Knotek: Ochrana evropských hranic musí být důslednější | Chuť moci #157

Jako nikdo nechce samozřejmě střílet do lidí. Ta představa je úplně naprosto krajní, ale aby se do Evropy dostali desetitisíce, statisíce lidí, to si taky přece nemůžeme dovolit.

Takže se prostě ukázala slabost celého toho systému, kde když takzvaně blitzkrígem způsobem velké množství osob zaútočí – v uvozovkách zaútočí – ale ano, zaútočí, vrhne se směr Evropa, tak ten systém na to připravený není.

Dobrý den, já vás vítám u dalšího dílu našeho politického podcastu – politického pořadu Chuť moci. A dnes je s námi host.

V dnešní dobu nejenom dovolených, ale také chvil, kdy v moři neplavou jen turisti a ryby, ale spousta běženců, tak je to pro nás v podstatě vzácný, protože se můžeme dozvědět, co se tak chystá ohledně třeba migrace v Evropské unii.

Je to pan europoslanec Ondřej Knotek z frakce Patrioti pro Evropu, tudíž europoslanec hnutí.

Ano, dobrý den, děkuji za pozvání.

Tak jsem to pěkně vyjmenoval. Protože jsme letně, tak vy máte, koukám, Ondřeji, bílou košilku do posilovny.

No, vzal jsem to trošku nalehko.

No, tak ještě ten proces posilovny by potřeboval trošku víc, ale v rámci možností omezených bývalo hůř, tak teď je to lepší trošku.

No, tak já jsem ze své rodné České republiky odmigroval do Řecka. Zase jsem přemigroval zpátky. Jsem se vyžral, tak musím já do posilovny. Ale aspoň si vzal tady to sako pískové, protože člověku se ho pálil.

No, ale vtipný je, rozumíte, když jako migrujete legálně – třeba že jste občan členské země unie – to není žádná sranda migrovat.

Jo, no jasně.

No tak třeba já čekám na boty už týden, až mi přijedou, tak jsem si musel vzít náhradní boty, ne? Opravdu. Tak já jsem se díval, oni se teďka zavádí ten Eurodac, ne? To je to, jak se snímají otisky prstů.

Tak tak. Databáze.

Databáze. No a vy jste byl pro.

No ano. Cokoli, co zlepší kontrolu nad osobami, které do Evropy vstupují, tak my podporujeme. To jsou takové drobné zlepšení.

To, co se samozřejmě teďka nejvíce promítne do budoucna pro kontrolu migrace, se hlasovalo nedávno, měsíc dva zpátky, a není to součástí toho migračního paktu. Je to o tom, že se budou migranti snáze vlastně vyhošťovat.

Jo, dnes to fungovalo tak, že oni přišli, měli se podle migračního paktu zaregistrovat, zaevidovat. To vidíme v Ceутě, že se to prostě nestalo, že jo. Tam prostě přišli, odešli, a než si ty složky vůbec stihly všimnout, že jo. Takže to fungovalo tak, že se měli přijít, odejít, to bylo trošku jinak, ne?

Jo, k tomu se ještě dostaneme, ale já to dovysvětlím, jo.

To, co se vlastně teďka podařilo a podařilo se to i díky patriotům – je to přesně to, proč jsme ty patrioty zakládali – je, že dneska ten migrant si zažádal o azyl, byl třeba puštěn na svobodu, už měl volný pohyb, nemusel být vždycky v tom detenčním zařízení. A když mu třeba ten azyl byl zamítnut, tak se odvolal a zase tam běžela nějaká doba a takhle se to vlastně prodlužovalo.

Dneska ta nová pravidla, která byla schválena v červnu a finálně potvrzena, se mají do roka rozjet. Takže bude fungovat tak, že ten migrant, když se do té Evropy dostane – a potom se můžeme bavit o tom, že by se do té Evropy vůbec ideálně dostat neměl – je zaevidovaný v detenci. Taky záleží samozřejmě, když to bude nějaký mega nápor, no tak asi nemáme ty kapacity. Proto se do té Evropy nesmí dostat. Ale bude v detenci a jakmile mu bude žádost o azyl zamítnuta, má být deportován. Ne do země původu, protože on řekl, že je třeba Syřan a v Sýrii ho neznali, ale do první bezpečné země. Zároveň se ještě dost rozvolnil ten seznam těch bezpečných zemí, protože ty levicové zelené progresivní frakce – které ničí tu Evropu – chtěly, aby třeba Egypt nebyla bezpečná země nebo Tunis, kam jako Evropané jezdí na dovolenou.

