„Koupím si Pokémon kartičku a řeknu si, že je to investice. Není,“ říká Tomáš Zahradník | MT

Je to trošičku gemblík, jo, protože jednu kartičku, která vybouchne nahoru, tak to je super.

Jako taky důležité je za mě si uvědomit ten absolutní dopad na ten můj cíl, že třeba někdo má, je trvá, většina lidí má ten investiční cíl, nějaká finanční svoboda, penze a tak. Jedna z nich bude mít procentuálně nejlepší dopad, jako jo, protože v krátkém období vydělala strašně moc procent.

Ahoj, moje jméno je Filip Halamíček a vítám vás u dalšího dílu podcastu Manifest Talk.

Mým dalším hostem je Tomáš Zahradník alias Investíř, který populární formou se snaží otevřít svět investic sběratelských předmětů. A vítej v našem podcastu.

>> Děkuju za pozvání. Je mi cti.

A mě by takhle na úvod zajímalo, kdy je nákup právě Lega, magických kartiček, pokémonů kartiček a tak dále a kde je to investicí a kdy je to koníčkem? Je tam nějaká hranice?

>> Je tam vlastně velká hranice. To je jako jestli investovat nebo sbírat. Tak já, když bych to dal na nějakou škálu a dal to do těch extrémů a striktně to oddělil, tak jako investovat, eh, jdu to koupit tu věc a je mi vlastně úplně jedno, jak na mě působí. Prostě kupuju to jako nějakej investiční instrument a v nějakém konkrétním čase nebo na nějaké hodnotě, tak to prodám bez emocí. To je jako investice pro mě.

A potom je sběratelství a tam mám nějakou vášeň, mám tam nějakej pocit, jsem v tom tématu hluboko a baví mě to, naplňuje mě ten proces toho sbírání, to vybírání, to hantení, to hledání vlastně té položky a sběr jako takový. A vlastně nemám v plánu to nikdy prodat, protože mi je úplně jedno, kolik to stojí a kolik to stát bude.

Že tady ty dva prvky na té škále, tak se velmi často rádi propojují. Takže něco, co si koupím jako do sbírky, tak občas ta hodnota může přesáhnout nějakou mojí hranici, kdy vlastně si řeknu, no, vlastně už to tak nepotřebuju a prodám to, protože je to prostě hodnotný.

A na druhou stranu si k té investici třeba, když budu investovat, ať už a nemusí to být vlastně úplně hmatatelný, když já budu investovat do bitcoinu, což dělám od roku 2018, tak mě třeba bude určitě k tomu mám nějakej vztah, že se mi to vlastně nechce prodat, protože jsou ty bitcoiny z té doby. Už tam začínám mít takovou lehkou nostalgii, že už to jako nevnímám jako úplně čistý instrument, ale bylo to na investici a najednou už je mi to jako trošku škoda, jo, což si myslím, že teďka přetlačí třeba hypotéka a tak, tak když jsou ty peníze potřeba, to jsem se teďka naučil během toho roku, když jsou peníze potřeba, tak já pálím investice.

To je takovej princip, kterej mě vůbec nedocházel, že to, co nainvestuju, tak že někdy třeba prodám, nebo že ne, určitě teď, že teďka byla ta doba, kdy jsem to potřeboval, tak jsem prostě nějakou část vybral.

>> Mhm.

>> No a myslíte si, že ta vášeň k těm sběratelským předmětům je spíš klíčová, nebo spíše svazující? A právě potom jako toho člověka limituje, že nechce danou věc prodat, i když by třeba racionálně měl.

>> Mhm. Já si myslím, že to je vlastně dobrovolný svázání se. Jasný.

>> Že to je vlastně takový, já nevím, jestli jako sebemrskařství, ale prostě ten já jako sběratel, to tam vlastně není vůbec nic racionálního. Tam jsou racionalizace. Jo, to se často děje, že když chci něco posbírat, když si chci koupit kartičku pokémoní, tak potom na to nalepím tu nálepku. Ale to je investice, není prostě, protože nemám v plánu to nikdy prodat. Jo, ale přesně je tam ta hrana. Třeba teďka konkrétně tady ta konkrétní karta, e, pokémoní, tak to je něco, co já jsem kupoval do své sbírky, kterou už mám zkolektováno. To je 12 japonských zábranovaných karet pokémonů.

