Na Václavák patří buřty, ne drogy. Problémy s Airbnb a hlukem v centru. | Karel Grabein Procházka

Praha 1 má prakticky všechno.

Pražský hrad, Malou Stranu, Obecní dům, náplavky.

Kdybych měl vyjmenovat všechna krásná místa na Praze 1, kvůli kterým tam jezdí miliony turistů, asi bychom tady byli do zítra.

Ale co místní lidé, kteří tam žijí? Co jim chybí, co potřebují?

O tom se budu dneska bavit s místním patriotem a radním pro Prahu 1 Karlem Grabinem Procházkou, který se rozhodl, že bude kandidovat na starostu Prahy 1.

[hudba]

>> Ahoj, Karle.

>> Ahoj, Ondro.

>> Vítej na Praze 1.

To jsou dvě jedničky. Ty máš jednu jedničku. Tak vidím, že jsem na správném místě.

[smích]

>> Většina lidí z Prahy 1, těch starousedlíků, se kterými se bavím, se identifikuje buďto s levým nebo pravým břehem. Jak je to u tebe?

>> No, já se přiznám, že jsem ty břehy nikdy moc neřešil. Je dělá pravda, že jsem většinu času podnikal nebo žil na pravém břehu, ale protože Praha 1 je víceméně vesnice, tak si myslím, že mezitím fakt jako nedělám rozdíly.

>> A má nějaký z těch břehů víc problémů než ten druhý, který je potřeba řešit v komunální politice?

>> Tak já myslím, že to je docela vyrovnané, protože dneska samozřejmě bojujeme s tím, aby ta Praha 1 zůstala komunitní, aby se nevystěhovávali rezidenti, protože v dnešní době jich tam bydlí 24 000 českých občanů a to už je skutečně větší vesnice.

>> A myslíš, že jich 24 000 tam opravdu bydlí, nebo tam mají jenom trvalé bydliště?

>> Tak podle posledních údajů 24 000 českých občanů tam má trvalé bydliště, což samozřejmě neznamená, že tam všichni jakoby bydlí. K tomu tam je asi přes 3 000 expatů a pak ještě několik tisíc dalších, kteří tam bydlí, nemají tam trvalé bydliště. Takže samozřejmě to vlnění pokračuje a největší problém je Airbnb.

>> Praha 1 je hodně spojená s turismem. Prostě všichni dneska známe přeplněný Karlův most, Staroměstské náměstí předtím, než odbíjí Orloj. Máš představu, kolik Prahu 1 navštíví turistů ročně?

>> No, tak vzhledem k tomu, že jsem vlastně i v cestovním ruchu 20 let podnikal a zajímám se o to, ty čísla aktuální jsou někde kolem 9 milionů turistů ročně, které vlastně projdou centrem Prahy a hlavně projdou tou částí Královské cesty a podobně. Takže ten nápor je na to centrum veliký.

>> Takže 24 000 místních rezidentů a 9 milionů turistů za rok.

>> Ano, přesně tak. To je neuvěřitelný nepomĕr.

Já jsem teďka někde slyšel, co se mi strašně líbilo. Jeden ze starousedlíků někdy říkal v nějaké diskuzi, že bysme my politici měli podporovat je, aby tam vůbec bydleli, protože ty turisti je tam potřebují jako atrakci. Aby tam viděli někoho, kdo tam fakt bydlí, protože si potom tam připadají, že to město žije, že se na ně koukají v těch restauracích, že tam je fakt někdo místní. A kdyby tam ty místní nebyly, tak pro ty turisty to nebude tak zábavné.

>> Jako kdo ještě přežil.

Ano.

[smích]

>> Ale tak jako víceméně je to asi problém všech větších měst, která mají prostě nějakou historii, nějakou tradici a mají co nabídnout těm turistům. Takže z toho pohledu asi prostě ty čísla se nějakým způsobem moc nebudou měnit, ale spíš záleží na tom, jakým způsobem se nám podaří to kultivovat.

