Jan Ševěček | Xaver s hostem

Krásný dobrý večer, přátelé. 2100 stream s hostem a já musím říct, že je velkým potěšením, že je tady s námi pan Jan Ševěček. Dobrý večer. >> Dobrý večer. >> Já znám pana Ševěčka nebo my se známe spoustu let. Víte o tom? To je >> pravda. Spoustu let. Ještě když jste nejel tady v tom království, pan Ševějček je majitelem kaváren a cukráren IPA cafe v Praze. Několik to o tom všem bude mluvit. Když máme chuť na něco dobrého, tak si objednáváme z IPA míchaný vajíčka nebo vajíčka na hniličko. >> Hm. Tři vejce do skla. >> Tři vejce do skla >> s rohlíkama. >> Já ani nevyprávíte to tak. No a vy jste takovej průkopník. To se líbí, že vy jdete, vy se ničemu nebojte. Už máte těch kaváren. Kolik? Pět teď. >> Pět. No, >> pět. >> Pět a přibou. >> O tom bude řeč. Ale já, pane Ševičku, když jsem to uviděl, říkal jsem si, musím mu napsat, aby přišel do streamu. A to je ten tenisák. To je ty člágrvá, co >> to je fenomén. Strašnej fenomén. >> Takžeš Ukažte. To je zákusek, kterej vypadá absolutně věrně jako tenisovej míček. Je na něm teda i Jo, máme to tady ve velkým. Já úplně jako nemám to srdce do toho bodnout tou lžičkou. >> Mám to udělat já? >> Ale uděláme to. >> Musíme. >> Podívejte se, jak mě to tady ty sliny. >> Ale vy máte zase stylovou košili. >> To jsem si vzal kvůli vám. Já jsem jí dlouho neměl, protože e jako eh citroneček to >> to je to je už eh dlouho s tím jedete a lidi znám spoustu lidí, kteří k vám chodí speciálně na ten citron teda. >> Tak to je takové synonymů. Když se řekne citron, tak všichni ví, že je to IPA kafe. A už jsme to jednou vlastně tady spolu řešili, že zákazníci z celé republiky jedou na koncert do Prahy za sportem, za zábavou, za kulturou a vždycky jedou na ten citrón. >> Znám jich několik. >> Hm. >> Znám jich několik, ale omlouvám se jako košili s tenisovejma míčkama jsem neměl ani se šíškama, tak jsem si říkal jakože >> to je perfektně připravenej, ale jako citron to jste mi udělal radost. Já do toho bodnu do toho tenisáku, protože stejně nemůžu na nic jinýho myslet, dokud neobjevím. >> Teď jsem na špičkách, aby vám to chutnalo, co bude uvnitř. >> Co bude? Já nevím. Krém nějakej, ne? >> Co si vybavíte, když máte tenisák? Letošní rok, tenis. >> No, ty dvě holky český. >> Wimbledon. >> Wimbledon. No. >> No a synonymem vlastně pro Wimbledon jsou jahody a šláčka. To znamená, my jsme chtěli udělat původně to měl být padelový míček, protože teďka je strašně cool a trendy sport padel, takže vlastně vymysleli jsme si, že uděláme padelovej míček, ale nakonec toho byl tenisovej míček a všechno vlastně nám to hrálo do karet, protože byl obrovskej úspěch holky vlastně ve Vledonu. Teďka jsme měli další úspěch vlastně v tenise zase znova. To znamená, letos je to pro česko tenisovej rok. Takže si myslím, že jsme to trefili naprosto přesně, že je to tenisovej míček. >> Takže tam je jahoda a šlehačka. >> Hm. Jsou tam jahody a šlehačka s vanilkou >> i tady v tom. >> No tak uvidíme. >> Já to bodnu. >> No >> jako samozřejmě, že nemám to srdce. >> Musíte. Tak nebo kousněte. >> No >> jestli máte tu odvahu, tak můžete to normálně kousnout. Ještě mi řekněte ten příběh. E, já vidím na Instagramu, že chlapec influencer má na hlavě tenisák a teď vy jste tam u toho, když mu stříhaj tu hlavu a tak. Takže ono to má příběh ještě navíc. >> Jo jo. Byl s tím spojenej obrovskej příběh, protože >> já to zatím a vy to říkejte teda, >> dejte si. Eh, vlastně celej začátek byl takovej, že jsme přišli s produktem, tak jako stejně kdysi