Tady přicházíme k těm příběhům těch sběratelů jako takových. A já jsem ji kupoval čtyři roky zpátky za 3500. Když jsem tady ty dvě karty vzal na nějakou praktickou ukázku, tak jsem se díval, kolik stojí dneska. Dneska stojí nebo se běžně prodává za 35 až 38 000. Za ty čtyři roky, co jsem ji koupil.

A je to něco, co si říkám, hm, vlastně je dobré, že tu sbírku mám, ale pokud prostě ta karta skočí za pár let na osm padesát nebo na kilo, tak vlastně budu zvažovat, jestli je pro mě ta sbírka tak důležitá. Protože aspoň v mém případě, ale pozoruju to velmi často, my sběratelé tak nás nejvíc baví to hledat, to kupovat, pak to čekání, až to přijde. A jakmile to přijde, já to jenom takhle do té krabičky nebo do toho obalu a co dál? A vlastně je to celý pryč, to kouzlo. Pro ten proces je klíčovej, takže jakmile je to dosbíraný, tak pro mě to nějakým způsobem končí.

Proto já jsem si aj tady u té sbírky těch 12 karet tak jsem fakt záměrně vlastně nehledal ty zbylý dvě karty, protože jsem věděl, že končí ta celá linie toho sběratelství pro mě tady té konkrétní sbírky.

>> Mhm. Zajímavý. Zajímavý.

No a jak jste se k tomu vůbec dostal? Kde u vás vznikla ta vášeň?

>> Hm. Vášeň asi v dětství, protože mě moji rodiče i prarodiče tak většinou odměňovali nějakýma magickými balíčkama nebo pokémonů kartami. Street z Ameriky posílal pokémon karty. Hodně lega jsem měl. Takže já jsem měl tady v tomhleom obrovskou hojnost a pak to přes tu pubertu ustálo.

Eh, jak jsem začal vydělávat peníze, tak jsem si uvědomil, že bych se měl víc dozvědět o těch penězích, jak fungují. Protože všichni je hrozně chceme, ale mě nějak zajímají ty věci do hloubky. Takže vlastně jsem nevěděl, kde se berou, nebo že je to vlastně jenom nějakej koncept jako víry, jo, že věříme, že jsou hodnotný, protože si je prostě vzájemně vyměňujeme za věci a tak. Ale zároveň jsem zjistil, že vlastně se tisknou, že nejsou nějakým způsobem omezený. Jsou regulovaný, ale nejsou omezený.

Takže jsem začal hledat něco, co mi udrží tu hodnotu toho mého času, těch mých peněz. A našel jsem vlastně nejdřív, šel jsem samozřejmě přes ETF, jo, a to je přes tu vrstvu těch akcí toho kapitálového trhu. A pak jsem vlastně došel ke zlatě a potom jsem se začal víc, protože přesně kupoval jsem ETF, Bitcoin. A po nějaké době tak jsem si uvědomil, ty vole, to já vlastně furt něco kupuju, já furt jako nic nemám. Jakoby tak fyzicky a tak jsem se o to začal zajímat.

Pak přišlo zlato, stříbro, takže přesně mince, slitky, jakoby gradovaný, negradovaný, jo, jestli papírový nebo fyzický to stříbro a tak. No a potom jsem se přesně propracoval. Zpětně jsem si vzpomněl tady na tu vášeň toho lega a těch pokémonů a magických karet a vlastně jsem si uvědomil, no, jak je na tom vlastně vůbec dneska, tady tohle můžu asi něco takového koupit. Můžu si hodně věcí koupit.

Vlastně ten trh je úplně narvanu a zjistil jsem, že ty karty, nebo i to Lego, se prostě v jednu chvíli přestane vyrábět ten konkrétní set, ta konkrétní karta nebo ten set těch karet a už se nedotiskuje. Takže vlastně je to vzácnější.