>> Praha je krásné město, prostě ty turisti je lákají. A já jsem byl teďka se synem před pár týdny v Římě a musím říct, že tam jsem si uvědomil, že ta Praha na tom není ještě tak zle, protože ten Řím byl tak plný, že tam se nedalo ani projít po těch ulicích. Tak doufám, že k tomu se nepřiblížíme.

Každopádně, co ty dělá nebo co se dá dělat na Praze 1, aby se tam lidem, který tam opravdu žijí celý život, žilo líp, aby to dokázali lépe snést?

>> Tak já myslím, že tam samozřejmě, já jsem tady zmínil to Airbnb. Ono bohužel je to dneska fenomén, u kterého se spousta věcí odvíjí.

To znamená, že dneska jestliže jsou části Prahy 1, kde až 20 % bytů je tímto způsobem pronajímáno, tak samozřejmě to přivádí kromě řekněme slušných turistů i turisty, o které ta Praha úplně tak nestojí. Který tady potom samozřejmě dělají ten nepořádek a navíc jsou to samozřejmě turisti, kteří třeba nejsou ani nikde evidováni.

Takže řekl bych, že vůbec to Airbnb je jeden ze základních takovýchto faktorů, který vlastně přináší trošku tu nepohodu do toho centra. Druhá věc samozřejmě, která s tím souvisí, je potom ta přetíženost. Ale některá města se to snažila řešit třeba omezením počtu. To si myslím, že zatím Praze nehrozí. Ani nám snad nehrozí to, že bysme zavádběli mýto na Karlově mostě nebo něco podobného. To určitě nechceme, ale samozřejmě je snaha, aby třeba i ten turismus se rozprostřel do jiných částí Prahy, než jenom na Prahu 1. Ale samozřejmě ten tlak na Praze 1 bude vždycky největší.

>> Myslíš, že by tomu trošku pomohla třeba ta Vltavská filharmonie, že by část turistů jezdila se podívat kousek někam?

>> Já myslím, že tomu pomůže každá takovádto aktivita. Samozřejmě jeden kolega mi kdysi říkal: "Hele, Praha je celá Praha je centrum." Když se to srovná s Londýnem, s New Yorkem, Paříží, tak má pravdu. Takže my, když se řekne centrum, vidíme Václavák možná ještě tak 200, 300 metrů od něj, ale jinak skutečně ta koncentrace je především na tom malém plácku. A ty krátkodobé pronájmy, to Airbnb, co zmínil, jako jeden z těch největších problémů, který by se potřeba vyřešit, tak na to Praha 1 sama nestačí. Tam je potřeba změnit legislativu.

>> No, na to nestačí ani Praha 1, nestačí na to ani Praha jako kraj. Já si myslím, že tady bychom měli jít cestou, jak šla většina evropských měst nebo i mimoevropských, a to, že zavedli licenci.

Licence znamená, že by ji přijal parlament zákonem a ta licence by přesně nastavila ty pravidla, jakým způsobem tento druh podnikání může fungovat. A je škoda, že vlastně k tomuhle kroku jsme za 10 let nepřistoupili, protože všechny ty snahy, které byly zakládáním různých komisí a vymáháním přes stavební úřady a podobně, se zatím ukázaly jako neefektivní.

To znamená, že pokud by se nám podařilo získat nadpoloviční většinou poslanců v parlamentu, kterým není jedno, jak Praha 1 centrum vypadá, tak vlastně ta licence by potom přesně nastavila ty parametry, jak by to mohlo fungovat. A myslím, že by to bylo dobré jak pro ty poskytovatele toho ubytování – určitě není zájem, aby skončili – tak zároveň pro ty místní obyvatele. A myslím si, že i pro ty, kteří to využívají, protože často i oni nejsou úplně v klidu, když vědí, že jsou třeba někde ubytováni a že to tam není úplně podle všech pravidel a že tudíž jim to může trochu narušovat jejich komfort.

