Libor Vondráček vs. Pavel Fišer - Události Komentáře ČT24

Velká Británie není členem.

Je to o penězích, je to o koordinaci, takže to je naše pozice.

No a hosty, kteří nyní se mnou toto téma budou probírat, tak jsem avezoval v úvodu. Já je s jejich laskavým dovolením pozdravím.

Pavel Fisher, nestranník klub ODS a TOP 09, senátor.

Dobrý večer.

>> Dobrý večer.

>> A zdravím také Libora Vondráčka i předsedu svobodných a člena klubu SPD.

Dobrý večer i vám.

>> Dobrý večer.

Jindřichův Hradec.

Pane Vondráčku, začnu u vás.

Ono to zaznělo v úvodu devět zemí, včetně — tedy ne včetně — devět zemí a Ukrajina oznámila vznik té takzvané antibalistické koalice. Česko tam ale není. Proč?

No tak pokud jde o můj názor, já si myslím, že my nepotřebujeme další paralelní struktury. Myslím si, že máme teď v tuto chvíli docela starosti s tím, abychom vynakládali peníze v souladu s chystanou koncepcí výstavby armády České republiky, abychom plnili capability targets v rámci NATO.

A jestli máme mít nějakou alianci, nějaké partnery, je to právě na to. Přestože my jsme na to kritičtí, tak myslím si, že nedává moc smysl vytvářet další tyto paralelní struktury, ve kterých nebude vůbec jasné, kdo za to ponese zodpovědnost, a například se i zavazovat, že do těchto struktur budeme dávat další peníze. Protože pokud budeme v příštím roce plnit 2 % HDP a je to pravděpodobné výdajů na obranu, tak to bude téměř 200 miliard Kč a přikládat si k tomu ještě nějaké další výdaje, nějaké nové struktury. Nemyslím si, že teď v tuhletu chvíli by to bylo smysluplné.

>> Já tomu rozumím, pane Vondráčku, ale na druhou stranu, kdyby se třeba bavili o, nevím, o nějaké — nevím, třeba o tancích nebo o něčem takovém — tak bych to tomu rozuměl. Já když jsem se díval do programového prohlášení, tak tam se jednoznačně říká: mezi prioritní úkoly vlády zařadíme posílení protivzdušné obrany státu. Česká republika se aktivně zapojí do evropského obranného projektu protivzdušné obrany, který posílí naši schopnost sdílet informace a společně reagovat na vzdušné hrozby. To je vaše programové prohlášení. Proto se ptám, jestli tohle vlastně není to, co mimo jiné jste si napsali do programu prohlášení.

>> No také podle reakce Andreje Babiše. Tak to není to evropské řešení protivzdušné obrany. My skutečně protivzdušnou obranu musíme řešit, ale já v tomto spíš hledávám jakousi snahu Emanuela Macrona, Olafa Scholze a dalších politiků, kteří mají vnitrostátně poměrně dost problémů, upoutat pozornost na nějaká témata mezinárodní. A když se jim nedaří na půdě své vlastní země — zvlášť tedy ve Francii to vypadá, že příštím prezidentem bude buď Jordan Bardella nebo Marine Le Penová — a tohle si určitě Emanuel Macron nepřeje. I proto se spojil s komunisty v rámci těch minulých voleb.

A myslím si, že tohle v první řadě je jakási snaha získat politické body ve Francii z hlediska Emanuela Macrona. Protože se mu prostě nedaří budovat armádu Evropské unie na půl doorysu Evropské unie, tak se to snaží nějak obejít jinými cestami, jinými strukturami.

>> Pane Fisherovi, kroutíte hlavou. Proč?

Mě to hlava nebere, protože já s tímhle nesouhlasím. My bychom si to měli zasadit do toho širšího kontextu a položit si otázku: kde je hrozba, nebo kdo nás ohrožuje, nebo kde je ten protivník. Severoatlantická aliance dneska řeší krizi, která je způsobená Ruskem a jeho politikou, která je imperiální, agresivní a nerespektuje pravidla, nerespektuje hranice.

A pokud připustíme, že tahle hrozba tady je a že musíme udělat maximum pro to, abychom tuhle hrozbu zmenšili, abychom změnili kalkulace protivníka Ruska, tak musíme ale být kredibilní a hodnověrní v tom, jak budujeme obranu. To není o slibech, to je o konkrétních krocích, to je o penězích, o vůli se bránit.

