MAREK STONIŠ: Česká televize, konec novinařiny a pravda, kterou nechceme slyšet

Bude vidět. >> No, protože já jsem se snažil Marku si chlapsky vyprat před vysíláním. Chápeš? Ty to nemáš služebnictvo. >> No nemám ještě nemám služebnictvo. Mají volno teďka. Jsou, jsou v zámečku a uklízej teďka poličky speciem. Jo, >> jo, jasně. >> Ale ale hele, tak možná to je stejně jako ty média. Čím víc se to snaží zakrýt nebo něco něco zakrýt, tak tím víc to je vidět. >> Co říkáš? >> Nevím. Já to ne, hele, já to nevidím, protože na tom iPhonu je to tak malé, že eh za mě v pohodě. Jo, já tam vidím nějaký řetízek, vidím tebe a jo, dobrý. Hele, fleky nejsou vidět z mého pohledu. >> Fleky nejsou vidět, ale co když diváci na ně přijdeme? Kdo ve skutečnosti rozhoduje o tom, co se dozvíme? Politici, majitelé médií, velké korporace nebo lidé, jejichž jména nikdy neuslyšíme. A co když největší moc médií nespočívá v tom, co vám říkají, ale v tom, o čem se rozhodnou mlčet. Můj dnešní host strávil desítky let v samotném srdci České novinařiny. Poznal zákulisí velkých redakcí, politické špičky, majitele médií i mechanismy, kterými se utváří veřejné mínění. Marek Stoniš, novinář, dlouholetý šéfredaktor Reflexu a dnes šéfredaktor časopisu To a deníku To. Člověk, který velký mediální svět poznal zevnitř a následně se rozhodl budovat vlastní médium. Člo Marku, >> věřím, že s souhlasíš. Já tě tady vítám a a děkuju moc za tvůj čas. [frknutí] Eh, >> dobrý den, Tomáši, děkuju za pozvání. A začíná to, začíná to tak, že jsem se trošku až vyděsil, že bych měl po odhalit nějaké tajemné mechanismy fungování médií. No uvidíme, >> uvidíme, uvidíme, kam nás to zavede, protože dnes se tě nebudu ptat, kdo vyhraje příští politickou bitvu. Toho dneska máme na YouTube hodně diváci. Věřím, že to sledujete. Zajímá mě něco mnohem zásadnějšího a to je to, co ty jsi zažil, co jsi viděl a co si myslíš. Kdo určuje pravidla hry? Kolik skutečné svobody má novinář v dnešní době? Co se děje zavřenými dveřmi redakcí? Jakou moc mají peníze? A může se i médium, které vzniklo ve jménu nezávislosti jednou stát zajatcem vlastních čtenářů? A možná dojdeme i k otázce, která se týká každého z nás. Marku, kolik z toho, co si myslíme o světě, jsme si skutečně vybrali sami? Marku, e, já jsem moc rád, že sis udělal čas a vím, že tato vysílání děláš i sám na svém YouTube. Však diváci mrkněte do odkazu dole do popisku, tam můžete nejenom si pořídit časopis To, který doporučuju, teda aspoň moji přátelé, který ho čtou, já jsem mimo Českou republiku, tak jsou úplně nadšený, takže tady tlmočím. A zároveň koukněte dolů, pokud byste třeba se chtěli na něco zeptat vy sami, tak tam je Del Oráulum, naše nová aplikace zdarma pro vás. Pokud si pořídíte placenou verzi, věřím, že budete nadšený. A zároveň děkujeme s Markem za sdílení. Tento rozhovor povedu celý otázkami, které jsem vybral z těch minulých rozhovorů. Udělal jsem si kompilát a to, co vás všechno zajímá, jsem hodil do sedmi otázek. Takže děkuju, že sdílíte. Eh, nemusíte potom nad tím přemýšlet a dáte tak vědět ostatním lidem, že se děje něco zajímavého. Marku, kdo rozhoduje o tom, co se dnes lidé dozvědí? To je jedno z témat, které fanoušky a komentátory fascinovalo nejvíc a protože těch událostí ve světě je dneska hodně. A ty sis prošel velkými českými redakcemi, vedl jsi reflex, o tom jsme si povídali posledně. My běžní lidé vidíme jenom titulky, vidíme nějaký název, televizní zprávy. Ty jsi ale viděl a znáš celý ten proces vzniku. Proto se tě chci zeptat, co podle