HOVORY ZE ZEMĚ - Vakcíny: obchod se strachem? Čtete příbalové letáky? - MUDr. Monika Waksmundská

Ahoj, vítejte u tohohle dílu "Hovoru ze země" s Monikou.

Ano, s Monikou Vaxmunskou.

A prosím vás, tento rozhovor vznikl úplně velmi, velmi spontánně a jednoduše. My jsme tady měli Aničku Kohůovou, byli jsme u ní doma v Jesenkách. Bylo to úžasné povídání. Doporučuju podívat se. Je to třeba dva týdny zpátky.

A i Anička Koutová, která má 26 let a je vlastně porodní asistentkou, se do těch příbalových letáků ohledně vakcín, které se podávají vlastně už od šesti týdnů malým miminkám, podívala teprve nedávno a zjistila tam určité věci. Tak vlastně nás napadlo, kolik vlastně lidí netuší, co všechno je obsaženo v těch vakcínách.

Ano.

A já třeba taky nevím všechno. Ty to taky nevíš, ty jsi to taky nevěděla.

Jak jsem se dozvěděla u Moniky spoustu věcí, které jsem nevěděla, protože člověk není lékař, že jo. Monika přece jen, i když je patologistka, tak je z toho prostředí a umí ty věci vysvětlit. Protože člověk tam třeba najde nějaké látky, pak to hodí do toho Googlu, ten Google mu něco řekne, ale jako si to úplně nedá dohromady. Takže já jsem ráda, že jsme jeli do Prahy, že sis tam hezky popovídal s Monikou a dozvěděli jsme se, co jaké věci znamenají. A člověk se neutrálně na základě těchto informací podle mě už informovaně může rozhodnout, co a jak.

Rozhodnout.

Ano.

No ano, samozřejmě. Ono se celá ta věc jako zlehčuje a já tomu naprosto rozumím jako bývalý zdravotník. A prostě, protože máme různá stopová množství se miligramy a mikrogramy a tak dál. Ale vlastně na každé tělo, každé tělo je originál a na každé tělo to působí úplně jinak, víš. Takže jiné stopové množství na mě může působit jinak, nebo jiné množství může působit jinak zase na tebe nebo na někoho jiného.

Ale co jsem vůbec nevěděl, vážení přátelé, a to se dozví tady v tom rozhovoru, tak je to, že to je vlastně – u nás to vím, že to je povinné, to víme oba dva, protože by to byl problém. Ale povinné v tom ohledu, že pak třeba ti dítě nemusí jít do školy nebo do školky státu. Ale co jsem nevěděl, je, že jinde to je pouze doporučené.

Ano.

Třeba v Německu.

Ano.

Nebo severní země, jich je spoustu.

Ano.

Já jsem si to potom musel ověřit, to co mi řekla Monika, přes různé zdroje. A fakt, že měla pravdu.

Nekecala.

Takže prostě je to hustý, protože vlastně se nabízí taková myšlenka, že neočkovaní sem k nám do republiky jezdí, kde to je povinné.

Ano.

Jo.

Státní hranice zavřeme, tak nepustíme.

Ano.

A nebo Španělové třeba.

Jo.

Nebo se zkrátka nenakázili.

Je to vlastně velmi zvláštní, přátelé.

My jsme přišli na takhle – aby nás neočkovaní nenakázili. T neočkovaní.

Ano.

Zavřem brány, zavřeme brány jako za covidu.

Nicméně, třeba to pomůže. Nicméně jsem chtěl říct ještě další věc a to je, že my prosím vás proti nikomu nebojujeme. Jo, to je potřeba si tady dodat, že jenom proti Německu a severním zemím, kde vlastně to mají jako dobrovolně. Tak my fakt proti nikomu nebojujeme a nejsme v nějakém odporu, jo.

To je potřeba dodat, aby to nevyznělo tak, že prostě budeme a hurá na to. To fakt není.

