Kydy z Bunkru 20. 09. 2026 www.doktorvajicko.cz

Krásné nedělní odpoledne, vážení přátelé, vážení chcem(í)ři, výdrazí slované vlastenci.

Já vás všechny moc vítám u vašeho čím dál více oblíbenějšího pořadu Kidis bunkru, Kidis polí, jak říkával Karel Kryl, obnoveným hovorům zlán.

A vám se to moc líbí, mně také.

A jak jsem avizoval už co týden dál a také na kávě s Vojtěchem, tak poslední dobou ty díly dělám takové více k zamyšlení. To znamená trošku jako filozofické.

Já samozřejmě nejsem žádný filozof, ale vzhledem k tomu, kolik těch informací za ten týden musím zpracovat a kolik přečtu knih, tak se vždycky snažím vám přenést ty pocity z toho ty nově nabité zkušenosti a proplétání a navazování velice složitých záležitostí, které zdánlivě spolu vůbec nesouvisí, ale souvisí velmi.

A protože mívám takové vlny, kdy třeba ne, že bych nečetl, to se mi nikdy nestane, ale čtu třeba pomalu nebo si přečtu jenom tři, čtyři stránky, tak teď jsem naopak měl období a je to i díky archivu doktora Vajíčka, protože pro vás připravuji historická okénka a jsou čím dál tím delší. Nejde se zdaleka jenom o kalendárium, ale samozřejmě většinou třídílné série.

Teďkon ta poslední série, která byla dneska ráno spuštěna, tak je o postání ve varšavském getu. Tak toho člověk musí přečíst opravdu kvantum.

Takže já jsem za poslední měsíc přečetl šest knih, různých žánrů také, ale literatura faktu, to je ve 100 % a díky tomu jsem si teďkon připravil nějaká videa pro vás, ale zároveň mě to vrací do doby, kdy ti lidé přemýšleli podobně jako my o něco, co zdánlivě vůbec nevypadalo, že se to může takto zvrhnout.

A tady teda konkrétně se bavím o kořenech vzniku druhé světové války a jejich příčin, nikoliv důsledků a tomu, co se děje teď.

Já tady velmi často říkám, že ve chvíli, kdy jsme jednou, přátelé, překročili Rubikon, tak to uděláme klidně znovu. To je v rámci například průmyslového vraždění a to, co je v nás.

A já si říkám, jak bych se třeba já zachoval v pozici těch lidí a to ať na jedné či druhé straně barikády a jestli bych toho byl schopen, jestli bych byl schopen na jednu stranu těch hrdinských činů, jako byli vůdci jak povstání ve varšovském getu, tak varšavského povstání, tak pražského povstání a tak dále, jestli bych byl schopen těch výkonů, co udělali partizáni například při slovenském národním povstání.

Asi ne.

A nebo jestli bych byl schopen takových zvěrstev, jako dělali lidé, kteří mučili doslova lidi v koncentračních a vyhlazovacích táborech a nebo v mobilních jednotkách Einsatz Gruppen.

Velká míka naší společnosti a často to můžete číst v mainstreamu je v tom, že my už jsme jako chytřejší a že jsme vzdělanější a že máme lepší informace a že něco takového už nikdy nedopustíme a podobně.

A já naopak říkám, že právě proto, že už jsme to jednou udělali a udělali jsme to do průmyslové podoby, plynové komory, spalovací pece, otevřené ohně venku v jamách a tak dále, injekce do srdce fenolové. Takže jsme schopni něco takového klidně udělat znovu a dokonce ve větší podobě.

A to je věc, která mě naprosto děsí.

Proč zrovna nyní?

No, protože já si troufám tvrdit, že jsme nejblíže na pokraji možného celosvětového konfliktu, chcete-li třetí světové války, co jsme kdy v minulosti byli.

Dokonce si troufám tvrdit, že ani karibská krize, ani v 80. letech to málem spuštění pomyslného červeného tlačítka v Sovětském svazu, kdy hrdinný důstojník tomu zabránil, protože nakonec zjistilo, že šlo o ptactvo. Takže teď je to ještě horší.

Proč?

Protože blbci byli vždycky.

V každém národě máte určitou část lidí úplně blbých, část lidí vyčůraných, část lidí přemýšlivých, chytrých, pracovitých, šikovných a empatických.

Jenomže tady je jeden problém, který my si často směšujeme dohromady.