s citrónem, udělali jsme skvělej dezert a bylo potřeba do podvědomí vlastně lidi dostat, že existuje něco novýho. To znamená všichni vždycky přišli do IP a řekli, chceme citron, chceme pistáciovej a chceme tydlety dezerty, které vlastně máme 12, 13 let. >> Já to v zimě, >> já to ochutnám, ne? >> Tak čekáme na vás. V zimě všichni vlastně chodí na šišku. Takže šiška je vlastně zase zpátky, protože zase se blíží Vánoce a potřebovali jsme něco novýho a byl tenisák. To znamená, že jsme potřebovali vymyslet nějakej marketing k tomu, aby vlastně všichni věděli, že IPA má něco novýho. Takže jsme se vlastně vsadiličky. >> Skvělý, že. A není to sladký. Já mám rád, že ty dezerty u nás nejsou sladký. Že si vy fakt dáte dezert a je to vždycky, že zřešíte. Samozřejmě tam cukr, čokoláda, ale je to prostě takový jako vyvážený. >> Čokoláda je ten obal, jo? >> Hm. >> Toto je čokoláda, jo? >> Jo, jo. Je to obalovaný v čokoládě. >> Tak já ochutám tu čokoládu, ne? >> Jo, jo. Na mě už nic nezbylo, jo? >> Promiňte, já jsem myslel, že >> já jsem myslel, že budete >> si v pohodě. >> Já jsem myslel, že budete vyprávět. >> Ne, ne, v pohodě. >> Ne. No, takže >> takže takže máme influencera vlastně mladej kluk, suprovej kamarád, strašně šikovnej kluk. No a vlastně s tím jsme se vsadili. kvůli nějaké kauzy vlastně najednou všichni začali sledovat sociální sítě IPY a já mu říkám kamaráde nám to tak roste ty sledující měl jsem z toho upřímnou radost a říkám hele jestli bude 100 000 sledujících tak si obarvíš hlavu prostě a budeš chodit jako tenisák a samozřejmě během chviličky 100 000 sledujících takže jsme šli ke kateřníkovi ostříhali jsme ho, odbarvili nabarvili, udělali jsme mu lajny a měli jsme 14 dní po Praze chodil takovej, já jsem tomu říkal walkboard. Takže vlastně kde přišel, tak tam všude vlastně vzadu všichni viděli IPA. Skvělá reklama, skvělej marketing. Bylo to virální. To znamená během 14 dnů najednou vlastně zase všichni žili tím, co to ten blázen má na hlavě. Ano, je to vlastně reklama na novej dezert. Si myslím, že se to krásně podařilo. >> A kavárny zase žijí, nežijí citronem, ale žijí teďka tenisákem. >> Je to hrozně dobrý. Ten vnitřek je geniální. >> Skvělý. Já vám to nechám. Tak já si počkám na další. >> Já jinak vlastně znám. Toto je vynikající ten voříšek. Šíška geniální. >> Čiš. No, to jsme řešili minule. >> Prosím vás, ale řekněte mě vlastně kdo to vymyslí jako, že budete Nisák, prosím to vy někde >> a vždycky ten začátek je stejnej. Přijde nějaká myšlenka a ta z 90 % přijde ode mě. Tady vlastně jsme měli, mám jednu kamarádku, s kterou hraju padel, která vlastně padel. >> Padel je takovj, já tomu říkám atraktivnější tenis, protože tenis musíte umět hrát. Když hrajete tenis, tak vlastně, když jdete hrát proti někomu, tak musíte být na stejné úrovni, abyste si zahráli. Padel je více společenská hra, která se hraje v takové v uvozovkách zkleněné kleci, takové akvárko a vlastně ten míček se tam odráží od těch stěn. Vy myslíte takovýto v tom akvárium, jak to hrají. >> No, je to tako vzadu jsou skleněné, stě. >> Tomu se říká nějak jinak, ne? No >> pard. To je >> neříká se tomuš ten sport. To ve filmech to vidím vždycky, >> ne? Padal. Jako je teďka spoustu >> a co se hraje teda v tom v tom akváriu, jak jsou dva a o tu stěnu s tím maličkým míčkem? >> To je sš. >> To je svoš. No, ale to je jedna skleněná stěna vzadu a vepředu normálně pevná stěna a boky jsou pevný >> a hraje se jeden na jednoho. Když to padel se podle pravidel se hraje dva na dva. Je to