Na ☕️ s Vojtěchem 08. 10. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné čtvrteční odpoledne, vážení přátelé, vážení chcemíři, drazí slované vlastenci. Já vás všechny moc vítám u vašeho oblíbeného pořadu Na kávy s Vojtěchem. Přátelé, pevně věřím, že máte čas si udělat dobrou kávu a že se společně zamyslíme na tématy, která vás zajímají, která vás trápí, o která si píšete, den dění a tak dále. Dobrou chuť, přátelé. Dnešní téma trošku odlehčíme, protože musím říci, že zvláště posledních zhruba sedm týdnů mám práce až nad hlavu a musíme se také trochu zasmát, přátelé, protože ta témata jsou jinak velmi vážná. Já jsem si původně připravil kávu o tom, co se děje ve Francii, ale to si dáme třeba zítra, ale dneska se zasmějeme, protože [smích] já vám musím něco přečíst. Upozorňuji, že ta zpráva je míněna vážně. Na dnes vyšel 6. října článek Petice chce z Havla národní či přírodní památku, aby patřil nám všem, žádají autoři. A teď jako samozřejmě, aby do toho nemohla Dagmarhavlová a podobně. No, já jsem se normálně musel smát, protože jsem si původně myslel, že jde o kachnu. Některé deníky to mají. Ne, přátelé, nejde. [smích] Václav Havel od prezidenta k národní památce. Kdo kdo platí Havlovi lavičky a kde končí úcta a začíná kult osobnosti? Kult osobnosti teďkon vidíme, jak se buduje kolem admirálního generála. Trošku se to teďkon chlapec pokazil tím, jak nepůde volit a jak je na asi 12. dovolen a jak je unaven z toho fotografování. Takže vážení přátelé, přeji vám ještě jednou krásný den a vítám vás u dalšího společného posezení nad šálkem dobré kávy. Dneska se podíváme na něco, co mě přimělo přemýšlet, jestli už se naše republika definitivně nepřestěhovala do nějakého divadla absurdity. Představte si, že otevřete zpravodajství a tam na vás vyskočí titulek. petice chce z havla národní či přírodní památku, aby patřil všem, žádají autoři. Prosím pěkně, Václav Havel zemřel v roce 2011, mezi si to budeme připomínat 15 let, byl dramatikem, dizidentem, posledním československým socialistickým a zároveň prvním českým prezidentem. O jeho historickém významu zřejmě není sporu, ale přírodní památka. Já si představuji, jak někde na ministerstvu životního prostředí sedí úředník. Před sebou má zákon o ochraně přírody a krajiny a přemýšlí, jestli Václav Havel, jestli Václava Havla zařadí mezi chráněné druhy, skalní útvary nebo významné krajné prvky. A ještě bychom mohli vyhlásit ochranné pásmo kolem každé Havlovy lavičky. Kdo si tam sedne a začne kritizovat negativně 90 léta, toho by mohla třeba odvést stráž přírody. Samozřejmě, že jde o nadsázku, jenže za touhle zdánlivě komickou záležitostí se skrývá podstatně vážnější téma. Kolik veřejných peněz stojí připomínání Václava Havla? Kdo o tom rozhoduje? Kdo tyto projekty organizuje? A proč se některé návrhy na pojmenování veřejných institucí stávají politickými spory. Protože, vážení přátelé, úcta k historické osobnosti je jedna věc, ale povinnost historickou osobnost obdivovat, to už je věc úplně jiná. To si člověk opravdu připadá jak v Severní Korei. A dnes se podíváme na Havlovy lavičky, knihovnu Václava Havla, Národní knihovnu a také na to, kdo jednotlivé projekty skutečně financuje. Jinými slovy, můj oblíbený tok peněz, přátelé. Zaprvé Hublovy lavičky. Když si chcete sednout, nejdřív zaplatíte. Začneme