NALEVO s Petrem Drulákem

Volkswagen se právě teď ocitá uprostřed hluboké průmyslové krize.

A když se otřese německý automobilový průmysl, pocítí to velmi rychle i Česko.

Ve Spojených státech se znovu otevírá otázka covidových rozhodnutí.

Na Slovensku se vede spor o odborné závěry a v České republice přišla biologists Soňa Peková o své znalecké oprávnění.

Slovensko z původních desítek lokalit pro větrné elektrárny míří téměř k jediné.

Bez souhlasu obcí nemá stát v rukou nic.

V Česku je přitom tento příběh podstatně jiný.

Na Ukrajině se mezitím znovu vrací palčivá otázka korupce, moci a voleb.

Co všechno dokáže válka zakrýt a co už se jí schovat nedaří?

Co mají všechny tyhle příběhy společného?

Petr Drulák nalevo.

>> Dobrý den, vítejte nalevo.

Už v červenci jsme mluvili o problémech koncernu Volkswagen.

V nejbližších týdnech si vedení této firmy musí ujasnit, jak dál.

Poprosím o snímek.

>> Německý automobilový gigant VW, ale spolu s ním i německý automobilový průmysl, prochází hlubokou krizí.

Situace je kritická.

Neskrývá pochmurnou náladu v představenstvu generální ředitel Oliver Blume.

V impériu VW přichází den zúčtování, napsal Deník Bild.

Po zasedání dozorčí rady v červenci společnost oznámila, že zruší asi 120 000 pracovních míst.

Blume plánuje osobně oslovit zaměstnance v ústředí ve Wolfsburgu, stejně jako v Emdenu a Cviklavě.

Globální automobilový průmysl se nachází v megakrizi a koncern Volkswagen je přímo v jejím středu.

Nemoc německého automobilového průmyslu se projevuje i v České republice.

Kupříkladu společnost ISOLD Bravo dodává automobilkám plastové výlky.

Její produkty směřují ve velkém do automobilového průmyslu.

To, co směřovalo do Volkswagenu, už šlo o 10 % dolů, řekl majitel a jednatel firmy Kvido Štěpánek.

Snížení celkové pracovní síly o 120 000 je dost i pro tak velkou firmu jako Volkswagen.

Znamená to asi 20 % všech zaměstnanců.

Dotkne se to především Německa a samozřejmě tím pádem i našich firem, které do Německa dodávají.

V menší míře by se to mělo dotknout dceřinné společnosti Volkswagenu, kterou je naše Škodovka, mladoboleslavská Škodovka.

Proč?

Protože stále ještě platíme za zemi s levnou pracovní silou a vypadá to, že Němci budou sekat hlavně u sebe.

Ale to, že možná Škodovka dneska není bezprostředně ohrožená – a to je otázka – ale zatím to vypadá, že Škodovka je méně ohrožená než ty závody, které byly zmíněny ve Wolfsburgu, ve Cviklavě a jinde, tak to neznamená, že je všechno v pořádku.

Protože tady nejde jen o Volkswagen, tady jde o celý evropský automobilový průmysl, který je v důsledku Green Dealových opatření, v důsledku nerozumné energetické politiky, ale také v důsledku technologického vývoje ohrožen.

A problém je, že podstatná část naší ekonomiky je závislá na automobilovém průmyslu.

Řada našich firem jsou dodavateli automobilek či dodavateli dodavatelů automobilek.

A v okamžiku, kdy se tohle odvětví dostává do krize, tak mají velký problém.

Jako ta česká firma, která byla zmiňována.

Východisko není to, že se stanou dodavateli jiných automobilek nebo dodavateli někoho jiného.

Správné východisko je, že se české firmy pokusí postavit na vlastní nohy v tom smyslu, že nebudou dodavateli, že budou těmi, kdo připravují finální výrobky, že budou finalistickými firmami, které mají svoji vlastní značku a s tou značkou jdou na světový trh.

Proč?

To není jenom otázka nějaké národní hrdosti, že je někde nějaká česká značka.

To je otázka peněz.

Protože ten, kdo má tu značku, tak ten samozřejmě bere veškerý zisk z té značky.