tebe eh je pro veřejné mění nejzásadnější? Jsou to informace, které média zveřejní, nebo ty, které se rozhodnou vůbec nepustit ven? Eh, to je těžká otázka. Eh, e na na na to první, co ji co jsi zmínil, eh co rozhoduje eh při výběru při výběru témat hlavních, s kterým přichází média na trh, tak e úplně nejjednodušší odpověď by byla, že by měl rozhodovat čtenář, čtenář, e divák, nějaká skupina, eh já nemám rád ten termín, ale cílová skupina toho daného média, eh, na kterou na kterou cílí. A to je odpovědnost, hlavní odpovědnost je na samozřejmě manažerovi toho toho daného média, to znamená šéfredaktorovi a vedení toho buď listu televize nebo rádia, to už je jedno. A musí vědět, pro koho to dělá. Tady se zapomíná hlavně a tady se zapomíná hodně na to, že média jsou součástí trhu. Eh, že teď my teď tady máme samozřejmě boj o Českou televizi, Český rozhlas. Eh, a to je to je to bych vytknul před závorku, protože to není to není standardní médium, které se musí uživit. Eh, my oba děláme, ty vlastně děláš taky médium, taky si vybíráš hosty podle toho, kdo zaujme a eh musíš musíš na na to myslet. Nemůžeš e nemůžeš pozvat někoho, kdo vůbec nikoho nezajímá nebo eh řešit téma, které které je mimo vůbec zájem. To je to je prostě základní přístup. Eh a eh tady se hodně eh tady se hodně zapomíná na to, že eh že nebo ne zapomíná eh tady existuje nějaká představa, že že jsou velké kartely mediální a ty se rozhodují, jakým způsobem budou manipulovat veřejným míněním. Částečně, částečně to tak může být u některých velkých, já nevím, já teď nechci úplně konkrétně jmenovat, ale eh ti lidi, já to řeknu úplně jednoduše, lidi se tak jednoduše zblbnout nedají. E to je, protože protože ta doba je eh hrozně demokratická, eh liberální a když když ucítíš, ale to lidi cítí, že je jími manipulováno, tak jdou jinam a jdou a jdou dokonce mimo média. Eh, většina lidí už si, většina lidí už si informace hledá jinde, než v klasických médiích. A takže s tím s tím kalkulovat úplně nelze. Nejsme nejsme před 40, 50 lety, kdy byla média monopolizovaná, nebyl internet, nebyly alternativní eh menší média a tak dál. Takže eh ono se to úplně úplně nedaří, protože mám mám pro to jeden důkaz. eh před volbama eh 2025 před loňskými volbami byla většina médií tvrdě tvrdě eh proti Andreji Babišovi a dnešní vládě de facto eh jo, byli opravdu jednotlivě lidi, jednotliví politici, byli smíkáni médií, byly vytvářeny kauzy, které byly mnohdy úplně bizarní. E a byla to většin byl to většinový postoj českých médií, mainstreamů. Česká televize, rozhlas, Seznam, eh všechna, všechna média, téměř všechna samozřejmě byla proti nim a oni přesto vyhráli volby, jo. Takže to je důkaz toho, že to je důkaz toho, že to úplně nefunguje. Možná já jsem slyšel teorii, že kdyby kdyby média nemanipulovala tak, jak manipulují tím veřejným míněním, teď myslím politicky, tak by třeba Andrej Babiš získal víc, jo, že že někomu to uvízlo v hlavě, že se tady, že se tady tady je jedna strana proruská antidemokratická a druhá demokratická. Možná se podle toho rozhodoval, což byla falešná volba. A kdyby kdyby takhle takhle nepřemýšleli kvůli propagandě, tak by to možná dopadlo ještě ještě ještě jinak. Ale ale jak říkám, eh kdyby kdyby ty informace a nebo to síto, kterým prosívají hlavní mainstreamová média, bylo tak takto silné, nebo ten dopad byl tak silný, tak by ta společnost vypadala jinak. Eh, opravdu žijeme eh v demokratické mediální eh době a lidi si můžou můžou vybírat a těch e tím ti jak se orientovat podle toho, co