Insolvence odpouští dluhy. Kdo to ale zaplatí? Žižlavský vysvětluje | Právo na průser #04

V této situaci, kterou jsme si tady popsali, se vážně může stát, že eh z toho všeho, co dlouží, zaplatí minimum. >> Může se dokonce stát, že zaplatí nulu, tak 3 000 lidí svěřilo řádově 4 miliardy Kč této firmě. Co se stalo? Ta firma jim slibovala, že bude obchodovat s těmi jejich prostředky na na trzích a zhodnotí je. Neudělala to. ty prostředky vyvedla na vlastní účty, koupila si za ně nemovitosti, auta, šperky, obrazy. Takže přijede Majbachem, má dobře užité seko, ale neznamená to, že zhodnotí moje úspory 30% ročně. >> No taky otázka, za co e to auto pořídil a jestli to auto je jeho, >> kdo všechno [frknutí] se mu na něj složil. Growing Way, to je investiční společnost, slibovala investorům mimořádné výnosy těch 30 krásných procent ročně. Eh, znovu se zeptám, tam se našlo, jestli mám správné správná čísla 4 000 lidí, kteří, >> kteří tam přišli a ta škoda je skoro 2 miliardy, miliardy, miliardu a půl >> zhruba. No, když bych měl říct to úplně nejdůležitější, tak bych se na to nedíval jenom optikou kalkulačky, čili kolik dávám a kolik se mi má vrátit. Ale díval bych se na to, komu ty prostředky svěřuji. To je naprosto zásadní otázka. [hudba] Dluhy se dají odpustit, ztracené peníze, ale musí někdo nahradit, ať už jde o jednotky tisíce a nebo miliardy. Vždycky je to stejné. Právo na průser zůstává. A mým hostem je Michal Žežlavský. Dobrý den. Děkuju, že jste tady. Advokát a insolvenční expert, který řeší jak záchrany firem, tak miliardové krachy a nároky poškozených investorů. >> Je to tak? >> Je jich hodně? [frknutí] >> Docela jo. >> Těch kauz a nebo těch lidí, kteří za nimi jsou? [frknutí] >> No, eh, já bych to rozlišil na dvě takové kategorie. Jednak jsou to lidi, spotřebitelé, kterých prochází oddlužením v České republice zhruba 20 000 ročně. A pak jsou to firemní úpadky. Těch je samozřejmě méně, ale zase mají obrovské počty věřitelů, tisíce věřitelů a jde tam o miliardy. >> Abychom si to vysvětlili, to téma, o kterém mluvíme, může vzniknout tak, že mám na předdu o práci, splácím hypotéku a najednou na ní nemám. Pak je druhý příběh, kdy naopak někomu já půjčím peníze a už je nikdy neuvidím. A pak přichází to slovo, eh, insolvence, které je složité a zároveň eh zásadním způsobem eh odstrašující. Přiznala jsem se vám, že člověk se tím úplně v detailu nezabývá, ale upřímně řečeno je to pro někoho druhá šance a pro jiného třeba konec nějakých celoživotních úspor. Chápu to správně. >> Je to přesně tak. To slovo insolvence znamená platební neschopnost. To znamená, že nemáte na zaplacení. To je ta jedna strana mince. Když se dostanete z důvodu jeden jste uvedla do nějaké těžké situace, tak dnes ale existuje poměrně efektivní nástroj dodlužení, kdy se můžete z té těžké situace dostat. Ten princip spočívá v tom, že když a můžete mít libovolně vysoké dluhy, to je teda zajímavé, v tom jsme tak trošku unikát. A když ty dluhy máte, tak když projdete určitým procesem, který dnes standardně trvá tři roky a splácíte aspoň to, co můžete, tak dosáhnete toho, že se vám zbytek těch dluhů odpustí. To je ta druhá šance. Eh, >> pak se zeptám jako úplný amatér, kde se pak vezmou ty zbylé peníze? No, ty zbylé peníze ty se ztratí, o ty přijdou věřitelé, což je samozřejmě problém na straně těch věřitelů a ti si hlídají ten proces, aby přišli o co nejméně těch peněz. >> Pěkné. Eh, budu se ptát na to, kdo má v takové situaci přednost, jestli ten věřitel nebo ten, kdo dluží, jak je to