Kristina Höschlová 1. díl: Pilulka na všechno vede k pasivitě, klíč ke zdraví přitom nosíme v sobě

Milí posluchači, vítejte u pořadu Kupředu do minulosti. Od mikrofonu vás zdraví [hudba] Martina Kociánová. Patrně jediný způsob, jak si zachovat zdraví, je jíst, co ti nechutná, pít, co se ti oškliví a dělat, co se ti nechce, říkával spisovatel Mark Twein. Narážel tak na skutečnost, kterou si myslí mnoho z nás, že starat se o vlastní zdraví je něco velmi nezáživného, kdy si hlavně zdánlivě musíme odpírat vše, co nám je příjemné. [hudba] jak si nastavit život, abychom žili zdravě a přitom nás to bavilo, aby nám vše, co pro sebe děláme, dávalo logiku, přinášelo [hudba] radost a uspokojení, abychom byli lékaři sami sobě. [hudba] O to všem si budu povídat s člověkem, který ochutnal mnohé medicíny. lékařka, [hudba] záchranářka se specializací na anesteziologii, urgentní a horskou medicínu. Účastnila se řady humanitárních misí, pracovala [hudba] v traumacentrech v řadě válečných zón. Soběžně se ale vzdělávala v celostní byliné medicíně středomořské. Před čtyřmi lety založila Mezinárodní institut komplementární medicíny Mehana a věnuje se vzdělávání veřejnosti i zdravotníků v sebeléčebných technikách s cílem dovést lidi [hudba] k větší soběstačnosti v péči o zdraví a její poslání a poznání odráží zatím poslední kniha Lékařem jste i vy. Mým dnešním hostem je doktorka Kristina Hešlová. Buď vítána. >> Dobrý den. Jsem moc ráda, že tě tady mám. A ne poprvé. My jsme si, Kristýno, povídali o možnostech západní medicíny i jejich limitech už v minulosti. A ty, jak jsem zmínila, jsi pracovala léta na misích, kde se dá říct, že člověk opravdu nemá ten svůj život ve svých vlastních rukou a neví, zda přežije den. A tak si říkám, eh, kdysi uprostřed bojů. nebo běsnění přírody, padajících kulek, lavin a horolezců. E, kde se zrodilo tvé přesvědčení, že máme tu sílu si co nejvíc pomáhat my sami? >> No právě tam eh někdy lidé nahlížejí tady eh moji cestu medicínou, že je překvapivá. Já naopak vnímám, že je naprosto plynulá a přirozená a že to, čemu se věnuju teďka vlastně úplně eh ladně vyplývá z těch z té mé předchozí zkušenosti. Eh, myslím si, že právě proto, že mě celou dobu velice přitahovala taková ta, eh medicína, která je má hodně blízko ke kořenům, to znamená, kdy člověk je opravdu odkázán na svoje smysly, kdy je nucen i hodně improvizovat, kdy hodně věcí je jinak, což vlastně eh byly typické eh záležitosti v rámci mé praxe u horské a válečné medicíny. Tak v tady těch chvílích eh si o to víc uvědomujete eh to, jak vlastně můžete využívat vlastních smyslů, jak při diagnostice a léčbě a co všechno vlastně eh lidský organismus a lidská mysl dokáže. A myslím si, že nebýt v této praxe, tak bych se možná tomu, čemu se věnuju teďka, ani nevěnovala. Tím chci říct, že eh právě během horské a válečné medicíny eh jsem objevila ten neskutečný potenciál, který každý v sobě má a je to potenciál vlastně sebeléčebný a sebeopravný. A proto teď jsem tolik motivovaná eh předávat eh eh inspiraci lidem, aby s tady tím potenciálem uměli pracovat. E k tobě do Mehay chodí lidé proto, aby [odkašlání] eh zjistili, co si se sebou mohou počít a ty na ně, jak říkáš, posvítíš baterkou, aby ji zjistila, ve kterém koutě jim můžeš pomoci. Zároveň, ale jak jsem zmínila, eh k tobě chodí také zdravotníci. A to by mohlo znamenat velký posun eh pro tu klasickou západní medicínu. Eh, já když jsem viděla název Mehana, to znamená medicína in harmonia kuma, eh, zkratka, tak jsem o tebe měla chvíli strach, protože