Tak to asi není rozdíl jít do resortu, kde jste hlídaný po zubě ozbrojenými strážemi, kteří vás s zbraní taky stráží, když se jdete podívat na památku a zpátky. A něco jiného je zas ten resort, kde zrovna nejste chodící peněženka, ne?

No dobře, ale nikdo vám nezakáže chodit ven, je to třeba na vaše vlastní nebezpečí. Já jsem v těchto zemích nebyl – víte, že jsou bezpečné – takže nekritizuji ty jiné frakce.

No, když tam jezdí přece Evropané na dovolenou, tak i když jsou tam nějakým způsobem hlídaní, ta země prostě je bezpečnější než země, kam třeba Evropa ani nejezdí. To znamená, že tyto země už na tom seznamu rozhodně nejsou. To znamená, ten migrant – zamítnutá žádost o azyl, návrat do první bezpečné země, a tečka.

Jo, a to samozřejmě pomůže. Na druhou stranu to nevyřeší to zdaleka. A to neříkám, že jsme vyhráli nad migrací, vůbec ne. Proto třeba i ten příští rok proběhnou volby v sedmi státech Evropy a tam je důležité, aby posílily ty správné proudy.

To, co se stalo v Ceútě, byla brutální invaze. Naprosto nezvládlá.

A vy jste tam byl?

No, viděli jsme ty videa, snad ne. Bavil jsem se hlavně s našimi Španěly patrioty – Voxem – Santiago Abascal, předseda Evropské strany patriotů. Tak samozřejmě máme informace z první ruky.

Tam by to jako rozhodně mělo být...

No, to asi nevím, jestli tam byl fyzicky, ale byli tam jejich voliči.

Asi nebude, že...

No, to bude, protože to jsou jejich voliči. Ale pojďme to strukturovat, jo? Dobře, pojďme to strukturovat. Já bych začal tím, co podle mě nefunguje, jo?

Jako v migraci.

No, nefunguje prevence migrace?

Počkejte. Nefunguje. Já vám to řeknu jako občan, jo? Já jsem teďka migroval. Jo, občan Evropy po Evropě.

Ano, ano.

Jsem si dovolil přejíždět hranice pozemní.

Ano, ano. Taky jsem letěl letadlem. Tak ten váš systém, slavný Eurodac, je pěkně na prdlačku.

Si představte, já nevím, jestli už jste to někdy zažil, když jste někdy byl na hranici, kde se potkává Schengen a ne-Schengen.

Nezažil asi.

No, tak maximálně do USA.

No, ale nezkoušel jsi to po Evropě?

No, už dlouho ne. Už dlouho ne.

No, tak já vám to popíšu. Takže když jsme jezdili do Chorvatska, museli jsme se dostat přes Bosnu a Hercegovinu, když jsme jeli na jih. No a teď když jdete do Řecka, museli jsme se dostat přes srbsko-maďarskou hranici třeba.

Hm.

No, když jedete autem...

No.

Když jedete autem, a když letíte, když srovnáte se třeba na menším letišti a je to společná brána, tak tam jako koukáte na to taky jak zbla. Třeba když je to aerolinka, která lítá Schengen a ne-Schengen.

E, to, že si stěžují naši turisté, že při cestách na dovolených je to příšerné na těch letištích, že to zdržuje.

Letiště si stěžují, že to zdržuje, letecké společnosti to zdržuje, všichni si stěžují, ale já to zažil teďka pěkně na pozemní hranici. Mimochodem na tom letišti jsem to zažil taky.

Taky jsem to zažil, ale nebylo to zase tak hrozné jako.

Na té pozemní hranici sedíte takhle, koukáte před váma jedno auto na té příšerné hranici, a v něm sedí čtyři občané nečlenského státu. Než se všichni vyfotí, odeberou se jim otisky a zavede se to do systému, běhne hodina a vy, jakožto občan unijního státu, na to čumíte jak z jara a taky čekáte hodinu.

>> Proč tam nemají dva proudy, že jo.

