Listopad 89 nebyl podvod. Pavel je loutka. Nejvíc Česko ohrožuje Rakušan | Igor Chaun | Rádio TO #24
Listopad 89 nebyl podvod. Pavel je loutka. Nejvíc Česko ohrožuje Rakušan | Igor Chaun | Rádio TO #24
Přepis videa
Zobrazit / skrýt přepis
17. listopad, tedy den, kdy vysíláme tento rozhovor, je symbolem zápasu za svobodu a demokracii. Od pádu komunistického režimu uplynulo již 37 let, ale právě odkaz listopadu 89 se znovu stává předmětem ostrých politických sporů. Kdo má právo se k němu hlásit? A lze vůbec srovnávat dnešní politické konflikty s bojem proti komunistické totalitě? Od mikrofonu rádia to vás zdraví Václav Musílek a mým dnešním hostem je režisér, scénárista a jeden z představitelů Studentského hnutí listopadu 89 Igor Chaun. Vítejte u nás. >> Děkuju. Chtěl jsem říct taky vítejte, ale vy jste doma v redakci. >> Toto je vlastně pravda. No, >> ale tak tož vítejme všichni. >> Ano, vítejme posluchače hlavně doufáme, že jich bude co nejvíc. >> [hudba] [hudba] [hudba] [hudba] >> Vraťme se tedy na začátek do listopadu 89. Byl jste jedním z nejviditelnějších studentských vůdců událostí, které ukončily 40 letetou komunistickou nadvládu. Když [odkašlání] si dnes vybavíte tehdejší události, co pro vás osobně tehdy znamenalo svobo slovo svoboda a vůbec změny, které nastaly? No tak já řeknu, [kašel] co pro mě [odkašlání] znamenaly ty události. No, byla to naděje, byla to radost, byla to až euforie, protože pamětníci vědí, že ten režim se do poslední chvíle tvářil jako nerozbitný, nerozborný, na věčné časy se Sovětským svazem a nikdy jinak. >> Přestože všude v okolí už popadal. Ano. A přes nás už jezdili, utíkali v tramantech výchéráci a Maďarsko samozřejmě my a Rumunsko jsme statečně odolávali a eh ono >> nechceme být poslední. Jsme skandovali na demonstraci 28. října 89. >> Jo, tak aha. No jo, vidíte. No. >> No, tam je pak samozřejmě hned se vybavuje vzpomínka. Ten je hroznej konec toho Čau Česka. Ale já se vrátím do téhle situace. Já asi rovnou udělám takový oblouk a řeknu, že odmítám zpětnou eh takovou interpretaci, že všechno byl podvod, že všechno bylo připravené a vlastně takové to podrážení nohou tomu obrovskému občanskému vzedmutí, vzepětí, které bylo skutečné. Já jsem to zažil. Viděl jsem tu radost lidí. Viděl jsem, že mnohokrát bylo třeba velké osobní odvahy jak u studentů, hlavně na mimopražských vysokých školách, potom i na pracovištích. Tehdy vůbec nebylo jasné, jestli to neskončí vyhazovem z práce nebo dokonce nějakou snad střelbou lidových milic. Ty všechny věci byly bohužel ve hře. Mudrlanti a shazovači národního étosu dnes tvrdí, že jsme byli podvedeni, nebyli jsme podvedeni, skončila dosti šílená 40 letetá doba demagogie obecné lži, kdy opravdu říká se a bylo to tak, domovnice rozhodovala, jestli pojedete k Balatonu. No zároveň bych chtěl hned uklidnit případné naše milé posluchače, že si neidealizuji tuto dobu, ale neznamená to, že budu plyvat na to, co jsme zažili v listopadu 89. Možná tam byly nějaké nebo určitě tam byly nějaké domluvy, ale udělali to lidi. Udělali to lidi. >> To mi mluvíte ze srdce. Úplně nemohu přežít, když slyším i některé politiky při výročí 17. listopadu říkat, že to byla všechno hra tajných služeb a že my jsme jako lidi v tom nehráli vlastně žádnou podstatnou roli. My jsme byli manipulováni a podobně. To jsou hrozný nesmysly. Jako >> pane Musílku, víte, já jsem dospěl k