Kateřina Konečná, Jiří Kobza, Michal Gulyáš, Václav Vajchr, Dušan Korenko, Jiřina Laitnerová

Zahájil dnešní podvečer otázek a odpovědí s našimi milými hosty, které vám tedy představím.

Chtěl bych mezi námi přivítat europoslankyni Kateřinu Konečnou, která právě v Rekovnickém divadle... a předat, chtěl bych předat jménem vás, tedy kytici.

>> Děkuju.

Takže dnešní večer se bude týkat hlavně kampaně do Senátu, poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, kterými budou kandidovat za nás a za Stačilo s podporou Komunistické strany Čech a Moravy.

Mgr. Jiří Kupsa je český politik, podnikatel a bývalý diplomat, publicista a spisovatel.

Dále bych chtěl přivítat Michala Buriáše, kterému po tom představení předám mikrofon a on tedy jako odborník, protože je to známý český herec, tak bude moderovat celý ten dnešní večer.

No a vítám tady i kandidáty do zastupitelstva města Rakovník a to vedoucího kandidáta inženýra Václava Bajchara.

Dále teda vítám Dušana Korenka, stavitele, a nakonec Mgr. Jiřinu Lejtnerovou.

>> Dobře, dobře.

Já mám, já mám už mikrofon. Vidíte, jak nás ta doba všechny posunula.

Já samozřejmě začnu asi způsobem... vy ty své kandidáty tak nějak trošku znáte, takže já je posunu maličko za a dám přece jenom první slovo asi Kateřině, protože to je největší vždycky naše hvězda.

Jak já říkám a už to nemusím teďka říkat, viď, že jsi Johanka z arku české politiky, ne?

No, já to furt takhle mám stejně.

Takže předám slovo Kačence. Ona vám k celé té situaci něco řekne k těm volbám. A pak předám samozřejmě mikrofon Jirkovi Kupzovi.

>> Jo, nebo já vezmu tenhle. V pohodě. My si ho s Mišou budeme nějak. Hlavně, že to Petya snímá.

>> Krásné odpoledne ode mě.

Já vlastně jsem tady dneska jenom jako milý doprovod. Já si ty volby moc užívám, protože já jezdím mezi vás. Vy tu máte skvělé kandidáty, skvělé zastupitele, kteří prokázali, proč jsou v tom zastupitelstvu.

Já vždycky říkám, my jsme teď s Filipem, když jsme tady jeli od rána z Moravy, ještě jsem se stavovala do Pardubic a teď jsme se ocitli tady, tak jsme říkali, že je toto známé heslo: nesnažte se udělat za dva měsíce to, co jste za čtyři roky podělali.

Jo, jakoby.

Takže já nevím, jak je to úplně v Rakovníku, ale myslím si, že to platí pro řadu měst.

My samozřejmě i v rámci Komunistické strany Čech a Moravy, v rámci Stačilo, v rámci těch sloučených kandidátek, kterých je opravdu hodně po té republice, jsou i ve velkých městech, a jsem za to moc ráda, protože víte, že jsem... přiznám se, že mám čím dál silnější pocit, že to věčné dělení na ty menší strany mi prostě nedává smysl. Dává smysl to spojit, dát dohromady ty lidi, kteří chtějí makat, kteří mají v srdíčku tu levicovou politiku, ať už za jakoukoli party, ale prostě chtějí to dělat pro ty lidi, chtějí to dělat tak, aby se těm lidem v těch městech žilo dobře.

A jsem moc ráda, že i tady v Rakovníku se to podařilo, že jste se dali dohromady, že máte řadu nezávislých kandidátů, máte vedoucí kandidáty za Komunistickou stranu Čech a Moravy, máte tam i zástupce SOZEM. Takže si myslím, že je to vlastně tak, jak by to mělo být, protože jsou tam prostě lidé, kteří se shodli na tom programu, který když si ho přečtete, tak je vždycky říkám... má v sobě tu jednu podstatnou věc a to je to, aby se lidem v tom městě žilo dobře.

My si to velmi často vůbec neuvědomujeme, s jakými obrovskými rozpočty ty města a obce v České republice hospodaří. Ono se o tom tak nemluví. My teď všichni řešíme státní rozpočet, šílený deficit, téměř 400 miliard, zadlužování státu.

