Nacher: Prezident Pavel to s útoky na vládu PŘEHÁNÍ! Je lídrem opozice

Jestli jste si vyčistil hlavu, já vám ji znova zašpíchnu.

Evropa by měla otevřít svoji náruč, než to rozšíříme do širšího pole nějaký konflikt mezi lidmi v Španělsku, Itálii, v Německu.

Já kdyby byl poradce prezidenta, pořád je to prezident republiky. To znamená, že se to nestalo. Jak to chce udělat? To prostě neplatí.

Si nejsem jistý, že je úplně vhodné, ale je to nějaký můj názor. Každý to máme prostě ložené nějak jako jinak.

Rozumím. Ty tři věci si v zásadě odporují. Já si myslím, že to naopak tam právě jsou největší položky. Takže dám příklad: sociální dávky, podpora bydlení.

Tak přátelé, já vás opět vítám u nejlepšího podcastu. Děkuju vám všem, kteří nás podporujete na www.vocz, a i dnes pro vás máme připravená témata, která hýbou českým mediálním prostorem. A i dnes pro vás máme unikátního hosta – poslance za hnutí ANO a místopředsedu poslanecké sněmovny Patrika Nachera. Dobrý den.

Pěkný den. Díky za pozvání.

Já vás po čase vítám u nás v otázkách.

No, unikátní host, jo.

Ahm. Dobře. Máte pocit, že nejste unikátní?

Nevím, no, moc ne. No, já jsem si teďka dal měsíc a půl detox mediální, takže...

Jak to na vás mělo vliv?

Hele, tak myslím si, že jo, že mám takovou vyčištěnou hlavu. Dneska jsem byl poprvé, nevím, kde to budete vysílat, na Primě, a teďka jsem tady u vás jakoby podruhé, takže unikátní možná v tom, že to je jakoby druhá televize nebo druhej nějaký výstup a člověk to potřebuje. Já jsem si vyčistil hlavu a řekl jsem si i spoustu jakoby rozhodnutí, kdy do jakých pořadů chodit budu, k jakým tématům a podobně, protože předtím už to bylo jakoby přepálené a myslím si, že jako člověk nemá naskakovat na ten mediální – jak to říct – jakoby trh, který je dneska u nás tady, že vlastně chtějí po politicích, aby všichni se vyjadřovali ke všemu.

To mně přijde fakt jako zvláštní. Jako člověk, který dělal tiskového mluvčího – já jsem začal v roce 96 jako tiskovej mluvčí a připravoval jsem ty politiky – si pamatuju, že byla vždycky specializace. Tenhleten politik mluvil k sociálním věcem, tenhleten k financím, k rozpočtu, tenhleten k životnímu prostředí, a ne, že prostě najednou tenhleten se vyjádřuje úplně ke zahraniční politice. To je teďka hodně velké téma, jo. A ne, že tenhleten najednou se vyjádřuje úplně ke všemu.

Takže jestli jste si vyčistil hlavu, já vám ji znova zašpíchnu.

Poprosím režii. Španělé o víkendu čekají další invazi marocký migrantů. To proběhlo teď. Tam se vlastně stalo, že 72 až 80 000 lidí z Maroka zůstávalo v polovině srpna – ve městě přes 1000 migrantů. Teď se očekávala druhá vlna.

Eh, já z vás nechci dělat tady experta na všechno, jo, ale začnu otevřenou otázkou. Co se podle vás v Seutě děje a pak se dostanem k migrační krizi jako takové?

Co se tam přesně děje, nevím. Vidím ty záběry. Je potřeba zase v rámci nějaké osvěty sdělit lidem, že to je sice španělské území, ale na území Afriky. To znamená, aby neměli jakoby pocit, že někdo přeplave 20 metrů moře a už je ve Španělsku. Takže to je takovej cíp nahoře v Africe, který patří Španělsku jednak, a druhak nevím, co se stalo mezi Marokem a Španělskem. Mám pocit, že to prostě to, co jako asi doposud nějakým způsobem nějak fungovalo, tak najednou fungovat přestalo. A určitě za sebe já bych to nepodceňoval.