konzumují, je je milion. To opravdu už se nedá nedá se to úplně manipulovat. Ještě zvlášť v době v době, kdy nebo v situaci, kdy Elon Musk e osvobodil osvobodil síť X, na které se děje spousta věcí a eh j takže takže já v tomhle v tomhle jsem optimista a já vám já vám neprozradím nic nic tajemného v tom, že bych byl jsem ano, byl jsem v ve velkém vydavatelství CNC, které vydává, které vydává spoustu médií, blesk, e, mimo jiné i Reflex, Ale eh byla tam nějaká strategie, ale opravdu se rozhodovalo především především podle toho eh bylo to orientováno na výkon na výkon a prodej a to to byla soukromá firma nebo je to soukromá firma. Takže kdybych já chtěl z Reflexu udělat plátek pro zahrádkáře, no tak by si řekli, že jsem se zbláznil, odešel bych. Jo, to eh tam opravdu eh tam e každá ta redakce má v má výzkum nebo e pracuje s daty daty o svých o své cílové skupině, o svých čtenářích, eh o tématech, která rezonují a která méně. A když ten člověk s tím umí pracovat, tak tak uspěje uspěje na trhu. Ale to mluvím samozřejmě o médiu, které nebylo zpravodjské. Jo, my jsme my jsme přirozeným způsobem eh nastavovali to to zrcadlo, nebo bylo to zrcadlo bylo pokřivené. My jsme si opravdu vybírali, co nás zajímá, co nás baví a ještě jsme to prostě hyperbolovali a tak dál. Takže to není úplně klasické médium, ale v těch velkých redakcích dneska eh Česká televize Seznám, dejme tomu, tak tam je to trošku jiné a tam asi platí to, co říkáš, že jsou věci, které o kterých se nemluví, které se opomíjejí. Třeba eh zase příklad, nevím, jestli už nemluvím dlouho, ale mám příklad. Česká televize, když se sejde pár desítek lidí a křičí něco proti Andreji Babišovi nebo proti nějakému tématu, e, které je podle nich důležité a které chtějí změnit a a tak dál, eh, přijdou na Staromické náměstí nebo kde kamkoliv, Česká televize tam vyjede se spravodajským štábem, dělá rozhovory a je to prakticky online a eh takže to to je to máme jistotu, ale když se třeba sešlo jako každý rok několik tisíc lidí v Příčovech, kde kde vystupovaly osobnosti a řešili řešily se tam eh před velký před velkým davem lidí eh vážná společenská témata, ale ale samozřejmě to z pohledu je z pohledu trošku eh jiného, než asi převládá v České televizi názorově, tak tam nebyl nikdo. Eh jo, to je to je ten to je to selektivní vidění a a pokřivování pokřivování skutečnosti, eh, které mně tedy vadí vadí, protože si to platíme tu českou televizi, to je o tom to je, ale ale jak říkám zase eh kdo chtěl, tak si prostě ty informace našel jinde a na druhou stranu zase vím, že kdyby tam třeba Česká televize přijela, tak by to tak by z toho udělala nějaký úplně bizarní eh nějaké bizarní setkání zvláštních lidí, e, protože to jde, takže možná je lepší, když si člověk najde ty informace nezávislé jinde. Jo. Eh, říkám, to je rozdíl mezi těmi těmi redakcemi, které nejsou zpravodajské, zpravodajské, ano, mají plnit nějaké zadání, nějaký úkol, tak tam my, my starší, kteří jsme citliví na manipulaci a klasickou cenzuru ještě středistopadu 89, tak tu manipulaci poznáme velmi rychle a ta se děje. Ale eh ta manipulace se děje. Je to na úkor těch médií. Oni ztrácejí ztrácejí relevanci, ztrácejí ztrácejí posluchače, diváky a ale už nemají monopol, takže se můžeme můžeme se bránit tím, že tím, že hledáme jinde. >> Hm. Děkuju za tvoji odpověď, Marku. A budeme si povídat dál, milí diváci. Eh, jak to vnímáte vy? Budu rád, když budete třeba odpovídat společně s námi na otázky pro Marka. Může to být zajímavé. Eh, já potom rád čtu ty komentáře. Lidi