Jednou pouze chceme tímto rozhovorem a třeba i jinými rozhovory – třeba i s naší porodní asistentkou, tou Aničkou a tak dál – vnést nějakou diskuzi do veřejného prostoru, abychom se měli možnost o tom bavit a třeba to můžeme i změnit. Prostě ať každý má na výběr si dělat se svým tělem, co chce. A to je celé. Protože mi to přijde naprosto logické – dělat si se svým tělem, co chci, na základě nějakého doporučení, které si pak potom přihlédne a řekne si: „Jo, jasně, fakt jo, tak jo, vezmu si tam ten tetanus a další věci." Jo, je to naprosto v pořádku.

Takže já chci, nebo my chceme, jenom takhle to dodat éteru. Podívejte se na fakta a pojďme se o nich bavit. Pojďme o nich diskutovat a vlastně vést slušnou diskuzi.

Pojďme to třeba přezkoumat. Proč se neustále zvyšuje to množství? Kdo nám to udává? Jsou to nějaké odborníci v Česku, kteří to zkoumají? Není to náhodou ze zahraničí? A v Americe už je třeba plno studií, že jo. Jaroslav Dušek o tom taky mluvil, jaké jsou třeba dopady a tak dále. To tady asi nebudeme opakovat. Ale prostě je to takové zvláštní, je to zajímavé. Protože člověk si řekne – my jsme to přežili, tak naše děti taky, že jo. Ale tam spoustu věcí je úplně jinak. A tohle už je důležité, abychom si každý rodič přezkoumali, přečetli, koukli trošku do nějaké historie, podívali se na ověřené zdroje a dali si dvě a dvě dohromady. A pak se svobodně rozhodli, jak chceme, aby naše dítě prostě vplulo do této společnosti.

Přesně tak.

Jak chceme, abychom my žili v této společnosti. A jak říká Monika, hlavně to rozhodnutí musí být právě informované a svobodné a naše, ne třeba někoho jiného.

Tak a to si myslím, že je důležité, že prostě ten život je náš.

Jo.

Tak chtěli jsme ještě poděkovat za to, že nás takhle podporujete. Jsme za to moc rádi.

Se spolu podílíte na "Hovoru ze země", že se spolu podílíte vlastně tak. Takže mockrát děkujeme. Děkujeme za Bafí. A to je vlastně všechno, co jsme chtěli říct. A uvidíme se zase příští týden v neděli.

A to bude další... Jestli se vám líbila Klára Markuciová, tak se můžete těšit na příští týden. Ne, nebude to ona. U nás nebude. Bude to v mužské podobě. Bude to muž mluvit o svém příběhu, který si zažil. Mimo sebe – my prostě máme rádi ty příběhy. A vlastně koneckonců i ta Monika Vaxmunská tady hezky prostě říká ten svůj příběh o tom, když čekala miminko a vlastně začala se zajímat právě o tyhle věci. Takže není to nic jiného, než se na to prostě podívat z této pozice, z toho pohledu, a začít se o tom bavit, jestli je to vlastně všechno v pořádku. A vzájemně mezi sebou hezky diskutovat.

Tak jo, mějte se hezky. Ještě jednou mockrát vám děkujeme. A těšíme se příští neděli.

Ahoj.

Ahoj.

Jsem ráda, že mohu sdílet tento čas s Markem a s "Hovory". I přesto, že jsem si řekla pro sebe před nějakou dobou, že tohle téma už pro mě bude uzavřené, přesto se mi líbí, co říkal Marek.

Já jsem ráda, že mohu sdílet tento čas s Markem a s "Hovory". I přesto, že jsem si řekla pro sebe před nějakou dobou, že tohle téma už pro mě bude uzavřené, přesto se mi líbí, co říkal Marek.

I kdyby pro pár z vás, kteří jste zde v tomhle rozhovoru, padlo pár vět, které pro vás budou důležité, které nějakým způsobem posunou vaše vnímání toho, co se na světě děje, jak ty věci fungují, respektive jak nefungují, a pomohou vám k tomu najít si svojí vlastní cestu, naslouchat tomu, čemu se říká vnitřní pocit a intuice — potom si myslím, že tento čas, který tady spolu můžeme strávit, bude čas, který bude mít svojí hodnotu.

Ty jako maminka, kdy jsi vlastně paní doktorka, byla jsi patoložkou a prošla jsi se různými profesemi, máš tam ten titul MUDr. A kdy jsi studovala a pak následně vlastně jsi měla miminko — řešila jsi někdy obsah vakcíny?

