J. Bobošíková: Věděli. Mlčeli. A po nás chtěli poslušnost. | Na verox.cz bez reklam.

Anthony Fauči byl během covidu jedním z nejmocnějších zdravotnických úředníků světa.

Radil prezidentům, určoval tón americké covidové politiky, vystupoval v televizi a milionům lidí vysvětloval, co mají dělat, aby ochránili sebe i ostatní.

No a teď bylo zveřejněno více než 1100 stran jeho zápisů z covidových let.

Přečetl je americký publicista Jeffrey Tucker, zakladatel Brownstone Institute. Trvalo mu to skoro týden a svůj text poté nazval příznačně: "Faučiho deníky. Sláva se mění v hanbu."

Takový závěr je drtivý. Podle něj deníky ukazují, že covid nebyl jen příběhem medicíny a boje s neznámým virem. Byl také příběhem moci, politiky, médií, ambicí a průmyslových zájmů. Tucker dokonce píše, že se podle něj vždy jednalo o politické divadlo a nikdy ne o vědu.

Když jeho analýzu projdete krok za krokem, pochopíte, proč k tak tvrdému závěru vlastně došel.

Tucker začíná samotným Faucim. Jeho zápisky jsou podle něj plné schůzek, telefonátů, televizních vystoupení, pochval a kontaktů s bohatými, slavnými a mocnými lidmi. V denicích podle Tuckra nevystupuje jen vědec, ale člověk, kterému velmi záleželo na vlastní pověsti, společenském postavení a rostoucím vlivu.

A ten vliv byl skutečný. Na začátku roku 2020 se Fauci dostal přímo k Donaldu Trumpovi a stal se jedním z jeho hlavních zdravotnických poradců. Když pak Trump chtěl na jaře Spojené státy znovu otevřít, Fauci prosazoval pokračování omezení. Tucker upozorňuje na zápis, podle kterého přesvědčoval Trumpa, aby od plánovaného velikonočního otevření ustoupil a restrikt prodloužil o dalších 30 dní.

Fauci tedy nebyl někdo, kdo seděl v laboratoři a pouze předával výsledky vědeckých studií. Jeho rady přímo ovlivňovaly politická rozhodnutí s dopadem na miliony lidí.

Jenže právě v té době se řešila ještě závažnější otázka: odkud se nový koronavirus vlastně vzal.

Ve Wuchanu, tedy v městě, kde se objevily první známé případy covidu, fungoval virologický institut, který zkoumal mimo jiné netopíří koronavirzy. Výzkum prováděný ve spolupráci s touto laboratoří byl zčásti financován také americkými veřejnými penězi přes organizaci EcoHealth Alliance.

A právě tady podle Tuckra začíná skutečně výbušná část celého příběhu.

Abychom pochopili proč, musíme si vysvětlit výraz gain of function. Gain of function je výzkum, při kterém vědci zkoumají, co se stane, když virus získá nebo zesílí určitou vlastnost. Například schopnost napadat buňky nebo se šířit.

A proč je to důležité? Protože pokud americké peníze pomáhaly financovat ve Wuchanu rizikový výzkum koronavirů, pak je zásadní vědět, co přesně se tam zkoumalo, kdo o tom věděl a zda tento výzkum mohl nějak souviset s pandemií, která následovala.

Fauči tvrdil, že americky financovaný výzkum nespadal pod příslušnou definici gain of function. Senátor Rand Paul tvrdí opak a Tucker pokládá jednoduchou otázku: Jestli Fauči stál v čele instituce zapojené do financování tohoto výzkumu a následně se stal jednou z hlavních autorit, které veřejnosti vysvětlovaly původ pandemie – co přesně o Wuchanu věděl a hlavně kdy?

Prvního února 2020 proběhla telekonference vědců o původu nového koronaviru. Fauci byl přímo u této debaty. Krátce na to vznikl známý článek "The Proximal Origin of SARS-CoV-2", který argumentoval proti tomu, že by virus byl laboratorně vytvořený.

Tucker ale tvrdí, že skutečná debata uvnitř vědeckého prostředí byla mnohem méně jednoznačná a právě tady dochází k jednomu ze svých nejtvrdších závěrů. Podle něj Fauci potřeboval stát na straně řešení, nikoli na straně problému. Potřeboval být tím, kdo svět před covidem zachraňuje, nikoli člověkem spojeným se systémem, který financoval sporný výzkum koronavirů.