hodně zajímá, Marku, dokonce i mě. To samozřejmě bych kecal. [smích] >> Já si, že bych kecal, kdybych nebyl zvědavej. E, já jsem nad tím přemejšlel dokonce v posledním roce mnohokrát, protože tady fázi sleduju e trošku jiná média, než třeba jsou v Evropě, v České republice, tak koukám na to, jak k tomu přistupují jednotlivé země v anglických textech. Ale eh otázka zní, eh vzpomínuješ si ty na okamžik, kdy sis uvědomil, jestli se ti to teda stalo, jak obrovskou moc má člověk, který rozhoduje o tom, co se stane správou? Protože těch událostí je dneska tolik. A jak tohleto možná funguje? Dokážeš nám to přiblížit, jak vůbec médium vybere téma a vybere z toho světovýho dění, co nám předloží a pak to zkonzumuje desítky, stovky tisíc lidí tu danou informaci. Eh, teď, teď vzpomínám, jestli jsem takovou situaci nebo jestli jsem v takové situaci byl, e, jestli eh jestli něco zveřejnit nebo ne a ovlivnit tím ovlivnit spoustu, jak ty říkáš, za tisíce miliony lidí. Já jsem byl kdysi kdysi ve zpravodajství, dělal jsem vedoucího zpravodajství v televizi Nova. Eh, vlastně měl jsem na starosti dramaturgii, do jisté míry dramaturgii televizní novin a to byla doba, to bylo konec 90. let. Eh, to byla doba, kdy je ještě ještě zpravedajství televize Nova nebo zprávy eh měli i takový eh politický nádech. Oni dneska už dělají spíš jako infotainment, není to už ta doba, tam se dělala i investigace a eh takže tam ty k těm situacím e docházelo eh určitě. Ano. A je to je to v tu chvíli ta odpovědnost je opravdu velká. To to cítíš jako člověk, který má nějakou eh odpovědnost vůči těm vůči divákům, ale hlavně kvůli vůči těm eh těm lidem, kterých se to týká nebo těch událostí, jo, že že můžeš někoho poškodit. Eh můžeš pustit ven informaci, která se může zdát atraktivní, ale není úplně 100 ověřená. to nebo ověřená e může mít dopad, neočekávaný dopad v nějakých dalších dnech třeba. Eh, tak to jsem to jsem zažil, ale eh, ale úplně eh úplně eh ti jako nic konkrétního neřeknu, ale nikdy člověk e média jsou jako taková média jsou kolektivní kolektivní dílo. Eh, tam ten člověk je sice ševredaktor nebo ředitel zpravodajství nebo eh dokonce i může zasáhnout i majitel, ale to se nestává. Eh, ale takže když když jsi takto, když máš takto takovou vyrocenou situaci, kdy se rozhoduje o něčem, co můžeš, co může mít velký dopad na veřejné mínění nebo na na veřejnost, tak eh e tak se radíš, tak se radíš s dalšími a probíráte všechny všechna pro a proti a je to nakonec výsledek nějakého kolektivního rozhodnutí, přestože za to ten za to ten konkrétní manažer že nese nese svou odpovědnost a svoji hlavu. Já já si já si pamatuju době, kdy opravdu eh dneska dneska ta situace v médiích si myslím, že je trošku horší. Eh, ale já se nechci být staromilec, eh, a říkat, že vždycky všechno bylo lepší dřív než teď, ale pamatuju si, kdy opravdu ty porady o tom, co ano a co ne, byly velmi vášnivé, velmi eh emotivně vypjaté. Hádali jsme se, eh, ale v dobrém, jo, tak netekla krev. Eh, i i to, co vlastně je, co vlastně dát jako hlavní zprávu třeba i v novinách, i v té televizi, na co dát důraz. Eh, tak to byly to byly debaty eh hodně hodně důkladné, hluboké a vášnivé. Eh, myslím si, že dneska se to už úplně neděje, že ta doba je taková zrychlená, povrchnější. Eh, já to zase můžu to demonstrovat na tom na a to jsem opravdu trpěl, musím říct jako, ale trpěl jsem jako z druhé strany. Eh, já jsem byl tehdy jsem byl v reflexu, e, ale my jsme nebyli zpravodajském médium. My jsme nastavovali, jak jsem říkal, nastavovali