Ivan Kratochvíl: Jak NATO pomáhá hledat díry v ruské protivzdušné obraně

Eh, já jako užto rakeťák jsem celý život strávil v radiokátoru a radiolokační paprsky se šíří rovnoměrně přímo a jdou tak daleko, dokud prostě nezeslábnou prostředím.

Tam se by se měly od něčeho odrazit a vracej se zpátky.

Takže teoreticky můžou jít do nekonečka, i když je to kravina.

Takže pokud je země plochá, ano, tak to jde naprosto tam a zpátky.

Jenomže pokud ta země plochá není a je nějakým způsobem zakřivená, tak vidíte, prostě tam vznikne kopec a když stojíte tady, tak už na ten druhej konec nevidíte, jo?

To musíte potom stát tady na prostředku, abyste něco viděli.

To znamená, že ta vzdálenost je omezená.

Peťo, poprosím tě o první obrázek.

A chytré hlavy spočítaly, že poloměr země je 6378 km. To je zhruba 6400 km a jsme v matematice a v geometrii.

A to, co vidíte jako háčko tady, tak to je vlastně výška, kterou musíte mít, když se koukáte rovně, jo?

A podle toho zakřivení se to dá spočítat.

Takže na 1 km tady, když tohle je 1 km, tak tohle háčko je 78 cm.

Co si člověk řekne, že je to srandina.

Jenomže na 10 km tohle udělá 7,8 m. Tak to ještě taky jde.

A já to teďkom vemu z druhého konce.

>> No ne, ale to už mineš tank.

>> To už mneš tank.

Já to vemu z druhého konce.

Eh, je úmluva celosvětová dopravního letectva, že radiolokátory řídí letecký provoz ve výšce od 300 m.

To znamená víc jak 300 m nad tou úrovní terénu.

A těch 300 m, když má bejt 300 m, tak tohle je 60 km.

To znamená, že ten radar, aby to mohl řídit, tak musí být 60 km maximálně, protože pak už tam nevidí na těch 300 m, což je dost blbý, že jo. To je dost málo.

Eh, dej mi tam druhej obrázek, prosím tě.

Tady je vykreslená reálná situace. Protože my, abychom viděli dál, ano, tak ty radary stavíme na nějaký věžičky.

Takže když to postavíme na věžičku, tak vlastně ta dohledová vzdálenost se nám zvětší.

Tohle je ta jakoby přirozená, kdyby to bylo na nule.

A tohle je ta, kterou jsme si vlastně získali tu vzdálenost tím, že jsme to postavili na nějaký kopec nebo na nějakou věž.

Takže takzvané malovýškové radary, to jsou ty, co koukají co nejníž, mají tu vlastnost, že se cpou na co největší stožáry.

Ano, přes tím, že se zvětší tenhle stožár, tak tím vlastně zvětšíte tu dohledovost, kam vidíte na tu předepsanou minimální výšku, na kterou potřebujete vidět.

Prostě je to zakulacené.

Říkám, můžeme si pomoct nějakým kopcem, horou, výškovou budovou, stožárem, ale prostě takhle to funguje.

Proč to takhle rozebírám?

Dostal jsem otázku a ne jednu.

Jak je možný, že ukrajinská letadla nebo ty drony, bezpilotní letadla, což je v podstatě to, co lítá na ty tisíce vzdáleností, je vlastně ultra light. To znamená letadýlko, které v normálních podmínkách se vyrábí třeba v Uherském Hradišti.

Jo, to je to pro dva lidi.

Stávalo to, já nevím, před 10 lety milion korun to letadýlko.

Takže když do něho nacpete místo posádky výbušninu a nějaké dálkové řízení, tak máte ten dron, kterej vlastně lítá do Ruska a lítá nějaký ty tisíce kilometrů.

Jak je možný, že oni s tím vlastně doletěj tak daleko do toho Ruska?

Eh, pokud Petr bude chtít, tak nám tam může hodit mapu, protože když se kouknete na styk mezi Ukrajinou a Ruskem, tak ta styčná hranice podle Googlu — takže to nemusíte ověřovat, ale klidně si to ověřte — ta styčná hranice Ruska s Ukrajinou činí 2295 km.

Z toho pozemní hranice je 1900, no, skoro 2000 km.

A my jsme si spočítali, že by ty radary, aby viděly vlastně aspoň na těch 300 m, tak by měly bejt od sebe vzdáleny 60 + 60, to znamená 120 km.

Jo, ale 120 km a spočítejte si, jak dlouhá ta hranice.

Takže to, když to převedete na peníze a na to, že ty radary musej mít nějakou obsluhu, že to stojí výroba, nějaké peníze a není to jedinej vojenskej prostředek, tak zjistíte, že v podstatě tahle hranice se pokrýt tímto způsobem vlastně nedá.

To nikdo nezaplatí, to prostě nejde.

Jo, to je matematika, nebo spíš to jsou vojenské finance.

Takže se to řeší tím, že kolem důležitých míst — to znamená to jsou velká města, průmyslové závody — se vytváří takzvaná zónová obrana.

A to, co se děje mezitím, tak se děje mezitím.

S tím toho moc jako neuděláme.

A až si Péťa nám tady nahodí tu mapu, tak vidíte, jak je ta hranice dlouhá a Rusko jako takové samo o sobě má tu hranici 61 000 km dlouhou.

Sakra a má jenom 15 milionů obyvatel.

Takže to je další neřešitelnej úkol.

A teď si vemte, že tady samozřejmě ty radary jsou nacpaný, pokud možno tady dopředu k tý hranici a různě se přemísťují, aby nepřítel nevěděl, kde jsou, aby se nevědělo, kde je ta díra.

