bych se chtěla podívat, když jste viděli, jak přichází, jak se mu tleská Petru Pavlovi a jak se tváří, jak to prostě snáší.

Já si myslím, že k tomu byl vycvičen.

A my se teďka podíváme na obrázek, co prohlásil v tom projevu, ne?

Pouštět vám ho nebudu. Podíváme se na titulky.

"Trauma ze zrady je v nás zakořeněné," řekl prezident k invazi z roku 68 před Českým rozhlasem.

A já, když jsem si to četla, tak jsem si říkala: "Ježíši, oni z nás udělali snad za ty čtyři roky Ukrajince, protože tak jako Ukrajinci tleskají Banderovi, tak my tleskáme člověku."

Tleskáme člověku. Na pátém výročí před rozhlasem, kde umřeli lidi, desítky lidí, tak my mu tleskáme jako Ukrajinci Banderovi a vůbec nám to nepřijde divné. Nebo těm, co tam tleskají, já nevím, co to bylo za lidi, piráti, asi.

A tak mě napadlo, že já bych to výročí za tu dobu, co je Petr Pavel na hradě, strčila do archivu a počkala bych, až se z toho Eurohrádu zase stane hrad český.

Ale moc se mi líbilo, jak to okomentoval Ivan Hoffmann v Parlamentních listech.

My se podíváme na obrázek, kdy Ivan Hoffmann říká, že tehdy museli přijet na pacifikaci našich lidí, naší země, lidí v naší zemi tanky. Dnes nejsou třeba, protože ty režimní elity kolaborují s Bruselem z pilnosti, kolaborují s Bruselem z pilnosti poníženě a z poklonou.

Když jsem vám řekla, že se chci zamyslet nad tím, jak funguje ten rozvědčický trénink, jaký máte ten pokerface, co všechno musíte vydržet za ty tři roky, jak to pobořuje spoustu lidí, tak si říkáte: "Jsme ve složité geopolitické situaci a co se stane, když se ta situace obrátí?"

Já jsem si včera přečetla poměrně dlouhý rozhovor na idnes.cz s naším dlouholetým zpravodajem Českého rozhlasu Miroslavem Konvalinou a vybrala jsem vám úryvek, protože o tom to je.

Pojďme se podívat na obrázek, kde Miroslav Konvalina říká: "Já si však myslím, že jedním z důvodů, proč Donald Trump vytáhl z mezinárodní izolace Vladimíra Putina, je to, že nechtěl bipolární svět, ale chtěl, aby těch supervelmocí bylo víc. Ovšem z nějakého neznámého důvodu z té hry začali Američané vynechávat Evropu. Oni vlastně z Evropy cíleně další mocnost nebudují a snaží se, aby tak Evropská unie nebyla vnímána."

No a já jsem přesvědčená, že si tady tuto situaci plně uvědomuje jak Petr Kolář, tak prezident Petr Pavel.

A když jsem vám ukázala, jak odráží ten starší pán, který říká: "Kde jste to vzali? Já jsem byl naivně." Já jsem si potom vyhledala, že Petr Pavel často reagoval na to svoje schvalování té naší okupace, reagoval slovy: "Já jsem byl mladý, já jsem byl naivní." Jako tak on rozhodně není naivní. A proto mě z toho psychologického důvodu zajímalo, jak se bude tvářit na ten pískot, který se odehrál při tom projevu, při té pátě.

Pojďme se na to podívat jenom na kousíček.

>> Prezidenta České republiky, pana Petra Pavla.

Všimli jste si, jak už tam začal cílit ten potlesk, který začal převažovat nad tím pískotem? Tak už to byl daleko příjemnější výraz v tváři.

Ale já si myslím, že oni na to mají opravdu velice dobrý trénink vydržet všechno a skoro bych řekla, že je to taková brnkačka. Ale mě zajímá to, co se stane.

Jak říkal Miroslav Konvalina, všichni víme, že Amerika více méně opouští Evropu. Víme, jak je kritická k Evropě. To, co řekl JD Vance na bezpečnostní konferenci, to, jak se Donald Trump o Evropě vyjadřuje — a to všechno víme.

