Hynek Kmoníček: Rozdíl mezi teroristou a osvoboditelem dělá Nobelova cena míru

Milí posluchači, vítejte u pořadu Právě teď. Od mikrofonu vás zdraví Martina Kociánová. Účelem zahraniční politiky je přesvědčit druhé, aby dělali, co chceme, nebo ještě lépe, aby chtěli, co chceme my. To jsou slova někdejší americké ministryně zahraničí Medlin Olbrightové, dříve také velvyslankyně Spojených států při OSN. Stejnou pozici v barvách České republiky nově nebo staronově [hudba] zastává i můj dnešní hostinek Kmoníček. Ještě připomenu, že pan Komoníček působil už na mnoha, mnoha diplomatických postech a to jenom za zmínku Spojené [hudba] státy, ale i v Aszii, v Austrálii. Až do srpna letošního roku byl poradcem pro Národní bezpečnost [hudba] českého premiéra. Nyní už je ale na svém novém působišti v New Yorku a jsem moc ráda, že i tam s časovým posilem jste si na nás udělal [hudba] čas. Pane Kmuníčku, zdravím vás a děkuji. >> Hezké, hezké slunečné málem dopoledne tady na Manhattanu. >> U nás je slunečný podvečer [smích] v Praze. Posílám vám pozdrav. Pane Koničku, [hudba] když se vrátím ke slovu Madlin Olbrghtové z úvodu, jak přesvědčit na mezinárodní úrovni druhé země, aby chtěli to, co chceme my, především, když nejsme velmoc, ale země, řekněme menší až střední váhové kategorie, >> tak eh to pro zemi menší až střední váhové kategorie, to je takový jako řekněme eh český hangover. Já ani nevím, jak by se to řeklo, řeklo pořádně česky, že my se vlastně pořád podceňujeme, jak jsme malí a přitom jsme vlastně stejně velký jako Švédsko, který by něco takovýho nikdy nenapadlo, přitom jejich PR, aby se označili za malou zemi. Ale v zásadě máme úplně podobnou techniku. Musíme o svém názoru v první řadě přesvědčit nějakou větší skupinu, protože takových pt desmilionových států už je větší. než než 40 milionové Polsko. Čili situace je jednoduchá. Malé a střední státy si musí nacházet ostatní malé a střední státy a působit v bloku, podobně jako by to bylo ve zvířecím stádu. Když jste prostě ten slabší kus, musí vás být hodně. >> [smích] >> Tak řekněte mi, eh, když jsme ten menší až střední kus, s jakými jinými bychom se měli dát do tlupy? >> [smích] >> No, ono to je taky relativně jednoduché, protože abychom někoho přesvědčili k tomu, že nás potřebuje, musí mít s námi společné zájmy. Ty [frknutí] zájmy jsou vesmě dané, řekněme, z 80 90 % geopoliticky prostě místem, kde jste na mapě. Eh, to, co můžete a to, jak moc můžete o svých snech snít, v podstatě diktuje, kdo jsou vaši sousedé, jak jste veliký, [frknutí] jak jakou máte ekonomickou výkonnost a jakou vůbec můžete mít ekonomickou výkonnost v poměru k tomu, jak velké máte obyvatelstvo. Ale ta základní technika a to je to, co Madlen Olbid tam nezmínila, eh, je to, že pokud chcete se s někým na něčem domluvit, musíte nejdřív vědět, co chce on. Ale to nestačí. Musíte taky vědět, proč to chce on. Čili vy se musíte v podstatě úplně dostat do bod svého partnera a říct si, kdybych já byl Švédem, hraju to takhle. Eh, protože to má tyto a tyto důvody a teprve poté můžete každý jeden z nich rozebírat, otáčet, přebírat a natírat českými barvami, až na závěr získáte společnou pozici. >> Kdybych já byl Švédem, dělal bych to takto. Řekněte mi, vy máte to srovnání, máte srovnání z nejrůznějších koutů zeměkoule a momentálně teď ze Spojených států, z OSN, notabene už jak jsem zmínila, je to váš druhý mandát. Řekněte mi, když se podíváte na Evropu, má Evropa představu, jaké jsou hlavní světové problémy a nebo se rozhodla, že si vystačí