Měli bychom vystoupit z NATO, nejprve ale zajistit vlastní obranu. | Milan Loprais

Milan Lopra je naším hostem.

Dobrý den.

>> Dobrý den.

Děkuji vám za pozvání.

>> Pan Milan Lops je finanční poradce, regionální politik z Frenštátu pod Radhoštěm.

>> Ano, je to tak.

>> Také kandidát do senátu.

K tomu se hned dostaneme. A jméno, kdyby bylo někomu povědomé, tak je synovcem legendárního Karla Lopa, závodníka v rallye Paříž–Dakar, že?

A bratrem pilota Aleše Lopice.

>> Je to tak.

Přesně.

>> Je to tak, z takové motoristické rodiny.

Vy jste v XTV naposled říkal, že senát ne, že to je prostředí zralejších lidí. Dokonce jste pravil, že kdyžtak možná někdy v daleké budoucnosti. Vzal jste to rychle tedy, pane Lope. Co se změnilo?

>> To dozvánění?

Myslíte?

>> Eh, víte, eh, bývá rozdíl mezi tím, jak vidíme sami sebe a jak nás vnímá naše okolí.

>> Mhm.

Takže já jsem opravdu změnil svůj postoj. Že mě politika láká, že mě láká především Poslanecká sněmovna a že ten senát vnímám skutečně jako společenství ještě jakoby starších a zralejších lidí. Ale za starší a zralejší mě evidentně považuje mé okolí, které vytvořilo takové prostředí a vyjádřilo takovou podporu, aby se pokusil dostat se do senátu. Eh, tomuto, této podpoře už jsem nedokázal jakoby se k ní otočit zády a přinutili mě ti mí blízcí, abych o tomto uvažoval.

Vy kandidujete za Jindřícha Reichla společně na společné kandidátce ze SPD.

Eh, řekněte, v tom vašem regionu si poměrně dobře vede SPD. Eh, pro – jak to vidíte ten souboj s vašimi protikandidáty? Protože tam jsou poměrně známá jména. Tak kde je vaše výhoda?

>> Eh, moje výhoda je v tom, že jsem v podstatě ještě jakoby nepolíbený politikou a jsem člověkem, který přichází, eh, ucházet se o post v té velké politice, z úplně těch základních poměrů. Já jsem v podstatě – mám – blíže k těm běžným občanům než kterýkoliv z mých protikandidátů. A to je, to je velká výhoda. Já znám eh situaci běžných domácností u nás v Moravskoslezském kraji mnohem lépe než kterýkoliv z nich, protože jsem její součástí, jsem tou běžnou domácností. E, takže, takže v tom je moje výhoda. Snažím se do té politiky přinášet velkou míru nadhledu a v zásadě, e, nemám co ztratit. To je moje velká výhoda.

Oproti tomu eh jsou tam opravdu silní kandidáti, jak říkáte. Zaprvé je to pan současný senátor doktor Šimetka, který znovu obhajuje mandát senátora Parlamentu České republiky. A je to také paní Ing. Baránková, která je starostkou městské části Ostrava Poruba a navíc také je náměstkyní primátora Ostravy. Takže ona už má eh dvě funkce, uchází se o třetí.

Musím o paní Baránkové říct, že je to úspěšná a populární regionální politička a já bych jí moc přál, aby tu podobu vedla dál. Motivuju její eh voliče, aby jí skutečně, e, volili jakoby primátorku, ale aby ji neposílali do Prahy, do Senátu, protože tím by ji mohli ztratit z té regionální politiky.

>> Dobře.

No a vy jste říkal, že hodláte přinést nadhled. Není to málo, pane Lopi?

>> No, to je, to je taková obecná fráze. Samozřejmě ten nadhled. >> No, kdybychom těch obecných frází nechal – řekněte, co tam tedy, co se změní, když budete v senátu?

>> Co se změní, když se, když budu v senátu, a eh budu usilovat v podstatě o dvě základní věci, o které mi jde. Je to bezpečnost a je to sociální politika.

