Juchelka: stát musí pomáhat, ne živit zneužívání dávek | Chuť moci #154

Ten rozdíl rozpočtový je opravdu jakoby markantní.

Pro všechny je to 7,5 miliardy.

Pro nově narozené je to 290 milionů Kč.

Jenom v roce 26 uvedu číslo jedno.

My vynakládáme 34,04 miliardy Kč na superdávku.

Tak budem počítat spolu, jo?

>> Eh, klidně počítejme spolu.

>> Dobrý den, já vás vítám u dalšího dílu našeho politického pořadu podcastu Chuť moci.

Dnes je s námi muž, o kterém se mluvilo, mluví a mluvit bude, protože jeho činy mají bezprostřední dopady na naše životy, a to od narození až do zaslouženého odpočinku.

Je to asi to, každý uhodne, ministr práce a sociálních věcí Aleš Chel[..].

Dobrý den.

>> Dobrý den.

Já ti opravím tady – Tomáše Kulidakise v jeho Chuti moci.

Ono to jede ještě dál.

To není až po nebo do zaslouženého odpočinku, ale i po něm, protože my máme na starosti i pohřebné.

>> No a já jsem to chtěl říct jako kulantně.

>> Ano.

>> Chtěl jsem použít eufemismus, takže zasloužený odpočinek je potom i když přispějete na tu závěrečnou rakvičku.

>> Ano, to je možné.

>> A to se dává ze státního heska nebo škaredy?

>> To se dává, eh, jenom tam je, tuším, 8 000.

Eh, takže tady toto jako příspěvek právě pro sociálně slabší.

Takže se mohli rozloučit.

Ne, ne, ne, ne.

To není jako pro všechny.

Určitě ne.

To je jenom pro ty, kteří mají, kteří jsou sociálně slabší, aby se mohli rozloučit se svými příbuznými.

>> Tak je pravda, že jako na mrtvých už moc losů neuženete.

>> Takže >> to ani to mě tak ani nenapadlo, teda.

>> Ne?

To mě takový cynismus.

Jenom říkám, protože já říkám vlastně, že to ministerstvo je od narození po smrti.

Říkám to až takhle.

>> Jo, protože takhle skutečně se každý ve svém životě, minimálně jednou, a to při samozřejmě spočítání důchodů, eh, s tím ministerstvem potká.

>> Hm.

Tak začneme od začátku, jo?

Narození.

Tak takže vy jste teďka přišel s novelou, eh, zvyšuje se rodičovská.

To byl váš volební slib?

Když zvyšovala rodičovskou ta vláda minulá, tak to udělala jenom pro děti narozené k určitému datu.

>> Když předtím zvyšovala vláda, ano, předchozí, tak to dala poměrně.

Ano.

>> A vy to chcete dát zase teďka jenom těm, kteří se narodili k 1. lednu 27a?

>> Vysvětlete mi a divákům a posluchačům, v čem je méně potřebné dítě narozené 31. 12. než dítě, které je narozené 1. 1. 27?

V čem jsou méně potřební ti rodiče?

>> Vůbec, eh, v ničem.

Pokud dávají tomu dítěti opravdu jakoby bezmeznou lásku, tak jsou samozřejmě potřeba, určitě nejlépe oba dva, a žádný rozdíl mezi nimi není.

Co je rozdíl, je, eh, v jaké ekonomické situaci se nacházíme, protože my jsme vlastně v tom minulém volebním období, eh, viděli opravdu bezprecedentní nárůst inflace až na 33 % u té kumulované, 17 nebo 18 % v tom nejvyšším počtu.

A tam jsme vlastně říkali, že je potřeba nějakým způsobem sanovat všechny ty rodiny, které mají malé děti, protože ten rodičák se nenavyšoval dlouhou dobu během té inflace.

A navýšil se zhruba až asi rok poté.

Já jsem tam stál minimálně šestkrát za tím pultíkem a prosil jsem poslaneckou sněmovnu, aby předřadila mou novelu zákona o navýšení rodičáků na 400 tisíc.

A právě proto to bylo pro všechny, proto jsme to tady říkali, protože všechny ty rodiny byly v tom, jakým způsobem jim inflace sežrala nejen příjmy, ale i všechny úspory.

Ty se nacházíme někde úplně jinde.

Máme jednu z nejnižších inflací, tuším třetí od minulého týdne, kdy se to spočítalo v rámci Evropské unie.