Ale když si vezmete... a o tom spíš budou mluvit asi buď vaše stávající zastupitelé nebo váš lídr kandidátky, si netroufnu říct, kolik má Rakovník rozpočet, ale já vím, že 500 milionů. My máme skoro miliardu v nové myčně a to fakt nejsou malé peníze, se kterými hospodaříte a kterou buď můžete utratit tak, že zaplatíte nesmyslné projekty, firmy svých kamarádů, nebo je vrátíte těm občanům v tom městě, ať už tím, že jim ještě víc uděláte dostupnou zdravotní péči, máte dostatek školských zařízení, předškolních zařízení, ale i třeba domovů pro seniory, aby ti lidé v tom věku, poté co si to odpracovali v životě, se měli taky hezky, že postavíte byty, že nebudete prodávat pozemky, aby je stavěli developeři a prodávali je třikrát dráž, ale že je budete stavět vy sami.

A to všechno nemá v rukou ani Babiš, ani Pavel, ani nikdo, ale to mají v rukou ti zastupitelé. A moc bych si přála, abychom si to všichni uvědomili, protože já mám občas pocit, že ty volby do zastupitelstva jsou takové jako zástupné, trošku pro spoustu možná i vašich známých, kteří říkají: "No, tak to někdo bude sedět na tý radnici, ale ono není jedno, kdo s tím, s tou půl miliardou i tady u vás v Rakovníku bude hospodařit a jak ji rozdělí."

A je strašně důležité, aby to za mě byli lidé, kteří myslí na ty lidi a ne na ty kámoše a developery.

Takže jsem moc ráda, že i tady v Rakovníku se to povedlo.

Máme tu samozřejmě i Jirku Kopzu, který kandiduje za hnutí Stačilo s podporou KSČM a dalších levicových subjektů právě tady na tom Lounsku v tom volebním obvodu nejenom Rakovník, ale i Louny.

Vy jste to teda strašně promíchaní, musím říct. Já vždycky si občas kladu si říkám: kdo to vymýšlel ty volební obvody senátní?

>> Chtěl se pomstít.

>> Se chtěl pomstít.

Já mám pocit, že se občas, chtěl hlavně těm kandidátům na senátory, se chtěl pomstít.

Ale opět je to věc.

Vy tu máte stávajícího senátora. Já nevím, kolikrát jste ho za těch šest let viděli. Myslím, že to moc krát nebylo. On zvládá spoustu jiných funkcí.

A zase si myslím, že by bylo fajn, aby nejenom v tom senátu seděli lidé, kteří... když už se nám podařilo alespoň trošku změnit poměry v téhle zemi a ta vláda není tak hrozná, jak byla vláda Petra Fialy, tak aby tam byli lidé, kteří budou umět podržet ty správné věci.

Ať víte, že senátoři teď přišli s aktivitou a nepodařilo se to třeba o jeden, o dva hlasy prohlasovat, ať je to v podstatě ukotvení české koruny do ústavy, ať je to jakákoliv nemožnost další federalizace v rámci Evropské unie, zrušení právoveta, ať je to to, že máme právo být offline, že s váma na úřadě pořád budou mluvit úředníci a ne nějaký počítač, stroj, nebo nebudete muset všechno vyřizovat digitálně.

A to jsou všechno věci, na kterých Jirka Kopza pracuje, kromě řady dalších.

Samozřejmě se představí a byla bych moc ráda, protože společně ty levicové subjekty v různém složení po té republice mají 15, 16 kandidátů, tak kdyby dostali tu šanci, protože si myslím, že by opravdu v tom senátu, po tom, jaký ten senát dneska je a kdo vládne, takový ti Tajvanci a podobní, tak by mohli udělat ten správný vítr.

Takže jsem moc ráda, že i Jirka přijal tu kandidaturu do Senátu a že i tady na Lounsku, Rakovnicku, máte možnost nějakým způsobem volit vašeho levicového kandidáta.

A já už skončím, pak se budu těšit na vaše dotazy, protože dneska to není podstatná Kateřina Konečná.

Dneska jsou to podstatní ti, kteří tady se mnou sedí, takže i oni vám určitě odpoví moc rádi na to, co vás zajímá.

A poprosím vás na závěr o jednu věc.