to zrcadlo, ale úplně jsem trpěl, e, když jsem viděl, co se děje s médií v době covidu, eh, a s těmi hlavními médii, jako byla Česká televize, zase Česká televize, Rozhlas, Noviny, eh, ten mainstream, jak, jak najel vlnu, to jsem viděl zevnitř. E, to jsem viděl zevnitř a věděl jsem, jak ten mechanismus funguje a velmi jsem to vyčítal e kolegům z těch redakcí, eh, jak se najelo na vlnu toho strašení, strašení eh občanů. Eh, přichází nějaká další mutace, která zabila miliony lidí tam a tam. Dávejte si pozor, nechoďte ven. Eh, jo, to bylo, to bylo, to bylo zoufalé. Eh, to jsem opravdu eh to jsem si říkal, že nejsem rád, že dělám v médiích, protože jsem za to cítil spolodpovědnost, přesto, že jsem to nedělal. My jsme, my jsme dělali trošku jinou eh redakční politiku v té době a ale my jsme byli malí. Eh, my jsme měli jako my jsme měli malý dopad. Eh, a přesto, že nám tehdy tím, e, co jsme dělali proti proti těm opatřením třeba covidovým, eh, že jsme kritizovali ty největší nesmysly, dávali jsme slovo lidem, kteří byli považováni tehdy za za nějaké, jak se, já nevím, jak to říct, plochozemce a tak dál. Eh, ale oni měli pravdu, to se ukázalo posléze, [odkašlání] ale tak nám třeba stoupil náklad, ale stoupil nám náklad o 10 % a to bylo třeba ze 30 na 40 000. A nemělo to ten dopad, jako když Česká televize odvysílala, že já nevím, eh, opravdu opravdu zprávu, která byla panická. Eh, ta média, ta média se tehdy, média hlavního proudu se obrátila proti vlastně proti svému své podstatě, že mají hájit e hájit práva a zájmy obyčejných občanů, zvlášť tak nebo obyčejných eh čtenářů, občanů, eh zvlášť v době takové krize. Eh, ale oni naopak, oni se obrátili proti nim, tu krizi vyvolávali, eh, strašili je, e, pomáhali v tom strašení státní moci. Jo, to to je to by mělo být úplně naopak. Já jsem viděl jeden moc pěkný obrázek, kdy novinář stojí novinář, má v rukou takový ten tlampač klasický a za jeho zády jsou eh občané nebo diváci, čtenáři a on v jejich zájmu vlastně on je on je v první linii a křičí na tu na tu vládu a ptá se ptá se jménem těch těch občanů a v době covidu a vlastně od té doby to pokračuje, tak se ta média obrátí A a za zády mají tehdy měli vládu a křičeli na občany, co mají a nemají dělat. Eh, a pokud to nebudou dělat, tak umřou a nebo budou zavření a tak dál a tak dál. Bylo to bylo to zoufalé a to eh to opravdu jsem to jsem cítil úkorně. Nebyli jsme nebyli nebyl jsem jediný. Samozřejmě bylo nás trošku víc v těch médiích eh i i na místech manažerských, ale byli jsme včině a bohužel to bohužel si myslím, že to mělo nedlhej dopad na na společnost. A to vyčítám eh mainstreamovým médiím, takže jejich odpově je odpovědnost je velká, někdy ji nezvládají a a já říkám, já jim to vyčítám. Bohužel ty škody už se nedají vrátit. >> Hm. Pokud [frknutí] souhlasíte, diváci, dejte palec nahoru s Markem, pokud to vidíte jinak, napište. Marku, tobě moc díky za to otevření tohoto eh tématu. Víš, ono to lidi může udivovat, protože Česká televize má poměrně velké množství zaměstnanců. co se bysme mohli říct jako v rámci k čemu, jo, ale prostě má tolik zaměstnanců [odkašlání] a my potom jako občané nebo aspoň komentující, co jsem četl, mají pocit, že to, co lidi nejvíc zajímá, že tam třeba oni nedaj, to je Česká televize nebo nezveřejní nebo nedají prostor nějakému kritickému názoru. A proto vyvstává otázka, kdo tedy tahá za nitky podle tebe? To je asi to klíčový, protože jsou tam nějaký lobisti, korporace, miliardáři nebo kdo stojí za tou za tou cenzurou určitých