Jsme na 1,8 % a v tuto chvíli skutečně >> ročně 2,1 >> 2,1 meziročně, takže, eh, tam, eh, vlastně vidíme, že rostou i reálné příjmy, eh, všech těch rodin, to znamená reálné mzdy, přičemž v minulém volebním období devět čtvrtletí za sebou klesaly.

Proto jsem chtěl v rámci prorodinného opatření a křičel jsem, aby to skutečně bylo navýšeno a to nejlépe pro všechny.

Teď ta ekonomická situace je taková, že máme opravdu velký deficit státního rozpočtu, který jsme zdědili.

To zaprvé a zadruhé, ta potřeba v tuto chvíli je samozřejmě někde jinde.

Takže my jsme řekli, že budeme navyšovat rodičák z 350 na 400 tisíc.

Uvidíme, co se ještě ve druhém čtení změní ve sněmovně.

Kde úplně přesně jako šla, eh, ta minulá vláda, která to dělala a která to ale udělala v jiném ekonomickém počasí.

To říkám na rovinu, tak jak to je.

A v tuto chvíli, eh, to budeme navyšovat opravdu tak, jak je to můj návrh, minimalistický pro nově narozené od 1. 1. 27.

Ten rozdíl rozpočtový je opravdu jakoby markantní.

Pro všechny je to 7,5 miliardy.

Pro nově narozené je to 290 milionů Kč.

S tím, že se to samozřejmě potom postupně navyšuje, protože s každým nově narozeným dítětem už dostává ta rodina 400 tisíc Kč.

Takže rozdíl mezi, eh, těmi, kteří jsou narozeni 31., a poté prvního, není vůbec žádný, eh, pokud jim dává rodina a rodiče bezpodmínečnou lásku.

>> Hm.

Eh, aniž bychom byli příliš lyrici, tak si řekněme prakticky a pragmaticky, že z lásky člověk živ není.

>> Ano.

To není pravda.

>> Láska chleba nenamaže.

>> Ano.

>> A tak já vám zkusím říct protiargument.

Ano.

Jestliže ta kumulovaná inflace za bývalou vládu byla, shodneme se na dejme tomu 35 %...

>> Nebo až 38 se dá dopočítat.

>> Někteří říkají různě.

Já jsem řekl 33, může to být až 38, ale kumulovaně vidíme, že prostě skutečně hlavně nám klesaly reálné mzdy.

A to je velmi důležité, eh, si říct, protože když klesají reálné mzdy, tak je na to navázána celá řada dalších věcí, například valorizace u důchodů.

>> No a to má samozřejmě pravdu, proto já říkám 35, že se to tak pěkně zprůměruje.

Eh, čímž zdravím. No, tak aspoň něco se člověk naučí, když učí na té národohospodářské fakultě na ekonomii, ne?

Ale teďka vážně, jo?

Ano.

>> Eh, to by znamenalo, abychom, pokud bych přijal váš argument za platný, že jsme v jiné situaci, tak by to znamenalo, že od konce bývalé vlády, kdy budeme datovat těch 35 kumulativních procent inflace, by muselo dojít k deflaci 35 % a všechno zlevnit do třetiny, aby byl platný ten argument, protože ti lidé, kteří dejme tomu mají teďka dítě, které má rok či dva, pořád žijí v důsledcích té vysoké inflace a propadu reálných mezd.

Jinak řečeno, stávající mzdy se stále ještě nedostaly nad úroveň přibližně roku 2021.

>> Přesně tak.

>> Takže ti lidé jsou stále potřební vzhledem k tomu ekonomickému – nechci říct kolapsu.

To by znělo příliš jako krutě.

Vzhledem k tomu ekonomickému nepříjemnosti.

>> Ano, >> to řekněme, neboli vysoké inflaci a propadu reálných mezd.

Tudíž ti lidé mají stejnou potřebu, jako měli, když jste stál u pultíku osmkrát. Pořád ještě se dostáváme do odborné debaty, protože ta otázka od vás byla zároveň i odpovědí. Vysoká inflace samozřejmě souvisela s poklesem reálných mezd, ale ty v tuto chvíli stoupají. V roce 2022, kdy začaly – to je první můj protiargument – samozřejmě nebyly ani na úrovni roku 2018 nebo 2019. V tuto chvíli to opravdu stoupá a vidíme to i na minimální mzdě, kterou v tuto chvíli počítáme a pravděpodobně nám vychází, že by měla být navýšena úplně rekordně až o 2500 Kč z hlediska toho, jakým způsobem šlape ekonomika.