se svými? >> [frknutí] >> Ani jedno, ani druhé. Evropa si vyrábí své vlastní problémy prostě tím, že neví, co sama se sebou. Eh, Evropa se probudila do asijského století, kdy byla zvyklá z minulého 20. století, že vlastně stačí, aby se Evropská unie domluvila s USA a máme většinu světa danou dohromady. ty ostatní na to budou nějak reagovat nebo to komentovat. To se ale úplně změnilo tím, že vlastně světová ekonomika utekla do Asie. Žijeme v asijském století a první, kdo na to reagoval, protože ten sleduje peníze nejvíc, jsou sami Američané. A tím, jak se Američané začali stále více orientovat na své hlavní dnešní trhy, to znamená na Asáii, začala také klesat jejich ochota se investovat do evropských problémů a zvýšila se jejich snaha, aby si Evropa své problémy, například obranu a Rusko, začala řešit sama, protože jejich strategické zájmy se z transatlantické oblasti přenesly do transpacifické oblasti. To má samozřejmě mnohem ještě další příčiny a následky v USA. Jedno jednou jedním z těch následků je urychlovač tohoto procesu, nikoli zdroj tohoto procesu prezident Trump. Ale jsou to i demografické změny ve Spojených státech, kdy vlastně poprvé v roce, myslím, že je to teď spočítáno do roku 2042, budou lidé evropského původu v USA poprvé oficiálně menšinou. A to všechno působí současně a Evropa v tu chvíli si musí říct, co vlastně chce, co buduje, jaká by měla být pozice Evropy za 20 let. A pokud na to prostě odpoví, že by to měla být jako nejasná politická jednotka bez armády, která bude nejvíc pečovat ekologii na světě, na kterou se zbytek světa tak trošku jako vykašle. No tak pozdrav Pant. >> No, Evropa to dotáhla ještě dál, protože jedním dechem chce zbrojit a druhým chce být uhlíkově neutrální, což e je >> neznám uhlíkově neutrální. Ano, ano, ano. Stačí se podívat na, já nevím, náboje a už máme paralelu střelný prách, nitroceluloza, kyselina, dusičná, čpavek, ale přesto jsme se >> dohodli, že my to dokážeme. E, a my oba teď vlastně mluvíme o Evropě jako Evropě. Ale svého času tuším to byl Henry Kissinger, který říkal: "Komu mám zavolat, když chci mluvit s Evropou? Když by náhodou Donald Trump chtěl mluvit s Evropou, komu zavolá?" >> Nikomu, protože Donald Trump nechce mluvit s Evropou. Donald Trump chce mluvit s jednotlivými evropskými státy. A to mimochodem bylo krásně vidět na americké bezpečnostní strategii, která když vyšla, tak se těch 32 stran hned v Bruselu začalo analyzovat, že to je výrazně protive pod vlivem JD Vence. Ale když si člověk ten text přečetl, on nebyl protive, on byl proti Evropskounijní. Ale Evropa přece není jenom Evropská unie a ne všichni v Evropské unii si myslí to, co způsobilo takhle vytriolitický útok americké pravice tady. Takže Donald Trump by neměl do Evropy komu zavolat, protože Evropa si ještě nedefinovala, kdo všechno do Evropy patří. Kde Evropa končí. v Arménii a nebo na Slovensku. Jak odpovídáte vy, >> že závo na definici, jak si jak si Evropu definují, jestli je to prostor EUR nebo prostor Evropské unie nebo prostor Evropské unie a států směřujících do Evropské unie, nebo prostor států, které mají kulturní vazby s Evropou a musíme začít počítat od kdy. To je prostě strašně složité, protože Evropa vlastně nikdy nebyla kontinent. Evropa vždycky byla ekonomicky výrazný poloostrov na konci asijského kontinentu, který po d po 200 let, to je v době první a druhé průmyslové revoluce, v podstatě diktoval světovou ekonomickou politiku. No a pak o to přišel a teď si toho pokouší všimnout. Eh, [odkašlání] Evropa