Vy jste ve svém okolí mezi vašimi přáteli, kamarády, chodíte do obchodu, znám to. Taky nakupuju v jednotě a proberem tam s holkama po víkendu všechno, co si na dědině udělá. Sbírám švestky na zahradě, kolem které chodí půlka vesnice a probereme všechno, co se děje.

Každý z nás má možnost ovlivňovat své okolí. Každý z nás má možnost se o tom bavit. A i když tady ten sál dneska není plný, tak vy máte šanci ovlivnit spoustu lidí kolem sebe.

A já bych vás chtěla poprosit, abyste to udělali. Aby u lidí, u kterých máte kolem sebe a třeba rezignovali na tu volbu, tak jste jim zkusili vysvětlit, že to má smysl. A u těch, kteří třeba váhají, koho volit, tak jim uměrný naše kandidáty vaším prostřednictvím představit.

Děkuju moc za to.

Tak já děkuju Kačence. Kačenko, ty jsi podstatná vždycky. To jsem chtěl jenom říct. Já jsem řekl, že ty nejsi tady podstatná, jsi podstatná vždycky.

Eh, já předám slovo teď Jirkovi Kopřovi. Jirka je zkušený politik. Eh, tak on vám sám řekne, eh, co, eh, bude chtít v tom senátu takzvaně prosadit.

Děkuju za pozvání. Hezky odpoledne, dámy a pánové.

Je to pro mě čest, že tady s váma můžu být a diskutovat.

Eh, Katka už řekla většinu toho podstatného. Fakt je, že my jsme vlastně jediná levicová kandidátka, protože všechny ostatní strany se hlásí prostě k pravému středu. A to je záležitost, která stojí za to, aby byla zdůrazňovaná, že my jsme ti, kteří stojí za lidma.

Eh, mě se lidi ptají, proč kandiduji zrovna v Lounech. To, co Michal neřekl tady, je, že já jsem středočeský zastupitel a navíc tady k tomu kraji mám celkem i osobní vztah, osobní vzpomínky, protože jsem sem jezdil na chmely. A když jsem si najednou chmelu zlomil páteř, tak v Podbořanech mě dávali dohromady.

Takže mám tady prostě těch vzpomínek skutečně hodně a považuju ten kraj za velice, velice přívětivý.

Eh já jsem původním vzděláním geolog, ale dělal jsem eh spoustu jiných oborů, jak říkají Finové. Nosil jsem řadu klobouků a dělal jsem i eh v diplomacii pro ministerstvo zahraničních věcí. Eh, v Iránu jsem. Celkem na Blízkém Východě asi 14 let a k tomu ještě půl doby Africe. Takže celkem mám zkušenosti. A i třeba s tím, když mě tady vykládali něco o těch profesorech a doktorech, kteří se sem hrnou z Afriky a z Blízkého Východu, tak jsem říkal: „Nic mi o nich nevykládejte, já vím přesně, o koho jde. Protože jsem mezi nima žil."

Jo, takže samozřejmě jsem byl takovej nepříjemnej partner v televizi, v těch televizních diskuzích. Zrovna tak, když se tam jednalo o válce, tak jako jsem říkal: Já jsem v tý válce byl půl roku. Když končila válka Irák, Írán, tak já jsem vedl firmu v Teheránu. Takže jsem si vyžral úplně všechno prostě, co tam mohlo být. Od eh kontrol, od přídělového systému.

Já protože já jsem nebyl diplomat tenkrát, měl jsem normální přídělovou knížku jako každý běžný občan, jako každý civilista.

E, elektřina pět hodin denně. Teďko tam je zima. Jak v Jablonci, takže půl metru sněhu. Vám nejde topení, neuvaříte si, nezatopíte si. Samozřejmě nerozsvítíte. Jo. A čekáte, kdy teda to zavřou.

No a potom to vypadalo tak, že vlastně Iráčani to začali ostřelovat města raketami. Takže člověk seděl ve sklepě, hladovej, zmrzlej a čekal, až to venku přestane bouchat. A pak si šel stoupnout do fronty eh na to, aby dostal ten příděl těch pět kilo rýže na měsíc.

No a samozřejmě tohle jsou zkušenosti, který v tý době byly velmi, velmi tvrdý. Ale na druhou stranu teď, když mluvím s těma lidma, kteří tak vášnivě podporujou válku na Ukrajině, tak já jim říkám: Ne, ne, není rozhodující prostě, co tady říkáte. Rozhodující je prostě zastavit to, přestat zabíjet, přestat ničit.

