Kdo nejde s námi, jde proti nám. Měl lepší projev Pavel, nebo Klaus? Lži o ČT

Milí posluchače a čtenáři týdenníku Echo, hezky vás zdravíme u 180. epizody podcastu Echo porada v komorní sestavě s Terezou Matějičkovou. >> Dobrý den. >> S Jiřím Peňásem, >> dobrý den. >> A Daleborem Balšínkem. My natáčíme o den později a to z prostého důvodu, ne ze sprostého, ale prostého důvodu, že byla oslava 28. října vzniku Československa a teda i tedy českého státu. A my jsme se chtěli počkat na to, kdo třeba dostane medaili a co řekne pan prezident, protože máme tady zase další televizní revoluční vlnu, která se vyvíjí. čerrtví, co se vyvine a ve společnosti, ale podle mě jen v její části je tenze. Takže to budou naše témata, o kterých se budeme bavit, o čem se nebudeme bavit. Nebudeme se bavit o významných volbách v Brazílii. Nebudeme se bavit o významných volbách v Izraeli. Nebudeme se bavit o třetích volbách Jirkov v Česku v Srbsku. A to proto, že tomu moc nerozumíme a spíš to pozorujeme a budeme se spíš na to někoho ptát, abysme tomu lépe rozuměli. Tak jenom upozorním na nejnovější vydání týdeníku Echo, které navzdory svátku, státnímu svátku vyšlo. Na titulní straně máme krásnou herečku Audre Hebbern, která je, která upoutává na vracející se návrat nebo vracející se kouření nebo respektive nikotin. >> Mhm. Napsala to Tereza, která si taky ráda občas potáhne eh potáhne. >> Tak >> jo, Terezu, se ještě to kouření bude naše téma. Nebude. Ne >> bude v té druhé části. No, >> druhé části. >> Já si rychle přečtu mezi teda. >> No, posledně jsem dostal za to vzdunk, že jsem si to teda jako nepřečetl předem Jirku Terzii. Když když to dneska vyšlo, vyšlo to už to já jsem natáčela v úterý podcast a už tu leželo týdenník. Eh, o čem je tvůj poslední podcast, Terezo? Takže to bychom tím bychom >> můj poslední eh podcast je o tom o eh řekněme apokalyptických tezích, které se eh objevují v médiích a týkají se nyní už nejčastěji umělé inteligence a o tom, jakým způsobem vlastně může tady ta apokalyptická rétorika eh zůžit naše schopnost reagovat na změny a jakým způsob zůsobem zkrátka e zasáhne do naší představivosti. Také když jako vlastně chápeme dneska už velmi často politiku jako takový krizový management a od budoucnosti očekáváme pouze ztráty. >> Tak Tereszin podcast co 14 dní. >> Co 14 dní, ano, >> pravda neexistuje s otazníkem. >> Ano, všechno jsem se už naučil. Já teda Tereza mě v posledních měsících parádně vycvičila. Tak dobře. >> Tak eh co říkáte? Nej, aby nám to navazovalo, tak začneme začneme těmi vyznamenanými. >> No, já myslím, že nemá cenu jak kádrovat. Ne, >> ne, počkej. Ne, ne. Tak to ne. Je tak dobře. Já to ukážu. Jo, >> to očeká. Tam je zajímavé to očekávání. Gratulujeme. Gratulujeme. Jirkem >> Dobře, dobře, dobře. Jirk budem jestli něco čeká, tak jako já překvap začít >> já překvapím >> klást otázky nebo zpochybňovat, jak já to myslím, že je to po dlouhé době, kdy eh vlastně nikdo z těch vyznamenaných nevyvolává žádné zásadní negativní emoce. Myslím, že to jde trošku i v celkem, že je to v kontextu s tím projevem, kterým měl prezident, že jsou to v zásadě všichni lidé, nebo ne v zásadě, že všichni lidé, kteří si to zaslouží. Já teda neznám toho podcastera, ale to nic neznamená, že jo, nebo nějakýho toho influencera to, ale to já to není určine pro mě, jo. To já vůbec neumím posloužit. No >> a takže po dlouhé době byť vždycky výběr těch oceněných je odrazem povahy, charakteru a nastavení toho prezidenta. Jiné ocené měl Václav Vavel, jinej jiné Václav