Když je někdo dodavatel, tak dostává část toho zisku, ale tu část nejmenší, protože tu hlavní část si bere majitel.

Je to asi rozdíl jako mezi tím, kdo samostatně podniká a kdo je pouhým zaměstnancem.

Ten podnikatel samozřejmě bere víc než ten zaměstnanec. Podobně je to mezi pouhým dodavatelem a vlastníkem značky.

Naše firmy vsadily v těch posledních 20–30 letech na to, že budou dodavateli, že se nemusí starat o odbyt, že se o odbyt postará značka.

Ano, tak to je, ale samozřejmě, že za to, že se o to stará, si účtuje pořádně tučnou prémii.

A to samozřejmě není cesta k prosperitě, to je cesta k trvalému druhořadému postavení.

Takže pokud chceme v naší zemi prosperitu, potřebujeme více finalistů.

Ve Spojených státech amerických pokračují ve snaze rozkrývat temné období covidismu.

Bývalí vysocí úředníci jsou vyšetřováni.

Podívejme se na první případ.

David Morenz, bývalý vysoký úředník Národního institutu pro alergie a infekční nemoci a poradce Antonyho Fauciho, se u Federálního soudu v Marylandu přiznal ke spiknutí s cílem obejít zákony o veřejných záznamech.

Podle prokuratury se snažil zatajit vládní dokumenty a žádosti podané na základě zákona o svobodném přístupu k informacím, které se týkaly financování výzkumu koronaviru u netopírů a původu pandemie COVID-19.

78letému Morenzovi hrozí při vynesení rozsudku v listopadu pětiletý trest odnětí svobody.

Zatímco FBI a CIA se přiklánějí k verzi o úniku z čínské laboratoře, jiné agentury považují za pravděpodobnější přirozený přenos ze zvířat na člověka.

>> Je pravda, že dosud nevíme přesně, jak vznikl COVID-19.

A asi je to běžné, že když něco takového vypukne, jako je ta pandemie, tak jsou různé vědecké hypotézy, teorie, jak k tomu došlo.

No a máme v podstatě dvě takové velké teorie.

Jedna říká, že COVID-19 vznikl spontánním přechodem viru od člověka ze zvířete na člověka.

Byl to nějaký ten slavný netopýr na buhanském trhu.

To je jedna teorie, teorie, která byla protěžována, podporována anglosanskými elitami.

No a pak je druhá teorie a ta říká, že ten vir byl vyvinut v čínské laboratoři a z té laboratoře prostě unikl.

Proč ne?

Obě dvě teorie jsou legitimní a ve vědě to tak často je, že máme dvě, tři hypotézy, testují se a pro jednu je více evidence, pro druhou méně evidence, tak pak se pro jednu ti věci rozhodnou a řeknou, že tu považuju za pravděpodobnější.

Ale v případě covidu tenhle normální vědecký proces byl narušen.

Byl narušen proto, že americké úřady preferovaly tu verzi o spontánním vzniku, tedy zavrhovali verzi, že by covid vznikl únikem z čínské laboratoře.

Proč?

Ne z vědeckých důvodů.

Nebylo to z důvodu jakékoliv evidence.

Bylo to z toho důvodu, že oni tu čínskou laboratoř financovali.

Ten úřad, pro nějž pracoval jmenovaný úředník, ten úřad, který vedl Antony Fauci, byl úřad, který obcházel americké zákony tím, že výzkum, který v Americe nebyl možný, dělali v Číně.

A je velmi pravděpodobné, že jedním z výsledků toho výzkumu byl právě on nešťastný virus, který nakonec té čínské laboratoři unikl.

A když ti vědeckci viděli, že tohle je pravděpodobná hypotéza, že dokonce ten virus vypadá tak, že ho nejspíš sestrojil člověk, tak řekli, že musí udělat všechno proto, aby tuhle verzi nepřipustili, aby každého, kdo s touto verzí přijde, označili za konspirátora a za někoho, kdo nemá místo ve veřejném prostoru.

Takže to dělal ten pan Morens se svým šéfem, se svým šéfem Antonim Faučim.

No a přitom se dopustili zatajování, překrucování reality a to do té míry, že ten Morens dneska sedí před soudem a hrozí mu pět let za to, co dělal.