Dokonce vás překvapím: byť nejsem brouk pytlík a nejsem na to expert, ale tuhle jsem dával na X citát, který jsem našel v souvislosti právě s tím, co se děje v té Seutě. Já vám ho teďka přečtu a to si myslím, že toto to přesně jakoby vyjadřuje i můj postoj.

Muž, který utíká před válkou, to dělá se svou ženou a svými dětmi. Muž, který jde do války, je nechá doma.

Tak z těch záběrů tam je asi vidět, kdo tam jak překonává ty hranice. Hrozně zajímavé je, jak mi na to ti lidé na ten citát – který není můj teda, jo – reagují, a myslím si, že se krásně vlastně to je ta odpověď na tu vaši otázku, jak se vůbec vede ten diskurz o tomhle, co tady vidíme v přímém přenose typově.

Takže si myslíte, že všichni, co utíkali za komunismu, šli do války? Takže srovnávání útěk tady v době komunismu, kde já jsem teda nikde neviděl záběry, že by tisíce mužů z Československa utíkalo přes hranice tímhle způsobem. Přesto někdo je schopen tímhle argumentovat.

Jinými slovy moje odpověď je, že i přesto, co my tady vidíme v přímém přenose, i přes to, co mi třeba říkají známí, kteří jsou ve Španělsku, z čeho ty Španělé mají obavy a podobně, jaké konflikty tam potom vznikají, tak přesto někteří lidé neustále setrvávají v té pozici, že se vlastně nic neděje, že nic nehrozí a že to je vlastně v pořádku a Evropa by měla otevřít svoji náruč přes tolecto všechno.

Za mě je to úplně neuvěřitelné. Já jsem to nechápal nikdy. Hlava, griluješ a nechybí ti omáčky?

A zanechal jsem elektronickou stopu, když jsem o tom psal v jedné ze svých knih „Šílenosti doby: korektní" o tom hodnocení migrace, a jestli je ekonomická migrace nebo je to opravdu útěk před násilím. A to byl rok 2018, ale že někdo ještě v roce 2026 po tom všem setrvává v té pozici, je za mě neuvěřitelné.

Takže pro mě ta odpověď je, že evidentně pro určitou sortu lidí u nás třeba, ale i v Bruselu, nepomůže vůbec nic. Ani ty záběry, ani ta realita, ani stížnosti místních. Na ty je potřeba myslet. A setrvávají furt v té pozici. A já si jenom kladu otázku, že nevím, jestli setrvávají v ní proto, že chtějí být v oponentůře, nebo proto, že nechtějí přiznat, že se mýlili v té věci migrace. Nebo si to někteří opravdu skutečně myslí, že tolecto je autentický jako útěk před nějakým konfliktem někde do Evropy za prací a tak dále.

Tam je otázka jenom, než to rozšíříme do širšího pole, kdy Maroko obvinilo Španělsko s bytím migrantů a dělá si teď nároky na Seutu. To znamená, vidíte zatím nějakou geopolitickou hru, že to je nějaká vlna, důvod, a Maroko bude chtít si nárokovat teď Seutu a hrozí válka mezi Španělskem a Marokem?

No, to je to, co jsem já řekl na začátku. Tam se něco stalo mezi Marokem a Španělskem. Nejsem expert na zahraniční politiku a Maroko, to co doteďka si drželo tu hranici, tak to přestalo jakoby setrvat v té pozici a vlastně tomu nechalo volný průběh evidentně. A tolecto jsou jako důsledky.

To znamená, je teď otázka, jestli Maroko to chce řešit, nebo bude hledat zámínky, jak se vůči Španělsku jako vymezit. Takže jestli tam nějaké bytí bylo nebo ne, to já nevím, ale to se ukáže. Třeba budou nějaké záběry, nevím, nebo nějaké vyšetřování. Nechce to jako vyšetří. Co jsem viděl, bylo, že migranti napadali ty místní občany. Ono se to pak samozřejmě ta nálada, atmosféra začne přelévat do celého Španělska.