Klaus, jiné Emileš Zeman. Tak tady v tom případě, v tomto případě je to skutečně po dlouhé době eh seznam lidí, k který nikdo z nich nevyvolává žádné negativní emoce, což myslím, že k současné atmosféře ve společnosti přispívá pozitivně. >> Myslíš, že to tak je? To já teda jsem už zaznamenal, že jakože jsou tam lidé, kteří vyvolávají docela jaksi eh nechci negativ prostě, který nějakým způsobem eh můžou někoho dráždit. Například Jirko, >> třeba Jan Hřepejk, jako aniž bych zpochybňoval jaksi eh relevantnost jeho ocenění, protože Jan Sebg je významný filmový režisér, ale zároveň je to taky jaksi velmi ostrý glosátor dění a ten jako zvlášť prostě aktuálního dění a vždycky a a který si jaksi nebere servítky a tu společnost je dost lidí, kteří mají pocit, že tu společnost rozděluje nebo že jí prostě nějakým způsobem irje, tudíž, totiž takhle bych to nebral. Já si myslím zároveň, že si to za zásluhy pro okulturu zaslouží, ale není pravda, že je to neutrální figura. Taky politicky neutrální nebo nějakým způsobem on se vyjádřil politicky hysterka, že jo. To všichni víte. No to takhle bych neřek, ale dejme tomu, jo, on se k těm lidem, kteří seděli v první řadě, to znamená eh nepřítomný Zeman, nepřítom přítomný eh prezident Klaus a a Andrej Babiš vyjadřuje velmi ostře až teda pro mě v některejch věcech za hranou. Já to vůbec neu vážně, ne. Ale takže v tomhle smyslu si myslím, že prostě lidé, kteří mají jaksi jiný názor nebo tak, tak mohou byt mít pocit, že tento člověk o jehož kulturních zásluhách a filmových zásluhách nepochybuji a myslím si, že takhle si ho zaslouí, může právě rozdělat. To je, což neznamená, vážení posluchači, že jako bych já byl proti tomu, aby aby dostal to ocenění, ale ale takhle to je. Jo, já si myslím, já si myslím, že těch to číslo 150 je skutečně vysoký číslo, že aby to mělo smysl, aby to mělo nebo ne smysl, aby to bylo, >> bylo to i víc než 1. Bylo to 150 >> 150. Jo. A to je hodně na to, aby to prostě tam je, takže to je velké velké množství. Myslím, že lodi to bylo taky takový číslo takový, že celá ta věc jaksi je založená v tomhle smyslu trochu problematicky, že kdyby jich bylo míň, tak by to mělo možná větší význam. To už není, už nejsou začátky 90. let, kdy to bylo logické, protože to bylo potřeba jaksi ty lidi ocenit ve velkým a než bude pozdě. Takže to je jedna taková vítka. A potom si, když bysme to začali rozebírat, tak si myslím, že byla, že byla promarněna možnost eh ocenit některé lidi, kteří třeba již eh u kterých to trochu spěchá. A >> řekni to jméno j. Já mám konkrétně na mysli Pavla Kohouta. Jo, Pavel Kohout ve vý ve výročním roce v roce výročí Charty, respektive 76, 77, tak prostě je mu 98 let a on je v podstatě tvůrce Charty. Jo, on je on jí dal ideu, on jí dal jméno, prostě nějakou dobu reprezentoval a Pavel Kohout nebyl eh na v tom rituálu na hradě oceněn ani jednou. prostě z nějakých důvodů velmi jaksi eh >> tak jemu se ta komunistická minulost neodpouští ani se to >> přesně tak >> a to myslím, že v tom je nespratnos ano. No tak je samozřejmě a kromě toho on je skutečně osoba na nějaké eh rituální vyznamenání. Jo, málo dvojcký jako dvojdílný film >> podle jeho předlohy byl výbornej přišlen jasně. Aě toho je vlastně tak samozřejmě, když se člověk, on je on je svědek historie, do které neustále nějakým způsobem zasahoval, jo. A takže ta absence Pavla Kohouta je patrná. Podobně tak mohl být oceněný konečně Memoriam Virus, který nikdy taky nebyl oceněn jako tímto způsobem. Je bezpečně mrtvý a prostě když už teda tam