jsem si říkala, že navzdory všem svým lékařským zkušenostem se najednou můžeš ocitnout v hledáčku [frknutí] jako alternativa, ezoterika. Zkrátka všechny ty zapovězené termíny pro takzvané seriózní lékařství. Eh, náplň Mehana institutu je komplementární medicína a komplementární medicína je eh jasně definovaný pojem nebo je to zároveň integrativní medicína. Komplementární medicína eh má i v západním světě svoje katedry v akademických institucích. Eh ve Spojených státech existuje Národní institut eh komplementární medicíny, takže je to vlastně součást západní medicíny. V současné době je už publikováno několik milionů vědeckých studií, které popisují přístupy komplementární medicíny. Jedná se o nefarmakologické a neinvazivní léčebné postupy, které eh jejichž účinek na zdraví je podložen současnou vědou. E velice často tyto postupy vycházejí z jiných významných medicínských tradic a to především z čínské a jurvédské medicíny. A integrativní medicína je pojem, který popisuje vlastně to, jak tyto neinvazivní a nefarmakologické postupy my můžeme začleňovat do konvenční medicíny. Takže ona se nijak nevymezena. Opravdu to, co děláme, není opravdu alternativou. není, protože my stále se opíráme o západní medicínu, eh, kterou si myslím, že je velice dobré si uvědomit prostě jejich spoustu předností. vyvinula se velice e významně vertikálním směrem v posledním století a vůbec není účelem e to nějak negovat ten její pokrok, ale zároveň, když vám rychle vyroste strom do výšky, tak aby byl stabilní, tak eh je stabilní až ve chvíli, kdy se rozkošatí do šířky. A vlastně tady ty horizontální větve, které se pak i dotýkají větví těch stromů, těch jiných medicínských tradic, tak to je přesně komplementární medicína. A proto já považuju komplementární medicínu za směr eh blízké budoucnosti západní medicíny. To zní velmi nadějeplně a to když jsi řekla o silných stromech, tak aby silné stromy byly silnými, musí mít silné kořeny a ty se rodí ve větru. A [smích] to, že eh komplementární medicína je součást západní medicíny. O tom jsme si povídali a povídali jsme si o tom už i v minulých set při minulých setkáních. Ale přesto víme, že ve Švýcarsku funguje holistická medicína. Eh, v některých západních zemích je velmi protežovaná čínská. Eh, v Británii je to třeba eh jsou to homeopatika. E, u nás ne až tak. A proto jsem se vlastně chtěla zeptat, než se dostaneme ke konkrétním radám nebo poznatkům, tak jestli jestli to už se dostalo i k nám, protože to, že to tak někde ve světě je, neznamená, že u nás je obecně ochota v medicíně to aplikovat. >> Vnímám jí. Vnímám tady taky rychlý vývoj. Eh, je důležité to, co jsi zmínila, že přes protože, že jo, instituty mezinárodní, my eh hodně sledujeme právě, jak se rychle vyvíjí západní medicína v jiných zemích, tak je to přesně tak, jak říkáš. Konkrétně třeba ve Švýcarsku. Vlastně tyto komplementární techniky už tvoří běžnou součást léčebných strategií v různejch nemocničních zařízeních ve Spojených státech. E, taky už je to hodně, bych řekla tam, e, vůbec i v té vědecké a odborné lékařské společnosti tyto přístupy už jsou dávno prosty jakýchkoliv takových jako pejorativních nálepek a i renomovaní vědci vlastně velice otevřeně eh vystupují teďka s novými poznatky v rámci právě těchto komplementárních přístupů. U nás eh to vidím velice pozitivně, protože přesně jak ty jsi zmínila, eh, že jo, máme čtyři roky nějakých zkušeností a právě bych řekla v tom posledním roce čím dál více eh [frknutí] se o naši činnost zajímají právě lékaři, eh