dnes představuje zhruba 15 % celosvětového HDP. Dřív to bylo až 70 %. I proto se pravděpodobně, ne pravděpodobně, ale i proto se v očích Ameriky odsunuje na e vedlejší kolej. A mě by zajímalo, když vy vstoupíte do budovy OSN, nastoupíte do výtahu a potkáte některého ze svých kolegů, pravděpodobně se nezačnete bavit o Evropě. O čem se nejčastěji začnete bavit? Co je momentálně to téma pro všechny? >> E, tak poněkud překvapivě. Kdybych to hodnotil podle toho, co bylo na letošním valném shromáždění za tím dominantním tématem, tak to byla umělá inteligence, protože se ukazuje, že jsme na kraji nového technologického předělu. Já jsem tak starý, že si ještě pamatuju svět bez mobilů a dokonce i bez počítačů. Myslím, že mi bylo tak 29, když jsem uviděl první počítač svého života, což je pro dnešní mladší lidi naprosto nepředstavitelné. A obecně lidé, kteří sledují eh vývojové technologické trendy, tvrdí, že nástup umělé inteligence bude stejně velkým předělem jako nástup internetu, počítačů, mobilních telefonů, prostě té mediální, virtuální reality, která dnes je skoro větší, alespoň pro některé lidi, než ta skutečná, ve které žijeme. A ukazuje se, že jsme na počátku podivné sféry, kdy sami největší výrobci a řekněme vynálezci umě inteligence, kteří to jsou vesměs několik velkých společností, které sedí v Kalifornii, se trošku vyděsily toho, jaký jakou rychlostí to jde a jak je to totálně neregulované. Zároveň vidí, že tato americká administrativa z ideových důvodů nechce z pohledu států regulovat nic. Oni sami sebe těžko regulovat mohou a nejlépe byli rádi, kdyby je začal pod dozorem regulovat někdo jiný. A to všichni směřují k Evropské unii. Takže to je dneska nejdiskutovanějším tématem, jestli na půdě Evropské unie dojde k nějaké regulaci té zatím hodně divoké sféry uměé inteligence, která za nějakých čtyři pt let úplně změní svět, ve kterém žijeme. A jestli tahleta regulace potom začne nějakým způsobem, protože ona je vyvolaná samotnými vlastníky umělové inteligence, působit i na jejich chování na velkém americkém a zejména čínském a asijském trhu. >> Právě proto, že takto vystupují eh většinou vývojáři AI, tak se obávám, že trošku možná kalí vodu a je to jenom takový jiný způsob sebeprezentace. Je je to možné. To to nevíme. Musíme musíme počkat na to, jak to na evropské nebo celoevropské sféře dopadne. Ale pravda je, že je to zvláštní situace, kdy o částečné řešení problémů začíná žádat jeho tvůrce. >> [frknutí] >> Eh, vy jste na své staronové působiště vkročil a spadl rovnou do víru událostí, protože zápětí po vašem nástupu začalo valné shromáždění OSN, kam přijeli naši vysocí ústavní činitelé, konkrétně prezident Pavel a ministr zahraničí Macinka. Eh, řekněte mi, dostaly se k nám informace e tak, aby čeští občané byli skrze média informováni opravdu o tom, co se tam odehrálo a co bylo důležité a nebo jsme to měli všechno tak trochu přepasírováno přes e běh prezidenta v parku a další marginální záležitosti. Eh, tak i tak bych řekla moudrá Vasilisa. [smích] >> Vy už jste v té diplomacii opravdu dlouho. >> Ne, ne, ne. Já, já vám jako opravdu odpovím. Podívejte, část těchhletěch informací je skutečně showbznys, protože ve světě sociálních médií se politika bohužel stále více a více stává showbznysem spíše než soubojem nějakých myšlenek, které by byly delší než 7% než sedm vteřin, které ještě uživatel dokáže dneska vnímat. Eh a z druhé strany myslím, že tady byla docela velká účast českých médií a snažili se popsat docela věrně to, co se v Oles v této