No tak zdá se, že dneska ten vědecký odbor ve svědka, který možná vysvětlí, co všechno se v té americké zdravotnické byrokracii odehrálo, aby potlačili pravdu.

To je jedna z mnoha pravd nebo jedna z mnoha hypotéz, které byly potlačovány.

Další se týká efektů mRNA vakcín a vůbec vakcinování, vůbec celého toho očkování.

Tam se tvrdilo, že je bezpečné a že i děti mohou být očkovány.

To všechno říkali, ačkoliv opět byla evidence, že tomu tak není.

A tahle evidence byla zatajována a ti, kteří se proti tomuto zatajování postavili, ti, kteří hájili vědeckou pravdu, tak ti byli ostouzeni.

Těm lidem často byly zničeny vědecké kariéry.

Hlavou toho všeho byl právě Antony Fauci, ředitel toho ústavu, pro nějž pracoval ten pan Morens, který je dneska před soudem.

Fauči vedl přes 40 let, nebo téměř 40 let, Národní institut pro alergie a infekční nemoci, což v době pandemie byla jedna z klíčových institucí, která rozhodovala o tom, co se bude dělat.

Oni ne úplně rozhodovali, oni dávali naprosto jasná doporučení.

No a když by ten politik se od těch doporučení odchýlil, tak by řekli: „On jde proti vědě."

To byla taková faučiho věta. Pokud se mnou nesouhlasíte, jste proti vědě.

On sám mimochodem žádný vědec není.

Ten člověk nikdy žádný výzkum nedělal.

40 let vedl tento ústav a předtím dělal správce, administrátora.

Je to člověk, který vystudoval biologii, ale celý život dělá úředníka.

Nikdy se nevěnoval vědeckému výzkumu, ale dokonale zná instituce.

Dokonale ví, jak jimi proplouvat a intrigovat.

A samozřejmě pochopil, že kdyby se náhodou prokázalo, jak to bylo se vznikem viru, tak jeho pozice je ohrožena.

Nejenom jeho, ale mnoha dalších kolegů.

No a proto, když prezident Biden končil, tak Fauči ho přesvědčil, aby mu dal preventivně všechny možné milosti.

On dostal preventivní amnestii.

Fauči v době odchodu Bidena nebyl z ničeho obviněn.

Nehrozilo mu žádné stíhání a přesto mu Biden dal preventivní amnestii proti všem možným zločinům, již se ve své funkci ředitele onoho Národního institutu pro alergie a infekční nemoci mohl dopustit.

To znamená, Faučiho chrání amnestie, ale nechrání ho vyšetřování senátů.

V Americe mají poměrně silný senát, který když začne něco vyšetřovat, tak se to bere vážně.

Oni si tam mohou kohokoliv pozvat, kladou mu otázky a on má na tyhle otázky odpovídat.

Nicméně to, co předvedl Fauči, když si ho do Senátu před několika týdny pozvali, tak to byla naprostá fraška.

Podívejte se, jakým způsobem odpovídal senátorovi na otázky, když byl pozván k osvětlení toho, co se odehrálo před těmi třemi a čtyřmi lety, kdy měl tak mocnou funkci.

Poprosím o ukázku.

>> Jaký je dnes den v týdnu?

Na radu právního zástupce s úctou odmítám odpovědět na základě svých práv vyplývajících z pátého dodatku ústavy.

>> Jakou má vlastně barvu kravata?

Na radu právního zástupce s úctou odmítám odpovědět na základě svých práv vyplývajících z pátého dodatku ústavy.

>> Jakou barvu má koberec před vámi?

Na radu právního zástupce s úctou odmítám odpovědět na základě svých práv vyplývajících z pátého dodatku ústavy.

>> Takhle Antony Fauči odpovídal.

On nejenom, že neodpověděl na žádnou věcnou otázku, ale když se ho tedy ten senátor zeptal, jaký je v týdnu, jakou má barvu kravata, jakou má barvu koberec, tak řekl: „Na radu právníka nebudu říkat vůbec nic."

Tak takhle dneska vypadá ten všemocný muž, který rozhodoval o tom, zda očkování bude povinné nebo nebude povinné, rozhodoval, co je pravda a co není pravda.