absolvují naše kurzy, eh přednášky. Eh, teď v současné době, zrovna teďka v těchto týdnech mám pozvání aktivně se účastnit jedné odborné konference zaměřené na pacienty s rozrušenou sklerózou. Eh, dal jsem byla pozvaná eh do školícího střediska záchné služby jednoho kraje. Takže e dělala jsem webinář vlastně pro zaměstnance všeobecné zdravotní pojišťovny. To jsou všechno pro mě známky, že ta i odborná společnost chtě či nechtě se otevírá trendu, kam se vyví společnost. Upřímně řečeno, ono je to v zájmu všech, protože my můžeme léčit lidi jenom tím, čemu oni věří. A proto my chtě nechtě musíme jako lékaři sledovat posun hodnot ve společnosti a to, že se ty hodnoty vyvíjejí a mění a že jsou jiné, než byly před 10 lety, to je na snadě. A vlastně bychom si podřezali pod sebou větech. Kdybychom tady to ignorovali a hráli bychom nějakou hru, která prostě, že děláme něco, co se dělalo před 50 lety. Eh, [frknutí] takže vlastně jsme i tomu jako západní lékaři dotlačeni i poptávkou ze strany té společnosti. A ty tendence vlastně, které napovídají tomu, že komplementární medicína je budoucím směrem západní medicíny nebo bude jejím součástí, je to, že ve společnosti eh všeobecně v různých odvětvích vidíme trend právě k nezávislosti a soběstačnosti, což je přirozené, protože doba je nevyspytatelná, strašně moc věcí je proměnných [frknutí] a lpět na vnějších e berličkách, když jsou s předmětem neustále změny. vy vyvolává úzkost. Proto vlastně lidi lnou eh v různých aspektech k tomu se spíš spolehnout sami na sebe. A vlastně to je, když tento aspekt my překlopíme do západní medicíny, tak to je přesně ono lidi naučit, aby si uměli pomoct s tím, co už mají dispozici. Přestože se všichni a společnost jako taková vyvíjí v přístupu ke svému tělu, mysli, zdraví, tak přesto se mi zdá, jako bychom eh stále byli trošičku od zdi ke zdi. Na jedné straně e nezájem o svoji tělesnou schránku, eh ignorování vnitřních stavů a eh princip pilulka na všechno a na druhé straně taková ta posedlost zdravím, která je je vlastně někdy až jako komická, protože se stává náplní veškerých diskuzí, eh, životního stylu, který je [odkašlání] vlastně možná i trochu sebeterorem, e, spousty rad o tom, kterak musíme denně vypít, pokud možno 10 l vody, jinak zemřem. Řekně, [smích] jak jak se v tom zorientovat a jak najít tu důvěru v sebeléčebné schopnosti našeho těla a mysli, což je jedna z tvých základních premisí. Mhm. Eh ano, e upřímně řečeno, eh, tady to je úsměvné, co popisuješ tyto dva extrémy. Za jeden považuju to zbaštit jakejkoliv doplněk, pilulku, co mi kdo napíše a nepřemýšlet nad tím. A ten druhej je mít různé digitální přístroje, který mi pípají a raděj [smích] jakou svačinu mám sní. >> V noci tě to vzbudí, aby tě to oznámilo, že jsi spala [smích] právě hrozně tvrdě. Jo, tak tam je jeden společný jmenovatel. Eh, pokud to někoho baví, tak bych mu to nebrala. A pokud ho to těší a má to jako náplň, upřímně řečeno, v dobách e Nouze a hladomoru si myslím, že lidi by brzo [odkašlání] tady ten tady ten rozmar opustili, ale má to jeno to společné. To pořád je jenom eh odvolávání se na nějaké vnější eh vnější stimuly. Jo, to pořád jenom čekám, že zvenku, že mi to někdo poradí, že mi to někdo řekne, že já vlastně je tam v tady tom vidím jednou společnost z jmenovatele a to je maximální pasivita u obou těch extrémů. Je to vlastně pasivita, protože já pořád čekám, >> kdo mi co poradí, kdo mi co řekne, kdo co mi co pípne, co mi co mám. A tam já třeba osobně opravdu eh klíč ke zdraví nevidím, eh