témat, na který upozornili nejenom teda občané, ale i třeba velké osobnosti. Já si vzpomínám, Karel Janeček, když e byl v televizi v několika rozhovorech, tak říkal eh př přímo procentuálně poměr, kolik bylo pozváno epidemiologů, které mají takovéto zadání a jak málo bylo pozváno těchto epidemiologů. Tak jak to vidíš, jak v tom čteš? Proč se něco nezveřejní v český televizi? To chceme vědět. >> [smích] >> No tak pozor, teď se teď eh teď Česká televize odvysílala jeden dokument, první díl dokument dokumentu rozpleteno se to myslím jmenovalo, kdy kde vystupoval třeba profesor Beran, eh, epidemioložka paní Peková, Jindřich Rajchl, poslanec pro, ale ten tam nebyl jako lékař, ale jako člověk. Eh, on je právník, advokát, který hájil tehdy v té době covidu hájil některé lidi, kteří byli, kteří byli z nějakých důvodů šikanování nebo propuštění a tak dál. Takže eh, no a eh, takže jim odpovídám, že eh vlaštovka vlaštovka byla typické typické typická reakce e reakce České televize zpravodajství publicistiky. Byla úplná panika a hysterie, eh, že se to bude vyšetřovat. Jak je to možné, že to Česká televize odvysílala? To je dnes je rok 2026 a opravdu tam vypukla vypukla velká zášť a nějaký mluvčí odboru České televize Jan Moláček, který je takovým jako jedním jedním z těch jednou z těch tváří současných protestů, tak tak prostě veřejně říkal, že to bude vyšetřovat, že to tak nenechají a ať se nemusí ať se veřejnost nemusí bát, že oni to teda oni to zastaví a tak dál. No, neuvěřitelné. na tvoji otázku, kdo tam tahá za nitky nebo kdo v takových případech tahá za nitky, to vypadá velmi konspirativně a tam tam nikdo za žádné nitky netahá. To je prostě ta redakce je eh úplně přirozeným eh způsobem nebo vývojem eh obsazená lidmi jednoho názoru de facto a to vedení taky. Eh tam je tam se nepěstuje, tam se nepěstuje jako svobodná diskuse. Tam se nezvou, tam se nezvou hosti, eh, hosti podle toho, aby ta to vysílání bylo vyvážené, ale aby vysílal eh vysí a převažoval jeden jeden nebo více více názorů, které jsou eh které odpovídají oficiálně, já nevím, jak to říct. Eh, já tomu říkám, e, ideologická harampádí, e, z Bruselu. Jo, to je prostě to se ukázalo v době covid době covidu. To je to je to je federalizace nebo já nevím, integrace Evropské unie, to je LGBT, to je globální oteplování, eh krize, krize klimatu a tady tyhle a to všechno a to všechno jede podle jednoho mustru. Eh, ale říct, že to má jedno jedno vedení, nemyslím si, nemyslím si. Ta redakce je prostě takto nastavená e personálně. To je tam, tam jsou manažeři na na místech, kteří si to myslí, kteří si myslí, eh, že jejich úkolem je eh je propaganda a ne svobodná média. Zvlášť zvlášť, když se bavíme o České televizi, tak on nad tím porušuje zákon a kodex a kdyby to bylo soukromé médium, tak nad tím mávnu rukou. Je to jejich je to jejich volba podobně jako třeba Seznám nebo Ale je to říkám to není soukromé médium a oni mají oni mají vnitřně oni jsou takhle vnitřně nastaveni. To prostě já jsem dneska dneska jsem četl eh už jsem ho zmínil toho toho pána e to Jan Moláček. To je to je klasický levicový progresivista, který je shodou okolností redaktorem České televize a dneska napsal na na XO napsal, že eh jak byl schválen v prvním čtení ten ta novela zákona o České televizi, o financování veřejnoprávních médií a zrušení koncesionářských poplatků, tak on eh napsal, že byla znásilněna demokracie. eh, že že vláda znásilnila demokracii. To je jako první věc, to si nemůže dovolit redaktor České televize vůbec něco