Z druhé strany také chci říct, že ti sociálně slabí, kterým vlastně pořád jsou ty ceny úplně stejné, ať už mají miminko před rokem 2027 nebo po, tak samozřejmě pro ty skutečně sociálně slabé, kterým se to nějak promítlo do rozpočtu narození jejich dítěte, tak tady máme jiné sociální systémy. V tuto chvíli například superdávku, kterou mohou oni samozřejmě doplnit svůj rodinný rozpočet.

Jenom uvedu příklad. Když ta vysoká inflace vznikla, tak ty čtyři dávky – doplatek na bydlení, příspěvek na bydlení, dávky životního a existenčního minima a přídavek na dítě – které tvoří superdávku, v roce 2022 díky vysokým cenám energií, které potáhly samozřejmě celou tu inflaci, celou tu šílenost těmi rozpočty těch rodin, si ti lidé přišli pro ty peníze přes příspěvek na bydlení.

To znamená, že v roce 2022 jsme vyplatili jako Česká republika 8,5 miliardy na této jedné sociální dávce, ale o rok později v roce 2023 to bylo už 17,8 miliardy Kč. Najednou se navýšil příspěvek na bydlení o více než 100 procent.

Jenom v roce 2026 uvedu číslo. My vynakládáme 34,04 miliardy Kč na superdávku. Když spočítáme čtyři dávky dohromady, v roce 2022 jsme vydávali 17,4 miliardy Kč a rozpočtováno na rok 2027 je 36,0 něco.

Takže já jenom říkám, že pokud my nemáme chytrou hospodářskou politiku, která bude řešit jak věci typu zastropování cen energií, v tuto chvíli od paní kolegyně Schillerové zastropování pohonných hmot, s tím abychom ještě nějak vyřešili například navýšením rodičáků. Tenkrát pro všechny teď v ekonomicky dobrém počasí. Já říkám od 1. března 2027, ale uvidíme, co se odehraje ve druhém čtení.

No, co čekal pozmiňovák. Popravdě řečeno – řekni si to upřímně.

Takže jo, takže jestli ti lidé přijdou pro ty peníze přes jiný sociální systém, proto já říkám celou dobu i u těch důchodů: pojďme se dívat na tu sociální politiku v kontextu toho celého, co máme. Protože nám prostě to, když někde ubereme, to vyhřezne někde jinde. A tady to bylo naplněno mými slovy, když jsem ta čísla viděl. Když oni říkají, že necháme ty ceny energií, protože trh a tak dále, s čímž já souhlasím, jakožto ekonom, tak vidíme, že ti lidé skutečně si pro to přijdou přes příspěvek na bydlení. Tím jsme je více naučili jít do toho dávkového systému a teď bude velmi těžké jim říkat například: v superdávce nemáte nárok. Protože už jsme třeba v lepším počasí. Protože jak jednou k tomu sociálnímu cecíku se přisajete, tak už je velmi těžké se od něho nějak odsát. Ti lidé se odstavují velmi těžko.

To znamená, že to dítě vlastně, když roste, tak se samozřejmě odstaví do budoucna samo. Záleží samozřejmě vždycky na té mamince, jestli ho tam nechá, jak dlouho ho tam nechá, jaké má své životní preference.

Nicméně ten státní cecík, tak jak je dobrý, tak většinou u těch lidí zůstává skutečně na úrovni toho, že ti lidé se velmi těžko od toho odstavují. A když se odstavují, tak strašlivým způsobem potom křičí a nadávají. Ta superdávka – uvidíme. Teď měníme normativní náklady na bydlení, bude skutečně spravedlivější a férověji pro každého, jak to nastavujeme my v tuto chvíli. To jsme za šílenosti převzali od té minulé vlády. Právě třeba do toho rodičáku vsouváme pozmiňovacím návrhem ve druhém čtení změnu normativního nákladu na bydlení, které by mělo být spravedlivější, a také otázku zranitelnosti, která by měla řešit samoživitele v rámci rodin.

Tak a teďka, když jsme u té odborné debaty, musíme to trošku ododbornit.

Národohospodářská fakulta se teďkom ukáže.

Já tam učím, já tam nestuduju.

Jo, to je v pořádku. Ale já jsem studoval na jiné vysoké škole. Ale navíc víte, že z národohospodářské fakulty jsou poslanci ve všech klubech a tak dále.