Já jsem právě mluvil s některými lidmi, co tam bydlí nebo přebývají velkou část roku ve Španělsku, v jižní části, a ti lidé místní mají celkem obavu, a to opravdu může pak zažehnout nějaký konflikt mezi lidmi, který už pak těžko zastavit.

Já se furt vracím k tomu začátku, nerozumím tomu.

A tady je to Španělsko, někde je to Itálie, v Německu to vidíme dost často, i v takových zemích jako Belgie, Holandsko, koneckonců ve Švédsku – takzvaně "no-go zóny" a podobně.

Takže já si furt kladu tu otázku – nechápu to, mám pocit, že to je nějaký sen, nebo že to není, nebo skrytá kamera.

Co se ještě musí stát, aby někdo řekl: "Hele, my to opravdu moc pod kontrolou nemáme."

Opravdu se to nedá srovnat s migrací, jak mi tady někdo namlouval, z Československa, kde ty lidi se asimilovali, přizpůsobili.

Jeden známý odjel do Spojených států, teď je v Los Angeles, tam podniká v cestovním ruchu – kamarád.

Píšou si s ním pravidelně.

On přijel, dělal všechny ty práce, třeba po 10 letech teprve začal podnikat, stará se sám o sebe, zaměstnává lidi. Teď už je v důchodu, takže to se s tímhle nedá srovnat.

Takže mě fakt zajímá, co se musí stát, aby jsme se v Evropě globálně probudili.

Mhm.

No a to mi vysvětlete, a zároveň ta otázka už bude směřovat i na vaši vládu, protože migrační krize není novinka.

V roce 2014 Frau Merkel pronesla tehdy slavný výrok "Wir schaffen das".

To znamená už předtím to bylo téma.

Proč se s tím pořád nic neděje za ta léta? To už jsou desetiletí.

A co s tím hodláte dělat vy?

Tak co s tím hodlám dělat já? Na to si musíte pozvat skutečně experta na zahraniční politiku v oboru.

Nebudu tady dělat ze sebe experta v obecné rovině.

Je potřeba, když už tak pomáhat tam, kde ti lidé utíkají z nějakého důvodu – třeba konfliktu – tak pomáhat a spíš deeskalovat ty konflikty v těch zemích, než je eskalovat a tím probudit přirozenou migrační vlnu.

Určitě se věnovat více zabezpečením vnější hranice Evropy, Evropské unie, a v té obecné rovině se shodnout, co ta Evropa zvládne a jaká má být ta migrační, vítací politika.

Protože v momentě, kdy jedna země to bude řešit velmi striktně – jak jsem teďka někde zaznamenal, že nějaký řecký ministr byl docela striktní, že říkal potápět lodě – doufám, že myslel bez lidí, jo?

Myslím ty pašerácké lodě, jo.

Tak my při tom všem si musíme zachovat jednoznačně tu naši dávku západní civilizace a humanity, jakou máme – zatím potápět lodě, prázdné lodě těch překupníků a pirátů a podobně.

Ale některé jiné země naopak budou financovat neziskové organizace, které tam ty lodě budou posílat.

No, tak to je přesně neodpověď na vaši otázku, co s tím.

Tam je jednoznačně potom nejednotná politika Evropy jako celku.

Takže jedna země, která už tímhle je poškozená hodně a ten tlak na ty politiky je tam velký od těch místních, tak k tomu bude přísnější, striktnější.

Ta druhá si pojede furt tu liberální demokracii, bude to dokonce financovat.

Tak se tady sejdeme zase za – jak jste říkal – 14 let? Tak to je 12 let. Za 12 let si tady natočíme další díl v roce 2038 a budeme na tom stejně a ten dotaz bude stejný a budeme je zase přešlapovat na místě.

Je to problém.

Proto třeba Austrálie nebo podobné země – jejich model řešení je vždycky samozřejmě akčnější, protože to je jenom jeden stát, jedna země.

My si musíme furt taky uvědomit na obranu – Evropa a Evropská unie, to je soubor mnoha zemí.