názoru, proč oni to dneska říkaj a šířej. No oni chtěj opět zaškrtit a podrazit právě tuto naši občanskou sílu. Když namluvíte lidem, že stejně nikdy nemají hlas, že stejně na nich nezáleží, že stejně jsou jen manipulováni, no tak pak se lépe budou držet u svých zlotřilých výkonů moci. >> Máte určitě pravdu. Mě jenom mrzí, že to říkají i politici, které z tohoto nepodezřívám. Nevím proč. >> Tak to papouškí. >> Asi z hlouposti. A koho máte na mysli? >> Budeme jmenovat tak třeba Filipa Turka. Ale on ten Filip je zvláštní. Já ho teda osobně mám rád. Už jenom protože při osobním setkání mi říkal, jak měl rád českou sodu, jak na ní vyrůstal. Nicméně jeho házení jogurtu. [odkašlání] Filip Turek je nesmírně šikovnej člověk. A podívejte, to je jako ten pan Macinka. On taky občas říká divný věci a přitom já je řadím dneska pro sebe, pro sebe na tu dobrou stranu. K >> Vcinkovi se možná ještě dostaneme, až se dotkneme České televize. A jinak s vámi souhlasím. >> Eh, v jednom ze svých rozhovorů jste vzpomínal na dopisy, které lidé v listopadu 89 posílali Studentskému stávkovému výboru a které jste si uchoval. Já k tomu musím přidat, že jsem tenkrát měl tu čest vec takzvaně první svobodné vysílání rozhlasu a těch dopisů tam byly krabice, já bych řekl pytle. Nebyla síla na ně odpovídat z těch pár lidech, co jsme to dělali. >> Lidé v nich psali o svých nadějích, snech, představách. Kdybyste tyto dopisy znovu otevřel, myslíte si, že jejich autoři byli spokojení s tím, že? No to je jedna věc, si už taky hodně pamatujeme, ale že by alespoň částečně byli spokojeni s tím, jak společnost vypadá. >> No, tak někdo ano, někdo ne, ale já bych ještě teda, protože to je moc hezká vzpomínka na ty dopisy, tam došlo a docházelo opakovaně k takovým bizarním situacím, že ty ten dopis třeba začínal. Vážení studenti, moc vám děkujeme. Akorát je ještě třeba přijet do naší obce Horní Vrchní a vyměnit starostu pana Nováčka, aby jsme jako pokud jsme mohli, tak jsme říkali, ale prosím vás, to jste nepochopili tu revoluci. To právě je nastolení pořádku, kdy vy si vyměňte pana Nováčka. Teď už můžete, už to není rozhodnutím strany nováček. To mě připomíná, že se vracím k té době v Československém rozhlase, když jsme jako delegace šli oznámit ústřednímu řediteli Československého rozhlasu, že skončil a on nám řekl:„No, ale mě může odvolat jenom strana." My jsme říkali, ale ta strana už jako nemá ani sílu. Tak se zbalil a šel. No >> to je nádherný. [frknutí] >> Eh, mladí lidé, kteří dnes demonstrují za svobodu a demokracii, tu totalitu nezažili. >> Hm. [odkašlání] Můžeme jim vůbec zprostředkovat, jaký byl skutečný život v nesvobodné společnosti a nebo takhle můžeme, můžeme, pokud dovolíme, aby se to vrátilo. >> Nemá, nemáte pocit, že ta dnešní generace nezažila tu svoji revoluciř >> a ona ji po ní touží nebo by jí taky chtěla? >> Samozřejmě on tady visí ve vzduchu jakýsi étos revolučních studentských hnutí. kdy právě ti studenti byli u těch velkých dějných událostí. Akorát, [odkašlání] že teď je to jinak, že my jsme se v listopadu 89 a měsících následných bouřili proti vedoucí straně ústavně zakotvené ve stánku čtyři vůči demoralizujícímu. Ano, postavily se paneláky, fungovaly některé továrny, když zrovna dostaly součástky. Jistě. Může se to jakoby při pohledu na ženu za pultem nebo starostu na okres na severu. Oni to uměli jako natočit, lidi to baštili, ale ten