Takže to drží hodnotu a dneska, jak je třeba obrovský hype u Pokémonů a i to dneska vidíme u Magicu, tak to nabývá na hodnotě brutálně. Takže to byla bez zkratky ta cesta.

Mhm.

No a proč si myslíte, že se to děje, že nabývají na té hodnotě vůbec?

Já si myslím, že to je tou vzácností, což je jako jedna ta strana, ale i to vzácností ve smyslu, že už prostě nejsou další.

Jo, to tou omezeností, to mně třeba přijde úplně úžasné na umění. Třeba na akryl na plátně nebo jakékoliv umění. Teď takovej ten klasický formát, prostě akryl na plátně, tak to ten umělec vytvoří a vlastně neduplikuje to.

Jo, potom samozřejmě jsou nějaké tisky umělecké a tak, ale to je prostě jeden z jednoho.

Je tam zatím ten příběh, je tam v tom uzamčená nějaká ta hodnota. Ta je hodně subjektivní, to už potom oceňuje nějak trh, ale to mi přijde vlastně extrémně zajímavé to, jak je to fakt jako unikátní. Ale to zase nerovná hodnotný, jo.

To třeba přesně tady ty dvě karty ještě. Tady jedna magická karta, jedna pokémonní karta. Obě dvě mě stály, vlastně každá mě stála 3500 Kč.

Tohle je zástupce vzácnosti. To je jako testovací karta, kterých jsou čtyři kusy na světě.

Mhm.

A tohle je prostě japonský Gangar, kterých jsou asi 10 000 kusů na světě.

Jenže obě dvě jsem kupoval za stejnou cenu a tohle dneska stojí prostě 35 tisíc, protože je potom poptávka. Není to vzhácné do jisté úrovně, ale je potom prostě obrovská poptávka, takže to šponuje tu cenu nahoru, jo.

Takže je zas potom otázka, co vlastně chci, jestli chci investovat nebo sbírat, protože mně je vlastně jedno do jaké úrovně, ale mně je vlastně jedno, na jakou cenu se dostane tahle karta.

Mhm.

Hm.

No.

A proč chtějí, ehm, jako úplně tupě a jednoduše ptám, proč chtějí lidé japonského Gengara, jo, zrovna teď, jo. Protože když to vezmu, tak ten pokémonní svět měl nějaký hype v minulosti, že jo. Prostě spousta dětí to hltala a tak dále a už nevycházejí nějaké nové nové díly, jo. Jsou takové ty novodobější, ale taková užitá. A ta generace těch dětí se dostala, chápu, do období, kdy z nějaké nostalgie a lásky k tomu prostě si kupují ty kartičky, protože už mají peníze. Možná proto, ale proč zrovna japonského Gengara třeba.

Rozumím.

Já to ještě doplním ten pohled, protože to je přesně. To je ta jedna rovina těch lidí, jako jsem já, jo, že prostě z tý nostalgie kupuju. Ale je tam jako Pokémon Company, výrobci pokémonních karet a všech produktů. Tak to je tak jako známý brand. To oni dělají jako dvojnásobné obraty jako Hello Kitty nebo jsou jako dvojnásobně známější jako Star Wars. Jakže ta hodnota tý značky, to je úplně. To je jak brutálně oni s tím dokážou pracovat v rámci let. Protože třeba tenhle rok je 30. výročí Pokémonů.

Ehm, a oni vlastně celých těch 30 let dělají videohry. Oni vlastně to anime, které jste zmínil, tak to anime skončilo po 25 letech, tak byl poslední díl teďka pár let zpátky, jo.

Takže to je. Tohle je Pokémon z té původní 151. My jsme ještě tak nějak trošku znali možná tu druhou generaci těch dalších pár. Dneska jich je nějakých 1700, si myslím.

Jo, sice už tedy nejsou tak originální, už to občas vypadá jako klíčenka nebo lustr a tak s očima, ale ehm oni zvládli fakt vychovávat na tom anime a na tom celým looru toho Pokémon světa další generace. A díky tomu vlastně oni udržují i ty nové kupce, které vznikají, ty děti, kterým je třeba vůbec zajímá Gangar, protože je to staré, pro staré. Takže oni jdou po těch novějších. A oni si vlastně furt udržují tu revenue, jak Pokémon Company.