Musím se přiznat, že jako student na lékařské fakultě jsem se prostě v rámci studia pediatrie naučila odříkat takzvaný očkovací kalendář. A brala jsem to jako dané. Čím chci právě naznačit, že je zcela normální, že my některé věci bereme jako dané, jako že jsou tak a že jsou správné.

Nicméně během života svého jsem začala kombinovat věci, které jsou jakoby informativního charakteru. To znamená něco, co bychom dali do té složky rozumu a logiky, s tím, co se naopak klade do složky nazývané intuice, vnitřní pocit, cítění něco přes srdce a tak dále. Můžete si to pojmenovat, jak chcete. Já mám nejradši prostě takový ten intuitivní pocit někde uvnitř těla, který vám řekne, když něco není dobré, když jste takzvaně vnitřně varováni.

Takže v okamžiku, kdy jsem zjistila, že mám vlastně možnost dát někomu nový život, že budu mít syna — to byl asi právě tenhle moment, který mě najednou vedl k tomu, abych se začala zajímat o to, co se vlastně děje, co se děje po narození toho dítěte. A to nejenom v otázce očkovací, ale byl to moment, kdy možná to byla právě taková ta životní cesta, která vás navede na lidi, kteří vám otevírají ty obzory.

Takže když jsem byla těhotná, seznámila jsem se s pár lidmi, kteří se věnovali homeopatii a tak dále. To znamená, najednou se mi otevřely obzory do světa, který v té medicíně vůbec zmiňován nikdy nebyl. A přesto jsem se začala zajímat o tuto otázku.

Pro mě bylo zcela jednoznačné, jako jednoznačné rozhodnutí, že můj syn nebude očkovaný. Nebyla to otázka zvažování nějakých snah nějakým způsobem z toho vybruslit, najít nějaký odklad. Bylo to jednoznačné rozhodnutí. A to rozhodnutí bylo proto, protože jsem začala číst literaturu, která není běžně podporovaná lékaři při studiu medicíny.

Moje první kniha, která byla do slova a do písmen jako úderem, byla kniha Gerharda Buchwalda "Obchod se strachem". A já si to dovolím říct — říkám to za sebe. Každý nech si udělá obrázek sám. Za mě vakcinační politika je obchod se strachem. Díky tomu, co pan Buchwald ve své knize předkládal — to znamená veškerá historie očkování. Ten pan slavný Jener, otec vakcinologie, otec vakcín, byl člověk, který dělal pokusy na lidech, na svém vlastním synovi, desetiměsíčním, na těhotné ženě. A tyto lidé, na kterých testoval svojí vymyšlenou teorii vakcinace, byli těžce poškozeni.

A tohle se dá normálně dohledat. Tato kniha Gerharda Buchwalda "Obchod se strachem" je dostupná. Pokud ji nenaleznete v podobě tištěné, dá se stáhnout, dá se to prostě dohledat. Ale jde o to, že je — že chceme hledat.

Já bych možná dovolila si na to naše začáteční povídání citovat právě z této knihy — úvod, který pan Gerhard Buchwald používá, a je to citát Konfucia: "Poznat to, co je správné a nedělat to, znamená nedostatek odvahy." Konfucius hovořil o nedostatku odvahy. Já bych možná šla ještě dál. Pokud poznám, že je něco správné a nedělám to, tak vlastně podrážím sama sebe. Snižuju absolutně svojí hodnotu. Tak to vnímám já.

A pan Gerhard Buchwald sám začíná tímto motem: "Přemýšlení a promýšlení nás může posunout vpřed. Nikoliv však nekonečný zástup těch, kteří nejsou schopní opustit zaběhnuté cesty své odbornosti nebo zaběhnuté cesty svého uvažování. Nejsou ochotni opustit své staré představy a uvědomit si, že věci mohou být možná trochu jinak."

A právě v tuto chvíli přichází do hry i to, o čem jsem hovořila na začátku. To je vnitřní pocit a intuice.