Ta bezpečnost – tady bych upřesnil, že se jedná o bezpečnost v ulicích. E, víte, Ostrava a a celý ten region je kraj trochu jiný, než tady střední Čechy a Praha a zbytek České republiky, e s tou bezpečností v ulicích se tam potýkáme samozřejmě. Eh, také je to dáno jakousi, jakýmsi vývojem v ekonomice, kdy, kdy eh tam vznikají prostě chudší sociální skupiny a roste nám tam kriminalita. A tomu je třeba zamezit, zastavit. Je potřeba posílit eh bezpečnostní složky, celý integrovaný záchranný systém, včetně třeba dobrovolných hasičů, městské policie a tak dále. Čili to je jedno z velkých témat, které e, které eh ten ostravský region skutečně ještě potřebuje.

No a zkuste tedy ještě nastínit, pane Lopi, jak byste to udělal. Protože vy sedíte v senátu, e, při tom – naše fantazie – sedíte v senátu a hlasujete pro zákony a snažíte se měnit zákony. Jaký zákon byste třeba změnil, aby se naplnilo něco z toho, co říkáte?

>> E, já chápu, že je to z pozice senátora složité. Na půdě senátu se tyto věci nemění, ale je na půdě senátu možné tyto věci podpořit, přinést prostě na stůl, přinést k jednání. A jsou vlastně dvě polohy. Jednak, jednak jako senátor jednáte s místní samosprávou, s místními radnicemi, s místními eh úřady, také s místními dobrovolnými hasiči a městskou policií a tak dále. Sbíráte od nich informace a a přenášíte je v podstatě do té veliké politiky. A ještě mezitím máte eh krajské zřízení. To znamená, to jsou, to jsou obce, kraj a potom parlament. A ten senát je neodmyslitelnou součástí Parlamentu České republiky, kde se ty věci dají komunikovat, navrhovat a prosazovat.

>> Mhm.

Ale plán, který, který zákon byste tedy chtěl změnit, jak zvýšit tu bezpečnost, ten zatím nemáte konkrétní.

>> K tomu se dostaneme v momentě, kdy to bude aktuální.

>> Dobře.

My slyšíme ze všech stran, že Česko je relativně bezpečná země, ještě pořád. E neexistují palčivější problémy, než je bezpečnost pro naši společnost?

>> No, jsou to propojené doby. Ale, ale úkol číslo jedna dneska – a to je největší problém naší, naší země – je bezpečnostní situace obecná. My musíme v první řadě přestat řinčet zbraněmi a oddálit se od rizika, od rizika války. My v podstatě děláme eh neustále, e, mnoho věcí, abychom byli součástí toho, toho konfliktu, který brzy může přerůst přes hranice těch východních států. Eh, mluvím o zbraňové iniciativě, mluvím o financování, e, zbrojení, o, o vyzbrojování Ukrajiny a tak dále. My se prostě musíme už konečně zastavit a říct: Hele, nás se to netýká, my jsme tu válku nezpůsobili a jakákoliv pomoc z naší strany už musí být dále čistě jen humanitární.

>> Mhm.

>> Tomu rozumím.

Čekal bych, že jako finanční poradce budete vidět největší problém naší země ve státním rozpočtu. Ať. A řekněte mi, teď už se o tom mluví, zákon se připravuje – rozpočet na rok 2027. Je tam pořád obří schodek až 400 miliard. Co si o tom vy jako finanční poradce myslíte? Co byste poradil té paní Schillerové?

>> E, to je velmi těžké. Paní Šillerová je, je e, ministryně financí, eh jejíž kvality hodnotím velmi vysoko. A má eh jeden, eh velký úkol a problém spočívající v tom, že v podstatě eh ty parametry toho rozpočtu zdědila po minulé vládě, která tady nehospodřila správně. A byla to právě ona, která zadlužila naši zemi o 12 miliard Kč během jejího funkčního období. A byla to právě ona, která financovala ono zbrojení. Odtekly obrovské miliardy z našeho státního rozpočtu, e, pryč do toho železa, jak se lidově říká. A tyto prostředky nám dneska chybí právě v naší bezpečnosti a v našem sociálním systému. Takže e, určitě nemá jednoduchý úkol.

Navíc víme, že asi 93 % toho rozpočtu jsou mandatorní výdaje. To je něco, co musíte splnit.

Takže dnes sestavovat vyrovnaný rozpočet je zcela nereálné, ale přesto všechno ten schodek, o kterém hovoříte, je pro mě osobně neakceptovatelný.