chvíli děje. E s tím, že když bych měl najít něco, co zcela uniklo českým médiím, eh, tak eh bych řekl, že je to taková malá akce, jedna z těch 310 akcí na na pokraji valeného shromáždění, která tady za týden byla. Uvědomte si, 310 akcí za týden mimo valné shromáždění a to bylo nenápadné znovu pododepsání diplomatických styků mezi Belgií a Rwandou. Pochybuji, že vůbec někdo zaznamenal, že po 18 měsíců Belgie a Rwanda byli ve stavu tak blízkému konfliktu, že mezi nimi musel vyjednávat stát Katar, aby nám to nezničilo vůbec dohody mezi Evropskou unií a Rvandou o dovozu vzácných surovin z Rvandy, které výrazně potřebujeme pro jisté části své elektronické ekonomiky. Řekněme. Eh, to, že vlastně se je to jedna z největších operací OSN vojenských, která dneska probíhá ve východním Kongu, eh, zapadlo úplně a vlastně nikoho v Čechách tohleto nezaujalo. Eh, a myslím, že přesně tak to Belgičani chtěli. A kdybych já byl v tu chvíli novinář, tak bych se tomuhle asi třeba chvilku věnoval, aby jako v Čechách zazněla jména jako Sultány Makenga, který dneska vede hnutí M23, které nám málem rozložilo dovoz vzácných surovin do Evropy. >> Eh, kromě samotné informace mě ještě zaujala ta, že facilitátorem byl Katar. I tady se nám pravděpodobně přesouvá váha určitých zemí a my jsme to ještě pořád nevzali úplně na vědomí. >> My to vidíme, vnímáme a nejsme schopni alespoň někteří z nás si ty tečky propojit. Pro mě třeba bylo velmi příznačné, že když se ukázala další z mnoha nakonec neuskutečněných šancí na na nějakou logickou závěrečnou fázi americko-íránského konfliktu, protože ten hormus nás ovlivňuje opravdu úplně všechny, stačí si natankovat na pumpě, eh, tak za starých časů bychom čekali, že se všichni sjedou do Vídně. No a tentokrát to byl Islamabát. To nám něco říká, protože to není ani poprvé, ani naposledy. A to, že zrovna Katar vyjednává mezi rebelskými hnutími údajně podporovanými Rvandou, Rvandou a Belgií, eh, o tom, kdo vlastně co ukradl komu na ve východním Kongu, eh, a je schopný se vyznat v tom, kdo jsou TCI, kdo Hutu a kdo Baňamulenge. To bude tím, že Qatar na to prostě má finanční prostředky a hlavně má tu, řekněme, ten apetit se těmito problémy zabývat dneska možná jako jediný hráč na světě. A tak já vykročím z toho českého rybníčku a [frknutí][odkašlání] nechám si od vás poradit, co vy považujete osobně za největší a nejaktuálnější problém, který by se měl na úrovni mezinárodní diplomacie vyřešit především. Tak na úrovni mezinárodní diplomatie bychom se měli domluvit na nějaké reformě Rady Bezpečnosti OSN, což je takřka nedosažitelný úkol, protože ona přesně odráží situaci, řekněme, roku 46 až 53. >> [frknutí] >> Eh, protože díky bohu od té doby jsme neměli žádný celosvětový konflikt. Nevyskytla se tím pádem také možnost reagovat na jeho výsledek a upravit podle jeho výsledku eh radu bezpečnosti a počet stálých členů, tak aby byla skutečně reprezentativní a teprve pak by asi byla schopna dodávat to, co od OSN všichni chceme. My od OSN na západě všichni chceme, aby vyřešila válku a mír. Rusko a Ukrajinu, Indii a Pakistán, ale zároveň jsme k tomu radu bezpečnosti nijak nevybavili. Je to prostě stejné, jako kdybyste po někom chtěla, že si vezme nádobíčko instavatéra z roku 1955 a spustíte ho na vesmírnou raketu. >> Ale předpokládám, že vy jste od české vlády získal mandát, abychom se opět stali nestálým členem Rady Bezpečnosti OSN, ať už reformované nebo nereformované. >> Je to tak. My bychom rádi byli členy Rady bezpečnosti v letech 32 až 33. Předpokládám, že