Evropští občané, evropský průkazy a neevropský.

>> No tak proč to neřešíte v parlamentu?

Tak vymyslí nějaký Eurodak a my pak stojíme takhle v linii.

To jsou ti vaši kamarádi maďarští, >> ne?

Tak to už je taky o těch členských státech.

A právě když se vrátíme k té Seutě, >> ne?

Já si cítím, že u toho, co trápí nás občany Evropské unie, se dostanu... Dostanu... Evropská unie v Africe má nelegální migraci z Afriky mnohem víc.

>> Proč? Seuta a Melila jsou v Africe, ne?

Seuta je Španělsko.

>> Je to v Africe?

>> No, na kontinentu Afriky.

>> Tak ježíšmária.

Tak a teďka postupně já to strukturuju.

Vy jdete furt do Seuty, protože se o tom vám mluví dobře.

>> No, protože to je aktuální téma, ne?

>> My mluvím o tom, že když někdo z nás si dovolí jet na dovolenou automobilem, tak očekává, co… jaké řešení jako eurposlanec uděláte?

Proto, aby jste motivovali členské země na hranicích Schengenského prostoru, aby dokázali rozlišit mezi auty uními a neuními, aby my všichni nepikali za váš návrh jménem Eurodak, že tam někdo někomu snímá hodinu otisky a my na to čumíme jak z jara místo abychom hladce projížděli.

No, tak je to návrh členských států, protože to vyjednávají ty členské státy.

>> Takže, pane Tomasi, jste první člověk, který mě tímto takhle kontaktuje, tak já se zeptám Evropské komise, jaký má na to výklad.

A když mi řeknete přesně tu hranici, kde se to stalo – Srbsko, Maďarsko – tak se zeptáme třeba našich kolegů Maďarů, ti teďka sice nejsou u vlády, ale můžu se jich zeptat na to, jak to tam má chodit a nebo nemá chodit.

Takže díky za podnět a zeptám se.

>> No, protože rozumíte, >> tak jste uspokojen.

>> Já jsem uspokojen.

No, tak já se zase chci zeptat, co ses dozvěděl. Totiž, já jsem spokojen.

>> Jste toho plný.

Je to vidět, >> ne?

Tak já jsem člověk z lidu.

Lidem taky trápí třeba to, že se někam vypraví a oni jsou přece jako občané Evropské unie, České republiky a prostě trpí jak zvířata jenom proto, že někdo si vymyslel, že bude sbírat otisky nečlenských zemí a když už to dělá, tak to dělá ve stejných frontách s cizinci.

Ty zase… to je… to je strašně důležité, jo, protože díky tomu, že ty lidi, když už se sem dostanou a budou skenovaní, no, tak to musíte mít kontrolu nad těmi lidmi, který z té Evropy nejsou.

To… to je pochopitelné, jo.

My prostě nechceme, že jo, aby se ty lidi sem dostali a když už se sem dostanou, tak aby byly nějakým způsobem zmapované, aby se vědělo, že byli třeba už vyhoštění, že už tady byli v minulosti, že když jednou přijde, když je některý člověk a za tři roky přijde znova, že je třeba Egypťan, tak už víte: aha, tak je tady nějaký problém.

Ano, samozřejmě občan Evropy tím nemá být poznamenán. Takže pokud jsou nějaké operativní problémy, že třeba běžně na letišti máte EU Citizens, občany EU a non-EU citizens a podle pasů nebo dokladů, >> takže tohle by mělo být asi na všech – minimálně těch hlavních tranzitních přechodech, jo.

Neříkám na nějaký okresní přechod, tam asi ne.

Bavíme se o velkém Chorgoši, kde je dálnice, >> a tam prostě bohužel to pak stojí všechno dohromady.

Takže myslím si, že podpora občanů by pak byla větší, kdyby se to takhle týkalo jejich konkrétních věcí.

Eh, no tak počkáme, co nám řeknete za měsíc.

Tak a teď se můžeme vrátit do Seuty.

Takže Seuta je v Africe.

To jsme se shodli už, >> no.

Samozřejmě, >> no.

Eh, ti lidi tam plavali, >> no.

Ano.

>> Eh, >> to má taky svůj důvod.

>> To má svůj důvod.

No, rozhodnutí soudu... to si ještě řeknu, který se rozhodl, že musí... aby byli vráceni, hned musí překonat překážku.