strašně společenský a vlastně já vždycky říkám, že padel od pouští, že vlastně i když neumíte hrát tenis, i když neumíte hrát squash nebo hrál jste třeba jenom pingpong, tak ten padel je strašně zábavnej. >> Prej jenom >> No, tak e je to raketovej sport a je to zábavnej sport. Lidi se u toho potkávaj, dělají se různé turnaje, takže přijdete na turnaje, potkáte 30 nových lidí, je to super trendy sport a hlavně vlastně něco děláte pro sebe. To je to, co já jsem dělal. >> Já znám všechny >> vaše dorty, zákusky, tak toto je nejlepší ze všeho. >> F. >> Hm. >> Hm. Děkuju, vyřídím. sestře. >> Toto je lepší i než ten h a jak je ten eh cheesecake s tím >> s tím sýrem. >> No s tou >> to je tady jako oblíbený. Tak já to sním. Než je to vaš >> než to vyhodit. >> Já se teda napiju. No tak co tam mě aspoň voda zbyla. >> No ne. Tak tak já vám nabídnu šíšku třeba, >> ne? Jsem v pohodě. Jsem v pohodě. Děkuju. Ale eh jak to vzniklo? Vzniklo to tak, že já mám kamarádku, s kterou ten panel hraju, která mě vlastně do toho sportu dostala a nějak jsme vlastně dělali nějakej event a ona mi říká:„Hele, to by bylo super, kdybysme vlastně udělali nějakej desert a tak nějak společně jsme přišli na to, hele, tak uděláme tenisák. Já vám tady na tu akci udělám tenisák." Takže jsme na tom začali pracovat a vymysleli jsme vlastně tenisák. Takže původně, jak jsem říkal, to bylo vymýšlené na akci vlastně padelu. No a nakonec vlastně z toho byl tenisový míček a je z toho vlastně, protože on tenis a padel, ten míček je podobnej, na první pohled to nerozeznáte, akorát je jinak nauštěnej, možná je trošičku mě, to je asi jedno. >> Takže je to vlastně tenisový míč. V jedné věci pravdu, že ty vaše dorty, že to není tak sladký. Jedl jste někdy zákusek v jakékoli cukrárně v Řecku? Jo, jo, ale to je >> mají strašně sladký, že jo. >> Je to >> já mám ale na takovýdle. >> Je to zhodná haut, protože já v Řecku trávím, dá se říct, půlku roku. >> Jak to? >> No tak jezdím tam na chatu. >> Na chatu do Řecka, no. Protože ono tam máme vlastně přímej LED, jo, vlastně na rodos a je to 2 a pů hodiny za prahu. Vždycky s kamarádama tam máme vlastně takové zázemí a říkáme: "Hele, je to chata 2 a pů hodiny za Prahou." Protože já jsem původem z Havířova a před 14 dny jsem jel do Havířova k naši 4:10 a když lítám Praha Rodos, tak jsem vlastně od baráku k baráku, tak jsem za 4 hodiny, takže je to vlastně parata. No >> takže >> no a to jsem nedořekl. To znamená, že tam jsem ty dezerty měl a je to samozřejmě extrémně sladké. >> Extrém. Nikde na světě to tak není. Hele, teď jsem byl v Paříži minulý týden. Zase jsem testoval, protože jednou ročně jedu Paříž nebo některé státy, kde vím, že ta kvalita té cukrařiny je topová. Testoval jsem to a jsou přijde mi, že ty dezerty ve světě jsou sladší než u nás. Já to úplně tady toleto strašně kvituju, protože ta sestra moje, to byla první věc, která mi říká,"Hele, cukr se musí ubrát." Samozřejmě vždycky v tom bude cukr, je tam tučná smetana, čokoláda, ale je to prostě radost. To je o emocích. To si děláte dobrej pocit. Děláte si, děláte si pro sebe dobře. Ale nesmí to být jako kostka cukru. Musí to být jako ta chuť tam. Musí >> Je pravda, že gentleman někdy dostane chuť na klasickou laskonku třeba nebo něco. To jakože ne ne že ne, ale toto je vlastně taková nová doba, ale nikdo by to neuměl udělat. Víte tady jak se dívám vždycky na tu šíšku, e to jsou mandle. Ty >> dobře si to pamatujete. >> Ježš. Tak já bych mohl u vás dělat průvodce. >> To je pravda. To je pravda. Taky