lavičkami Václava Havla. Jejich autorem byl slavný architekt a designér Bořek Šípek. Nejde o obyčejnou parkovou lavičku, ale o dvě křesla spojená kulatým stolkem, často kolem stromu. První vznikly v roce 2013 ve Washingtonu a Dublinu. Projekt zaštiťuje kdo jiný než nadace Dagmar a Václava Havlových, neboli vize 97. Myšlenka jednoduchá. Vytvořit místo pro dialog a setkávání. Moc hezká myšlenka. Já proti dialogu nemám vůbec nic. Naopak jen bych se rád zeptal, kolik nás takový dialog stojí. Protože v roce 2015 zveřejnily Lidové noviny pozoruhodné údaje. Tak prosím pěkně, přátelé, půjdeme tak, jak to jako ekonom dělám pořádku. Licenční poplatek za jméno 30 000 Kč plus DPH. Bavíme se o rok 2015. Celkové náklady na jednu lavičku v Plzni 288 88 Kč. Tady by někdo rýpavý mohl říci, neplatil to Filip Turek? Tak jsme se zasmáli. Dobrý. Ano, vážení přátelé, za použití Havlova jména na lavičce se tehdy platilo 30 000 Kč bez TPH. Peníze si podle dobového zpravodajství rozdělovali knihovna Václava Havla a nadace Vize 97. V Českých Budějovicích tento licenční poplatek zaplatila Jihočeská univerzita. V Plzni zaplatilo město za celé dílo téměř 289 000 Kč. A teď moje otázka. Jestliže je cílem připomínat demokracii, svobodu a dialog, proč musí veřejná instituce platit za použití jména člověka, který tyto hodnoty symbolizuje? Rozumím autorským právům designu bořská šípka. Tomu rozumím. To jsou takzvané tantiemy. [frknutí] Rozumím výrobě, materiálu, instalaci i údržbě, ale samotný poplatek za jméno, to už je přece legitimní téma pro veřejnou diskusi a hlavně chtěl bych vědět, kolik z těch peněz jde na skutečně kulturní a vzdělávací projekty a kolik na administrativu. Ať je jasno, ne každou Havlovu lavičku zaplatí daňový poplatník. Některé vznikly díky soukromým dárcům. U každé je potřeba dohledat konkrétní smlouvu a způsob financování, ale tam, kde platila radnice nebo dokonce veřejná univerzita, máme právo ptát se, zda šlo o přiměřené využití peněz. Do komentářů, přátelé. Za druhé knihovna Václava Havla. A teď začíná skutečně zajímavý příběh. Představte si, vážení přátelé, instituci založenou v roce 2004 z podnětu samotného Václava Havla. Jejími zakladateli byli jak jinak než Dagmar Havlová, Karel Schwarzenberg a Miroslav Petrusek. 20 let buduje archiv, pořádá diskuse, vydává publikace. připomíná Havlovo dílo a politickou historii. A potom přijde rok 2026. Celé se to začne rozpadat jak domeček [frknutí] z karet. Z instituce odchází zaměstnanci, správní rada prochází krizí. Podporu ukončují významní mecenáři Zdeněk Bakala a Karel Komárek. Nakonec od spolupráce odstupuje také Dagmar Havlová. Tohle není žádná moh fabulace. O těchto událostech informovala Česká tisková kancelář a další média a já jsem to tady také přinášel. A všimněte si jedné zajímavé věci. Instituce, která měla připomínat dialog, toleranci a demokratickou diskusi, se sama dostala do tak vážného vnitřního konfliktu, že se rozpadl její dosavadní tým. To je přece neuvěřitelný paradox. Ovšem pozor, říkat, že knihovna definitivně zanikla, by nebyla pravda, protože máme tady vzkříšení. Dne 3. srpna 2026 oznámila pokračování činnosti, budování nového týmu a nakonec Tomáše Sedláčka ve funkci ředitele. A 10. září 2026 oznámila nové jméno. První prezidentská knihovna změnila název nikoliv své deklarované poslání. Takže