Lhali vám. Teď chtějí zrušit poslední brzdu dluhů

Zdravím, tady Markéta Ráde Šichtařová.

Vyrovnané rozpočty? Zapomeňte na ně.

Koalice právě teď v tuto chvíli pohřbívá jakoukoliv rozpočtovou odpovědnost.

Politici vždycky před volbami slibují nějaké odpovědné hospodaření a potom po volbách vysvětlují, proč to vlastně nejde a proč se podmínky změnily. A když to nejde vysvětlit, tak se snaží změnit pravidla tak, aby vlastně ty jejich sliby už neplatily a nemusely se plnit.

Přesně tohleto se v těchto dnech a hodinách odehrává kolem změny pravidel rozpočtové odpovědnosti. Ono to trochu zaniká v tom, že teď tady probíhají nějaké diskuze s prezidentem a to je mediálně zajímavější — jaká je tady přestřelka mezi prezidentem a mezi vládou. Takže se v tom trochu ztrácí ta celá pointa — o co přesně u tohoto zákona jde a jaké jsou zhoubné důsledky toho, kdy by tahleta novela byla přijata.

Každopádně tenhleten zákon o rozpočtové odpovědnosti nevznikal proto, aby komplikoval život ministrům. Tenhleten zákon vznikl proto, aby si každá vláda nekupovala svoji popularitu na dluh, aby to potom nemuseli splácet vlády a generace budoucí.

Ten zákon o rozpočtové odpovědnosti stanovuje jednoduchý princip. Pokud ekonomika roste, tak stát má postupně snižovat schodky veřejných financí a má ozdravovat veřejné finance a má vytvářet nějaké rezervy na horší časy. Takhle koneckonců hospodaří každá dobře řízená firma nebo každá rozumná domácnost. A takhle by samozřejmě měl hospodařit i stát.

Ale vládní koalice — a to celá vládní koalice — se v tuhle chvíli rozhodla, že ta pravidla jsou pro ni moc nepohodlná. A proč tedy plnit předvolební sliby, když si můžeme změnit pravidla?

Oficiálně vládní koalice, zejména tedy ústy ministryně financí Aleny Schillerové, argumentuje tím, že potřebuje větší prostor pro financování. Mluví o financování obrany, o financování infrastruktury, o financování jakýchsi strategických investic blíže nespecifikovaných.

Ve skutečnosti ale celá pointa je taková, že vláda prostě chce oslabit jednu ze zákonných pojistek, které až dosud bránily zcela nekontrolovatelnému růstu státního dluhu. Jinými slovy — místo toho, aby vláda připustila, že existuje nějaké rozpočtové omezení, že má k dispozici jenom určitý objem peněz, které může spotřebovat — tak si chce přizpůsobit pravidla svým výdajům, chce mít neomezené výdaje a chce mít možnost to zákonně odůvodnit. To je přesný opak jakékoliv rozpočtové nebo finanční zodpovědnosti.

A já bych dokonce šla ještě dál a řekla bych, že to je opak finanční gramotnosti. Představa, že se stát může nějak skrze investice dosáhnout větší prosperity, k většímu hospodářskému růstu, že větším utrácením lze docílit většího růstu — to je představa založená na omylu v tom lepším případě. V tom horším případě se jedná o vědomou lež a já vám s jistotou na základě své zkušenosti z parlamentu mohu říci, že mezi lidmi z vládní koalice jsou jak ti, kteří žijí v tomto omylu, tak ti, kteří o dluhu zcela vědomě lžou, protože vědí, že se nedá profinancovat na dluh k větší prosperitě.

Stát totiž ve skutečnosti žádné peníze nevytváří. Stát nejprve každou korunu odebere soukromému sektoru — každému z nás na našich daních. Buď na našich daních, nebo prostřednictvím dluhu, nebo prostřednictvím inflace. A o tom, kam potom tyhle peníze, které nám stát sebral, jak je investovat — o tom rozhodují politici, kterým to je vlastně úplně jedno, kteří nenesou žádné podnikatelské riziko.

Když se ta investice nepovede, tak na tom nezbankrotují svoji vlastní firmu, to znamená nepřijdou o živobytí, a tudíž nemají žádnou motivaci investovat tam, kde to dává smysl a kde vzniká nějaká hodnota. Výsledkem nutně musí být plýtvání kapitálem a nutně musí být výsledkem pomalejší ekonomický růst.

Chcete důkaz, že větší dluh vede k pomalejšímu růstu?

Čeští statistici si právě na dnešek, na 30. července, nechali údaj o tom, jak se české ekonomice dařilo v období od začátku dubna do konce června — tedy ve druhém kvartálu. A podle předběžného odhadu vzrostl český hrubý domácí produkt čtvrtletně o 4 % a meziročně o 2 %.

Což znamená, že česká ekonomika dál zpomaluje, protože v úvodu tohoto roku ekonomika rostla o 2,2 %. A nejenom, že ekonomika zpomaluje, dokonce ona zpomaluje ještě víc, než se čekalo. Ten výsledek je horší, než ekonomové očekávali.