Takže díky této knize Gerharda Buchwalda jsem zjistila, že pan Jener nebyl otec vakcinologie bezchybný a skvělý muž, ale člověk, jehož rukou vlastně zemřelo spousta lidí, protože jeho údajná vakcína, která se vytvářela vlastně z hnisu odebraného ze zvířat, míchaná s hnisem odebraným z lidí — většinou sirotků, kteří byli používáni jako takové pokusné objekty. A následně tuto směsku rozesílal do evropských dvorů, aby rozšiřoval tuto vakcinaci.

V Anglii došlo v době koncem 18. století, kdy byla zavedena takzvaná variolace — protože se jednalo o očkování proti pravým neštovicím, variole — tak došlo následně po zavedení této variolace, kdy se vlastně tento hnisz vpravoval do naškrábnuté pokožky. Tam se porušil povrch kůže a do toho se vlastně vpravoval ten hnisz.

Počkejte, takže oni vlastně porušili...

Ano. Porušili kontinuitu pokožky. Ano, přesně. A následně tam vnesli...

Na to tam vnesli vlastně cizorodý materiál.

Jo. Samozřejmě to tělo na to reaguje nějakým způsobem logicky, protože naše těla jsou dokonalá. Takže o tom bychom třeba mohli věnovat pár minut tomu, jak jsou naše těla dokonalá a jak není potřeba je žádným způsobem upravovat.

Nicméně následkem této variolace došlo v Anglii k epidemii neštovic a dokonce byla tento způsob vakcinace zakázán. Nicméně následně — tak jak to bývá — určité kliky protlačily dál tento postup a opět se nám to dostává na scénu. Takže to je něco málo z historie.

Pan Buchwald ve své knize ukazuje další absolutně unikátní věc, a tomu se říká statistické záznamy, které jednoznačně ukazují, kdy došlo k poklesu výskytu onemocnění typu spalničky, neštovice a tak dále. A to jednoznačně — ten pokles souvisel se změnou prostředí, protože prostředí je důležité. To znamená hygienické podmínky, stravování, výživa. Můžeme tam zavést přístup k čisté vodě a tak dále. To, že si lidé uvědomili, že je potřeba chodit na slunce a nežít někde zahrabaní prostě v temných místnostech a tak dále.

V okamžiku, kdy si uvědomíme, že vlastně k poklesu onemocnění došlo již před zavedením vakcinace — tak je ta otázka vlastně významů vakcinace postavena úplně do jiného světla.

Hm, jo. Samozřejmě Marek se ptal na složení vakcín — jestli jsem si zjišťovala vlastně, co v tom je. No, samozřejmě, že jsem si to zjišťovala, protože mě to zajímá, protože je to látka, která je vpravená do šestitýdenního miminka.

Představte si, kdo z vás si vzpomene na svoje děti, jak se narodily, když jste je poprvé drželi, nebo na ty z vás, kteří se prostě chystají přivést na svět miminko. Představte si, jak je ten tváreček malinkatý.

Je to malinkaté miminko, které bylo u vás uvnitř spojené s vámi po dobu devíti měsíců.

Pak se dostane na svět, což samo o sobě si myslím, že musí být docela zápřah.

Najednou si uvědomit: wow, jsem někde úplně jinde.

Maminka je to nejbližší, co má.

Má pro své miminko připravené mateřské mléko, které je absolutně unikátního složení, plné protilátek, plné ochrany.

Má to miminko mateřskou náruč, která mu dává bezpečné prostředí.

A v tu chvíli přichází v šesti týdnech někdo, kdo bude vpravovat do těla tohoto úžasného tvora, který je vybaven úplně vším, co má.

V pravý směs, která údajně obsahuje ochranu proti šesti onemocněním. Představte si vy, dospělí, že byste naráz měli čelit šesti různým onemocněním.

A teď je to vpraveno do těla toho miminka.

Je to vpraveno společně se zbytkovým množstvím antibiotik, formaldehydu, což je karcinogenní látka.

Formaldehit na patologie je používán k fixaci tkání, aby se nekazily.

Jsou tam stopové množství nukleových kyselin, které pochází z tkáňových kultur.

Toto stopové množství je prý pečlivě kontrolováno, aby nepřesáhlo jakési limity.

Kdo stanovil limity?

Kdo stanovil limit toho, že do těla člověka se může vpichovat cizoroda DNA?

