J. BOBOŠÍKOVÁ: Císařské pocty, habsburská hymna a němčina! Co slaví česká církev před 28. říjnem?

Za tři dny oslavíme vznik Československa. Pád habsburské monarchie, konec šlechtických privilegií. Jenže na Pražském hradě tento týden se zpívala císařská hymna. Pražský arcibiskup oslovoval vnuka posledního císaře jako jeho císařskou a královskou výsost. A v arcibiskupském paláci se mu podle informace o následném setkání dokonce zpívalo Živio. Přitom arcibiskup tvrdil, že žádnou monarchii neoslavuje. Tak co se to vlastně slavilo? >> 22. října 2026, Katedrála svatého víta. [hudba] Pražský arcibiskup Stanislav Přibyl slouží mši k pětistému výročí zvolení Ferdinanda I, Habsburského českým králem. Na čestném [hudba] místě před královským mauzolem sedí Karel Habsbursko-lotrinský, vnuk posledního rakouského císaře s manželkou Christian. Arcibiskup začíná kázání slovy. Vaše císařská výsosti. >> Vaše císařská a královská výsosti. Pane Arcivéodo, vážená paní, br >> Jenže kolem jsou Habsburské prapory, císařská heraldika, zástupci rytířských řádů a na závěr bohoslužby zaznívá po svatováclavském [hudba] chorálu stará císařská hymna. Zachovej nám, hospodine, císaře a naši zem. posi >> [hudba] [hudba] >> Boże >> [hudba][zpěv] [hudba] >> tedy píseň oslavující panovníka, jehož vláda v českých zemích skončila před 108 lety. >> Přátelé, možná by stálo za to připomenout jeden zákon. Zákon číslo 61 z roku 1918. Víte, co říká? Šlechtictví a řády, jakož i veškerá z nich plynoucí práva se zrušují. A tento zákon platí dodnes. Karel Habsburský může být hlavou historického rodu, jenže českým panovníkem není. Žádná šlechtická privilegia mu nepřísluší a české právo nezná ani následníka trůnu. A tak se v Demokratické republice, která šlechtictví zrušila, koná koná bohoslužba, při které hlava katolické církve slavnostně používá císařskou a královskou titulaturu. Zákon tím sice porušen není, ale o symbolice takového ceremoniálu nelze pochybovat. Jedním ze spolupořadatelů je řád svatého Jiří spojený s Habsbursko-lotrinským rodem. Jeho velmistrem je sám Karel Habsburský. Řád byl v dnešní podobě obnoven roku 2008. Na svých oficiálních stránkách se hlásí [hudba] ke starorakouské státní myšlence, konzervativním hodnotám a evropské politické spolupráci. A není to [hudba] společnost bez politických názorů. Karel Habsburský letos označil část evropských patriotů za moskevskou pátou kolonu. Bývalý předseda rakouské FPE Norbert Hofer poté opustil čestné rytířství řádu svatého Jiří. Karel také prosazuje vytvoření evropského ministerstva zahraničí a v rozhovoru pro Kiv Post požadoval změnu režimu v Rusku. Takže v pražské katedrále nedostal prostor jen historický potomek císařů, ale také člověk s výraznými současnými politickými postoji. >> A mám tady další pozoruhodnost. Oficiální web svatovícké katedrály označil Karla Habsburského za pretendenta rakouského, [hudba] českého a Uherského trůnu. Na slavnost dorazili také představitelé monarchistické [hudba] strany Koruna Česká, která prosazuje obnovení parlamentní monarchie. Její předseda Vojtěch Círus se s Karlem Habsburským setkal a podle vlastního stranického příspěvku jej pozdravil, cituji, jménem jeho věrných Čechů. Věrných Čechů 108 let poté, [hudba] co se Češi stali občany samostatného Československa. A tady se vraťme k arcibiskupovi, který ujišťoval, [hudba] že se moc dynastie neslaví. Jak jinak má ale veřejnost rozumět císařským poctám a hymně v katedrále, když na stejné slavnosti monarchisté zdraví muže, kterého označují za svého panovníka? A slavnost měla podle