Každý má nějaký svůj zájem – jak zájem té země, a někdy je to zájem těch politiků, které ji představují.

A tam často mohou být právě ty směny, jak jsem řekl – někde jsou politici, kteří už třeba vědí, že zvoleni nebudou, ale nechtějí přiznat, že v migrační politice udělali chybu.

Dobře, tohle bylo takové na rozjezd, na rozehřátí.

Teď půjdeme k druhému tématu.

To bude mít více na rozjezd.

Ano, prezidentovi jsou aktivistické reakce.

Ano.

Já to jenom uvedu: Prezident Petr Pavel vetoval novelu zákona o rozpočtové odpovědnosti a rozpočtových pravidlech.

Je to jeho třetí veto ve funkci a první vůči Babišově vládě.

Vy jste svolal schůzi na zítřek, aby se veto přehlasovalo.

A teď mě by zajímalo – pane prezidente, použil právomoc, kterou má v ústavě. Proč z toho vláda dělá útok?

Já z toho útok nedělám.

Je to právo prezidenta, takže já mu to neberu.

Jediný, kdybych já zvedl obočí, je to, že on řekl, že u rozpočtu bude do toho zasahovat co nejméně, protože to je výsostná věc vlády.

Koneckonců obecně rozpočet – nemyslím ten zákon, ale obecně rozpočet – řeší jenom sněmovna, ani ne senát.

Za prvé.

A za druhé – v tomto konkrétním případě jde o to, že ten zákon, kdyby se nezměnil, tak nám tady ta předchozí vláda nechala takové naschvál minové pole, kde vlastně by tu následující vládu, kterou oni asi tušili, že už nebudou zvoleni, tak by jako přiměli, aby z roku na rok snížili deficit z 300 miliard na 150.

To je ten závazek na rok 2027.

No, to je úplně nesmysl.

To prostě vám každý ekonom řekne, že z roku na rok nemůžete to seškrtat o 150 miliard.

To prostě není možné.

To znamená, že to je nerealizovatelné.

Oni sami by to museli nějak obnovit, novelizovat, co jsme udělali my.

Ale nám to tak nechali a teď se jako v koutku smějí a my to musíme sežrat.

Nám to vrátil senát, teď nám to vrátil prezident, ale je to jeho právo, ať to dělá.

Jenom teďka na podzim tam přijde celá řada dalších věcí.

Jednu za druhou nám vrací senát.

Teď jsem pochopil z minulého týdne, že nám vrátí EET, že nám vrátí stavební zákon.

My to přehlasujeme.

Pokud to prezident nepodepíše, tak už to nebude výjimečné prezidentské veto.

Ale už to bude jakoby pravidelné.

Tak já jsem si řekl – ale pozor, jen Václav Klaus sněmovně vracel běžně, vetoval zákony a nikdo ho nenazýval lídrem opozice.

Čili proč by Petr Pavel měl být lídrem opozice?

Ale pozor, já ho nenazývám lídrem opozice kvůli tomu vetu, ale kvůli tomu způsobu fungování.

To veto – já jsem to docela očekával, byť zrovna u tohodle rozpočtu, u té rozpočtové odpovědnosti, ne?

Ale uvidíme, co se stane u EET.

Snad ne, ale třeba u toho stavebního zákona.

Nevím, určitě bude chtít vetovat ty změny týkající se koncesionářských poplatků.

Ale ne, to je prostě soubor různých reakcí, aktivit, projevů, názorů.

To není o tomhle.

Já jsem k tomu – nenajdete nikde na sociálních sítích, že bych k tomu nějak negativně pípnul.

To je prostě jeho právo, já to respektuju, ale když vezmu všechny ty věci včetně toho posledního, to mi přišlo úsměvné.

Já taky jsem ale k tomu nic nenapsal.

Když se ptáte, tak jako příklad je k tomu Sucho. On si pozve, eh, on si pozve vědce a já nevím, a všechny aktivisty, aby jakoby na Pražském hradě řešili to sucho a tak dále, což jakoby vytváří jako virtuálně jakoby druhou, eh, jakoby mocenskou pozici vedle vlády, která za to nese generální zodpovědnost.