Je to prostě úbožák.

Je to úbožák, který když se v senátu zeptají, jaký je v týdnu, tak řekne, že na radu právníka radši nebude odpovídat.

To slyšení bylo svoláno také proto, že Fauči si vedl svůj vlastní deník.

To je normální, že lidi si vedou deníky?

No, Fauči si ho vedl na oficiálním serveru svého úřadu.

No a když si někdo v Americe vede deník jako takovýhle oficiální dokument, tak to není jeho soukromý dokument, ale ten dokument je veřejně přístupný, takže vyšetřovatelé se k tomu deníku dostali a to, co se tam dočítáme, je vlastně stejně ubohé jako ten jeho současný výstup v senátu, protože to podává obraz jeho osobnosti.

Teď na tom slyšení jste viděli vystrašeného starého muže, který se bojí říct, jaký je v týdnu, aby si nezadal.

Nicméně ty záznamy v tom deníku, ty záznamy v tom deníku vznikaly, kdy byl na vrcholu své moci.

Tak Carlson nám ty záznamy předčítá a komentuje.

Poprosím o ukázku.

>> Ve Washington Post o mně vyšel velký článek na titulní straně, velmi lichotivý. Situace s mou národní a mezinárodní slávou je výbušná a skutečně nepředstavitelná. Není nadsázkou říct, že dnes jsem nejslavnější a nejdiskutovanější osobou v zemi a jednou z nejznámějších osob na světě.

Jen pro zopakování. Ten chlap je idiot.

Je to jedna z nejznámějších osob, lidí na světě. Nespočet mých profilů v mnoha médiích. Ani nestíhám číst všechno, co se o mně píše, tak jsem zaneprázdněn.

Vážně? Bože, co to má znamenat? Děláte si snad legraci? Jste jako nějaká patnáctiletá holka. To je šílené.

Svím, cituji. POTUS, to jako prezident Spojených států, se zdá být mnou okouzlen, i když mu kradu pozornost. Rozvíjíme velmi unikátní a zajímavý vztah.

>> Dobře, jen redakční poznámka. Něco nemůže být velmi unikátní. Unikátní znamená jedinečný. Něco buď unikátní je nebo není. Unikátní znamená, že nic podobného není. Stojí to samo. Takže u unikátnosti nelze stupňovat. Neříká se velmi u. Jak může být něco velmi unikátní? Děláte si srandu?

Tohle je ten vět echlo. Pardon. Rozvíjejme velmi unikátní a zajímavý vztah.

Celý sbor tajné služby za mnou chodí a povídá si se mnou. Pustili mě k první bráně Bílého domu, aniž by mi zkontrolovali doklady. Všichni se bojí o mé zdraví a blaho. Nejspíš proto, že se všude píše, že je mi skoro 80 let.

Děláte si srandu. Tohle je nejlepší americký vědec. Je to vlastně tak dokonalé. Tohle je nejlepší americký vědec reagující na nejvážnější hrozbu pro veřejné zdraví v dějinách světa. A on se chlubí tím, jak je slavný.

>> No, skutečně je to trapný.

Vezmete si osmdesátiletého člověka, který strávil 40 let vedením klíčové zdravotnické organizace v americkém establishmentu, si tohle píše do deníku. Jsem slavný. Jsem slavný. A prezidentova ochranka mě bere vážně. Povídají si se mnou. Ptají se jich, kde, když mě vidí. Tohle píše osmdesátiletý člověk. Tohle nepíše šestnáctiletá holka.

Takže my vidíme tu obraz jeho osobnosti. Osobnost posedlá slávou a mocí. Posedlá slávou a mocí.

Já už jsem říkal, ten člověk s vědou nikdy neměl co dělat. Byl to pouze intrikán. Možná administrátor, možná schopný administrátor, ale rozhodně ne vědec.

A přesto, když jste před pěti lety nesouhlasili s Antonim Faučim, tak on řekl: „Stavíte se proti vědě. Já jsem věda."

Tahle marnivá troska zničila životy spousty lidí, protože jim vnutila očkování, které nepotřebovali, a řada z nich za to zaplatila svým zdravím.