A z tohodle pohledu můžeme nechat úplně stranou francouzskou domácí politiku, jakkoli je napínavá a rád o ní budu debatovat. Ale musíme se vrátit k tomu podstatnému a to je Rusko. Tato vláda má zcela správně tu protivzdušnou obranu ve svém programu, ale když potom se budeme bavit o tom, co to znamená za prostředky, tak to je dražší spaß, než jsou F35. A na to si vláda České republiky vůbec nevytváří finanční prostor. To znamená, že máme být v tom hodnověrní. Jak bereme vážně obranu, tak musíme na obranu dávat mnohem víc, než dosud slibujeme.

>> Dobrá. Nicméně když se já vrátím k tomu, co říkal pan Vondráček, a nechci tady hovořit o francouzské politice — ačkoliv bych toto téma rozebíral také velmi rád — na druhou stranu, když se podíváme na skupinu těch zemí, které tento antibalistický — řekněme deštník, nebo si to pojmenujeme tak, jak chceme — připravují, tak to jsou skutečně země na západ od našich hranic. Je to Německo, Francie, je to Dánsko. Ale chybí tam země. Je tam kromě Velké Británie — tak je tam třeba Norsko — ale chybí tam úplně Finsko, chybí tam pobaltské státy, chybí tam Polsko, chybí tam Rumunsko a Bulharsko. A to jsou ty země, které — když vy mluvíte o Rusku — s vším respektem jsou tomu Rusku mnohem blíž. Tak dává tento deštník smysl?

Tady jde o to, že my potřebujeme tu protiraketovou obranu. My potřebujeme budovat protivzdušnou obranu a ty kapacity výrobní — respektive to know-how — dneska nemáme. Musíme se spojovat a je výhodnější, když na tom budeme pracovat společně.

Ostatně Ukrajina má dneska tak robustní balistický program za relativně velmi nízké ceny, že bychom byli sami proti sobě, kdybychom se nepodívali i na ta ukrajinská řešení nebo na turecká řešení. My jsme s výborem byli v Turecku a navštívili jsme tam výrobce těchto prostředků a mohu vám garantovat, že tam už mají celou škálu té protivzdušné obrany už mají vyvinutou.

Normálně na tu otázku — na tu moji otázku. Tam otázka zněla, že to je jaksi sektor, který pokrývá tu část Evropy, která není — řekněme — ta první na ráně. A to je přece logická a laická otázka.

Zapomeňte na tady tu schůzku. Tohle je téma pro Severoatlantickou alianci a tam se o tom rozhoduje. Jak to konkrétně potom naplnit? Tady je tolik iniciativ, že dokonce sám Andrej Babiš o této řekl, že se o ní dozvěděl na poslední chvíli.

Pak bych se tedy zeptal: kdo Andreje Babiše v tomto doprovází? Jestli tam třeba není i u něj problém, že o těch iniciativách nevěděl včas? Protože to se připravuje dlouho dopředu.

>> Rozumím, pane Vondráčku. To je pravda. Pan Landovský doslova uvedl, že zatím to není rozhodnuté, ale že je rád, že se s námi počítá. Jinými slovy tedy, že my jsme tu pozvánku dostali. Neměl by tohle být — řekněme — nějaký odrazový můstek pro to, co vy jste koneckonců zmínil, že balistická ochrana je jedním z cílů České republiky, ale nějakým způsobem jí sami nepokryjeme? To znamená, budeme muset být asi v nějaké struktuře. Není. No a nebylo by tohle prvním krokem.

Tak nemyslím si, že by mělo být jakékoliv vyjádření pana Landovského prvním krokem pro nějakou strategickou úvahu české vlády.

On přece jenom je zmocněncem proto, aby se plnila 2 %.

Rýsuje se, že se to podaří v tom příštím roce.

My ale do toho musíme zahrnout závazky, které už udělala minulá vláda.

Bohužel od nich bylo velice drahé odstupovat.

Jsou to ty F35, které nás každý rok stojí desítky miliard Kč a budou nás stát ještě v následujících letech.