Eh, takže vlastně přirozeně spontánně ti lidé ho budou brát jako protipol té vlády, místo aby to byla opozice. Ale ta opozice je úplně neschopná, tak to vlastně dělá on.

Eh, včetně toho – pardon, proč by se nemohl poradit s odborníky?

To ať se to poradí, ale já bych to, kdybych byl prezident, bych to koncipoval jinak.

Určitě bych třeba k tomu právě přizval členy vlády, kterých se to týká. Nevím, jestli se to stalo – ministra životního prostředí, minimálně ministra zemědělství, premiéra a tak dále.

Určitě bych z toho nedělal takovou veřejnou jakoby záležitost, protože pak už z toho nevyplývá, že to je nějaká jako porada, ale že to je prostě první aktivita, včetně focení, tvoření videí a podobně.

Eh, a eh říkám – to je můj postoj – že jakoby ti tím jakoby vytváří druhé mocenské centrum.

Eh, a v demokracii jsme zvyklí, že jedno je vláda, vůči tomu je nějaká oponentura ze strany opozice.

Tady ta opozice je slabá, jede furt jako antibabiš i u věcí, které jim samotný novináři, který s nima sympatizujou, už je kritizujou, že už to jako je přepalujou v to rušení nějakých těch, euro, eh, jak se to jmenuje – jak oni rušej teďka ty kanceláře, eh, ty kanceláře té evropské unie, nevím, nějaký, nevím, jak se to teďka jmenuje – zaregistroval jsem to.

E, a teď oni sami by to zrušili, sami bojují proti byrokracii, administrativě za úspory, za škrtání.

No a když už ta vláda někde něco škrtne, tak ta opozice samozřejmě, protože chce být proti všemu za každou cenu, protože kdyby něco pochválila, tak ty jejich příznivci, kterí jsou ausgerecht hned proti všemu, eh, tak by jim vynadali.

Eh, tak vlastně ten jejich, ten jejich model si myslím, že narazil na to strop – pardon, ne na dno, na strop.

Mají nějaké jádro, to je volí, nikdo nepřibývá, spíš ubývají.

Takže ten prezident tam teďka hraje podle mě tu roli toho sjednotitele a a to ale to vůbec neodpovídá vaší tezi.

Rozumím tomu.

Vy jste říkal, že by měl pozvat třeba pana premiéra na hrad, aby to spolu prodebatovali, ale tam je přece problém, že on se s ním nechce setkat.

Pan prezident ho několikrát zvál a dokonce i expremiér Topolánek řekl – v rámci bylo, měli jsme tady takovou zábavu posledních pár měsíců ohledně summitu NATO – mhm – a expremiér Topolánek řekl, že oni měli taky rozbroje s Václavem Klausem ohledně sumitu NATO, ale nakonec se dokázali dohodnout.

Proč se premiér Babiš nedokáže dohodnout s panem prezidentem?

To nevím.

To se musíte zeptat premiéra Babiše a prezidenta Petra Pavla.

Jo, člen strany místo předsedy sněmovny.

No jasně.

Já ten detail nevím.

Já jenom vím, že eh vycházíme ze základní, elementární jako logiky.

Mimochodem argumentovat, co kdy bylo v minulosti, je nefér v momentě, kdy v minulosti také bylo, že prezident jmenuje ministra na návrh premiéra a když ten premiér na tom trvá, tak ten prezident nakonec ustoupil.

Vy třeba jmenování ministra Lipavského ze strany Miloše Zemana.

To je takový ten poslední příklad, jo?

Eh, tady prezident prostě řekl, že Filipa Turka, a můžeme si o něm myslet cokoliv, tak byť nebyl pravomocně odsouzen, není trestně stíhán a podobně, takže tam ty trestní věci nebo řekněme jakoby soudní, legislativní, právní důvody nejsou žádné, tak ho nejmenoval.