To, že je někdo vysoce inteligentní, z něho nedělá hodného člověka a empatického člověka. Dokonce to bývá naopak.

Čím vyšší máte inteligenční kvocient, tak tím je větší pravděpodobnost, že máte menší emocionální kvocient.

To ale ještě pořád neznamená, že jste schopný někoho mučit, zabít a tak dále, ale ten předpoklad k tomu je úplně stejný jako u primitiva, který si není schopen připustit ty důsledky svého jednání a svých činů.

Ty největší masové vraždy v dějinách udělali lidé, kdy velící důstojníci měli prakticky všichni univerzitní vzdělání, to znamená doktoráty nebo byli inženýři diplomovaní a někteří z nich dokonce měli doktoráty dva, jako šéf Einsatz Gruppe C Brigáde, Feer a následně Gruppe Feer, doktor do Drusch, který se teď tedy psychicky zhroutil a umřel vlastně, když byly v Norinberku procesy v roce 1947 právě s veliteli Einsatz Gruppen a Einsatz Commandos.

Ti lidé, kterým vyleli, tak to šlo zhruba vo 3200 mužů a proměňovalo se to a nebylo to, nemuselo to být úplně nutně tak, že vždycky oni byli součástí té jednotky, ale byly složeny z různých jednotek, policejních praporů, pomocných praporů a tak dále.

A samozřejmě tohle by nešlo udělat bez těch místních pomocníků, ať to byli Lotyši, Estonci, Litevci, nebo to byli Ukrajinci.

Nešlo by to prostě bez nich v žádném případě.

A protože my velice brzy budeme mít smutné výročí Babího jaru, kde bezmála 34 000 Židů bylo zavražděno za necelých 48 hodin u Kyjeva, tak je třeba tyto věci připomínat a uvědomit si, že jsme velmi blízko toho, abychom se k něčemu takovému dostali.

Proč?

Možná si někdo řeknete, že přeháním.

Rus vlastně není člověk, ne?

Rus je něco méně.

Vy to nečtete v těch novinách, neslyšíte to ve sdělovacích prostředcích.

Na jednu stranu je to podceňování toho potencionálního soupeře a na druhou stranu je to ta typická klasická forma odličtění.

Úplně to samé popisoval rakouský malíř v roce 1924, když psal Mein Kampf a následně po roce 1933, když se stal kancléřem Německa, takže druhým nejmocnějším mužem, protože ještě pořád žil Hindenburg skoro rok ještě poté, tak začal okamžitě zakládat koncentrační tábory skrze jak Himmlera, tak tehdejšího šéfa Gestapa a pruského ministerského předsedy, to znamená Geringa, který potom následně si to převzal Himmler, ale v té době byl vyšším. Ging a založili Dachau, což byl první koncentrační tábor prvního typu, to znamená možnost nápravy.

Zavřeli tam nejdříve své odpůrce, socialisty, komunisty a tak dále.

Židé šli až v té další řadě.

No, ale Norimberské zákony v roku 1935, tak ty už jsou naprosto jasné.

Tam se není o čem bavit a bylo to přesně ono.

Takže zakázali jim chovat kamárka, kanárka, vzali jim kočky, psy, chtěli mít doma telefon, gramofonovou desku, radiové přijímače. Jo, nesměli chodit do parku, nesměli jezdit v tramvaji, ve stejné v autobusech, ve vlacích, nesměli s nimi chodit po chodníku.

A takhle to postupně přibývalo, až to došlo do druhé světové války a nařízení o nosení žluté Davidovy hvězdy, Jude.

A todle je přece to samé.

Já dám příklad, který zdánlivě vypadá jako úplná banalita.

Jakýsi Rus přeplaval do Litvy nebo já nevím, Lotyšska, Litvě nebo Lotyšska.

A oni ho chytli, oblekli ho a poslali ho zpátky.

Zkrátka to, co se děje v Estonsku, v těch pobaltských zemích – Estonsku, Lotyšsku a Litvě – vůči rusky hovořícím obyvatelům je, že je zbavují občanských práv a jsou to obyvatelé druhé kategorie.

Tyto tři vyjmenované státy dají dohromady sotva 6 milionů lidí, a to ještě z těch 6 milionů minimálně 25 až 30 procent jsou rusky hovořící občané.