Mně to na tomhle přijde fakt jako bizarní, že piráti vykřikují už asi osm let, že je potřeba to vyřešit i kvůli vlastně dostupnému bydlení a podobně.

Byly tři roky ve vládě a pokud se nepletu, tak náš kolega Patrik Nacher měl zpracovaný tenhleten legislativní návrh a oni mu to ani nepustili na jednání sněmovny. To je úplně jako fascinující.

Tak já doufám, že současná vláda Andreje Babiše to s našima poslanci konečně změní.

Já bych si to taky velice přál, stejně tak jako teď kvituju to, že vlastně i tahle vláda začala bojovat velmi, bych řekl, tak trošku s dalším problémem, kterým je bezdomovectví, konkrétně to, jak se ta vláda snaží bojovat s jeho viditelností v Praze, hlavně v centru, co jsou drogy, že jo.

>> A ten problém skutečně je velkej.

Já když jsem teď četl ta čísla, tak jsem tomu nechtěl věřit, že vůbec něco takového prostě existuje.

My jsme třeba na Praze 1 začali aspoň to, že ve svých nebytových prostorech, kterých máme hodně, tak ty nájemce, kteří prostě tam měli možnost – byť je to zatím legální – třeba prodávat některé ty syntetické drogy, tak jsme je vypověděli a snažíme se jít příkladem, máme takové heslo, že na Václavák patří buřty a ne drogy, já.

Takže burty místo drog, to bychom si přáli.

>> Souhlasím, souhlasím.

Já bych to neomezoval jenom na Václavák, když ten Václavák je takový symbol dneska s andělem v Praze jako prostředí drog.

Ale mně přijde absurdní, že třeba v Karlově ulici vedle Staroměstského náměstí je prostě suvenírový shop, ve kterém se dají koupit drogy, které jsou maskované za nějaké suvenírní předměty, a nikdo to neřeší.

Prosím, Bohuslav Svoboda, primátor Prahy, který má na starosti bezpečnost a ještě je lékař, ví, co ty látky můžou udělat s mladými dětmi, s dětmi, a neřeší se to.

Mají prostě obrovský nárůst statistik předávkovaných dětí, mladistvých.

A my máme jenom tato čísla, která jsou asi známá. Teď jako proběhly dost v médiích.

Jak jsem říkal, já jsem byl z toho hrozně překvapený, že až takový počty. Zřejmě to souvisí s tím, že Česko, Praha, stalo se tranzitní zemí – že tam nejenom jsou dodávané tyto látky z východní Asie pro spotřebu, ale zároveň i pro nějaký další tranzit.

Ale faktem je, že dneska v tom centru nám tohle rozbujelo velkým způsobem a budeme muset určitě pro to udělat mnohem víc, než se dělá doteď.

>> Já jsem určitě napomocen, protože to téma mi přijde, že se o něm nemluví, že nikdo ho nechce úplně otevřít, ale je opravdu alarmující.

>> Hm.

>> Co se týká dalšího problému, co se pořád řeší na Praze 1, tak je doprava. Pořád nějaké nápady se zavíráním nějakých ulic a podobně.

Tam vidíš budoucnost Prahy 1.

Jak? [smích]

>> Já myslím, že tady platí to, co kdysi říkal jeden z historických primátorů, že v tom centru – pokud nebudou okruhy a pokud skutečně bude proudit ta doprava do centra a centrum bude vlastně tranzitní lokalitou – tak v okamžiku, kdy třeba uzavřeme jednu ulici nebo začneme řešit problém v jedné části Prahy 1, tak nám vyběhne o ulici dál.

To znamená, skutečně to řešení není.

Docela si myslím, že co by v Praze pomohlo, tak že by bylo – v uvozovkách – chytré míto.

Hm.

Jo, což je záležitost, která třeba vím, že funguje v Londýně a podobně. Že to není tak, že by absolutně do toho centra mohli jenom ti, kteří si zaplatí, ale že tam jsou prostě určité kategorie a v dnešní době digitální se určitě dá nastavit ten systém tak, aby mimo rezidentů, kteří tam jsou, tak aby když tam někdo potřebuje do nemocnice nebo podobně, tak aby se tam dostal.