A proč japonský Gangar?

Ono celkově ten trh teďka je strašně v hypu, jo. Posledních pět let je to úplně brutální. Takže se neví úplně, kdy to splaskne. Ale já ani si nemyslím, že by to mělo nějak extra splaskávat, jo.

Nějaký pokles tam vnímám, že by byl jako zdravý, aby se ten trh trochu pročistil. Protože teďka jsou fakt lidi, kterí vykupují, mají nastavené roboty a vykupují jak všechno, co je nové za nějakou konkrétní cenu.

Ehm, ale vlastně, no, myslím si, že to táhne celej ten trh, jo. Uvidíme, jak dlouho to je udržitelné. Ale myslím si, jo, už jsem chytil tu myšlenku. Myslím si, že tím, jak oni si vychovávají ty nové děti, ty nové zákazníky, takže to bude normálně pokračovat dál.

Mhm.

No, ale třeba že i kdybychom vzali, že hypoteticky ten pokémonní svět bude fungovat donekonečna. Pokémon Company. Tak přeci jenom ti milovníci Gengara, těch starších pokémonů, už tady jednou nebudou.

Mhm.

A tak je otázka, jestli ty novější generace to budou brát z nějaké nostalgie, že to jsou ty prvopočátky a tak. Ale určitě už tam nebude asi taková míra té poptávky, jak je teďka. Jako teďka se snažím probrát ty základní principy, jo. Protože třeba vidím, že ve sběratelském světě aut nebo ve sběratelském světě známek, jo. Známky prostě jednu dobu frčely, ale postupně ty filatelické studia, prostě místa, kde se setkávali a spolky, už jednoduše zanikají.

Jo.

A přesto často prostě narážím na tu myšlenku, že spousta lidí z veřejnosti si myslí, čím starší to je, jo, tím větší to má hodnotu, jo.

A to si právě myslím, že v tom sběratelském světě obzvlášť neplatí. Nebo právě řekněte opak.

No, já si myslím, že to je přesně taková ta klasická past.

No a ta filatelie, to je. No ehm nevím, jak dlouho se to může stát do Pokémonů, protože je to přesně vázané na nějakou emoci, na nějakou nostalgii.

Ehm, a ta filatelie, zas jako filatelisti, to by se mi nerado, aby to tak zasnělo hrozně. Ale já si přesně myslím, ono tam už není ta spojitost. Jako dneska už fakt málo lidí posílá dopisy.

Opravdu málo.

Děje se to, ale málo.

Tím pádem to spojení s tou známkou je asi podobné, jako dnešní generace alfa a dřívější nebo pozdější, nevím, jak to usadit v čase. Oni jako neznají vlastně tu ikonku, nebo oni znají disketu jako ikonku uložení.

Ano, ano, ano.

Ale ne, že to byla věc, kterou jsme my dávali do počítače, na kterém byl ty data, jo.

Takže toto si myslím, že bude hodně podobné u známek. Což neříkám, že úplně zmizí. Budou tam takové ty high-end kusy prostě Bloomsbury a další, jak často skloňovaný známky, tak se furt budou prodávat a půjde to do muzeí nebo do těch soukromých sbírek.

Ehm, to stejné se může stát u Pokémonů.

Akorát si myslím, že to bude trvat prostě podstatně dýl, protože je tam právě ta aktivita, je tam ta návaznost v tom reálném světě.

>> Mhm.

Mhm.

Mhm.

Jo.

A pojďme k tomu Legu.

>> Mhm.

Vy jste zmiňoval, že jste ho měl v mládí hojně.

>> Ano.

Ano.

Hojně a rád.

>> Hojně a rád.

Tak jak se vyvíjí tady v tomhle světě ten trh?

>> Mhm.

Jako je toho z mého pohledu čím dál víc těch setů. Jsou čím dál dražší, jo, jako pár kostka. Tam jsou ještě přepočetní kostky a přepočetní figurky a tak. Tak jako z mého pohledu je to čím dál dražší, ale zase to je přesně s inflací, se vším. To je takovýto balíček, kterýma jenom může působit, že je to dražší.

