Josef Skála: Bezdomovectví, drahé bydlení a stát, který počítá s každým kromě lidí

Zajímavý článek vyšel na anarchistickém médiu Alarm, ale to nijak nesnižuje hodnotu té argumentace.

Autor Red Bandit, což je nějaký poradce, přezdívka, říká, že nový britský premiér Andy Barnham zahájil svůj mandát vyhlášením boje s bezdomovectvím. Naše vláda postupuje takřka naopak.

První krok britského premiéra: Nikdo nebude spát na ulici. V Česku by to byla politická sebevražda, kdyby někdo co takového říkal.

On byl předtím starostou Manchestru, významného britského města, a tam velmi úspěšně bojoval s vytlačováním lidí, se zbavováním lidí elementárního práva na střechu nad hlavou.

Hned poté, co nastoupil do Downing Street 10, oznámil uvolnění 340 milionů liber, tedy v přepočtu asi 10 miliard Kč, na financování boje proti bezdomovectví. Mají být stavěny nové byty a stát nebude čekat na trh, začne byty rovnou kupovat také a stěhovat do nich ty, které potřebují nejvíc.

Před návštěvou se Barnham setkal s lidmi, kteří mají osobní zkušenost s tímto trápením a má nový pojem – preventivní stát, myslím velmi hezky řečeno. Zajímavé sdělení, že podle výzkumu organizace Crisis, rok života člověka na ulici stojí ve finále britský stát přes 20 000 liber na zdravotní péči, policii, krizové služby a věznice. Úspěšná prevence, říká, stojí 1426 liber.

Říká tomu preventivní stát. Musíme investovat do úspěchu lidí, abychom místo toho, abychom donekonečna platili za jejich selhání. Odkazuje na pandemický program a tak dále.

Když byl starostou Manchestru, vyhlásil konec bezdomovectví do roku 2020. Přispíval na to 15 procent vlastního platu a spustil program Every Night, tedy noc co noc, postel, pardon – noc co noc, omlouvám se – který se stal celonárodním vzorem. Čísla nejdřív prudce klesla a tak dále.

Zajímavé, a to si dobře všímá autor tohoto článku, že ukončení bezdomovectví může být téma, kterým se otevírá premiérský mandát.

A podívejme se, co první měsíce u moci dělala naše vláda.

Zákon o podpoře bydlení, první systémový nástroj, který měl pomoci lidem v bytové nouzi, nabyl účinnosti v lednu a téměř okamžitě začala jeho demontáž. Vláda odložila start podporujících opatření. Novela zúžila okruh lidí, kterým kontaktní místa smějí radit, a pozměňovací návrhy nastavily systém tak, že se podle platformy pro sociální bydlení pomoc bez zvláštní výjimky nedostane prakticky k žádnému starobnímu důchodci a spodní hranice příjmu vyřezává ty úplně nejchudší, tedy přesně ty, kvůli kterým zákon vznikal.

Z reformy, na kterou čekalo 154 000 lidí v bytové nouzi, z toho 61 000 dětí, zbývá torzo.

Zdůvodnění: šetříme, na tohle teď nemáme.

Na co naopak máme, ukázala Sněmovna před 10 dny.

13. novela stavebního zákona mediálně přezdívaná developerský zákon prošla těsnou většinou jako poslanecký návrh bez připomínkového řízení, bez posouzení legislativní radou vlády. Velké developerské projekty s bydlením nad 10 000 metrů čtverečních prohlašuje za veřejný zájem, ořezává procesní práva sousedů i obcí a oslabuje ochranu přírody a památek. Sociální bydlení, družstevní výstavba, regulace, která by zajistila, že se nové byty dostanou k lidem a ne k fondům – ani řádka.

Veřejným zájmem se v Česku stal developerský projekt. Člověk bez střechy nad hlavou vládu nezajímá.

Nejde o to, že Británie je bohatší. 10 miliard najde česká vláda na cokoli, na co je najít chce. Jde o to, s kým se v politické představivosti vůbec počítá.

Britský premiér mluví o lidech na ulici jako o občanech, které stát zradil a kterým dlouží nápravu. Česká politika o nich nemluví vůbec, a když už, tak jazykem vyhlášek o zákazu sezení na zemi, zmínkami o nepřizpůsobivých, které třeba vytlačit z náměstí, aby nekazili dojem.