Takže tam udělali teďka překážku vybudovanou člověkem, jo – plot nebo složit policistů, že jo.

>> Takže tam teďka Španělé na těch půl kilometrů postavili takových metr nahoru, metr dolů bójky.

A když to ale viděli ti pohraničníci – a mimochodem při tom plavání zemřelo podle zatím stávajících údajů kolem 70 lidí.

>> Už je to 100.

>> 100.

>> Čeká se, že jich minimálně dalších 200 vyloví.

>> Když to viděli, než aby tam ty lidi umíraly, tak otevřely se brány.

Vždyť takhle to bylo.

Ono totiž, jak je zastavit, že jo, bez postřílet.

A to se nikdo asi nechce zapsat.

Možná, když to řeknu tak... jo, ale asi ti, kteří tam byli, se nechtěli zapsat do dějin, že nechali postřílet 50 000 lidí. Takže no a ty lidi přišli, >> otočili se a zase odešli.

Tak ale nebyli ve Španělsku, >> ale byli formálně ve Španělsku, no.

Aspoň pár set lidí. Pár tisíc lidí nebyli ve Španělsku, >> ale byly tam stovky lidí.

No, nebyli ve... To město má 90 000, ne?

Já to nehájím, jenom říkám pro diváky, kteří to nesledovali, aby věděli, co se stalo.

>> Eh, začal se vykládat, jak jsou ve Španělsku.

Byli formálně ve Španělsku, de facto byli v Africe, protože Španělsko, koloniální velmoc – bývalá – má pořád svoje kolonie.

>> Teda už se nezávají koloniemi.

>> No, kolonie ne, ale tohle… to mají asi od nějakého 15. století.

Samozřejmě, díky tomu, díky tomu mají kontrolu nad průlivem, že jo.

>> No, takže kolonie, ale už se tomu neříká kolonie. A ty lidi… >> zase tak daleko od toho klasického Španělska to není, ne?

>> No, tak je to 20 km.

>> No, >> kdyby neměli svá dvě území v Africe, tak ty lidi asi neměli kam přijít, ne?

Tak >> museli by se dostat 20 km přes moře.

>> Ano.

Což se ale taky dostávají, že jo.

Dostávají se i třeba víc kilometrů – 50 km na Kanárské ostrovy se dostávají, jo.

Takže to samozřejmě… tohle… bohužel funguje.

Ještě asi… ještě vám musím jednu věc tady říct. Já vám dám prostor poslední. Já jsem to jenom uvedl s tím kolonialismem.

To já… tak cynik by možná řekl, že to je pomsta za kolonialismus – všechno.

>> Přijedete do Velké Británie. Kdo jí znal před x lety, tak tam to vypadá teď jinak z hlediska složení obyvatel.

>> Výrazně jinak.

>> Jo.

No, >> já jsem tam byl v roce 98 a 99.

>> No, >> ne Británie.

Tam byla lázeňská městečko a chodil jsem tam vždycky jako na pláž odpoledne. Dopoledne byla škola. A teď jsou z té samé pláže záběry na YouTubu a skoro má člověk pocit, že je to spíš v Africe než v Anglii.

Tak jak mám ty vzpomínky, no. Prostě se to hodně proměnilo, no.

No tak já si pamatuju taky Londýn, který byl takový, jak jsme ho znali z těch knížek, když jsme si četli, a teď jsem nevěděl chvilku, jestli nejsem v Indii nebo v Pakistánu, že jo.

No, takže možná, že kdyby neměli ty kolonie, tak by tam teďka nežili ti lidi.

A možná, že je to v celé západní Evropě, která byla koloniální.

Tak je nesou si to.

No, taky zase jsme třeba měli jako jiné zátěže, ale rozhodně teď se nám to vyplácí, že jsme neměli ty kolonie.

Tak a teďka už je to na vás.

No, tak nejdřív, jo, nejdřív k těm číslům. Takže ta Ceuta má okolo 80 000 obyvatel běžně, jo. Osmdesát sedm.

No. Takže když se tam dostalo... a ty čísla se různí, ale slyšel jsem až 70 000, jo, řekněme 60, 70 000 lidí, jo, tak si to představme. Tady v českých novinách 40 až 60 naposled.