Úplně to samé se dělo na Donbasu a dělo se v těch východních částech Ukrajiny a na Krymu. Na Krymu například drtivá většina těch obyvatel byla rusky hovořících a část byli Tataři a těch Ukrajinců tam bylo naprosté minimum.

Odesílá se to samé v bledě modrém.

Hm.

Tusk tady říká, že nás čeká hybridní konflikt s Ruskou federací, a následně, že půjdeme „urá". No tak ať jdou do první linie tito lidé, protože já tedy o žádný konflikt s Ruskou federací nestojím.

Já netvrdím, že neexistují hybridní hrozby na obou stranách barikády. To vůbec neříkám. Tomu tak bylo vždycky.

A dříve třeba to bylo daleko více od Severní Koreje než od Ruské federace v rámci vykrádání bitcoinových peněženek a tak dále, a praní špinavých peněz a distribuce drog, zvláště zpracování opioid. To bylo v 90. letech a na přelomu milénia.

Hm.

A to samé dělají západní kontrarozvědky. Takže já myslím, že si nemají co vyčítat. Ale já se prostě bojím toho, že je čím dál tím více hlupáků, kteří nebudou inteligenčně na takové výši, aby byli schopni rozeznat, co je provokace a co je skutečně útok. A že to spustí řetězovou reakci, kdy v podstatě zaútočíme na Ruskou federaci pod nějakou zámeňkou. A na tom největší zájem mají Ukrajinci.

Nemyslím teď běžného Ukrajince, ale myslím tím ten ukrofašistický establishment, který samozřejmě má největší zájem na tom, aby se rozpoutal konflikt mezi Severoatlantickou aliancí a Ruskou federací.

O co jde? No, jde o zdroje, samozřejmě. O nic jiného tady nejde.

A já si myslím, že se tyto věci dají řešit úplně jinak, v klidu, a že není bezpodmínečně nutné, abychom po sobě hned házeli bombami. Že se má jednat. A je jedno, jak dlouho se má jednat, ale má se prostě jednat.

Je to něco podobného jako když došlo k zabrání pohraničí. Když teda pořád hledají na té liberálnější straně, na té kvázi lepší straně, ty paralely, tak tenkrát vlastně Edward Beneš odmítl jednat se sněmovnou. Nechtěl jí vlastně svolat, že to vezme na sebe, na svoje triko, a že by to byly zbytečné průtahy.

To je právě den, kdy natáčím. To znamená jsme v roce 1938, dostali jsme takzvané francouzsko-anglické, neboli anglo-české ultimátum, a 21. září vláda přijala bez požehnání parlamentu.

Takže jaká pojistka ve smyslu parlamentu, Dolní a horní komory? Na to, přátelé, rovnou zapomeňte.

Všimněte si, kolik generálů máme v politice. Jsme nikdy neměli. Všimněte si, jaký počet generálů má Česká republika. To číslo je úplně astronomické. Pokud se nemýlím, tak je to 157.

Podívejte se, kolik máme armádních generálů. To znamená čtyřhvězdičkových generálů. My nemáme maršály, takže pro nás je to nejvyšší hodnost. Nemáme ani kontraadmirály a veladmirály, a tak dále.

Admirální generál a spol. foukají do toho plamenku a ještě přelévají oheň – samozřejmě, do toho ohně – protože jsou tam jejich zájmy, jsou tam zájmy nadnárodních korporací. Zbrojařské loby podívejte se, jak ohromně bohatnou.

Dokonce teďkon Evropská unie přišla s tím, že je začne zdaňovat, energetické firmy, něco jako Windfoltex, protože posílá neustále peníze na Ukrajinu.

Na Ukrajinu už se téměř poslaly všechny peníze, které tam měly mít až do poloviny příštího roku. Oni měli další peníze dostat až v sedmém měsíci, pokud by se to schválilo – jakože ty pitomci to zase schválí – pokud do té doby nebude jakési příměří nebo mír.

A nejde tady o nic jiného, než o zdroje v Ruské federaci.

Podívejte se, co se děje na středním východě. Teď už je naprosto jasné, že Saudská Arábie přestane dodávat sladkou ropu do Evropy, protože jemenští postalci jim jaksi rozbombardovali ty ropovody k nám.

Jo, to je samozřejmě obrovský problém.

Takže my nemáme oficiálně ropu z Ruska. Samozřejmě, že máme. Ty tankery sem nestíhají jezdit, jo. Jinak už bychom tady dávno byli na 100 korun za litr.