Takže myslím si, že co se týče dopravy – chytré míto by minimálně na nějakou dobu ty problémy mohlo vyřešit.

>> Ale musí se to udělat koncepčně projednaně s okolními městskými částmi a ne jako výstřek před volbami. Že se vypustí balónek před volbami, že zavřeme tyhle tři ulice na léto, zkusíme, co to udělá.

Hurá.

>> Jo, jo, jo.

To já myslím, že ty snahy tu jsou pořád. Samozřejmě vždycky před těma volbami se to jako násobí, že jo.

>> Tak jak to vysvětluješ třeba u těch pirátů konkrétně? Že oni jsou osm let na velké radnici, měli čtyři roky primátora Hřiba, pak čtyři roky náměstka pro dopravu.

Za těch osm let neudělali pro to vůbec nic a vždycky to vytáhnou před volbami. Jenom čtyři měsíce před volbami.

Já si to obecně vysvětluju tím, že dneska ta nálada v tý společnosti – řekněme třeba u těch mladších, některých, neříkám všech – ale speciálně třeba si myslím, že i u těch pirátů, je taková, že oni vlastně nechtějí moc některé věci rozhodovat, řešit, a ne za ně nést odpovědnost, jo.

Což znamená, že v okamžiku, kdy oni jen jakoby tím volebním obdobím propujou, něco kritizují, ale v zásadě dneska – když chcete něco změnit a udělat – tak často to nese to, že musíte udělat jeden, dva nepopulární kroky, aby ten třetí krok, který přijde, byl pozitivní.

No, ale mezitím si musíte projít tím, že vás budou zleva, zprava různými způsoby útočit a podobně. Ale pak ten finální krok stojí za to.

Jo, takže zjednodušeně řečeno – takový nedostatek vůle chtít jít do toho boje a skutečně se postavit a říct: jo, já jsem za tenhleten názor, budu za to bojovat, i když to přinese nějaká negativa, i když si to budu muset někde obhajovat a zjednodušeně řečeno – ponesu trochu kůži na trh.

A bez toho v politice si myslím, že dneska se nerozhodne nic.

Co bohužel vidíme a to asi vidíme všichni:

>> Že prosadit dnes jakoukoli věc sebemenší je strašně složité.

Stojí to strašného úsilí spousty času a je to strašná škoda, protože Česká republika je – já vždycky říkám – taková jedna čínská vesnice, deset milionů lidí. Praha je v zásadě jedno městečko komorní, že jo, a tak dále. Myslím si, že tady máme ty věci strašně složité.

>> Naprosto souhlasím a potrhnul bych to.

Jak říkáš – že vlastně Praze dneska vládne alibismus a chybí politická odvaha něco rozhodovat. To je podle mě úplně vidět a těch posledních osm let. To musíme společně změnit.

Ještě mi řekni jedno téma. Jedno mě zajímá – hluk v Praze 1.

Na mě se furt obracej přes kontrolní výbor občané, kteří tam žijí. Vadí jim ta živá produkce v Dlouhé, jak tam lidi potom i večer – když se zavřou zahrádky – prostě pijou na ulici, řvou.

To je asi složitě řešitelné.

Já myslím, že tam se musí jít – jak se říká – krok za krokem, jo.

My třeba máme samozřejmě ty počty turistů – když vám jde stovky nebo někde tisíce turistů ulicí – a co si budeme říkat, Praha stále je taková populární, jedeme si partyznout do Prahy, že jo. To ty mladé jako umějí se rychle zkomunikovat a přijet do Prahy a zapařit si v Praze.

Ale tam je to samozřejmě složité, že jo. Nějakým způsobem je umírnit – protože samozřejmě ani těch policistů nemáme dost na to, aby nějak ty ulice odkontrolovali. A tak tam, kde se samozřejmě snažíme.