Takže bych moc jako neargumentoval tím, co se dělo v minulosti, protože kdykoliv s tím třeba Václav Klaus nebo Václav Havel otálel, tak byli kritizováni po právu a teďka najednou titíž vlastně tleskají Petru Pavlovi.

Ale tady jde o to, že prostě za zahraniční politiku i za obranu a výdaje nese generální zodpovědnost vláda.

Vláda tudíž má nějakou představu.

Mimochodem příští rok se zavázala k tomu, že to budou 2 % výdajů na obranu v tom rozpočtu.

K tomu se asi dostaneme.

A nese za to zodpovědnost.

A je tudíž na ní, aby si tu pozici svojí hájila jako vláda, která má jiný názor jako opozice.

A tudíž za mě jakoby není moc logické, aby člověk s jiným názorem, eh, který v tomhle ten vládu kritizuje dost často, tak aby potom šel a reprezentoval tu zemi. A vlastně, jakým způsobem by to fungovalo, že by, protože to skutečně za to generálně nese i podle ústavy zodpovědnost vláda, takže by jako vláda se shodla na nějakém textu, který dají prezidentovi a on ho tam suše přečte – tak to si myslím, že by byla ta role ponižující mnohem víc, než kdyby se dohodli, eh, že tam nepojede.

Protože kdyby si tam on přečetl svůj text, tak tím úplně převracíte, že vlastně tady je vláda, která má zodpovědnost, ale dostáváme se potom do extrému, že máte za něco zodpovědnost, ale nemáte pravomoce a vliv potom ovlivňovat, kdo na venek to bude komentovat.

Takže mít zodpovědnost a nemít vliv – to mi přijde jako šílená kombinace.

Tak to pak ať v tom případě za to nese i zodpovědnost jako prezident v té chvíli teda a jsme někde jinde, ale to byste museli přepsat ústavu.

To znamená, eh, a to, že se potom jakoby ty pozice obou stran zapouzdřily, tak z toho vzniklo to, o čem eh vy jste hovořil.

Ale já furt vycházím z toho, že někdo nese generální zodpovědnost.

To je vláda.

Vláda má na to zjevně jiný názor a prostě nechtěla, aby ten jiný názor prezentoval prezident – hleda, že by mu prostě jakoby předepsali něco, co tam smí říct.

Já se u toho nechci zbytečně zdržovat.

Přece jenom strávili jsme s tím pár měsíců tady v českém mediálním prostoru, ale tam je přece ten základní princip, že prezident reprezentuje zemi na venek.

Čili a ten princip je ale, že to je o tom jednání, ke kterému ve finále nedošlo, že tam přece pan premiér může přijít tvrdou pozicí a říct mu jasně: „Pane prezidente, takhle to nebude. Vy pojedete na OSN a sem nepojedete, protože tak to třeba bylo." Pokud by jim to říkal Mirek Topolánek, že k něčemu takovému došli, eh, v rámci summitu NATO s Václavem Klausem.

Teď to trošku dezinterpretuji, ale v principu je to takhle.

K tomu tam nedošlo.

Nevím.

Já už si pak myslím, že už pak ta pozice už byla taková, eh, že eh, že už asi premiér to nechtěl dál jako stengovat, nechtěl, eh, prostě dostávat sebe, ale i prezidenta prostě pod tlak, protože ty pozice byly zjevné.

Já a za mě, byť já jsem jakoby nerad, že v té věci, kde my máme reprezentovat navenek jednotně a působit nějak, tak dva nejvyšší ústavní činitelé spolu vedou zákopovou válku. Za mě ten moment je podobný jako u toho předchozího tématu. Za mě je tam důležitý ten aspekt, že ten prezident příliš často využívá právě těch právních kroků vůči vládě nebo členovi vlády. V té chvíli už se to nedá jakoby popsat jinak, než že to je právě ta oponentura za každou cenu vůči vládě.