systém už nebyl funkční. byl před zroucením, ale zároveň on měl eh jak to jak se to ozbrojenou pěst dělnické třídy, >> lidové milice. Měl silnou armádu a mě pořád tady bylo sepětí bratrských armádavské smlouvy. Tehdy to nebyla legrace. Jinými, abych to zkrátil, v roce 89 se demonstrovalo proti hrubé síle totalitní nebo chcemei ubrat autoritářské. A teď teď se pojďme podívat na dnešek. Ty studenti, kteří podle mě by ani ne oni jsou ankety, kde je vidět, že oni nerozeznají Gotwalda, Masarika a Havla. A oni teďko místo toho, aby jako ve Francii, ve Španělsku demonstrovali za lepší životní podmínky, za pracovní příležitosti pro mladý, za dostupné bydlení, tak oni demonstrují za plošné placení příspěvků televize, která vybírá od firem, vod a která má od roku 23 uvrhla odhadem uvádí se 41 až 45 000 exekucí často na nízkopříjmové rodiny. To je systém, který se evidentně přežil, který byl on vznikl už v roce pro rozhlas v roce 1953 při ustavení televize, ale za normalizace v roce 1969 to bylo ukotveno novým zákonem, aby těch několik dostupných frekvencí bylo jasně monopolem státu a lidi si na to měli platit. Ale za tu dobu se situace zcela změnila. Máme tady volný digitální trh a vy v vy vy paníku překyvujete, tak nebojte, všechny argumenty nebudu vypočítávat, protože ono je jich velmi mnoho. Ale to proti čemu oni dnes eh demonstrují, je absurdní. Je to absurdita. Je tam koalice adhot, herci, studenti, zaměstnanci televize a vlastně i média. A to je celé protest proti plnění volebního programu stran, >> které s tímto programem vyhrály volby. >> Takže oni vlastně takzvaně za demokracii demonstrují proti demokracii a užívají si to a mají pocit historického okamžiku. Já když tam třeba omylem projdu kolem té demonstrace, tak mám ale pocit, že těch skutečně demonstrujících, kterým o tohle jde, je naprostá menšina. Většina se tam chodí pobavit. Ano, je >> torace zpestření >> odpoledne. >> Takže ono ty počty demonstrujících, jak to organizuje ten milion chvilek proti demokracii nebo jak se to jmenuje, >> jo, je vlastně takový jako je to trošku podvod celé. To ano. >> Jo. Na druhou stranu, eh, ta skupina, která to bere vážně, opravdu hledá podle mě jako toho nepřítele, vůči kterému by mohla tu svoji revoluci udělat a nachází ho úplně, jak jste řekl, absurdních e způs absurdným způsobem. Já myslím, že můžeme ještě jít třeba o krok dál a vlastně nebo já to řeknu za sebe, podle mě je téměř jednoznačné, že bývalé vládní strany se nesmířily s porážkou a tváří se, že u, že sice to byly demokratické volby, ale došlo k jakémusi omylu, který musíme společně napravit, společně napravit se zaměstnanci České televize, s mladými studenty, kterým vymejeme hlavu a na nalákáme je na ét studentských hnutí a na herce, kteří se domnívají, že tedy jsou tím hlasem lidů a už zase od toho listopadu je to absurdní situace a mně to je líto a to říkám jako člověk, kterej má televizi rád. Já jsem pro Českou televizi eh natočil docela dost věcí, byly úspěšné, byly reprízované, ale ještě bych pane Musílku při té příležitosti upozornil na jednu věc, o které se moc nemluví. Eh, Česká televize je ze čtyř pětin výroba kulturních pořadů, dokumentů, eh, zábavy, sportovních pořadů a to čerpá asi 4ři pětiny rozpočtu. A pak je tam malá sekce takzvaného zpravodajství a publicistiky a tato sekce ničí obraz celé České televize. Politici, když nadávají a bohužel oprávně