do té doby k žádné podstatné velké reformě, která by se týkala Rady bezpečnosti a stálých členů OSN, nedojde. tudíž také předpokládám tímhle implicitně, že nebudeme ve stavu nějakého celosvětového konfliktu do té doby, ale pro nás je důležité, abychom se opět pokusili minimálně ze dvou důvodů na to nestálé místo člena Rady Bezpečnosti kandidovat. Ten první důvod by byl v tom, že je to jako docela hezké měřítko toho, jak je na tom váš stát doopravdy. Kolik má doopravdy kamarádů, kolik lidí doopravdy vnímá jeho témata jako svoje témata. Tady v podstatě neexistuje jiný orgán, kde byste to mohla dokonale na celém světě změřit, protože o svém důležitosti musíte přesvědčit nejméně 129 států a z nich minimálně 2. tř. prostě s vámi nebudou mít historicky, geograficky vůbec nic společného. A druhý důvod je trošku takový vnitřní, proč si myslím, že je dobré, že tam kandidujeme. A to je to, že když jsme tam byli naposledy v polovině 90. let, tak v tu chvíli se vlastně musí česká diplomacie zabývat problémy, které by jinak šťastně míjely. Vis východní Kongo. Eh, a teď si každý posluchač řekne: "A proč bychom se o něco takovýho měli starat?" A já mu řeknu:„Pčkej, když se nebudeme starat, tak se to rozhoří. Když se to rozhoří, tak to tam nebude žitelné. Když tam nebude žitelné, tak všichni budou bydlet u vás v Benešově. Takže proto bysme se o to měli starat. minimálně proto, ale hlavní důvod je ten, že my jsme, že ve chvíli, kdy se o tyhlety problémy musíme podělit se zbytkem rady bezpečnosti, musíme na to mít specialisty, ty musí ty země a problémy znát, lidé v těch zemích musí znát je jako ty tváře, které za Evropu tohleto řeší. A to vlastně vybuduje celou novou generaci české diplomacie, podobně jako tomu bylo v polovině 90. let. Kdo tam v té chvíli v radě bezpečnosti byl třeba na Asii, toho pak v Asázii znali a byl pro nás významným a mohl na úřednické úrovni šéfovat asijské odborné odbory. Takže tahle generace už dneska odchází. Podívejte se na mě, na stařečka. Je potřeba vychovat novou přesvědčit 129 členů, že Česká republika je v radě bezpečnosti OSN nepostradatelná. Eh, co máme v ruce kromě vás? Čím je můžeme přesvědčit? >> No, tak já doufám, že někoho neodradím, ale [smích] ne, velvyslanec v tom, řekněme, může tady získat tak 10, 15 % těch hlasů eh prostě na svých vztazích a kontaktech. Tady eh ten zbytek je opravdu napříč politickými stranami, napříč státní administrativou. My musíme být viditelní. Chceme-li 129 hlasů, musíme ukázat, že nás prostě zajímá i víc než situace ve Francii, že prostě máme ambici na to, abychom vzali svůj malý díl odpovědnosti za svět, který je daleko od nás a o kterém si naivně myslíme, že když ho vyignorujeme, že nás nikdy nenavštíví. Není tomu tak. Dneska je prostě všechno tak rychle propojitelné, že jakýkoli problém kdekoli na světě dříve nebo později dostihne vás. Stejně jako prvý, když ve východním Kongu vypukne ebola, hm. Tak se staráte, abyste ji neměla u Motola. To prostě tak je dneska. Dneska už jako nelze vyignorovat zbytek světa a musíme být mnohem viditelnější mimo Evropu. Musíme být schopní naslouchat a nesmíme být monotématičtí na to, co prostě zajímá nás a nikoho jiného. A to jsme v posledních letech často dělali, kdy jsme objížděli Afriku a vyprávěli jim o tom, jak je pro nás důležité, že rusko-ukrajinský spor musí skončit nikoli ukrajinskou prohrou. A oni říkali o čem to mluvíte? >> Eh, já se ke naší hodnotové politice e a úzkému eh úhlu pohledu v zápětí dostanu jenom s temou ebolou. trošičku přived. Vy