takového tvrdit, protože to je, no, to je porušení všech eh kodexů, které tam mají, etických a a vlastně i zákonníků práce, ale to je jedno. Eh, znásilně demokracie eh půjdeme do ulic, ať zažijou to, co bojí se, bojí se nového 17. listopadu. Eh, ale věcně on že tady, že o žádné znásilnění demokracie nejde. Tady byl schválen zákon, který eh, který upravuje financování veřejnoprávních eh televizí na stejnou na stejnou podobu, jak je v 17 zemích Evropské unie. Proboha, to není jako zrušení eh těchto institucí mediálních a a že by tam někdo poslal bagery, aby to zplaníroval. To je prostě normální zákon, který funguje ve většině zemí Evropské unie. A eh redaktor České televize to považuje za znásilní demokracie a to se šíří to se šíří eh veřejnosti. Tím chci říct, že oni jsou úplně já nechci nechci nechci používat nějaké expresivní výrazy, ale eh tak to tam prostě je. Eh, ředitel České televize se chová stejně, ne? Ne, tak to nemluví o znásilnění demokracie, ale podporuje ty protesty, děkuje těm, kteří přijdou, přijdou, nechá nechá manipulovat zpravodajstvím, publicistikou, proniká to i už do zábavných pořadů typu Star Dance a podobně, jo. To je eh takže takže to je to je situace, která já bych to nenazval tahni zanitkami, jo. Samozřejmě jsou tam asi kauzy, eh, když bychom se bavili o nějakých konkrétních investigativních kauzách, kdy Česká televize něco něco vymlčela nebo něco zase naopak e eh rozjela, ale ale jako jsem dalek toho, abych tvrdil, že to je, že to jsou nějaké byznysové zájmy, nebo Česká televize, Česká televize i Český rozhlas jsou propojení ideově s českou opozicí a a podle toho to vypadá. Eh, ale to je to je jejich vnitřní nastavení a oni oni oni ne ne nedělají eh žurnalistiku, ale páchají dobro. >> Hm. Spáchání dobra. Zajímavé. >> Ano. >> Myslím si, že jungj termín, ale funguje to. >> Já myslím, že jsi odpověděl divákům. E, jenom to parafrázuju, jak jsem to pochopil já. To znamená, že do hry u těhletěch velkých médií vstupují osobnosti nebo osobnost nejenom zaměstnanců, ale i vedení. A pokud a pokud se tam sejde skupina lidí, která je z tvého úhlu pohledu fanaticky zaměřená na jednu na jedno spektrum politické, tak máme průser. Takže my bychom ve své podstatě Je to tak. Chápu to dobře. >> No, eh, úplně úplně správně. [smích] Já eh říkám, ale opravdu bych rozlišoval, rozlišoval bych soukromá a veřejnoprávní média. Eh teď když já nevím, my jsme se bavili poprvé, když jsme spolu mluvili, tak jsme se bavili o Reflexu hodně, kterého jsem tehdy odešel a Reflex se proměnil, je názorově úplně někde jinde, než než byl za za mého působení, ale já to já to mně se to třeba nemusí líbit, nečtu to, ale respektuju. Jo, je to prostě rozhodnutí toho rozhodnutí majitele, eh, že toto je prostě a to to je výsledek, že se že si tam eh, že to vedou lidi jiného názoru, než jsem byl já. Ale to je třeba respektovat, jo? Respektovat. Můžeš to nečíst, ale ale když něco platíš ze zákona a eh ten to médium tě uráží, tak to je to je jiná situace. >> Hm. Díky za to osvětlení. Eh, co si myslíte o názoru Marka nebo jeho zkušenosti? Napište diváci, jestli to vidíte obdobně i i když nemáte zkušenost s novinářenou, tak jako Marek a jestli to třeba cítíte, vnímáte, napište a děkujeme za sdílení. Marko, otázka, která se týká především e tvé práce. Ty jsi poznal několik generací politiků i novinářů a moje otázka zní, kdy se z politika podle tebe, který ti důvěrně poskytuje informace, stává člověk, který tě může využívat nebo tě využívá. Jak to novinář pozná? Jak to třeba