informace o následném setkání ještě jednu pozoruhodnou scénu. Zatímco ve svatovické katedrále zazněla císařská hymna, v prostorách arcibiskupského paláce se mělo Karlu Habsburskému zpívat české [hudba] živio. Hříchy [zpěv][skandování] odpustil neberá. [skandování] >> [zpěv] >> A ještě jedna souvislost. Arcibiskup Přibyl sloužil už 26. září ve vídeňské Karlskyrche bohoslužbu spojenou s Habsburským výročím a rokem smíření. Pražská událost tedy nebyla jeho jedinou letošní církevní připomínkou habsburské dynastie. >> A teď Petr Pavel, prezident České republiky, přijal Karla Habsburského v červnu na Pražském hradě. a v létě dostal otázku, zda by si dokázal představit Česko jako parlamentní monarchii. Připomeňme si, co odpověděl. >> Eh, já bych s tím neměl sebemenší problém. Když se podíváme kolem sebe, tak i v Evropě je řada konstitučních monarchií, které fungují velice dobře a tradičně. My jsme tu tradici měli na dlouhou dobu přerušenou, ale pokud by to byla vůle vůle lidí a pokud bychom měli přímého následníka, jakože jednoho máme a teď nedávno jsem s ním mluvil, tak proč ne. [hudba] >> Jenže Česká ústava žádného následníka trůnu nezná, prezident je volen občany. Moc se nedědí. Článek [hudba] dvě ústavy stanoví, že lidojem veškeré státní moci. Prezident Pavel sice nepřišel s návrhem na obnovu monarchie, ale veřejně připustil, že by proti ní nic neměl. A právě proto jeho vyjádření dostává v souvislosti s Habsburskou slavností zvláštní význam. [hudba] Český prezident mluví o možném dynastickém následníkovi. Církev připomíná jeho císařskou titulaturu. Monarchisté ho zdraví jako svého panovníka. To všechno v republice, která vznikla odmítnutím habsburské vlády. >> A ještě připomeňme právní postavení církve. Katolická církev je na státu nezávislá. Listina základních práv a svobod jí zaručuje právo samostatně spravovat své záležitosti. Může tedy pořádat bohoslužby i připomínat historické panovníky. Současně však stále dostává zákonem stanovené finanční náhrady za nevydaný majetek a do roku 2029 také příspěvky na činnost. Jen základní finanční náhrada pro římskokatolickou církev byla zákonem stanovena na 47 miliard 200 milionů Kč rozložených do 30 let a upravovaných podle zákona. Právě proto má veřejnost právo zajímat se nejen o hospodaření církve, ale také o její společenské a politické působení. Víte, náboženská svoboda totiž neznamená, že církevní představitelé nemohou být veřejně kritizováni. >> Naše dějiny mají mnoho podob. Habsburkové vládli českým zemím téměř čtyři století. zanechali významné stavby, kulturní dědictví i kapitoly náboženského násilí a politických konfliktů. V roce 1918 jejich vláda skončila a dnes český arcibiskup připomíná císařskou titulaturu. V katedrále zní císařská hymna [hudba] a monarchisté oslovují hlavu bývalého panovnického rodu jako svého panovníka. Přitom právě 28. října si připomeneme vznik republiky, která se s dědičnou monarchií rozešla. Arcibiskup přibyl, ve svém kázání prohlásil, cituji, neprosíme o návrat dávných pořádků. Konec citátu. A to je dobře. Jenže současně oslovoval Karla Habsburského jako císařskou a královskou výsost. V katedrále se zpívala císařská hymna. Monarchisté zdravili svého panovníka. Všechno to může být legální, ale veřejná kritika takové symboliky je stejně legitimní. Víte, Česká republika přece nemá císaře, nemá krále, nemá následníka trůnu, ale má občany, kteří si své představitele volí. A za tři dny si připomeneme, proč na tom záleží. Česká republika je totiž republikou svobodných občanů, nikoliv Habsburských podaných. Ah.