mi vždycky volaj, že přišla objednávka pro pana Xaviera a mají všichni hlavu v pejru, jestli máme rohlíčky nebo nemáme rohlíčky. >> No. >> Pan vždycky potřebuje rohlíčky. Já akorát nejsem z těch zákazníků, kteří by vám volali vám, teď jsem si něco u vás objednal. Jo, >> nebo případně, že bych si stěžoval. To ne, to to si nikdy, ale právě oni už to ví a vždycky říkaj, hele, máme rohlíky, nemáme rohlíky a pak je průšviksou. >> Ale ať to Takže toto já bych uměl, jo, e, vyprávět o tom. Nicméně doma si to nikdo neudělá. To je pravda. Citrón taky ne. >> No, to je je to složitý. To je to složitý, protože vlastně vy můžete udělat nějakou cukrařinu doma, a můžete se snažit to udělat doma, ale vlastně my u nás v té výrobě máme technologie, které vlastně nejdou nahradit. My ten krém vyšlaháme tak, že to ručně vlastně nejde dělat. Skutečně to nejde. Budete mít nejlepšího cukráře na světě a bude dělat obyčejnej žloutkovej krém a bude ho dělat ručně, tak ho nikdy neudělá líp než ten stroj. První věc, ten stroj ho vždycky udělá stejně. ten stroj prostě to za určité teploty přesně nastavené, tak když to má být 85 stupů, tak v 85 skutečně schladí a je tam 85, takže on zahřívá na 85. Je to prostě něco, co nejste schopni v téhleté kvalitě udělat. A to si myslím, že o tom to je, protože kdyby to byla stejná kvalita jako doma, když máte v cukrárně bábovku, tak kolikrát vlastně já jsem si někde v kavárně dal bábovku a říkám si, ty bláho, to jako doma uděláme lepší. A to přece není ten zážitek. Vy jdete do té cukrárny proto, že si chcete dát něco lepšího, než je doma, ne? >> A pak jste ochotný akceptovat vlastně tu vyšší cenu. >> Řekněte mi, máte jako povědomost cca? Kolik už bylo vyrobených citronů? By to >> kolik bylo vyrobených? Eh, kompletně nevím, ale vím, jestli si pamatujete, tak v Jungmanové máme tu Lemon Wall. Každý, kdo přijde vlastně dobanky, dá si citron, dostane nálepku. To jsme tehdy dělali s Leošem Varešem. On byl první, kterj tam dal nálepku, podepsal se. To znamená každý, kdo přijde, dá si citrón v Jungmance, platí to jenom v Jungmance, dostane nálepku fix, napíše tam nějakej vzkaz a dá to na tu stěnu. Teď jsme to nedávno jsme dělali nějaké video a je tam přes 100 000 nálepek, takže jenom na té Jungman se snědlo přes 100 000 citronu. >> Já tady proseknu něco, co už proseknout můžeme, protože už se to nebude nikde realizovat. Já jsem pana Švečka lámal doslova do nápadu udělat super drahej dezert. Stojí třeba 2 l třeba nebo pět, já nevím něco a aby byl číslovanej, aby se vědělo, že když si ho u vás dám, takže jsem měl číslo 00 117. A není to úplně můj nápad. Já jsem psal tu knížku o Las Vegas, tam je jistý resort, kde dělají hamburger za 5 000 dolarů. Tam píšou, co tam všechno je a foagra a já nevím, co všechno. A dostanete k tomu takovej jako certifikát, že jste ho jedl a máte číslo, že jste snědl to a to číslo. Neříkejte mi, že by si to na to každej v této země spousta lidí, kteří mají peníze, mají hodně peněz. >> To je pravda. A i jako střední třída bych jednou za rok zafrajeřil a šel tam s někým a řekl:„Teď si dáš dezert, kterej už si nikdy nedáš. Proč toto není? To mi řekněte. >> A já si to pamatuju, že jsme tady tohleto. >> Víte co? Já jsem si vzpomněl. My se spolu známe. To je to bude skoro 20 let. >> No >> 20 let, co jsme vlastně dělali. >> Jasně. Pizza pizza. No >> jasně. A potom jsme spolu vymýšleli, to si pamatuju, jak dneska jsme vymýšleli cukrářský festival. Mělo se to jmenovat Sladká Praha. Pamatujete na to? >> No to Petr Novotný