oceňujeme, když oceňujeme i memoriam, tak proč tam nebyl Jerous? Jo. E, >> k Pav Pavlu Kohoutovi. Jirka má pravdu. Jirka Pavla Kohouta navštěvuje a Pavel Kohout má vážný oční problém. Kdyby někdo se, já to řeknu úplně natvrdo, Jirka shání očního lékaře pro pana kohouta, protože slepne, kdyby mu náhodou a já si myslím, že to určitě slouží to bude mít Pavel Ran. >> To nevadí, on nás neposlouchá, ale možná, že to zve někdo, kdo by mu mohl pomoct. Dobře. >> A jenom jenom faktickou k tomu Honzovi Hřebejkovi, jo. >> On mi vyhlásil válku. Na to já úplně kašlu, ale eh za >> tys tam byl, že jo, včera vůbec. nebo dobře době by tam nikdy nepozvali na ten hrad. Jo. A eh to jsem nevěděla tam byl teda. >> Nebyl jsem nebudem to řešit. Byl a nebyl. A počkejte, jste mi rozhodili. Já za tu tvorbu si to nepochybně zaslouží. Jo, já třeba kromě kromě těch jako jako já myslím, že je úplně opomíjen Red, to je úplně fantastická věc té to jeho to jeho série, jako má spoustu takovejch slyších věcí, ale jako spoustu výbornejch. Ty seš jako mimochodem >> autorem té teze. Aspoň ti přisuzuju, že je to takový český body elm. >> Ale já jsem nic. Ježišmarj, já nejsem autorem. >> Měl bych si vymyslel. Mě by to nenapadlo jakoby to může taková věc může napadnout jedině tebe, ne mě. A >> no tak tak to je blbost samozřejmě, no. >> Ne, ale za tu tvorbu nepochybně. To, že má a myslím si, že by se to mělo důsledně oddělovat, jo, ta jako to veřejné vystupování od té tvorby. A já jsem přízněvec toho oddělení díla eh od toho od života toho autora, že to dílo se má hodnotit samostatně. Tak a pak teda si řekl Jerus a teďka nám všechno, co se o tom řekne, řekne Tereza. Velký návrat nikotinu. Proč je stará závislost zase v módě? Spor o veřejnoprávní média je přehlídkou bludů. Jak má stát podporovat kulturu? Čtěte v týdenníku Echo číslo 44. Pořídíte ho v trafikách nebo na eshop.echomedia.cz. >> Já k tomu vlastně zas tolik nemám. Já si myslím, já nemám absolutně nedovolila bych si vůbec znášet žádné námitky vůči oceňovaným. Myslím, že jako všem eh přísluší to ocenění. Eh, co se týče té inflace, tak tam to jsem zaznamenala tyto hlasy už taky. Na druhou stranu mi by to přišlo jako případné tematizovat inflaci v momentě, kdyby tam skutečně bylo větší množství lidí, který u kterých si říkáme, e, proč to dostávaj. Tady si myslím, že to tak úplně nebylo, ale obecně jako souhlasím s tím, že třeba co se týče jako literární cen, jo, že jich máme hodně a a že nemáme tolik jako dobrých věcí, který každoročně lze ocenit. Mně třeba připadá, že by se i magnézia litera eh dala třeba udělovat ob rok nebo ob dva roky dokonce. A takže takže jako ale tady mi tady mi přiznám se, že jako mi nic na tom nevadilo. To, že režisér může mít nějaké e ostřejší názory nebo i ostřejší jazyk. E pan Hřebejk taky to jeho Twitterové vystupování. Nejsem toho úplně příznivcem, ale ale to je to je jeho věc a u režiséra si myslím, že jako to je třeba opravdu zkousnout. Takže e takže mě jako nemám k tomu vlastně nic hlubokého, co bych řekla. >> No, ale pak je tam spoustu nám blízkých lidí, že kteří to dostali. >> Ano, měla jsem radost z pana Karla Steigerwalda, eh z pana Roberta Lišského, z pana Jáchyma Topola, eh, takže Kateřiny Tučkové. Ano. E, >> Arnošta Goldflama. >> Arnošta Goldflama. že eh jako >> z těch lékařů tam byli tři, byl Robert, eh byl tam profesor Neužila, zapomíná se trochu na Jiřího Froňka. >> Mhm. >> To myslím, že nevím, on asi jak dlouho byl v zahraničí, tak ti lidé ho neznají, ale je to významný český