Jo, to jsou.

To je jedno. Ale teď je tady nebudeme jmenovat. Tady jsme se rozhodli, že je jmenovat nebudeme, protože pro naše téma teďka není důležité.

Není.

Já jsem totiž s vaší vrozenou, s vrozeným smyslem pro humor, že mi řeknete něco takového – že na té národohospodářské takové ti jeřábi – já mezi ně nepatřím.

Ne, ne, já určitě ani nebudu o jestřábek vůbec. Ale rozpočtový.

Ještě to trošku se k tomu vrátím.

Přídavek na bydlení – to je příspěvek na bydlení. Příspěvek na bydlení, ne přídavek. Příspěvek na bydlení. Eh, to si myslím, že z hlediska politické ekonomie a sociologie je to obecně... Když zůstaneme u toho – doslova politická ekonomie a sociální jako – sociologie.

Jo, já myslím, že ne.

Ne.

Tak dobře.

Eh, tak no, tak můžeme jim říct, že je to politická ekonomie, že jo?

No, ale nebudeme.

Politická ekonomie to všechno dává do kupy. To není jenom další věc.

Takže když si představím tu ústní metaforu státního cecíku – ano – eh, tak ten státní cecík je naplněný naprostým jedem. Protože není normální, aby si lidé šli pro výplatu a pak potřebovali do státu doplatit bydlení. To není normální.

To není normální.

To není normální.

Jo a obzvláště, když jsme byli jakoby před superdávkou, tak vím, že i úřady práce doplácely příspěvkem na bydlení některé byty třeba v Praze 1 a konkrétně třeba i na Pařížské ulici. Je to úplně enormně pokřivené – ten systém toho, jakým způsobem se skutečně daňoví poplatníci podílejí na některých formách takzvané solidarity. Sociální solidarity a já jsem pro ni plnými doužky pro ty, kteří to potřebují. To za ně budu bojovat do posledního dechu – za sociálně slabé, sociálně vyloučené, za zranitelné a tak dále.

Ale někteří prostě skutečně, a proto já jsem už uvedl před několika týdny to své téma sociální kobry, kterou nazvala jedna novinářka – takhle to prostě nazvala a už se to jakoby vžilo – protože si myslím, že jedeme opravdu v systému legálního zneužívání sociálních dávek v České republice u některých lidí.

A to legální znamená v tom, že vlastně se tváří před úřady úplně jinak, než ve skutečnosti žijí.

Hm.

To si představte, že... Nejdete v tom, že ne?

Co?

Nejdete v tom, že ne?

Ne, já jsem od státu nikdy nic nebral, protože prý někteří novináři jako berou příspěvek na bydlení, jako prý významní novináři.

Já jsem právě chtěl říct, že já jsem od státu bral něco takovýho jednou v životě.

To už je před mnoha lety a to jsem se stal obětí systému dokonce, protože jsem neměl jinou možnost.

To já nevím, jestli tady budeme tím.

Byly to dračky v Řecku – jakože když jsem se narodil v Česku a studoval v Česku, že by mi někdo dával dračky v Řecku.

Jo, to nevím, jaké to byl – sociální systém, jestli řecký nebo český.

Já jsem se takhle naučil český v večerní škole.

Opravdu?

Ale, ale – jako výborně.

Opravdu.

Tak já poostravsky nemluvím.

Teď už trochu.

Jo.

Hele, to je taková teďka vážně, ne?

Tak tenkrát se zaváděl ten boloňský systém, že jo.

A my – já jsem vlastně byl jeden z prvních ročníků, kterej to měl – a my, co jsme šli ke státnicím jako v zimě, tak jsme automaticky na stejné škole šli do magistra od toho dalšího semestru, že jo.

Ano, rozumím.

Takže jsme chodili normálně do škol, jakoby jsme byli, chodili, když to bylo pětileté, ale formálně nás museli z té školy jakože odhlásit z toho bakaláře a přihlásit do magistra a mezitím vznikla mezera jednoho semestru.

Ano, ale my jsme dál chodili do školy, protože proč bysme místo abychom se flákali – takže nás formálně jsme se museli přihlásit na pracovní úřad.

Ano, protože jsme byli jakože nezaměstnaní a bylo nás takhle hodně. A teďka tam člověk přišel, oni říkaj: „Eh, co potřebujete, vyhledáte práci."