jste řekl, abysme ji neměli u Motola. No, vzhledem k tomu, že amerického občana z Konga poslali na Bulovku, když u něj byla když u něj bylo podezření, >> víte, jak je, jak je to propojené a že se tomu prostě nevyhneme. >> I takto se projevuje přátelství, že přijmeme a ten druhý s podezřením na Ebolu, který tedy tuším dostal, ten skončil v Berlíně. I takto se projevuje přátelství. >> Já neznám podrobnosti toho případu, takže jako to těžko mohu okomentovat. Jaký akt bylo tohle a jak to vlastně vzniklo? >> No, Spojené státy řekly, že k nim jejich občan s podezřením na Ebolu eh nedocestuje. Tak ale v každém případě ten u nás na Bulovce se nakonec ukázal snad e prý zdrav. >> Můž můžeme to brýt brát pozitivně. Takže svět má důvěru v tom, že my to dokážeme najít a odchytat. Zatím jako opravdu vezměte si to, že opravdu Česká republika pravidelně prostě po desetiletí je mezi těmi 10 nejbezpečnějšími státy světa. A to prostě nevzniká tak, že jako na nás všichni zapomněli. To vzniká tak, říkám jako národně bezpečnostní poradce bývalý, že se o to opravdu každý jeden den staráme, aby ta bezpečnost zůstala na úrovni, který Čech očekává. Hm. A řekl bych, že takový Latinoameričan si o ní může jenom nechat zdát. >> Máte pravdu. Eh, jenom aby to nebylo jako ta anekdota při tom seskoku nebo pádu z mrakodrapu a ve 20. patře si budeme říkat ještě zatím dobré. Ještě zatím dobré, ale [odkašlání] ale znamená to, že ten mrakodrav musíme mít obstavený trampolínami. E, pane Hink, kíčku, nastala už podle vás doba skutečné změny světového řádu? Já se ptám, proto, že v jednom rozhovoru na začátku roku jste řekl, že při takovém zlomu si musíme dát pozor, abychom byli na správné straně plotu. Eh, víme, kde je ta správná strana a jsme tam. H, >> víme, kde bychom chtěli skončit. Chtěli bychom skončit tam, kde naši ostatní západní partneři. To je jasné. Ale jak bude vypadat celosvětová bezpečnostní architektura v tomhle ještě jasné není, protože ona teprve vzniká. Je jasné, že to na co jsme byli zvyklí, na ten svět, který se diplomaticky řídí Vídně, eh, a kde všichni následují evropsko-americkou kulturu, skutečně již zaniká takřka každým dnem. To vidíme před očima, ale těžko. Zatím se teprve vynořují obrysy toho, co vlastně bude ten nový multipolární světový řád, kde Amerika a Čína budou soutěžit o první a druhé místo světové ekonomiky, kde ta ekonomika dojde k úplnému zlomu na jiný [frknutí] typ ekonomik, nám dosud neznámých v rámci robotizace a umělé inteligence. a kde Evropa z těch mých 16, vašich 15% HDP pravděpodobně ještě poklesne a měla by si být schopna zařídit alespoň měkké přistání v asijském století, tak aby se nám v Evropě dál žilo tak dobře jako v této chvíli a pochopili jsme, že už to neřídíme. >> E kdo to dnes řídí? Eh, vy jste zmínil Asii. Eh, v té souvislosti by mě zajímalo, jak jsou třeba v OSN na tom mezinárodním poli vnímány velmoce jako Čína, Rusko, Spojené státy. Jsou to ty tři hlavní velmoci světa v přemýšlení eh velvyslanců při OSN a nebo to už máme jenom zase my tady takto zafixováno Francie a Velká Británie, protože to je těch pět stálých členů Rady bezpečnosti OSN, kteří si, kteří si jakoby řídí do jisté míry svět a znemožňují jeho řízení tam, kde to protiřečí jejím národním zájmům. to jest použijí právov. Eh, jasně jste řekla ty tři velké a ty dva zbývající vítěze druhé světové války a jsme zase u té reprezentativnosti, eh, kdy vám nejvídnatější stát světa Indie řekne: "A proč my tam nejsme a Francouzi ano?" A jsme prostě u základního problému OSN. To