Ale mě zajímalo a vybrala jsem vám právě krátkou pasáž, jak se dívá spolužák z toho rozvedčického kurzu, pan Pavel Beneš, na to, co se stane, když bude Evropa donucena k tomu, že bude muset akceptovat diplomacii, že skončí ten jejich byznys s tou muniční iniciativou a s válkou a s tímhletím vším.

Pojďme si to poslechnout.

"On je vlastně velmi šikovný v tom maskování se, v tom převlékání kabátů a v podstatě hledání takových řešení, aby se vždycky přizpůsobil tomu okolí. Ono u něj opravdu stále zůstává to základní lež jako základní forma toho, co on potřebuje pro ten život. Umanunost, která je vyjádřená tím, že prostě ta jeho pravda jedinou pravdou. Pak trochu ta marnotratnost a samozřejmě snaha připojit se k sobě ty svoje pomocníky, který mu budou pomáhat.

Takže první, co se stane, je to, že bude hledat pomoc u svých loutkovodičů. Bude se ptát, co s tím on má dělat. Druhý okamžitě převlíkne kabát a v okamžiku, že zjistí, že loutkovdič mu radí špatně, no, tak je začne propouštět a rozcházet se s nima.

Samozřejmě jeho základním cílem je vždycky se přizpůsobit tomu, co se po něm asi pravděpodobně žádá. Takže očekávám, že pokud by se došlo k tomu, že je nejdůležitější to řešení diplomatické, on bude velmi rychle převlíkat kabát a bude začít uplatňovat ty svoje znaky, o kterých jsme mluvili v té jeho minulosti, které se promítají i do té budoucnosti."

>> Přesně tak.

Několikrát jsem zaslechla v různých rozhovorech a podcastech, že doufají, že éra Donalda Trumpa bude jenom čtyřletá a že skončí. Ale co chci říct, prezident Pavel stojí před Českým rozhlasem a já vám nechci pouštět to, co jste všichni mohli slyšet, obsah toho projevu, ale jednu důležitou pasáž zmíním a to je ta, když řekl, že by tehdy bránili v tom roce 68 vlastně ti rozhlasáci ten rozhlas a tu svobodu těch médií před kulomety.

Ten příměr, já bych řekla, že byl přímo úměrný tomu, jak nutně potřebuje opozice a jejich lídra. Přímo úměrně tomu, jak nutně potřebují ta veřejnoprávní média.

A já bych vám teďka chtěla pustit kousíček reakce z rádia Prostor, jak na to reagoval pan prezident Klaus.

Pojďme na to.

"Ale já jsem dneska opravdu nemohl přežít vystoupení dnešního prezidenta Pavla před Českým rozhlasem, protože on tam opravdu přirovnává to, co se dělo tehdy s tím, co se děje dneska a jeho věta, že prostě tehdy byly zničena veřejnoprávní média a nemohla vysílat Česká televize a český rozhlas. Myslí si, že mu to připomíná to, co se děje, jak se dnešní vláda snaží udělat útok na tato veřejnoprávní média. To je prostě legrace a i tohle říct je neuvěřitelné. Je si možné, aby použil větu, že prostě srovnává to, co se děje dneska — a já cituji — s tím, co dělali rusky hovořící vojáci se samopaly v redakcích tehdy u nás?

Tak to já bych teda opravdu chtěl varovat, abychom takovéhle lacině a falešné výroky prostě nedělali. To, co dneska bude veřejnoprávními médii, to je opravdu něco úplně jiného. To nejsou samopaly v ruce nikoho.

A to mě zlobí, když se to výročí zneužívá takovýmto nesmyslným způsobem. Víte, tady se žije pořád a zesiluje a bude zesilovat, protože ve Sněmovně přijdou spacáci. Absolutně nesmyslný mýtus, že politici říkají těm redaktorům, co můžou a co nemůžou vysílat. To prostě není pravda, protože by byl oheň na střeše. Je to absolutní nesmysl.

Ale to, že spousta z nás se nechce na ta veřejnoprávní média dívat, protože to je továrna na pravdu opozice toho jejich tábora — to víme od roku 2000. Prakticky to trvá celých 26 let. Jednu generaci vyrostla s Václavem Moravcem, který 21 let uváděl svůj pořad.

A abych vám to dokreslila, o co jim jde, co tak brání lídra opozice Petr Pavel. On brání samozřejmě i sám sebe. Když jste slyšeli pana Pavla Beneše..."