transplantolok. >> Transplantolog. >> Jo. >> Tak >> co a tak dost, že jsem ptal Jáim, co? >> A tak já mu to přeju samozřejmě Jáimovi. To je hezký. Ta knížka je to je to je velmi dobrá ta jeho knížka. Co je řekl, že jo, poslední >> a tak to víš taky. Ale eh no ne, tak prostě stárhneme jako ta naše generace. Já chim to dostal za sebe, pochopitelně. Ale člověk si uvědomuje, že jako už vlastně se tedy ti mladíci, kteří tehdy v 80. letech nebo tak jako dělali ty svý alotry a tak prostě už jsou z nich tady tě zasloužili už dostávaj ty medaile. No, >> ale jednu věc jako možná ještě bych jako vám podpořil to, co jste řekli. Řada asi u několika osobností je tam upgrade toho vyznamenání, že jo, že předtím dostali nějakou >> jako >> jak se to ne nižšího, nechci říct nižšího řádu, ale to nižší ten nižší stupeň vyznamenání a byl upgradováně. A to podporuje tu vaši tezi radši méně než více, že jo. To taky jako ukazuje jako kdyby, když se ty lidé už upgraduju jako že by ti, že ti lidé chyběj. >> No jistě. Tak to už se v tom nikdo nevyzná přece jako kdo jestli, protože některý ty řády mají tři stupně. >> Řád bílého lva má asi 5t stupů. >> To neř myslím. Ne, >> ne. Ještě máš se řetězem a potom máš myslím tři nebo čtyři. Jo. >> A a tady toto taky nevíš, jestli je to za zás. Potom je třeba Tomáše Garika, Masarika a tak dál. Čili, ale to budiž někdo v tom má třeba třeba to má smysl, ale ale faktem je, že eh když už ta ta nová éra trvá 35 let, tak to tak množství těch lidí bude do tisíců, možná do tisíce. Hm. Jo, kteří, takže nikdo nemůže mít prostě a to je v pořádku, jo. Ale možná, že nový prezident mohl udělat tu věc, že to měl prostě redukovat, jo, prostě teď kdyby najednou začal to dávat po 10, no tak prostě tak to bude patrný, jako jak proč se to stalo, ale prostě znovou jsme se společně. >> No jako jak to, že jich není víc, no. Ale takže eh to je jedna věc. Potom samozřejmě to přeci musíme probrát jakože to je především ceremonie ten ten, že to má smysl v tom jakože od toho se nedá očekávat nějaký zásadní jako sdělení nebo cosi takovýho. Podobně jako od toho projevu se nedá očekávat základní sdělení. Jenom pan prezident není eh jaksi originální myslitel a není ani provokatér, jo, ten současný prezident, což měl k tomu měl sklony trochu Miloš Zeman, ale a ne, není to člověk, kterej by tam sázel nějaké originální myšlenky nebo něco takovýho. v podstatě jako tak znovu zopakuje ty teze, který eh říká ty tři roky a bude říkat další dva tři roky, jo, jak musíme být odolní a jak prostě musíme bedlivě dbát na já nevím na co a eh že nesmíme utrácet a že ne na úkor příští generací a tak. Takže to teď se dostáváme k tomu projevu. >> No, já si myslím, že tady zase souhlasím z části s Jirkou v tom, že ten projev eh sám o sobě, ten žánr je podle mě asi královská disciplína a úplně nejtěžší, co eh může muset člověk zformulovat. eh jeli tedy prezidentem, protože zkrátka je to projev, který má jít napříč společnosti. To znamená ten jmenovatel, aby byl srozumitelný pro všechny, eh tak musí být nějakým způsobem jako menší, než když samozřejmě člověk hovoří k nějaké specializované skupině nebo předem vybrané skupině. Takže já si mysl a a přitom teda, takže ten společný jmenovatel musí být relativně jako nízký a zároveň by člověk měl ještě k tomu něco říct obsažného a to si myslím, že je výkon, kterýho je schopen jako málokdo. Eh a >> třeba VK Václav Klaus, který měl taky, který měl projev taky. >> Víte, musíme, nedá se nic dělat. Nemůžeme př pan prezident nic proti nemůžeme předpokládat, že