Ty jsi zmiňoval ty předzahrádky, takže tady vznikly nějaký pravidla, nějakej manuál, kterej říká, co na těch předzahrádkách může nebo nesmí být. A tam to je jakoby jedna věc.

My jsme teď zavedli jednu takovou věc, že vlastně u těch třeba hotelů, kde jsou ty terasy a podobně, takže tam máme dokonce i hlukoměry a že teda víceméně se snažíme skutečně – a musím říct, že i ti majitelé nebo ti provozovatelé často na to slyší, protože nechtějí mít taky problémy – takže se snažíme prostě to regulovat tak, že to je v nějakých hodinách do nějakého hlukového limitu a podobně.

Ale samozřejmě jak se ten nápor těch turistů, který tady je, tak ten hluk tam v té Praze jakoby vytváří. A bohužel prostě samozřejmě na druhou stranu, kdo se rozhodne, že v té Praze jedna bude jakoby bydlet, tak se s tím musí trošku jakoby smířit.

Jak říkal jeden můj kolega, který bydlí těsně vedle Václavského náměstí v Štěpánské ulici, tak říká: „No, vybral jsem si bydlení v centru Prahy, tak nemůžu očekávat, že to tady budu mít jak na kraj lesa, že jo." [smích] Je to tak.

Já musím i potvrdit, že teda poslední roky těch stížností je míň, že to bylo dřív jako výrazně horší a že tyto opatření si pomohly.

Já na to navážu. Ty seš teďka čtvrtým rokem místostarosta nebo radní pro cestovní ruch, pro územní rozvoj a další věci. Budeš kandidovat na starostu. Co by si vypíchnul? Co se povedlo za ty poslední čtyři roky, když jste na radnici?

Tak já si myslím takhle, že to, co se snažíme kultivovat, tak jednak je podnikatelský prostředí, jo, protože opravdu Praha jedna – já když jsem nastoupil před osmi lety, tak vlastně často bylo mi tak jakoby předestíráno: „Praha 1 je specifická." To byl takový oblíbený výraz, když jsme něco řešili: „Praha jedna specifická."

To, co se nám podařilo, tak je určitě to, že jsme minimálně teda v těch nebytových prostorech – že Praha 1 je de facto jeden z lídrů, ne hlavní lídr v pronájmu nebytových prostor v centru Prahy. Takže jsme vlastně zavedli jednotné smlouvy na pronájem, že jsme udělali smlouvy na ochranu investic a podobně.

Jinými slovy, snažíme se, aby to podnikatelský prostředí, ty podnikatelé – abychom pro ně jako radnice byli předvídatelní, protože oni jsou připravený akceptovat různý podmínky, ale pro ně je nejdůležitější to, aby se neměnily postoje té radnice, aby se neměnily postoje na základě toho, jestli je tam zrovna ta nebo jiná politická reprezentace a aby, když oni se rozhodnou podnikat – a to podnikání není na rok, na dva, ale je to vždycky na nějaký delší časový období – aby skutečně tam měli tu garancii, že pokud dodržujou podmínky, dodržujou smlouvy, chovají se tak, jak prostě ty smlouvy vyžadují, takže je nikdo nebude nějakým způsobem nahánět a vyhánět z těch prostor a podobně.

Jo. A ty snahy jako jsou tam často, že někdo řekne: „No, mně se tady tenhleten podnik nelíbí, nebo tady bych si to představoval jinak, tak jim dáme výpověď a dáme sem někoho jinýho." Takže já se snažím bojovat za to, aby to prostředí podnikatelské bylo v tomhletom směru předvídatelný.

Teď se nám podařilo – to máme vlastně pod sebou v rámci územního rozvoje – že jsme teda se s zastupitelstvem schválili plánovací smlouvy, což asi řada městských částí s těma má zkušenosti. U nás samozřejmě ten územní rozvoj není klasickej územní rozvoj v tom centru Prahy.