Připomenu, to byly ty SMSky Petra Macinky, nikoliv Petru Pavlovi. To takhle zapomínat, je potřeba ty věci jakoby připomínat. Ale Petru Kolářovi, který, jak jsem si přečetl teďka, když jsem měl měsíc a půl ten mediální detox, tak vlastně prezident řekl, že ani není jeho poradce. Byť na stránkách prezidentské kanceláře je veden jako konzultant, řekl, že je hradní přítel.

>> Tam je napsaný jako v seznamu konzultantům vedle Jiřího PH a podobně.

>> Ano, to je taky pravda.

>> A on řekl, že není jeho poradce.

Takže SMSky někomu, kdo není jeho poradce podle slov prezidenta. Prezident je zveřejnil s tím, že šlo o vydírání prezidenta.

Jenom aby bylo jasné, protože jsem to tuhle vyprávěl někomu, kdo u nás jakoby nežije, a on měl pocit, že ty SMSky poslal ministr zahraničí přímo prezidentovi. Když jsem mu řekl, že to poslal někomu, kdo je podle slov prezidenta neoficiální poradce, tak se smál, protože řekl, že tak to není. Tak to je to jakoby přes nějakého prostředníka. Už se pohybujem úplně někde jinde.

>> Jasně, pardon.

Jenom krátká vsuvka, ale je to podstatné – komu to poslat, protože to je přece obsah.

To znamená, prezident mohl uvést nějakou neúplnou, nechci říct nepravdivou informaci, ale pořád ti dva se spolu nějakým způsobem jsou ve styku. Takže nejde spíš o obsah toho, co ministr zahraničí…

>> O kombinaci.

Jde o kombinaci obsahu a komu je to směřovaný. Prostě ta kombinace – já neříkám, že to není – ale není to jenom obsah a jenom to, komu je to směřovaný. V momentě, kdy to není směřovaný přímo prezidentovi, tak v té chvíli to přece je jiný kontext, než když takovouhle SMSku směřuju přímo tomu danému politikovi.

To zaprvé. Ale zadruhé, já říkám, abych to jakoby zbytečně nerozptýlil tady to téma. Tam se on obrátil na policii, podal trestní oznámení nebo co? Výsledkem je, že policie to odložila, že o žádném vydírání nejde. Uplynulo pár měsíců a v tom případě toho summitu NATO se zase obrátil na Ústavní soud s předběžným opatřením a žalobou.

No, tak a takže máte během půl roku se dvakrát – jednou na policii, jednou tady vůči členům vlády nebo vládě. A mně to prostě přijde, že jsme v politickém prostředí, mi to prostě přijde moc.

Dám příklad, aby to diváci navnímali. Optika. My se s politikama navzájem – koalice, opozice – hádáme skoro dnes a denně. A kdybysme na sebe podávali různě trestní oznámení, co kdo o kom řekne, tak bysme na tý policii byli soustavně furt. A je to prostě na tý míře, kterou vy zvolíte. Že to použijete jednou, dvakrát za svojí politickou kariéru, že na někoho podáte trestní oznámení nebo žalobu nebo něco takového. Ale nebudete to dělat každý tři měsíce, protože už pak budete působit směšně.

Řeknu jiný příklad. Nevím, teďka jsme tady ve studiu. Kdybyste mě naštval, odejdu ze studia, protože jste třeba nedodržel témata nebo něco. Tak to taky můžete udělat jednou, dvakrát jakoby za nějakou dobu. Když to budete prostě dělat každý půl rok, tak už to nebude působit jako, že opravdu se přetáhla nějaká červená linie.

S tím, že deset let chodím do televize, byl jsem stokrát někde v duelech a v nějakých pořadech a jednou jsem odešel. Já jsem teda zatím neodešel ani jednou. A když budu odcházet jako každý druhý měsíc, tak to bude inflace takovéhoto mimořádného opatření.

Tak já tím chci říct, že obrátit se na policii, na státní zastupitelství nebo na Ústavní soud je za mě až ta mimořádná poslední věc. Úkolem politiku by bylo navzájem se domluvit. Tady k tomu nedošlo, takže já se nedivím, že potom i ta druhá strana potom nechce moc diskutovat s někým, kdo na vás posílá v zásadě.