vlastně u nás nastaveno, kdo rozhodne, co komu zůstane a co komu bude eh odňato. A pak se taky budu ptát na to, jak se stane, že lidé kolikrát svěří miliony, našetřené miliony za celý život někomu, komu byste normálně nepůjčil ani kolo a kdo přichází s nějakým snem, s nějakou s nějakou vizí, která vypadá šíleně. Přesto to lidi udělají. To všechno jsou ty otázky, které tady padnou. Eh, taková eh filozofická otázka. Proč člověk, který naseká dluhy a jak jste mi teď vysvětlil, nekonečně dluhů, má mít právo na druhou šanci? >> No, to je zajímavá otázka. Mimochodem, už dávno, dávno, dávno eh křesťanství znalo milostivé léto. Eh to byla doba, kdy když jste měli dluhy. Tak když to léto přišlo, tak se vám ty dluhy odpustily. Já se přiznám, že jsem nedohledal moc informací o tom, jak to v praxi fungovalo. Nicméně ty moderní právní řády dospěly k tomu, že e člověk se může dostat do těžké situace a měl by mít tu druhou šanci. Eh, čili když se dostane do situace, kdy eh nemá na zaplacení všech svých závazků, tak dříve do roku 2008 v České republice neexistovala možnost tu situaci vyřešit. Eh, neexistovalo, neexistovala ta možnost oddlužení. >> Odlužení. Ta tu tady máme od roku 2008, kdy se tedy vychází z toho, že každý má právo jednou, možná dvakrát za život se dostat do také sytuá dvakrát nebo i třikrát. >> No, tam jsou určité limity, ale eh v každém případě to není běžné. Běžné je, že tím prochází člověk jednou. A eh je tam určitý proces, který eh je poměrně přísný, který znamená, že nesmí zatajovat žádné příjmy, musí vydělávat e podle svých příjmových možností, kontroluje ho insolvenční správce, je tam soudce a eh pokud projde tím trnitým obdobím, dříve to bylo pt let, nesou to tři roky a splatí to, co je reálně v jeho sílách, tak se mu prostě ten zbytek odpustí. >> [odkašlání] >> Není to někdy prostě sofistikovaný způsob, jak si půjčit a nevrátit. Víte, kam mířím, že někdo už si půjčuje s tím, že ví, že tady tahleta úniková ulička existuje. >> No, dá se na to tak dívat, eh, s tím, že tady se vyvíjí tlak na, dejme tomu finanční instituce a další subjekty, které půjčují peníze, aby prováděli kontrolu té situace člověka, kterému půjčují peníze. A když tu kontrolu neudělají dobře, tak by na to měli doplatit tím, že prostě o ty peníze přijdou. Je to nějaká filozofie, která se vyvíjela v čase, jestli je to správné nebo špatné, >> tak u těch finančních institucí člověk zatlačí slzu, ony to zvládnou, ale víte, když je to na úrovni eh malá firma, velká firma, jeden člověk, druhý člověk, tak si říkám, není, nejsou lidi, kteří zkrátka dobře dopředu říkají, dobře, tak tady asi zahučím, ale je tady odlužení. No, může to tak být a tam nemusí být jenom člověk a člověk. Může to být také třeba v domě, kde máte více bytových jednotek, kde máte společenství vlastníků jednotek situace, kdy všichni platí na ty společné náklady a jeden majitel toho bytu neplatí. Eh, to je v podstatě taková systémová záležitost. Tak pak se stane, že ti ostatní v podstatě musí buď zaplatit za něj, nebo eh to dopadne i na ně. A to jsou situace, které nemusí vypadat férově. Ono vždycky to právo stojí, >> ony nejsou. Kdo kdo bydlí, kdo bydlí v bytovém domě jako já, tak to prostě fér není. >> No, já to taky považuju za situaci, která není fér. Ty >> j to řekl opatrně, že to nemusí vypadat férově, ale to prostě není fér. No, není to fér v řadě dalších případů, ale ono to právo vždycky je takové, že někomu dává nějakou výhodu a ta druhá strana mince, že přesně v obráceném gardu je to pro někoho nevýhoda. A