máš u sebe nastavený ty? A jestli sleduješ u některých kolegů v médiích v tuhletu chvíli, tys tady jednoho zmínil a můžeš i třeba se podívat dál, >> jestli to vnímáš, že tam to už je překročený, že už tam třeba vzniklo tak silný přátelství, že už ten novinář úplně zapomenul na to, eh, že potřebujeme informace, ne úhly pohledu. Je třeba zase je to třeba zase rozlišit u podle typu novináře. Když je to člověk, který chodí do eh do sněmovny na vládu a opravdu zprostředkovává eh informace, informace ty důležité, je to zpravodajec, tak by si tu hranici měl měl udržet. A když je inteligentní, tak to samozřejmě pozná, eh, že jim politik manipuluje. Eh, já nevěřím na přátelství mezi mezi politiky a novináři. To samozřejmě, že jsou že jsou novináři a politici, kteří se tykají. Eh, já to mám, já to mám taky. Eh, u mě to je ovšem tím, že já jsem v novinařině od roku 90 a eh s některými eh, politiky a dneska dnes už jsou převážně jsou toho bývalí, tak si třeba taky tykám. Eh, ale to je je to nebezpečné. nebezpečné, když jsou aktivní a nějak si děláte bližší vztah, tak je důležité vědět, že ten politik eh s vámi nechce být přítel, ale chce vás využít, chce využít toho toho vztahu k tomu, aby měl nějakou výhodu, výhodu, která se která se projeví nebo která se objeví v tom daném médiu. Eh, je důležité to je důležité to vědět a tu ty hry nehrát, eh, pokud možno. Zase na druhou stranu je výhoda. Já jsem třeba, já jsem už to zmiňoval v televizi Nova, když jsem dělal šéfa zpravodajství, tak jsem měl, tak jsem měl pár známých ještě z dob, e, kdy jsem dělal v lidovkách a když jsem chodil na na odezku na vládu, eh, když byl premiérem Klaus Václav Klaus, tak jsem tam měl vztahy, které by se daly nazvat nadstandardními a tak jsem se díky tomu dozvěděl, já asi by asi myslím, že jako první, že byla, že bude uzavřená opoziční smlouva mezi ODS a ČSSD, že tím se vyšachuje vlastně eh opozice a a Miloš Zeman může vládnout menšinově s podporou to tímto typem podpory ODS. A to jsem se dozvěděl a to byla to byla zase situace, kdy máš výhodu v tom, že ty lidi znáš a oni ti věří, že to nějak nezneužiješ, nevyužiješ. Tak my jsme to tehdy odvysílali vlastně jako první. To byla eh a to byla důležitá zpráva bez a bez ke které bychom se bez těch osobních vazeb nedostali, ale říkám, to se to je třeba třeba udržet eh na nějaké nějaké úrovni eh a nehrát nehrát nějaké hry, kdy kdy někomu chceš pomoct. To je samozřejmě špatně, ale já zase když to převedu, to zpravodajství je jedna věc. E, když si ten novinář dokáže udržet tady tento odstup, přestože má ty vztahy korektní, tak to má výhodu. Eh, druhá druhá extrémní situace je v investigativní žurnalistice. Tam je e znám skupinu skupinu novinářů, kteří přicházejí do redakcí naprosto naprosto eh famózními eh odhaleními. Mají je mnohdy mají v písemné podobě nějaké spisy. Eh, dost často se to týká nějakých policejních úniku z policejních spisů nebo odposlechy a tak dál. A ten a ta redakce nebo to vedení těch redakcí neví, odkud to má, on to ani neřekne, že to je tajný zdroj a podobně. Samozřejmě zdroje se mají chránit, ale eh je zjevné a několik kauz tak bylo eh v minulosti odhaleno nebo tak se hrálo. Je změně, že to že to někomu má sloužit eh zcela zcela zřjevně politicky nebo i kriminálně, ale většinou politicky, že se rozehrály kauzy proti někomu na základě tak anonymních zdrojů. A to je to je situace, která je daleko nebezpečnější než to, že si novinář tyká s nějakým politikem a uděl udělá s ním rozhovor někdy, e, který by asi neudělal jindy.