Já říkám: „Ne, já jsem tady teďka složil státnice a jdu do magistra, ale ten začíná až zimním semestrem a tady jsem... Jo, ten letní je plný, ale chodím do školy."

Jo, jo, jo, dobrý.

To jste dneska asi 20, takže sejdeme se.

Vy máte pak prázdniny, ne?

Tak sejdeme se formálně květem.

A to už nefunguje, doufám.

Co – to už nefunguje, doufám?

No, já nevím.

Vy jste ministr.

Já nevím, nevím.

Opravdu nevím, jak to funguje.

Teďka – takhle to bylo před 20 lety.

No a tak jsem formálně prostě jednou v životě byl na podpoře.

No, ne, to vám to úplně rozumím.

No rozumíte.

Jo, takže chodili normálně do školy.

No jasně.

No a – no, ale tak já si myslím, že se pak aspoň člověk s tou podporou mohl jako soustředit na studiu.

Možná to není špatné – podpořit studenty, aby mohli chodit takhle, aby se mohli místo toho, že budou doplňovat zboží, tak, eh, třeba mohli soustředit na studium, ne?

Eh, jsem velký jakoby sociální typ, ale to mi nepřipadá jako – v rámci nějaké solidarity – jako v pohodě, jo.

Ne, tak Odes teďka přišla s tím, že – já jsem u studia taky pracoval na vysoké škole.

Jo, byl jsem pyšný na to, že jsem se uživil na vysoké škole sám.

No, ne, že jo.

Přišla s tím, že když zpoplatnila vysoké školství, tak bych se mohl prokázat sociální cítění a říct – já naopak nejenom že to nechám zdarma, ale ještě vám přidám na studium.

Pokud se samozřejmě zpoplatní vysoké školství, budu první, kdo bude hledat, eh, i třeba pro nemovité chudé sociální studenty nějakou podporu.

Věřte mi.

Aha.

Já myslel, že teďka se tady plameně rozhodníte, že za vás nikdy z poplatky nebude.

Ne, to já si myslím, že nebude.

Jako určitě ne, ale jako – eh – že nevíme, co přijde, jako jestli tady třeba za 10 let nebude vláda zase zpátky jakoby ODS a teda nám zpoplatní vysoké školství.

No, tak a teďka, jo, eh, to – to s tím jsem vám ale chtěl říct.

Ano, já taky znám lidi, kterí v tom jedou.

Jedno jaký jsou profese, ale které jsou prostě dobré – tak si pronajmuli taky v drahé lokalitě byt, protože vědí, že jim to stát doplatí na nějaký limit.

Ano, je jich jakoby celá řada a tady toto za dva týdny skončí.

No, tak to jsme zvědaví.

To si o tom popovídáme v září, aby jste nám přinesli nějaká čísla.

Rozumím, já vám je přinesu, jo?

No a teďka, teďka poslechněte ten krásnej argument, jo?

Tak když toto skončí a vyšetříte ty miliardy, tak můžete dát těm rodičům, která mají i ty děti a ještě pořád pobírají tyhle peníze – a nebudete obviněn z toho, což já bych třeba mohl vám říct, kdybych chtěl, že šetříte na nepravých místech a to jsou rodiny s malými dětmi.

Dobře, dobře.

Rodiny s malými dětmi se – to znamená, vy zamezíte zneužívání v příspěvku na bydlení a ty šetřené peníze dáte těm, co si to zaslouží.

To jsou rodiny s malými dětmi, kteří to dostanou v poměrné části k nevyčerpané části rodičovského příspěvku.

Výborně, jako super nápad.

Takže až to nastane, tak přijdeme tady s těmi přesnými čísly samozřejmě.

Jo, ale mám pocit, že prostě Tomáš Kulidakis je v tuto chvíli tak malinko ve střetu zájmu.

Já vůbec nejsem, ne?

Dobře, já jako rodič nepobírám, ale jako, rozumíte, tak já jako ekonomicky, jo?

Jo, jo, jo.

Ne, protože jako mně to přijde i politicky, ekonomicky, mediálně – protože pokud vy v opozici obviňujete bývalou vládu, že sociální – protože rozděluje děti podle potřebnosti dle data – a teď jste ministr a říkáte, že to tak uděláte – tak já vám teďka nabízím argument, abyste si s ním vyrovnali – když tvrdíte, že potlačíte takhle zneužívání příspěvků, ty peníze musíte dát těm rodinám a poměrně jim to rozdělit.