My nemáme ze středního východu ropu. Nemáme plyn z Kataru, kde Němci mají smlouvu na 27 let. To už nemáme – já nevím kolik měsíců – ze šest měsíců.

My bereme, můžeme brát z Norska. PK Orlen vlastní naši největší rafinérku. Jo, my už máme úplný prd. Nějaký Čepro k smíchu. Ty Kralupy taky nejsem si úplně jistý, jestli je to ještě naše, a že se domluvili a že budou brát někde jinde.

No z Ruska, samozřejmě. Kde jinde by se asi tak jako mohli brát, že jo. Tady, jako není. Kde nic není, tam smrt nebere.

Takže kde jinde by to oni chtěli brát? A nechali jsme se sevřít do kleští od těchletěch lidí, kteří jsou placení – jak vždycky říkám – tok peněz – a kteří bez mrknutí oka jsou schopní té genocidy, o které tu hovořím.

To znamená, já bych je okamžitě nahnal do první linie, pěkně před tanky.

A je třeba se připravit, přátelé. Jo.

Jedna věc je o něčem žvanit a kecat, a druhá věc je příprava. Protože kdo je připraven, tak není překvapen.

Samozřejmě, těžko se můžeme připravit na jaderný holokaust. Na ten se nedá připravit. Ale na jistý způsob konvenčního boje se připravit dá.

Já osobně mám obrovský strach z těch, co se mají vrátit z Ukrajiny po ukončení války na Ukrajině v rámci slučování rodin. Z toho mám osobně obrovské obavy.

To znamená azováci, 67. mechanizovaný sbor, už dneska, a tak dále. Jo, to je samozřejmě obrovský problém.

Protože ty se nesmíří s výhrou Ruska. Proto tady neustále v těch médiích máte, jak teďkon rozpráví protiofenzivu. Bělecký, bývalý šéf Azovu, Nácek – Nácíček – jako prase, hodnosti brigádního generála, a šéf teďkon celého toho třetího armádního sboru, pod který právě Azov spadá, 67. mechanizovaná brigáda, a tak dále.

Tak to je moc fajn. To je jako když si tady podávají ruku se šárou. Tady vidíte, co to je za pokrytce, a že jim v žádném případě nejde o vlast nebo o národ, a tak dále. Jde jim pouze a jenom o prachy. O nic jiného jim nikdy nešlo, přátelé. Nikdy.

Já jistou průpravu mám, takže nemám strach ve smyslu, že bych se nedokázal postarat o sebe a o rodinu. Ale samozřejmě ten způsob boje, který oni chtějí rozpoutat, tak na to se nedá připravit. Tam nemůžete jako nic udělat.

Takže samozřejmě je to věc, nad kterou velmi přemýšlím, přemýšlím nahlas. Vůbec mě to netěší, tyhle zprávy, a nemám z toho absolutní radost, protože je to zneklidňující, když to denně čtete.

Teď se to snažím reprodukovat, samozřejmě, tak aby to mělo nějakou hlavu a patu.

A teď vám začínají docházet ty jednotlivé věci, jo. Když to vidíte, co se děje, kdo s kým, kde, za co – hlavně za kolik, že jo.

A tady to štěkání těch mopsíků, jorksírů a jiných těchto malých plemen z kabelek drahých dám na to Rusko, tak ono to je svým způsobem úsměvné do jisté míry. Ale když se pak nad tím zamyslíte, tak to tak úsměvné není.

Do toho my se dozvíme dneska v tuto dobu už budeme vědět přibližně, jak dopadly volby v Rusku, protože to nedemokratické Rusko má volby, kdežto demokratická Ukrajina už sedm let žádné volby neměla.

Proč asi?

Dobře, tam by ti kluci přišli o toky peněz. Nějaká zpětná kontrola. Když se někdo zeptá, to je sprostý ruský narativ. Tady se přece nekrade. To vidíme.

Tam by mě spíš zaujalo, kdyby nám ukázali někoho, kdo tam nebere úplatky na Ukrajině. To by myslím ten seznam byl podstatně, podstatně kratší, nebo prakticky nulový, protože Kirilo Budanov, takový hodný kluk, no už jede taky.