To parcely nemáte volné. [smích] Tam jsou to spíš jako rekonstrukce, konverze, revitalizace, ale to zase jako je to zásah do toho historickýho prostředí a tak dále, takže o to víc to vzbuzuje různých emocí a jsem rád, že teda máme dneska nastavený podmínky a už se nám podařilo za poslední dva roky, kdy to máme schváleno, tak dostat do pokladny městský části poměrně hodně milionů Kč, které zase potom můžeme využít. Takže to si myslím, že jsou takovýto malý kroky, ale jsou to kroky ke kultivaci toho prostředí.

Vy jste říkal tu předvídatelnost toho podnikatelského prostředí, že se snažíte a to je správně dělat. Neházeli vám tak trošku do toho vidle piráti z Prahy sobě s různejma těma změnama podmínek pro ty předzahrádky, pro ty restaurace, protože to z toho vznikl v zásadě takový chaos? Oni měli snahu podle mě vytvořit hezký pravidla, ale vytvořili něco, co v zásadě nejde na nějakých místech dodržet. Nejde to úplně vymáhat. Nemáš ten pocit?

A tady já myslím, že to je vždycky hodně o komunikaci. Jo, to znamená jak komunikaci ze strany těch politiků, tak ze strany těch podnikatelů. A samozřejmě když bychom to nechali, tak ty podnikatelé to samozřejmě v uvozovkách využijí a zvětšují si ty prostory, udělají si to po svém, takže se to musí hlídat jednoznačně. Na druhou stranu je tam nutná ta předvídatelnost i těch politiků, aby ty podnikatelé věděli – protože v okamžiku, kdy oni třeba uzavřou smlouvu a v polovině té trvání smlouvy někdo přijde a řekne: „Já vám radikálně změním podmínky," tak to asi prostě není možný, že jo. Jo, takže to je možná na co i ty trošku narážíš.

Takže je to ve finále vždycky asi nějaký kompromis, konsenzus, ke kterému se musí dojít prostě tou komunikací a není to možný jak ze dne na den ty podmínky měnit než tak, jak byly prostě nastavený.

Ty kandiduješ na starostu Prahy 1. Kdyby ti to uspělo, tak s jakou vizí do toho jdeš? Co by byly první kroky, co bys chtěl změnit, posunout?

Tak já myslím, že my těch konkrétních věcí na té Praze jedna máme tam docela na tom jakoby schodu – někdy i napříč politickým spektrem – taky jakoby celá řada. Já jsem spíš exekutivní člověk, takže já už vím, že dneska na to čtyrkoleté období si člověk nemůže klást nějaký přemrštěný cíle. To znamená, když si řeknem, že bychom udělali jednu, dvě, řekněme, nějaký zásadnější změny a pak jako trošku pomohli i tomu operativnímu vedení té radnice.

Tak já třeba vidím tam určitý problém v tom, že jako radnice jedeme pořád v takovém režimu, který už tam běží desetiletí a že bychom potřebovali se podívat trošku na ty procesy i na tu radnici, který by umožnily jednak lepší atmosféru, lepší klima pro ty zaměstnance jako takový. Pomohlo by to i nám jako politikům v těch vzájemných vztazích třeba s tím úřadem a ve finále by to pomohlo těm občanům, protože samozřejmě si myslím, že ta společnost se vyvíjí, všechno jde hodně dopředu a je potřeba, aby i ta radnice na to reagovala.

No a potom samozřejmě to, co mě tam trápí, tak to je to, že Praha 1 je bohatá městská část. To asi víš dobře. Ani nebudu raději ty čísla říkat, ale je velice špatný hospodář.

Hm.

Protože máme spousty prázdných prostor, domů prázdných a tak dále.

Tak já vždycky uhádím ten jeden nejkřiklavější případ, kdy máme 100 metrů od Václaváku sedmipatrový prázdný dům kancelářský už asi deset let, možná ještě víc.

No, když by jako člověk ho měl, když by to měl jako soukromník, no, tak si nemohu představit, že bych ho nechal deset let jako prázdný.