jest, že OSN, aby bylo relevantní, musí odpovídat relevantnímu obrazu světa a samo o sobě tam nebude schopno se dostat. Ta organizace se rozpohybuje, zeštíhlí, možná i trochu zlevní, bude se nadále starat o konflikty, o které se nikdo jiný nestará, protože zrovna dneska nebyly v médiích. Ale skutečně relevantní pro otázky bezpečnosti by mohla být teprve tehdy, kdy ji k tomu vybavíme změnou Rady bezpečnosti. >> Koho z těch jmenovaných bere většina členských zemí jako řekněme největší hrozbu dnešního světa bezpečnosti? >> To záleží na tom, koho se zeptáte. Řekněme, že nejvíce předvídatelní jsou Číňané. Nejméně předvídatelní z téhle pětky jsou dnes Američané. >> Co je v nich tak nepředvídatelného? Donald Trump. >> Není, není to jenom on, ale i to, jak se prostě Amerika celkově mění, jak se mění její demografie, jak se stále více zaměřuje na Asii a samotný americký kontinent. Eh, a je to prostě vzniká nová Amerika, která tady nikdy nebyla. A nová Amerika zaměřená na asijské trhy, kde v Americe bude evropský člověk nebo člověk evropského původu, Kav ka Kazan, jak tady říkají srandovně, Kukajien, eh, bude poprvé od vzniku Spojených států menšinou a to prostě bude mít výrazný výrazné následky. na řekněme hodnotu vztahu s Evropou bude nadále důležitá, ale už nebude hlavní. [frknutí] Eh, hodnota vztahu s Evropou. Eh, Evropa, jak jsme se zmínili, představuje tedy těch 15 % celosvětového HDP. Vy jste to usmlouval na 16. Má nejnižší porodnost od 18. století. stárneme. Tedy pokud nebereme v potaz masivní migraci, ať už legální, ale především tu nelegální, jako jediná má své starosti tím, že páchá e ekonomickou sebevraždu prostřednictvím zeleného údělu. Řekněte, já se teď neptám na takzvané evropské hodnoty, ale na to, zda Evropa ještě dokáže být dobrým místem k životu, tím bezpečným, jak jste před malou chvílí zmiňoval a se vším, co jste řekne souhlasím. se vším, co jste řekl a souhlasím a zároveň budu tvrdit, že Evropa je stále ještě nejlepším místem na život v současném na současné planetě, což je mimochodem ukázka toho, že právě k nám se hodně emigruje právě za těmi evropskými hodnotami a oni k nám jdou za způsobem života sociálního státu, který je asi nejrozpracovanější a nejlépe se starající o své bezpečné obyvatele celosvětově. Zkuste někde jinde přežít z penze. Já neříkám, že je to velká hitpáda, ale dá se u nás ní přežít. Zkuste to někde z Asie. Dávám vám týden. Eh, prostě jako my žijeme v nepředstavitelném luxusu, který jsme si vybudovali po druhé světové válce. na úkor toho, že jsme zase třeba nedávali tolik do moderních technologií, startupů, vědy, e, a dalších věcí, kde ty dravější kontinenty nás postupně předeběhly, ale stále se dá říct, že Evropa je a zůstává místem, kam se jezdí za kvalitou života, někteří i za kulturou. Panečku, ještě chvilička a já začnu být hrdá [smích] na nelegální migraci. Tak je to pohled na nelegální migraci, tak samozřejmě jako nejlepší je legální migrace, ale Evropa vznikla z nejrůznějších migračních vln. Eh, některé jí pomohly, některé jí výrazně nepomohly. Tak čili ono je to stejné jako v České republice. Na jedné straně panuje obecná nedůvěra k tomu, aby jsme byli zahlceni migranty. Na druhé straně potřebujeme nějakých 300 000 lidí, kteří se nám nenarodili na pracovní místa, tak abychom si udrželi stávající životní úroveň. No a teď si to řešte. Ej, aj už jste to říkal na začátku. Eh ano, Cesta může být tím, že místa nenarozených Čechů namísto migrace nahradíme nějakým čínským robotem. Nejsem si úplně jistý, jak