No, dobře. No tak řekněme 40. Řekněme 50. 55 jsme ve středu. 50.

Jo, takže 50 000, to se krásně počítá. Zjednodušíme to. Představte si Prahu, jo? Praha má něco přes milion obyvatel, takže půlka, jo. Víc než půlka. No, prostě představte si, že by během dne do Prahy přišlo 500, 600 000 lidí.

No a když tam v té Ceutě teda zůstalo 2000 lidí, řekněme to takhle – ty čísla se různí, slyšel jsem 1000, slyšel jsem 5 000 – 2 000 lidí, tak to je v rychlosti. Kdybych to počítal, nevím, 20, 30 000 lidí.

Takže poté, co ta masa odešla a den tam působila, něco málo zrabovala, měla žízeň, hlad, potřeby – nějaké malé a velké – a tak dále, tak by furt tady v té Praze zůstalo třeba 15, 20 000 lidí, jo? V centru města ne, tam už přejela armáda, policie, tak to tam hlídají, ale v periferii Prahy by prostě létalo 15, 20 000 lidí. Ten problém tam pořád zůstává, jo.

To znamená, že prostě není to vyřešené. A do toho – a to je podstatné – jsou normálně organizované facebookové stránky. Kde je "pojďme útokem na Sautu", to má 20 milionů sledujících a už i v médiích a od našich Španělů to vím, že se nedá vyloučit – když to řeknu hodně opatrně, abych nešířil nějakou populační zprávu – tak se nedá vyloučit, že ještě v nějakém horizontu třeba jednoho měsíce bude tady opět nějaký takovýto nápor, že jo.

Takže se ukázala slabost celého toho systému. Když takzvaně bleskovým způsobem velké množství osob zaútočí – v uvozovkách zaútočí – ale jo, zaútočí, prostě vrhne se směrem k Evropě, tak ten systém na to připravený není.

Tak se sešli ministři vnitra.

Mhm.

Eh, ještě předtím, než se sešli, tak asi 22 států unie Španělsko kritizovalo v podstatě za nečinnost.

Ministři vnitra – to je dobrý eufemismus.

Ministři vnitra teda pak zvolili už jako jemnější variantu. Řekli, že vlastně pochválili, ale všem musí být jasné, že pochvala nebyla reálná. Protože pokud vy založíte požár – a k tomu se dostaneme – Španělsko za to může, že se to třeba v té Ceutě takto odehrávalo, a pak ten požár uhasíte. Notabené, Španělé ho moc neuhasili. Ono v uvozovkách tam začalo pršet samo.

Ty migranti vlastně odešli, zjistili, že jim tady úplně pšenka nepokete. Nejsou tam úplně vítaní dál. Do Španělska se úplně snadno nedostanou. Azylové centrum bylo plné, takže většina odešla. Španělé to vlastně nevyřešili, takže ministři řekli: "Hele, OK, dobrý, zvládli jste to, pomůžeme vám." Protože Španělé třeba nepožádali ani Frontex o tu pomoc předtím, jo.

Prostě to místo bylo logicky... no, nemusela by být, jo, v minulosti, no. Úplně ne.

Jo.

Je to... V čem není Frontex zbytečný?

Frontex není teď – a teď to zase ještěpíte vy, jo – prostě já tady chci se dostat k nějaké pointě a vy teď se dostaneme k Frontexu, jo, ne? Tak my jdeme do nějaké logiky, jo?

To znamená, ministři řekli: "OK, my vám pomůžeme. Důležité je, ne? Vy jste řekla, že ani Frontex nepožádali, kritizujete. Já jsem modální, tak já musím aspoň to vyváženě.

A žádný Španěl není. Pomůže a pomůže.

Tak já se vás ptám, v čem by pomohl Frontex.

Teď je to úplně zbytečná organizace podle mě. Pomůže tam koordinovat, má tam složky, monitoring. Jo, to prostě monitoringy. Když vám přijdou... pomůže tam prostě organizovat tu ochranu hranic. To je role Frontexu. Ano, měl by být posílen a o tom je to už jiná debata.

No, pardon, jste měl 10 000 měsíčně, tak vám budu taky klidně monitorovat EUR. Pardon.