A díky tomu, že jsme v tom centru, kde ty nájmy jsou samozřejmě vysoké, tak v tom přepočtu si myslím, že nám utíkají ne desítky, ale stovky milionů.

Jo.

A to si myslím, že je škoda.

>> A čím to je, že ty různé jako politické strany mají každá jako jiný záměr s tím do budoucna, co s tím uděláte a nejste schopní se tam shodnout?

>> Já si myslím, že ani to není úplně tak jako o těch záměrech, jako o tom, že já nevím, jestli se to neřeší jako, že to třeba pro některé není priorita.

Já třeba mám jako asi i z toho podnikání minulého nastaveno, že to má vždycky dvě strany.

Musí dál, že jo, když něco můžu někde investovat nebo ty peníze někde použít, tak na druhé straně si prvně musím vydělat, že jo.

Tady já mám pocit, že nás trošku ukolébává to, že vzhledem k tomu, že prostě ty peníze nám tam do té kasy běží neustále, my máme přes 300 milionů korun z ekonomické činnosti každý rok.

Takže není vytvořený takovýhle úplně ten tlak, abychom s tímto něco dělali.

Jo, ale věřím tomu, že a to je asi možná odpověď na tu tvoji otázku, že pokud by se nám fakt podařilo, aby ta konstelace po těch volbách byla taková jako pragmatičtější a řekněme i ekonomičtější, takže bychom se do těch věcí určitě pustili a že by to určitě přineslo pozitivní výsledky.

Ty jsi rozjel i nějaký takový poměrně převratný projekt podpory podnikání místních potravin, že dáváte nějaké vouchery nebo peníze místním.

Toto funguje jak?

>> To funguje, to je vlastně ten projekt Korenci, který dneska běží, který by měl podpořit i ty místní provozovny, protože zase jeden z neduhů té Prahy 1 je, že my vlastně většinu těch prostor pronajímáme jenom na základě ceny.

To znamená v těch výběrových řízeních, kdo nabídne víc, tak vyhrává.

Takže sice někdy získáme dost peněz za ten pronájem, na druhou stranu tím de facto vytlačujeme ty podnikatele, kteří tam třeba byli dvacet let, kteří podnikali v souladu se zákonem, se vším.

Akorát prostě samozřejmě nebyli schopní platit tak vysoké nájmy, jako když tam přijde někdo a začne tam prodávat třeba nějaké ty technické drogy nebo takovéhle věci nebo já nevím, co tam vůbec všechno v těch obchodech se děje.

Ale samozřejmě jim tak nelze konkurovat, že jo.

Takže my se teď snažíme nastavit nějaká pravidla pro to, abychom udrželi ty podnikatele, kteří tam třeba působí dlouhou dobu a mají tam takové ty zavedené obchody v rámci té občanské vybavenosti, já nevím, pekárny, cukrárny, všechno možné, tak aby nám neodešly buďto vzhledem ke konkurenci, která je v těch středních domech, nebo vzhledem k tomu, že je někdo vlastně přeplatí, ale pak tam budeme mít vždyť to v tom centru všichni vidíme.

>> Ano, ano.

>> Ne, to je super.

Já si myslím, že není potřeba, aby v jedné ulici byly tři nebo čtyři zlatnictví, ale prostě potřeba přesně, aby tam byly jedny malé potraviny, byl tam nějaký kadeřník, aby tam byli nějaké vyžití.

>> Což je koneckonců jeden z těch argumentů, aby se to centrum nevylidňovalo, že jo, protože potom tam ty lidi zůstanou, pak cítí tu komunitu, cítí to, že tam se s těmi lidmi znají a nejsou nějak odsunuti na okraj a nakonec se odstěhují.

Já budu mít snahu, pokud budu moct na magistrátu mluvit do správy majetku, tak aspoň část těch nemovitostí v centru přestat soutěžit jenom na tu cenu, na nejvyšší nabídku, ale aby tam byly nějaké kvalitativní parametry typu, já nevím, výzdoba, výlohy, český třeba sortiment, nějaké procento od českých farmářů nebo výrobků.