No a táhnou ten trh si myslím, že táhnou ty hlavní témata, jako prostě Star Wars, Harry Potter, jo. Lidi prostě sbírají, rádi sbírají, nebo sbírají, staví Lego právě z toho důvodu, že si můžou potom sami hrát s tím světem, kterej oni viděli prostě ve filmu nebo četli v knížce. Takže to je velmi dobrý.

A to si myslím, že je i tím návodem pro výběr vhodného setu, když se budeme bavit o investici, tak na tu alternativní investici. Tam je zároveň velmi dobrý vědět, jak funguje. A to je stejně u Pokémonů jako u dalších těch kategorií. Tam je velmi dobrý vědět, jak to funguje, jakou to má mechaniku ten výrobce, jo. Protože u setů jako pokémonních je takové obecné pravidlo. Oni mají totiž ty sety, tzv. retirement date, nebo retire dat — prostě jdou do důchodu. A takže Lego je vyrábí nějakou dobu a pak je přestane vyrábět.

Takže je nejlepší si to koupit po Black Fridayi. Většinou to vychází na nějaký listopad prosinec, takže nejlepší si počkat na nějaký Black Friday prostě na velkých odsouváních a koupit to až po těch dvou, třech, čtyřech, někdy po roce třeba. Protože jinak vlastně, když to koupím na začátku, tak to koupím většinou bez slevy a vlastně ty peníze mi tam visí hrozně dlouho. Protože jakmile se to přestane vyrábět, tak nějakou chviličku potom, nebo už předtím, tak ta cena začíná narůstat. Protože těch setů začne být málo, protože už jsou vyrobené.

>> A lidi to stále jako staví, rozbalují, takže se zvyšuje cena. Tak to je takovýto typ.

>> No a jak je to s těmi jednotlivými sériemi? Protože potom, když to tak vezmu, tak jsou takové ty klasické Star Wars.

>> Že jo, Lego je poměrně — já to vnímám tak, jak asi vzácné. Prostě hodně lidí o něm mluví a tak. A potom teďka i Pokémon.

>> Ano, teďka mají kolaboraci, to právě 30letou.

No, ano, ano, ano.

A potom třeba pro mě blízký svět fotbalu. Já jsem fanoušek fotbalu.

>> Ano.

Teďka vyšel taky svět fotbalu. Teďka, teďka by to byla dokonalá reklama, kde zapojili ty největší fotbalové hvězdy.

>> E, tak jak je to s těmi jednotlivými sériemi? To je asi taky klíčová věc. Ono sledovat tenhle trend — jako já tam vnímám, oni jsou totiž. Existují tabulky, kdy vlastně unikají z Lega ty informace, kdy ten set jako jde do toho důchodu, protože to není veřejný. Aspoň tak, jak jsem to vnímal.

A tam je dobré vlastně sledovat, jak dlouho to je na tom trhu. Protože když je ten set na trhu prostě pět sedm let, tak ti lidi, kterí ho chtějí, tak si ho většinou koupí. Takže ten růst tam potom není takový u toho Lega, jo. Takže je takovýto první signál, že by to mohl být dobrý set na investici, ale neříkám, že jediný signál.

Tak je to, že je to na trhu krátkou dobu. Protože když oni ho dají do důchodu, tak většina lidí si ho vůbec nestihá koupit a přijdou na to prostě za rok, za dva. A potom začnou prohledávat prostě Bricklink a Aukro a Facebook Marketplace a tak. A tam se to prodává.

>> Mhm.

No a s těmi jednotlivými sety — jako konkrétně — tak to už je taková trošku magie. Podívat se třeba na figurky, kterí jsou v tom setu, ty minifigurky. Protože spoustu minifigurek je zastoupenejch i v jiných setech. Jenže některý sety mají jako unikátní ty figurky, minifigurky. Takže to je zase nějakej další signál. Hele, tenhle set — třeba za deset let, za pět let udělají další set, kterej tu figurku tam může mít zakomponovanou nebo pozměněnou. Ale je to dobré, když je tam unikátní figurka. To je zase něco, co tomu dává větší potenciál. Určitě to není jisté, jo.