já bych tady řekl možná jednu věc. To tady máme odlužení, to samo asi eh je věc, která je standardní, protože to znají všechny standardní evropské země kolem nás, ale jde spíš o nastavení podmínek toho dlužení. A tady vidím problém, že v čase se ta miska váh převáž převažuje čím dál tím víc ve prospěch dlužníků. E, jsou tady určité statistiky, které dělá společnost Insol Centrum, které říkají, že podle úpravy, která platila do roku 2019, se takto zaplatilo v těch oddluženích v průměru 56 % věřitelům. Takže když měl ten eh člověk dluh 100 000, což bývají větší dluhy teda, tak zaplatil za ty tři roky věřitelům 56 %. Pak přišla novela v roce 2019 a ejhle to procento se snížilo z 56 % na 18. A teď tady máme další novelu, čili už ne těch 56 000, těch 100 000, ale 18 000. A teď tady máme novelu v roce 2024, která udělala ještě jednu věc, že dříve ti dlužníci museli splácet ty své dluhy pt let. Eh, takže si dovedete představit, že teda když to bylo těch 56 % pod nějakým tlakem, řekněme. >> Ano. A ta novela 24 udělala to, že to zkrátila na tři roky. >> Mhm. Takže tlak se zvýšil. Takže tlak se zvýšil, ale když splácíte p let někomu v tom režimu poměrně tvrdém, tak samozřejmě splatíte víc logicky než za tři roky, protože místo 60 splátek zaplatíte 36 splátek. A ministerstvo spravedlnosti má teda nějaký odhad, že by se mělo zvednout eh ta vítěžnost, že by se měla zvednout z těch 18 % na 40 %. Ale jestli se to stane, já nevím. Pojďme ještě zpátky k těm otázkám, které to celé rámují vás po všech těch letech, co se tímhle tématem zabýváte, ty lidi potkáváte. >> [frknutí] >> Překvapuje vás vynalézavost lidí, jak to promýšlejí, jak se třeba snaží ukrýt ty peníze, aby je nemuseli někomu eh vracet a nebo spíš důvěřivost těch, o nich jsme tady už taky mluvili, že přijdou a někomu naprosto nedůvěryhadnému dají svoje celoživotní úspory. >> No, to se dostáváme k té druhé situaci, kterou jste zmínila na úvodu, což jsou investiční [odkašlání] podvody. pokud to tak můžu nazvat, což jsou situace, kdy velké množství lidí, tisíce lidí svěří své často [odkašlání] celoživotní úspory někomu, kdo nemá čisté úmysly. A tam je obojí z toho, na co se ptáte. Jednak je tam důvěřivost těch lidí na straně jedné a jednak je tam často promyšlený záměr na té straně druhé, na té straně toho, kdo ty peníze vyláká. pro vás víc eh překvapivé, víc řekněme šokující. jestli vás teda ještě něco šokuje v tomhle oboru. >> No, vzhledem k tomu, že to dělám přes 30 let, tak už mě nic nešokuje, eh protože ty situace znám poměrně dobře, ale myslím si, že to je eh na jedné straně teda naivita těch lidí, kteří eh se řídí víceméně vidinou nějakého nereálného výnosu. Protože když vám někdo řekne, když mě svěříš e peníze a eh dáš je do mé dispozice, tak já tě zhodnotím ročně o 20 %, o 30 %. Tak je to prostě nereálná věc. Proč by standardní finanční instituce nabízely zhodnocení na úrovni jednotek procent, když by tady se potulovali géniové, kteří jsou schopni eh zhodnocovat to desítky procent. Eh, samozřejmě v nějakém naprosto výjimečném případě nějakého objevu, vynálezu se to může stát, ale není to standardní situace. A když vám to nabízí člověk, kterému je 20 25 let, který nemá žádné zkušenosti a ta jeho >> a špatně ušité sako, >> e, a má špatně ušité sako ti podvodníci, ale mívají zpravidla dobře ušité sako. >> Vážně je to jako vždycky [odkašlání] dotažený? >> No, abyste někoho podvedl, tak musíte musíte na něj být schopen zapůsobit. Takže přijede Majbachem, má dobře užité seko, ale neznamená to, že