Jo, protože přiznejme si: pořád je lepší být živej než mrtvej. Jo. Nebo bejt zdravej než zmrzačenej. Nebo mít rodinu, než být vdovou nebo sirotkem. Jo.

Protože já jsem tam potom. Já jsem tam šéfoval geologické firmě, jak jsem řek. A vlastně ty následný čtyři roky po podepsání příměří. Vlastně byly vidět teprva ty rány na společnosti a na tý zemi, co to udělalo. Jo. Že tam bylo najednou najednou půl milionu mladých, mladých vdov. Jo. Který byly závislý na sociálním systému, který byl teda mizerný. Jo.

A takže teďko: Co s nima, co s dětma? Jo. A takovýhle.

Takže samozřejmě to jsou zkušenosti, který, který si člověk nese s sebou.

A v těch diskuzích s těma fanatikama, kteří prostě nevědí, jak se zavděčit prostě těm rusofobům a eh prostě těm, kteří je vedou. Oni, oni nediskutujou, oni neberou argumenty. Oni prostě opakujou ty mantry. Jak ti maově studenti. Jak tam při velkém pochodu v těch 50., 60. letech. Jak tam mlátili těma knížkama a řvali ty hesla a vůbec netušili, co to znamená.

Jo. Takže to je první věc, které se musíme postavit. Musíme dělat všechno možný, aby prostě to zabíjení přestalo. Nejenom, nejenom na Ukrajině, ale taky třeba v Iránu. Jo. Aby přestalo zabíjení v Palestině. Aby přestalo zabíjení v Jemenu.

Já Blízký Východ znám velmi dobře a mám tam spoustu známých.

No a samozřejmě, když vidím, co se tam děje, tak se o ně bojím. Jo.

No a to si myslím, že je takovej, takovej hlavní, hlavní úkol.

E, co se týče toho okresu jako takovýho, tak samozřejmě hlavní účel nebo úkol senátora je prostě lobovat. Jo. Lobovat u předsedů, u těch, u starostů. Lobovat i, i v parlamentu. Prostě snažit se korigovat ty zákony. E, například eh účelově to rozdělení daní. A to, aby prostě do těch vesnic šlo víc peněz. Ale aby bylo jasné, kam ty peníze půjdou.

Protože eh ta myšlenka prostě obnovit třeba družstevní výstavbu na obecních eh pozemcích. Že jo. Ta už je tady dlouho. Ale zatím všichni to smetli ze stolu, když jsme to přednesli v parlamentu. A snažíme se prostě eh to znova prosadit. Protože obce i města i i vlastně stát. Vlastní pozemky. Jo. A na těch pozemcích klidně ty lidi si můžou stavět. Ať už by to bylo eh formou svépomocí. Anebo že to prostě obec nebo město zadá nějaké stavební firmě. Výběrovým řízením. Která prostě ten barák postaví. A ta obec potom ty byty eh bude pronajímat.

Jo. Tím, že to postaví ta firma a ne ten developer, tak Katka už to tady zmínila. Prostě ta cena bude třetinová. Jo?

A to jsou všechno věci. Který víte, já jsem za tu dobu v politice udělal jednu takovou poměrně špatnou zkušenost: Že v podstatě nemám šanci projít nic, co se nedá vytunelovat, ukrást, zbankrotovat nebo nějakým způsobem vydojit. Jo. To, to vám prostě nepustěj.

A pak samozřejmě, protože jsem byl ve SPD, jak všichni víte, tak další věc byla: Nesmí projít nic, co je ze SPD. Jo. Takže eh. I jako takový nevinný věci. Jako třeba, že jsem eh navrhl vyznamenat těch devět studentů ze 17. v listopadu 39.

Tak protože a dokonce to řekli i v televizi, jo, Ondráček, režisér v reportéřích ČT říkal, ptal se, že vlastně špatný, špatný poslanec navrhl vyznamenat špatné studenty, protože ho tam prezentovali jako nějakého kolaboranta, jo.

Až nakonec potom se mi podařilo přesvědčit prezidenta Zemana, že jim to skutečně dal.