na nevyváženost zpravodajství, tak to vždy háží do jednoho pytle. Já si myslím, že stávkovat by měla Česká televize a sice měly by vevnitř stávkovat proti zpravodajství a měli by mít, se říká, myslím v mediální teorii, kontaminace značky. Oni vlastně zpravodajství kontaminuje celou značku České televize a Česká televize to jsou ti minimálně tři nebo 4 000 techniků, zvukařů, kameramanů, stavba dekorací, řidiči, eh, samozřejmě administrativa a tihle lidé všichni dostávají na frak jenom proto, že ve zprovodejství se rozhodli, že jsou nositelé pravdy, urážejí, skákají do řeči opravdu >> korigují >> korigují co se smí říci a uvěřili, že oni jsou nositeli správného názoru. To je neúnosné a tímto si zejména zpravodajství řeže větev samo pod sebou. >> No, já si vzpomínám dokonce na nedávný případ, kdy nějaká jiná redakce než zpravodajství a publicistiky natočila zajímavý zajímavou reportáž nebo zajímavý pořadil povichl a paní Pková. že se to vysílá. Tak a teď vlastně v tom zákonu je definováno, že oni mají povinnost eh informovat vyváženě a dávat dostatečnej prostor. A teď se pojďme k absurditě samotné stávky. Ten novinář jeden den stávkuje proti politikům vládní koalice a druhý den s ním vede rozhovor, ale on mu oponuje, on už tam není v roli a tím se to celé dostalo na střestí. Je mi to líto, ale může si za to televize sama a může za to ta fialová vláda, která ještě přitvrděla s těma poplatkama. No a poslední ještě k tomuto pane Musílku, tady se mluví o konci demokracie jenom namátkou. Tenhle systém má mnoho zemí západní Evropy. Je to Francie, je to Švédsko, >> konkrétně 17 Evropské unie. Ano. >> Jo. A nikde. A já jsem viděl úžasnou debatu, kde tento argument vznesl tuším pan Reachel a proti němu seděla taková ta kopie kopií, myslím, že se jmenuje talíř. [frknutí] >> Ano. Ano. Lidovec. >> Oni oni mají všichni ty vous a ty brejle podobný. Oni se jako klonujou. To je asi Brusel klon. Pardon. Ne, ne. Berte to jako berte diváci jako humor, abychom odlehčili. Nechci někoho urážet. >> Určitě k nim nepatří třeba ten předseda TOP 09, jak se jmenuje? >> Ještě k tomu se jmenuje Havel. Ještě >> ještě se jmenuje Havel. No a teď já nevím, jestli to byl talíř nebo Havel, protože jak říkám, oni to je naklonovaný a on to a to oni se teď přetahujou ty členy. >> Ale on tomu Rajchlovi řek, ale na západě to nevadí, oni to nezneužijí, ale to vy toho zneužijete. No nelíbí se mi to a nutno [odkašlání] říci, že za vším hledají někde spodní proudy. Je to cílená práce současných opozičních stran. Je tam je takový velmi strakavely, který bohužel ostatní bohužel ostatní převyšuje intelektem a je to pan Rakušan, toho já považuju za nejnebezpečnějšího člověka pro budoucnost České republiky. To ostatní je kompars. On taky se hlásí o to slovo. A tito lidé jsou ve střaženi s těmi bruselskými narativy a prostě a usilují o věci, které jsou protinárodní, jsou protivlastenecké. A já jsem nikdy, pane Musílku, nebyl jako vždyť já jsem ještě před pár lety se zlobil na Václava Klause, že oddaluje podpis lisamské smlouvy. Já jsem ještě téměř >> Musíte spáchat sebritiku. To >> teď, teď ji konám. Teď ji konám. Ale to já vás ještě víc pobavím. Když byl souboj Drahoš Zeman, tak já jsem ještě s dalšími dobrými, lepšími lidmi seděl na Novotného lávce a skoro jsme plakali, že to vyhrál ten Zeman. Až pak jsem pochopil, že ten Drahoš je zase klon s umělejma brejlama a