zhodnotí moje úspory 30% ročně? >> No taky otázka, za co to auto pořídil a jestli to auto je jeho nebo [frknutí] kdo všechno se mu na něj složil, >> kdo všechno se mu na něj složil a často jsou to právě ti, kteří mu ty peníze svěřují. Takže eh na straně těch lidí, mezi kterými jsou často vzdělaní lidé, vysokoškolský vzdělaní, právníci, ekonomové, [frknutí] eh tak nějak převládá ta vidina toho zisku té mrkvičky, kterou někdo ukáže a za tou za tou se jde bez nějakého eh bližšího přemýšlení. No a potom samozřejmě jsou eh podvodníci, kteří jsou poměrně sofistikovaní a kteří dokáží vytvářet takovou potěmkinovou vesnici, že to skutečně na venek vypadá jako eh atraktivní investice. >> Tak jak to vyprávíte? Mně to přijde jako z těch filmů ty snadkový podvodníci. Oni skvěle vypadali a pak na to člověk naskočil. Eh pojďme >> pojďme postupně úplně e pro mě, když dlužím já. Řekněme, že mám hypotéku, dvě další půjčky a přijdu o práci. Pak se stane, že první měsíc nezaplatím hypotéku, ani ty dluhy, druhý měsíc nezaplatím, kdy už jsem v úpadku a mám nárok na to ten problém někam posouvat směrem k tomu případnému oddlužení? >> No, ona ta insolvence v podstatě je taková hra, sofistikovaná hra. kde se hraje o majetek, o moc a o čas >> a o nervy jste zapomněl. Možná vás už to nestresuje, ale předpoklád samozřejmě také. To máte pravdu. E ženy mají eh větší odhad na to, že emoční rovina může mít e velký význam než muži. Eh v každém případě vy máte nějaký majetek eh v tom případě, který jste popsala. Když máte hypotéku, tak jste si na něco pořídila, dejme tomu třeba byt. Takže to je ten majetek. Vy máte moc nad tím majetkem, protože můžete v tom bytě bydlet, můžete ho za určitých podmínek prodat a teď vám běží čas, tíkají stopky. Popsal jste situaci, kdy přijdete o zdroj příjmu a hrozí, že přestanete splácet tu hypotéku. Tam se vám samozřejmě může stát, že o ten majetek přijdete, že přijdete o tu moc nad tím majetkem a že vám ho ta banka eh vezme, protože ta banka bývá zástavní právo, které zajišťuje tu její pohledávku a má nástroje na to, jak si na ten majetek sáhnout. >> Kdy si kdy si na mě došlápne a kdy já už to mám vyhodnotit tak, že já sama nejsem schopná to o své ujmě řešit? No, je to je to o odhadu situace, protože samozřejmě každý se může dostat do problému, ale otázka, jestli ten problém je nebo není řešitelný. Pokud je řešitelný tím, že jste přišla o práci, ale protože jste samozřejmě známá moderátorka, tak se vám budou hrnout nabídky od e jiných společností, než pro které jste pracovali. >> Dáte mi vizitku. Já nevím, s čím bych vám mohl pomoct, ale určitě se něco nejde. [frknutí] >> No, v každém případě, pokud budete mít reálnou vizi, eh, že jste na tom trhu eh žádané zboží, když to řeknu možná ošklivě, tak a budete vědět, že je jenom otázka času, než vás uloví nějaký headhunter nebo než >> nebo si vemu někoho bohatého. >> Nebo si vemete někoho bohatého. Ano, i tak některé ženy uvažují. Tak eh tak situace může být řešitelná. Já mířím k tomu, kde lidi udělají na počátku těch svých příběhů nejčastěji chybu. >> V tom odhadu. Já si myslím, že v tom odhadu, protože pokud budete vědět, že ta situace je beznadějná, tak eh to má jiné řešení, než když budete vědět, že tam to řešení existuje, i když rozložené v čase. Protože ta banka to je instituce, která je schopná pochopit řadu situací, když před ní ten problém neskrýváte. Čili když do té banky přijdete v takovém případě a řeknete, teď z nějakých důvodů prostě se stalo, zkrachoval můj zaměstnavatel, přišla jsem o