Jo, ty argumenty – proč?

Tak to už jsem tady jakoby řekl.

Samozřejmě je to krásná vize – to, co, eh, tady jakoby říkáte.

My skutečně – i například z hlediska nemocenské, jo – jako průběžného systému – tak tam je převis nějaký díky nízké porodnosti, protože to málokdo ví – nemocenská vlastně souvisí s mateřskou, ne rodičovskou, ale mateřskou – to znamená ještě plateb dva měsíce před porodem – to, co se vlastně jakoby, eh, tam maminky nebo OSVČ na to musí myslet – protože automaticky, když nejsou zaměstnány, tak musí myslet na to, že si budou připlácet ohledně nemocenské právě proto, aby mohli, eh, dostat mateřskou.

U otců se to jmenuje otcovská a tam opravdu ten převis – tuto chvíli je, tuším, sedm nebo 10 miliard Kč právě kvůli tomu, že se nevyčerpá mateřská jako taková, kde je to jakoby, eh, rozloženo jako nafinancováno.

Takže – počkej, počkejte, počkejte.

Teďka – jak se nečerpá mateřské – to ne – protože máme nízkou porodnost.

Máme 77 600 dětí narozených za rok. Zůstane tam státní, tak státní instituce, ne?

Eh, je tam průběžný systém samozřejmě, ale je tam to rozpočtováno i z hlediska vlastně státního rozpočtu – kolik se vydá vlastně, nebo kolik je předpoklad, že by se mohlo narodit dětí. Protože například během covidu jsme měli poslední vlastně číslo, kde se narodilo přece 100 tisíc dětí v jednom roce, to znamená v jednom jakoby ročníku. V tuto chvíli nám to kleslo o 13 tisíc.

A ty peníze, které tam vlastně jsou rozpočtovány jakoby dopředu, tak nikdy nepočítaly tady s touto, s touto predikcí.

>> No tak pořád mi není jasné, kdy můžete dát, čemu, co ty děti mají, ne?

>> Jo.

Eh, ne, protože tady těch 7,5 miliardy potom se exponenciálně navyšuje v dalších a dalších letech u těch nově narozených. Tady u toho čísla jsem se chtěl stejně zastavit, ale nezdá se vám, jako že když tady vylejete to zneužívání, které vy jste nazval, tak proč to nenalijete do té druhé? Nezdá se vám to dobrý nápad?

>> Protože to zneužívání ještě nemáme nějakým způsobem v tuto chvíli jakoby podchyceno. My teď teprve chystáme – po šesti měsících jsem ve vládě a já jsem ministr šestý měsíc v tuto chvíli. Takže v tuto chvíli ta opatření nepotřebuješ ministr. E, tak v tuto chvíli ještě, e, vlastně to jakoby ani není spočítáno. Ten systém se teprve teď vytváří hlavně z hlediska superdávky. Je to částečně legislativní věc. Nicméně už v tuto chvíli samozřejmě nejde o žádnou, bych řekl, novou legislativu z hlediska kontrol zneužívání toho sociálního systému, ale jenom z hlediska posílení těch kapacit, aby to úřady práce mohly dělat.

>> Mhm.

Eh, no tak já jenom – když to uděláte dostatečně rychle, tak v září nám to ukážete. Přes to můžete přesunout na to.

>> Ano, to už říkáte asi počtvrté. To chápu a beru to jako podnět.

Tak to jsem chtěl říct – jestli to pojde nebo ne. Zkusím to ještě jinak.

Děkuju.

>> Ano.

>> Eh, jak jsme se přátelsky dostali ke Gro. Tak ještě to zkusím jinak.

>> Ano, určitě. Pojďme na to.

>> Eh, teprve jsme u rodičáku. To znamená u narození. Nevím, kdy se dostaneme k té smrti. Asi za tři hodiny.

>> Tak protože rodičák teďka je palčivý, tak tam chvilku ještě pobudeme.

>> Dobře.

>> Jo, tak budeme spolu počítat, jo?

>> Ano, jistě.

>> Mě totiž zajímá, jak jste přišel na těch 7,5 miliardy.

>> 7,5 miliardy. Jak jsme na to přišli, jo?

>> No a teďka počkejte – já budu počítat, jo?

>> Eh, dobře.