ten Zeman při vší své hrůze vlastně způsobil tak negativní obraz České republiky z hlediska migrace, že oni si to těma mobilama ty afroamerič afro afroarabbové přeposílali a vyhýbali se voloukem. Takže když jedete v českém metru, tak vidíte české lidi a když jedeme kamkoliv a zase nejsem rasista, já miluju všechny lidi, ale miluju svou zemi. >> Pane Chaune, mýlit se je lidské, ale nemá se to stávat příliš často. >> Pane Musílku, neberte si z toho ten omyl, vezměte si z toho to napravení a prohlédnutí. A ještě si dovolím dodat, že to říkám proto, že chápu, že někdo to nevidí, ale je zapotřebí sbírat informace a nějakým způsobem prostě nepřejímat ten jeden jedinej proud jedné pravdy. E, zkusme se ještě vrátit k tomu 17. listopadu hrozí podle vás riziko, že z odkazu listopadu 89 se stává politický nástroj, kterým se jedna část společnosti, který si jedna část společnosti přisvojuje. Přisvojuje si právo kvůli tomu rozhodovat, kdo je demokrat, kdo je nepřítel demokracie. E vidíme to stále častěji už v tom, jak někteří politici označují své strany za demokratické a jiné eh jakoby demokratické nebyly. Existuje takový takové nebezpečí. No >> to s tou >> já si myslím já si myslím, že to není hrozba, že to je skutečnost, že je to realita. A proč to je? Protože jednak byl tedy 17. listopad systematicky špiněn a popliván. A za druhé my tady vidíme, že naše občanská společnost vlastně je myšlenkově vyprázdněná. To asi ale i znamená, že se nám pořád daří relativně dobře, protože proto ty studenti si hledají zástupné motivy. Jo, takže ano, hrozí to, ale na druhou stranu mně už je to tak trochu jedno. Já prostě dřív jsem na ten na tu národní třídu chodil a teď musím říci, že já už tam ani moc nejdu, protože je to spíše jarmark a je to taková taškařice a na někoho se píská, někomu se Jo, no. Jsem na tom úplně stejně. >> Posluchačům připomínám, že hostem rádia to je dnes režisér Igor Chaun. Eh, když někdo tvrdí, že hájí demokracii, co byste od něj chtěl především slyšet? Jaké konkrétní svobody jsou tedy ohrožený? Kdo je ohrožuje? A proč je potřeba demokracií bránit? Proti komu? >> Já si z toho zase vezmu to, co bych od něj chtěl slyšet. >> Nechám to na vás. >> Děkuju. [smích] Chtěl bych od něj slyšet respekt k odlišnému názoru. To je základ. A pak bych tam chtěl vidět nějakou vnitřní kontinuitu toho člověka, ani ne obracení jako na obrtlíku. Já jsem si teďko pouštěl na YouTube Václava Havla. On byl 14. listopadu 2008 na filozofické fakultě a mluvil tam ke studentům. Byly to tři roky před jeho smrtí a on tam vlastně hovořil o tom, jak už je 20 let vysmíván za větu pravda a láska musí zvítězit nad lyží a nenávistí. A v té v té aule je velmi vstřícná, krásná nálada. A on pak říká, jak vlastně tu pravdu jako že ji musíte eh ručit za pravdu vnitřně sám sebou. A ať byl Havel jakjkoli a byla to lidská bytost, měl chyby slabosti, ale on za to ručil pěti lety komunistickýho vězení, kde si uhnal nemoc a tak dále. A to je realita. Opět další poplyvaná ikona. A je mi to líto, protože jsem měl to štěstí, že jsem se s tím několikrát sešel. Točili jsme do pořadu Největší Čech pro Českou televizi. Neidealizuji si, ale nemohu souhlasit se současnou nenávistí a poplyváváním. Takže odpověď je úcta k odlišnému názoru, chápání, že ta demokracie je především tříní názorů. Střed a vyhrává ne ten, kdo si veme flanelovou košili a bude pozpátku chodit. Eh, teďka