se mi v tom pak bude žít, ale je to tak. >> Asi by se nám v tom nechtělo stárnout. Eh, pane Hink, Moníčku, vy jste tady zmínil, jak Evropa objíždí obrazně řečeno, Afriku a vypráví, jak musí skončit rusko-ukrajinský konflikt. Eh, řekněte mi, eh, takzvaná hodnotová politika, v níž jsme zejména za minulé vlády velmi vynikali, tak tu současná e nová vláda e opouští, vytyčila novou linii a přesouvá se do oblasti eh vašeho oblíbeného pragmatismu, pragmatické e politiky, tedy, že vše budeme poměřovat českým národním zájem. A [frknutí] snažíme se vnímat svět takový, jaký doopravdy je, ne takový, jaký jsme si ho vysnili, i když by třeba ten vysněný byl hezčí, má jediný problém. Nikdy takový nebyl. >> Co se za poměrně krátkou dobu podařilo z vašeho pohledu zlepšit? A já vám pak řeknu, co se z mého pohledu zlepšit nepodařilo, pokud vás to zajímá. >> Zajímá. Eh, já myslím, že se podařila zlepšit komunikace se státy, kde bychom předtím měli ideologickou zábranu, že nesmí mít pravdu, i když ji mají. Výsledkem je třeba zrovna proběhlá návštěva premiérky Meloniové v Praze, která by za řekněme minulého vidění byla vnímána jako podezřelý extrémista. Pro nás je to partner, který dokáže pochopit, že evropský problém je v této chvíli v cenách energií a že jsme si ten problém do velké míry udělali sami. Čili na jednotlivých relacích přesně vidíme, že ten pragmatický přístup vám otevírá možnosti diskuze s novými partnery, aniž bychom ztráceli třeba možnost diskutovat s hodnotovými Holanďany. >> [smích] >> Eh, když se já podívám na ty kroky, které jsem eh ve které jsem doufala, řekněme, tak v mnoha ohledech, přesto, že tam nejsou dlouho ta nová vláda, tak mi to trošku připomíná Cimrmana. Poslali jsme do Bruselu ostrou prosbu a to třeba ohledně větrných elektráren, schválení chat kontrol, neschválení zákonu fara. Jak to vnímáte vy? No, je to tam, kde jsme tenhleten rozhovor začali. Ukazuje se, že když chceme něco prosadit, musíme být v hejnu, což znamená, že na to musíme nejdřív přemluvit minimálně vyšegrád, eh, a pak třeba ještě skupinu skandinávských států nebo Benelux nebo prostě státy, se kterými máme nějaký podobný zájem a pak dokážeme udělat takový, řekněme, no, povyk Bruselu, že se tím skutečně někdo přes svojí jasnou ideovou neochotu bude muset začít zabývat. Pokud tam tlučeme na dveře sami, budeme vnímáni jako zajímavý prvek. [frknutí] >> A vy jste už to tady řekl, že se musíme podívat na mapu, ale myslíte si, že máme tlouct na vrata třeba s bývalým vyšegrádem nebo se současným vyšegrádem a nebo s Trojmořím? Jak jak vnímáte vy tu užší spolupráci? naprosto neideologicky. To znamená, musíme vytvářet svá spojenectví tam, kde je to nejjednodušší. Logicky ve svém prostoru střední Evropy jsou státy, které mají podobné až přikrývající se zájmy, takže tam se musíme zaměřit. Ale protože jsme středně velký stát, musíme mít stejně dobré vztahy i s dalšími středně velkými státy v Evropě. No a protože máme některé české speciality, které oni nemají, například, že se docela vyznáme v zahraničí mimo Evropu a navíc na rozdíl od nich tam nejsme zatíženi žádným koloniálním sentimentem, který by nám znemožňovalo tyhle přátelství využívat, tak je můžeme nabízet i našim kolegům a ostatním státům okolo nás a začít pragmaticky obchodovat. My potřebujeme podporu [frknutí] tadyhle v ETS2 v Bruselu. No cože jste to chtěli v tý Kinčase? >> Prostě takhle. [smích] [frknutí] >> Eh, každý stát má své národní zájmy nebo by aspoň měl mít a eh jsou to vaše slova, že i s potenciálním nepřítelem mu