Může se to obrátit.

A když se to obrátí, co si myslíte, že ta média budou dělat, když se to obrátí?

No, půjdou za tou opozicí a za Petrem Pavlem.

Ale já vám pro dokreslení chci ukázat obrázek, protože ano, ono to k tomu té změně v té válce se může dojít, jako můžeme se začít bavit třeba o diplomacii.

Tak toto je titulek z rozhovoru s Janou Cíglerovou, s pravodajkou z Ameriky, která tam žije už 10 let, a ona tam říká – mně nad tím rozum stál – proč se Trump přiklání víc k Ukrajině než k Rusku. "Rád se sveze s tím, kdo vyhrává."

No, říct takový nesmysl je naprosto šílené, ale ona v tom rozhovoru říká, proto jsem vám to dala – ještě jednu věc, a to je ta, že se jí chystá nový podcast.

My nemůžeme mít nikdy svobodný trh na poli médií, podcastů a všeho toho, co můžete vidět na internetu, protože my si povinně platíme naše daně – povinně platit – a to veřejnoprávní média, která si dělají tisíce podcastů z jedné továrny na jednu jedinou pravdu.

My jim to platíme.

To je to, co nás štve.

Tady nejde prakticky ani o těch 200 Kč pro spoustu z nás, za lidí, kteří protestují.

Eh, já se teďka dostanu k té indoktrinaci, protože na tomhleto mi záleží.

Já jsem zachytila zprávu, že Česká televize natočila dvoudílný seriál. My se na něj podíváme. Ten seriál se jmenuje "Vyhnání Gerty Schnirch". Bude se to vysílat na podzim.

Je to natočeno podle knihy Kateřiny Tučkové, a jestli si vzpomínáte, my jsme se tady bavili o sjezdu sudetoněmeckého Landsmannschaftu v Brně, který se odehrál poprvé v naší historii od druhé světové války, a primátorka města Brna opírala svůj názor na to, proč Brno hostí tento sjezd, o knihu Kateřiny Tučkové.

Jenom vám připomenu, že i její přítel – nevím, jaká to byla zkušina – vymaloval jakoby parodii na Mánesův obraz na Staroměstském orloji.

A chci říct, že tato kniha, o kterou vlastně opřeli svou argumentaci, proč ten sjezd tam má být, byla použita také lídry ODS Kamilou Zlatuškovou, která spolupořádala tento festival Meeting Brno.

Ale co je nejhorší a pro mě tedy zvednutý varovný prst, výkřičník, zapnutý maják – že ten sjezd podpořil také ministr školství Plaga a on to dokonce napsal na svůj účet X.

A já si myslím, že o tom jsou ta veřejnoprávní média – ano, přepisovat, přetvářet.

Já si myslím, že ten film bude určitě dobrý. Podílela se na něm Alice Nellis, já znám její filmy, líbil se mi Ene Bene a tak dále, ale měli bychom to vědět.

No a já vám teďka pustím krátkou ukázku ze setkání patriotů, které bylo tuto sobotu – vlastenecké setkání – a uslyšíte Michala Semína.

"Dneska sklízíme ty plody vlastně té dvacet let trvající reformy. Ty všichni víme, že ty plody jsou špatný, že prostě jsme se vydali úplně do slepé ulice, ale je tady opravdu téměř nikdo nedokáže rozeznat tu příčinu.

Chceme léčit naše školství, ale k tomu je zapotřebí správná diagnóza. My jsme přesvědčeni o tom, že je zapotřebí udělat radikální otočku a tedy tu slepou cestu dvacetiletou prostě opustit.

A k tomu je zase zapotřebí ta politická odvaha, tedy jednak pochopení problémů a pak ta politická odvaha.

S někým, jako je ministr Plaga, tam není. Tam není splněno ani jedno kritérium. Tam není ani pochopení, ani odvaha.

Je to právě Plaga, který stál vlastně jako už ministr té první Babišovy vlády u zrodu takzvané strategie 2030 plus pro české školy, a to jenom zesiluje všechny ty negativní trendy.

Vy jste zmínil inkluzi, ale to je opravdu jenom jeden dílčí vážný, ale jenom jeden dílčí problém.