máme knihovnu, která byla založena k péči Ohavnův odkaz, ale nakonec přišla o možnost používat jeho jméno v dosavadním názvu. A já se ptám, není tohle námět na Havlovu vlastní absurdní divadelní hru typu odcházení nebo teďkon zase přicházení nebo rozpadání se? No, já to ještě doplním, [povzdech] protože jsem tady jednu věci zapomněl zmínit, že teď se tak jmenuje Národní knihovna prý zadarmo. Dakar Havlová tam předala. Takže máme tady dvě knihovny schizofrenii, tak jak to bývá v zemích koruny české po celá staletí. Co to značí rozdělení společnosti, nic jiného. Je to pořád vlastně dokola. A to, že sedláček bude hrobařem, to jsem tady říkal několikrát. Na to člověk nemusí být génius. Stačí se podívat, co za tím člověkem opravdu stojí a co ten člověk vykonal za svoji dobu, kromě toho, že cestoval po celém světě a žvatlal tam. Takže to je můj názor. Samozřejmě já neříkám, že vy se na [odkašlání] to musíte dívat stejně. Kdo platil knihovnu? Tady už se dostáváme k penězům. Knihovna nebyla pouze státní institucí žijící z veřejného rozpočtu. Šlo o nestátní organizaci podporovanou soukromými mecenáři i veřejnými granty. To skončilo, to jsme slyšeli. mezi podporovateli a partnery pro rok 2026 uváděli Bakala Foundation, jak jinak [odkašlání] nadci Penta, nadat si Blíž k sobě a Pavla Boušku, Evropskou unii, ministerstvo školství, ministerstvo kultury a hlavní město Prahu jako poskytovatele grantové podpory. Takže opět veřejné peníze, alespoň [frknutí] z části. Je třeba rozlišovat, protože samozřejmě soukromý dar podnikatele není totéž co veřejná dotace. Grant ministerstva není automaticky financováním celé instituce a nemusí být určen na její běžný provoz. Jenže když už se používají veřejné peníze, měli bychom vědět, kolik jich bylo, na jaký projekt, s jakým výsledkem a podle jakých pravidel. Občas se zhasne, přátelé. Ne proto, že jde o Havla, ale proto, že stejná pravidla transparentnosti mají platit pro nás, pro všechny. A ještě by mě zajímala jedna věc. Jestliže byla instituce tak významná, jak je možné, že její fungování tolik záviselo na vztazích mezi několika osobami sponzory a držiteli práv ke jménu? Řečnická otázka, přátelé. To je především otázka zprávy a dlouhodobé stability neziskové organizace. Dagbar Havlová, licence a další knihovna. Kudy tedy běží zajíc? [frknutí] Dne 21. září 2026 bylo oznámeno, že Dagmar Havlová poskytne bezplatnou licenci k užívání Havlova jména městské knihovně v Praze. To se má podílet na dlouhodobé péči o jeho odkaz. Všimněte si toho rozdílu. Jedna instituce, která se 20 let jmenovala po Václavu Havlovi, o možnost používat jeho jméno přišla. Jiná knihovná licenci získává zdarma. Zajímavé. A já říkám, to je legitimní rozhodnutí držitelky příslušných práv, ale současně je naprosto legitimní ptát se, proč k tomu došlo a jak bude spolupráce fungovat. Městská knihovna v Praze je veřejná instituce financovaná z veřejných prostředků. Proto bych chtěl znát konkrétní podmínky, spolupráce, samozřejmě náklady na nové projekty, personální zajištění a především to, kdo bude rozhodovat o jejich obsahu. A pozor na jednu zásadní věc. Městská knihovna v Praze není národní knihovna České republiky. Zpráva o předání licence se týká té první. Nemám ověřený žádný schválený plán na přejmenování národní knihovny po Václavu Havlovi. I když