To, že se vakcíny pěstují na například na tkáňových kulturách z ledvin afrických opic, takzvaných verobuňkách, nebo že jsou připravovány z rekombinantních nukleových kyselin na kvasinkách.

To znamená vůbec jen ten princip, jak to vzniká, že jsou to linie třeba těch tkáňových kultur, které jsou tady od padesátých, šedesátých let.

Umíte si představit, že někdy v padesátých letech vznikla nějaká kultura, se neustále množí a na tom se něco vytváří, něco, čemu lékaři, imunologové, odborníci věří, že je vakcína, která má ochránit naše těla.

A tak co jsem vlastně zjistila, co tam je? Protože já vím, že jsem, když jsem byl ve zdravotnictví, tak jsem se o to složení nějak moc extra nezajímal a dozvěděl jsem se ho potom. Musel jsem se ho pak dozvědět, protože jsem to několikrát zmiňoval, tak jsem pak byl v jednom oboru, kde jsme s tím přicházeli do styku, ale to už bylo po, když jsem byl úplně z nemocnice a byl jsem jako externě.

A co teda je v těch, co konkrétně v těch v Hexavaxíně?

O co se můžeme jako opřít?

My v hexavaxíně kromě těch věcí, které jsem vyjmenovala, to znamená antibiotika, formaldehit, to množení na těch tkáňových kulturách, je ještě něco, co se nazývá adjuvans.

To je přídatná látka. Možná to znáte, to je něco, co se dává třeba do jídla, třeba jako glutamát, aby to chutnalo, aby to drželo pohromadě, aby to především stimulovalo tu imunitní odpověď.

Tady vlastně to je přidáván do té vakcíny sloučeniny hliníku.

Konkrétně to fosforečnan hydroxidu hlinitého.

Hliník je neurotoxický.

Je to vlastně stimulant nervového systému.

Samozřejmě, pokud šahnete po knize Varovné signály očkování od profesorky Strunecké, tak se ve velice přijatelné a laicky napsané formě dozvíte komplexnost tady té problematiky, co to znamená vlastně excitabilita nervového systému.

Takže je to něco, co má podporovat, posilovat imunitní odpověď.

Samozřejmě, pokud budete trošku nad tou problematikou uvažovat, tak si řeknete: proč potřebuje nějaká vakcína ještě něco, co to má podporovat, když přece je vytvořená, aby už sama o sobě vyvolávala tu takzvanou imunitní odpověď?

Takže tam máme hliník a toto je vpraveno.

Všechny tyto látky jsou vpraveny injekční podobou, intramuskulárně, případně některé vakcíny myslím, že jsou i subkutáně.

To znamená, toto je cesta, kterou se tyto patogeny, to znamená ty původce těch chorob, do těla normálně přirozenou cestou nikdy nedostávají.

To je absolutně odlišný vstup.

Oni ještě říkají vlastně, že jde o stopové množství. Stopové množství, ale tady asi jako potřeba jakoby říct, že já to tak vnímám logicky, že přece každé tělo je individuální.

To znamená, na každého působí jiné stopové množství nebo jiné množství.

No, ale každopádně si myslím, že zásadně tady ta věc toho vstupu té informace, protože něco jiného je, pokud to sníte. Tam můžeme se bavit, že každý má nějakou jinou hranici. Někdo je schopen sníst třeba dva kilogramy třešní a nic mu to neudělá.

Někdo s jedním kilogramem třešní a už potom má třeba nějaké zažívací problémy a tak dále.

Ale toto je absolutně odlišný vstup do toho těla.

To je vstup, který nepovažuji za normální.

Víte, protože naše těla, tady nosní sliznice, ústa, ty vstupy, celý zažívací trakt je vlastně osázen lymfatickou tkání.

Lymfatická tkáň je oblast naší imunity.

To jsou takzvané brány.

To jsou takové ochranné brány, které hlídají ten vstup.

Vzduch, potrava a v zažívacím traktu tam máme jako takové kontrolní stanice, které hlídají a reagují na to, co by se do těla dostalo.

Proto spousta nezapomeneme samozřejmě na kyselinu chlorovodíkovou žaludku.