Ale to, že víceméně ty školy se dneska stávají místem, kde se přestalo učit a kam se navrací indoktrinace, to tady v zásadě nikdo neřeší.

Ano, my na našich školách provozujeme také třeba wellbeing, aby děti nebyly unavené, a nebo se učí kompetence. A já se přiznám, že já teda opravdu nevím, jestli se pomocí kompetence naučíte anglická nepravidelná slovesa.

Ale do těch škol také stále chodí ti, o kterých jsme si mysleli, že je na školách už nikdy neuvidíme. A teď mám na mysli ukrajinofilního Davida Svobodu.

Naposledy jsem ho viděla v podcastu, respektive videu na Opavské univerzitě, a stále nezmizel v tom dosahu očí našich dětí a náctiletých lidí, kterým ani nenapadne u toho tweetu pozemních vojsk Armády České republiky, že by se to mohlo týkat prezidenta Pavla, který schvaloval tu okupaci."

Eh, tak já vám chci ukázat video s Otakarem Foltýnem a Světlanou Vitovskou z operace naději.

Já se přiznám, že tvrdím už dlouho a neuhnu z toho názoru, že Kodex Českého rozhlasu i České televize je trhací kalendář, protože co jiného než čistý aktivismus je to, co provádí Světlana Vitovská, která pak ty představuje ty osobnosti, plus když se účastní operace naději a takových věcí, jak je teďka uvidíte na krátkém videu.

Tak a je to vlajka, kterou skautský vedoucí Majšandr, který ošetřoval Čechy zraněné před Českým rozhlasem 21. srpna 68, tak ji namočil do krve těch, které už ošetřovat nemohl, protože padli a byli to ti, kteří do těch tanků mlátili doslova holýma rukama.

A já si myslím, že když dneska vidíme, co dělají Ukrajinci a jak se snaženě brání, tak i my bychom si měli dát heslo: už nikdy holýma rukama.

A proto jsou potřeba třeba ty raketomety.

"A to nahoře, ta ta ukrajinská – co to je?"

"To je bikolora."

"Eh, to je stuha, kterou nám na tu v lajku uvázali eh skauti na Sofijském náměstí v Kyjevě. Bylo to na tom samém místě, kde dostala vlajku česká družina v roce 1914, čili tam, kde vznikly československé legie, a bez legií by nebyl stát. Takže vlastně to je i místo, kde vzniklo Československo."

Taky máte pocit, že si nás rozebírají, že si rozebírají náš stát?

My máme eh skoro za chvíli to bude rok, co máme po volbách. Máme novou vládu. A mě by zajímalo – Otakar Foltín je zástupce šéfa vojenské kanceláře prezidenta České republiky. Eh, kdo mu platí ty výjezdy na Ukrajinu?

Eh, jak se to slučuje s výkonem jeho vojenské funkce, jeho kancelářské práce, to, že dělá tady tyto propagandistické věci, jako kdyby se vůbec nic nezměnilo, když opustil úřad vlády, kde nám říkal to, co nám říkal jako šéf strategické komunikace?

Mě nad tím rozum stojí, protože se vlastně k tomu připojila pirátka Kateřina Demetrašvily, připojil se k tomu samozřejmě Ondřej Kollář, a já mám pocit, jak kdyby se vůbec nic nezměnilo.

A teďka my jsme v té ukázce dokonce slyšeli, že Československo vzniklo na kyjevském náměstí, že ta vlajka je cennější jak česká koruna.

Jako když se pak podíváte na to, co píšou ti náctiletí, kteří toto poslouchají na našich školách a třeba zrovna nemají rodiče čas – jako to říkali nám večer doma, kdy nám řekli: "Prosím tě, ono to je všechno úplně jinak" – a na závěr nikdy nechyběl ten dovětek "ale hlavně si to nechej pro sebe."

Ale já jsem vám chtěla říct, proč si myslím, že je důležité jít k volbám.

A ještě vám chci ukázat jeden obrázek, protože oni tu vlajku dokonce dali do roku Volodimíru Zelenskému a já si myslím, že ta Ukrajina by pro nás měla být výstrahou a výstrahou všem, kdo kašlou na volby a nezajímají se, komu hodí hlas.