to psal sám, že jo. >> A to já ani nepředpokládám, ale >> v době umělý inteligence nedá se ani předpokládat, že to psali lidi. Jo, >> počkejá, dobrá, dobrá. Proti tomu já protestuju. Ty to sám moc dobře víš, že když si necháš zadat do umělé inteligence, ať napíše >> tex text vesile Jiřího Peňáze, tak ty poznáš, že že jsou tam věci, které to je celkem jedno, ale pořád ta autenticita tam je. Já jsem to taky párkrát zoušel a nejde to. poznámka na okra. Eh, ale předpokládajme, že to, že to lidi psali, ale jako samozřejmě, já jsem to taky poslouchala a dneska, ale to je přirozená myšlenka, kterou už dneska má člověk opravdu u každého mluveného pro slovu nedávno v The Economist byl velký článek o tom, jakým způsobem opravdu špičkoví politici si generují ty proslovy >> u každýho psanýho projevu. Kdyby začala, kdyby přišla mluvil z patra, no, tak tomu umělá inteligence nenapíše. >> To dělal Miloš Zeman. Patra. Jo, >> on nemluvil s patra, on to on měl všeckřízení. >> Počkej, Miloš Zem mluvil s >> No jasně, ale pan prezident současný, nikoli. Jo. >> Takže i tuto královskou disciplínu přebírá pod podle The Economist, který udělá velkou analýzu napříč evropskými politikami politiky. Eh, umělá inteligence. Já si myslím, že Petr Pavel si to nějakým způsobem s týmem eh a určitě psali sami. No, co já bych k tomu řekla? mě eh vlastně na tom, co mi připadalo výrazné na tom projevu, bylo, že zdůrazňoval, že jestliže někdo eh jestliže někteří lidé nepoznají určitý typ pravdy, e tak jsou to typově lidé pohodlní, eh nebo lidé zbabělí nebo lidé, kteří nerozumí. Byl tam určitý takový paternalismus. politici musí občanům vysvětlovat, jako by byla politika, pedagogika. A s tím já mám problém, protože zkrátka jsou různé typy pravd a v politice těch pravd moc není, jo? My máme v politice samozřejmě fakta a to, že se klidně shodneme i na tom, e, že existuje nebezpečí, samozřejmě bezpečnostní nebezpečí, tak z toho se ještě neplyne, eh, že se musíme nutně sou jako shodnout na té politické pravdě, jakým způsobem na to zareagovat. A on vlastně jakoby ty lidi, kteří vidíli z faktů nebo z nějaké reality vyvodí určité odlišné závěry, než on sám, tak mám dojem, že je stavil vlastně na rovinu těch, který nějakým způsobem charakterově selhávají. To znamená, jsou pohodlní, to tam zaznívalo několikrát. eh nechtějí vidět realitu, podléhají nějakým zbožným zbožné naději nebo plané naději. A e vlastně se tam ta jakoby formuluje nějaká jedna politická pravda a jestliže stojíte mimo tuto politickou pravdu, tak jste zbabělec. Ne, neaznělo tam slovo zbabělec, zaznělo tam nedostatečná odvaha vidět eh jako realitu. Jo, ale my opravdu se můžeme a proto máme demokracii, že na tu realitu nebo to je součástí demokracie, že se na tu realitu díváme zcela legitimně z různých úhlů a vedeme legitimní spor. Jako součástí demokracie je legitimní spor. A potom tam eh samozřejmě zazněla ta teze, která mě teda úplně jako málem utrhla uši a a to bylo, že musíme hájit eh zavedené značky. Musíme hájit zavedené značky. A velmi často se pan prezident také odvolával na Tomáše Garika Masarika. Tak ale přece Tomáš Garik Masarik byl právě tak stateční kvůli tomu, že často zavedené značky nehájil. My nemáme zkrátka povinnost hájit zavedené značky. My můžeme legitimně kritizovat taky zavedené značky. Takže tam jsem tam jsem jako měla dojem, že vlastně jakoby moralizuje politický rozdíl, jo, legitimní politický rozdíl se převádí na stránku morálky. To znamená, jestliže to nevidíte jak já, tak máte problém charakterový. A