Ideální prostředí.

Tam máte pH 3, to prostě zabíjí spoustu věcí.

To je ochrana.

Jednak to umožňuje trávení, ale jednak je to prostě ochrana.

Vlastně to rozloží.

Jo, rozloží to.

Přesně.

Tak toto je přirozený vstup věcí, ale nepřirozený vstup i stopového množství.

Kde je hranice stopového množství?

Co já osobně si dovoluji říct, že do svého těla nechci stopové množství ničeho vpravovat injekční podobou.

Nechci prostě. Chci si vybírat, co budu jíst.

Chci si vybrat, jak s mým tělem bude zacházeno.

A já se domnívám, že máme právo na sebe sami, na svoje těla a na to, jak s nimi bude zacházeno.

Protože miminka ještě jsou natolik malá, aby mohla vyjádřit najevo pomocí slov, kterými se tady dorozumíváme, případnou svoji nechuť k tomuto zákroku.

Tak jsme za ně odpovědní my.

Takže tam je ta odpovědnost. Měla by být na základě, pokud se jedná o takovýto zásah. Ne ve smyslu, jestli koupíme miminku růžovej nebo modrý svetřík.

To opravdu v tuto chvíli tomu miminku ho nijak nepoškodí, ale toto je zásah do těla.

Je to poměrně závažná věc, nad kterou je potřeba se zamyslet a uvědomit si, že věci mohou být jinak, než tak, jak je říkáno.

Proto jsem začala tím citátem od Gerharda Buchwalda.

Ale to je jeden z mála lidí, kteří jsou stateční tady u nás v České republice.

Páry jmen, které si dovolily vystoupit proti očkování.

Vy třeba zmiňovaná profesorka Strunecká, paní doktorka Elková, pan doktor Lemnhard.

Možná jsou ještě další, ale je tady obrovský strach a to je to, proč jsem zmínila tu knihu Obchod se strachem.

Je tady obrovský strach říct: já nesouhlasím s vakcinací.

Jako co je za problém?

Já přece můžu vyjádřit svůj názor.

Nesouhlasím s vakcinací a můžu si dovolit odmítnout.

My, Česká republika, jsme v rámci Evropské unie jedna ze zemí, které mají nejpřísnější pravidla na vakcinaci.

Nejpřísnější.

Kromě Francie a Itálie, kde je situace ještě horší.

Maďarsko je na tom taky poměrně dost drsně, ale máme tady severské země, máme tady Německo, máme tady Rakousko – to jsou země, kde je mnohem větší svoboda, tam je to doporučené.

Samozřejmě už je tady ten nátlak, protože nesmíme zapomenout: vakcinace je zdroj obrovských financí.

Jo, uvědomte si, že za čím stojí peníze, to vždycky smrdí.

Hm.

Bych to viděla já.

Tak jo. Ano. Peníze hýbou světem, všichni je potřebujeme, ale pokud se pojďme podívat na tu pandemii COVID, která tady proběhla – takzvaného covidu – jo, peníze se točily jak v kasínu, opravdu.

Zjistěte si, kdo na tom zbohatnul, kdo na tom bohatne.

Proč je to tak natlačováno? Proč množství vakcín neustále stoupá? Proč už tady máme vakcínu úplně na cokoliv? Proč se doporučuje vakcinace na chřipku, ačkoli každý rok musí být vyvinuta takzvaně nová?

Hm. Jo.

To jsou všechno otázky, které si můžete klást. Otevře se vám obzor, najednou se zastavíte a řeknete si: dává mi to smysl?

Jak oni přišli na ten hliník, jakože budou dávat do té vakcíny?

No, podle mě zjistili, že hliník nějakým způsobem může nabuzovat, eh, imunitu.

To znamená co to znamená? To znamená, že dojde k tvorbě bílkovin, které označujeme jako protilátky.

Jo. Kdo poslouchal pana Štefana Lanku, tak si možná zaslechl to, že protilátky možná nefungují přesně tak, jak se to říká – že jsou zcela specifické a tak dále. Jsou to prostě bílkoviny, které obalují něco škodlivého v našem těle a pomáhají, aby potom ty buňky imunity se s tím nějakým způsobem mohly vypořádat.