práci, ale jsem schopna si ji najít v nějaké lhůtě tří, šesti měsíců, nemůžete mi udělat ten styl, pozastavit splátky, [odkašlání] rozložit nebo snížit splátky, já to zvládnu. Tak pokud ten váš eh ten váš odhad je správný, tak vlastně tu moc nad tím majetkem neztratíte. >> Rozumím. Eh vy říkáte beznadějná. To jsou všechno takové neprávnické termíny a eh já znám lidi, kteří jsou extrémní optimisti a říkáte, jestli to snad není možný, že si ještě myslí, že tohleto takhle vyřeší a pak jsou naprostí pesimisti. Takže asi najít e to rácio a >> no ona vás ta banka stáhne rychle na zem. >> Jo, i z optimismu největší. >> Já si myslím, že oni jsou tam zvyklí poslouchat řadu příběhů, takže si myslím, že jsou schopni eh se bavit s vámi realisticky, pokud byste náhodou realistická nebyla. Tak eh dál příklad. Představme si samoživitelku. Má dvě tři děti a dlouží 600 000. S dětmi je doma, něco se zkrátka strašně nepovedlo a chce oddlužení. Co má udělat, kam má jít a co jí čeká? >> No, tak čeká jí ta tříletá cesta, kterou jsme tady už naznačili. Měla by se obrátit na někoho, kdo ji sepíše. Návrh na povolení oddlužení. To můžou sepisovat jenom určité osoby. Více než 75% těch návrhů sepisují advokáti, takže se obrátí na advokáta, může se případně obrátit na neziskovou organizaci. Eh, a >> to se chci ještě zeptat technicky, tak jsem v této situaci a někdo mi řekne, podívej se, Žižlavský je výbornej, ale já přicházím a mám ty tři děti a 600 000 dluh, takže jak to vlastně funguje? >> [frknutí] >> No tak tam je to postaveno tak, že za ten sepis návrhu zaplatíte 4 000. To je maximální cena, kterou vás to stojí 600. >> Ale nezaplatíte je hned u tom u toho advokáta. Vy on to má jako přednostní pohledávku, která se uspokojuje v tom oddlužovacím procesu. >> A můžu můžu můžete ve mně vyvolat dojem, že teda když jste to vzal a už mi odečítáte ty 4 000, že mám šanci, že se to podaří. Může se to taky nepodařit? No, může se to nepodařit, ale právě proto se možná lidé obrací víc na ty advokáty, než na ty neziskové organizace, že ten advokát by měl tu situaci nějakým způsobem vysvětlit a podívat se na ně realisticky. Ono v tom návrhu musíte uvést nějaký zdroj příjmu, eh kdy eh z toho se počítají nějaká procenta, je to prostě určitá matematika a eh v tom je potřeba se zorientovat. Já vím, že to zní extrémně. Proto jsem řekla 600 000 a proto jsem řekla dvě, tři děti. Tak řekněme, že eh ta paní nebo je na mateřské, což je minimální příjem. Co, copak takovouhle holku čeká? >> No, tak eh možná má nějakého otce těch dvou dětí, který by jí měl platit výživné na ty děti. Eh, >> no tak vzhledem k tomu, že je v téhle situaci, tak s tím to bude asi ošemetné. No, je překvapivá jedna věc, že v tom odlužení se ti, kteří to to výživné neplatí, zpravidla rozplatí. >> Rozplatí. >> Rozplatí. >> To já rozbrečí a pak rozplatí. >> Rozplatí. Eh, a eh asi by měla identifikovat nějaký zdroj příjmů. může použít také podporu své rodiny, kdy eh se využívá taková smlouva nebo záruka, že třeba rodič nebo otec dítěte, který ani není manžel, eh potvrdí, že bude přispívat určitou částkou tak, aby mohla ta, [odkašlání] eh žena projít tím odlužením. Ty situace se stávají a tam potom to uspokojení pohledávek věřitelů bývá velmi nízké. Tam je důležité, aby tam nebyl nějaký nepoctivý záměr, aby se do té situace nedostala, dejme tomu, nějakým úvěrovým podvodem, e, že dluží, aby ta situace vznikla z pochopitelných důvodů a pak e to právo umožňuje, aby tím procesem prošla, i když zaplatí naprosté minimum v těchto případech. co