to je něco, co si myslím, že není jenom problém Petra Pavla, že je to problém velké části jako současné politiky a je to něco, co zkrátka když nehájíme demokracii tak, jak my vidíme demokracii, tak nejste demokraté. A to považuju jako opravdu je to určitý symptom, mám dojem naší doby a je to extrémně problematické, protože přesně toto tu společnost rozděluje. >> To je co, Jirko? No máš to, máš k tomu něco? Dáš se to, dáš se k tomu něco říct ještě? >> Tereze? To seá samozřejmě velmi správně a možná, že to pociťujeme někteří na vlastní kůži. Ano. Já jsem se poznal v tom jako, že nejsem dostatečně jaksi eh demokrat, odvážný, odvážný na tý správný straně, když nemám >> nebo poučený. Dokonce jsem byl označenej za líný líného si o tom něco zjistit jako jo, když prostě nemáš eh člověk dostatečně nečetl ty správný texty >> říkal ty správný věci naučí >> a potom neříká ty správný věci. Eh, protože jo, tak samozřejmě v situaci, pochopil víme, o čem mluvil, když mluvil o zavedených značkách bylo v České televizi, že tomu dostane. >> No a budiž jako já to to neznamená přeci, já si myslím, že je dobře mít zavedené značky a mít nějakou autoritu a mít mít někoho, na kterého nese se spolehnul a můžem mu důvěřovat. zavedená značka, kterou samozřejmě pochopíme, kromě toho potom ještě má člověk kritický postoj a může prostě ty zavedené značky nějakým způsobem posuzovat a tak. To neznamená, že zavedená značka >> nebo taky měnit, protože to není katolická církev zavedená značka dogma. Ani zavedená značka není dogma. No, takže to to je jasný. A skutečně v tomhle v tomhle žijeme, v tédleté situaci té permanentní ohrožení jakoby demokracie. A když dost nejsi dostatečně pobouřen nebo vystrašen nebo zděšen, to tím, že je permanentně ohrožená demokracie nějakou věcí, kterou ty nepovažuješ přímo přitom za permanentní za projev ohrožení demokracie, tak nejsi dostatečný demokrat, jo? Nestojíš na správné straně. To se to se to se děje samozřejmě, že zároveň si musí dát člověk pozor opravdu, jestli náhodou nemají, není to ta demokracie jistým způsobem ohrožena, že jo. Ale ale ta permanentní představa, že tady je a že to je navíc ještě tedy delegováno na něco tak složitýho, jako je mechanismus financování české nebo složitýho, ono to není zas tak složitý, do určité míry jednoduchý, ale něco to co stojí vlastně mimo eh dobro a zlo, protože způsob financování České televize přece není projev dobra nebo zla. Je to technikálie. >> Přesně tak. a se z toho vyvozitouření demokracie. >> Ano. Ano. Jiná věc je, že teď samozřejmě za každým činem máš je nutný nebo je přirozený, že tam je nějaký úmysl, nějaký úmysl, který tedy někdo může pozorovat jako s s ostražitostí. Dobře, to už je další téma, ke kterýmu se asi dostaneme, ale ještě Jerka podle mě řekl důležitou věc, že vlastně nebo nevím, pro mě to možná naznačil, >> že i ty si kladeš otázku vlastně nebo seš projevuješ určitou nejistotu nebo zkoumáš svojí pozici, jestli skutečně stojíš na správné straně. >> A to to je takový normální, že jo, že člověk >> prostě by to mělo být normální, ale ono to normální není. Jako já netvrdím, že já to dělám, jo. Tak >> jo, ale to jsem právě taky postrádala. Máš dost emocional nebo nemá. Možná máš buď seš prostě omezený nebo hloupý, že to nepoznáš. V roce výročí Charty přece byla prostě ta základní otázka Charty je, jestli to stojí za, jestli kde je ta charta, kde je ta situace prostě toho, kdy musíš tím zabliká, že teď se něco děje a stojí za to prostě jít na ty barikády, jo? A kdyti to a to někteří