Kdyby mi dal 10 000 € měsíčně a poslal do země na hranicích Schengenu, obzvláš těch jižních, jak oni jsou za 10 000 € měsíčně, vám taky tam budu klidně monitorovat.

No, tak určitě si přihlašte. Oni to nechcou. Já nerad dělám práci pro práci, nechci – proto jsem mluvil o tom Eurodaku, protože to je práce pro práci. Připadá mi to, že to je kontext práce – aby ty Španělé měli, jo.

A ministři se dohodli na tom, že OK, je třeba bojovat s těma pašeráky, těma převaděči a důsledně chránit hranici.

A tady se dostávám k tomu, co jste Tom asi říkal, jak jste zmínil – v podstatě i jako střílet, jako střílet do lidí. No, samozřejmě, varianta muže s koženou brašnou, jo, to je jako varianta drsná.

Ale co to teda znamená důsledně chránit ty hranice? Jo, prostě ty lidi nesmí projít, jo, takže ideálně nesmí začít. To znamená, ty pašeráci, ty sítě musí bejt pryč.

Evropě chybí úplná kampaň na to, aby se říkalo: nechoďte. Jo, když si vezmu, kolik Evropská unie dala peněz – já to číslo nevím, ale můžeme si představit, byla to masivní celoevropská kampaň. Jděte do obnovitelných zdrojů, větrníky, elektromobily a tak dále. Jo, obrovský prachy dali na tuhletu věc a nedali peníze na to, aby řekli: Afričani, nechoďte, my vás tady nechceme. Nic dobrého vás tu nečeká. Můžete cestou zemřít. Prostě my vás tady nechceme, nechoďte.

Tuhle kombinaci se musí udělat, aby ty lidi vůbec ideálně nechodili, že jo.

Jo.

Pak samozřejmě, když se dostanou k té hranici, tak je třeba chránit. A je to, si pak musíme prostě položit otázku. Nikdo nechce samozřejmě střílet do lidí, ta představa je úplně naprosto krajní, jo, ale aby se do Evropy dostali desítky, statisíce lidí, to si taky přece nemůžeme dovolit.

Jo. Krajní představa neznamená nereálná.

Tak vy chcete nebo nechcete jako krajní možnost prostě chránit hranice Evropy? Hranice Evropy jsou na místě a krajní možnost by měla zahrnovat i možnost fyzické síly. To je realita. Samozřejmě, asi jak říkám, naprosto krajní, jo?

Dokonce v tom roce 2015 proto řekla ta Merkelová: "Pojďte." Protože Viktor Orbán tenkrát řekl, budeme chránit hranice, neprojdou. Jo. A ona se zalekla toho, že by na těch hranicích skutečně mohlo dojít třeba ke střelbě.

A neříkám jako do samozřejmě asi ne do dětí, ale prostě tam jsou agresivní lidi, jo.

Takže prostě to na tu fyzickou sílu je i do budoucna nutné řešení.

Samozřejmě ta Evropa na tom musí najít sílu, jako fyzickou sílu, jako střílení.

Jo, pokud to bude nutné, tak i střelba.

Ale jak říkám, nechci tady nadavat, jako střílět do lidí, to probůh chraň bůh, jo, ale prostě pokud 40 000 lidí vezme prostě nějaký bod útokem, no tak samozřejmě je to problém. A máte taky různé možnosti – máte plynové náboje, máte gumové náboje, jo. Tady se prostě nebavíme o tom ty lidi zabíjet, ale do budoucna to není možné jinak. Jinak to prostě nedopadne dobře.

A to se pouze bavíme o těch lidech, které chtějí do té Evropy přijít, jo?

Mají zůstat v té bezpečné zemi, v zemi, která jim je kulturně blízká.

Oni chtějí k nám.

Proč chtějí všichni k nám?

Proč je nevezmou ty jiné muslimské země, ve kterých se žije třeba líp nebo i ekonomicky líp?

Protože je nechtějí a my si je máme vzít?

Ne, my je tady taky nechceme.

Jo, aspoň ne v naší části Evropy. A nechcou ji některé síly v západní Evropě. Ve Španělsku teď vládnou socialisti a ty udělali zvacuję normálně regulérně – prostě pozvali lidi tím, že řekli: "Přišli jste legálně, tak půl milionu z vás, který už tam jsou, my budeme legalizovat."