A proto já si myslím, že je správně, že nejsme aktivističtí, že nejsme nijak horliví, abychom se za každou cenu hrnuli do nějakých nových struktur, nových plánů, když nemají v tuto chvíli ani žádné zcela konkrétní obrysy.

Není tam zcela jasná zodpovědnost a pan kolega senátor určitě ví, kdo nese zodpovědnost za obranu vzdušného prostoru České republiky.

V tuto chvíli nejsou to ani české Gripeny, nebudou to ani F35 a je to samozřejmě vrchní velitelství NATO v rámci tedy Evropy v Ramsteinu.

Ti nesou v tuto chvíli odpovědnost za ten vzdušný prostor České republiky a myslím si, že opravdu všechno, co se bude dít v souvislosti s ochranou vzdušného prostoru České republiky, tak v první řadě má být koordinováno na úrovni NATO.

Já se jenom doplním, že pan Landovský je zároveň šéfem sekce obranné politiky a strategie ministerstva vnitra.

To znamená, že on to není jenom zmocněnec.

Vy jste na to chtěl reagovat, pane senátore?

K těm F35 krátký komentář.

Když se potom podíváte na jejich schopnosti, tak ony pokrývají část té protivzdušné obrany.

Tady mluvíme o jejich radarech nebo schopnosti detekce na velké vzdálenosti.

Ale to už bychom šli do příliš velkých detailů.

Já mám za to, že protivzdušná obrana je dneska potřeba.

Musíme pokrýt celou škálu těch hrozeb, které začínají někde u dronů a bezpilotních prostředků, které k nám mohou přiletět dokonce i ze zahrady u vašeho souseda a mohou ohrožovat strategické objekty v České republice.

A operátorem může být třeba nějaký cizí aktér na dálku nebo v místě, až po ty největší raketové systémy. V tomto máme obrovské zpoždění jako Česká republika.

Pane Vondráčku, na druhou stranu premiér jasně řekl, že to, pro co by byl, tak je projekt s pracovním názvem Europatriot, což by byla, řekněme, nějaká společná právě evropská iniciativa nebo situace, kdy by vlastně členské státy společně spolupracovaly.

Stejně on mluvil o historickém projektu Airbus na tom, aby vytvářela nějakou společnou kolektivní obranu třeba v těch takzvaných europatriotech.

Tohle si dokážete představit a jak by to mohlo fungovat?

To asi i ta představa pana premiéra Babiše je něco, na co by musel odpovídat sám pan premiér.

Já úplně nevím přesně, co on tím myslí, ale vnímám, že tato skupina států, která po schůzce koalice ochotných ve Francii deklarovala nějakou takovouto vůli, vychází právě z toho setkání koalice ochotných.

Já jsem rád, že i v situaci, kdy poprvé pan premiér jel na tu koalici ochotných, tak deklaroval, že my rozhodně nejsme ochotní a nejsme připraveni posílat naše vojáky na Ukrajinu.

Ať už jsou to různé mírové mise, prostě se nenecháme zatáhnout do války.

To znamená, i z tohoto, jak vystoupil při té své první účasti v rámci koalice ochotných, je zřejmé, že i z jeho strany je prostě spíše zdrženlivost.

A já jsem za to velice rád, protože si myslím, že by to byla veliká chyba, kdybychom jakýmkoliv způsobem posílali naše uniformované vojáky na Ukrajinu a mohli způsobit to, že se Česká republika stane kvůli tomu terčem.

To je zajímavá myšlenka, ale úplně to neodpovídá na moji otázku, protože já jsem se ptal na Europatriot a nevím, jak to spolu souvisí.

Já tomu rozumím, ale říkám, že ten Europatriot a ty úvahy o té současné antibalistické koalici se vyvinuly po schůzce koalice ochotných. Já nedokážu říct, jaké byly myšlenkové pochody pana premiéra v čase, kdy říkal: "Toto se mi nelíbí, líbilo by se mi spíš něco jiného."

Já nemůžu za něj mluvit, nejsem jeho mluvčí.

Tohle je pro mě prostě otázka, na kterou vám toho víc neřeknu.

Rozumím.

Pane senátore, ten projekt, který by byl tedy celoevropský, mimo jiné premiér mluvil o tom, že se mu nelíbí účast právě Velké Británie.

On skutečně mluvil o tom v rámci Evropské unie.