lidé, kteří jaksi typu Jana Hřebejka mají permanentně ty neustále chodí na barikády a potom jsou lidé, kteří říkají:„Ne, todle ještě není ono. Neblbněte. Když teď půjdete na barikáty, tak rozboříte to, co to co jako stojí za to. Jenom to zhoršíte tu situaci. Jo a to je samozřejmě velmi obtížné. Člověka to na jedné straně může někoho vést prostě k rozuzlenosti a zase na druhé straně některý k rezignaci. Ale na těch tedy elitách, řekněme uvozovkách, nebo prostě ne v uvozovkách, elitách je, aby to byli schopni posoudit. A v tomhle naše elity se lhávají, protože prostě strašně jsou ochotni se kvůli nějaké ne technikály jít na barikády. >> Ano, k tomu se dostaneme. Já bych ještě fakt ještě zůstala u toho u toho projevu, kde eh mně tam zkrátka chybělo to, co myslím by bylo třeba i opravdu vnést do společnosti, ne teď nějaký pochybovačství, jo, ale to, že já samozřejmě všichni máme nějaké postoje, ale i prezident nemůže svá politická, ani prezident nemůže svá politická přesvědčení eh vlastně prezentovat e jako nějaké pravdy, které jsou tady k nahlédnutí. Prostě politika je věcí přesvědčení, eh větší věcí argumentů, vě věcí emocí a prostě e jako tady neexistuje jedna pravda, jak mají být ustavena veřejnoprávní média. teda když se nebo jedna pravda, jak máme zareagovat na to, že Rusko napadlo Ukrajinu tam právě a a má se snad i za to, že demokracie je silná právě proto, že se může ten spor a ta diskuze vést v momentě, kdy vy vlastně jako od sebe odpářete tu nejistotu, která by tam právě je pro tu debatu tak podstatná a řeknete vlastně svoje politické přesvědčení vydáváte za politické pravdy a politické pravdy je něco typu 2+2 jestli to nechápete, tak si kupte nějaký učebnice. Tak tak to je eh to je myslím si eh u prezidenta jako opravdu to nepřispívá eh k kultivaci e politického prostředí a krom toho tam teda já jsem si tady vypsala něco, jo, jako úplnou nějakou blbost. prostě tam zazněla třeba věta. Jo, skutečná odvaha totiž nespočívá v tom, že jdeme proti oponentům, ale ve schopnosti hájit i to, co není populární, ale pro zemi důležité a správné. No jo. Jenomže co když ty oponenti právě říkají to, co je populární a a já stojím hol proti tomu, vždyť ta věta nedává smysl, jo. Takže to to mohl možná někdo trošku zeditovat >> a eh a prostě skutečná odvaha. No tak my jako v západní tradici platí od Sokrata, že skutečná odvaha je ujmout se veřej na veřejnosti řeči. >> Mhm. >> A to to je jako pro něho dokonce nejvyšší e možná míra odvahy. Takže ano, skutečná odvaha říká pan prezident, nespočívá v tom, že jdeme proti oponentům, ale to samozřejmě může být obrovská odvaha a já nevím, tak jako generace lidí o tom ví sví, co to znamená jít proti oponentům. Já vůbec nevím, jak tamle věta mohla vzniknout. >> Co tam máš ještě? Jo, tam >> já jsem si toho vypsala víc. Pokračujte. Nebudeme to tady >> proč. To je zajímavej rozbor, protože já povrch, já se teda přiznám, že já jsem sledoval ten eh projev jenom pozorně a vlastně s jedinou úlevou, že to >> jenom pozorně nebo nepozor, >> ne? Nepozorně. Eh, vlastně s jednou úlevou, že tak jak je v té společnosti teďka, jak to vře, takže do toho nepřil ještě více ohň oleje. Jo, do toho. >> To já si myslím právě tímhle jako zabetonováním té pozice, tak ano. >> Tak možná díky tomu, že to nebylo řečeno nějakým agresivním. No, >> ale já to pro mě to vždyť Jirka taky říkal, tak já jsem ten, co nečte. Já jsem ten, co je zbabělej. Já jsem se to taky vstáhla na sebe, že jsem mě málo informovala. mohla očekávat, že to řekne. Já jsem jako