Ten zájem bude mít logicky totiž každý člověk, který pracuje a vidí na svoji práci. Bude mít zájem z normálních sobeckých důvodů.

Něco jsem si vymudoval, chci to chránit, tak jsem si vzal klíče od domova, tak jako klíče od domova, a nebo hranice své země.

A jakmile lidi ztratí tento normální zájem, jakési přirozenosti, sobecký půdorys, normální zájem – jako mám rád svoji práci, chráním si ji.

Já jsem vám teďka přečetla to, co jsem napsala do jednoho příspěvku, protože kdyby jsem o tom měla vykládat, tak se tady zdržím na dalších pět minut. Protože každý jsme pyšní na svoji práci. A proč Ukrajinci? Od roku devadesát máme tady spoustu Ukrajinců, kteří sem přišli pracovat, aby uživili svoje rodiny, posílají tam svoje peníze. My jsme se s nima sžili, jako nemáme s nimi vůbec žádný problém. Ale tam třicet pět let nezvolili jedinou demokratickou vládu. A my bysme měli přesvědčit svoje okolí a všechny, aby k těm volbám šly.

A když už jsem mluvila o té indoktrinaci a pustila jsem vás Michala Semína, který publikuje spoustu zajímavých a skvělých věcí o školství a dobré ho číst, tak já bych vám chtěla ukázat ještě jeden obrázek a připomenout Milana Kunderu, který tady říká, že prvním krokem k likvidaci národa je vymazání jeho paměti, zničení jeho knih, jeho kultury, jeho historie.

A potom když necháte někoho napsat nové knihy, vytvořit novou kulturu, vymyslet novou historii, zanedlouho tento národ začne zapomínat, čím je a čím byl.

A ještě tam v těch příspěvcích, když už jsem je tady zmínila, dala jsem tu ukázku – tak myslím, že to byl Jaroslav Štefec, který tam zmínil Konfucia, který říkal, že když chcete získat národ na svou stranu, musíte zasáhnout srdce jejich dětí.

A nám se to stalo. Nám se to stalo. A Petru Fiolovi k tomu stačili jen ty čtyři roky.

A proto bych chtěla říct, že my musíme jít k volbám všichni.

Jsou země, kterou jsem právě zmínila, o které jsem mluvila, za kterou se, respektive, která bojuje za nás – v uvozovkách. Tak já vám teďka ukážu – jsou země, kde se volby nekonají.

Ano, řeknete, je tam válka. Ale to je teďka nové vyjádření Volodimira Zelenského. Potom co jeho ministr obrany, kterého odvolal pan Fiodorov, prohlásil, že by měly být na Ukrajině volby a on tady říká: volby by pro Ukrajinu byly jako tsunami. Rozštěpili by zemi, tvrdí Zelenský.

Víte, já jsem si v tu chvíli vzpomněla na to, co jsem se zase zpátky podívala, co nám říkal Petr Kolář v roce 2014.

Ale ještě než si pustíme ukázku, tak já bych vám chtěla říct, že v roce 2013 prohrál Karel Schwarzenberg volby – přímé volby s Milošem Zemanem. A Petr Kolář byl odešel z diplomacie. On byl nachystaný, že bude tím pobočníkem. No a to se nestalo.

A pojďme se podívat tedy na tu ukázku, kterou já vám chci říct, že je z data 5. března roku 2014. V tom roce 2013, když prohrál ty volby, tak založil evropské hodnoty. A toto nám říká v roce 2014, když se stal součástí velké lobistické skupiny Square Patent Box, která zastupuje zbrajaře.

Pojďme si to připomenout.

Žijeme v éře nové studené války. Pozvání do studia přijal bývalý český velvyslanec v Rusku a ve Spojených státech amerických Petr Kolář. Vítejte.

Děkuji. Dobrý večer.

Byl by to vůbec takový problém? Vadilo by to skutečně, pokud by se Ukrajina rozdělila? O tom se vedou spory.

No, já teď, vlastně jako samostatně výdělečně činný člověk si už můžu dovolit říkat věci tak, jak si je myslím. Já z mého pohledu bych to neviděl úplně jako nějakou fatální tragédii. Máme v historii spoustu příkladů, kdy rozdělení nakonec vedlo spíše k uklidnění situace. Takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Scénářů je mnoho, může být nějaký mezikrok typu federace, konfederace, ale také se může stát, že skutečně Ukrajina zůstane pohromadě.