jí, co jí čeká ty tři roky, tak nejdřív vás potká, vy jí řeknete tu taxu, dáte jí nějakou naději, když odchází od vás z kanceláře, tak řeknete:„Nebojte se, dobře to dopadne." Je to tak nějak. >> No, pokud ta situace vypadá tak, že že to můžu bez uzardění říct, tak to samozřejmě řeknu >> a ona podá ten návrh na soud. Eh, ten eh krok, který udělá s tím advokátem, je jenom iniciační. Tím se jenom zahajuje nějaký proces. Podá se to na soud, tam funguje insolvenční správce soud. Insolvenční správce to posoudí ještě z druhé strany, jestli mu to vychází zhruba tak, jak je to uvedeno v tom návrhu. Odreportuje to soudu a soud, pokud dospě k závěru, že to tak je, tak povolí odlužení. >> A v návrhu je napsáno, co jste tam napsal. Tady je paní 600 000 dluží, máte tři děti. Tady se budou na to skládat ještě další tatínkové. co tam vlastně >> je schopna splatit tolik a vzhledem k tomu, že ty děti umístí dejme tomu za rok do školky, tak od toho od toho druhého roku bude schopna mít ještě příjem zaměstnání. Předtím pracovala jako eh účetní, tak bude pracovat dál jako účetní, bude mít tento příjem a za ty tři roky je schopna splatit věřitelům plácnu 1% dlů. Dobr. A kdo určí, kolik z toho, co má měsíčně k dispozici, může dát pryč, aby přitom mohla fungovat? >> V konečném důsledku to určí soud. Proto jsou určitá pravidla, aby byl zachovaný nějaký minimální standard a všechno [odkašlání] na ten rámec musí poskytovat věřitelům. >> Dobrá. Říkáte, že to může trvat tři roky tahleta cesta. Eh, mluvil jste o procentu. V této situaci, kterou jsme si tady popsali, se vážně může stát, že z toho všeho, co dlouží, zaplatí minimum. >> Může se dokonce stát, že zaplatí nulu. >> Jak se to stane? >> Věřitelům, protože ono to eh řízení má nějaké své náklady, například odměnu insolvenčního správce, která se platí přednostě. A pokud tam nezbyde, to jsou naprosto výjimečné případy, teda aby jsem aby tady nedošlo k mílce, že to je standard. Ale v takové situaci, kterou popisujete, matka samoživitelka, dvě děti, eh, tak tam skutečně může dojít k tomu, že to už spokojeně buď mízdivé a setkal jsem se i s případy, že bylo nulové. Nemělo by to tak být. E, mám se ptát po spravedlnosti a nespravedlnosti v tomto bodě, protože jsou lidi, kteří e z ničeho fakt snaží se splácet dluhy a najednou přichází někdo, kdo ve finále zaplatí nulu. No, ono je to a >> ještě to celé zaštítí vlastně stát tím oddlužením. >> No, je to o tom, eh, že se tady projevuje jakýsi faktor eh té druhé šance pro lidi, kteří si to zaslouží. Vy jste tady popsala nějakou situaci, která je naprosto rozdílná od třeba situace člověka, který úvěrovým podvodem získá nějaké peníze. Ten by to právo zcela jistě mít neměl. Pak tady můžete mít tu matku samoživitelku, která se shodou okolností eh manžel zahynul při vojenské misi. Eh no tam by mělo být teda nějaké plnění ze strany státu, ale prostě z nějaké pochopitelné z nějaké z nějakého pochopitelného důvodu dostala do tíživé situace. No a tam >> to znamená ten zákon rozlišuje tyhlety typy a řekněme, že je to nějaká vstřícnost a velkorysost k těm slabším. >> Přesně tak. Eh, dobrá, pojďme to obrátit. Když někdo dluží mě, eh, půjčila jsem sousedovi 400 000, přestane mi brát telefon, eh, máme smlouvu, všechno je podepsané. E, nicméně jednoho dne ho doženu, potkám na chodbě a oznámí mi, že je v insolvenci. Co to je pro mě za zprávu? >> No, tak není to pro vás dobrá zpráva, to je potřeba říct. A pak záleží na tom, jak tu situaci uchopíte. Eh, pokud prochází insolvenčním řízením, tak