Pak je to dobré to dobře uskladnit, aby to prostě nezvlhlo a celý se to nedegradovalo vlastně. Ta investice. Protože to je desítky procent dolů, když se zničí ta krabice.

No a dalším z těch signálů je další signál — je to téma vlastně, nebo ta situace, která je tam zastoupená v tom setu, jo. Když prostě Harry Potter, tak zásadní scéna jsou šachy třeba na konci jedničky, jo. Nebo prostě hypogrif, jo, je tam důležitej, jo. Takže takovéhle světy mají větší pravděpodobnost, že budou chtěný. Protože ti lidi se k nim nějak vztahují.

>> Hm.

Jako co mi tam přijde zvláštní u toho Lega, jo, u té investice do toho Lega, je to, že vlastně člověk to nemůže prostě rozbalit, postavit. Nebo může samozřejmě, ale ztrácí to už potom výrazně tu hodnotu.

A když to třeba u těch pokémonních kartiček je fajn, že člověk si ji může dát takhle do obalu a teďka jste ji tady mohl přinést na konferenci, ukázat ji. A ve finále z toho člověk bude mít víceméně stejný zážitek. Nepotřebuje ji prostě úplně mít v té ruce. Stačí mu to v tom obalu, že jo. Těžko by se tady přinesl prostě Lego nebo postavil tady Lego, i opravdu to investiční, že jo?

Jo, jo. Jakože to je zase — to mi to přijde — pro mě je to takovéto fakt zvláštní, že člověk to koupí a musí to prostě vydržet a nechat tak. Musí to nechat doma, no.

No, občas se to nedá vydržet. Občas to prostě člověk postaví.

>> Nebo u alkoholu — tak prostě tu láhev vypije.

>> To jsem chtěl říct — jako další, že to je úplně to stejné u sběratelnosti toho alkoholu, že jo.

>> Jo, jako já to mám jednoduché, protože nepiju. Já mám sice přes 100 l tvrdého „nealko" alkoholu doma, ale nepiju. Takže je to jednoduché, jo. Jako tam vím, že někteří lidé — protože znám některé, kteří jako investují do alkoholu — tak potom třeba to prodávají. A pomůže těm kupujícím při tom smlouvání jim říct: Hele, já to rozevřu a dám ti jednu degustraci. Jo. Že když to někdo vyloženě kupuje za tím účelem, tak jsem slyšel, že se potom podělí a že mu dají jednu degustaci a tomu, kdo mu to prodal. Že se tak třeba mezi sebou domluví, jo. Jako to mi přijde kolegiální.

>> Tak tak.

Ano.

Jo, chceš slevu, tak jo. Ale na Limě jo, jo, jo. Přesně, přesně.

No a ještě bych se rád doptal, jak je to u sběratelských předmětů s likviditou. Protože co se týká výnosu a rizika — tam je to obojí z mého pohledu vysoké, jo. Často ten daný předmět může vydělat hodně peněz. Často může prostě ztratit na hodnotě, protože nevíme, k jaké informaci dojde, že jo.

Já si myslím, že je to jak ano, může se to stát, ale ten hlavní prevence tady je, že člověk jde do hloubky — znalost. Já si myslím, že vlastně ty alternativní investice z mého pohledu vůbec nedávají smysl, pokud tam člověk nemá nějakou tu vášeň nebo vztah k tomu tématu. Protože když nebudu mít k tomu ten vztah, tak se mi bude hrozně blbě zjišťovat informace, bude mě to stát hrozně moc energie.

A tam jako třeba vnímám, že riziko v rámci toho zkreslení je, že ten člověk může získat nějaké základní informace. To je ten Dunning-Kruger efekt, kdy prostě člověk nabere nějaké znalosti a myslí si, že ví všechno, ale ve finále neví nic. A tam to může být právě zrádné v tom, že nakoupí nějaký předmět, o kterém si myslí, že to je jasné, ale ti lidé, kteří opravdu ví, tak ví, že ne.