Tohle je něco, co vám už dává smysl?

Ne.

Pan premiér mluvil, jako kdyby byl na jiné schůzi, než ze které právě přišel.

Já jsem o tom mluvil s příslušnými velvyslanci a oni se mě ptali, co si o tom mají myslet.

Jak je možné, že zapomněl na Norsko, které bylo za jednacím stolem?

Já jsem to zmiňoval.

To je přeci vážný... jaksi příliš vážné téma na to, abychom pana premiéra teďka brali za slovo.

On neřekl ani harmonogram, ani rozpočet, ani neřekl peníze, kterými do toho chce Česká republika přispívat.

Dobrá, ale principiálně vy byste s něčím takovým souhlasil?

Dovedete si to představit, aby Evropská unie začala posilovat svoji ochranu a obranu mimo jiné nějakým systémem Europatriot?

Ano.

Ano, pane Vondráčku, já vás vidím, hned vám dám slovo.

Víte, co?

Já si dovedu představit, že sem zítra přiletí raketa tak, jako přiletěla do Polska nebo do jiných států Evropské unie, respektive Severoatlantické aliance.

To není teoretická hrozba.

To je věc, na kterou si můžeme dneska sahnout.

A já mám pocit, že bychom měli dělat maximum pro to, abychom měli naplněné sklady, abychom měli dost personálu, abychom neřešili vysílání vojáků na Ukrajinu, které není na pořadu dne.

Tady je potřeba budovat naše kapacity a schopnosti podle přesného plánu, který je připraven a nevymýšlet hlouposti vedle toho.

Proto si myslím, že i ten náš protivník velmi dobře sleduje, jestli ty závazky ze summitu v Ankaře, kde se jasně mluví o Rusku jako o dlouhodobé hrozbě a o nutnosti, povinnosti podporovat Ukrajinu, jestli bereme vážně.

Z tohoho pohledu mě vlastně výroky premiéra a jeho ministrů ukazují, že tu podporu Ukrajině neberou tak vážně, jak by bylo potřeba.

A jak je to v závěrech Severoatlantické aliance?

Pane Vondráčku, vy jste chtěl něco dodat.

Já bych určitě chtěl dodat, přeci jenom, když mluví pan senátor o těch kapacitách, tak je velice dobrým výsledkem současné vlády, že 2300 nových vojáků narukovalo a šlo k tomu a přidali se k armádě.

Ale zároveň na co jsem zejména chtěl reagovat, byla tady věta, že pan premiér, když mluví o nějakých svých plánech, tak neřekl harmonogram, neřekl rozpočet, neřekl, kolik by to stálo Českou republiku. Ale to je přeci situace velice podobná v rámci toho, co nabízí ta antibalistická koalice, protože ani tam neznáme přesný harmonogram, ani tam nevíme, kolik by to mělo stát Českou republiku, jakou část rozpočtu by tomu měla obětovat.

A já si myslím, že právě proto je na místě být drženlivý a ne se zavazovat, že budeme utrácet peníze, když ani pořádně nevíme na co.

Tohleto je opravdu zbytečné, abychom honili nějaká procenta, a myslím si, že je daleko lepší právě budovat tu koncepci výstavby armády České republiky nějak strategicky krok za krokem, nikoliv reaktivně, ale aktivně, a nekupovat prostě nesmysly, nekupovat ty polní kuchyně, ale spíš opravdu dělat všechno pro to, aby měli vojáci v čase, kdy vstupují do armády, dobrou výbroj, dobrou výstroj, aby měli boty, aby měli odpovídající batohy a aby to nebylo něco, co je jaksi odrazuje od toho, aby vstupovali do armády České republiky.

>> Stručná reakce.

Vy jste chtěl reagovat stručně, poprosím.

Já souhlasím, ale my můžeme vlastně Ukrajině pomoci i tím, že například je známo, že Ukrajinci mají obrovský zájem o naše letouny, které se vyrábějí u nás v aerovýrobních závodech, a my bychom mohli například jim zaplatit jeden nebo dva letouny a na ostatní začít sbírat u dalších dárců, a bude z toho obrovská zakázka.

Proto si myslím, že bychom měli myslet strategicky i s ohledem na to, co Česká republika může nabídnout.

A tady vidím, že vláda ještě nedělá dost.