Má tu mnohonásobnou amnestii, ta ho nechrání před vyšetřováním kongresu.

Uvidíme, jak si kongres poradí s tím, co předvedl.

Když ho nemůžou zavřít, když ho nemůžou dostat tam, kam patří – to je tedy za mříže – tak se mu aspoň mohou vysmát. Není to to, co bysme potřebovali, ale aspoň něco.

Covidismus se věnují i na Slovensku. Poprosím o snímek.

Spor ohledně bezpečnosti mRNA vakcín proti onemocnění COVID-19 nabral nový rozměr. Splnomocněnec vlády Slovenské republiky pro vyšetřování řízení pandemie Petr Kotlár opět zpochybňuje závěry Slovenské akademie věd.

Kotlár upozornil na novou odbornou analýzu zveřejněnou 15. srpna 2026, která kriticky hodnotí studii z roku 2025 vypracovanou Slovenskou akademií věd. Studie původně hodnotila přítomnost, množství a charakter zbytkové DNA v mRNA vakcínách.

Nový dokument s názvem "Systematické metodologické nedostatky při hodnocení kontaminace mRNA vakcín DNA" však tvrdí, že výzkumníci použili postupy, které mohly vést k výraznému podhodnocení skutečně naměřeného množství zbytkové DNA.

Kritické výhrady autora se soustředí zejména na tři klíčové analytické metody. Podle analýzy se jednotlivé metodologické chyby mohou kumulovat a vytvářet kumulativní efekt, který ve výsledku zkresluje skutečný obsah zbytkové DNA v konečných produktech.

Kotlár proto prosazuje, aby tyto výhrady byly podrobeny dalšímu nezávislému odbornému posouzení.

To je poměrně důležitá studie. Připomeňme tu situaci.

Loni přichází Peter Kotlár s docela zásadními poznatky ohledně obsahu zbytkové DNA v těch vakcínách, že jich tam bylo opravdu hodně. Opravdu hodně – a to samozřejmě potom mohla nadělat nějakou neplechu v tom těle, pokud to zjednoduším.

To bylo zásadní zjištění, které neodpovídalo tomu, co se tvrdilo o těch vakcínách.

Slovenská akademie věd potom přichází se svou vlastní studií, která ty Kotlárovy závěry zpochybňuje. Říká, že to nějak měřili jinak a že prostě to tak není, jak říká Kotlár.

A Peter Kotlár dneska přichází s druhou studií, která naopak zpochybňuje to, co tvrdila Slovenská akademie věd, a zpochybňuje to z důvodů, které jsou ve vědecké obci poměrně běžné – z metodologických důvodů.

Tam jsou nějaké tři metodologické výhrady: když ta Slovenská akademie věd postupovala, tak si vybrala takové metody, aby se to hodilo do jejich závěrů. Tohle se ve vědě dá dělat.

Ve vědě vždycky máte spoustu možností, jakou metodou něco prokazovat. A ty metody nejsou nevinné, nejsou neutrální. To, jakou metodu si vyberete, může často předurčit závěr.

A tohle přesně udělali vědci ze Slovenské akademie věd. A teďkon se jim někdo koukl pod prsty, vypracoval studii, kde to demonstroval.

A to nemluvím o tom, že někteří autoři té studie Slovenské akademie věd byli napojeni na firmy, které jsou zainteresované na těch mRNA vakcínách. Tomu se jinak říká střet zájmů, ale ten zatím nikdo neřeší.

Uvidíme. Možná, že i k tomu se na Slovensku dostanou.

Takže to je příklad z Ameriky, to je příklad ze Slovenska. Vede se tam boj o to, co se před pěti lety tady odehrávalo.

A jak to máme s covidismem v Česku? I v Česku se nějak s covidismem vyrovnáváme, ale velmi podivně.

Poprosím o snímek.

Ministerstvo spravedlnosti odebralo Soně Pekové znalecké razítko. Peková měla oprávnění poskytovat znalecké posudky v oblasti molekulární genetiky, molekulární biologie a molekulární mikrobiologie. O znalecké oprávnění přišla v souvislosti s posudkem o škodlivosti očkování proti Covidu-19, který vypracovala pro slovenského vládního zmocněnce Petera Kotlára.