protože to dřív nebo později obě tyto cesty vždycky narazí. Eh, klíč ke zdraví vidím ve vnímavosti a v nějakém jako pohledu dovnitř. A právě si myslím, že proč je to téma v současné době, protože my jsme všichni vystaveni neskutečně nepřeber ehě vysokému počtu stimulů a pořád na něco reagujeme. A tím víc eh kdy my na něco reagujeme, tak vlastně eh už nezbývá prostor na to komunikovat eh se svým tělem, se svojí myslí, se svojí vnitřní pravdou. A tam pochopitelně ten klíč je. A proč dám jeden příklad, který vlastně by mohl zobrazit, proč vlastně klíč máme v sobě. Když se narodí miminko, tak je to takový uzlíček zalepený, zavřený vočička a postupně během roku, když vidíme, jak se ten uzíček začne rozbalovat a a pak je schopné už se převalit a a lízt po čtyřech a postupně si i sednout a pak začít chodit a pak prostě ten se postaví a a funguje. Eh, tak přeci kde to je, kdo mu to řekl, kdo ho to naučil, že jo. To je nějakej eh program, jak to tělo má fungovat, který máme všichni zapsaný v buněné paměti. A vemme si, že tady ten program je vlastně jak to tělo má fungovat správně. To my tam máme všichni ten program tam v sobě máme. A tomu miminku tam většinou nikdo moc nebrání, jo, ve většině případěch. Prostě to miminko se opravdu nechá, že jo, ty rodiče ho nekroutěj do toho. Teď se postav, teď, teď, teď lez, prostě ho nechaj a ono se to samo děje. No a vlastně to je ten samý princip. I v momentě, kdy to tělo je nějak vychýleno z rovnováhy, tak ten program tam je, jak aby se všechno vlastně zase regulační systém, aby ho do té rovnováhy znova přivedl. No a my tomu můžeme pomoct právě tím, že ho nebudeme přebíjet různými nápady a a stimuly a a nebudeme ho vlastně kroutit a manipulovat. To samý jako když kroutím prostě živej plot. Tak eh takže proto si myslím, že častokrát to neznamená, že všechny tady ty postupy jsou jako a priori škodlivé, ale dřív nebo později se podle mě každý, pokud bychom následovali tyto postupy extrémní, o kterých jsi mluvila, se dostanem do situace, kdy narazíme a pak nám stejně nezbyde nic jiného, než se spojit s nějakou eh prostě s tím programem, co v sobě máme, s tím potenciálem sebe. se vléčebným, >> když jsem eh na hodinách zpěvu nad tím moc e špekulovala, nejenom dech a jak to posadit, kam to posadit, kam s tím tónem, tak mi někdy paní profesorka říkala: „Nech to zpívat." A já mám pocit, že ty nám teď říkáš: "Nech to žít [smích] a vlastně i nech to zpívat." Je to krásný. Nech to zpívat. To je krá No vlastně i i tak by se to dalo říct. >> Ano, pardon, ještě nech to říct. A vlastně moto knížky je nebát sežít. A to je přesně vlastně odpověď na to, jak ty jsi mluvila o té módě eh těch různých doporučení a tak dále. Tak právě No a já právě proto ráda promuju >> a dív, že je to vlastně jedna z třech takových jako eh taky rad, co udělat pro zdraví. e, vnímavost, humor a nebát se žít, protože eh to potom k čemu vám to je, když posloucháte všechny diety a pak už smrtka klepe na dveře, ne? Eh, ty říkáš od invazivity k vnímavosti. Eh, já si myslím, že největšího násilí se dopouštíme většinou sami na sobě. A vzhledem k tomu, že ty jsi také nesmírně vytížená, aktivní, e, ocitala si se ve velmi nestandardních životních situacích, ať už jako horská lékařka >> nebo eh ve válečných zónách. Eh, řekni mi, jakým způsobem se můžeme my v tom běžném životě, e, který nám pořád něco diktuje a málokdy můžeme udělat to, co třeba zrovna v tu chvíli chceme, tak jak se propracovat k vnímavosti aspoň >> aspoň eh částečné, abychom dokázali to napětí a třeba