Koneckonců myslím, že pro ruskou vládu, pro ruského prezidenta, to řešení, že by se Ukrajina rozdělila, není opravdu ideální. Ani strategicky, ani ekonomicky – pro něj bude lepší, když Ukrajina zůstane celá. Nicméně samozřejmě otázka, jak dopadnou květnové volby na Ukrajině. A pak se situace může změnit a pak opravdu můžeme mít tento scénář znova jako reálnou možnost.

No a jak dopadly ty volby? Vyhrál Porošenko, proevropský. A ta válka pokračovala na východě Ukrajiny až do roku 2022. To byl byznys. A Petr Kolář si musel počkat ještě dalších deset let.

A já jsem našla takový obrázek, který si myslím, že je noční můra Petra Pavla a Petra Koláře – tito dva prezidenti.

Vzpomínáme si na to, že Petr Kolář byl tím spouštěčem sarajevského atentátu, když padla vláda Václava Klause. Všichni víme, jak usilovali, když byl prezident Miloš Zeman v nemocnici – o článek 66. Doufám, že to říkám správně. A chtěli ho zbavit jeho pravomocí.

A víte, my jsme ty politiky sice převolili. My jsme měli volby, změnila se vláda. Ale co se nezměnilo, tak se nezměnili úředníci, nezměnil se ten deep state.

A já bych teď chtěla vaši pozornost obrátit k tomu, co se stalo minulý týden v Senátu, protože v Senátu se odehrálo takové tsunami. Ta pojistka demokracie se stala součástí boje. To žádná pojistka demokracie není a nikdy nebyla. Já jsem nikdy se Senátem nesouhlasila, že vznikl. Ale oni zamítli nejen EET zákon, oni zamítli také služební zákon. A ten je důležitý, protože je o tom deep statu.

Naštěstí snad to vychází, že i kdyby Petr Pavel chtěl vetovat tento zákon – jakože já si myslím, že se k tomu chystá, protože je tam ten pozměňovací návrh Libora Vondráčka, předsedy Svobodných – aby byly odebrány pravomoci prezidenta k tomu, k jeho možnosti, respektive k tomu jeho úkolu, kdy může jmenovat nebo jmenuje – vlastně šéf našich zahraničních misí – jmenovat a odvolat.

A já si myslím, že my musíme o těch volbách přemýšlet tak, že my je musíme vymést – všechny, od komunálu až po ten Senát.

A víte proč? Protože tím, že vymeteme tyto politiky, které jsme vlastně už odvolali v těch minulých volbách, tak vlastně nedosáhneme toho, že se dojde k tomu obratu, tak jak jsme se přáli, protože jim tam stále zůstávají ti úředníci. Takže já říkám, že až po Senát je musíme vymést.

Teď se chci podívat na tu opozici a mě úplně nejlepší bude, když začneme obrázkem, jak vlastně ta pětikoalice vznikla. Podíváme se tady – vidíme Martina Kubku, vidíme tady hlavní moderátorku demonstrací milionů chvilí Miloše Vystrčila a tak dále.

Pak když se podíváme na další obrázek, jaké mají téma – no, tak se mi to zdá úplně směšné. ETS2.

Takže vláda Petra Fialy, ODS Martina Kubky – za doby svého předsednictví odhlasovala všechny ty zelené šílenosti, včetně ETS2. A teď chce školit vládu z toho, co dva roky vlastně nechala ležet u dědu. A teď běží na poplach.

A co mě úplně nadzvedlo, podíváme se na další dva obrázky.

Tak teď se podíváme. Marek Benda asi spí v té poslanecké sněmovně, či postdemokracie mu udělala zatmění v hlavě.

Protože v době, kdy já jsem byla v poslanecké sněmovně a Marek Benda byl můj kolega, tak my jsme si zmrazili platy na tři roky.

A teď jsem se rozhodla, že vám pustím takovou krátkou ukázku a ta je z rozhovoru, který měl Daniel Kroupa, jeden z otců zakladatelů Občanské demokratické aliance, která spolu s Petrem Polářem a Janem Kalvodou stála u pádu vlády Václava Klause.