Půl milionu, vlastně rodin, protože tam je právo si vzít k sobě příbuzné.

Po roce vám to prodlouží, zase vám to prodlouží, pak už získáte trvalý pobyt. Po pěti letech máte trvalý pobyt, můžete volit v komunálních volbách a pak můžete po nějakých dalších až pěti letech – ale může to být klidně i míň – získat občanství Španělska. A najednou máte voliče.

A o to tady jde těm socialistickým progresivním vládám a zeleným stranám, které ztrácejí ty voliče – to původní evropské obyvatelstvo si je chvilku věřilo, teď zjistilo, že jejich zeleno-progresivní recept úplně nefunguje.

A protože ty lidi teď volí z jejich pohledu špatně, obracejí se třeba víc na ty euroskeptiky nebo dokonce na ty konzervativce, patrioty a tak dále, tak je chtějí nahradit vhodnějšíma obyvateli, který budou vděční za to, že je do té Evropy vzali.

Todleto je to tady probíhající nahrazení evropské populace.

My jako patrioti proti tomudle bojujeme. Ochrana hranic je natolik důležitá, že člověk, když slyší "nemáš přijít, blíží se, nechoď, nikdo tě nechce, hrozí ti tady nebezpečí", přesto na tu hranici přijde a má přitom možnost požádat legální cestou.

Jo, ta budoucnost je o tom, že Evropa určitě bude potřebovat nějaké lidi jako pracovní sílu a tak dále, ale ať si mimo unii zažádá. Když je to kladně vyřízené, tak ho do té Evropy pustí.

Pokud to překoná ilegálně, tak riskuje, že se dostane do konfliktu s ozbrojenými složkami.

To je ta realita.

Pokud chceme tady v té Evropě, aspoň v té naší části, v té střední Evropě, východní Evropě žít tak, jak jsme žili doteď, tak musíme brát, že ty hranice nejsou nějaká virtuální věc. To je prostě náš stát, naše Evropa, a ne tak jí přejít, ne?

Hm.

To je špatně.

No, já už nechci větve, protože chci dostat k něčemu jinému.

Jo, tak jenom v krátkosti to, co jste říkal na závěr. Vlastně já bych to vzal jako občan a volič, tak mě z vaší řeči nadchl začátek a konec. Začátek, že teď konečně se budou lidi vracet, a konec, že se vytvoří legální systém.

Jo.

A to mezitím mě teďka přivedlo k otázce.

Mi tady dokonce napsali v poznámce rešeršisté, abych na to náhodou nezapomněl, protože jsem jim zadal, co mají zpracovat. Jestli vůbec ještě ta debata je faktická, nebo jestliže to je jenom ideologická debata.

Rozumíte?

Mezi jednou stranou, která tvrdí, a část politické sféry, i vládnoucí v západní Evropě, to tak dělá a nejenom tam. I tady u nás – jsou to lidské bytosti, mají svá práva, potřebujeme je, musíme je přijmout už jenom z toho, že jsme křesťané, humanisti a tak dále.

A ta druhá, jak to říkáte teď vy, tak tu celou tu masu vykládá, že to je úplně hrozné ohrožení, jo.

Jestli náhodou už se z toho neztrátil ten faktický pohled a nezbyla tam jenom ideologie?

To už je ideologický střed.

Ano, ta společnost celkově je rozdělená, ale podívejme se, jak se ty komunity v té západní Evropě – já to v Bruselu vidím – to nejsou lidi, který přišli z Afriky a stali se z nich Evropani, jo. To jsou lidé, který si tam vytvořili vlastní komunity a žijí v Evropě jejich způsobem života a vytlačují ten náš způsob života.

To je prostě špatně.

Oni se nepřizpůsobili, a do budoucna, pokud ty západní státy nevyberou tu zatáčku, tak to už nebude Evropa. Bude to Afrika.

Proto si važme toho a ochraňme to.

My jsme budoucnost té Evropy.

To Česko, Polsko, Slovensko, Maďarsko, možná ještě další státy kolem.

To je ta budoucnost, protože my zatím jsme ty chyby neudělali.

Takže pomoci lidem, ano, my jim můžeme pomoci i v těch jejich zemích. My můžeme a my jim pomáháme.

Dokonce máme teďka českého komisaře, který měl za úkol pracovat tak, aby ty státy bránily migraci, rozvojová pomoc a tak dále. Pan Číkela, Pepa, jo?