Rezort v odůvodnění uvedl, že Peková závažným způsobem porušila povinnost zdržet se provedení znaleckého úkonu, jestliže lze mít důvodnou pochybnost o nestrannosti.

No tak si to shrňme. Ve Spojených státech amerických tlačí na Faučiho a on, aby si uchránil svou kůži, tak ze sebe musí udělat úplného pitomce, který není ani ochoten říct, jaký je den v týdnu.

Na Slovensku mají Petra Kotlára, který ukazuje, že Slovenská akademie věd, když vyvracela jeho závěry, tak si vybrala takové metody, aby se jí to vyvrácení povedlo.

U nás úřady pronásledují vědkyni, která proti té covidové totalitě bojovala.

Takže zatímco slovenské úřady a americké úřady jsou na straně těch, kteří se s tím snaží něco dělat, tak české úřady fungují jako před pěti lety.

Ti, kteří bojují proti covidové totalitě, proti tomu šílenství, tak ti jsou nadále ostouzeni. Zatímco autoři té represe před pěti lety a původci opatření, která ničila zdraví, se producírují ve vysokých funkcích, producírují se v médiích jako bůh ví jaké autority.

Tak tahle odvážná žena, vědkyně, přišla o znalecké oprávnění kvůli údajné podjatosti. Já přesně nevím, jak moc Sona Peková byla nebo nebyla podjatá, ale přiznám se, že mě mnohem víc zajímá podjatost a střet zájmu těch autorit v těch vědeckých a lékařských funkcích, kteří slibovali, kteří neustále prosazovali opatření, a z těchto opatření se dozvídáme, že vydělávaly jejich firmy.

Bylo hned několik slovutných profesorů, kteří tady mluvili o tom, jak všichni mají mít roušky. Pak jste zjistili, že mají firmy na ty roušky.

Pak tady byli slovutní profesoři, kteří mluvili o té nutnosti očkovat, a najednou jste viděli, že mají firmy, které profitují z toho očkování.

Tohle je velmi nebezpečný střet zájmů. Tohle je velmi nebezpečná podjatost.

Takže já nevím, jakou podjatost vyčítají Pekové, ale společensky nebezpečná podjatost je teda ta, která tady zuřila před pěti lety a která v tomhle zkorumpovaném systému přetrvává pořád.

Co na to Peková? Prosím o snímek.

Peková rozhodnutí ministerstva, podle kterého by její další setrvávání v seznamu soudních znalců mohlo vyvolávat pochybnosti o nestrannosti znalecké činnosti a oslabovat důvěru veřejnosti ve znalecké posudky jako nezávislý znalecký prostředek, akceptovala.

Razítko nepotřebuju, tvrdí v hodinu a půl dlouhém videu Peková, která by podle svých slov bez něj žádný další posudek v České republice nevypracovala.

No, já si myslím, že Peková by měla spíše bojovat, neříct, že razítko nepotřebuje a že jí to vlastně nezajímá. Chápu, už se nabojovala dost, ale je to vlastně trochu škoda, když jakoby jim dává za pravdu tím, že jí to vlastně nezajímá.

Pojďme k otázkám. Tak první otázka: Nechápu, proč se paní Peková nebránila, a věřím, že by jí chtěl zdarma zastupovat pan Richl. Kdyby se dostala do senátu, jak by tam chtěla fungovat?

Víte, já si tuhle otázku taky kladu. Jo, vlastně mi mluvíte ze srdce. Myslím si, že když chce někdo teda být v tom veřejném prostoru, tak by měl bojovat.

A nevěděl jsem teda, že jí doktor Richl chtěl zastupovat, ale nepřekvapuje mě to, protože doktor Richl během covidismu odvedl velký kus práce.

Takže tu otázku, kterou si kladete, si vlastně kladu taky.

Tak co máme dál?

Tak vždyť je tam stejně Vojtěch s prý poučeným stejným Babišem jako před pěti lety.

No a to je součást toho problému.

Proto je situace v České republice jiná než v Jednotných státech.

Ale se Spojenými státy asi těžko se srovnávat z nejrůznějších důvodů, ale ona je naprosto jiná než na Slovensku a se Slovenskem se tedy opravdu srovnávat můžeme.