chtěl. >> Jo, >> to jste s Petrem a já jsem to jen tak jako podporoval a Petr to měl vymyšlený do posledního detailu. >> Jo. Jo. Tak si to pamatuj. A tam jsme se vlastně nějak jako seznámili. >> Tam jste měl ty ledový bary. >> Jo. Jo, přesně tak. ty ledový skleničky, ledové bary a už tehdy jsme vymýšleli, že uděláme něco. Ale tenhleten nápad, to jste mi říkal, to bylo někde v covidu, si pamatuju někde pět let zpátky možná s tím číslovaným dezertem. >> Seděli jsme tady u nás. >> Já já jsem seděl, aby jste ležel. >> Neříkejte to nebude. Řík já n >> říkáme pravdu, ne? Já vím, já vím. A já někdy př přijímám návštěvy v leže. >> No. >> No. Jo. >> Je to trapný dneska třeba, že zrovna. vás nechtěl vzbudit, >> ale ne, já se soustředím na výkon a toto, věřte mi, že představte si, že by někde bylo na internet, že by to mělo ten zákusek stránku, >> jo, kde by se >> roj, >> tak to bylo tehdy vyste to říkal, roj list toho dortu, >> no jasně, že na tom na té stránce by se odpočítávalo. Každej den by se mohli lidi podívat, kolik už jich bylo jako. A já mám pocit, že to je věc, kterou by kdekdo chtěl zažít. >> Pojďme to udělat. Řekněte tvar. Mě pozor, já víte, já já mám rád výzvy, jo? Za mnou vždycky někde. A >> co chcete víc než tenhleten nápad? >> A já potřebuju teďka ten tvar. Pojďte si vymyslet tvar a já vám udělám tvar. Teďka jsem dělal Rolex dort. Máme krásnej prostě Rolex dort. Tak jak máte vlastně na hodinkách to štelovací tlačítko, tak máme prostě byla byl požadavek Rolex, tak jsme vlastně udělali Rolex. Jo, ale pojďme udělat nějakej tvar. Pojďme vymyslet něco, aby to mělo vlastně hlavu a p >> čemu říkáte tvar? Jako >> tak tvar je šiška. >> Šiška. Jo, jako tvar vyloženě tvar. Jo. >> Takže když řeknu chrám svatýho Víta, >> Mm. tak to já řeknu, že se mají, protože to >> že tak to je moc. >> To je složitý. Strašný složitý. >> Dělali jsme orlož jsme zkoušeli. Taky složitý. Protože zase když to má být realistické, tak to musí být jako top, jo. A musíte to přinést domů a musí to být jako super. >> Neříkejte mi, že nejde vytvarovat dezert, kterým přijde číšník. Má je to >> závěru popelník bysme mohli udělat. >> Počkejte. Neberte slovo boží nadarmo, ale přijde ten číšník, jak mají takový ty když si dáte a oni vám na to na nalejou tu workkou čokoládu. >> To dělají pana Polrecha. Na jedné straně by nalil nějakou modrou tekutinu, to by byla vltava. K by protekla tím dezertem. Co? Hele, todlo jste možná posunul dál nápad. Já mám vlastně dezert, kterej jsme vymýšleli čtyři roky zpátky. Nedotáhli jsme ho. A to mělo být, měl to být dezert, který měl poprvé vonět. Měla zpod toho talíře hrát hudba. Mělo to být zajímavé vizuálně, ale ještě jsme nedošli k tomu rodnému listu. Něco vymyslíme. Pojďme něco udělat. Já něco vymyslím. >> Rodný listy to toě nejméně podstatný >> nejméně podstatný certifikát, jak když si koupí někdo. Já teď už nechci dělat moc reklamu, protože ty známky už jsou skoro vyprodaný. Ale podívejte se, když si koupí někdo ten set paní Vinářové známek, tak má certifikát podepsaná. Alexíček, známka nalepená. Tady tomu se říká jak hologram, vytištěný. To >> pěkně >> číslo >> a takovejdle poloviční formát v nějakejch pěkných deskách ze zlato tady jako máš. >> To je jednička. Vy máte zrovna tu jedničku. >> No to jsem tady vzal na ukázku. No tak toto zrovna půjde na na Aukro, >> a >> číslo jedna jde vždycky na Aukro a takovej certifikát by k tomu zákusku byl. >> Kdy to budete dražit. >> To nevím. >> Já mám rád tady tyhlety věci. A ještě vlastně s Alex. To