musíte přihlásit svou pohledávku do toho insolvenčního řízení a když zmeškáte lů pro to přihlášení, tak už nikdy nic nedostane. >> Počkejte, počkejte. Tak jsem ho potkala. Nemůžu ho dohnat. E, půl roku, rok, pak ho potkám. E, úplně běsná. Karle, kde jsou ty peníze? A on řek: „Hele, sorry, já jsem v insolvenci. Takže moje moje další mám říct, tak to je mi líto a teď mi řekni, jak dlouho, kde to máš, kam mám zavolat a on bude dělat, že >> je to je to jednoduché. My máme takový geniální nástroj, kterému se říká insolvenční rejstřík. Eh, to je veřejný eh veřejná aplikace, kde když se jmenuje ten člověk, který vám dluží František Koudelka, tak si jenom otevřete insolvenční rejstřik, vyťukáte jméno František Koudelka. Podíváte se, jestli to souhlasí zhruba podle data narození a tam najdete úplně všechno. >> Dobré. A teď zjistím, že je v insolvenci rok třeba nebo >> tak to už máte >> už j ode mě půjčoval. >> To už jste zmeškala. To už jste zmeškala, protože eh ta lhůta se pohybuje v řádu nižších jednotek měsíců na přihlášení pohledávky, takže eh když máte nějakého většího dlužníka, tak se vyplatí si ho monitorovat. Buďto se můžete každý týden nebo každý měsíc podívat do insolenčního rejstřku, jestli tam náhodou nevisí nebo jsou dnes aplikace, které vám to hlídají a vyskočí vám, kdyby kdyby k tomu došlo. >> Počkejte, aplikace jakože si nastavím koudelku do telefonu a tak jako mi měří kroky a tak to pípne koudelka. Kdyby bylo zahájeno, ins půjčil, to nezjistíte, ale když je zahájeno insolvenční řízení, tak to zjistíte, tak vám to pípne a tam je potom dostatek času, protože >> to mi připadá hodně profesionální. To e to bych očekávala od lidí, kteří půjčují běžně a potřebují v tom mít nějaký pořádek. >> No, je to tak. to někdo takhle má, ale tak já jsem půjč jenom tomelkovi a zkrátka dobře říkáte nižší jednotky měsíců, takže on mi řekne na chodbě, že je v insolvenčním řízení, že je v insolvenci a moje starost je, jestli je tam měsíc dva a nebo tři, protože pak už na to nedosáhnu. >> Je to tak. Musíte si prostě zjistit. E tam >> Ale to je hodně výhodný pro ty, kteří půjčují a strašně nevýhodné pro ty, kteří půjčují. >> Je to tak. Taky se stává, že když někdo vstoupí do insolvenčního řízení, tak ne všichni jeho věřitelé své pohledávky přihlásí. >> To se chci zeptat. Má kouelka víc takových, jako jsem já? Řekněme osud neměl aspoň dva, tak nemůže vstoupit do insolvenčního řízení. >> Aha, takže já mám šanci, že jsem mu pčila jenom já trubka a pak už je to občanskoprávní spor. Chápu to. >> Pak je to běžný spor. >> A on se z toho nemůže vyvlíknout pomocí. A od kolika lidí si musel ještě půjčit, aby měl šanci? Stačí dva. Ano, tam se vyžaduje mnohost věřitelů a mnohost znamená, že nejméně dva. >> A výše dluhu tam hraje jakoukoli roli? >> No, eh v principu ne. Fakticky ano, ale v principu ne. Pokud máte dva věřitele, kteří mají splatné pohledávky a to, co je důležité a vy nejste eh a ten dlužník není schopen ty pohledávky zaplatit, tak je tam vlastně stav platební neschopnosti a to je důvod pro insolvenční řízení. Eh, pak jsou situace, kdy někdo má splácet dluhy, ale promyslí to a řekne si: "No, už se to blíží, že bych to měl zaplatit, ale já prostě teď se mi to strašně nehodí." Takže všechno, co mám, převedu na manželku, na děti, aby až přijdou a řeknou:„T teď je čas klopit peníze, tak řeknu:„No, ale já nic nemám. Neblázně. Bydlíš ve vile, tady máš bazén. Eh, auto. No, to není moje už. To není. A zjistíte, že ten člověk udělal jinou výhybku, že převedl všechno, co měl