to problesklo, jak jsem před chvílí říkal, tak to v médiích bylo. Jo, tady jsem si samozřejmě zadal, že je to jako vždycky prostě bordel, přátelé. Jo. Tak a ještě něco. Václav Havel byl prezidentem Demokratického státu. Jeho odkaz proto nemůže být redukován pouze na jeden oficiálně schválený výklad. Historici musejí mít možnost zkoumat jeho úspěchy i chyby. Studenti mají mít přístup k dokumentům, nejen k oslavným projevům. To bych chtěl dvakrát potrhnout. A právě to je podle mě skutečná služba historii. Petice z Brna, národní nebo přírodní památka. A teď se konečně vracíme k titulku, přátelé, který mě teda opravdu pobavil. 5. října jsme si připomněli Havlových nedožitých 90 narozenili. Tak v Brně se sešli účastníci shromáždění. Na něm vznikla petice skupiny Havlovi věrní zůstaneme. Nádherný. To se mi líbí. Havlovi věrní zůstaneme. Pak ten Havloid, ne? Co tady teďkom propleskává ty politiky, kteří by chtěli kandidovat například za pro. To jste viděli, přátelé? Tak to se podívejte. Tak autoři žádají vládu o prohlášení Havla za národní kulturní případně přírodní památku. Sami přitom používají nápadně absurdní formulace. Otázka je teď, jestli to je opravdu seriózní návrh. Může jít o recesi, můžeme naletět, může jít o provokativní umělecké gesto. Ale já bych autorům položil jednoduchou otázku. V čem přesně by takové prohlášení pomohlo uchování Havlova díla? Přineslo by nové archivní dokumenty, zpřístupnilo by jeho knihy, pomohlo by historickému výzkumu, nebo by vznikl pouze další symbol? Václav Havel byl člověk, nikoliv budova, přírodní útvar nebo nějaké chráněné území. Právní kategorie národní kulturní památky a národní přírodní památky nejsou určeny k prohlašování zemřelých osob za památku. A taky bych se s dovolením vrátil k jeho dramatické tvorbě. Představte si, že úředník dostane žádost na vyhlášení národní přírodní památky Václav Havel a do kolonky předět ochrany napíše bývalý prezident, dramatik a rezident. Dokol výskyt napíše Česká republika historická paměť a do kolonky ohrožení samozřejmě veřejná kritika neboli zhodnocení hodnocení. To už bychom, vážení přátelé, nepotřebovali žádného dalšího dramatika. Stačilo by číst úřední spis, kdy se z historické osobnosti stává nedotknutelný symbol. A teď trochu vážně. Václav Havel má v českých dějinách své místo. Za komunistického režimu byl pronásledován a vězněn. Stál u zásadních událostí listopadu 1989 a následně vykonával prezidentský úřad. Bavíme se tady o tom mnohokrát. Každý na to máme nějaký názor. Já osobně a můj názor je známý v tomhletom, že byl loutkou podporovanou STB. ty si ho vlastně pěstovali v podstatě a díky tomu samozřejmě zase šly potom peníze ze zahraničí a tak dále, protože ten desent byl opravdu rozdělen. Já myslím, že například pan Wolf o tom vyprávěl a tak dále. Takže na tady to přátelé máme samozřejmě každý nějaký názor. Můžeme si o tom myslet, co chceme. Já si o tom samozřejmě své myslím. Tak vykonával prezidentský úřad. To jsou historická fakta. Stejně tak je ale legitimní kriticky hodnotit jeho postoje, transformaci ekonomiky, rozdělení Československa, zahraniční politice. Ale co teda mně osobně vadí úplně nejvíc, je bombardování Jugoslávie. To já mu prostě nemůžu zapomenout. 