>> Jako určitě.

No, my jsme o tom dost často hovořili.

Máme těch pravidel řadu, jako ono to může být třeba jestli je to plátce daně tady nebo není.

>> Jo.

Eh, tak věcí je celá řada.

Jsou to reference samozřejmě a tak dále.

Nám se stává, že prostě bohužel pronajmeme prostor, někdo ho vysoutěží za vysoký nájem a pak za tři měsíce nám přestane platit a nám trvá dva roky, než ho z těch prostor dostaneme.

Což prostě teď s tím nějak bojuji, snažíme se to řešit.

Takže si myslím, že s hlavním městem jsme jednoznačně na jedné lodi a budeme to rádi společně řešit.

Super.

Ty kromě kandidáta na starostů chceš kandidovat i do Senátu na Praze 1 a přilehlých obvodech.

Co tě k tomu vedlo?

>> Tak mě k tomu vedlo asi to, zaprvé samozřejmě, že se to týká toho obvodu, kde vlastně přes čtyřicet let podnikám a teď posledních deset let jsem tam aktivní v exekutivě jako radní.

A zároveň mě samozřejmě kromě těch komunálních věcí zajímá ten spíš jako trošku mezinárodní aspekt.

Já jsem původně po vysoké škole chtěl dělat diplomacii, mezinárodní vztahy, takže to je oblast, která mě do dneška zajímá, byť už spíš ne přímo exekutivně, ale sleduju to a myslím si, že docela jsem v tom orientovaný, stejně jako v ekonomice, kterou jsem vystudoval.

Takže si myslím, že v případě Senátu, kde se řeší spíš věci na této úrovni, nejsou mi cizí.

A pak samozřejmě jsou tam i témata.

Já speciálně jsem zmínil to Airbnb, což si myslím, že je dneska jednoznačně téma, které bez parlamentu a Senátu sami nezvládneme.

To jsem si myslel, že bude hlavní motiv, zkusit tam protlačit ty specifické věci jenom pro Prahu, protože já slyším od poslanců a od senátorů, že to je problém u vás v Praze, to nás vůbec nezajímá.

Ty ty jiné regiony to netrápí a týká se to taxi služeb.

Vlastně Praha má specifické problémy, které ty regiony nezajímají a proto to ani nechtějí projednávat.

Držím palce, ať seš tam, ať ti můžu pomoct.

>> Jo, určitě.

Budeme se snažit, když to vyjde.

>> A na závěr, pro moje diváky, který Prahu jedna tak dobře neznají, máš nějaké speciální místo, takovou skrytou perlu, která není úplně tak známá, kterou bys jim doporučil navštívit v rámci Prahy 1?

>> Hmm.

No, to teď myslím, protože já mám pocit, že na té Praze jedna je už všechno jak dost známé. Skvělou kavárničkou něco takového zašitého, co si myslím, že možná, i když je to dost známé, ale je to trošku stranou, tak je Nový Svět, že jo, protože to je oblast, která má neuvěřitelnou atmosféru a samozřejmě turisti si ji našli, ale myslím si, že ne zas v takovém množství.

No a pro mě osobně to potom vždycky ta oblast kolem Kozího plácku, Strahova a tak, že jo.

Takže tam jsou i ty kavárničky, tam jsou i ty hospodky. Tam si myslím, že ještě je i ten komunitní život, byť už asi není taky takovej, trošku to tady jako myslí, ale pořád si to tam bych řekl drží toho ducha.

Koneckonců ty akce, který se konají na tom Kozím plácku. Teď to bude jahodový reggae za 14 dní, takže to si myslím, že jako pořád má svoji atmosféru.

Su, sup.

Tak se někdy potkáme.

Děkuju Kar za rozhovor. Bylo to moc fajn.

>> Taky děkuju.