A to zase bylo takové zadostiučinění, když jsem viděl prostě, jak ti všichni prostě, kteří byli proti tomu, jak skřípali zubama.

Eh, technická věc.

Já jsem tam přinesl nějaké knížky, eh moje, a eh ty jsou tedy k rozebrání. Tam některé jsou ještě ve fólii, tak to normálně jako otevřete.

Já vám je potom podepíšu, jo, až až skončíme, ať taky si něco přečtete, jsou tam věci.

Je to taková sbírka vlastně článků a politických esejí.

Eh, je tam taky eh můj slavný článek o politickém islámu, který vlastně stál na začátku vzniku SPD, když eh já jsem napsal takových článků víc, ale to bylo někdy v roce 14, jsem si říkal právě migrační krize.

Jsem říkal, musím varovat předtím, jako co to, co to znamená, až se nám sem nahrnou, jo, protože oni mají vlastně doktrínu, eh jakým způsobem islamizovat západ, jo.

A tak jsem, jsem napsal pár takových článků a a ty měly prostě 5 až 10 000 shlédnutí, ale pak to zapadlo někam.

No a tak jsem říkal: „Ne, já tam musím dát něco, aby to prostě řachlo. Musí tam být provokace, musí tam být prostě něco takovýho." A teď jsem se začal vymýšlet neskutečné dámy, prominou hovadiny, jo?

Co má člověk dělat, aby se bránil islamizaci, když jeho zvolení zástupci, kteří to mají za úkol, to nedělají?

Jo a teď jsem tam vymýšlel, že jo, že třeba si může místo pejska pořídit malý prasátko a chodit ho venčit vedle mešity a takové, že jo.

A eh byla Tomo, to tomu se to zalíbilo, tak to poslal na svůj Facebook.

No a rozjela se obrovská aféra z toho. Obrovská skutečně.

A dopadlo to tak, že vlastně on tedy potom musel přiznat, že jsem to psal já, ale stejně už se rozpoutalo, že jo, zlikvidovali ho z vedení klubu oslanského a takové.

No, ale vedlo to vlastně k tomu, že vzniklo SPD potom, jo, a po těch lidech, kteří ho likvidovali, tak potom pes neštěkl, ale to tam je taky, jo, takže si počtěte, určitě se vám to bude líbit, pobaví vás to a eh já nechci mluvit dlouho, aby došlo taky taky na vás, protože občas, když začnu vyprávět své příběhy, tak nevím, kdy přestat.

Ale ono je to tím, že prostě jsem toho zažil, prožil a přežil strašně moc. Jo.

A to je věc, kterou mě většina redaktorů v televizi, v české tedy nemůže zapomenout, jo, protože oni vždycky, vždycky jako přijdou, vytáhnou nějaký, nějaký předmět diskuze a teďko zjistí, že prostě to je věc, ve které já jsem doma na rozdíl od nich, i když mu tam našeptávají do ucha.

Jo, tak eh takovej to byl vůbec jako eh zajímavej dialog, no.

Takže, takže člověk se nesmí bát a, a musí vědět, že já mám argumenty, oni mají ideologii. Jo.

A tak, protože ještě poslední věc vám řeknu, eh, jako geolog já jsem vlastně se rozhodl, eh, protože eh ty lži ohledně Green Dealu, který nám tady likviduje vlastně všechno, jo, tak já vím, jak to bylo s klimatickými změnami nebo jak to s nimi je, protože to jsou planetární cykly, jo.

Takže jsem se rozhodl, že prostě vytvořím skupinu a že prostě se zbouříme proti Green Dealu, že se mu postavíme s partou přírodovědců.

No a teďko už se to docela zajímavým způsobem rozjíždí, takže zase, zase nás nemají rádi, protože eh ti lidi, kteří jsou se mnou, tak to jsou světově uznávané kapacity, vědci, kteří prostě říkají, jak to bylo.

No a eh klasickej příklad jako přístupu eh té opačné strany bylo, že když jsme před dvěma lety dělali konferenci vlastně o klimatických změnách v parlamentu v listopadu, tak nám aspoň vypnuli topení v té zasedačce. Jo, tam byla zima jak v Márnici.

Ale nic, nechám to, nechám slovo zase, zase dalším a eh jsem připravenej na vaše otázky.