99. rok. Historická osobnost není nedotknutelná jen proto, že je po ní pojmenované letiště, náměstí nebo lavička. A já se ptám, kdybychom takto přistupovali ke každému prezidentovi, co by následovalo? Budeme mít také lavičku Tomáše Garika Masarika, Edwarda Beneše, Emila Háchy, Antonína Novotného, Ludvíka Svobody, Gustáva Husáka, Václava Klauze a nakonec i admirálního generála. By třeba mohla být Lafeta. [smích] To bylo dobrý. Někteří z těchto mužů byli demokratickými prezidenty, jiní působili v autoritářských režimech. Jejich historické role samozřejmě nejsou srovnatelné, ale právě proto je nutné o nich učit, zkoumat je a diskutovat, ne vytvářet jednoduché černobílé obrazy. Například je znám můj kladný přístup k doktoru Háchovi, který se narodil nedaleko odsud v trhových svinech, protože je to člověk, který si prošel něčím, co si neumíme vůbec představit. Komu vlastně Václav Havel patří? Tím to zvršíme, přátelé. Zjistili jsme, že Havlověy lavičky byly v některých případech financovány z veřejných peněz a jejich pořízení zahrnovalo také licenční poplatky 30 000 plus DPH. Zjistili jsme, že knihovna Václava Havla prošla mimořádně vážnou krizí. Přišla o významné podporovatele a nakonec i o dosavadní název. A zjistili jsme, že licence k Havlovu jménu má být nově bezplatně poskytnuta městské knihovně v Praze. To všechno jsou věci, o kterých má smysl mluvit, ale nemáme důkaz, že by všechny tyto události byly součástí nějakého koordinovaného plánu nebo finančního obchodu. To bychom si museli nejdříve doložit smlouvami, účetními uzávěrkami a konkrétními rozhodnutími. A právě proto bych chtěl, aby se veřejná debata soustředila na transparentnost, odpovědnost a otevřenost historickému výzkumu, protože já nepotřebuji Václava Havla prohlásit za Národní přírodní památku, abych věděl, že patří do našich dějin a nepotřebuji zaplatit 30 000 Kč za jeho jméno, abych si o něm mohl udělat vlastní názor. A pokud bych měl autorům petice něco doporučit, pak snad jediné. Vážení přátelé, jestli už chcete Václava Havla chránit jako přírodní památku, tak nezapomeňte především chránit svobodu lidí, kteří s ním nesouhlasí, protože právě tam se pozná skutečná demokracie a tedy musím říci, že tam značně pokulháváte, tedy už na obě nohy. Takže přátelé, pište mi do komentářů, co vy si o tom myslíte, jaký na to máte názor. A já vám všem přeju krásný zbytek odpoledne. Ať se vám daří a u večerních zpráv naou. Krásný den, vážení přátelé. Září je za námi. Nechali jsme ho za zády. Máme tady říjen, finanční rácovství. Půlka října už je prakticky obsazená a to jak osobně, tak online. Takže můžete ještě objednávat. do konce října. Máme tam už nějaké listopadové termíny také, takže se na vás budu moc těšit a mějte se všichni krásně. Na viděnou. Krásný den, vážení přátelé. Chci vás požádat o pár minut vašeho života. Jak jsem avizoval v Kidech z bunkru v neděli, tak blíží se nám volby a to jak komunální, které jsou pro nás velmi důležité, tak třetina senátu. Můj názor na senát, znáte, to tady nemusím omýlat. Být to na mě, tak ho zruším. Ale protože tu sílu nemáme, tak ať tam aspoň jsou lidé, u kterých je větší šance, že něco pro nás budou chtít prosadit. Já tady teďkon nebudu hrát žádného rozhodce a soudce mezi jednotlivými národoveckými frakcemi, kteří na sebe hází špínu a myslím si, že to neprospívá nikomu. Všimněte si, že ta lepší v uvozovkách část společnosti liberálnější. Tak proč