Aha.

A takže ten hliník vlastně – to je jenom takový činidlo, nebo takovej provokatér, který vlastně vyprovokuje.

Proto tam dřív byla třeba ta rtuť.

Hele, proč si vybrali hliník a rtuť jako cizodé prvky?

Tak to se přiznám, že můžu zkusit pohledat, nebo se do toho můžete pustit vy.

Možná vás to zavede někam dál – jako pustit se do vlastního výzkumu. To je neskutečně zajímavá věc.

Hm.

Jo, takže ano. Jo, ty osal a slouční tuti – pokud se mi podařilo dohledat, tak se údajně dávají jenom do nějakých chřipkových vakcín, ale ne do těchletěch, které jsou používány u miminek.

Jo, tak kontraindikace a nežádoucí účinky.

Já jsem našla nežádoucí účinek, který mě opravdu posadil, a to je: v kategorii nežádoucích účinků nikde není zmíněno, že by mohly vakcíny vyvolat dlouhodobé nežádoucí účinky. Není tam samozřejmě zmíněna možnost vzniku poruch autistického spektra, následných celoživotních alergií a tak dále.

Jedna z nežádoucích účinků je zařazena do kategorie psychiatrické poruchy – velmi časté psychiatrické poruchy: neobvyklá plačtivost, neklid, podrážděnost a nervozita.

Pokud si pořídíte knížku Varovné signály očkování, tak paní Strunecká tam zcela jednoznačně říká, co je způsobeno neobvyklou plačtivostí: to je zánět mozku, je to otok mozku. Je to reakce na tu vakcínu.

Proč by mělo miminko reagovat na něco, co mu má pomoct, neobvyklou plačtivostí, neklidem, podrážděností a tak dále?

Případně jsou tam samozřejmě další nežádoucí účinky. Doporučuju si je přečíst.

Lékař varuje přečtením nežádoucích účinků. Ten vám často říká: prosím vás, neštěte ty příbalové letáky. Jo, to je tam jenom proto, abychom se v životě nikdy nechránili. Já jsem se s ním nikdy v životě nesetkal, jako že by mi říkal prostě, co tam je.

No, no, no. Neupozorní.

A to oba dva máme v podstatě očkování na hepatitu B.

Hepatitidu B.

Ano. V době, kdy jsme si s Markem tady právě říkali – v době, kdy jsme ještě nevěděli, která bye – tak ano, běžně v práci to potřebujete, to musíte dostat, protože vás to chrání.

Chrání mě to proti čemu?

Jo, tak eh, kontraindikace – to bylo taky velice zajímavá záležitost.

Kontraindikace – to znamená, kdy vlastně vakcína není podávána. Je až posléze, kdy se objeví těžká reakce po předchozí vakcinaci.

Takže v okamžiku, kdy vaše dítě utrpělo následky poškození vakcínou, tak mu je dovoleno tímto systémem již dále nepokračovat. Jo.

Eh, patří tam také, pokud se vyskytne do sedmi dnů po vakcinaci encefalopatie – to znamená poškození mozku neznámé etiologie – tak co to je?

Tak jako po 7 minut vakcinaci je to neznámé etiologie, takže to ještě neznamená kontraindikaci očkování, ale pouze se vyhodí složka pertuse – to znamená černého kašle – a očkuje se dál.

Doporučuje se očkování miminek předčasně narozených, protože cituji: pozitivita – která pozitiva a přínosy, která vakcinace poskytuje – přesahují, překračují eh rizika, která jsou spojená s vakcinací nezralých, předčasně narozených miminek.

Kdo to stanovil?

Tak ještě důležitá věc.

My si všichni myslíme, že vakcinace nám poskytuje ochranu – ochranu před těmi zlými onemocněními. A to je v tom zakopaný celý pes.

Protože onemocnění nejsou zlá.

Onemocnění jsou reakce našeho těla.

Tělo dává najevo reakcí, že se něco děje, a my bychom na to měli reagovat láskyplně. Necháme tělo odpočinout, dodáme mu vodu, eh, případně nějakou dietu, nebo úplně vysadíme stravu, protože je v tu chvíli zátěžová, uděláme láskyplné prostředí, větráme a tak dále.