Ti Slováci v té věci aspoň něco dělají.

Ne, že by dělali dost, protože na ministerstvo zdravotnictví si dosadili člověka, který opravdu o tyhle věci nestojí, nestojí o rozkrývání, ale také jmenovali vládního zmocněnce Kotlára a vládní zmocněnec Kotlár něco dělá.

Todle skutečně od Babiše a Vojtěcha čekat nemůžeme.

No a co říkáte na dnešní tajemnou schůzku v Kremlu? Kam přijel ředitel CIA i šéf zahraniční Vatikánu.

No o Vatikánu nevím, ale vím o tom, teda z médií vím o tom, že John Redcliffe přistál v Moskvě, aby si popovídal s někým v Moskvě o tom, nejspíše o válce na Ukrajině, nejspíše o válce v Íránu.

Tak já bych řekl, že je dobře, že tyhle kontakty existují a možná je to pro nějakou dohodu, velmocenskou dohodu, mnohem je lepší, když tam přijede šéf CIA Redcliffe, než když tam Trump pošle ty dva komiky Huschnera s Vitkofem, kteří jezdí po světě a těžko říct, jestli jsou schopni vůbec něco dohodnout.

Tak já to považuju spíše za dobrou zprávu, že existují nějaké diskuze na vyšší úrovni.

Předpokládám, že se týkají Ukrajiny a Íránu a minimálně je potřeba, aby tyhle dvě velmoci měly vzájemné porozumění, co je pro tu druhou nepřijatelné.

No prostě aby nedošlo k tomu, že v důsledku neinformovanosti nepřinutí jedna druhou k nějaké nepředvídatelnosti, jako je třeba jaderný útok.

Takže je dobře, že Redcliffe v Moskvě byl a snad ta jeho návštěva bude přínosnější, než byly předchozí návštěvy amerických diplomatů v Moskvě.

Co říkáte na projev prezidenta Pavla 21. srpna před budovou Českého rozhlasu.

No tak tady se vám přiznám, že nic, protože jsem ho neposlouchal.

Víte, mě to nezajímá.

Mě nezajímá, co člověk, jako je Petr Pavel, má co říct k okupaci z roku 1968.

No, to byl člověk, který začal svou kariéru na schválení této okupace.

Ta jeho kariéra stála a padala s tím, že jsou tu sovětská vojska.

No a abych analyzoval stupeň jeho překabátění a stupeň jeho lojality k novému pánovi, tak musím říct, že mám lepší věci na práci.

Tak co máme dál?

Já Soňu Pekovou chápu, ale Tejc a celá vláda u mě opět klesli.

Myslíte si, že se ke konci volebního období přiblíží fialovému hnusu?

Podívejte, no, nevyloučil bych to.

Já opravdu, když někdy se dívám na tu naši zahraniční politiku, tak marně hledám velké rozdíly mezi Macinkou a Lipavským.

Mluvil jsem o tom v červenci, že Macinka dělá docela dobré věci dovnitř, když se snaží to ministerstvo trochu reformovat.

To je v pořádku.

To by Lipavský nikdy nedokázal.

Ani by o to nestál.

A když se podíváme na obsah té zahraniční politiky, tak je někdy stejně ostudná jako ta politika Lipavského.

Takže vůbec nevylučuju, že bohužel můžete mít pravdu.

Tak máme prostor asi ještě na jednu otázku, tak si ji dáme.

Vypadá to, že v září vypukne celní válka mezi Američany a Kanadou.

Myslíte si, že má Kanada šanci tento bezprecedentní nátlak svého souseda ustát?

No uvidíme.

Myslím si, že Kanada je ve velmi těžké situaci, protože ona je samozřejmě jako menší stát v sousedství toho velkého, obrovským způsobem asymetricky závislá na Spojených státech amerických.

To znamená, Kanaďané jsou mnohem závislejší na Američanech než Američani na Kanaďanech.

A Američané jsou si toho vědomi.

Takže Kanaďanům budou Kanaďanům budou předepisovat takové podmínky, které se jim zlíbí.

No a Kanaďané se buď přizpůsobí, nebo utrpí závažné hospodářské škody.