vítězí? No, protože jsou jednotní, i když se potom porvou, ale rozeberou si ty zakázky a jsou jednotní. A v jednotě je co? Síla. Přátelé, já tady nemůžu vyjmenovávat úplně všechny. To by ten díl měl hodinu. Já se musím vejít do pár minut. Začneme v komunálních volbách v Českém Krově v mé domovině. Tady bych vás poprosil o křížek pro lékaře Jiřího Kopala na kandidátce číslo dvě pro korunu českou nebo respektive pro Krumov za korunu českou. A je to poprvé v historii, kdy někdo kandiduje sám. Vzhledem k tomu, že tady není přímá demokracie, tak jeho šance na zvolení je minimální. Jenomže oni s Jirkou vyběhli a Jirka tady zařídil například očního lékaře. Spolu zařídil, že se tady bude dělat nový dům zdravotnický a tak dále. To znamená, myslím si, že toho pro obyvatele v Českém Krunově udělal dost a udělal by ještě spoustu další dobré práce. Je to fantasní. On potřebuje 2500 hlasů, ale vy když mu dáte ten křížek a potom si budete volit koho chcete, tak pořád máte v Českém Kromluově dalších 2 20 křížků, pokud nebudete volit velký křížek a odškrtávat na kandidátce. Takže přátelé, chtěl bych vás moc poprosit, abyste dali křížek Jirkovi. Komu dalšímu v Krumově? Máme tady Krumlováky, máme tady Pavla Podruha a máme tady Honzu Berku. Takže bych se vůbec nebál jim ten křížek dát. No a potom tady je na jedné společné kandidátce bývalý místostarosta, s kterým se sice neshodnu ve spoustě věcech, co se týče celostátní politiky, ale ke konsenzu s ním tady vždy došlo a dodržel dohodu a to je pan Janoušek. Myslím si, že je trojka na společné kandidátce koalice. Takže přátelé, taková je má preference v Českém Krlově. No a jdeme dál. Jdeme na Havířov. Havířov je vynikající kandidátka pro, takže tam bych se vůbec nebál dát velký křížek. To samé v Liberci. Lenku Tarabovou určitě ji znáte, také Velký křížek. No a teď bych tady takhle mohl vyjmenovat dalších 108 kandidátek, které pro má pod Jindřichem Rajichlem. Takže se vždycky podívejte na tu plachtu, která vám přijde a jakmile je tam uvidíte nebo jenom trošku znáte ty lidi, tak je podpořte, nebojte se. toho. Jinak samozřejmě vždycky podporujte lidi, u kterých vidíte výsledky bez ohledu na jejich politickou příslušnost. To se týká komunálních voleb. No a teď se, přátelé, dostáváme do senátních voleb a tady bych vás chtěl požádat veznojmě Peťa Redová. Myslím si, že lepší kandidátku bychom těžko našli. Na Táborsko je také kandidát, pokud se nemýlím, tak je to lékař. Ten je tam za pro, takže toho také zaškrtnout. Potom samozřejmě Děčín Honza Skalický, nebát se pěkně ho zaškrtnout, protože to je buldozer. To je jeden z největších odborníků na vodu v České republice, ne? Lii vůbec největší. Koho tady ještě máme? Máme tady Milana Lop Price. Jsou tři obvody v Ostravě a ty doplňující jsou teďkon v jednom tom obvodu. Za dva roky budou v dalším, takže kdyžtak má Milan další šanci. Ale Milan Lopis, velice su chlap, takže také nebál bych se mu dát křížek. A jakmile tam uvidíte, přátelé, ty pronárodní kandidáty, myslím si, že ještě pan Král a jsou tam ještě nějací další, ale znova říkám, přátelé, tady nemůžu všechny vyjmenovávat. Už teď to video má skoro 5 minut a já nechci, aby to mělo více než 5 minut. Takže nevolte ani tak srdcem, přátelé, jako spíše rozumem. Děkuji vám za to. Mějte se krásně, opatrujte se a brzy zase na viděnou. Yeah.