Tak já to vezmu. Já bych měl dát sice první slovo dámě, ale protože vy jste lídr kandidátky, tak já pana inženýra Václava Vajchara oslovím jako prvního.

Vy byste eh měl vlastně říci tady svým budoucím voličům, co máte eh za Lubem.

Dobrý večer. Já tedy bych se vám pokusil hlavně představit, abyste vůbec věděli, kdo před váma stojí. A případně k volebnímu programu, se kterým máte možnost seznámit se v brožurách, které jste dostali při příchodu do sálu, tak vám kdyžtak potom tady ve spolupráci se svými kolegy odpovíme vaše dotazy.

Takže jak tady bylo řečeno, jmenuju se Václav Vejchel. Eh, je mi 59 let, mám tři dospělé děti, čtyři vnoučata. Narodil jsem se a většinu života žiju v Rakovníku. Zde jsem vystudoval i střední zemědělskou školu, následně potom vysokou školu zemědělskou v Praze, agronomickou fakultu, obor zootechnický. A jako zootechnik jsem taky prvních 10 let po ukončení studia pracoval na zdejším školním statku v Rakovníku.

Od roku 97 pracuju ve své firmě stavby Rakovník. Eh, budujeme a opravujeme vodní nádrže a vyrábíme krmné směsi pro hospodářská zvířata.

Eh, před dvěma lety jsem nastoupil do městského zastupitelstva v Rakovníku. Znovu letos kandiduji v komunálních volbách, protože bych se rád nadále podílel na rozvoj našeho města a protože bych byl rád, kdyby se co nejvíc bodů z našeho volebního programu povedlo v následujícím volebním období i prosadit.

Jak jsem říkal, ty jednotlivé body máte možnost si přečíst v té naší brožuře. A jenom bych ještě dodal k tomu, že jak tady říkal pan Mgr. Kopza, tak jako máme třeba při jednání zastupitelstva podobné zkušenosti. My jsme tedy v zastupitelstvu ve dvou tady s Dušanem Korenkem a jako jelikož jsme tam dva, eh koalici v našem zastupitelstvu de facto tvoří strany ODS. Ano. A eh to vlastně kandidovalo ve spolupráci s ČSSD. Eh, takže naše pozice tam není úplně jednoduchá a prosazovat tam body, některé naše návrhy je značně komplikované. Když se pokoušíme tedy spolupracovat s jinými zastupiteli z opozičních stran. Přesto se nám málokdy podaří prosadit některý z našich návrhů, i když je potom takové paradoxní, že se dozvíme ze zápisu z jednání rady, že některé návrhy, které jsme my podávali, potom rada vlastně na svém jednání projednala, odsouhlasila, uvedla do života, ale ovšem jako své nápady, jo. Byly to konkrétně nápady třeba jak tady v Rakovníku zajistit dostatečný počet lékařů, pediatrů a zubařů. Eh, návrh tady Dušana Korenka, aby se v Rakovníku začaly budovat dobíjecí stanice pro elektromobily a návrh na rozvoj cyklodopravy v Rakovníku. To byly třeba tři návrhy, které nám zamítli, dokonce je prohlásili za směšné, zbytečné, jo, populistické a pak následně je rada vlastně sama projednala a nějakým způsobem na nich pracuje.

Takže takhle zatím ode mě, když budete chtít něco vědět potom konkrétně k jednotlivým bodům, tak samozřejmě rád, co budu vědět, vám odpovím.

Takže já bych předal dalšímu kandidátovi.

Tak jak se říká, pane inženýre, krade se všechno včetně návrhů. Víte, to je prostě my už jsme tady.

Ano, ty obzvlášť a ty se tady. Takže když už není co nakrást, tak aspoň ty návrhy.

Já si dámu nechám jako poslední. Nebude vám to vadit? Nebudete se cítit uražená?

Jde, že tady nedodržuju to takzvané kinderstube, ale já dám dvojku vaší kandidátky panu Dušanu Korenkovi.

Vy jste energetik? Budeme mít energii, nebudeme mít energii na to, ty volby zvládnout?

Tak dobrý den, dobrý odpoledne. Jsem Dušan. Jmenuju se Dušan Korenko.