Když jsme u strategie a koneckonců pan senátor tady zmínil to slovo Ankara.

Začnu u vás, pane Vondráčku. Pan prezident republiky dnes v rozhovoru pro denník MF Dnes prohlásil, že Česko dostalo na tom samotném summitu v Ankaře diplomatický výprask. Vnímáte to stejně?

Nevím, co tím pan prezident myslí, ale já jsem z toho rozhodně ten dojem neměl. Když jsem mluvil s panem ministrem zahraničí, který byl přítomen, a nebo jsem mluvil s panem předsedou Poslanecké sněmovny, který se předtím účastnil jednání právě zástupců vedení parlamentu v Istanbulu, které předcházelo té summitu v Ankaře, tak rozhodně on neměl pocit, že bychom měli nějaké diplomatické problémy.

Naopak právě třeba on seděl u toho hlavního stolu, přestože Česká republika rozhodně není mezi těmi úplně největšími státy. A v rámci toho, co proběhlo v Ankaře na tom samotném summitu, tak tam to bylo skutečně něco, co částečně nás mohlo dostávat do rozpaku. To, že jsme vystupovali poslední, to, že jsme tedy měli nejmenší výdaje v těch posledních letech, a to je vizitka minulé vlády, která přestože neměla od pana prezidenta takový kartáč jako má ta současná vláda, že neutrácela 2 % HDP na obranu, tak přesto skutečně ona má ty nejhorší výsledky ze všech států. Proto jsme mluvili poslední, proto pan premiér také měl zkrácený čas na projev. A tohleto možná myslel tím, co říkal pan prezident. Nevím, co jiného by tím myslel.

>> Přesně to myslel.

On doslova uvedl a můžu ho citovat, že prezident Donald Trump ve svém úvodním vystoupení použil formulaci, já ji budu citovat: že všichni spojenci až na jednu specifickou výjimku pochopili význam zvyšování obranných výdajů. Otázka znělá redaktora Mladé fronty Dnes: Tou výjimkou jsme my? Odpověď: ano, jsme to my.

Z mého pohledu to byl ten diplomatický výprask. To je to, kam mířím. Koneckonců je to současná vláda se současným rozpočtem, který neodpovídá těm závazkům.

Pane Vondráčku, >> nevím, jestli tím myslel Českou republiku. Možné to je. Třeba si s panem prezidentem tentokrát podali si tu ruku, prohodili nějaká slova a může se důvodně domnívat, že je to právě Česká republika. Ale Donald Trump to neřekl. A jestli tím skutečně Českou republiku myslel, tak je to v první řadě vizitka té vlády, která dosloužila.

Ta současná vláda vládne teprve půl roku, a já si myslím, že v tom příštím roce po mnoha a mnoha letech — naposledy to bylo za vlády sociální demokracie před více než 20 lety — Česká republika přesáhne 2 % HDP.

>> Vy to vnímáte tak, jak to nazval prezident republiky?

Pane senátoře?

Pane senátore, >> pokud Česká republika byla jako poslední, tak je to trochu ostuda, protože jsme zemí, která je více než čekat na slovo, až dostane jako poslední, která má nějaké ambice, nějaký vliv, nějakou tradici a také nějakou velikost a potenciál. To neodpovídá našemu postavení.

Souhlasím s panem poslancem, že to není vizitka jenom této vlády, to je vizitka i minulých vlád. Ostatně, i vlád, ve kterých byl premiérem například samotný Andrej Babiš. Ale problém je skutečně v tom, že dneska evropský průměr těch výdajů je nějakých 2,5 % HDP, takže i z tohoto pohledu zaostáváme.

Ale zpátky k těm schopnostem a k výstavbě našich sil a schopností. Tam máme obrovské zpoždění, tam nám chybí personál, a je dobře, že máme teďka dobrý nábor vojáků, ale my bychom potřebovali desetinásobek, protože když se podíváte na stárnutí našich vojáků a na ty potřeby armády, které se dneska již kvantifikují, na vyprázdněné sklady — kolik máme nových tanků Leopard, kolik do toho máme munice, kolik máme munice a raket pro naše Gripeny, kolik máme dalších — naše skladové zásoby jsou v žalostném stavu. A právě logistika rozhoduje často o tom, jestli jste připraveni.