No a Ukrajinci obvykle předtím, než tydle drony pošlou, tak nad Černým mořem lítá zpravodajský letoun na to.

Jednou je to italský, podruhý je to britský, potřetí americký.

A oni zjišťují vlastně pozice, kde jsou ty tyhle radary, kde jsou tyhlety zařízení.

Pak to napráskají Ukrajincům a Ukrajinci do GPS zadají trasu takovou, aby se pokud možno dostali mimo dosah těhletch radiolokátorů.

To znamená u tý hranice, tam kde se předpokládá, že jsou nebo kde se ví, že jsou, tak tady letěj co nejdál a co nejníž, aby nebyly vidět.

Takže se opravdu může stát, že to letadýlko proletí přes tu obrovskou vzdálenost, aniž by ho ten radiolokátor zastihl.

Jedno z možných řešení je, že se pověsí do vzduchu balón nebo se — nebo Rusové si tam pošlou letadlo takový, jako tyhlety zpravodajský nátačák letadla a hlídaj, kde co lítá.

Problém je v tom, že Rusové jich mají málo, protože oni jich měli dost ještě v 90. letech, ale na základě nějakých dohod se Spojenými státy jich spoustu zrušili, takže oni jich mají v podstatě nedostatek.

Mají tam díry a těma dírama se prostě dá lítat.

Takže když to shrneme: kvůli zakřivení země, kvůli tomu, že země je kulatá, tak radary nevidí tak daleko, jak by chtěli.

A tím pádem tam vznikají díry, kterými prolétají tyhlety bezpilotní letadla a dělají bordel na Urale. Likvidujou ty fabriky, které jsou daleko v zázemí.

A možné řešení — říkám — to nejlevnější bude asi tím, že se postaví radarů, jednak ta letadla, že se zvýší jejich počet, ale to chvíli bude trvat.

Takové letadlo není levná záležitost.

A nebo že místo letadla se využijí aerostaty, to znamená balóny.

Balón má problém v tom, že sice vystoupí výš, ale on letí tam, kam fouká vítr, takže ta řiditelnost je taková pochybná.

Ano.

Eh, můžeme se bavit i o kosmických prostředcích a to už musíme opravdu být přesvědčeni, že je země kulatá, protože eh stacionární družice jsou družice, které oblítávají zeměkouli takovou rychlostí, která se rovná rychlosti otáčení Země.

Takže ona lítá stejně rychle, jako se otáčí ta země a tím pádem vlastně z pohledu té země to nad ní stojí, ale ta družice nemůže stát, protože kdyby stála, tak by spadla.

Ano.

Takže ona letí tou rychlostí, jak se otáčí země.

A to je řešení, které já jsem přesvědčenej, že Rusové jednou se k tomu taky dostanou, aby pokryli celej ten svůj prostor.

Ale zatím k tomu nebyli nuceni.

Teď už k tomu začínají nuceni být.

Já tě poprosím, Péťo. Já nejdu rychle. Dobře, tak já si nejdu rychle.

Jsem v pohodě.

Eh, seš v pohodě? Já jo.

A myslím si, že lidi jsou taky v pohodě.

Dobře.

E a já tady poděkuju Pavlíkovi. Pavle, děkuju ti moc za příspěvek. Děkuju vám všem za pomoc. A tady jsem ho našel.

Pavla, a prosím tě, eh na ty — eh vojenský, nebo respektive ty kosmický jakoby — eh ty přístroje, který teda ty družice a tak — eh létaj. Jak v tom hraje roli ta masková — eh nějaká síť?

Jako — eh, protože tam se tam, promiň, já to jenom dořeknu. Jeden čas se mluvilo o tom, že i Rusko jako využívá ten jeho slavnej Starlink nebo co.

Takže — tak samozřejmě to je. On, on do toho narval spoustu prachu. Vytvořil síť, která je takzvaně komerční. Byla za nějaký peníz, který byl přijatelný. Bylo to určitě levnější, než si postavit vlastní — eh kosmický aparát a povysit ho nahoru, protože to není málo peněz, aby se to tam vycpalo.

Takže se využívala ta jeho síť, dokud byla komerční a dokud Američani s Rusy byli jako kamarádi. Jenomže pak už do toho začla zasahovat politika. Ten — ty tuhletu jeho síť začali víc využívat Ukrajinci a Rusům se začal omezovat přístup.

Jo.

A v tom — a armáda, když je závislá na cizích zpravodajských prostředcích, tak je to vždycky špatně, jo, protože tu informaci můžeš dostat, ale tak ji dostat nemusíš a tak ji můžeš dostat zkreslenou, úmyslně zkreslenou.

Jo.

A eh to jsou věci, které ti — to jsou podklady k rozhodování. No a ty se nemůžeš rozhodovat na základě podkladů, kterým nevěříš nebo nemůžeš plně věřit.

Jo, takže si musíš pomalu postavit vlastní síť.

Rusové to řešili tím, že vyměnili vedení Roskosmosu, protože tam samozřejmě to vedení, který bylo z 90. let, tak mělo velmi dobré vztahy s Američany. Eh, lítali tam, lítalo tam spousta úplatků, tekly tam spousty peněz tam, kam neměli týc.

Takže eh to Rusko v podstatě tímhletím — s tímhletím bojuje do dneška a pomalu to vrací do normálu a pomalu se z Ruska opět stává suverénní stát, i když my si ho pořád představujeme jako velmoc, protože ona svým způsobem už velmoc je, ale pořád tam jsou ještě tyhlety — e dozvuky těch 90. let.

Takže ano, Rusové z hlediska logiky musí si vytvořit vlastní systém, musí si vytvořit vlastní síť, aby dostávali tu informaci včas a dostatečně kvalitní.