Já bych poradil tedy, pokud mám odpovědět na vaši otázku, a přál bych politikům velkou odvahu a udělat plošné škrty. Prostě tak, jak se říká, 10 % v každém resortu musíme najít. Není jiné cesty, protože takhle to zadlužení prohloubíme a bude to velmi nepříjemné pro další vlády a v podstatě další generace.

Když jste mluvil o těch obřích penězích, které jaksi jdou do železa, jste řekl ten termín — neboli financování války, případně také obrany — tak vy jste řekl, pane Lopisii, že NATO není obrana, ale je to útočná aliance. Vaše slova. Ještě pořád si to myslíte?

Bohužel je to tak. Jsem přesvědčený o tom, že NATO je příčinou některých válek a museli bychom jít do historie a podívat se na to, kdy a proč vlastně vzniklo. Vzniklo jako protiváha varšavské smlouvy. Někdy v 50. letech. Varšavská smlouva už dávno neexistuje a tedy už nejsou ani důvody pro to, aby existovalo NATO.

Samozřejmě máme se ohlížet a máme zabezpečovat a spolupracovat v rámci evropských států proti případným rizikům. To jistě nezpochybňuju, ale nelíbí se mi některé kroky, zejména jeho pozice při valce v Iráku, v Íránu a na Ukrajině a podobně. Já bych viděl obrannou alianci, aby fungovala a chovala se jinak, než se chová nyní. Měli bychom vystoupit z NATO.

To je velmi složitá otázka. Já bych za těchto okolností odpověděl přímo. Ano, měli bychom vystoupit z NATO. Vidíme to v Rakousku, vidíme to ve Švýcarsku — jsou to neutrální země, fungují, nehrozí jim žádné nebezpečí, investují si sami do své obrany. Jakým způsobem to dělají, my se od nich můžeme inspirovat.

Ale pokud otázka zní ano nebo ne, tak já říkám ano, vystoupit z NATO. Nejde to ale udělat ze dne na den. Musí se ty věci připravit. Musíme nejprve zajistit financování své vlastní skutečné obrany, nikoliv financování projektů, které financujeme dneska, které jsou předražené a v podstatě nám pořádně nebudou sloužit.

Další vaše slova, která jste pronesl, jsou že byste rád viděl Českou republiku mimo struktury Evropské unie. To je možná pravděpodobnější než vystoupení z NATO, nevím. A to by mělo proběhnout jak?

Dohodou návratu k projektu V4 a rozšířením o další státy. Určitě jednání se Srbskem, určitě jednání s dalšími zeměmi, jako je Bulharsko, Rumunsko a státy toho bývalého východního bloku, které kdysi spolu velmi dobře spolupracovaly a jejich mentalita je díky tomu, co prožili v socialismu a v totalitě, podobná.

Občané těchto států jsou citliví na přicházející totalitu, kterou občané západních zemí dneska možná ještě nevidí nebo si ji teprve začínají uvědomovat, ale občané těchto států, kteří tu totalitu zažili, ji vidí znovu a znovu přicházet stále silněji a silněji. Tito národy budou pro nás prvořadými partnery.

V momentě, kdy se dohodne spolupráce mezi nimi a vytvoříme tak konglomerát národů — můžeme tomu říkat třeba Trojmoří, jak se často uvádí — vytvoříme velmi silnou skupinu, která bude možná v konkurenčním postavení vůči Evropské unii a ta spolupráce bude natolik kvalitní, že ten hlas v Evropské unii bude slyšet. V tu chvíli můžeme říct: "Hele, tohleto už se nám nevyplatí, my si uděláme vlastní uskupení."

Pane Lopisii, v čem spočívá ten příchod totality u těch ostatních evropských zemí?

Vidíme to dnes a denně. Podívejte se do Německa, do Francie, do Belgie a tak dále. Uvedu jeden jasný příklad. Tam je obrovská migrace, která přinesla velikou kriminalitu. A v momentě, kdy místní lidé proti této kriminalitě a proti migrantům jakýmsi způsobem se vyjadřují třeba na sociálních sítích, jsou dehonestováni a jsou zatýkáni místní policií a vyšetřováni místními úřady, že si dovolili říct vůči nějaké skupině obyvatel, která tam evidentně páchá kriminalitu.

To je jeden ze znaků totality, kdy končí svoboda slova a nemůžete vyjádřit svůj vlastní názor, který je samozřejmě potlačován a dehonestován. Toto je pro mě jedna ze známek přicházející totality.

