Motoristé a SPD se chlubí, jak zatočili s inkluzí ve školách jenže se nevyřešilo vůbec nic❗️

Vládnoucí motoristé i SPD se začali chlubit tím, jaké úžasné změny v inkluzi udělali. Koneckonců to taky slibovali ve svých volebních programech. Ale pojďme se podívat na to, co ve skutečnosti udělali. Podle mě vůbec nic. Jen hodili opět české učitele a české děti přes palubu. Inlze v českém školství není od samého začátku nic jiného než ideologický experiment. Vždycky jsme to v KSČM i já osobně říkali, protože takhle to prostě bylo už v tom roce 2015, kdy se to schválilo. Už tehdy jsme varovali před věcmi, které se za těch 10 let potvrdily. To znamená, nadané děti jsou bržděny, děti se speciálními potřebami stejně nemají potřebnou péči a učitelé se můžou zbláznit, protože neví ze které na kterou a neví, co vlastně kdy a jak učit a s jakou asistentkou. Je to prostě šílený blázinec. Proto musím říct, že když jsem vlastně slyšela o tom, že se novela pod vedením plag připravuje a že do ní jdou motoristé, SPD a všichni ti, kteří byli proti inkluzi ve svých volebních programech, tak jsem tak trošku doufala, jak to dopadne. No a jak to dopadlo? Tak nějak, tak jak to má tahle vláda se vším. Prostě nijak. Udělaly se tři malé změny, jak ředitelé budou moct žádat o posudky pedagogicko-psychologické poradny. jakým způsobem budou osekáni ještě navíc asistenti ve třídách, což znamená, že už tam teda vlastně téměř nebudou a ti učitelé na to budou úplně sami. No prostě nic podstatného. Všichni přece moc dobře víme, že to, co inkluze způsobila a co je třeba napravit, je to, že absolutně rozbila systém speciálního školství, který jsme měli jeden z nejlepších v Evropě a jezdili se k nám učit opravdu i i ze západu, jak to vlastně s těmi dětmi děláme. Tenhle systém dával šanci dětem se speciálními potřebami k tomu, aby byly zahrnuty do kolektivu, aby si někdy užili výhru, aby se jim opravdu ti asistenti, speciální pedagogové věnovali. Tenhle systém dával šanci učitelům v tom, že neměli ve třídě v podstatě tři rychlostní třídy s těmi nejnadanějšími, s těmi se speciálními potřebami a s těmi, kteří jsou někde mezi. Tenhle systém hlavně dával jistotu, že se prostě ve školách má učit podle nějakého plánu a ne podle toho, jak a kolik dětí se speciálními potřebami v těch třídách bude přiděleno. Tohle je cesta k tomu, jakým způsobem se bavit o inkluzi. Ne nějaké kosmetické administrativní změny, které vydáváte za vítězství, ale v těch školách reálně opravdu nepomůžou. M.