>> Rozumím.

A jenom poslední ještě k tomu podotázka. Není to taky ale tím, že vlastně jsou to do určité míry bezprecedentní situace? To znamená, ať už komunikace vůči prezidentovi v té první fázi, nebo pokus o omezení nějakých pravomocí hlavy státu, kdy ten argument prezidentů byl, že nejde o něj, ale jde o ten úřad hlavy státu, že chrání ty jeho pravomoci.

>> Čili není to z té druhé strany…

>> Rozumím.

Může to být tenhleten úhel pohledu. Já ho nevyluču. K tomu prvnímu řeknu – rozhodně si to nemyslím, protože jsem v té politice dost dlouho. Kdyby jsem já měl zveřejnit všechny SMSky, co mi kdo poslal z opozice, nebo já jim, tak byly na úrovni minimálně stejné, neli horší. To prostě je nějaký způsob komunikace. Každý má nějakou tu zkušenost. Proto říkám – jde o tu míru, kdy vy už jakoby reagujete, řekl bych emocionálně nebo přepjatě, a že to musí překonat nějakou míru.

Tady, když si to přečtete, tak SMSka v jedenáct hodin večer. A srovnáte to opravdu tak, jakým způsobem ty lidi spolu komunikují prostřednictvím SMSek, mailů, nějakou komunikací, telefonováním. Politici navzájem. Tak jestli jsou férový i ty z opozice, který fandí prezidentovi, tak vám potvrdí, že nemusíme s tím souhlasit, ale že ta úroveň tý komunikace někdy je takovýhle tvrdá, drsná.

A to bysme na sebe furt, jak jsem řekl, posílali policii a všude, co považovali za vyhrožování nebo vydírání. Tam jde prostě o to najít tu míru. V momentě, kdy někdo někomu řekne, že když se budeš takhle chovat, tak my ti uneseme dítě, rozumíte? Nebo něco, tak už to překonalo nějakou myslitelnou míru, než to, že když někdo někomu řekne, že když ho nebude jmenovat, tak zažije něco, a tak dále.

>> Extrémní kohaci, která vejde do dějin politologie. Tuším, že byla takhle.

Tak to je jak když zejtra nás budete blokovat, tak my dáme pevný hlasování ve tři ráno, abyste se nevyspali. No a teď vy mě řeknete: "Aha, tak to už ale je vyhrožování." No tak rozumíte?

>> Jenom o únosech dětí by mohli třeba naši slovenští brat vyprávět, co se týče politiky a nejen vyhrožování.

Nicméně teda úplně poslední k tomuhle – jaký vy vidíte vývoj? Protože teď máme ještě dva roky do voleb prezidentských. Přece to se bude stupňovat. Teď je otázka, kam se to může stupňovat.

Tak přátelé, tady bohužel naše YouTube část končí, ale nezoujte, protože naše letní akce se pomalu blíží ke konci. Takže pokud chcete vyzkoušet Vox TV na sedm dní zdarma, máte poslední šanci.

Takže chcete-li se podívat na tuto epizodu a vyzkoušet dalších víc než 20 pořadů, klikněte na odkaz pod videem a uvidíte tam mimo jiné toto.

Nejdřív na to někde musíte vzít, vždyť, jo.

>> Což by znamenalo zvyšování schodku.

Motoristé dokonce mluvili o vyrovnaném rozpočtu do důchodu v 67, v 70.

Dám zase nějaký příklad.

Já bych to podpořil znovu.

>> Kdy jindy než teď?

>> Tam už nastává moje téma.

>> Máte pocit, že dneska tomu tak je?

Trenéři ve školách, pohybové aktivity.

>> Kde na to vezmete peníze?

>> Takhle to úplně jednoduše jakoby není.

Bydlení, zajištění bydlení, mít první dítě, že vám tady teče voda, že se můžete každý den vysprchovat teplou vodou, že máte co jít, plnou ledničku.

>> Až se budou vaši voliči rozhodovat, podle čeho poznají, že vaše vláda byla úspěšná?