Zároveň to je přesně — já jsem to říkal na tý panelovce — že do alternativních investic to není ta první cesta, kterou jdu, když pracuju s penězi. Nejdřív si udělat rezervu, pak začít prostě investovat, prostě ředit to jako průměrovat cenu ETF, něčeho, nechci říkat přímo Bitcoinu, ale dělat si to portfolio staticky a používat složený úročení. A až tohleto mám hotové, nějak nastavené, optimalizované, tak pak se můžu začít věnovat, dát nějaké pár procent do alternativ, které budou spíš tím koníčkem a tím občasným výdělkem.

S hodnocením, protože ono, to je přesně ono — těch karet by člověk musel koupit strašně moc v ten konkrétní čas, aby to bylo potom, nebo takhle neříkám, že 30 tisíc není zajímavých, to je hodně peněz, je to super, ale pak je to už sázka, je to trošičku hazard. Jedna kartička, která vybouchne nahoru, to je super. Proč jsem jich nekoupil víc? No, protože v tý době jsem tomu tolik nevěřil, jako když by to bylo na tu investici. Já jsem to kupoval do sbírky, takže je to něco jiného.

Je tam taky důležité si uvědomit ten absolutní dopad na ten můj cíl. Třeba třetina lidí má ten investiční cíl — nějakou finanční svobodu, penzi a tak. Když se pak jednou budete dívat zpětně na ty investice, které jste udělal, tak třeba tahle bude mít procentuálně nejlepší dopad, protože v krátkém období vydělala strašně moc procent. Ale na druhou stranu budete mít investice, které měly třeba ten procentuální výnos v průměru nižší, ale na druhou stranu měly ten absolutní dopad — ten klíčový. A zároveň tam bylo to složený úročení.

To se mi poskládá možná do kapsičky, ale neúročí se to. A co bych vypíchnul, mě napadá, je, že to je hra s nulovým součtem. Když ji koupíte a prodáte, tak vždycky na tom někdo vydělá a prodělá zároveň. Třeba když to vezmu u akcií, tak tam mám nějaký průběžný výnos, který mi to nese. Tady u té kartičky je to dané — ano, je tam rozdíl v ceně.

Zase tam vnímám ten benefit té užitné hodnoty. Když si koupím obraz, za něco jsem ho nakoupil, za něco ho třeba prodám, ale to mezitím, kdy mi ten obraz dělá radost a kdy z něho mám nějakej pocit — to vnímám jako vlastně to klíčové na umění. Ona to může být čára na plátně, jenže tu čáru tam někdo udělal, má nějakej příběh, udělal ji tam z nějakého důvodu, a já pokaždý, když okolo toho obrazu budu procházet, tak mě to připomene nějakou moji chvíli nebo etapu života nebo nějaké hodnoty. A to se blbě počítá do tabulky, ale vnímám to jako něco, co mi přináší víc než akcie.

A pojďme ještě k té likviditě, kterou jsme nakousli, pak jsme se sekli u toho rizika a výnosu. Jak je to s tou likviditou? U těch akcií a těch standardních investičních nástrojů člověk zajde na burzu a víceméně to může obratem prodat. A jak je to právě u těchto pokémonních kartiček třeba?

Jinak, no. Není to určitě na kliknutí. I když je to likvidní, jak chce, musím vzít telefon, musím to vyfotit, napsat k tomu nějaký text, dát to na tržiště nebo někomu to poslat do nějaké skupiny nebo na Facebooku. Pak vyjednávám cenu, domlouvám se, kam to poslat. Takže i když je to extrémně likvidní, stejně u toho procesu — pokud nemám nějakého svého osobního správce alternativních investic nebo něco takovýho — je to vlastně nepohodlné, nekomfortní to dělat.

U něčeho, co není likvidní — jsou to čtyři kusy na světě, nikoho to nezajímá, prodával bych to hrozně dlouho. Když jsou jich hromady, zajímá to spoustu lidí, prodal bych to do pár dní. Ale abych to prodal za tu nejlepší cenu, pravděpodobně bych musel jít mimo český trh. Možná udělat aukci, možná prodat na burzu. Těch cest je víc, ale už je to tvořit nějaký inzerát, něco, pak čekám, pak snižuju cenu.