mus vystřídat nějakou odměnou, která je pro naše zdraví. ví a duši dobrá. Pokud jsme unavený, vyčerpaný, jde na nás chřipka, tak všichni jsme zažili situaci, že když se nám podaří hluboce výživně vyspat, typický příklad je přijdu unavená stůry, spím na chatě horský a ráno se vzbudím a je mi najednou líp, tak to je vlastně eh indície, kde se odehrávají ty sebeopravné mechanismy. A eh vůči čemu já mám bejt vlastně vnímavá. [odkašlání] A ten prostor je vlastně v našem podvědomí, jo, protože ve chvíli, kdy já spím, já vypnu analytickej mozek, takový to, co musím, co mi kdo udělal, kdo mě štve, eh, co je třeba ještě. A eh to ve chvíli, kdy vlastně tady ta zlomková část vědomí, která tvoří 5 % spí, tak to tělo má prostor, vlastně ten podvědomý prostor má eh eh je je zde prostor, aby se to tělo opravovalo. No a takže to je jenom dobrý si nejdřív definovat, vůči čemu já m mám být vlastně vnímavá. Takže se asi shodem na tom dobře. Tak ty vlastně, jak jsem i hovořila o tom programu, díky kterému to miminko prostě ví, jak najednou má se z uzlíčka začít chodit po roce, tak to jsou všechno mechanismy, které probíhají na podvědomé úrovni a vlastně činnost našeho vědomí eh nebo jeho proces je v převážné většině právě na té podvědomé úrovni. i takové ty podvědomé pohnutky, že často možná někoho znáte, kdo pořád na všechno nadává a eh je hodně negativistický, ale pak když s ním zatřesete, tak eh zjistíte, že on si to už ani neuvědomuje, jo, že už je to jenom takový narativ, který tam běží a přitom je to jako milej člověk a když třeba i řekne, jo, je to hezkej den, ale přitom pořád má vlastně třeba nějaké negativistické projevy, tak to už jsou vlastně zautomatizované procesy. které se pak zapisují do podvědomí. No a tu vlastně takže naším cílem je si posvítit naším vnímáním do tady těch prostor. No a ta cesta je vlastně všemi úkony, kdy já svým vědomím posvítím na věci, která dělám podvědomě. podvědomě třeba dýchám, jo, protože nad tím nikdo moc nepřemýšlíme. Neuvědomuju si e moje postavení těla v prostoru, jo, třeba tak teď sedím na židli, že jo, ale nepřemýšlím nad tím, jestli teď jsem naváhla víc doleva, doprava, jestli sedím víc na levý straně zadku, na pravý a tak dále. Eh, takže tím chci říct, že vlastně všechny momenty, kdy já najednou přestanu reagovat na všechny vnější podněty a začnu se soustředit třeba přesně na to, jak dýchám a začnu i ty podvědomé procesy ovládat vůli. To znamená, že začnu regulovat ten dech podle e nějakého rytmu. Eh, tak to už je taková ta brána nebo to je ta baterka, kterou už já už si posvítím a vlastně si zjemňuju vnímavost. Další věc je vlastně všechna cvičení, která eh slaďují dech s pohybem, jo, protože normálně nad tím nepřemýšlím. Dám ruku nahoru, dolů a nevím, jestli jsem se u toho nadechla nebo vydechla. Ale mnoho cvičení je vlastně směřovaných na to, abych slaďovala mé pohyby s dechem. Další cvičení, které jsou skvělé na to, jsou vlastně cvičení pro balanci udrření, rovnováhy a vnímání polohy v prostoru. Takže eh to, jak zjemňovat své vě eh sebevnímavost, my máme vlastně možnosti od rána do večera i během eh svého běžného pracovního dne. >> Stačí si vlastně jenom někdy uvědomit, co právě teď dělám. >> Přesně tak. A třeba jsou to takové niance. Ráno otevřu dveře, nadechnu se zhluboka ranního vzduchu a už jenom to, že si uvědomím třeba jeho chlad, jeho vlhkost, jeho ty vůně, co tam jsou. A třeba si řeknu jé, už tady cítím podzim, eh, podívám se na oblohu, to jsou všechno to to vůbec se nám neubírá nějakej čas naší pracovní