Tucker pro tuto roli používá slovo "spasitel". Píše, že Fauci podle něj budoval kolem sebe systém, který ho stavěl do centra boje proti problému, jenž mohl souviset právě s výzkumem podporovaným americkými institucemi.

Tady už tedy podle Tuckra nešlo jen o vědeckou diskuzi, odkud virus pochází. Hrálo se také o odpovědnost – kdo financoval výzkum, co se ve Wuchanu skutečně dělalo, co o tom věděli lidé, kteří později veřejnosti říkali, odkud virus určitě nepochází.

A pak přichází část, která se netýká několika věcí ve Wuchanu nebo několika úředníků ve Washingtonu. Týká se stovek milionů lidí.

Ano, přátelé, očkování.

Tucker se neptá jen na to, jak dobře vakcíny fungovaly. Ptá se na mnohem citlivější věc: co lidé uvnitř systému věděli o jejich limitech a o možných rizicích a co z toho říkali veřejnosti. Protože Fauciho zápisky podle něj ukazují, že některé problémy byly uvnitř systému známé podstatně dřív, než jak jednoznačně se o očkování mluvilo navenek.

Tucker upozorňuje už na březen 2021. Podle jeho čtení Fauci věděl o zprávě týkající se možné expozice plodu na mRNA a očkování. Tucker píše, že Fauci ho víc znepokojovalo, že se toto téma dostane na tiskovou konferenci, než samotné zjištění.

Pak přichází 29. června 2021. Fauciho zápis shrnuje Tucker jednoduše: "Očkovaní se nakazí."

O dva dny později podle Tuckerova čtení si Fauci přičítá infekce neočkovaným.

Ještě tvrdší je Tucker u očkování dětí. Tvrdí, že bylo známo, že děti mají velmi nízké riziko vážného průběhu covidu a že očkování nezastavuje infekci ani šíření viru. Přesto se očkování dětí dál prosazovalo.

Tucker tuto část navíc spojuje s otázkou právní ochrany výrobců vakcín před nároky za případné škody.

A potom přicházejí boostry, tedy posilující dávky. Dne 28. července 2022 si Fauci podle Tuckerova přepisu zapisuje, že lidem doporučují booster, který nepokrývá právě převládající variantu BA.5, přestože dávka zaměřená na tuto variantu má být dostupná za několik týdnů.

A Tucker z toho vyvozuje velmi nepříjemný závěr. Podle něj se v určité chvíli nezačalo chránit jen zdraví lidí, ale také už nastavená očkovací politika, mandáty a autorita institucí. Jinými slovy, systém začal chránit sám sebe.

A tím se dostáváme k otázce, která se týká každého, kdo se tehdy rozhodoval, zda se nechá očkovat. Dostávali lidé všechny důležité informace? Věděli, co už se uvnitř systému vědělo o infekcích očkovaných, mutacích, slábnutí ochrany a možných rizicích, nebo dostávali hlavně takovou informaci, která měla udržet očkovací kampaň v chodu?

A teď poslední obraz. Vzpomínáte si? Je to pár dnů. Devatenáctého července 2026 přichází Anthony Fauči před výbor amerického senátu pro vnitřní bezpečnost a vládní záležitosti, kterému předsedá Rand Paul. Otázky se týkají covidu, Wuchanu, gain of function a také toho, zda Fauči v minulosti říkal Kongresu pravdu.

Muž, který během pandemie poskytoval jeden rozhovor za druhým, najednou odpovídat nechce. Odvolává se na pátý dodatek americké ústavy, tedy na právo odmítnout výpověď, pokud by ji mohl sám sebe vystavit trestnímu stíhání.

A tohoto práva se Fauči dovolal 111 krát.

No a nám zůstávají otázky. Co Fauči věděl o původu covidu? Co věděl o limitech očkování a o jeho rizicích? A co z toho věděla veřejnost?

Protože jestli se po lidech chtělo, aby s odvoláním na autoritu vědy rozhodovali o vlastním těle, měli právo znát i to, co vědecké autority věděly.

A právě proto nejsou Fauči-deníky jen vzpomínkou na covid.

Jsou příběhem toho, co se může stát, když se věda, politika, moc a osobní sláva spojí v jednom člověku.

Yeah.