A takže myslím si, očekával bych, že Kanada se nakonec Američanům podřídí.

Takže i když ta válka vypukne, může vypuknout celní válka, tak myslím si, že třeba nebude asi zas tak moc dlouho trvat a Kanaďané přijmou americké podmínky.

Dobře, pojďme k větrným elektrárnám.

Stejně jako Slovensko čelíme i my dalšímu problému — větrným elektrárnám.

A podobně jako u covidu nemáme na co být hrdi.

Na Slovensku vzali boj proti větrníkům vážně.

Poprosím o snímek.

Šéf ministerstva životního prostředí výrazně omezil plánované akcelerační zóny pro větrné parky. Tvrdí, že Slovensko splní závazky vůči EU a rozhodující slovo ponechá samosprávám.

Brusel požaduje, aby Slovensko urychlilo výstavbu obnovitelných zdrojů energie. Ministr životního prostředí Tomáš Taraba však představil řešení, které tyto ambice výrazně omezuje.

Z původně navrhovaných osmi akceleračních zón pro větrné parky má zůstat pouze jedna lokalita na východním Slovensku.

Bez souhlasu měst a obcí však na Slovensku nevznikne žádná větrná farma, prohlásil Taraba. Připomněl, že Slovensko jako jediný členský stát Evropské unie zakotvilo tuto podmínku přímo do zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

Navíc nejde jen o obec, na jejímž území má park stát. Souhlas budou muset vyjádřit i všechny sousední samosprávy, jejichž katastrální území může projekt ovlivnit.

Právě tento mechanismus považuje ministr za hlavní pojistku proti nekontrolované výstavbě.

Tak zdá se, že ministr Taraba, který nejspíš z toho ministerstva brzy odejde, tam odvedl dobrou práci.

Když nastupoval, tak měl na stole osm akceleračních zón.

Seškrtal to na jednu a nejspíš ani ta jedna nebude, protože Slováci si do zákona, který implementuje tu evropskou směrnici, prosadili, že tam skutečně musí být souhlas místních samospráv.

To znamená, to, co se dneska odehrává na Slovensku, vypadá jako vítězství místní demokracie nad dost pomateným plánem Bruselu zamořit, zničit slovenskou krajinu, která je krásná, zničit ji těmi ohyzdnými větrníky.

Tady vidíme, jak je důležitá implementace evropských norem.

To znamená, to, že z Bruselu něco přijde, ještě neznamená, že nemáme občas prostor si to nějak upravit.

Jo, třeba Slováci říkají, že tam dali podmínku, kterou jinde nemají, to, že prostě přes nesouhlas té obce nejede vlak, že když to tam lidé nebudou chtít, tak tam prostě ty větrníky nebudou.

Připomeňme, jak to celé vzniklo, ty akcelerační zóny, oč tam vlastně vůbec jde.

Poprosím o další.

Akcelerační zóny nevznikly z iniciativy současné vlády. Jsou součástí milníků plánu obnovy a programu Repower EU, k nimž se Slovensko zavázalo již za předchozí vlády.

Cílem Bruselu je urychlit schvalování projektů v oblasti obnovitelných zdrojů. Vzhledem k tomu, že výstavba větrných elektráren dnes trvá 7 až 10 let, směrnice Red 3 ukládá členským státům, aby vybrali území, kde budou environmentální konflikty vyřešeny předem.

Samotné schvalování konkrétních projektů by se tak mělo zkrátit přibližně na jeden rok.

Splnění této podmínky je zároveň vázáno na čerpání evropských finančních prostředků z plánu obnovy.

Takže je to takové bruselské urychlování.

Prostě Brusel chce akcelerovat, chce, aby se ty větrníky stavěly rychleji, než by odpovídalo běžným zákonům, tak přichází s projektem akceleračních zón.

Problém samozřejmě je, že se to střetává s demokracií.

No a Brusel jinak celkem rád hájí demokracii. Jen si vzpomeňme, jak zadržovali prostředky Maďarům a Polákům údajně, protože nebyly dostatečně demokratické. Teď asi budou teda zadržovat prostředky Slovákům, protože jsou demokratičtí a slovenští občané ty akcelerační zóny nechtějí.