je >> taká Alexen >> pamětní list. A takhle vypadají ty známky. No když to ukážu teda celý. >> A ty se dají použít. >> Jasně. To je ve spolupráci s Českou poštou. normální známka. No, >> já si myslím, že si to všichni musí koupit. Víte, co je horší? >> To toto když vypromujete, tak si to všichni musí koupit. >> Tak toto už jako jasný, no. Eh, víš, já jich tam posledních, já nevím, třeba 30 kusů, jo, a těch VIP třeba pět, ale ale >> po dnešku čtyři. >> Ale já teď nemůžu, pane Ševěječku, se na nic jinýho soustředit, než na ten dezert, protože já budu ten, kterej bude tady pořád říkatuž je tolik a tolik provedený, nezapomeňte. Bylo to na streamu, kdy jsme to provalili a tady takhle vedle mě seděl pan Pikora. Víte, kdo je pan Pikora dneska poznat? >> Před několika lety takhle seděl v neděli večer jako vy. Povídali jsme si o ekonomice, o různejch věcech a on říkal o zlatu. Říká a zlatá mince to je nejlíp e nejlepší věc. A já jsem mu říkal: „Pane Pikoro, a jde, abych byl já na minci zlaté?" No jasně, že to jde. Ty vole, netrvalo kolik? čtyři měsíce a prodávali se zlatý mince sa za 9 hodin byly vyprodaný a takhle budeme jednou vzpomínat budeme říkat už je prodaných 1000 dezertů a to vzniklo. Já jsem to říkal panu Ševěčkovi na streamu. Zapište si 4. října 2026. A když to neuděláte vy, tak vaše děti, protože budou dědicové impéria vašeho. >> Už to snad ne. >> No tak to to bude jedno. Co si myslíš, že budete tady věčně? >> No a tak. >> No tak řeknou, hele, vy máte holku a kluka, ne? >> A budou říkat budou říkat:„Brácho, víš co, tenkrát táta s tím Xaverem už jsou oba dva po smrti. neuděláme ten zákusek s tím certifikátem >> nebo neuděláme to znova nebo neuděláme to znova. To mělo největší úspěch. >> K vám chodí tak slavní lidi známý. Já vím, že k vám chodí Leoš Mare Štakřka denně. >> Jo, jo. >> Jo. A e vím o různejch jinejch, nevím, jestli se to může říkat. Ti chodí na tu Jungmanku, že tam to máte na Jungmance, na Tiláku, abych se dopočítal, na Strahově, >> na Pražském hradě. >> Na Pražským hradě. >> Máme dvě. Na Břevnově. >> Na Břevnově. A teď bude, >> teď bude na Staromáku. >> Na Staromáku. >> A na Vinohradech. Na Staromáku bude letos a na Vinohradech bude na začátku příštího roku. >> A to už jste jako opravdu třída, když už budete mít na Staromáku kavárnu. >> To je taky výzva. Vole. >> No >> jo, protože no to všude, když jste na hradě, tak já vždycky říkám, >> tady píšou na kampě. >> Na kampě jsme byli. >> Darven. >> No, na kampě jsme byli, ale už tam nejsme. Ale e ono je to vždycky výzva, jo, protože jste na Pražském hradě a chodí k vám samozřejmě všichni, kteří jdou na Pražskej hrad, tak potom k nám chodí i vlastně ty zahraniční návštěvy, včetně pana prezidenta, všichni tam vlastně chodí. A je to výzva, protože vlastně reprezentujete tu zemi. A já vždycky říkám, hele, proč jsme na Pražském hradě? Protože ti turisti, když přijdou, tak kam jdou? Na most, na hrad, to je samozřejmě most. A na tom hradě by měli vidět něco, co je vlastně v uvozovkách jako chlouba toho národa. Teď nechci říct, že že to je jako nejlepší, no, ale je to česká prostě společnost, která vytvořila cukrárny, které jsou vlastně známé, dá se říct, už po celé republice. Vytvořili jsme novodobej nejznámější dezert Citron. Teďka tomu konkuruje obrovský tenisák, který samozřejmě láme prodeje, ale vlastně je to výzva, protože postavíte teďka něco na staromáku a všichni očekávají, jak to bude vypadat, co bude novýho. To znamená, není to jenom tak, že uděláme ctrol ctrol v, vezmeme