Já mu tady zareaguji. Tak já doufám a věřím, že tu energii snad budeme mít, protože vlastně díky tomu, že bývali táta a děda za komunistické doby tady postavili docela robustní energetickou síť a elektrárny. Takže my z toho do dneška čerpáme. Kdybychom byli odkázaní na to, co tady vybudovali i kapitalisti za posledních 30 let, tak asi už by to bylo slabší.

Takže já se taky představím. Mám 55 let. Narodil jsem se, celý život bydlím v Rakovníku. Dělám energetiku asi celý život, nebo od zhruba od 20 let. Mám dvě děti, jednoho vnouče. V tom jsem teda zaostávám. V komunálních volbách jsem v komunální politice, tady v zastupitelstvu čtyři roky. Vstoupil jsem do komunální politiky z důvodu, že jsem chtěl, aby se mi nelíbilo, jak Rakovník padá. Já jsem byl mladej a tak vždycky jsem byl pyšný na město Rakovník, protože tady bylo všechno docela hezké. Porovnával jsem to s jinými městy a byl jsem na město pyšný, ale za posledních 30 let mi připadá, že se ten vývoj zastavil oproti jiným městům a naopak, už bych řekl, že Rakovník je jeden z nejhorších měst. Je to vidět i na mladých, kterí z města utíkají a stáváme se jedním z nejvýraznějších měst, kde je nejvíc nejstarších lidí. Máme vlastně největší jakoby průměr věkový v porovnání s ostatními městy.

Teď znovu kandiduju, protože třeba vám řeknu, že když jdu teď po centru a včera jsem šel kolem Rakovnického potoka a viděl jsem tu hrůzu, tak prostě bych nejradší plakal. Protože z Rakovnického potoka, kde jsme si ještě jako děti třeba chytali ryby nebo i raky a koupali se, tak dneska je z toho hrozná stoka, kde běhají potkani a smrdí to a vedle jsou metrové kopřivy. Takže bych rád, abychom s tím, co jsme získali za ty čtyři roky zkušenosti v tom zastupitelstvu, tak to znovu využili a začali daleko víc ještě tlačit na radní, aby s tím městem začali něco dělat.

Vašek toho řekl hodně. Já to jenom trošku shrnu. My jsme se snažili být aktivní za ty čtyři roky v tom zastupitelstvu. Čísla vám dám. Všichni zastupitelé, kterých je tam 21, tak dali zhruba za ty čtyři roky návrhy při jednání zastupitelstva. Bylo jich zhruba 22. Z toho 20 návrhů jsme dali my jako komunisti, zbylé dva dali ostatní strany. Ale většina nebo všechny asi neprošly, ale v zápětí nebo za nějaký čas se to obrátilo a dost, nebo některé se potom dostali mezi lidi tím druhým způsobem, že si je přivlastnili jiné strany, ale aspoň takhle.

Takže to je asi za mě teď všechno. Dámu naposledy paní Mgr. Jiřinu Lejtnerovou.

Tak se představte.

Ano, já se představím. Děkuju. Dobrý den. Jmenuju se Jiřina Lejtová. Jsem bývalá učitelka, ale se školou pořád ještě spolupracuji, protože jsem dlouho učila v základní škole v Lubné a pořád ještě tam vedu pionýrskou skupinu. Nejsem rakovnická rodačka, pocházím z Kněževce, do Rakovníka jsem se přistěhovala. Pocházím ze staré komunistické rodiny a ty levicové myšlenky se snažím propagovat i mezi dětmi a mládeží. Pracovala jsem. Nebyla jsem teda v zastupitelstvu, ale pracovala jsem ve školské komisi a tam vlastně podporujeme všechny spolky, nejenom peněžně, aby i ty děti, které mají jejich rodiče hluboko do kapsy, aby se mohly zapojit v různých zájmových útvarech. To je všechno. To bylo rychlé.

Bylo rychlé, ale bylo to podstatné. To je podstatné pro mě.

Ano. Pane inženýre. Jestli můžu, já bych chtěl ještě omluvit naši trojku na kandidátce Ahmeda Benahiu, který je momentálně nemocný. Je to náš mladý sociální demokrat. Je to autor i našich videí propagačních a dělal hodně na tom našem propagačním letáčku. Takže je to mladej, šikovný kluk, bohužel momentálně v pracovní neschopnosti, takže se omlouvá. Já jsem jenom chtěl říct, že mě zaujalo. Bylo to sice krátké, ale zaujalo mě, že šíříte ty myšlenky mezi mladé. To je hrozně důležité. Je to taky nebezpečné. Zejména za minulé vlády to bylo velmi nebezpečné. My to víme, protože za nás kandidovala taky paní učitelka Bednářová, která si dokonce za svou pravdu jaksi vysloužila nějakou obžalobu a tak dále.