Jo, to, co vlastně bylo základy léčby: kam chodí slunce, tam nechodí lékař.

Jo, ale místo toho jsme vymysleli tohle.

To je vtipný – kam chodí slunce, nechodí lékař.

Jo.

Eh, my jsme místo toho vymysleli tohle, ale pozor – teďka přichází taková záludnost v těch vakcínách, protože my poskytneme těm našim miminkům tuto ochranu.

Máme tu dobrou víru v ty autority lékařské, které studovali na lékařské fakultě věci, které jsou jim tam předány jako hotové. Nikdy nad tím neuvažují sami, protože se řekne, že to tak je.

To je ten problém.

To je předávání informace, která nemusí být validní, nemusí být správná, ale předáváme ji jako správnou.

A protože málokdo se zastaví a řekne: "Počkej, a není to třeba blbost? Já se na to chci podívat jinak, já se na to chci podívat sám, já si chci udělat svoje vlastní pozorování." Jo, tak v tom je ten problém.

Takže předpokládáme, že nás tato vakcinace ochrání, ale není tomu tak.

Ta vakcinace spustí jakousi reakci našeho těla.

No, aby k tomu tak nedošlo – protože je to něco cizorodého – tak samozřejmě se něco začne dít. Tělo s tím nějak svým způsobem se snaží vypořádat, reagovat.

Imunologové hovoří o takzvaných eh o takzvané séropozitivitě a séroprotektivitě.

To znamená: máme protilátky, které jsou takzvaně pozitivní. To znamená, zvýší se tam – no, to jsme si říkali, proč by se nezvýšily, když se do těla dostalo něco cizorodého.

Ale potom je jakási hladina, která se jmenuje séroprotektivní. To znamená, jako protekce znamená, že vás ochraňuje.

Kdo tu hladinu stanovil?

To nevím.

Museli byste oslovit nějakého odborníka. On vám to vysvětlí, jak vznikla ta hladina.

Ale pozor – teď přichází ještě největší vtip.

U žádného očkovaného dítěte nikdo nekontroluje, jestli u něho došlo k vytvoření takzvaných séroprotektivních protilátek, jestli má séroprotektivní hladinu.

Pokud budeme hrát tuto jejich hru, to se nekontroluje. Nikdo neodebírá krev. Nikdo nestanovuje, jestli tam ty protilátky jsou nebo nejsou.

Proto i očkovaní lidé mohou zcela bez problémů onemocnět na to onemocnění, proti kterému jsou očkovaní. Takže třeba když se očkuje proti příušnici, tak dospělí muži klidně můžou dostat záněr varlat, ačkoli jsou očkovaní.

Pak se hovoří o tom, že měli nedostatečně vyvinutou imunitní odpověď a měli být přečkováni a vymýšlí se takové další věci, aby se vysvětlilo, proč očkovaní lidé onemocneli.

Pak je tam taková úžasná věc, jako že vás to ochrání před závažnými následky, ale samo očkování může vést k závažným následkům. Očkování může vést k jevům onemocnění, proti kterému je ta očkovací látka podávána.

To všechno je zcela legálně dohledatelné v těch nežádoucích účincích. Jenom je potřeba si prostě vytáhnout listy a listy a listy takových textů, které nejsou moc zábavné k tomu čtení. Ale třeba, jak jsem říkala, knížek – kromě Buchwaldové Obchodu se strachem – mně se ta knížka líbí, protože jsou tam ty statistické údaje a já mám ráda statistiku.

Statistika nudaje má však cenné údaje. Možná si vzpomenete tu pohádku. Princové jsou na draka. Jo.

Statistika je důležitá, protože tam jsou data. To jsou prostě data, která nelze nějakým způsobem říct, no, to se tak řeklo. Ne, to je prostě dáno.

>> Jakým možná, že tohle nevíme jako rodiče?

Jako rodiče to nevíme proto, protože nám to nikdo neřekl a my jsme zvyklí, že nám jako všechno někdo řekne. Lékař vám to rozhodně neřekne, protože lékař je ten, který je v tom systému vycvičen, věří tomu. To není o tom, že by tady byla nějaká zlá úmysl, to vůbec ne.