konceptmanky a přesuneme ho někam. Ale my na tom staromáku máme tři patra. To bude jako plácám se kolem toho rok. Takže rok vymýšlím vlastně tři patra, protože máme sklep, přízemí a ještě vlastně nahoře terasu. A abyste vlastně uspokojil všechny a aby to bylo jak vlastně pro nás, pro naše zákazníky, tak aby to bylo i pro ty turisty, tak je to složité zkoordinovat, jo. Třeba příklad na Jungmanku, kde chodí vlastně většina vlastně našich zákazníků, tak tam přijdete, čekáte servis, že bude super a personál si s váma popovídá, všechno čistý, všechno naleštěný, ale toleto nejde třeba udělat na pražském hradě. To je prostě nereálné udržet tenhleten standard, protože na tom hradě se vám stane, že vy jste přišel a před váma přišla skupinka 40 turistů. Ti si objednali, abyste přišel, objednal jste si kafe a dort a čekáte 15 minut, 20 minut a váš dort nikde. Jenže před váma vy nevíte, že přišlo 40 lidí, což se v běžné kavárně nikde v republice nestane, protože nemáte tydlety velké skupiny. To znamená, že před váma je 40 objednavek. Teďka ten personál kmitá, aby to odbavili a vy čekáte naštvané a říkáte si, to není jako klasická IPA, tady čekám. No >> mě ještě mírně je pravda, že když k vám jde člověk na snídani, na vajíčka, na párečky, že to je rychlé. >> No to jo, >> to je Ale na hradě to je samozřejmě jinak, ale mírně mě znervózňuje, pane Ševěčku, že vy tomu říkáte dort. >> No >> a je to dobře. Je to dort. Já já žu v tom, že dort je kulatá věc, která se krájí. Není to to zákusek >> nebo dezert. >> Nebo dezert. >> No a co to teda je? Jako my to obecně tomu říkáme dort, protže je to jako sladký. Takže my vlastně IPA je celá IPA kafe je rozdělené na snídaně. To znamená tomu říkáme slaná kuchyně. Pak máme sladký, to znamená všechno, ať je to zmrzlina, tak prostě je to prostě pod sekcí dort, to znamená dorty. No a potom vlastně jsou nápoje káva, mača. Teďka máte rád maču? To je otázka. >> Maču. >> Maču. Pil jste maču? >> Co to je mača? >> Nevíte teďka takovej novej trén? >> Já vím, co to je. Čma, ale mača nevím. >> To zas nevím já. >> Čmaja to se hovorově říká čmaja je to, když jdete pálit slivovici. >> Aha. >> A ta vykvašený v té bečce, než to přivezete do té palírny, tak tomu té hmotě se říká čmaja. >> Já vím, že se s jedničkovi říkalo čmaňa. >> Čmaja to už je blízko. >> Jo, ale vy máte maču. >> Maču. No >> a to je co teda? takový speciální nápoj. Teďka je to obrovský trendy. Je to vlastně, abych to neřekl blbě, je to zdravej nápoj, kterej se samozřejmě trošičku dostal do té komerční fáze. To znamená to zdraví odstupuje, je to zelený, takže je to insta friendly. To je strašně důležitý, protože dneska všichni přijdou, všichni si první věc fotí. >> Dřív jste se na to koukal. Dneska všichni fotí a sdílej. Máme taky přísloví na Instagramu. Dneska se netleská, dneska se sdílí, což je pravda. Jo, dneska všichni všechno sdílí. Kolikrát vidíte tu realitu přes telefon? Dneska jsem byl se dívat na syna na fotbale a uvědomil jsem si, že magor kouká na celej zápas přes ten telefon. Já ho točím a koukám přes ten telefon. To stejné dělají ty lidi v restauraci. Přijdou >> jako blbě vidíte? Jo. >> No ne, tak chci to mít na tom telefoně nahrané, takže myslel, abych se koukal v >> reálu to, že si to nahran. No tak koukáte přes ten telefon úplně jako mimo, no. To znamená mač. Abysme to nezekecali, je to vlastně e původem někde z Japonska. E zdravej nápoj, buď teplej nebo studenej. A v Česku nebo vůbec ve světě strašně virální s alternativním mlíkem, protože dneska lidi