se může říct v polepšovně, kežby, v poslanecké sněmovně, jo, vyhrává ten, měl by vyhrát ten, kdo má lepší argumenty a kdo přesvědčí. A todle ale v těch 90á tady pořád do jisté míry bylo. >> Přitom jsou 90 dneska karikovány, jako že to byla džungle a že se tenkrát mohlo všechno. Vy jste v té době, tuším v roce 92, natočil léčbu Klausem. >> Eh, ani on to nemá v českých Luzích. a hájí jednoduché. [odkašlání] Je na něj také silně útočeno. Eh, nevím, jestli je vysmíván, ale kritizován zejména za věci, za které on vůbec nemohl. Eh, my právě myslím, že u něj také ta vnitřní pravda je poměrně silná, jako byla u Václava Havla tím, co tady za těch desítky let, kdy v té politice byl dokázal. Jak to vidíte? >> Vidím to přesně, jak říkáte, pane Musílku. Dokonce jsem s velkým zaujetím poslouchal teď jeho projev před obecním domem venku na ulici k 28. eh říjnu a to byl projev státníka, to byl projev moudrého muže, který dokonce v sobě nesl i docela silnou emoci a eh říkal ho na ulici, zatímco na Pražském hradě byl v tu chvíli dekorován ku příkladů můj kolega Jan Hřebejk. Naštěstí tam nebyl prezident Zeman, kterého chtěl předtím vybombardovat. Jsou to velké jako absurdity. A já dneska i s ohledem na ten vysoký věk Václava Klause, jemu je 85 let a já musím říci, že svým způsobem smekám. Eh, Klaus a Zeman jsou vlastně už v tuto chvíli z Pálice. Ono je to s nimi jako s rodiči. Známe je dlouho. Hodně nás štvali. Ale vlastně nemůžeme jim upřít moudrost a zkušenost a čím jsou starší, tak více si ceníme, že v tady ještě jsou. Eh, já jsem nedávno napsal takový článek do našeho časopisu to, kde jsem trošku rekapituloval ty prezidenty a eh napsal jsem tam, že jsme měli na hradě tři největší osobnosti pol listopadové éry. Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Ano. >> A kde jsou ty nový? Jak to, že nemáme ty nový? Protože tehdy to ještě vycházelo z živého kypění politického života a teď se to nahradilo vybranejma loutkama. Ze začátku na Slovensku já byl šťastnej za paní Čaputovou, protože se mi líbila. Říkal hezká ženská. >> To jste to ale vzal trošku z jiného úhle, >> ne? No to já to vždycky beru z jiného [smích] úhlu naštěstí. Ale a potom, že jo, pak nám předkládali toho pana Drahoše, pak nám dokonce téměř předložili Danuši Nerudovou, >> až expos jsme zjistili, co bylo v tom sáčku, jaký byl obsahovky, jo. Představ si, že by to bylo na hradě. No a bohužel za sebe a to, co [odkašlání] teď řeknu, tak říkám s respektem vůči těm posluchačům, kteří berou současného prezidenta jako maják. Jako maják, zůstaňme u majáko, >> ale já prostě jsem velmi jako zklamanej až znechucenej chováním současnýho prezidenta. E, takže pro mě je to další loutka s loutkou. A loutka má tkaničky a nejlonový vlákna a loutkovodiče. Zemana Klauze. Říkala si, že by na ně byly papíry v Moskvě. To já nevím, já je neviděl. Ale dělali si aspoň svou politiku. Měli drzost a odvahu dělat svou politiku. Ale todleto eh když se vrátím v souvislosti s prezidentem k 17. listopadu. >> Tak eh on vlastně symbolizoval to, proti čemu jsme tenkrát protestovali a je >> Teď nevím, jestli jste se přeřekl, protože jste použil minulý čas, ale vy to můžete použít v současném přítomném čase. >> On symbolizuje to, proti čemu jsme bojovali. >> Jak se mohlo něco takového stát? Jak si to vysvětlujete? >> Tak to je opravdu jednoduchá otázka. Tak na ní, tak pojďme. >> Já na npověď, proto