No, Lukáš, Pepa.

No, on něco udělal.

No, pokud se podíváme na to, jestli jsou výsledek jeho práce – neříkám, že on je jedinej, kdo za to zodpovídá, to zase taky ne, ale tak se to moc nepodařilo, jo.

Takže prostě pomoci jim můžeme v těch zemích, ale není právo na to přijít do té Evropy.

A pokud to vezmou útokem, tak musí počítat s tím, že jsou tady i krajní možnosti.

To je prostě realita.

A je tady pořád možnost té legální cesty – mimo Evropu požádat: Jsem ten ajťák, jsem ten člověk, co umí tohle, nebo co umí to, co ten trh potřebuje. Chci přijít na pracovní výzvu, jo, ale ne, že si s sebou rovnou vezmu pět manželek, deset dětí a dostanu sociální peníze, v Německu peníze, za to, že jste občan, nebo že tam prostě jste, tak dostanete peníze. A pak prostě plodí další děti a nezapojují se do společnosti.

Todleto je to sebezachování.

Pomáhat ano, ale ne tak, že kdo chce, se dostane do Evropy.

Jednoznačná odpověď.

No víte, ale to je ještě komplexnější.

V současné době i v minulosti jsme viděli – obzvlášť se to děje opět v té západní Evropě – kde část politických stran si dala novinku, že jsou hrozně pro západní a tam směřují. Tady jenom pro pořádek připomínám.

A vy prvý, že jste teď nevím, jestli jste málo nebo moc prozápadní. Já už se v tom někdy ztrácím v těch nálepkách českých, jo.

Ale my jsme "catch all", říkáme. My se my děláme pro všechny.

No, jo, ale samozřejmě ukotvení Česka v Evropě – a na to nezpochybňujeme, naopak podporujeme – ale víc a víc říkám, že ta Evropa, to už jsme spíš my, jo. Když se to povede dál takhle v západní Evropě, tak oni už na Evropě nebudou, že jo. Přijde migrační vlna původních obyvatel Evropy ze západu do Česka, jo, to se může stát za těch třeba 20, 30, 40 let, kdo ví.

Na to musíme být připraveni, musíme pomoct. Já, jak jsem z těch mariánských lázní, tak to tam tak vidím, jak už ty chalupy skupují, skupují ty Němci. A vlastně si tam připravují, dělají si takovej ten plán B, že prostě tam je pro mě bezpečno, jo. Prostě s Rozvadejem začíná bezpečí, jo, už i pro Němce. Jestli to není tak, že tam levnější, ale no, no.

Tak to je jedno s druhým, že jo. Ale oni to jako se nebojí tak to říct, jo. To není jako že je to myšlenka, to oni to říkají.

Jé, já tomu rozumím. Já jsem teďka přijel za to, tam je jako půlka – těch šestimilionových – jsou cizinci. Čas jsou hodně crazy, jako šílení, a hodně lidí si tam dělá druhej plán, kdyby něco. Takže jako já tomu rozumím, to se neděje jenom v Mariánkách, to se děje dokonce jinde, kde je to v podstatě dražší.

Ale já chci říct něco jiného. Jsou tam problémy ještě jiné, jo.

V minulosti si přivedli "Gastarbajtery" – lidi na práci, německý výraz, že jo – nebo pracovní hosty. Snad bych to asi do slova, nevím, jestli jsem správný němčinář v tomhle. Prostě hostující pracovníky. Takhle bychom to přeložili, jo?

Oni jim tam zůstali, narodily se jim děti, ty už jsou občané. No a teďka často vidím, že jsou nějaké ty... No, často. Tak co teď s tím? Protože to už jsou občani, rozumíte?

Třeba teďka byl ten útok, ne? Nějaký zase v Německu.

Doteď jsme se bavili o té migraci, která – ano, ano, jo – až do teď jsme se bavili o migraci, která ještě tu situaci zhoršuje. Ale ona v některých státech, přesně jak říkáte, už je dost špatná, protože tam jsou radikalizovaní mladí, jo. Ty někteří – ty jejich rodiče ty si ještě vážili toho, že dostali tu šanci, třeba, jo, pracovali, porodili si děti a děti se radikalizovaly.