Takže tady máme vyšší dluh, ale pomalejší růst. Kdyby tomu bylo tak, jak tvrdí Alena Schillerová, jak tvrdí motoristé nebo jak tvrdí další strany vládní koalice, tak bychom se přeci měli financovat k vyššímu růstu. Tedy důsledkem vyššího dluhu by měl být vyšší růst, ale vidíte, že to je právě naopak — to je lež.

Obhájci novely zákona o rozpočtové odpovědnosti tvrdí, že uvolnění pravidel ještě neznamená automaticky vyšší zadlužování. Čistě formalisticky je to pravda, ale úplně stejně formalisticky můžeme tvrdit, že když z auta odstraníme brzdy, tak to ještě nutně neznamená, že to auto zhavaruje. Ale víme, že ta pravděpodobnost se blíží téměř jistotě — když vy jedete bez brzd, tak pravděpodobně nabouráte, protože prostě nezastavíte.

Ono přitom nejde jenom o současnou vládu, protože ta pravidla se nepíší jenom pro dnešní ministry, ale píší se pro všechny budoucí vlády. Takže každá další vláda si potom může říct: když mohli utrácet naši předchůdci, proč bychom nemohli utrácet my, když navíc tady máme ještě rozvolněný ten zákon o rozpočtové odpovědnosti a máme k tomu zákonné možnosti.

Ekonomové dlouhou dobu upozorňují pořád na stejný problém. Česká ekonomika momentálně není v recesi. I když ekonomika zpomalila, jak jsem před chvílí říkala, recese to není. Dokonce ministerstvo financí oficiálně očekává hospodářský růst.

No a právě v takové situaci, kdy ekonomika roste, by se schodky měly snižovat. Měli bychom se připravovat na problematičtější období. Namísto toho vláda plánuje pravý opak. V době růstu plánuje hospodařit s deficity a velikost těch deficitů připomíná spíš nějaké období pandemie nebo období energetické krize. Zkrátka připomíná to období, kdy opravdu vláda byla v krizově hospodařícím módu.

Ale my teď nejsme v žádné protikrizové politice. My jsme se jenom adaptovali na takový normální život na dluh, kdy už dluh vytloukáme dluhem.

Přitom každá půjčená miliarda něco stojí a ona nás stojí hodně. Rostoucí dluh znamená minimálně rostoucí úroky. To znamená dražší financování státu. Takže čím dál, tím větší díl rozpočtu spolykají samotné úroky. Vláda platí za to, aby si vůbec mohla půjčovat. Půjčuje si na to, aby si mohla půjčovat.

Místo toho, aby platila školství, které je v katastrofálním stavu — dnešní děti nic neumí. Místo toho, aby platila zdravotnictví, které je v katastrofálním stavu — mnohé okresní nemocnice nám padají na hlavu. Léky v lékárnách chybí. Poslední zpráva: výpadek naprosto zásadního a nenahraditelného léku proti rakovině prsu. Najednou tady vůbec ten lék nemáme.

Vláda nemůže stavět silnice, které jsou samá díra, jsou zplatované a jsou v nich výmoly.

Vláda nemůže zvyšovat důchody, vláda nemůže zvyšovat sociální dávky, protože platí úroky z dluhu, který sama vytvořila.

Dluh je prostě jenom odložená daň, kterou platíme my, případně naše děti, ale každopádně ten dluh zaplatí.

A když vláda řekne, že ten dluh se nezaplatí, tak to skončí bankrotem a stejně to zaplatíme, protože nám prostě najednou stát sebere ty peníze na ten bankrot jinak.

Politika funguje podle jednoduchého schématu. Před volbami se vždycky slíbí nějaká rozpočtová odpovědnost a po volbách se potom prohlásí, že okolnosti se změnily. My jsme zjistili, jsou ty finance ještě v horším stavu, než jsme si před volbami mysleli. A tak ta pravidla prostě změníme a vlastně sliby nebudou platit.

No a já jsem se dopustila té naivity, že jsem se domnívala, že po těchto volbách se to nestane, protože ta stávající vládní koalice to myslí tentokrát s tím bojem proti dluhům vážně. Ale nemyslela. Byla to moje chyba.

Aktuálně vládní koalice popírá svoje vlastní chyby a já se toho už prostě nemohla dál účastnit. Proto nejsem v parlamentu.

Ale současně ta dnešní opozice znamenala dluhy. Dnešní koalice znamená dluhy. Tedy v podstatě, ať se podíváte na jakoukoliv stranu, která se buď účastnila nebo účastní vlády, vždycky to znamená dluh.

Z dluhu tedy dneska v podstatě není východisko.

Jak konkrétně se to dotkne našich peněženek, a já vám garantuju, že se to našich peněženek dotkne. To se dozvíte v pokračování tohoto videa. A pokračování hledejte na Heróheho.