>> Nejdřív, nebo tak mi to řekněte. Já pak budu počítat. Já vám ne. Já mám jakoby celou tabulku, kolik to bude prostě stát.

>> No, podívám se. Jo, ale myslím si, že ano.

>> Že bych si rovnou opravil ty počty z hlavy.

>> Já, protože já jsem to z hlavy počítal, tak mi to vyšlo trošku jinak. Tak, jo, jo, jo.

>> Tak jsem si pak v, kterou samozřejmě jakoby nepočítám já, ale kterou počítají samozřejmě mí kolegové úředníci.

>> No tak to je jasné. Tak u toho jste ministr, abyste měl tam úředníky.

>> Jo.

>> Takže vlastně e, vy je máte bez koncepčně. Takže vlastně zvýšení rodičáků, jo, pokud by to bylo vlastně eh okamžitě, tak by to bylo 7,29 miliardy Kč v roce 27. V roce 28 už by to bylo 4,98 miliardy. V roce 29 by to začalo klesat eh na 3,9 miliardy Kč, protože některé už odejdou eh jako ti čtyřletí z toho systému rodičovského příspěvku. A pak v roce 2030 je to na 3,57 miliardy Kč.

Pokud vlastně uděláme jenom pro ty nově narozené, tak je to 230 milionů Kč. V roce 28 1,62, v roce 29 2,85 a v roce 2030 3,57. Tam už ten rozdíl není žádný, protože to už máme čtyřleté čerpání, eh čerpání rodičovské.

Takže vám potom tady samozřejmě ta data mile rád nechám a jsem zvědavý, jestli to propočítali jste stejně.

>> No právě, že ne.

>> Aha. No tak jo. Tak jo, jsem zvědavý.

>> No. Eh, tak budeme počítat spolu, jo?

>> Eh, klidně počítejme spolu, jo? Tak nejdřív, nejdřív začneme od toho, že ten rodičák není čtyři roky, ale tři.

>> Dobře.

>> Jo, takže už tam jednou napsali úředníci zajímavost, ne? Oni psali, kolik to bude stát to navýšení?

>> No, už jste říkal čtyřiletej cykl končí, tak já říkám třiletej, ne?

Ano, tady to máme čtyř lety, ale tři roky se pobírá samozřejmě.

>> Teď – jestliže máme nejnižší porodnost od dob počítání, když se začalo počítat, takže od doby Marie Terezie.

>> Ano, pokud si dobře pamatuju, tak loni se narodilo 76 tisíc dětí.

>> 77 600. Přesně.

>> Já jsem říkal 76 tisíc.

>> 77 600. No tak vidíte, šestka tam byla.

>> Ano.

>> Eh, jakože vy si to budete, co já z hlavy, vy si budete na papírku počítat, ne?

Vůbec, já to tady nemám. Já ty čísla mám v hlavě, protože pan premiér je vyžaduje mít v hlavě.

>> Hele, vidíte, jak my jsme ale veselé kopy tady. Jako se mi líbí těch 7700. Ano.

>> No tak na ledě 77.

>> Ano.

>> Část z těch dětí má rodiče, jejichž rodič – matka většinou šla na mateřskou.

>> To s tím nesouvisí. To znamená, ne? Celých 77 600 bude brát rodičák. Hmm. Je to tak?

>> Ne, není. Všichni berou rodičák.

>> Všichni by rodičák.

>> Ano. Mateřská – vlastně rozdíl mezi rodičovskou a mateřskou. Protože mateřská je opravdu jakoby dva měsíce před porodem. V tuto chvíli my jsme vlastně udělali takzvaný předrodičák, což už prošlo poslaneckou sněmovnou právě kvůli OSVČ.

>> Ale mateřská je i po porodu, Aleši.

>> No, to je rodičovská.

>> Mateřská trvá přibližně 6. Tady nám to řeknou kolegyně. Šestadvacet týdnů, ne? 28 týdnů je to myslím, ne? Jo, ne, jo, ne.

>> Jo, mateřská je – že se skončí v práci ještě před porodem.

>> No, a je to jakoby chystání se jakoby na ten, eh, na ten samotný akt porodu.

>> No, ta práce to ale pak platí, jako ještě po porodu.

>> Eh, na rodičák. To znamená, dejme tomu, že se vám narodí dítě v lednu, ano.

>> Tak na rodičák jdete v červenci. Eh, pokud jste si vzal mateřskou od listopadu, tak půjdete v červenci nebo na konci června na rodič.