A to k tomu všemu patří, protože já to vlastně neumím vůbec ocenit. Nevím, kde najít cenu, nevím to tržiště, nevím ty zvyky, nevím, jak to nafotit. Takže je to nějaké umění. U kartičky mi přijdou ještě celkem jednoduché oproti investičnímu alkoholu. To je posílat sklo s tekutinou, to je jako nic moc. Pokémoní karty a magické jsou taky v papírových krabicích, jsou nějak zabalené, dám to do bublinky a obalím. Ale třeba Lego se začne promačkávat svojí vahou. Když se skladuje, tak by nemělo být víc krabic na sobě, protože v dlouhé době si je tou vahou promačkají a pak je tam damage na návratnosti investice.

Takže je to různé. U likvidity je to 100% náročnější než zlikvidovat prostě akcii, ETF, Bitcoin a tak.

A v kolika procentech máte v rámci svých investic ty standardní investiční nástroje — pro které řekněme ETF, akcie, dluhopisy, případně vezmeme i to zlato jako takový standardní zaběhlejší investiční nástroj — a v kolika procentech řekněme ty opravdové alternativy — pokémoní kartičky a magické Lego?

No, eh já to řeknu, to je jako dvěma pohledy, jako tím, tím historickým, kdy jsem byl jako opravdu hluboce — každej den jsem sledoval všechny tady ty kategorie jako hodně, hodně nablízko.

Tak v té době tak to bylo takový, že jsem prostě — 60 % nebo jak to popsat, z toho, co vydělám, tak 20 % vždycky dávám na investice. To je nějaký moje osobní pravidlo.

A z těch 20 %, zase máme těch 100, tak eh těch 60 %, tak šlo do ETFek, nějakých 30 % šlo do bitcoinu a zbytek, plus ještě něco, co jsem třeba vydělal navíc, tak jsem všechno rval prostě do těch alternativních investic.

Díky tomu jsem si to skvěle ošahal, jo, protože jsem měl to skin in the game, takže jsem přesně přišel tady na ty věci.

E, teďka postupem času eh a zjištění té likvidity, jo, tak vlastně to u mě jako hodně občasný, občasnej nákup něčeho, co si říkám, hele, toto je fakt dobrý, tak tam jako dám peníze, ale už to není takový to aktivní vyhledávání, co se kde šustne. Takže fakt teďka to mám eh pro mě nerizikově 50 % ETF, 50 % Bitcoin a občas čas prostě něco přikoupím takhle, ale to je nějaká moje míra rizika, která je celkem velká.

Mně to vlastně nevadí, protože tam nevnímám vlastně to riziko, protože o tom si myslím, že celkem vím, mám v tom nějakou jistotu.

Takže takhle to mám teďka rozdělený, ale vlastně vůbec nemám evidovaný, nebo mám, ale není to aktualizovaný jako hodnotu v procentech jako tu aktuální. Jo, nedělám tam žádný rebalancing — prostě, co mám, tak se automaticky každý den u bitcoinu kupuje každý den.

U ETFek, tak mám svoje složený prostě eh ETFka, protože mám nějaký morál a nějaký hodnoty, což jsem si uvědomil už dřív, ale vůči třeba ETFkům, tak jsem si uvědomil vlastně, že těma penězma a tou svojí pozorností podporuju vlastně něco.

Já jsem si uvědomil, že třeba některých částí vůbec nechci být účastníkem.

Jo, jakože tam byla taková průmysl zbraně a tak. Takže i když to má samozřejmě dopad na tu výnosnost, tak jsem si tam naskládal prostě RSI a ty jako hodně, hodně osekaný vlastně ETF a teďka je to víc pocitový než investiční.

Dělá to taky hezký věci, ale vlastně mám eh klid na dušičce, že podporuju tím svým konáním vědomě jenom to, co je v nějakým souladu se mnou.

To je moc pěkný závěr. Moc děkuju za tenhle podcast a za vědomosti a vhled právě do světa alternativních investic.

Díky moc. Bylo mi cti.

Taky děkuji všem posluchačům, že jste si poslechli celý díl a budeme se těšit u další epizody. Ahoj.