je to takovej je to takovej trochu eh kryptickej jazyk, kterej zároveň je >> vám je přímo čarý. >> Vý mi přímo čarý. Jo, prostě jako naznačíš něco, řekneš to, každej to v podstatě jakoby dešifruje, ale zároveň toho moc neřekneš. >> Kryptické. Ano, bylo to kryptické trochu, ale >> nebylo to kryptické, bylo to úplně jako Ne, ne, ale nebylo to napřímo ty. On neřeklpodporuj ty, kteří jsou přišli na Staromské náměstí. Vzvedmula se vlna. To jsem myslel. To by mohl říct. Jo, místo toho řekl něco takového, že tedy žijeme v době ohrožení, které jaksi musíme eh a kdo ho nevidí, tak je tak je slep zas tak mu nedochází spoustu nedochází a tak dál. Je zbabělej. eh situaci jako na druhé straně je to je tady zase vidíme to, co my jsme před 14 dny tady mluvil o tom, jak se v týhle zemi vlastně nic moc neděje, že jo, že na rozdíl od Francie a od západní Evropy, tak najednou potom to jakoby hups a a přišlo to prostě tím nočním hlasováním a najednou tady máme jako svoje svý důvody jít na ty barikády. Zároveň je to prostě trochu komický důvod jít na ty barikády. Jo, >> naše demokracie Jirkovský. Dobře, dobře. Ano, prima. Ale a v době eh takže jako bychom si museli vymyslet konečně důvod, abysme aby lidé šli na barikády jako tam, aby naplnili náměstí a prostě tady si ty čepice a chápu to, jo? jakoby chápu v té ta to, že jestliže oni skutečně jim hoří srdce obavou o eh veřejnoprávní média a tak dál, tak ať tam jdou. Eh, počkej, k tomu se dostane. Zkus počke chci chci říct, že že v situaci, kdy opravdu náš skvělý západ, západní Evropa je ve velkých problémech, jo, ty prostě kdy se skutečně něco mění pravděpodobně srovnatelnýho od roku ', možná 68, dejme tomu, ve Francii, tak vlastně vůbec to nenaznačit, že tady jako dochází k nějakýmu civilizačnímu otřesu, jo, a že prostě co to teda jako jak se Česká republika bude v tomhle tédle situaci v době, kdy tady se předpokládat prostě vítězství LPové v Německu roste AFD prostě a a tak dál. Tak jako co vlastně ten znovu definovat vlastně tu tu Evropu a tu její postavení, tak todle samozřejmě todle tam vůbec nebylo, protože by to pravděpodobně byla ta nonkonformita, >> jo. To by byla prostě něco, co by najednou všichni řekli a jo, teď prostě začínáme tady nějakou éru, teď teď těl do živýho, jo, protože prostě jaká je budoucnost Evropy v situaci, kdy vidíme, že ty stabilní, velký, úžasný státy mají na málé. Tak a proto jsem mluvil o tom o tom projevu Václava Klauze. Je to bývalý prezident, je to relevantní, jo, dělá to každý rok. Veřejnoprávní média naprosto selhala v tom, že o tom vůbec nereferovala ani tečka. Jo, já jsem to teda, já jsem na to čekal, protože mě to zajímalo, ať si Václavu Klausově říká, kdo chce, co chce. Je to je to intelektuál, je to člověk, kterej neustálně něco čte a něco dostuduje. To je prostě to je fakt. A i když s tím můžou lidé nesouhlasit, tak je to může to bejt v něčem inspirativní, zcela jednoznačně. A je. Jestli něco tam Milvácal v Klaus, tak právě paralelu a my o tom často mluvíme o konci Belell Epolka, že jsme někde jako v roce 1914 a my jsme o tom tady také mluvili. Jo, a eh jakože stojí za to právě srovnat ty dva projevy, eh kdy a já nechci moc spekulovat, jestli kdo to psal, kdo to nepsal, jako v případě Petra Petra Pavla. Já jsem myslela, že spekuluješ o tom, kdo to psal klauzou. Vždycky samozřejmě sám vždycky je taky zajímavé, že že tam >> nemáš žádnou pochybnost o tom, že to napíš pochybnost >> a eh jako eh mě to celkem aspoň mně to přijde je to není to velký nárok, jo, ale je to nejlepší pr