Bezdomovectví u nás není sociální problém, který se řeší. Je to estetická vada, která se odstraňuje.

Andy Barner možná svůj slib splnit nedokáže. Bezdomství je zarputilý protivník. Ale kdyby se i kdyby selhal, selže při pokusu o něco, co česká politika zatím nedokázala ani vyslovit. On bude souzen za výsledek. My bychom měli být souzeni za to, že jsme se o něj nikdy ani nepokusili.

Autorem je sociální pracovník. Velmi pěkně napsaný článek. Musím mu poblahopřát. A mě je mi úplně jedno, že sám nejsem anarchista. Tady má pravdu. Má pravdu velikou.

Tak drž se, víš, když to takhle postavíš, vlastně, když se podíváš do zrcadla, vlastně, jo, na tanky, letadla, které nikdy nedostaneme a tak – na to je peněz fůra. Ale na to, aby lidi – ať je to třeba Praha nebo kdekoliv prostě – měli sociální ubytování na nějaké úrovni.

A to mi říkal zrovna Štěpán Kotrba, no, před lety, že on byl v Německu, někde, jo, před – nevím, jak je to dneska – ale prostě tenkrát, řeknu 20 let zpátky, když tam někde se procházet přes noc, tak tam právě našel takové ubytování přes noc.

Herberg se tomu říká.

Herberg.

Se nikdo na nic neptá, kde prostě dostaneš jakousi polívku, dostaneš, můžeš se tam osprchovat, můžeš se tam prostě dát nějak do pucu, jo, a všechno to funguje. Ale to nemůže stát prostě – já nevím – 400 miliard.

A jistě. Já chápu, že na tom není taková kořistka – jakože 10 procent z toho, když se potom těm politikům vyplácí, nebo tak asi víc, že jo – to zase oni. Ta černá chvíja není z lacinného kraje. Ale prostě i tady by si třeba ty politici mohli na Vánoce přijít třeba pro guláš nebo pro kapra, nebo něco jako, jo, asi by se dalo jako vyhovět, jo. Ale prostě tohle jsou základní věci, a je fakt, že vůbec vůbec to není tématem nikde.

Absolutně. Absolutně.

Ale nezajímá to – prch je moudřejší a on to rozhodne.

Ale vem si, že to nezajímá ani tu společnost – ty lidi.

No bohužel se mi to vždycky podařilo vycítit.

No podpovídej.

No, ne, že všimni si, že kdyby se pokusil kvantifikovat, kolika lidem vadí takzvaní nepřizpůsobiví oproti tomu, kolika lidem vadí to, že někteří lidé jsou vrženi opravdu do neúnosné situace. Mnohdy jsou to matky s dětmi a tak dále. To jsou lidi, kteří dlouhé roky vykonávali dost normální práci, žili normálně, teď se blbě rozvedli. Ona ho nebo on jí vyhodil z bytu, nějak se jim to podařilo a on nemá kam jít, a teď prostě skončí a jsou v zoufalé situaci. A máš pravdu, že to se prostě vůbec jako vůbec neřeší. Je to ostuda.

No. Ono vlastně naopak – když se na to podíváš – tak na tom se vyrůst ten gigantický byznys s exekucemi, že jo. To s tím souvisí.

A do nějakého průšvihu – že máš i třeba hypotéku, pak tě vyrazí z práce, jo, a už po tobě jdou vlastně všichni, jo.

Stačí strašně málo, relativně. A v dnešní náchylné době, o které jsme se bavili, o tom, co chystá Volkswagen na Škodovku a podobně – tak to bude zase čím dál častější obrázek reality.

A v tom vlastně ostatní jako otáčejí hlavu, dívají se jinam a říkají: „To je to jejich vina, jo, oni se chovali špatně a kdyby bývali tenkrát, jo," ale nikdo neřeší, že to je vlastně systémový problém, že ten systém vlastně je tak nastaven, že nás do toho tlačí a že takhle vlastně dopadneme – čím dál víc lidí, že jo.

Dřív to bylo o tom, že jsme měli, řekněme, milion lidí před lety ohrožený chudobou. Dneska jsme na dva a půl a furt je všechno v pohodě a naopak se hledá, kde snížit ty náklady, koho ještě vyhodit a tak dál.