na někoho. Copak? >> No, já na tu otázku odpovím a pak to ještě přehodím do té korporátní roviny, protože já spíš řeším ty korporátní věci, než tady ty spotřebitelské. Takže tady v tom případě, když je zahájeno insolvenční řízení, tak je tam ustanovený insolvenční správce. Ten insulenční správce může rozsvítit reflektor a podívat se na časové ose před zahájení insolenčního řízení. Může se dívat rok, tři roky až pt let. A když v tomto období zjistí, on to on má právo na informace, když z těch informací zjistí třeba z bankovních výpisů, že odešla nějaká velká platba, kamsi je, neznámo kam, nebo zjistí nějaký převod nemovitosti v tomto období, tak může podatí žalobu a může dostat ten majetek zpátky, může ho vtáhnout do toho insolvenčního řízení, i když ho ta osoba předtím vyvedla a může ho zpeněžit a použít ten výtěžek uspokojeni pohledávají. >> Dobré. A co ten chudák syn, který dostal od tatínka vilu už tam eh přijde se ten o ní přijde, >> ten o ní bez náhrady přijde, pokud se zjistí, že eh to byl nějaký zkracující úkon, který směřoval k tomu, aby se poškodili věřitelé. No a teď to převedu do té korporátní roviny, protože tam se to děje ve velkém. Eh řeknu vám konkrétní případ. Eh, jo investment, tam 3000, budu uvádět řádová čísla [frknutí] nešťastníků svěřilo své úspory eh určité firmě eh sroču, které fungovalo jako takzvaný alternativní fond, protože čekali vysoké zhodnocení těch prostředků. Eh, ten objem těch prostředků, který 3 000 lidí, nešťastník, ale 3 000 lidí, často to měli peníze, které si šetřili na důchod si říkali, teď si ještě zhodnotím, už se ten důchod blíží, [odkašlání] aby mně bylo v důchodu dobře. Tak 3 000 lidí svěřilo řádově 4 miliardy Kč této firmě. Co se stalo? Ta firma jim slibovala, že bude obchodovat s těmi jejich prostředky na na trzích a zhodnotí je. neudělala to, ty prostředky vyvedla na vlastní účty, koupila si za ně nemovitosti, auta, šperky, obrazy a eh ten majetek se vlastně nenacházel v té firmě, když ti věřitelé potom zahájili to insolvenční řízení. >> To mi přijde jednoduché. přijde reflektor a >> no a tím reflektorem se zjistí, jestli eh ten majetek byl vyveden na ten cizí účet, jestli za něj byla koupena ta nemovitost, jestli eh za něj byl koupený nějaký konkrétní obraz. Samozřejmě je to nějaká investigace, takže se to musí nějakým způsobem zjistit. Důležitou roli tam hrají orgány činné v trestním řízení, protože tady v těchto případech zpravidla běží současně insolvenční řízení a trestní řízení. Takže tady došlo k tomu, že se podařilo policii zajistit podstatnou část toho majetku, tak aby mohl eh tak, jak to vnímali teda ti lidé, kteří svěřili ty prostředky tomu alternativnímu fondu sloužit k uspokojení jejich pohledávek. >> Vysvětlete mi to. Takže insolvenční správce se podívá na celou tu situaci a upozorní policii. Tak to je, >> ne? Tam běží dva paralelní procesy. Insolvenční správce dělá to, že když zjistí, že ta nemovitost eh, kterou vlastnil, dejme tomu ten eh subjekt, byla vyvedená, tak podá odpůčí žalobu a když s tou žalobou spěje, tak dostane e tu nemovitost zpátky do toho insolvenčního řízení. nebo když zjistí, že utekly nějaké peníze, že se vyvedly na soukromé účty nějakých blízkých osob, tak požaduje ty peníze zpátky a získá je zpátky do majetkové podstaty a může je distribuovat. Jenže tady v těch hromadných případech samozřejmě jsou to velké objemy prostředků, to insolvenční řízení nějakou dobu trvá, než je tam vůbec ten insolvenční správce instalovaný do toho řízení. Takže tam zpravidla přes finančn