No, řekněte, u nás v České republice také můžeme pozorovat tu přicházející totalitu.

Je to tak. Já ji tady vidím. Ta svoboda slova je stejně tak narušená. Respektive nesvoboda tady existuje, ať už ji vidíme na první pohled nebo ne.

Řekněte teď cokoli — řekněte cokoli protistátního, proti covidovému. Já vám garantuju, že se vám nic nestane.

To máte pravdu.

Já jsem na to velmi citlivý, protože já pořád zatím mohu, některé věci mi vadí, ale pořád mohu říkat slovem, písmem, čímkoli, co chci.

Aby ste zase viděli — nestrašili. To mám právo říct u vás ve vašem pořadu, za což děkuju, ale už to nemám právo říct v pořadu nějaké veřejnoprávní televize, protože tyto moje postoje a názory jsou v mainstreamu nežádoucí a proto jsem jeden z lidí, který tam nebudou zvát.

A důsledkem toho, že to řeknu u vás, se taky může stát, že mě někdo označí v nějakém projektu třeba jako toxickou osobu a způsobí mi to v životě veliké problémy.

Víte, vás se to týká a já jsem schválně použil ten termín, který se týká vás osobně ve vašem osobním příběhu. Prostě ta totalita spočívá v tom, že ve společnosti se smráká, přicházejí těžké časy a jak bych to řekl slovy textu jedné písně: ještě není tma, ale ztmívá se. To si myslím, že je dokonalý příměr k tomu, na co se ptáte.

Mě by samotného zajímalo, jestli to tak je a jestli to je vlastně ukazatelem toho, že přichází nějaká totalita, nebo si to možná jenom nechci připustit.

No a když bychom teda ještě šli od té svobody slova, tak v čem ještě ta totalita? Protože vy teď si říkáte ohlasy voličů, chcete být v Senátu, tak jim řekněte teď, jakým hlasem budete promlouvat v Senátu.

Já budu promlouvat v Senátu hlasem běžných občanů, hlasem těch, co trápí dnešní ekonomická situace, sociální systém, vůbec denní živobytí.

A tady se musím vrátit do volebního obvodu číslo 72, Ostrava, město. To je centrum. Ostrava byla vždycky centrum Moravskoslezského kraje, proto tam kandiduji. Ostrava byla vždycky ekonomickým srdcem a průmyslovým srdcem celé České republiky, respektive ještě Československa.

Ti lidé tam pracovali po generace, dřeli v těch nejtěžších průmyslových odvětvích a měli těžký život, měli ale nějaké v uvozovkách sociální jistoty. Dneska probíhá v tom regionu deindustrializace.

Ten průmysl tam ztrácí na síle, zavírají se doly, lidé začínají přicházet o práci, začínají mít obavu o svoji budoucnost.

Už dneska řeší, jak dneska vyjdou s platem a do toho jim zdražujeme energie a připravujeme je o práci a o základní jistoty.

Ti lidé mají dneska obavu, mají strach, dostávají se do nějakých depresí.

K tomu, jak jsme se bavili na počátku našeho rozhovoru, tam narůstá kriminalita a já přicházím do politiky s tím, že chápu každého jednoho obyvatele toho daného regionu a jsem jejich součástí, jsem jejich v podstatě parťákem, jejich hlasem, který bude nahlas sdělovat v parlamentu, co ten region trápí a bude přinášet konkrétní návrhy, co je potřeba udělat.

>> Mhm.

Do jaké míry vám vaše příjmení Lop otvírá dveře?

Potkávám se s pozitivními ohlasy na mé příjmení. Váš otec dokázal v životě velmi mnoho. Ti lidé ho znají nejenom jako velmi úspěšného závodníka v oblasti motorsportu a jako našeho nejúspěšnějšího závodníka století.

Ale znají ho také jako klidného člověka, který vždycky, ať už závodil, nebo se pohyboval v nějakých veřejných kruzích. To byl klidný člověk, který právě přinášel selský rozum do společnosti, velký nadhled a velký klid.

Já bych chtěl jít prostě tímto proudem.

>> Jsem rád, že jste přišel, držím vám palce a těším se na příště, na shledanou.

>> Děkuji vám za pozvání ještě jednou a přeji vše dobré.

>> Naším hostem byl Milan Lopraj.