záležitosti. Jdu do práce a vlastně já se můžu podívat na oblohu a jenom právě zavnímat. jak jsou tvarovaný mraky, odkaď kam plujou, v jakých vrstvách plujou, jak svítí dneska sluníčko. Stejně tak zase na jaře úžasný. Eh, zase je to jenom záležitost třeba cesty do práce. Zaposlouchám se do ptáků a podívám se třeba ododkaď zpívají, v kolik hodin začínají zpívat, kdy začnou mizet. Jo, málokdo třeba si uvědomuje, že v červenci eh většina ptáčků už zahnízdělá a vlastně pak už zpívají mnohem méně, >> už se nepotřebují projevovat. >> A vemte si, že všechny tady ty věci eh to jsou přesně to, kdy my se na chvilku zastavíme a vlastně vypnem takovou tu reaktivní mysli, kde furt jede. Jenom tady ten mi zase naštval a tady ten je blbej a tady ten eh je zelenej, tady ten je modrej a tady ten se divně tváří. Jo, to tam častokrát jede, právě si to často ani neuvědomujím a to je velkej balast. >> A hlavně já musím >> No. No [odkašlání] a a zase jsem udělal špatně něco, ale tady ty momenty vlastně a je to takové to ukotvení v přítomnosti. Je to vlastně jenom vníme jenom zostření smyslů v přítomnosti a a zároveň i ten pohled do těla. Samozřejmě další z těch technik jsou jakékoliv kontemplativní techniky, kdy třeba my na těch našich seminářích hodně s lidmi pracujeme s tím, že třeba po nějaké eh po nějakém seci cvičební vždycky je moment ztišení, kdy každý z těch eh účastníků zavře oči a najednou vnímá, co ta eh pohybová seance e způsobila v tom těle, protože tam samozřejmě to spustí nějaké změny. Takže je to takový, jak se tomu říká, body scan, kdy si člověk najednou a to může umeme udělat všichni stokrát denně, že si jenom na chviličku zastavíme. Je to třeba když jedu autem, zastavím na červený, tak si můžu říct, a jak se cejtím, jak sedím, jak dýchám. Eh, a e zase se můžu zadívat na oblohu. A tady to vlastně my můžeme aplikovat několikrát denně. Jsou to malé krůčky, ale oni nám tyto krůčky pomohou vlastně se dostat do ztraceného kontaktu. To miminko to je v přímým kontaktu, intenzivním kontaktu s tím tou vnitřní pravdou, s tím ukazatelem vnitřním. Jo, ten tam nemá trošičku a my jsme od toho většinou už hodně odřízlí, ale vlastně tady to jsou malá okýnka, jsou to vteřinové vhledy a pokud se je naučíme začleňovat, tak se nám znásobí a otevře se nám neskutečné hlavně pole sebedůvěry. My v tu chvíli postupně přestaneme panikařit, že teď se něco, jestli je tady to doporučení dobře a mám jíst teďka mrkev nebo mám jíst okurku a nebo nebo si mám vzít bundu a a mám běžet 5 km nebo 6, tady to najednou přestane, protože vy najednou získáte neskutečnou důvěru postupně, protože konečně ten hlásek, který na vás celou dobu mluví, vy ho začnete slyšet a ve chvíli, kdy ho začnete vnímat, tak nepochybujete. uvěřit tomu, že eh naše tělo dokáže mnohdy pomoct eh samo sobě, zejména, když ho vyzbrojíme myslí. Eh, tvá kniha lékařem jste i vy, k tomu vysloveně vybízí. Eh, je plná informací. Já nebudu říkat rad, protože ty to nemáš ráda, eh, říkat vyloženě rad. Každý si totiž může pro sebe vzít něco jiného a eh tam tvoje postřehy eh jsou eh otocennější, že jsou velmi podložené tvým vlastním životem a tvojí vlastní zkušeností. Ty jsi jednotlivé eh možnosti, kterými si můžeme pomoct v knize, rozdělila podle 12 měsíců v roce. na 12 nástrojů dostupných v přírodě kolem nás a dalších 12 dosažitelných v naší mysli a v našem těle. E, my už jsme některé zmínili, ale třeba se jim budeme věnovat trochu zevrubněji, ale říkala jsem si 12 měsíců, ono se to nabízí, ale taky to mohlo být 365 kapitol a nebo