Jo, teď ten generální prokurátor, ten manželka jela jedním směrem autem naloženým prachem, prachovými věcmi a zlatem, diamanty, obligacemi a tak dále. On jel druhým směrem. No, kde se setkají? No, s největší pravděpodobností v Tel Avivu nebo v Jeruzalémě. Je to krásné, přátelé. Takhle to má být.

Soustřeďují obrovské majetky, obrovské množství peněz právě v tomto státě, kde mají 100% ochranu, protože jejich nejvyšší představitel, politický muž je gauner, že jo. Respektive, tam je potřeba se podívat, kam se Bibi přiženil, protože on sám nepochází z žádné takto vysoce postavené rodiny. Ale ty kauzy, co se týče úplatku, jsou tam od roku 1996, že jo. To máte 30 let a nic se neděje. Váříme se, protože to je ten správný, to je ten náš kamoš. Tak tam ty oči úplně zavřeme a nedíváme se.

Jo, ale když jde o Rusko, tak tam se samozřejmě nesmí nechat nic suché a musíme správně indoktrinovat tu mládež, aby ta nenávist byla. Teď se pořádají ty besedy, jezdí po těch školách. To jsou ty neziskovky, které tato vláda neutlumila. Jenom o tom povídají, ale oni jezdí dál po těch školách.

Připravenost na válku České republiky je naprosto nulová. My nemáme ani potraviny na dva dny pro obyvatele, natož, abychom byli schopni nějaké obrany.

Andrej Babiš tady mluví o jakémsi deštníku. On se teď jako probral asi z nějakého spánku, polospánku, a teď tady mluví o společné obraně protivzdušné a tak dále, což se tady řeší asi tři nebo čtyři měsíce v Evropské unii. Říká, že Rusko je pro nás hrozba. Rusové nás zařadili na čtvrté místo. Vylučili tady tři celkem zásadní body, kam by udeřili asi Orechnika s největší pravděpodobností. A my se na to máme chystat na takovéto věci, jo.

Takže s tímhletím ta paralela z roku 1939, tak ta tam teda je, jo? Akorát, že zatím co jsme předtím volali velvyslance Sovětského svazu, tak teďkon voláme do Tel Avivu nebo do Washingtonu nebo do Bruselu pro noty.

Ty nadnárodní korporace z toho ždímou obrovské peníze. Všimněte si, že jsou tady schválně cyklicky vyvolávané krize. Vždycky ty krize byly, jo, ale bylo třeba po 10 letech. Teď je to každý půl roku a je to uměle vyvolané.

Je to dané tím, že Spojené státy americké na to mají zájem, aby tu Evropu zlikvidovali, abychom se stali 100% závislými na Spojených státech amerických.

A teď zase byla zpráva, že nám – vlastně je to nám, protože my to budeme platit – že Ukrajině teda dodají ty zbraně za asi 2,7 miliardy nějaké rakety, dolarů samozřejmě. Takže jsme teďkon Ukrajině uvolnili další penízky bez jakékoliv zpětné kontroly.

Naší lidi peníze nejsou. Tady je budeme cpát. Tady se lidi zase teďkon skládají na nějakého chlapečka 100 milionů. Já dostávám x zpráv týdně na různé sbírky, na problémy. To nejde prostě uplalit v žádném případě. To kdybych se rozkrájel, tak to nejsem schopen vůbec saturovat.

Ale na to, abychom to cpali do hrtánu té správné demokratické Ukrajiny, tak na to máme, protože přece na Ukrajině se bojuje i za nás, ne? To je jeden z největších blábolů, který je. To je ta největší indoktrinace, která tady probíhá.

Takže přátelé, pište do komentářů vaše názory, postřehy. Já vám všem přeju, ať máte krásný zbytek neděle. Musíme mít hlavu vzhůru, držet pohromadě. To je jediné, jak to dokážeme přemoci. Nic jiného s tím dělat nemůžeme, přátelé, protože to je rozjetý vlak. To je rozjetý vlak, který podle mého názoru už nelze zastavit. Bohužel.

Na viděnou.

Krásný den, vážení přátelé. Září už máme zaplněné na finančnictví, takže už jsou termíny v říjnu. Napište na email, kdo potřebujete konzultaci. Já se na vás budu moc těšit, ať to bude osobně nebo přes videohovor, a všechno si domluvíte tady na té adrese.

Takže se budu moc těšit. Mějte se krásně, opatrujte se a brzy na viděnou.

Yeah.