>> Ano. My jsme udělali teďkon – tu chvíli – před rodiček dva měsíce před porodem, protože některé maminky nedosáhly na takzvanou mateřskou, která se počítá před porodem, která se vyplácí před porodem, kdy začíná – vlastně vím, já vím.

>> No, to jsou ty ženy, který chodí do práce, jako musej mít zouho radost.

>> No, tak a potom vlastně se přechází vlastně na rodičák po narození, eh, toho dítěte. Tam už jako nemocenská v tom nehraje moc. Jako ne, nemocenská mateřská.

>> Ano, ale to je procena z nemocenského pojištění, z toho nemocenského průběžného systému.

>> Ale musíte být všichni zaměstnaní. Když nejste zaměstnaní, tak jako fyzická osoba musíte doplácet, což někteří zapomínají. Proto jsme udělali takzvaný předrodičák, protože se vám to sebere a to je 15 000 měsíčně. Dva měsíce před porodem z té rodičovské.

>> Tak, tak doufám, že jsme se shodli, že jdeme jakoby vstříc OSVČ.

>> Dobře. Doufám, že jsme se ale shodli na tom, že po narození dítěte pořád berete mateřskou. Nežete na rodičák.

>> Ano. Proatím počítáme 7700 ká.

>> Tak a moment. Takže budeme počítat modulovej případ. Uděláme si to jinak ještě.

Jo, už jsme se shodli na parametru, že matkou berete na ty nuly nebude stačit.

>> No, tak jsme žádný nevyndali, protože my snad ještě žijeme ve věku, kde umíme zlavy.

>> Ano, já vím.

Jo.

A já říkám případ.

Jste žena, která chodila do práce.

Mhm.

Jsem.

>> Jo.

>> Cítím se tak hypoteticky.

>> Hypoteticky.

>> Tak jste se rozhodla, že porodíte dítě.

Jsem to chtěl.

>> Výž.

Já jsem si vzpomněl na toho kupku teďka.

Eh, on tady jednou seděl a říká, bavili jsme se tady taky takto ekonomicky a opanoval jsem mu stejně jak vám, protože já se tady chováu ke všem stejně.

A on v jednu chvíli, když potřeboval uhnout, tak mi říká a já jsem si myslel, že tady sedí Alena Schillerová.

Koukáme.

Není to ale říkám: "No tak to je dobrý, ale pořád jsem jí neřekl tu odpověď na číslo."

>> Ano, ale já jsem jako v pohodě.

Já čekám jenom na ten výbavec.

Takže jste žena.

Chodila jste do práce.

Chodila jste do práce?

>> Ráda.

Ano, ráda.

>> Tak ráda jste chodila do práce.

Doufám, že vás bavila.

>> Bavila moc.

>> A teď máte tu radostnou chvíli, když jste těhotná.

>> Ano.

>> Rozhodla jste se, že půjdete v listopadu na mateřskou.

>> Ano.

Protože vás čeká v lednu porod.

>> Mhm.

>> Tak šla jste v listopadu na mateřskou.

>> Ano.

>> V lednu jste šťastně porodila?

Ano.

>> I pan ministr Jelka si rozpomněl, že berete tu mateřskou až do toho června.

>> No, dobře, dál.

>> A od konce června nebo od začátku července?

Od začátku července, přijde vždycky od prvního dalšího měsíce.

>> Ano.

Sebere rodičák.

>> Sebere rodičák.

>> Tak.

>> Tak.

Takže v číslech pana Juchelky.

>> Ano.

>> 77 600.

Vy jste nečerpala děti.

Ano, dejme tomu, že každá žena měla jenom jedno.

>> Dobře, dobře.

To dobře počítá.

>> Eh, ano, ale mým pozinovacím návrhem asi před šesti lety se stala rodičovská, eh, se stala vlastně dávkou pro dítě a už ne pro rodiče.

Ale já vám to jako nechci komplikovat v těch počtech.

>> Mě to nekomplikujete, protože to dítě, když nemá rodiče, který chodil předtím do práce, tak tu mateřskou stejně mít nebude.

>> Jo, ale vy počítáte jednu mateřskou.

Jo.

>> No tak poslouchejte, navyšujeme rodičovskou, ne mateřskou.

>> Já to vím.

Jo.

>> Já vám teďka se bavíme o těch 7,5 miliardách, které jsou, eh, jako za rodiče, které jsou podle mě nastřelený.