čtyři podle ročních období a nebo dvě velké podle suché a mokré stravy. Eh, proč jsi zvolila 12 měsíčků? Eh, ona ta kniha má samozřejmě nějakou eh, linku eh, pokud se čte od začátku do konce, ale priori jsem jí vlastně i koncipovala tak, aby to byla taková ta knížka, kterou máte při ruce a kterou si vlastně můžete příležitostně otevřít, e, protože vám může být užitečná pro danou situaci, ve které se nacházíte. Tak z toho důvodu to je, eh, že zkrátka e třeba máte zrovna rozpoložení si říct, dobře, tak teď teď bych se chtěl třeba zase zdokonalit nějakém eh technice, jak si mu mohu pomoci i sám, ale protože pokaždé se nabízí něco jiného, tak třeba je květen, eh, tak se podívám, co teďka mám k dispozici. Ale je říjen. Tak se podíváme, co máme k dispozici v říjnu. [frknutí][odkašlání] >> V říjen. Já si myslím, že tam je hudba a lesní terapie. >> Les a hudba. Ano. Lesní terapie, které ty se věnuješ eh o lese jeho, o zdravných schopnostech se >> mluví a píše čím dál tím více o tom, jak existují jakési lesní internety a jak spolu komunikují kořeny a micelium. Řekni mi, ale co si můžeme my odnést z lesa kromě hub [smích] a borůve >> a borůvek a čerstvého vzduchu? Eh, jak postupovat při lesní terapii, aniž bych ji vnímal na to, že teď jdu právě na terapii? No, eh, zlasa si můžem odníst spoustu. Mě, já si vždycky vzpomenu na jeden podcast, který jsem natáčela s člověkem, který eh, myslím si, že svou vizáží rozhodně by nenapovídal tomu, že chodí ven na tož do lesa. A já jsem se s ním nějak právě padl téma na lesní terapii a já jsem nějak o tom hovořila, on říká:„ To je jasný, to všichni víme." Tak vím, že tehdy mě to hrozně překvapilo. říká, jsem si v duchu říkala, ten byl někdy v lese. No, to je jenom na pokraj. Eh, promiň, to je důležitá poznámka. My o spoustě věcí máme pocit. No jasně, to všichni víme. Včera jsem byl eh ve Stromovce, takže jsem byl v lese. [smích] Eh, pro to, jak les funguje na náš organismus a jak si to popsat současnou vědou, si myslím, že nejvíc udělali Japonci. Tam totiž někde v 80. letech eh vláda eh přidělila ministru agrikultury zvláštní roli a sice kdy se tam jako hodně, že jo, vyvíjela nějaká eh prostě modernizace, digitalizace a Japonci začali mít pocit, že začínají být hodně odřízlí od přírody, tak si řekli:„Pojďme teďka eh to není zdravé, pojďme udělat nějakou kampaň, abychom lidi, kteří kteří e prostě jsou eh obklopeni jenom eh přístroji a městy a zavřený v budovách, tak abychom je vrátili do přírody. No a tady ten ministr eh se rozhodl udělat velkou kampaň a promovat to, aby lidi chodili ven. No a vlastně se propojil s vědci a takhle vznikla celá záležitost lesní terapie, která tam je teďka velkým pojmem, kdy eh nedošlo k ničemu jinému, než zkrátka eh zřejmě tam byly i velká nějaká podpora, bych řekla, té vlády, i finanční, aby se zainvestovalo do eh výzkumů. Čím to nebo proč je dobré, aby lidi byli v lese? Šnerin joku, to je název vlastně tohoto přístupu a teď už se to aplikuje jako i tento název už je znám západních zemí. eh ty studie popisovali eh ku příkladu, odebrali krevní vzorek skupině lidí, 20 lidem a tam změřili hladinu stresových hormonů a e hladinu imunitních eh buněk. vlastně imunitní systém lze taky jeho funkčnost eh lze kvantifikovat podle různých mediátorů toho imunitního systému. No a pak ty lidi absolvovali. tam ne se nešlo eh nejednalo se o nic zvláštního. Ty lidi prostě chodili po lese, byli v lese, třeba tam měli i nějaké eh se, diskuze, i třeba nějaká lehká cvičení, ale zkrátka je nechali mezi stromama a [odkašlání] eh a potom a je to po různých intervalech. Některé studie to měřily po třech hodinách, některé po dvou dnech, po třech dnech. Eh těch studií jsou tisíce. Tak vemme si, že třeba dejme tomu po třech dnech takovéhodle pobytu znova se odebral krevní vzorek. Ještě se často k tomu měřil krevní tlak, tep, e, srdeční funkce. No a teď se to srovnávalo. Eh, těch vzorků je strašně moc, takže to, e, to jsou prostě tisíce, možná i desisíce eh vlastně vzorků, ze kterých se eh to popisovaly ty změny. Obecně výsledky, které jsou konzistentní, se nejvíc projevovaly na funkčnosti kardiovaskulárního ústrojí a imunitního systému. E, v případě kardiovaskulárního ústrojí tam vždycky, e, poklesly veškeré projevy stresových vzorců. To znamená, upravovaly se arytmie, krevní tlak. Eh, v oblasti imunity tam je dokonce jedna studii, která popisuje, že počet NK buňěk, natural killers, to jsou vlastně takový jako feature imunity. Jsou to buňky, které eh jsou velice důležité pro imunitní systém, protože likvidují eh patogeny, tak stouply až o 50 % po třech dnech pobytu v lese, což je neskutečně jako významné. >> [frknutí] >> No a teďka další projevy jsou snížení deprese, snížení úzkostních poruch, takže i velký impakt na mentální zdraví. Je toho spousta. No a teď prostě jsme si kladli otázku nebo věci si kladli otázku a možná všichni si jí kladem říkali prostě, čím ten les teda léčí. Tak jedna věc je na snadě. Sama to zmínila, je tam čerstvý vzduch. Dobře, fotosyntéza. Jenomže v zimě les nefotosyntetizuje a přesto uklidňuje, přesto >> dává jakousi zvláštní sílu a mír vzbuzuje v člověku a nevím. >> Ano. A je tam ještě jedna věc, ještě ještě jedna taková jako jako materiální je v letním odpoledni. jehličnatý les. Je tam neskutečně vysoké procento eh volatilních látek, silic, které vlastně mají silně jsou bohaté naterpeny, takže mají dezinfekční účinky na dýchací cesty. Takže to se říká, že dokonce i procházka letním odpolední jehličnaým lesem je eh vlastně jako dezinfekční balzám účinnější, než kdybych si nakapala prostě nějaký eterický olej do odpařovače. No, ale v zim přesně tak i mimo letní odpoledne i mimo eh jarní a časně letní měsíce, kdy les nejvíc fotosyntetizuje, tak tyto účinky byly popisovány právě i v podzemních měsících. >> I když je smutný ten les, i když je v únoru takový eh >> mně smutný nikdy nepřijde. Mně právě přijde, že třeba v únoru mě velice motivuje jenom v tady těch ponurých měsících. Vlastně mě les rozradostňuje proto, že já tam mezi jdu mezi těmi stromy. Anou si uvědomuju, že já jsem v tý rezistenci. Já si tady nadám, že pořád mlha, že je vošklivo, že je tma, že už je, že je v 9:00 tma, pak už je zase ve 3:00 tma a že je sychravo a zima, ale ty stromy právě to mně vždycky neskutečně pomůže, protože já je pozoruju. Ano, vidím, že oni jsou úplně v pohodě. je to naprosto nevzrušuje a oni dávají najevo svým postojem a takovou jako totálním souladem s těmi vrtochy té přírody. Oni vlastně projevují jako totální soulad, protože tam projde vychřice, teď byly zase sucha. Já jsem chodila i teďka na konci suchého léta e e lesy a můžu říct, že první, co je, to je hrozný. Vdyť je takový sucho, vždyť jsou ty žlutý listy, ale když tam jdete dě t hodiny a jste vnímaví, tak máte pocit, že ty stromy jsou s tím sladěný. Prostě berou to, jak to je a eh [frknutí] zase vidíte tu neskutečnou regerační schopnost. Takže teď kdybychom se vrátili do té vědecké roviny, >> to já ne, ne, já teda prosím tady to potřebuju dopovědět, protože eh to je ta poenta, ke které bych rád