Z tohoto pohledu myslím, že musíme dělat mnohem víc. A mně se zdá, že tato vláda sice dělá výhled do roku 2040 pro armádu České republiky, dělá na nějaké koncepci, ale my bychom měli reagovat na ty hrozby, které jsou tady dnes. A to ta vláda nebere dost vážně.

>> Rozumím.

Eh, zajímá mě ještě jedno téma, které se netýká obrany. Týká se konkrétně našich vztahů, řekněme, s Čínou. Rád bych vás poprosil o komentář, pane Vondráčku. Narážím na to, co jistě znáte — ten příběh zadržení českého občana v Číně. Velice jednoduchá otázka, která mě zajímá: je to podle vás diplomacie rukojmích? To znamená, směřuje Čína k tomu, aby mohla vyměnit svého špiona, který čeká na soud v České republice?

Tohleto já nechci úplně spekulovat. Myslím si, že je dobře, že v tomto čase by měl jet do Číny Tomio Okamura, že může být předmětem jednání právě i to, aby náš občan z Číny, pokud skutečně se tam neprovinil nějakým násilným závažným trestným činem, tak aby měl být propuštěn a aby třeba měl i spolu s delegací se vrátit do České republiky. Takže uvidíme, jak se to vyvine.

Myslím si, že ministerstvo zahraničí na tom v tuto chvíli pracuje, a doufám, že i z pozice pana předsedy Poslanecké sněmovny bude v tomto smyslu pozitivní snaha našeho občana dostat do České republiky.

>> No, vy jste částečně odpověděl na tu otázku, ale já se na ní doptám. To znamená, že hlasy, které volají potom, aby Tomio Okamura nejezdil do Číny jako vyjádření, řekněme, nějakého diplomatického přešlapu, třeba jak o tom mluví opozice — to vy nevnímáte. Vy naopak vnímáte, aby Tomio Okamura tam jel a aby pracoval na navrácení tohoto českého občana. Rozumím tomu správně?

>> No tak pokud nám jde o toho člověka, pokud nám jde o to, aby se vrátil, tak si nejsem jistý, jestli bychom mu nějak pomohli tím, že bychom teď zrušili již naplánovanou cestu, která může mít benefity pro český byznys.

My se tam určitě nejedeme Číně klanět. My tam nejedeme hledat jejich recepty, jak působit v rámci vlastního státu.

A myslím si, že pokud tam několikrát v posledních letech jela třeba Ursula von der Leyenová a dneska tady zavádí CBDC digitální euro, Chat Control a koketuje se taky s tím, že by se omezovalo VPN, tak to je přesně to, s čím by Tomio Okamura přijíždět neměl – s těmito nápady na dohled nad našimi občany.

Ale pokud přiveze dobré zprávy pro náš byznys a navíc ještě k tomu pro českého občana, tak si myslím, že ta cesta bude úspěšná a on se o to určitě bude snažit.

Pane senátore, je to reálné, aby Tomio Okamura byl úspěšný a přivezl zprávy pro českého občana?

Není to reálné.

Tady je důležité všimnout si dvě věci.

První je, že ten český občan byl pozván do Číny na jednání, na obchodní jednání, čili děláme byznys. A zároveň byl bezpečnostními složkami Číny v podstatě odveden v poutech a zatčen. To se nedělá ve chvíli, kdy chcete dělat férový byznys a rozvíjet vzájemně výhodné vztahy.

A druhý moment je, že tato vláda ústy svého ministra zahraničí deklarovala, že chce normalizaci vztahů s Čínou, což nevím, co si pod tím představit. Když se řekne normalizace, tak já vidím trochu něco jiného z naší historie po roce 1968, ale budiž. Ale to slovo může znamenat také znormálnění. Ale pokud to vezmeme tak, že to chceme znormálnit ty vztahy, tak nevím, co by se mělo stát ještě jiného, aby Čína pochopila, že to bylo dobré gesto z Prahy, které ale Peking tímto aktem vlastně označil jako neplatné, nevěrohodné a bere to jako nepřátelství.

Takže by tam Tomio Okamura jezdit neměl.

To neměl by tam jezdit, protože Čína na naši dobrou vůli ústy ministra zahraničí – chceme normálnější vztahy – odpoví zadržením českého občana. Vždyť to nedává smysl.