se ptám vás. No >> tak e eh když už člověk neví, tak si musí přijmout, musí si musí si pomoci trošku černým humorem. Absurd. No, protože jsme blbí, protože jsme leniví, zapomětliví, naskakujeme na uměle vytvářené ikony. >> Ale my dva jsme ho asi nevolili, že jo. >> Nevolili, ale tak bavíme se o o tom, že takzvaně vyhrá. Podívejte se, zastřihli mu vous na Masarikách. Jo, někde prej zachránil nějaký Francouze. No, nevolme takovýho hrdinu. Kdo by tušil, že bude chtít zrušit euro, zrušit veto pro malé členské státy, že pošle do Německa opakovaně svatováclavské klenoty a zase nebudu to říkat všechno protinárodně. Víte, mimochodem, ono se o tom málo psalo. Víte, že od toho 28. října, když měl projev, tak z řečnického pútníku ve Vladislavském sále byla už odstraněna původní výzdoba a nápis Pravda vítězí. >> Ano, ano, zaregistroval jsem to. Ano, >> ano, >> ale nejvíc se řešilo, kdo mu tleskal a kdo netleskal. Ale on už nehovoří z Poutíku 36 let mluvili čeští prezidenti českoslovenští na začátku. >> No >> víte, to jsou drobnosti, >> to jsou symboly. >> No, ale ono to je i taková magie. Třeba by, třeba by mu zatuhnul jazyk, >> tak to museli sundat, >> ne? Já znovu ještě tady podotknu, že bych byl sám proti svým vlastním slovům. Berte to, že jsem taky umělec a že prostě někdy si člověk nad sázkou a humorem pomáhá, aby mu takzvaně necvaklo z dnešní doby. A já skutečně mám respekt a přeju čas k prohlédnutí každému na jeho cestě životem. >> Eh, já na závěr tohoto dílu vám položím takovou eh jednoduchou [odkašlání] otázku, která asi moc jednoduchá není. Teda ta odpověď nebude jednoduchá. Kdybyste měl v několika větách vysvětlit třeba těm dnešním mladším lidem a mladým, co je nejdůležitějším odkazem 17. listopadu, co byste řekl? >> Že máme sílu, >> ale že se musíme zajímat, ať se ptají rodičů, ať se ptají prarodičů. Se mnou odmala hovořili, vyprávěli mi v 50. letech o černých volhách nad ránem a chlapech v kožených dlouhých pláštích, které zatýkaly nepohodlné komunistické pohlaváry. Věděl jsem, kdo byl Rudolf Slánský, věděl jsem, kdo byl Vlado Klementis, věděl jsem, kdo byla Milada Horáková a znal jsem čistky stalinistický. Věděl jsem, kdo byl Beria a byl jsem hluboce vychováván k touze po demokracii a svobodě. A u nás v rodině to ještě bylo propojováno s touhou po svobodě uměleckého vyjádření. Takže mi ukazovali génii lidského rodu. Strkali mi ve 12 Dostojevskýho zločin a trest. Rodion Romanovič Raskolníkov, hlavní to postava. Zajímat se. Já miluju nové. Mám tady mobil i dokonce dneska videa na Gusha TV1 na YouTube už z 90 % stříhám na mobilu, ale musí to být nástroj nikoli otrokář. Co bych jim řekl, že máme tu sílu, máme ji pořád, ale ona je uměle obrušována, jsme uměle stavěni do nezájmu a apatie. a jednou za čas nám předloží vějičku a běžte demonstrovat za naše skryté zájmy. E, kdyby to v rádiu nerušilo, tak bych tleskal, ale to dělat nebudu. Nicméně v tuto chvíli končí první část rozhovoru rádia To s režisérem, scénáristou a jedním z představitelů Studentského hnutí v listopadu 89 Igorem Chaunem. Velice vám děkuji za rozhovor. >> Taky moc děkuju. Jak už jsem naznačil, s Igorem Chaunem se na rádiu Top brzy setkáme znovu a budeme se bavit hlavně o tom, co je tou zásadní hodnotou, kterou si nesmíme nechat vzít. Posluchači rádia To se loučí Václav Musílek a přeje všem příjemný a úspěšný den. [hudba] >> [hudba] [hudba]