nemůžou laktózu, to znamená kokosové mlíko a všechny druhy vlastně mlíka a dole třeba je mango, takže je to takovej trojbarevnej nápoj. Říká můj kolega vlastně pan Steblo říká, hele, všichni to chtěj mít na fotkách, ale zdravý to není prostě, ale je to trend. Je to prostě obrovsky virální vlastně teďka věc. No, >> pan Steblo. >> Hm. Pan Steblo. Pamatujete si pana Stebla? >> Pan Steblo je můj favorit. >> Ten vždyť ten všechno zařizuje. >> To je pravda. >> Lukáš, ne? Lukáš. >> No. Jo. >> No. E, já se teď nemůžu pořádně soustředit, protože vymejšlím ten napůl mozku. certifikát, >> ale tady se někdo ptal, to pojďme říct, protože s tou kampou je to jinak. Vy nemáte kavárnu na kampě, tam je, až řekneme, přesá vaše bývalá paní. >> Jo, >> tam mám >> tam je vlastně ona je tváří někoho, kdo má kavárnu. >> Kavárnu ve Verichově ville. No >> a já se zeptám možná teď neurvalé. Já jsem slyšel, tak já taky leco zaslechnu, že celá Verichova vila je k pronájmu a že vy se o to ucházíte. >> Jako já konkrétně? >> Takci konkrétně. Tak a tak tady nejste u slechu řek. Nechci o tom mluvit a je to ne. Tak já nic neskrývám. Už je to stará informace. To k vám přišlo nějak nebo já přišel pozdě. Já jsem takový zpomalenej. >> Už to celé zase vyšumělo. Ale hele, my jsme na Vychovce byli, já jsem si tu Verichovku tehdy vymyslel. Pak jsme tu vichovku opustili a vlastně po nějaké době se k nám dostala nějaká informace, že by se měla prodlužovat nájemní smlouva, protože vlastně město to pronajalo nadaci, nadace to vlastně podnajalo nám. No a >> nadace pana pospíšila, ne? Přesně tak. Nadrace pana pospíšila. >> Jiří Pospíšil bývalý ministr >> a europoslanec >> a mozornej člověk, >> strašně férovej. A eh a vlastně se tam stala situace, že někde se dostala nějaká informace, že by se měla prodlužovat jejich destiletá smlouva a jestli vlastně jsou nějaký alternativní nabídky. Tak jsme si řekli, hele, proč ne, pojďme to zkusit. Protože byl nějakej záměr města, že ono to je celý, to je takový jako strašně složitý, to je v té poctivosti, ale někdo to má pronajaté, to znamená nadace to má pronajaté za nějaké peníze a vlastně podnajímá tu cukrárnu. To znamená, nám to tehdy podnajímali, eh, a ta částka, za kterou my jsme tam platili, tak byla dvojnásobná, než vlastně to nadace platila tomu městu. No a teď vlastně ke mně se dostala informace od od vlastně zastupitelů, že se to chce zlegalizovat a že vlastně by to mělo být férové vůči městu. To znamená, že by se to mělo rozdělit ten prostor a že by vlastně nadace dál obhospodařovala muzeum. No a kavárna by byla vlastně pronajatá napřísta, aby to bylo fér, aby to město o tom rozhodovalo, protože vlastně když to vezmete, tak ten nájem za za celej barák je, já nevím, 100 000 a kavárna platí dvojnásobek. No, tak proto to město přišlo za námi a řekli:„Hele, nechtěl byste se vrátit vlastně na Verichovku?" Já říkám: „Hele, nevím. No prostě situace jaká je, ono se to bude rozdělovat ten prostor." Tak jsme řekli:„Hele, tak proč ne?" Takže jsme vlastně za ten prostor nabídli to, co jsme tam kdysi platili. To znamená, já nevím, skoro 200 000. No a ono to stejně nedopadlo, protože vlastně ve finále to zase té nadaci prodloužili celej barák za 100 000, >> i když dali polovinu než vy. >> A když dali polovinu, takže to je prostě a to je jako to je ten průšvih, protože potom se mě lidi ptaj >> v tom cítím ten dozimetr, >> v tom cítím ještě jiné věci, ale to je potom to vlastně proč vlastně nechcete ani být v těch prostorech toho města, jo. To je prostě nech