Přátelé, já se teď vrhnu mezi vás a vy máte šanci ptát se Kačenky, Jirky i vašich kandidátů. Na co chcete? Takže zvedejte ruce a ptejte se.

Coufal jménem mě. Zdravím Katku. Jsem rád, že zase přijela na pozvání. Vždycky ji rád vidím. Takto máme tady pedagogy, nebo kteří prošli. Mluví se hodně o školství, ale všichni sledujeme a občas je to i kritizováno dokonce už i ve vzdělávacích prostředcích, že vzdělanost klesá. Takže jak to vypadá v Rakovníku, jestli tušíte? A co se dělá proto, aby to školství bylo nějak na úrovni?

Jinak celorepublikově se jako celosvětově blížíme k velké blbosti. To je jasné.

Já jako učitel matematiky bych to ani tak trošku neřekla. V Rakovníku, když se podíváte na všechny tři školy, nebo i na ty školky, popřípadě i ty jesle, tak tam se hrne docela dost peněz na úpravu učeben, na vybavení učeben, na vlastně i podporu třeba obědů do škol, což je v pořádku. Trošku, jestli si tady můžu trošku poznámku, tak trošku mi vadí mobily. To máme i, nebo jsem mluvila o tom i v těch glosách na těch sociálních sítích, protože ve školství se má hlavně učit, nebo ve škole se má hlavně učit. Myslím si, že i co se týče obsazení škol učiteli, takže aprobovanost je tady v Rakovníku velmi dobrá a úroveň školek bych taky řekla, že je velmi dobrá, ale je to díky tomu, že ty peníze do těch škol to zastupitelstvo nebo to město dává?

Kačinko, já ti dám. Máš mikrofon.

Já jsem chtěla jenom krásnou krátkou poznámku. Dneska, jak jsi měla přes tu celou republiku, tak shodou okolností někde v nějakém rozhlase komentovali, že dělali nějaké testy 15letých a já nevím, nechytla jsem, z jakých všech předmětů a dělala se to celosvětově, a české děti na tom jako nejsou nejhůř, ale rozhodně se jako nezlepšují. Hodně jde nahoru ta Asie a tak. A byl tam strašně zajímavý rozhovor s někým, podle mě ze školní inspekce, a on tam řekl úžasnou větu. Když se ho ta redaktorka ptala, proč a jak je to možné a co s tím dělat, on říká: „No, víte, my pořád spoléháme na to, že tak, jak před 30 lety, se ti rodiče budou doma s těmi dětmi učit.

A což nic proti tomu.

Já mám taky dítě školou povinné a snažíme se s ním všichni napříč učit, kdo je zrovna doma.

Ale mě tak jako vytnulo na té mysli, že si myslím, že většina rodičů by se ráda s dětmi doma učila, ale to by si museli vydělat tolik, aby jim ta jedna práce stačila k zaplacení nájmu, energií a toho, co ta rodina potřebuje.

Ono je hrozně jednoduché říct, no oni se ti rodiče s dětmi neučí, ale když ta máma přijde po 12hodinový šichtě, protože má ty práce někdy dvě, protože potom, co si to odmaká, tak pak si jde ještě někde přivydělat nějakým úklidem nebo něčím podobným, má doma dvě nebo tři ty malé děti a je s odpuštěním fakt jako vyplivnutá, tak úplně nevím, kde má brát tu energii.

Jo.

Takže jsem si jenom v duchu říkala, takže jestli chcete, aby se ti rodiče s dětma učili, tak ty rodiče zaplaťte tak, aby si nemuseli hledat ty tři práce, aby na ty děti, tak jak to bývalo kdysi. Já si to pamatuju taky, jsem si prošla školním systémem v České republice.

Prostě měli čas, přijeli mámi v pátek, dělali večeři, pak si hodinku sedli, učili se s těma dětma, měli čas s nima večer číst, protože tam hodně kritizovali, že děti moc nečtou.