To je test pro Českou republiku, jestli dostatečně vážně bereme naše závazky a také to, na čem nám záleží. Například aby občané České republiky nebyli v ohrožení. A myslím, že tady by ministerstvo zahraniční mělo rychle informovat občany v Číně například, že by měli dávat pozor a možná se vrátit do bezpečnějších míst.

Pane Vondráčku, vy jste chtěl reagovat, tak poprosím velice stručně.

Jenom velice stručně. Samozřejmě Čína není klasický stát, ve kterém je dělba moci, ale pokud náš ministr zahraničí řekl, že chceme normalizaci vztahu s Čínou a zároveň je tady nějaký člověk podle paragrafu 318a aktuálně stíhán, tak to přece také neznamená zlé gesto a popření slov ministra zahraničí, protože naše policie je oddělená od vlády. Pokud v tuto chvíli – já nesouhlasím s tím, že tady máme tento paragraf, který se více hodí právě třeba do Číny nebo do Ruska nebo do nějakých diktátorských režimů a u nás to napomáhání cizí moci by podle mého názoru vůbec nemělo být. Ale dobrá, policie si to nějak vyhodnotila.

Rozhodně to neznamená, že si děláme legraci ze slov ministra zahraničí, že chceme normalizovat vztahy, a když tam jezdí Francouzi, Němci nebo Ursula von der Leyenová, tak to asi znamená právě, že oni ty normálnější vztahy mají.

Jedna jediná věta, pane senátore – my si neděláme legraci ze slov pana ministra. To bych chtěl opravit a reagovat. Tohle je spíš výraz zlé vůle na straně Pekingu, který na to takto odpověděl.

Dobře, myslím, že diváci pochopili vaše stanoviska, vaše postoje a pohledy na tu věc.

Pane Vondráčku, jestli dovolíte poslední otázku na ještě jedno téma. Poslanec hnutí SPD Jaroslav Foldyna je podezřelý, že dlouhodobě týral svou manželku a děti. Například jako první upozornil server Rozhlas. Policie politika kvůli tomu minulý týden dočasně vykázala z domu a zabavila mu několik legálně držených zbraní. Svou ženu také nesmí kontaktovat. Policie ale kriminalisté zatím z ničeho neobvinili. On sám vinu odmítá.

Otázka na vás, pane Vondráčku. Pokud by se potvrdilo podezření ze spáchání zločinu týrání, měl by pan Foldyna i nadále zůstávat podle vás poslancem?

Tak pokud by se toto podezření potvrdilo, tak by měla proběhnout klasická procedura. To znamená, že se orgány činné v trestním řízení obrátí na mandátový imunitní výbor. Bude se hlasovat o vydání pana poslance, a já určitě odmítám to, aby muži jakýmkoliv způsobem se dopouštěli násilí na ženách.

Nicméně z toho, co jsem slyšel od pana poslance, on toto nedělal, a dokud se to neprošetří, tak si myslím, že by měla platit presumpce neviny. A to, že tady v různých státech se říká, že politici mají mít presumpci viny a jakmile se objeví nějaké podezření, tak mají rezignovat, tak to je třeba něco, co ukončilo předčasně vládu svobodných v Rakousku. A nakonec se ukázalo, že ta kauza Ibicagate nebyla nijak opodstatněná, že svobodní dál mohli vládnout a že zbytečně kvůli tomu přišli o velké procento hlasů.

Teď se vrací zpátky na ty preference, které tehdy měli – mají ještě lepší. Ale myslím si, že tohle je právě ten příklad toho, jak bychom to dělat neměli. Takže nechme konat orgány činné v trestním řízení a myslím si, že pokud je tam aktuálně zákaz nějakého styku, tak se určitě nikomu nic už v tuto chvíli dít nemůže. A jestli se předtím dělo nebo ne, tak to musí objasnit policie.

Já bych do toho asi více nezabrušoval, abych z toho nemusel už potom zase jít vybrušovat.

Dobrá. Tolik o vybrušování a zabrušování od Libora Vondráčka.

Já děkuju senátorovi Pavlu Fišerovi, že byl se mnou, a vám oběma také. Mějte se hezky. Na shledanou, pánové.

Na shledanou.

Na shledanou.